—

za Viamex Agrar Handels GmbH W. Schedlem, Rechtsanwalt,

—

za Zuchtvieh-Kontor GmbH (ZVK) K. Landrym, Rechtsanwalt,

—

za Haupzollamt Hamburg-Jonas G. Seber, jako zmocněnkyní,

—

za švédskou vládu A. Falk, jako zmocněnkyní,

—

za Komisi Evropských společenství F. Erlbacherem, jako zmocněncem,

1

Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce se týkají platnosti článku 1 a čl. 5 odst. 3 nařízení Komise (ES) č. 615/98 ze dne 18. března 1998, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro režim vývozních náhrad, pokud jde o ochranu živého skotu během přepravy (Úř. věst. L 82, s. 19).

2

Žádosti byly podány v rámci sporů mezi Viamex Agrar Handels GmbH (dále jen „Viamex“) a Zuchtvieh-Kontor GmbH (ZVK) (dále jen „ZVK“) na straně jedné a Hauptzollamt Hamburg-Jonas (dále jen „Hauptzollamt“) na straně druhé ve věci vývozních náhrad za živý skot vyvážený do Libanonu a do Egypta.

3

Článek 13 odst. 9 druhý pododstavec nařízení Rady (EHS) č. 805/68 ze dne 27. června 1968 o společné organizaci trhu s hovězím a telecím masem (Úř. věst. L 148, s. 24), ve znění nařízení Rady (ES) č. 2634/97 ze dne 18. prosince 1997 (Úř. věst. L 356, s. 13, dále jen „nařízení č. 805/68“), stanoví, že výplata vývozní náhrady za živá zvířata je podmíněna dodržováním právních předpisů Společenství týkajících se dobrých životních podmínek zvířat a zejména ochrany zvířat během přepravy.

4

Prováděcí pravidla nařízení č. 805/68 byla upřesněna nařízením č. 615/98.

5

Článek 1 nařízení č. 615/98 stanoví, že výplata vývozních náhrad za živý skot je podmíněna tím, že se během přepravy zvířat až do místa jejich první vykládky v třetí zemi určení dodrží ustanovení směrnice Rady 91/628/EHS ze dne 19. listopadu 1991 o ochraně zvířat během přepravy a o změně směrnic 90/425/EHS a 91/496/EHS (Úř. věst. L 340, s. 17; Zvl. vyd. 03/12, s. 133), ve znění směrnice Rady 95/29/ES ze dne 29. června 1995 (Úř. věst. L 148, s. 52; Zvl. vyd. 03/17, s. 466, dále jen „směrnice 91/628“) a ustanovení uvedeného nařízení.

6

Podle článku 2 tohoto nařízení dojde při opuštění celního území Evropského společenství ke kontrole zvířat. Úřední veterinář musí ověřit a potvrdit, že zvířata jsou schopna přepravy v souladu s ustanoveními směrnice 91/628, že dopravní prostředek, ve kterém zvířata opustí celní území Společenství, je v souladu s požadavky této směrnice a že byla učiněna opatření pro péči o zvířata během přepravy v souladu s ustanoveními uvedené směrnice.

7

Podle čl. 5 odst. 2 nařízení č. 615/98 musí být žádost o výplatu vývozních náhrad doplněna důkazem, že byla dodržena ustanovení článku 1 tohoto nařízení, přičemž tento důkaz spočívá v předložení kontrolního výtisku T5 a kontrolní zprávy společnosti pro kontrolu spolu s veterinárním osvědčením.

8

Článek 5 odst. 3 nařízení č. 615/98 nicméně stanoví, že vývozní náhrada se nevyplácí za zvířata, která uhynula během přepravy, nebo zvířata, u nichž příslušný orgán na základě podkladů podle odstavce 2 uvedeného článku 5, zpráv o kontrole podle článku 4 tohoto nařízení nebo na základě dalších informací týkajících se dodržování ustanovení uvedených v článku 1 uvedeného nařízení dospěl k závěru, že nebyla dodržena směrnice 91/628.

9

Článek 3 odst. 1 směrnice 91/628 stanoví, že členské státy dbají na to, aby délka trvání cesty a doby pro odpočinek, jakož i intervaly ke krmení a napájení odpovídaly hodnotám stanoveným v kapitole VII přílohy směrnice.

10

V případě přepravy živého skotu po silnici ukládá bod 48 odst. 4 písm. d) kapitoly VII přílohy směrnice 91/628 dodržování dostatečně dlouhého odpočinku v délce nejméně jedné hodiny po 14 hodinách cesty. Po této přestávce může přeprava pokračovat dalších 14 hodin. Maximální doba přepravy je tak stanovena na 29 hodin. Odstavec 8 uvedeného bodu 48 nicméně stanoví, že v zájmu zvířat je možné délku trvání cesty prodloužit o dvě hodiny, zejména s ohledem na blízkost místa určení.

11

Podle bodu 48 odst. 5 kapitoly VII přílohy směrnice 91/628 musí být zvířatům po uplynutí stanovené délky trvání cesty poskytnut odpočinek alespoň na 24 hodin.

12

V první věci v původním řízení uvedla Viamax v celním prohlášení u Hauptzollamt Kiel vývoz 35 kusů živého skotu do Libanonu. Rozhodnutím ze dne 1. února 2001 Hauptzollamt zamítl žádost o vývozní náhradu, kterou mu Viamex předložila z důvodu, že se na základě přezkumu plánu cesty předloženého touto společností ukázalo, že nebyla dodržena doba odpočinku 24 hodin stanovená v bodě 48 odst. 5 kapitoly VII přílohy směrnice 91/628. Viamex nicméně namítala, že k nedodržení tohoto ustanovení došlo v důsledku okolnosti, že jí úřední veterinární lékař přikázal pokračovat v přepravě dříve, než byla dodržena doba odpočinku v délce 24 hodin. Hauptzollamt se domnívá, že bez ohledu na tuto okolnost se Viamex měla informovat na doby odpočinku předepsané směrnicí 91/628. Mimoto Viamex z důvodu vyřizování nehody a přepravní kontroly nedodržela maximální dobu druhé části přepravy stanovenou v bodě 48 odst. 4 písm. d) kapitoly VII přílohy směrnice 91/628.

13

Ve druhé věci v původním řízení uvedla ZVK v celním prohlášení u Hauptzollamt Bamberg vývoz 32 kusů živého skotu do Egypta, a z tohoto důvodu žádala o předem vyplacenou vývozní náhradu, kterou jí Hauptzollamt poskytl. Nicméně pozměňujícím rozhodnutím ze dne 1. září 2003 se Hauptzollamt rozhodl požadovat vrácení této náhrady, navýšené o 10 %, zejména z důvodu, že zvířata byla přepravována déle než 14 hodin, čímž došlo k porušení ustanovení směrnice 91/628. Druhá část přepravy totiž trvala 15 hodin a 45 minut. Důsledkem překročení maximální doby druhé části přepravy je mimo jiné skutečnost, že ZVK porušila pravidlo stanovené v bodě 48 odst. 5 kapitoly VII přílohy směrnice 91/628, podle kterého musejí být po uplynutí maximální doby přepravy v délce 29 hodin zvířata vyložena, nakrmena a napojena a musí jim být poskytnut odpočinek alespoň na 24 hodin.

14

Jelikož stížnostem podaným Viamex a ZVK proti rozhodnutím Hauptzollamt ze dne 1. února 2001 a ze dne 1. září 2003 nebylo vyhověno, rozhodly se tyto společnosti podat žalobu u Finanzgericht Hamburg, který měl za to, že řešení obou věcí, které mu byly předloženy, závisí na výkladu ustanovení Společenství, a rozhodl se přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky, které mají totožné znění pro obě uvedené věci:

15

Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 17. února 2006 byly věci C-37/06 a C-58/06 spojeny pro účely písemné a ústní části řízení, jakož i rozsudku.

16

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda článek 1 nařízení č. 615/98 je platný v části, ve které podmiňuje výplatu vývozní náhrady za živá zvířata dodržováním směrnice 91/628. Předkládající soud se zabývá zejména existencí vazby mezi režimem vývozních náhrad, který spadá do společné zemědělské politiky, a právem Společenství týkajícím se ochrany zvířat.

17

Článek 1 nařízení č. 615/98, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro režim vývozních náhrad, pokud jde o ochranu živého skotu během přepravy, stanoví, že pro použití čl. 13 odst. 9 druhého pododstavce nařízení č. 805/68 je výplata vývozních náhrad za živý skot spadající pod položku 0102 kombinované nomenklatury podmíněna zejména dodržováním ustanovení směrnice 91/628.

18

Jak uvedl generální advokát v bodech 28 až 33 svého stanoviska, je třeba nejprve připomenout, že odkaz provedený článkem 1 nařízení č. 615/98 na směrnici 91/628, který váže režim vývozních náhrad na ochranu zvířat během přepravy, vyplývá z vůle Rady Evropské unie vyjádřené v nařízení č. 805/68, pro které Komise Evropských společenství v nařízení č. 615/98 pouze upřesnila prováděcí pravidla.

19

Cílem článku 1 nařízení č. 615/98 je provedení čl. 13 odst. 9 nařízení č. 805/68, podle kterého je výplata vývozní náhrady za živá zvířata podmíněna dodržováním ustanovení stanovených právními předpisy Společenství týkajícími se dobrých životních podmínek zvířat a zejména ochrany zvířat během přepravy. Uvedený čl. 13 odst. 9 byl zaveden za účelem odstranění praxe, podle které nebylo během přepravy vždy dbáno na dobré životní podmínky zvířat.

20

Z obou bodů odůvodnění nařízení č. 2634/97/ES, kterým došlo k vložení posledního pododstavce čl. 13 odst. 9 nařízení č. 805/68, totiž plyne, že zkušenosti s prováděním směrnice 91/628 ukázaly, že dobré životní podmínky zvířat nebyly během přepravy živých zvířat vždy dodržovány a že je z praktických důvodů nezbytné pověřit Komisi přijetím prováděcích pravidel v této oblasti. Pátý bod odůvodnění nařízení č. 615/98 v tomto ohledu upřesňuje, že pokud se na základě tělesného a zdravotního stavu více zvířat jednoho turnusu prokáže, že nebyla dodržena ustanovení o ochraně zvířat během přepravy, přijmou se dodatečná opatření, která mají odstrašující účinky, a používají se jednotně.

21

Obdobné úvahy ostatně vedly orgány Společenství k nahrazení směrnice 91/628 nařízením Rady č. 1/2005/ES ze dne 22. prosince 2004 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č. 1255/97 (Úř. věst. L 3, s. 1).

22

Zadruhé je třeba připomenout, že ochrana dobrých životních podmínek zvířat představuje legitimní cíl veřejného zájmu, jehož význam se projevuje zejména tím, že členské státy přijaly protokol o ochraně zvířat a o zacházení s nimi, který je přílohou Smlouvy o založení Evropského společenství (Úř. věst. 1997, C 340, s. 110) nebo tím, že Společenství podepsalo (revidovanou) Evropskou úmluvu o ochraně zvířat při mezinárodní přepravě [Rozhodnutí Rady 2004/544/ES ze dne 21. června 2004 o podpisu Evropské úmluvy o ochraně zvířat při mezinárodní přepravě (revidované), Úř. věst. L 241, s. 21]. Význam tohoto cíle se dále odráží v Prohlášení č. 24 o ochraně zvířat připojeném k závěrečnému aktu Smlouvy o Evropské unii.

23

Soudní dvůr krom toho opakovaně konstatoval důležitost, kterou Společenství přikládá zdraví a ochraně zvířat (rozsudky ze dne 1. dubna 1982, Holdijk a další,141/81 až 143/81, Recueil, s. 1299, bod 13, a ze dne 23. února 1988, Spojené království v. Rada, 131/86, Recueil, s. 905, bod 17). Zejména rozhodl, že naplňování cílů společné zemědělské politiky nemůže odhlížet od takových požadavků obecného zájmu, jako je ochrana zdraví a života zvířat, které musejí orgány Společenství zohledňovat při výkonu svých pravomocí a zejména v rámci společných organizací trhů.

24

Z toho plyne, že takovým svázáním výplaty vývozních náhrad za živý skot s dodržováním právní úpravy Společenství týkající se dobrých životních podmínek zvířat se zákonodárce Společenství snaží chránit požadavky obecného zájmu, přičemž sledování tohoto cíle nemůže samo o sobě vést ke konstatování neplatnosti článku 1 nařízení č. 615/98. Takový odkaz přináší mimoto tu výhodu, že zaručuje, že rozpočet Společenství nefinancuje vývozy, ke kterým by docházelo při porušování ustanovení Společenství týkajících se dobrých životních podmínek zvířat.

25

Předkládající soud nicméně v postatě podotýká, že povaha cílů nařízení č. 615/98 a směrnice 91/628 je odlišná, a že nařízení tak nemůže obecně odkazovat na směrnici, krom toho „politováníhodně neurčitou“.

26

V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že pouhá skutečnost, že výplata vývozních náhrad za živý skot je nařízením č. 615/98 podmíněna dodržováním určitého počtu podmínek definovaných právní úpravou sledující své vlastní cíle, nemůže být sama o sobě považována za důvod neplatnosti uvedeného nařízení, jelikož, jak konstatoval Soudní dvůr v bodech 22 až 24 rozsudku v projednávané věci, takto sledované cíle jsou nejen zcela legitimní, ale dokonce představují povinnosti ležící podle práva Společenství stále a trvale na všech členských státech a orgánech při formulování a provádění společné zemědělské politiky.

27

Podle ustálené judikatury sice směrnice sama o sobě nemůže zakládat jednotlivcům povinnosti (viz zejména rozsudky Soudního dvora ze dne 26. února 1986, Marshall, 152/84, Recueil, s. 723, bod 48; ze dne 5. října 2004, Pfeiffer a další, C-397/01 až C-403/01, Sb. rozh. s. I-8835, bod 108; ze dne 3. května 2005, Berlusconi a další, C-387/02, C-391/02 a C-403/02, Sb. rozh. s. I-3565, bod 73, jakož i ze dne 7. června 2007, Carp, C-80/06, Sb. rozh. s. I-4473, bod 20).

28

Nicméně nelze v zásadě vyloučit, že se mohou ustanovení směrnice uplatňovat prostřednictvím výslovného odkazu na její ustanovení obsaženého v nařízení s výhradou dodržování obecných právních zásad a zejména zásady právní jistoty.

29

Mimoto je nutno uvést, že cílem obecného odkazu na směrnici 91/628 provedeného nařízením č. 615/98 je zajistit při používání čl. 13 odst. 9 nařízení č. 805/68 dodržování relevantních ustanovení uvedené směrnice v oblasti dobrých životních podmínek zvířat a zejména ochrany zvířat během přepravy. Uvedený odkaz zavádějící podmínky pro poskytování náhrad tak nemůže být vykládán jako pokrývající veškerá ustanovení směrnice 91/628 a zejména ta, která nemají žádný vztah k hlavnímu cíli sledovanému uvedenou směrnicí.

30

V důsledku toho nelze užitečně tvrdit, jak namítala žalobkyně ve sporu v původním řízení ve věci C-58/06, že uvedený odkaz je v rozporu se zásadou právní jistoty, jelikož se vztahuje na veškerá ustanovení směrnice 91/628.

31

Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že přezkum první otázky neodhalil žádnou skutečnost, kterou by mohla být dotčena platnost článku 1 nařízení č. 615/98.

32

Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda je čl. 5 odst. 3 nařízení č. 615/98 slučitelný se zásadou proporcionality v rozsahu, v němž je podle znění tohoto ustanovení jakékoliv porušení jednoho z ustanovení směrnice 91/628 automaticky a nezávisle na prokázaném narušení dobrých životních podmínek zvířat sankcionováno úplnou ztrátou vývozní náhrady.

33

Nejprve je třeba upřesnit, že zásada proporcionality, jež je jednou z obecných právních zásad Společenství a jež byla mnohokrát potvrzena judikaturou Soudního dvora, zejména v oblasti společné zemědělské politiky (viz zejména rozsudky ze dne 12. července 2001, Jippes a další, C-189/01, Recueil, s. I-5689, bod 81, jakož i ze dne 7. září 2006, Španělsko v. Rada, C-310/04, Sb. rozh. s. I-7285, bod 97), musí být jako taková dodržována jak zákonodárcem Společenství, tak vnitrostátními zákonodárci a soudci, kteří uplatňují právo Společenství. Tato zásada musí být rovněž dodržována příslušnými vnitrostátními orgány v rámci používání ustanovení nařízení č. 615/98.

34

Dále je třeba připomenout, že zákonodárce Společenství má, jakkoliv je vázán zásadou proporcionality, v oblasti společné zemědělské politiky širokou posuzovací pravomoc, která odpovídá politické odpovědnosti, kterou mu přiznávají články 34 ES až 37 ES. V důsledku toho se musí přezkum soudu Společenství omezit na ověření, zda dotčené opatření není stiženo zjevným nesprávným posouzením nebo zneužitím pravomoci, nebo zda dotčený orgán zjevně nepřekročil hranice své posuzovací pravomoci (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Jippes a další, bod 80).

35

Co se týče zásady proporcionality, ta vyžaduje, aby akty orgánů Společenství nepřekročily meze toho, co je přiměřené a nezbytné k dosažení legitimních cílů sledovaných dotčenou právní úpravou, přičemž se rozumí, že pokud se nabízí volba mezi několika přiměřenými opatřeními, je třeba zvolit nejméně omezující opatření a způsobené nepříznivé následky nesmějí být nepřiměřené vzhledem ke sledovaným cílům (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 13. listopadu 1990, Fedesa a další, C-331/88, Recueil, s. I-4023, bod 13, jakož i výše uvedený rozsudek Jippes a další, bod 81).

36

A konečně, pokud jde o soudní přezkum podmínek uplatňování této zásady s ohledem na širokou posuzovací pravomoc, kterou má zákonodárce Společenství v oblasti společné zemědělské politiky, pouze zjevně nepřiměřená povaha opatření přijatého v této oblasti ve vztahu k cíli, který příslušný orgán zamýšlí sledovat, může ovlivnit legalitu takového opatření (viz výše uvedené rozsudky Fedesa a další, bod 14, jakož i Jippes a další, bod 82). Nejde tedy o to zjistit, zda opatření přijaté zákonodárcem bylo jediným a nejlepším možným opatřením, ale o to, zda bylo zjevně nepřiměřené (výše uvedený rozsudek Jippes a další, bod 83).

37

V projednávaném případě je třeba připomenout, že s ohledem na znění článku 1 a čl. 5 odst. 3 nařízení č. 615/98 a účel uvedeného nařízení představuje dodržování ustanovení směrnice 91/628 předběžnou podmínku pro výplatu vývozních náhrad. Článek 5 odst. 3 nařízení č. 615/98 totiž zakotvuje ztrátu nároku na náhradu v případě jejího nevyplacení jako důsledku nedodržování ustanovení uvedené směrnice. Je tedy třeba ověřit, zda podmínky pro poskytnutí vývozní náhrady uvedené v čl. 5 odst. 3 nařízení č. 615/98 jsou v souladu se zásadou proporcionality.

38

V tomto ohledu je třeba uvést, že příslušné orgány členských států mohou rozhodnout o výši vývozní náhrady pouze na základě dvou odlišných případů stanovených v čl. 5 odst. 3 nařízení č. 615/98. V prvním případě, je-li smrt zvířat přičitatelná nedodržování ustanovení směrnice 91/628, neposkytuje zákonodárce Společenství příslušnému orgánu žádný prostor pro uvážení, jelikož výslovně stanoví, že náhrada nebude vyplacena. Naopak ve druhém případě, má-li uvedený orgán za to, že směrnice 91/628 nebyla dodržena, aniž by ale toto nedodržení způsobilo smrt zvířat, poskytuje zákonodárce Společenství příslušnému orgánu určitý prostor pro uvážení při rozhodování, zda nedodržení ustanovení uvedené směrnice může způsobit ztrátu, snížení nebo zachování vývozní náhrady.

39

Takový prostor pro uvážení nicméně není neomezený, neboť je vymezen článkem 5 nařízení č. 615/98. Oprávněný orgán může shledat, že směrnice 91/628 nebyla dodržena, pouze na základě podkladů podle odstavce 2 uvedeného článku 5, zpráv o kontrole podle článku 4 tohoto nařízení nebo na základě dalších informací týkajících se dodržování ustanovení uvedených v článku 1 uvedeného nařízení.

40

Přitom podklady uvedené v článku 5 nařízení č. 615/98 a zprávy uvedené v článku 4 téhož nařízení se vztahují k tělesnému nebo zdravotnímu stavu zvířat během přepravy. Příslušný orgán tedy může shledat, že směrnice 91/628 nebyla dodržena, pouze na základě takových podkladů týkajících se zdraví zvířat, které musejí být vývozcem předloženy, jako je kontrolní výtisk T5 umožňující ověřit zejména to, zda byla zvířata schopna vykonat cestu a zda dopravní prostředek byl v souladu s ustanoveními uvedené směrnice.

41

Tento výklad nemůže být zpochybněn zněním čl. 5 odst. 3 nařízení č. 615/98, podle kterého může příslušný orgán shledat, že směrnice 91/628 nebyla dodržena, na základě dalších příslušných informací. Toto znění totiž musí být rovněž vykládáno v tom smyslu, že se týká informací majících dopad na dobré životní podmínky zvířat.

42

Za těchto podmínek musí být čl. 5 odst. 3 nařízení č. 615/98 vykládán v tom smyslu, že nedodržení směrnice 91/628, které může způsobit snížení nebo ztrátu vývozní náhrady, se týká ustanovení směrnice, která mají dopad na dobré životní podmínky zvířat, to znamená na jejich tělesný nebo zdravotní stav, a nikoliv na ta z uvedených ustanovení, která v zásadě takový dopad nemají.

43

Podmínky stanovené v čl. 5 odst. 3 nařízení č. 615/98 jsou tedy v souladu se zásadou proporcionality.

44

Příslušnému orgánu tedy přísluší posoudit, zda nedodržení ustanovení směrnice 91/628 mělo dopad na dobré životní podmínky zvířat, zda může být takové nedodržení případně napraveno a zda musí být jeho důsledkem ztráta, snížení nebo zachování vývozní náhrady. Témuž orgánu rovněž přísluší rozhodnout o tom, je-li namístě snížit vývozní náhradu v poměru k počtu zvířat, která podle něho mohla trpět nedodržováním směrnice 91/628, nebo zdali je třeba nevyplatit tuto náhradu v rozsahu, ve kterém mělo nedodržování ustanovení uvedené směrnice dopady na dobré životní podmínky všech zvířat.

45

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je nutno dojít k závěru, že přezkum podmínek poskytování vývozních náhrad neodhalil žádné skutečnosti, které by umožňovaly se domnívat, že čl. 5 odst. 3 nařízení č. 615/98 je zjevně nepřiměřený vzhledem ke sledovanému cíli, kterým je zajistit v rámci režimu vývozních náhrad ochranu živých zvířat během přepravy.

46

Z toho plyne, že přezkum druhé otázky neodhalil žádné skutečnosti, kterými by mohla být dotčena platnost čl. 5 odst. 3 nařízení č. 615/98 s ohledem na zásadu proporcionality. Předkládajícímu soudu přísluší ověřit, zda příslušné orgány uplatnily relevantní ustanovení nařízení č. 615/98 v souladu s uvedenou zásadou.

47

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto: