Věc T-357/05

Comunidad Autónoma de Valencia – Generalidad Valenciana

v.

Komise Evropských společenství

„Fond soudržnosti – Zastoupení advokátem – Zjevná nepřípustnost“

Usnesení Soudu (druhého senátu) ze dne 5. července 2006          

Shrnutí usnesení

Řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální požadavky

(Statut Soudního dvora, čl. 19 čtvrtý pododstavec)

Ze čl. 19 čtvrtého pododstavce statutu Soudního dvora, který je použitelný na řízení před Soudem podle článku 53 tohoto statutu, jasně vyplývá, že k tomu, aby osoba mohla platně zastupovat před soudy Společenství jiné účastníky řízení než členské státy a orgány Společenství, musejí být splněny dvě kumulativní podmínky, a to, aby byla advokátem a aby byla oprávněna k výkonu advokacie podle práva některého členského státu nebo jiného státu, který je stranou dohody o Evropském hospodářském prostoru. Tyto požadavky představují podstatné formální náležitosti, jejichž nedodržení má za následek nepřípustnost žaloby.

Žaloba, podaná účastníkem řízení, který nemá výsadní postavení, zastoupeným zmocněncem, který vzhledem k tomu, že není zapsán na seznamu advokátů advokátní komory, není advokátem ve smyslu článku 19 statutu, i když může podle španělské právní úpravy zastupovat tohoto účastníka před veškerými soudy, je tedy nepřípustná.

(viz body 7, 10, 12)

USNESENÍ SOUDU (druhého senátu)

5. července 2006 (*)

„Fond soudržnosti – Zastoupení advokátem – Zjevná nepřípustnost“

Ve věci T‑357/05,

Comunidad Autónoma de Valencia – Generalidad Valenciana (Španělsko), zastoupená J.‑V. Sánchez-Tarazaga Marcelinem,

žalobkyně,

proti

Komisi Evropských společenství, zastoupené L. Escobarem Guerrerem a A. Weimarem, jako zmocněnci,

žalované,

jejímž předmětem je zrušení rozhodnutí Komise K (2005) 1867 konečné ze dne 27. června 2005 o snížení původně poskytnuté finanční pomoci z Fondu soudržnosti na skupinu projektů č. 97/11/61/028, týkajících se shromažďování a čištění odpadních vod na pobřeží Středozemního moře Comunidad Autónoma de Valencia (Španělsko),

SOUD PRVNÍHO STUPNĚ
EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ (druhý senát),

ve složení J. Pirrung, předseda, A. W. H. Meij a I. Pelikánová, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,

vydává toto

Usnesení

 Skutkový stav a řízení

1       Návrhem zapsaným do rejstříku kanceláře Soudu dne 19. září 2005 žalobkyně podala žalobu proti rozhodnutí Komise K (2005) 1867 konečné ze dne 27. června 2005 o snížení původně poskytnuté finanční pomoci z Fondu soudržnosti na skupinu projektů č. 97/11/61/028 týkajících se shromažďování a čištění odpadních vod na pobřeží Středozemního moře Comunidad Autónoma de Valencia (Španělsko).

2       V žalobě se uvádí, že žalobkyně je zastoupena S.-T. Marcelinem, „letrado“, který je pracovníkem právního oddělení žalobkyně. K této žalobě je připojeno osvědčení náměstka ředitele právního oddělení žalobkyně, jímž se potvrzuje, že S.-T. Marcelino je oprávněn žalobkyni v tomto sporu zastupovat.

3       Soud dne 25. listopadu 2005 na základě čl. 44 odst. 6 jednacího řádu Soudu vyzval žalobkyni, aby sdělila, zda je její zástupce advokátem zapsaným na seznamu advokátů advokátní komory ve Španělsku, a aby případně předložila příslušné doklady. Účastnice řízení byly zároveň uvědomeny o tom, že lhůta k předložení žalobní odpovědi se přerušuje do vydání dalšího pokynu. Dne 7. prosince 2005 S.-T. Marcelino odpověděl, že sice není zapsán na seznamu advokátů advokátní komory, je však na základě španělského práva oprávněn zastupovat žalobkyni před vnitrostátními soudy i před soudy Společenství.

4       Dne 22. prosince 2005 podala Comunidad Autónoma de Andalucía – Junta de Andalucía návrh na vstup do řízení jako vedlejší účastník. Žalobkyně předložila své vyjádření k přípustnosti návrhu na vstup do řízení jako vedlejší účastník dne 7. března 2006, Komise jej předložila dne 18. března 2006.

 Právní otázky

5       Podle článku 111 jednacího řádu, rozhoduje-li Soud o určitém zjevně nepřípustném návrhu nebo o určitém návrhu, který zjevně postrádá jakýkoli právní základ, může rozhodnout, aniž by pokračoval v řízení, usnesením obsahujícím odůvodnění.

6       V projednávaném případě se Soud podle tohoto článku rozhodl vydat rozhodnutí, aniž by pokračoval v řízení.

7       V souladu s čl. 19 třetím pododstavcem statutu Soudního dvora, který je použitelný na řízení před Soudem podle článku 53 tohoto statutu, účastníci řízení, kteří nemají výsadní postavení, musejí být před soudy Společenství zastoupeni advokátem, tj. ve španělském znění „abogado“. Krom toho z čl. 19 čtvrtého pododstavce statutu Soudního dvora jasně vyplývá, že k tomu, aby osoba mohla platně zastupovat před soudy Společenství jiné účastníky řízení než členské státy a orgány Společenství, musejí být splněny dvě kumulativní podmínky, a to, aby byla advokátem a aby byla oprávněna k výkonu advokacie podle práva některého členského státu nebo jiného státu, který je stranou dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP). Tyto požadavky představují podstatné formální náležitosti, jejichž nedodržení má za následek nepřípustnost žaloby.

8       Důvodem tohoto požadavku stanoveného článkem 19 statutu Soudního dvora je skutečnost, že advokát je považován za pomocníka spravedlnosti, povolaného k zajištění právní pomoci, již klient potřebuje, zcela nezávisle a ve vyšším zájmu spravedlnosti. Tato ochrana je vyvážena profesní disciplínou stanovenou a kontrolovanou v obecném zájmu k tomu oprávněnými orgány. Takové pojetí odpovídá společným právním tradicím členských států a objevuje se rovněž v právním řádu Společenství [rozsudek Soudního dvora ze dne 18. května 1982, AM & S v. Komise, 155/79, Recueil, s. 1575, bod 24, a usnesení Soudu ze dne 28. února 2005, ET v. OHIM – Aparellaje eléctrico (UNEX), T‑445/04, Sb. rozh. s. II‑677, bod 8].

9       Tato nezávislost a toto poslání ve vyšším zájmu spravedlnosti by byly ohroženy, pokud by se připustilo, aby se i jiní účastníci řízení, než kteří jsou uvedeni v čl. 19 prvním a druhém pododstavci statutu Soudního dvora (takzvaní „účastníci řízení s výsadním postavením“), mohli dát zastupovat před soudy Společenství osobou, která není advokátem zapsaným na seznamu advokátů advokátní komory, nýbrž je s nimi v pracovněprávním vztahu. Taková osoba by ve skutečnosti byla zmocněncem ve smyslu čl. 19 prvního pododstavce statutu Soudního dvora. Možnost dát se zastoupit zmocněncem je však na základě čl. 19 třetího pododstavce statutu Soudního dvora vyhrazena pouze účastníkům řízení s výsadním postavením.

10     Jelikož S.-T. Marcelino není zapsán na seznamu advokátů advokátní komory, není advokátem (abogado) ve smyslu článku 19 statutu Soudního dvora. I když může podle španělských právních předpisů zastupovat žalobkyni, která není uvedena mezi účastníky řízení s výsadním postavením, v rámci řízení před veškerými soudy nesplňuje první ze dvou kumulativních podmínek čl. 19 čtvrtého pododstavce téhož statutu, a není tedy oprávněn zastupovat žalobkyni před Soudem.

11     Toto zjištění nemůže být vyvráceno skutečností, že v jiné věci bylo španělské autonomní společenství zastoupeno pracovníkem svého právního oddělení, který nebyl zapsán na seznamu advokátů advokátní komory (usnesení Soudu ze dne 13. července 2004, Comunidad Autónoma de Andalucía v. Komise, T‑29/03, Sb. rozh. s. II‑2923). V této věci totiž Komise nejprve vznesla otázku zastoupení žalobkyně v rámci námitky nepřípustnosti, kterou později vzala zpět. Vzhledem k tomu, že žaloba byla odmítnuta jako nepřípustná na základě jiných úvah, Soud se v uvedeném usnesení k otázce zastoupení žalobkyně nevyslovil.

12     Z výše uvedených úvah vyplývá, že tato žaloba musí být odmítnuta jako zjevně nepřípustná.

13     Za těchto podmínek není namístě rozhodovat o návrhu Comunidad Autónoma de Andalucía – Junta de Andalucía na vstup do řízení jako vedlejší účastník.

 K nákladům řízení

14     Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je namístě posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení. Žalobkyně, Komise a Comunidad Autónoma de Andalucía – Junta de Andalucía však ponesou vlastní náklady spojené s návrhem na vstup do řízení jako vedlejší účastník.

Z těchto důvodů

SOUD (druhý senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se odmítá jako zjevně nepřípustná.

2)      Není namístě rozhodnout o návrhu na vstup do řízení jako vedlejší účastník.

3)      Žalobkyně ponese vlastní náklady řízení, jakož i náklady řízení vynaložené Komisí, vyjma nákladů spojených s návrhem na vstup do řízení jako vedlejší účastník.

4)      Žalobkyně, Komise a Comunidad Autónoma de Andalucía – Junta de Andalucía ponesou vlastní náklady řízení spojené s návrhem na vstup do řízení jako vedlejší účastník.

V Lucemburku dne 5. července 2006.

* Jednací jazyk: španělština.