1

Společná organizace trhů s cukrem (dále jen „SOTC“) se v době rozhodné z hlediska skutkových okolností, které vedly k projednávané věci, řídila nařízením Rady (ES) č. 1260/2001 ze dne 19. června 2001 o společné organizaci trhů v odvětví cukru (Úř. věst. L 178, s. 1; Zvl. vyd. 03/33, s. 17).

2

Bod 2 odůvodnění uvedeného nařízení stanoví, že SOTC má za cíl stabilizovat trh s tímto produktem, aby byly nadále poskytovány potřebné záruky v oblasti zaměstnanosti a životní úrovně pěstitelů cukrové řepy a cukrové třtiny ve Společenství. Za tímto účelem upravuje výrobu a dovoz cukru a stanoví mechanismy stabilizace trhu s cílem zajistit odbyt výroby Společenství.

3

Podle článků 10 a 11 nařízení č. 1260/2001 produkce cukru Společenství spočívá v použití systému kvót. Tento systém zahrnuje stanovení množství, které má být vyrobeno v každém regionu výroby Společenství, a členské státy jej musí rozdělit ve formě výrobních kvót – kvóty A a kvóty B – mezi jednotlivé výrobní podniky na svém území. Tato množství se vztahují na hospodářský rok, který začíná dne 1. července jednoho roku a končí 30. června roku následujícího. Cukr vyrobený jedním podnikem v rámci kvóty A je nazýván „cukr A“, cukr vyrobený v rámci kvóty B je nazýván „cukr B“. Každé množství cukru vyrobené nad tyto kvóty A a B je označováno jako „cukr C“.

4

Záruky odbytu stanovené v rámci SOTC sestávají jednak z režimu podpory cen, která podle článků 6 až 9 nařízení č. 1260/2001 spočívá v systému intervencí určených k zajištění cen a odbytu výrobků, přičemž ceny používané intervenčními agenturami jsou stanoveny Radou Evropské unie, a jednak podle článků 27 až 30 nařízení č. 1260/2001 z režimu vývozních náhrad, který má za cíl prodej produkce Společenství na světovém trhu, pokud je takový prodej nezbytný pro stabilizaci trhu Společenství v odvětví cukru – tím, že vyrovnává rozdíl v cenách Společenství a v cenách na světovém trhu.

5

Cukr A a cukr B může být volně prodáván na společném trhu a vztahují se na něj tyto záruky odbytu, přičemž cukr B má zaručenu nižší cenu než cukr A. Naopak cukr C nepodléhá ani režimu cenové podpory, ani režimu vývozních náhrad. Musí v zásadě mít odbyt mimo Společenství, aby mohl být prodáván na světovém trhu podle článku 13 nařízení č. 1260/2001.

6

Podle čl. 15 odst. 1 písm. a), b) a c) tohoto nařízení před koncem každého hospodářského roku je třeba zjistit zejména předpokládané množství cukru A a B vyrobeného během daného hospodářského roku, předpokládané množství cukru prodaného ke spotřebě v rámci Společenství v daném hospodářském roce a exportovatelný přebytek vypočtený tak, že se od předpokládaného množství cukru A a B vyrobeného během daného hospodářského roku odečte předpokládané množství cukru prodaného ke spotřebě v rámci Společenství v daném hospodářském roce. Tento exportovatelný přebytek je v zásadě to, za co jsou získány vývozní náhrady.

7

Podle článků 15 a 16 nařízení č. 1260/2001 SOTC organizuje celkové financování nákladů na odbyt přebytků cukru výrobci samými pomocí dávek z výroby a doplňkových dávek. Tento režim vlastního financování je vyvážen zárukami odbytu produkce Společenství, když stanoví konečnou odpovědnost výrobců za cenu nutnou pro zajištění odbytu množství, která jsou uvedena na trh v jednom hospodářském roce. Výše dávek je stanovena na konci každého hospodářského roku podle bilance fungování trhu Společenství provedené Komisí Evropských společenství na základě údajů poskytnutých členskými státy. Placení vývozních náhrad je opatření financované výrobci podle jejich výrobní kvóty.

8

Článek 2 odst. 3 Smlouvy mezi Belgickým královstvím, Dánským královstvím, Spolkovou republikou Německo, Řeckou republikou, Španělským královstvím, Francouzskou republikou, Irskem, Italskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím, Nizozemským královstvím, Rakouskou republikou, Portugalskou republikou, Finskou republikou, Švédským královstvím, Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska (členskými státy Evropské unie) a Českou republikou, Estonskou republikou, Kyperskou republikou, Lotyšskou republikou, Litevskou republikou, Maďarskou republikou, Republikou Malta, Polskou republikou, Republikou Slovinsko, Slovenskou republikou o přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky k Evropské unii, podepsané v Aténách dne 16. dubna 2003 (Úř. věst. L 236, s. 17, dále jen „Smlouva o přistoupení“), stanoví:

„Odchylně od odstavce 2 mohou před přistoupením orgány Unie přijmout opatření uvedená v čl. 6 odst. 2 druhém pododstavci […], v [článku] 41 Aktu [o podmínkách přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky a o úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie]. Tato opatření vstoupí v platnost pouze s výhradou a dnem vstupu této smlouvy v platnost.“

9

Podle čl. 41 prvního pododstavce Aktu o podmínkách přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky k Evropské unii a o úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie (Úř. věst. 2003, L 236, s. 33, dále jen „Akt o přistoupení“), který je přílohou Smlouvy o přistoupení:

„Budou-li k usnadnění přechodu ze stávajícího režimu v [České republice, Estonské republice, Kyperské republice, Lotyšské republice, Litevské republice, Maďarské republice, Republice Malta, Polské republice, Republice Slovinsko a Slovenské republice] na režim vyplývající z uplatňování společné zemědělské politiky za podmínek stanovených v tomto aktu nezbytná přechodná opatření, přijme je Komise postupem podle čl. 42 odst. 2 nařízení […] č. 1260/2001 […] nebo podle odpovídajících článků ostatních nařízení o společné organizaci zemědělských trhů, anebo odpovídajícím postupem projednávání ve výboru stanoveným příslušným právním předpisem. Přechodná opatření uvedená v tomto článku mohou být přijímána po dobu tří let ode dne přistoupení a jejich uplatňování se omezí na toto období […]“

10

Podle přílohy IV bodu 4 odst. 2 Aktu o přistoupení:

„Soukromé i veřejné zásoby jakéhokoli produktu ve volném oběhu na území nových členských států ke dni přistoupení přesahující množství, jež lze považovat za tvořící obvyklý převod zásob, musí být odstraněny na náklady nových členských států.

Pojem obvyklého převodu zásob bude vymezen pro každý produkt na základě kritérií a cílů specifických pro každou společnou organizaci trhu.“

11

Dne 14. ledna 2004 přijala Komise na základě čl. 2 odst. 3 Smlouvy o přistoupení, jakož i na základě čl. 41 prvního pododstavce Aktu o přistoupení nařízení (ES) č. 60/2004, kterým se stanoví přechodná opatření v odvětví cukru z důvodu přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kypru, Lotyšska, Litvy, Maďarska, Malty, Polska, Slovinska a Slovenska k Evropské unii (Úř. věst. L 9, s. 8; Zvl. vyd. 03/42, s. 125).

12

Nařízení č. 60/2004 v zásadě přechodnou odchylkou od použitelných pravidel Společenství zavádí systém, na jehož základě mají Česká republika, Estonsko, Kypr, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovinsko a Slovensko (dále jen „nové členské státy“) odstranit nadbytečné množství cukru, izoglukózy a fruktózy existující v těchto členských státech.

13

Článek 6 odst. 1 nařízení č. 60/2004 stanoví, že nejpozději do 31. října 2004 stanoví Komise postupem podle čl. 42 odst. 2 nařízení č. 1260/2001 pro každý nový členský stát množství cukru v nezměněném stavu nebo ve formě zpracovaných výrobků, izoglukózy a fruktózy, která přesahují množství považované dne (dále jen „přebytek“) za běžnou zásobu převáděnou do následujícího období a která musí být na náklady nových členských států z trhu odstraněna. Článek 6 odst. 1 nařízení č. 60/2004 stanoví také způsob, jakým Komise určí tento přebytek. V tomto ohledu musí Komise zohlednit vývoj během roku předcházejícího přistoupení v poměru k předchozím rokům, pokud jde o dovezená a vyvezená množství cukru v nezměněném stavu nebo ve formě zpracovaných výrobků, izoglukózy a fruktózy, produkci, spotřebu a zásoby těchto produktů, jakož i okolnosti, za nichž byly vytvářeny zásoby.

14

Článek 6 odst. 2 nařízení č. 60/2004 stanoví, že každý dotyčný členský stát bez intervence Společenství zajistí, aby bylo z trhu odstraněno množství cukru nebo izoglukózy rovnající se přebytku, který mu Komise vypočetla podle postupu upraveného v odstavci 1. Odstranění přebytku může být provedeno buď prostřednictvím vývozu bez náhrady ze strany Společenství, nebo použitím v odvětví paliv, nebo konečně denaturací cukru určeného ke krmení zvířat podle hlav III a IV nařízení Komise (EHS) č. 100/72 ze dne 14. ledna 1972, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro denaturaci cukru určeného ke krmení zvířat (Úř. věst. L 12, s. 15., Zvl. vyd. 03/42 s. 125), a to bez podpory. V každém případě musí být odstranění zajištěno nejpozději do .

15

Podle odstavce 3 téhož článku pro používání druhého odstavce musí mít každý nový členský stát dne 1. května 2004 k dispozici systém, který mu umožní zjišťovat u dotyčných hlavních hospodářských subjektů obchodovaná nebo vyráběná přebytečná množství cukru v nezměněném stavu nebo ve formě zpracovaných výrobků, izoglukózy nebo fruktózy. Dotčený nový členský stát musí použít tento systém k tomu, aby dotyčné hospodářské subjekty přinutil odstranit z trhu na vlastní náklady množství cukru nebo izoglukózy odpovídající jejich zjištěnému přebytečnému množství. Dotyčné hospodářské subjekty musí novému členskému státu předložit uspokojivý důkaz, že produkty byly z trhu odstraněny nejpozději do , v opačném případě musí nový členský stát vyúčtovat částku rovnající se příslušnému množství vynásobenému nejvyššími dovozními cly použitelnými pro dotyčný produkt v období od do , zvýšenou o 1,21 EUR/100 kg ekvivalentu bílého cukru nebo sušiny; částka se připočte k vnitrostátnímu rozpočtu nového členského státu.

16

Článek 6 odst. 4 nařízení č. 60/2004 stanoví, že pokud jsou přebytečné zásoby odstraněny z trhu jejich vývozem, dotyčné hospodářské subjekty o tom předloží důkaz nejpozději do 31. července 2005.

17

Článek 7 odst. 1 nařízení č. 60/2004 stanoví, že nové členské státy předloží Komisi nejpozději do 31. července 2005 důkaz o tom, že přebytečné množství uvedené v čl. 6 odst. 1 bylo odstraněno z trhu. Pokud tento důkaz není poskytnut pro celý přebytek nebo jeho část, odstavec 2 téhož článku stanoví, že dotyčný členský stát musí zaplatit částku rovnající se množství, jež nebylo odstraněno, vynásobenou nejvyššími vývozními náhradami platnými v době od do pro bílý cukr kódu KN 17019910; částka se připočte k rozpočtu Společenství a vezme v úvahu pro výpočet dávek z produkce na hospodářský rok 2004/2005.

18

Nařízení č. 60/2004 vstoupilo podle svého článku 9 v platnost dnem 1. května 2004.

19

Dne 28. dubna 2005 Komise přijala na základě čl. 41 prvního pododstavce Aktu o přistoupení nařízení (ES) č. 651/2005, kterým se mění nařízení č. 60/2004 (Úř. věst. L 108, s. 3).

20

Změny nařízení č. 60/2004 provedené nařízením č. 651/2005 se dotýkají pouze dat a referenčních lhůt obsažených v prvně uvedeném nařízení.

21

Data 31. října 2004 a , stanovená v čl. 6 odst. 1 prvním pododstavci a v čl. 6 odst. 2 nařízení č. 60/2004, se mění na a . Datum stanovené v odst. 3 druhém a třetím pododstavci výše uvedeného článku se mění na . Stejně tak datum uvedené v úvodní větě čl. 6 odst. 4 nařízení č. 60/2004 se mění na a datum uvedené v čtvrtém pododstavci se mění na . Pokud jde o datum stanovené v čl. 7 odst. 1 nařízení č. 60/2004, to se mění na a období uvedené v odstavci 2, které trvalo od do , nyní trvá od do . Konečně datum zaplacené dlužné částky do rozpočtu Společenství je také změněno z na až 2009.

22

Nařízení č. 651/2005 vstoupilo podle svého článku 2 v platnost dne 29. dubna 2005.

23

Dne 31. května 2005 přijala Komise nařízení (ES) č. 832/2005, kterým se stanoví přebytečné množství cukru, izoglukózy a fruktózy pro Českou republiku, Estonsko, Kypr, Lotyšsko, Litvu, Maďarsko, Maltu, Polsko, Slovinsko a Slovensko (Úř. věst. L 138, s. 3, dále jen „napadené nařízení“). Článek 1 tohoto nařízení stanoví přebytek, který musí být odstraněn z trhu Společenství každým z pěti nových členských států, pro které byla nakonec existence přebytku zjištěna, a jsou to Kyperská republika, Lotyšská republika, Republika Malta, Slovenská republika a konečně Estonská republika. U posledně uvedeného členského státu byl stanoven přebytek 91464 tun.

24

Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 25. srpna 2005 Estonská republika podala na základě článku 230 ES žalobu na neplatnost napadeného nařízení.

25

Podáním došlým kanceláři Soudu dne 12. prosince 2005 požádala Lotyšská republika o vstup do řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání Estonské republiky, což jí bylo povoleno usnesením třetího senátu Soudu ze dne .

26

Dne 27. března předložila Lotyšská republika spis vedlejšího účastníka.

27

Vzhledem k tomu, že složení senátů Soudu bylo změněno, byla soudkyně zpravodajka přidělena prvnímu senátu, kterému tedy byla přidělena projednávaná věc.

28

Dne 12. února 2009 Soud položil Komisi písemné dotazy, která této žádosti ve stanovené lhůtě vyhověla.

29

Na základě zprávy soudkyně zpravodajky rozhodl Soud (první senát) o zahájení ústní části řízení.

30

Řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na otázky Soudu byly vyslechnuty na jednání konaném dne 22. dubna 2009.

31

Estonská republika, podporovaná v prvním bodě návrhových žádání Lotyšskou republikou, navrhuje, aby Soud:

32

Komise navrhuje, aby Soud:

33

Estonská republika tvrdí, že pouze 48733 tun přebytku, který jí vypočetla Komise podle napadeného nařízení, bylo drženo hospodářskými subjekty, zbylých 42731 tun tvořily zásoby držené estonskými domácnostmi pro jejich spotřebu (dále jen „rezervy domácností“), jak to vyplývá z posledních výpočtů Komise na základě nezpochybňovaných údajů, které byly poskytnuty Estonskou republikou.

34

V tomto kontextu Estonská republika pouze tvrdí, že rezervy domácností neměly být zahrnuty do tohoto přebytku, a žádá zrušení napadeného nařízení v rozsahu, v jakém do něj byly zahrnuty.

35

V tomto ohledu uplatňuje osm žalobních důvodů, z nichž některé podporuje Lotyšská republika. První žalobní důvod vychází ze zásady kolegiality. Druhý žalobní důvod vychází z porušení nařízení č. 60/2004. Třetí žalobní důvod vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění. Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení zásady řádné správy. Pátý žalobní důvod vychází z porušení zásady dobré víry. Šestý žalobní důvod vychází z porušení zásady zákazu diskriminace. Sedmý žalobní důvod vychází z porušení práva vlastnit majetek. Osmý žalobní důvod vychází z porušení zásady proporcionality.

36

Mimoto Lotyšská republika vznesla dodatečný žalobní důvod v rámci svého spisu vedlejšího účastníka vycházející z porušení práv obhajoby.

37

Konečně Estonská republika žádá Soud, aby požadoval po Komisi, aby mu dodala určité dokumenty a vysvětlila mu rozdíly mezi těmito dokumenty a souhrnem dokumentů, které Estonská republika dodala do spisu. Komise naopak žádá Soud o odstranění těchto dokumentů ze spisu. Tyto dvě žádosti je nutno přezkoumat nejdříve.

38

Estonská republika poukazuje na to, že některé dokumenty, které vlastní a které měly být předloženy Komisi během její schůze konané dne 20. dubna 2005 (dále jen „příloha 18“), během níž Komise zmocnila tři své členy k přijetí napadeného nařízení, ukazují, že pro Komisi byla otázka, zda rezervy domácností patří do estonského přebytku, pouze otázkou politickou.

39

Aby se přesvědčila o pravosti přílohy 18, požadovala Estonská republika od Komise dne 27. června 2005 kopii dokumentů předložených během schůze dne . Jako odpověď obdržela dne 25. srpna některé dokumenty, mezi nimi sdělení adresované Komisi jedním z jejích členů, který je pověřen otázkami zemědělství a rozvoje venkova, komisařkou Fischer Boel (dále jen „sdělení komisařky Fischer Boel“). Neúplná verze tohoto sdělení byla obsažena v příloze 18. Ta však obsahuje skutečnosti, které prokazují, že Komise nechtěla zohlednit zvláštní situaci Estonské republiky, jakož i návrh nařízení, které v dokumentech předaných Komisí chybělo. Estonská republika se tudíž domáhá toho, aby Soud vyzval Komisi, aby mu zaslala všechny dokumenty, které byly Estonské republice předloženy během jednání dne , a vysvětlila rozdíly mezi přílohou 18 a dokumenty zaslanými dne , aby byla zachována zásada rovnosti zbraní.

40

Komise odpovídá, že již této žádosti vyhověla. Upřesňuje, že příloha 18 je souhrn předběžných dokumentů, které byly předmětem diskuze mezi jejími službami pro účely schůze konané dne 20. dubna 2005, které se liší od nakonec předložených dokumentů.

41

Je třeba poukázat na to, že Estonská republika v konečném důsledku nenapadá to, že jí Komise nedodala dne 25. srpna 2005 všechny dokumenty předložené kolegiu členů Komise (dále jen „kolegium“) během schůze konané dne . Tyto dokumenty jsou totiž v tomto spisu a byly tam dodány Estonskou republikou, která netvrdila, že jiné dokumenty, nesdělené Komisí, byly předloženy kolegiu během této schůze. Žádost o poskytnutí dokumentů formulovaná Estonskou republikou musí být tudíž považována za bezpředmětnou a její argumenty je třeba vykládat pouze v tom smyslu, že dokumenty, které jí byly zaslány Komisí dne , vykazují významné rozdíly oproti těm, které tvoří přílohu 18 a ke kterým měla Estonská republika přístup způsobem, který nevysvětluje, a proto žádá Soud, aby uložil Komisi vysvětlit důvody těchto rozdílů.

42

Je přitom třeba uvést, že Komise už podala požadovaná vysvětlení.

43

Komise totiž vysvětlila, že příloha 18 je souhrnem předběžných dokumentů připravených pro účely schůze konané dne 20. dubna 2005. Komise rovněž vysvětlila, že tyto dokumenty se liší od konečných dokumentů předložených kolegiu během této schůze právě z toho důvodu, že mají předběžnou povahu.

44

Vysvětlení podané Komisí je srozumitelné a přijatelné. Je zcela normální, že člen Komise, který na schůzi předloží dokumenty s cílem připravit přijetí opatření, má více verzí těchto dokumentů a zvolí mezi nimi ten, který se mu zdá být nejvhodnější k předložení kolegiu s cílem přijmout dotčené opatření. Z toho plyne, že po vysvětlení podaném Komisí již není třeba pokračovat v přezkumu žádosti Estonské republiky.

45

Komise tvrdí, že příloha 18 je souhrnem interních a předběžných dokumentů, jež byly předmětem diskuzí mezi jejími službami, a žádá Soud, aby je ze spisu odstranil.

46

K tomu Komise uvádí, že by mohla být vážně ohrožena otevřenost a průhlednost diskuze samé, pokud by interní, předběžné a přípravné dokumenty z porady kolegia byly dány k dispozici stranám, které napadají u soudů Společenství výsledek takových porad, zejména pokud vyjadřují názor právní služby, neboť tyto dokumenty zasluhují zvláštní ochranu, a to i když byly získány neoprávněným způsobem.

47

Krom toho soud Společenství přezkoumává konečný akt, a nikoliv návrhy nebo přípravné dokumenty, které odrážejí pouze prozatímní názory.

48

Konečně Estonská republika nikdy nežádala o přístup k příloze 18. Její žádost o přístup k dokumentům ze dne 27. června 2005, které bylo krom toho vyhověno, se týkala pouze dokumentů předložených kolegiu na schůzi dne , jakož i těch týkajících se metodologie použité pro stanovení přebytků.

49

Estonská republika zpochybňuje argumenty Komise.

50

Vzhledem k tomu, že Komise na základě otázky Soudu při jednání výslovně připustila, že příloha 18 neobsahuje názor její právní služby, jak mimoto vyplývá ze spisu, je třeba mít za to, že její žádost o odstranění této přílohy ze spisu je založena na třech důvodech, zaprvé na interním a předběžném charakteru těchto dokumentů, zadruhé na získání těchto dokumentů případně neoprávněným způsobem a zatřetí na tom, že dokumenty nejsou pro projednávanou věc relevantní.

51

Pokud jde o první a druhý důvod, je třeba poukázat na to, že případná důvěrná povaha předmětných dokumentů ani skutečnost, že mohly případně být získány neoprávněně, nebrání tomu, aby byly ponechány ve spise (viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 8. července 2008, Franchet a Byk v. Komise, T-48/05, Sb. rozh. s. II-1585, bod 74).

52

Jednak totiž neexistuje ustanovení, které by výslovně zakazovalo přihlížet k důkazům, které byly získány protiprávně (rozsudek Franchet a Byk v. Komise, bod 51 výše, bod 75).

53

Krom toho Soud v některých případech přihlédl k písemnostem, ačkoli u nich nebylo prokázáno, že byly získány zákonným způsobem (rozsudek Franchet a Byk v. Komise, bod 51 výše, bod 78).

54

V některých situacích tak nebylo vyžadováno, aby žalobce prokázal, že důvěrný dokument, kterého se dovolává na podporu své teze, získal legálně. Soud zvážil jednotlivé chráněné zájmy a dospěl k závěru, že je třeba posoudit, zda zvláštní okolnosti, jako například to, že předložení dokumentu je rozhodující pro zajištění kontroly řádnosti postupu, jímž byl napadený akt přijat (viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 6. března 2001, Dunnett a další v. EIB, T-192/99, Recueil, s. II-813, body 33 a 34), nebo pro dokázání existence zneužití pravomoci (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne , Lopes v. Soudní dvůr, T-280/94, Recueil FP, s. I-A-77 a II-239, bod 59), odůvodňují ponechání dokumentu ve spisu (rozsudek Franchet a Byk v. Komise, bod 51 výše, bod 79).

55

Soudní dvůr mimoto nevyloučil, že i interní dokumenty mohou být v některých případech oprávněně součástí spisu k určité věci (usnesení Soudního dvora ze dne 19. března 1985, Tordeur a další, 232/84, nezveřejněné v Recueil, bod 8, a ze dne , LAISA v. Rada, 31/86, nezveřejněné v Recueil, bod 5).

56

Je třeba mít za to, že okolnosti, které umožňují ponechat interní dokumenty ve spisu, jsou zejména ty, které mohou být zohledněny pro ponechání dokumentů ve spisu k určité věci, které byly případně získány nelegitimními prostředky a které patří mezi dokumenty uvedené v bodě 54 výše (viz v tomto smyslu rozsudek Dunnett a další v. EIB, bod 54 výše, bod 33).

57

Přitom ve světle předchozích argumentů je třeba uvést, že v projednávané věci umožňuje specifický rámec této žaloby mít za to, že je nutné předmětné dokumenty tvořící přílohu 18 ve spisu ponechat. Dokumenty totiž byly použity právě proto, aby byla prokázána existence několika vad v řízení o přijímání napadeného nařízení, jakož i existence zneužití pravomoci, což odůvodňuje to, že nebyly odstraněny ze spisu podle judikatury citované výše v bodě 54.

58

Konečně pokud jde o třetí důvod, na jehož základě Komise žádá Soud o vynětí přílohy 18 ze spisu a podle něhož dokumenty, které tvoří tuto přílohu, nejsou relevantní pro vyřešení sporu, je třeba uvést, že samotná skutečnost, že dokument není pro vyřízení dané věci relevantní, nestačí k tomu, aby bylo odůvodněno jeho vyřazení ze spisu.

59

V důsledku toho je třeba předběžnou žádost Komise zamítnout.

60

Estonská republika tvrdí, že Soudní dvůr rozhodl, že kolegium se nemůže omezit na vyjádření své vůle jednat určitým způsobem, aniž by se podílelo na vypracování aktu, který potvrzuje tuto vůli, a jeho konečné formě. Tyto úvahy se v projednávané věci uplatní tím spíše, že napadené nařízení má vážné důsledky pro mnoho osob, jakož i pro rozpočet dotyčných členských států. Soudní dvůr rovněž rozhodl, že akty ovlivňující právní situaci adresáta musí být přezkoumány a přijaty kolegiem. Estonská republika z toho vyvozuje, že článek 13 jednacího řádu Komise, který ji opravňuje pověřit své členy, aby přijali konečné znění aktu, jehož obsah byl již vymezen během jejího jednání, musí být vykládán v tom smyslu, že každá změna znění nařízení, a zejména jeho normativního textu, je zakázána, jakmile kolegium přijalo rozhodnutí.

61

Napadené nařízení však bylo přijato v rozporu se zásadou kolegiality, neboť na schůzi Komise konané dne 20. dubna 2005 bylo zaprvé rozhodnuto o pověření komisařky Fischer Boel kontaktovat nové členské státy za účelem posledního ověření jejich přebytků při zohlednění posledních dostupných údajů, jakož i zjištěním, do jaké míry rezervy domácností mají být zahrnuty do výpočtu těchto přebytků. Zadruhé bylo rozhodnuto předložit řídícímu výboru pro cukr návrh nařízení, které stanoví přebytek každého členského státu. Zatřetí bylo rozhodnuto o oprávnění komisařky Fischer Boel přijmout se souhlasem předsedy Komise a jejího třetího člena tento návrh v ústním řízení v případě, že výbor nevydá záporné stanovisko nebo pokud to bude vývoj situace odůvodňovat. Proto skutečnost, že komisařka Fischer Boel byla oprávněna přijmout napadené nařízení, aniž by ho schválilo kolegium, byla v rozporu se zásadou kolegiality.

62

I kdyby bylo rozhodnutí kolegia nezbytné pouze co se týče obsahu napadeného nařízení, a nikoliv jeho přesného znění, je jasné, že komisařka Fischer Boel byla pověřena rozhodnout, zda rezervy domácností musí být zahrnuty do přebytků. Rozsah její posuzovací pravomoci je ostatně zřejmý při porovnání přebytků stanovených s konečnou platností napadeným nařízením s přebytky stanovenými na počátku v návrhu ze dne 20. dubna 2005, a to pro Estonskou republiku 91464 tun místo 91466 tun; pro Kyperskou republiku 40213 tun místo 40249 tun; pro Lotyšskou republiku 10589 tun místo 20080 tun; pro Republiku Malta 2452 tun místo 13210 tun a konečně pro Slovenskou republiku 10225 tun místo 17419 tun. Konečně sdělení komisařky Fischer Boel a připojený metodologický dokument, který je základem rozhodnutí kolegia a který vymezuje zmocnění komisařky Fischer Boel, obsahují pouze nejasné obecné pokyny, stanoví pouze určitou flexibilitu pro určení toho, co je považováno za obvyklý převod zásob, a nevysvětlují, které zvláštní okolnosti odůvodňují snížení přebytků.

63

Sama Komise si byla této situace vědoma, neboť ve své žalobní odpovědi konstatuje jednak, že schválila obecné pokyny, a nikoliv rozhodnutí, a jednak, že 19. května 2005 měla ještě Estonská republika možnost přednést své dodatečné argumenty. Konečně dopis Komise ze dne dokládá, že přebytky každého členského státu byly zjištěny až na zasedání expertů dne , což Komise potvrzuje ve své žalobní odpovědi. Dne Komise tudíž nemohla přijmout napadené nařízení.

64

Komise zpochybňuje argumenty Estonské republiky.

65

Je třeba připomenout, že činnost Komise se řídí zásadou kolegiality (rozsudek Soudního dvora ze dne 15. června 1994, Komise v. BASF a další, C-137/92 P, Recueil, s. I-2555, bod 62). Tato zásada je výslovně uvedena v čl. 217 odst. 1 ES, ve znění Smlouvy z Nice, podle kterého Komise vykonává činnost pod politickým vedením svého předsedy, jenž rozhoduje o její vnitřní organizaci, aby zajistil spojitost, výkonnost a kolegialitu její činnosti.

66

Podle ustálené judikatury tato zásada vyplývá z článku 219 ES, podle něhož se Komise usnáší většinou hlasů svých členů z počtu stanoveného v článku 213 ES a je schopná se usnášet, pokud je přítomen počet členů stanovený v jejím jednacím řádu. Tato zásada spočívá na rovném zacházení s členy Komise při účasti na rozhodování a zejména znamená, že rozhodnutí jsou přijímána společně a že všichni členové kolegia jsou politicky kolektivně odpovědní za všechna přijatá rozhodnutí (rozsudky Soudního dvora ze dne 23. září 1986, AKZO Chemie a AKZO Chemie UK v. Komise, 5/85, Recueil, s. 2585, bod 30, a Komise v. BASF a další, bod 65 výše, bod 63).

67

Uplatnění postupu zmocnění pro přijetí řídících a správních opatření je nicméně v souladu se zásadou kolegiality.

68

Tím, že je systém zmocnění omezen na určité správní a řídící akty, čímž jsou vyloučena zásadní rozhodnutí, se totiž takový systém zdá být s ohledem na výrazný nárůst počtu rozhodovacích aktů, které má Komise přijímat, nutný k tomu, aby byla schopna plnit svou funkci (rozsudek AKZO Chemie a AKZO Chemie UK v Komise, bod 66 výše, bod 37, a rozsudek Soudu ze dne 27. dubna 1995, AAC a další v. Komise, T-442/93, Recueil, s. II-1329, bod 84).

69

Je tedy třeba přezkoumat, zda napadené nařízení musí být považováno za řídící a správní opatření nebo za zásadní rozhodnutí.

70

V tomto ohledu je třeba poukázat na to, že přes svou normativní povahu má napadené nařízení jediný cíl, a to stanovit přebytky v některých členských státech postupem stanoveným za tímto účelem v nařízení č. 60/2004, k němuž je prováděcím aktem. Provedení takového výpočtu nemůže být považováno za zásadní rozhodnutí.

71

Jak totiž vyplývá ze znění bodů 13 až 17 výše, v čl. 6 odst. 1 nařízení č. 60/2004, ve znění nařízení č. 651/2005, je stanoven přebytek a metoda, jakou Komise musí použít pro jeho stanovení. Právě v čl. 6 odst. 2 nařízení č. 60/2004, a nikoliv v jakémkoliv ustanovení napadeného nařízení, je stanoveno, že takto vypočtený přebytek musí být odstraněn konkrétními způsoby. Konečně čl. 7 odst. 2 nařízení č. 60/2004 upravuje následky, které musí nové členské státy nést, pokud nesplní stanovené povinnosti.

72

Všechny relevantní otázky zásadního významu byly tudíž upraveny v rámci nařízení č. 60/2004 v pozměněném znění, přičemž napadené nařízení je mu podřízeno a omezuje se na účetní výpočet, byť poměrně komplexní.

73

Je třeba dodat, že během schůze konané dne 20. dubna 2005 kolegium pověřilo tři své členy, aby provedli takový výpočet, aniž by jim současně byla udělena možnost přijmout nová zásadní rozhodnutí nebo znovu přezkoumat účelnost použití těch rozhodnutí, která jsou obsažena v nařízení č. 60/2004, jak to vyplývá ze zápisu z 1698. schůze Komise konané dne .

74

Během této schůze kolegium totiž nejprve schválilo sdělení komisařky Fischer Boel. Metodologie, která je připojena k tomuto sdělení a s ním schválena kolegiem, však neopravňuje pověřené členy k přijetí napadeného nařízení a vyhnutí se zásadním otázkám stanoveným v nařízení č. 60/2004 a nadto vymezuje jejich prostor pro uvážení při přijímání rozhodnutí. Zejména rozpracovává kritéria určení přebytků uvedená v nařízení č. 60/2004 a zavádí jasné pravidlo, podle něhož přebytky vyplývají ze změn ve výrobě, k nimž je nutno přidat změny v dovozech a odpočítat změny ve vývozech během období od května 2003 do dubna 2004, ve srovnání s výsledkem těchto operací za období odpovídající třem předcházejícím letům.

75

Dotčená metodologie jistě spadá pod čl. 6 odst. 1 písm. c) nařízení č. 60/2004, podle něhož musí Komise zohlednit okolnosti, za nichž byly vytvářeny zásoby, během určování těchto zásob. V této souvislosti je uvedeno v bodě 2 odst. 3 písm. b) třetího pododstavce metodologie připojené ke sdělení komisařky Fischer Boel, že lze s jistou flexibilitou určit, co musí být považováno za obvyklý převod zásob. Nicméně toto označení nedovoluje členům Komise, kteří jsou zmocněni vypočítávat přebytky některých členských států odlišným způsobem, než jak je stanoveno v nařízení č. 60/2004. Jsou pouze oprávněni vyhodnotit účetní údaje poskytnuté těmito státy s určitou volností, což umožňuje posoudit existující zásoby v jejich kontextu, aby byl vyloučen výpočet přebytků, jejichž přítomnost lze vysvětlit důvody, které nejsou spojeny se spekulací týkající se přistoupení těchto států k Evropské unii a které nezpůsobují rizika narušení trhu.

76

Sdělení komisařky Fischer Boel poskytuje mimo jiné propracovanou odpověď na argumenty, které Estonská republika uplatnila, aby ukázala, že rezervy domácností byly vytvořeny za okolností, které si zaslouží přehodnocení dotčených množství na základě čl. 6 odst. 1 písm. c) nařízení č. 60/2004. I když platí, že zmocnění členové Komise mohli v rámci svého zmocnění udržovat další kontakty s novými členskými státy za účelem přezkoumání jejich argumentů v tomto ohledu, nic to nemění na tom, že toto sdělení bylo jasně schváleno kolegiem, a proto se dotčení členové nemohli odchýlit od obecného pokynu, který byl stanoven, a tudíž nemohli vyjmout rezervy domácností z výpočtu přebytků, ledaže by tak učinili na základě skutečností, s nimiž sdělení nepočítalo, což neučinili.

77

Krom toho je sice pravda, že zmocnění členové Komise mohli v rámci svého zmocnění udržovat další kontakty s novými členskými státy za účelem přezkoumání jejich argumentů v tomto ohledu, to však nic nemění na tom, že kolegium si vyhradilo možnost přijmout konečné rozhodnutí, pokud to situace vyžadovala, což nelze vyložit jinak, než že se jedná o situaci, v níž byl použit odlišný přístup, než jaký je popsán ve sdělení komisařky Fischer Boel a který měl být dodržen. V každém případě k takové změně přístupu nedošlo.

78

Konečně je třeba v každém případě zdůraznit, že Komise musí mít v souladu se zásadou kolegiality pravomoc přiznat některým svým členům úkol uskutečnění účetního výpočtu, byť komplexního, za účelem určení množství zemědělského výrobku, které existuje na území určitých členských států, jinak by byla vážně ohrožena její schopnost řídit společnou zemědělskou politiku, což je oblast, která vyžaduje současné a rychlé nakládání s informacemi týkajícími se výrob, rezerv a dalších proměnných vyplývajících z výpočtů, jaké byly provedeny v rámci napadeného nařízení.

79

Z toho vyplývá, že tento žalobní důvod musí být zamítnut.

80

Estonská republika tvrdí, že napadané nařízení bylo přijato v rozporu s nařízením č. 60/2004. K tomuto uvádí dva argumenty, které mohou být vyloženy ve dvou oddělených částech. Zaprvé poukazuje na to, že nařízení č. 60/2004 neumožňuje zahrnutí rezerv domácností do výpočtu přebytků. Zadruhé Estonská republika uvádí, že Komise v rozporu s čl. 6 odst. 1 písm. c) nařízení č. 60/2004 nezohlednila při stanovování jejího přebytku zvláštní okolnosti, které jsou pro Estonskou republiku charakteristické.

81

Účastníci řízení se však rozcházejí v názorech na závaznou povahu nařízení č. 60/2004 ve vztahu k napadenému nařízení. Vzhledem k tomu, že relevance projednávaného žalobního důvodu závisí na této otázce, musí být tato projednána před přezkoumáním obou částí uvedených v předchozím bodě.

82

Estonská republika tvrdí, že vzhledem k tomu, že nařízení č. 60/2004 je právním základem napadeného nařízení, porušení nařízení č. 60/2004 musí vést ke zrušení napadeného nařízení, přestože byla přijata týmž orgánem (rozsudky Soudního dvora ze dne 10. března 1971, Deutsche Tradax, 38/70, Recueil, s. 145, a ze dne , ISO v. Rada, 118/77, Recueil, s. 1277), aniž by bylo významné, že byla přijata stejným postupem.

83

Komise připouští, že napadené nařízení je založeno na nařízení č. 60/2004, ale domnívá se, že se může legálně odchýlit od jeho ustanovení, neboť obě nařízení byla přijata stejným orgánem a stejným postupem na rozdíl od aktů, o které se jednalo v rozsudcích, kterých se dovolává Estonská republika. Konečně se lze dokonce domnívat, že nařízení přímo používá Akt o přistoupení, přestože je založeno na článku 6 nařízení č. 60/2004, jelikož výběr tohoto právního základu neměl vliv na použitý postup [rozsudek Soudního dvora ze dne 10. prosince 2002, British American Tobacco (Investments) a Imperial Tobacco, C-491/01, Recueil, s. I-11453, body 93 až 98].

84

Je třeba poukázat na to, že přijetím napadeného nařízení Komise neprováděla teoretický účetní výpočet, ale provedla čl. 6 odst. 1 nařízení č. 60/2004, podle něhož měla stanovit přebytek v každém členském státě. Toto nařízení rovněž stanoví podmínky odstranění takto stanoveného množství a následky pro nové členské státy, pokud jej neodstraní, a to pouze jestliže tato množství byla stanovena v souladu s jeho ustanoveními. Konečně nařízení č. 60/2004 je uváděno jako právní základ napadeného nařízení a je zmíněno i v jeho bodech 1 až 3 odůvodnění. Za těchto okolností je třeba učinit závěr, že napadené nařízení je prováděcím aktem nařízení č. 60/2004. Jak však tvrdí Estonská republika, Soudní dvůr rozhodl v rozsudku Deutsche Tradax, bod 82 výše (bod 10), že nelze připustit, aby prováděcí nařízení přijaté na základě zmocnění, obsaženého v ustanovení základního nařízení, z něhož je odvozeno, se mohlo odchýlit od ustanovení tohoto nařízení.

85

Jak sice uvádí Komise, Soudní dvůr v uvedeném rozsudku rozhodoval o dvou nařízeních přijatých Radou různými postupy, první s konzultací se Shromážděním Evropských společenství, druhé pak bez konzultace. Nicméně pravidlo stanovené v tomto rozsudku je zcela použitelné na projednávanou věc.

86

Zaprvé je totiž třeba zdůraznit, že Soudní dvůr ani neodkazoval na existenci dvou legislativních postupů, aby dospěl k výše uvedenému závěru.

87

Zadruhé byl tento závěr převzat pozdější judikaturou, aniž by se soud zabýval otázkou, zda postupy vedoucí k přijetí aktů, jež byly předmětem sporu, byly shodné či rozdílné (viz v tomto smyslu rozsudek ISO v. Rada, bod 82 výše, bod 46, a rozsudek Soudního dvora ze dne 2. března 1999, Španělsko v. Komise, C-179/97, Recueil, s. I-1251, bod 20; rozsudek Soudu ze dne , Devillez a další v. Parlament, T-46/90, Recueil, s. II-699, bod 25).

88

Zatřetí již Soudní dvůr zrušil nařízení přijaté orgánem, který přijal základní nařízení, z důvodů, jež hovoří proti názoru Komise.

89

Soudní dvůr totiž v rozsudku ISO v. Rada, bod 82 výše, zrušil nařízení Rady, které ukládalo konečné antidumpingové clo na některé výrobky dovážené z Japonska, když přitom odmítl zejména argument Rady, podle kterého dotčené nařízení bylo opatřením sui generis, založeným přímo na článku 113 Smlouvy o ES (nyní po změně článek 133 ES) a nepodléhajícím ustanovením základního nařízení, a sice nařízení Rady (EHS) č. 459/68 ze dne 5. dubna 1968 o ochraně proti dumpingu nebo poskytování prémií nebo subvencí zeměmi, které nejsou členy Evropského hospodářského společenství (Úř. věst. L 103, s. 38). Soudní dvůr konstatoval, že takový argument opomíjí skutečnost, že všechna řízení vedoucí k přijetí dotčeného antidumpingového nařízení probíhala ve formě stanovené výše uvedeným základním nařízením, a učinil z toho závěr, že Rada poté, co přijala základní nařízení za účelem uskutečnění jednoho z cílů článku 113 Smlouvy o ES, se nemůže odchýlit od stanovených pravidel při jejich použití na konkrétní případy (bod 46 rozsudku).

90

Postup upravený článkem113 Smlouvy o ES pro přijetí obchodního ochranného opatření, jako je opatření v případě dumpingu, je postup stanovený v odstavci 4 tohoto ustanovení, podle kterého Rada přijímá rozhodnutí kvalifikovanou většinou. Krom toho ze znění odstavce 1 ve spojení s odst. 2 písm. a) článku 17 nařízení č. 459/68 vyplývá, že pokud z konečného skutkového zjištění a šetření provedeného v souladu s dalšími ustanoveními tohoto nařízení plyne, že existuje dumping a újma, a jestliže zájmy Společenství vyžadují akci Společenství, Komise podá návrh Radě poté, co vyslechne názory vyjádřené v rámci příslušného výboru, a Rada případně přijme kvalifikovanou většinou dotčené antidumpingové nařízení.

91

Z toho vyplývá, že Rada přijala dotčené antidumpingové nařízení kvalifikovanou většinou, přestože tomuto nařízení předcházely jiné procesní úkony, přesně tak, jak měla postupovat, aby změnila nařízení č. 459/68, což vylučuje opodstatněnost teze Komise.

92

Tento závěr nemůže být vyvrácen skutečností, že v rozsudku ISO v. Rada, bod 82 výše, Soudní dvůr dospěl k závěru, že Rada v konkrétním případě porušila použití obecných pravidel, a to i kdyby bylo možné se domnívat, že napadené nařízení nepoužívá obecná pravidla obsažená v nařízení č. 60/2004, pokud jde o konkrétní případ, ale co se týká všech situací, ve kterých se tato pravidla mohou použít.

93

V rozsudku ISO v. Rada, bod 82 výše, totiž Soudní dvůr stanovil, že Rada poté, co přijala základní nařízení za účelem uskutečnění jednoho z cílů článku 113 Smlouvy o ES, se nemůže odchýlit od stanovených pravidel při jejich použití na konkrétní případy ze dvou důvodů. Tyto důvody jsou, že bylo-li by takové odchýlení možné, zaprvé by to ohrozilo legislativní systém Společenství a zadruhé narušilo rovnost právních subjektů před zákonem. Jestliže přitom druhý důvod předpokládá, že prováděcí nařízení může být použito v čase na mnoho adresátů, není tomu tak v případě prvního důvodu, který může být jistě uplatněn v rámci projednávané věci.

94

Je třeba v každém případě uvést, že i kdyby teze Komise byla správná a pojem „zásob“ upravený v nařízení č. 60/2004 mohl být při přijímání napadeného nařízení změněn, Komise měla uvést důvody, proč bylo nezbytné přistoupit k takové změně. Komise se nicméně ani nepokusila tvrdit, že poskytla takové odůvodnění, ačkoliv opakovaně poukazuje na skutečnost, že napadeným nařízením zamýšlí provést nařízení č. 60/2004.

95

Je třeba odmítnout jako neopodstatněnou tezi Komise, podle níž se zdá, že napadeným nařízením je přímo prováděn Akt o přistoupení. Sama Komise uznává, že uvedené nařízení je výslovně založeno na článku 6 nařízení č. 60/2004, čemuž nasvědčuje skutečnost, že ustanovení je uvedeno v právních východiscích napadeného nařízení. Komise zvolila právní základ, o kterém se domnívala, že je pro projednávanou věc nejvhodnější, a sice článek 6 nařízení č. 60/2004, a proto je také potřeba přezkoumat legalitu napadeného nařízení vzhledem k tomuto článku (viz obdobně rozsudek Soudu ze dne 15. dubna 2008, SIDE v. Komise, T-348/04, Sb. rozh. s. II-625, bod 69).

96

Konečně je třeba uvést, že rozsudek British American Tobacco (Investments) a Imperial Tobacco, bod 83 výše, uplatněný Komisí na podporu její teze, tuto tezi nepotvrzuje. Uvedený rozsudek se totiž týká aktu, který byl přijat na základě dvou právních základů. Soudní dvůr pouze učinil závěr, že přestože jeden z těchto právních základů byl nesprávný, druhý uvedený právní základ umožňoval přijmout dotčený akt, takže měl za to, že tento akt je platný. Tento sled úvah však v projednávané věci nelze použít.

97

Je tedy třeba dospět k závěru, že legalita napadeného nařízení závisí zejména na tom, zda napadené nařízení dodržuje ustanovení nařízení č. 60/2004, na jehož základě bylo přijato. Ve světle tohoto závěru je třeba analyzovat obě části projednávaného žalobního důvodu.

98

Estonská republika tvrdí, že článek 6 nařízení č. 60/2004 pouze stanoví povinnost odstranit přebytek vypočtený podle cukru drženého hospodářskými subjekty, a nikoliv podle rezerv domácností. Pro podepření tohoto tvrzení, které Komise zpochybňuje, Estonská republika rozděluje první část svého druhého žalobního důvodu do 5 podčástí, které je třeba přezkoumat zvlášť.

99

Estonská republika uvádí, že znění čl. 6 odst. 1 nařízení č. 60/2004 vylučuje rezervy domácností z výpočtu přebytku.

100

Samotná definice pojmu „zásoby“, a sice „nashromážděná zásoba nebo rezerva, zvláště: potravinové výrobky uchovávané ve skladu prodejce nebo výrobce“ odkazuje pouze na množství držené hospodářskými subjekty. Stejně tak „Concepts and Definitions Database“ (databáze pojmů a definic) Eurostatu (Statistický úřad Evropských společenství) nezahrnuje maloobchodníky a domácnosti.

101

Krom toho použití pojmu „zásoby“ v nařízeních o SOTC vylučuje rezervy domácností, jak ukazuje čl. 1 odst. 2 nařízení Komise (EHS) č. 1998/78 ze dne 18. srpna 1978, kterým se stanoví prováděcí pravidla ke kompenzaci nákladů na skladování cukru (Úř. věst. L 231, s. 5), článek 1 nařízení Komise (ES) č. 189/77 ze dne , kterým se stanoví prováděcí pravidla pro režim minimálních zásob v odvětví cukru (Úř. věst. L 25, s. 27), články 8 a 12 nařízení Rady (ES) č. 2038/1999 o společné organizaci trhů v odvětví cukru (Úř. věst. L 252, s. 1), jakož i příloha III bod IX odst. 1 písm. b) nařízení č. 1260/2001 nebo čl. 10 odst. 4 nařízení č. 1260/2001. Tato definice plyne z bodu 7 pracovního dokumentu Komise ze dne nazvaného „Forecast balance sheet 2006/2007 of the Sugar Management Committee“ (Předběžný odhad řídícího výboru pro cukr pro rok 2006/2007).

102

Podle zásady systematického výkladu však musí být stejný výraz vykládán, pokud není stanoveno jinak, stejným způsobem a v každém případě příloha IV bod 4 odst. 2 Aktu o přistoupení stanoví, že stanovení obvyklého převodu zásob musí být učiněno podle kritérií specifických pro každou společnou organizaci trhu.

103

Je třeba také zdůraznit, že určitý pojem může mít v právním prostoru Společenství zvláštní význam (rozsudek Soudního dvora ze dne 6. října 1982, Cilfit a další, 283/81, Recueil, s. 3415, bod 19) a že ve stejné právní oblasti Soudní dvůr vykládá stejným způsobem pojem vyskytující se v různých ustanoveních (rozsudek Soudního dvora ze dne , Levin, 53/81, Recueil, s. 1035, bod 6 a násl.).

104

Konečně se Estonská republika domnívá, že opačný výklad, než jaký zastává, by znamenal, že pojem „zásoby“ by mohl zahrnovat cukr, který obyčejně spadá pod pojem „spotřeba“, to znamená cukr prodávaný domácnostem pro jejich potřebu. Článek 6 odst. 1 nařízení č. 60/2004 však obsahuje ve stejném odstavci výrazy „spotřeba“ a „zásoby“ a je málo pravděpodobné, že by Komise použila tyto dva pojmy, pokud by tento druhý pojem zahrnoval první, protože by to pojem „spotřeba“, který je v každém případě synonymem nákupu a nikoliv požívání cukru spotřebiteli, činilo nadbytečným.

105

Komise zpochybňuje argumenty Estonské republiky.

106

Je třeba zdůraznit, že zásada odstranění přebytků, kterou se nařízení č. 60/2004 snaží uvést do praxe je zakotvena normou primárního práva, a to přílohou IV bodem 4 odstavcem 2 Aktu o přistoupení, na který odkazuje bod 7 odůvodnění tohoto nařízení a ve kterém výraz „zásoby“ zaujímá ústřední místo. Je tedy třeba na koncept „zásob“ uvedený v nařízení č. 60/2004 nahlížet tak, že vyplývá z přílohy IV bodu 4 odstavce 2 Aktu o přistoupení.

107

Estonská republika se domnívá, že pojem „zásoby“, takto ohraničený, je nutno vykládat úzce a omezit jej na rezervy vytvořené hospodářskými subjekty, zatímco Komise obhajuje široký výklad, který zahrnuje rovněž rezervy domácností.

108

Nicméně ani Komise, ani Estonská republika se nemohou opřít o jakýkoli dokument, který by ukazoval, že úmysl autorů Aktu o přistoupení nebo úmysl Komise během tvorby nařízení č. 60/2004 bylo dát pojmu „zásoby“ význam, který uplatňují.

109

Nestanoví-li přípravné dokumenty jasně úmysl autora ustanovení, soud Společenství musí vycházet pouze ze smyslu textu, jak byl napsán, a dát mu význam, který vyplývá z jeho doslovného a logického výkladu (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 1. června 1961, Simon v. Soudní dvůr, 15/60, Recueil, s. 223, 244). Je třeba tudíž přezkoumat smysl, který obvykle má tento výraz, aby bylo možné určit, zda odpovídá tomu, co navrhuje Komise, nebo tomu, co navrhuje Estonská republika.

110

V rámci doslovného výkladu určitého ustanovení je však třeba přihlédnout ke skutečnosti, že právní předpisy Společenství jsou vyhotovovány ve více jazycích a že jednotlivá jazyková znění jsou stejně závazná. Výklad ustanovení práva Společenství tedy zahrnuje srovnání jazykových znění (rozsudek Cilfit a další, bod 103 výše, bod 18, a rozsudek Soudu ze dne 6. října 2005, Sumitomo Chemical a Sumika Fine Chemicals v. Komise, T-22/02 a T-23/02, Sb. rozh. s. II-4065, bod 42).

111

V tomto ohledu je třeba uvést, že pojem „zásoby“ nemá v jednotlivých jazykových verzích dotčených právních aktů jednoznačný význam.

112

Například ve francouzské a anglické verzi Aktu o přistoupení a nařízení č. 60/2004 se používá pojem „stock“. Ve španělské verzi se používá výraz „existencias“, v italské verzi výraz „scorta“, v polské verzi výraz „zapas“ a v estonské jazykové verzi výraz „varu“.

113

Přezkoumání obvyklého významu každého pojmu ukazuje, že v italštině, v polštině a v estonštině slovo „zásoby“ může být používáno bez rozdílu pro zásoby vytvořené hospodářskými subjekty a pro zásoby domácností. V angličtině, ve francouzštině a ve španělštině tyto pojmy patří spíše do obchodní terminologie, avšak mohou se rovněž vztahovat na zásoby vytvořené domácnostmi.

114

Nalezne-li tudíž jak teze Komise, tak teze Estonské republiky určitou podporu v analýze jednotlivých jazykových verzí Aktu o přistoupení a nařízení č. 60/2004, pak se více přijatelná jeví teze Komise.

115

Krom toho je třeba uvést, že při výkladu ustanovení práva Společenství je třeba vzít v úvahu nejen jeho znění, ale rovněž jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí (rozsudek Soudního dvora ze dne 17. listopadu 1983, Merck, 292/82, Recueil, s. 3781, bod 12), jakož i veškeré právní předpisy Společenství (rozsudky Cilfit a další, bod 103 výše, bod 20, a Sumitomo Chemical a Sumika Fine Chemicals v. Komise, bod 110 výše, bod 47).

116

Zejména je třeba připomenout, že přestože různé jazykové verze obsahují prvky, které patrně podporují podaný výklad, v rozsahu, v jakém je právní předpis ve svém souhrnu dvouznačný, je třeba přezkoumat funkci sporných slov ve světle cílů dotčené právní úpravy (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 19. června 1980, Roudolff, 803/79, Recueil, s. 2015, bod 7).

117

Jelikož použití pojmu „zásoby“ nepostrádá určitou dvouznačnost, je třeba ho vyložit podle účelu nařízení č. 60/2004, které pokud jde o odstranění přebytků, se může pouze shodovat s odstraněním přebytků podle přílohy IV bodu 4 odst. 2 Aktu o přistoupení.

118

Pokud jde o přílohu IV bod 4 odst. 2 tohoto aktu, je třeba zdůraznit, že se Soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 15. ledna 2002 Weidacher (C-179/00, Recueil, s. I-501) vyjádřil k povinnosti Rakouské republiky, Finské republiky a Švédského království (dále jen „nové členské státy přistoupivší v roce 1995“) během přistoupení těchto států k Evropské unii (dále jen „přistoupení v roce 1995“) odstranit na jejich náklady zásoby zemědělských výrobků ve volném oběhu na jejich území, jež překračují množství, které může být považováno za obvyklý převod zásob podle čl. 145 odst. 2 Aktu o podmínkách přistoupení Rakouské republiky, Finské republiky a Švédského království a o úpravách smluv, na nichž je založena Evropské unie (Úř. věst. 1994, C 241, s. 9) v pozměněném znění (dále jen „Akt o přistoupení z roku 1994“), jehož znění je velmi blízké znění přílohy IV bodu 4 odst. 2 Aktu o přistoupení. Soudní dvůr tak dospěl k závěru, že autoři Aktu o přistoupení z roku 1994 se domnívali, že existence abnormálních zásob produktů, spadajících pod společnou organizaci zemědělských trhů, k v nových členských státech od roku 1995 je zdrojem narušení řádného fungování mechanismů stanovených touto organizací, zejména z důvodu jeho vlivu na tvorbu cen (body 20 a 21 rozsudku).

119

Z toho plyne, že cílem přílohy IV bodu 4 odst. 2 Aktu o přistoupení je zejména, pokud jde o cukr, vyhnout se jakémukoliv narušení řádného fungování mechanismů stanovených SOTC, zejména narušením, která mají vliv na tvorbu cen a jež jsou způsobena nashromážděním abnormálního množství cukru v nových členských státech před jejich přistoupením k Evropské unii.

120

Je tedy třeba přezkoumat, zda, jak uplatňuje Komise, nashromáždění významných rezerv domácností v nových členských státech před přistoupením je potenciálním zdrojem narušení mechanismů SOTC.

121

V tomto ohledu je třeba připomenout, že SOTC v zásadě spočívá, jak vyplývá z výše uvedených bodů 1 až 6, na použití systému přidělení kvót každému členskému státu, které členský stát musí rozdělit mezi výrobce nacházející se na jeho území.

122

Tyto kvóty jsou zejména vypočítávány podle předpovědi vnitřní poptávky, která je číslem, jež vyplývá ze souhrnu předpokládané spotřeby v každém členském státě podle historických údajů. Existence abnormálně vysokých rezerv domácností v jednom nebo ve více uvedených členských státech by způsobila významný nepoměr mezi uvedenými kvótami a množstvím spotřebovaným v konečném výsledku. Domácnosti těchto členských států by totiž sáhly pro svou obvyklou spotřebu do rezerv, místo aby nakupovaly množství za cenu na trhu Společenství, jehož výroba je Komisí povolena ve formě kvóty A a B, jejichž ceny jsou zaručeny v rámci SOTC.

123

Jediný způsob, jak zaručit intervenční ceny tohoto množství nenakoupeného na trhu by bylo spustit intervenční mechanismy Společenství prostřednictvím nákupu uvedených množství za zaručenou cenu nebo jejich vývoz za pomoci mechanismu vývozních náhrad.

124

Pokud jde o nákup za zaručenou cenu, je třeba uvést, že podle čl. 7 odst. 1 nařízení č. 1260/2001 během celého hospodářského roku a podle podmínek stanovených na základě odstavce 5 téhož článku jsou intervenční agentury zřizované jednotlivými členskými státy s produkcí cukru povinny vykupovat veškerý nabízený bílý a surový cukr vyrobený v rámci určité kvóty z cukrové řepy a cukrové třtiny, která byla sklizena ve Společenství, pokud však před tím byla uzavřena smlouva o skladování dotyčného cukru mezi prodejcem a intervenční agenturou.

125

V bodu 36 odůvodnění nařízení č. 1260/2001 je připomenuto, že výdaje vzniklé členským státům při plnění závazků vyplývajících z uplatňování tohoto nařízení musí hradit Společenství podle článku 2 nařízení Rady (ES) č. 1258/1999 ze dne 17. května 1999 o financování společné zemědělské politiky (Úř. věst. L 160, s. 103), které platilo až do vstupu nařízení Rady (ES) č. 1290/2005 ze dne týkající se financování společné zemědělské politiky (Úř. věst. L 209, s. 1) v platnost dne , a bylo tudíž použitelné na skutečnosti v projednávané věci. Zejména podle tohoto ustanovení intervenční opatření zaměřená na regulaci zemědělských trhů v rámci společné organizace zemědělských trhů jsou financována ze záruční sekce Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF). Nákup množství cukru intervenční agenturou tudíž představuje významný zásah do rozpočtu Společenství.

126

Pokud jde o vývoz prostřednictvím použitelných náhrad, ze znění čl. 15 odst. 1 písm. a) a b) nařízení č. 1260/2001 lze dovodit, že jak bylo uvedeno výše v bodě 6, předpokládané množství cukru A a B vyrobeného během daného hospodářského roku a předpokládané množství cukru prodaného ke spotřebě v rámci Společenství v tomto hospodářském roce je v zásadě vyvezeno před koncem hospodářského roku.

127

Z toho vyplývá, že celé množství cukru vyrobené podle kvót A a B a neuvedené na trh z důvodu existence neodstraněných přebytků v nových členských státech musí být v zásadě vyvezeno mimo Společenství. Hospodářské subjekty, které provádějí takový vývoz, mají nárok na vývozní náhrady upravené v článcích 27 až 30 nařízení č. 1260/2001, které musí zaplatit výrobci podle článků 15 a 16 tohoto nařízení. Tito výrobci musí totiž nést ztráty způsobené vývozem pomocí dávek z výroby v souladu s čl. 15 odst. 3 až 5 nařízení č. 1260/2001, a pokud tyto v tomto ohledu nebyly dostatečné, pomocí doplňkových dávek v souladu s článkem 16 tohoto nařízení.

128

Hospodářská újma vzniklá výrobcům je tedy krom toho v rozporu s jedním z cílů SOTC, protože podle bodu 2 odůvodnění nařízení č. 1260/2001 mají opatření přijatá ke stabilizaci trhu s cukrem ve Společenství za cíl zajistit zejména to, že pěstitelům cukrové řepy a cukrové třtiny ve Společenství budou nadále poskytovány potřebné záruky v oblasti zaměstnanosti a životní úrovně, přičemž intervenční ceny musí být stanoveny na úrovni, která jim zajistí spravedlivou odměnu při zachování zájmů spotřebitelů.

129

Z výše uvedeného vyplývá, že pokud by množství nakoupené domácnostmi na vnitřním trhu mělo být po přistoupení nových členských států k Evropské unii případně nahrazeno rezervami domácností v členských státech, ve kterých existují, mělo by to nepříznivé účinky pro stabilitu a financování SOTC a významně by ji narušovalo.

130

Závažnost tohoto narušení nesmí být podceňována. Pokud by totiž rezervy domácností měly být vyloučeny z pojmu „zásob“ ve smyslu nařízení č. 60/2004, příslušníci nových členských států, ve kterých je cena cukru výrazně nižší než cena ve Společenství, by měli zájem vytvořit co největší rezervy, aby oddálili následky použití SOTC ve státě jejich bydliště, pokud jde o ceny. Jelikož ve všech nových členských státech byla cena cukru nižší nebo výrazně nižší než cena cukru ve Společenství, výklad Estonské republiky by vyústil ve vytvoření vhodného prostředí k vytvoření velkých rezerv domácností, což by vyvolalo velmi významné snížení a v některých případech zánik spotřeby cukru v těchto státech během doby bezprostředně po přistoupení těchto států k Evropské unii.

131

Je třeba v tomto ohledu uvést, že nepoměru mezi povolenými kvótami a spotřebou Společenství po přistoupení se nelze vyhnout tím, že se omezí kvóty přidělené výrobcům Společenství, aby byla vzata v úvahu abnormálně nízká spotřeba, s kterou lze počítat v členských státech, ve kterých se vytvořily nebo mohou vytvořit významné rezervy domácností.

132

Výrobní kvóty jsou totiž stanoveny podle logiky nařízení č. 1260/2001 jednou pro celé období použitelnosti tohoto nařízení podle čl. 11 odst. 2, a to k datu přijetí tohoto nařízení, to znamená před přistoupením. Vzhledem k tomu, že kvóty již byly starým členským státům přiděleny, jediným prostředkem přizpůsobení produkce Společenství očekávané poptávce by tedy bylo přidělit novým členským státům nižší kvóty, než jaké by jim byly přiděleny, kdyby spotřeba těchto států během období bezprostředně po přistoupení mohla být považována za normální ve vztahu k posledním hospodářským rokům.

133

Výrobní kvóty přidělené novým členským státům však byly stanoveny v příloze II bodu 32 písm. c) a d) Aktu o přistoupení, a tudíž k datu, kdy ještě nebylo možné znát velikost rezerv domácností vytvořených v nových členských státech, neboť se mohly vytvořit až do data jejich přistoupení k Evropské unii.

134

Krom toho výpočet kvót Společenství podle nezvykle nízké poptávky by v podstatě pouze zpozdil plné použití SOTC v nových členských státech ke škodě výrobců, jejichž zaměstnanost a životní úroveň chce SOTC podle jasného znění bodu 2 odůvodnění nařízení č. 1260/2001 chránit. Z článků 2 a 10 Aktu o přistoupení vyplývá, že je založen na zásadě okamžitého a úplného použití ustanovení práva Společenství na nové členské státy, přičemž výjimky stanovené v Aktech o přistoupení jsou připuštěny pouze, jestliže jsou výslovně upraveny přechodnými ustanoveními (viz obdobně rozsudky Soudního dvora ze dne 9. prosince 1982, Metallurgiki Halyps v. Komise, 258/81, Recueil, s. 4261, bod 8, a ze dne , KappAhl, C-233/97, Recueil, s. I-8069, bod 15).

135

Konečně je třeba podpůrně zdůraznit, že Estonská republika v dokumentech zasílaných v anglickém jazyce Komisi v době před přijetím napadeného nařízení sama několikrát odkazovala na rezervy domácností jakožto na „zásoby“.

136

Je tedy třeba učinit závěr, že pojem „zásoby“ ve smyslu nařízení č. 60/2004 a přílohy IV bodu 4 odst. 2 Aktu o přistoupení nelze na rozdíl od toho, co tvrdí Estonská republika, vykládat tak, že v zásadě vylučuje rezervy domácností.

137

Tento závěr nemůže být vyvrácen žádným tvrzením Estonské republiky.

138

Zaprvé, pokud jde o tvrzení, podle kterého Soudní dvůr vykládá stejným způsobem pojem vyskytující se v různých ustanoveních, která patří do stejné právní oblasti, a nařízení, která se týkají SOTC, neumožňují se domnívat, že rezervy domácností jsou součástí zásob, je třeba uvést, aniž by to bylo třeba analyzovat, zda v těchto nařízeních je pojem „zásob“ stále používán v souvislosti s rezervami vytvořenými hospodářskými subjekty, že výklad pojmu, který se vyskytuje v jednom ustanovení, shodným způsobem, jakým byl použit v předpisech patřících do stejné právní oblasti, nemůže vyústit v to, že bude pojmu přiznán význam, který neodpovídá předmětu ustanovení, ve kterém se vyskytuje, jinak by jej zbavil jeho užitečného účinku.

139

Krom toho soudy Společenství nikdy nerozhodly o otázce, zda pojem „zásoby“, tak jak je upraven v různých nařízeních týkajících se SOTC, je použitelný pouze na rezervy vytvořené hospodářskými subjekty.

140

Konečně ustanovení, jichž se Estonská republika dovolává, nemohou podpořit její tezi.

141

V této souvislosti první z uvedených ustanovení, a sice čl. 1 odst. 2 nařízení č. 1998/78, stanoví:

„2.   Ve smyslu tohoto nařízení se rozumí:

142

Není možné učinit závěr, že toto ustanovení omezuje pojem „zásob“ pouze na rezervy vytvořené hospodářskými subjekty. Nařízení č. 1998/78 zejména stanoví systém týkající se náhrady nákladů na skladování určitých osob, tudíž je pochopitelné, že definuje, co jsou osoby, které patří do dotyčných kategorií dotčených systémem náhrady. Avšak z toho nevyplývá, že pouze takto určené osoby mohou držet zásoby.

143

Druhé ustanovení, jehož se Estonská republika dovolává, a sice článek 1 nařízení č. 189/77, stanoví:

„1.   Minimální zásoby:

2.   Produkce cukru ve smyslu čl. 1 písm. a) nařízení (EHS) č. 1488/76, jakož i minimální zásoby stanovené v odstavci 1 jsou určeny v souladu s ustanoveními článku 1 nařízení (EHS) č. 700/73.“(neoficiální překlad)

144

Není možné učinit závěr, že toto ustanovení omezuje pojem „zásob“ pouze na rezervy vytvořené hospodářskými subjekty. Krom toho nařízení č. 189/77 odkazuje na článek 18 nařízení Rady (EHS) č. 3330/74 ze dne 19. prosince 1974 o společné organizace trhů s cukrem (Úř. věst. L 359, s. 1), který stanovil povinnost výrobců cukru, a nikoliv všech hospodářských subjektů, vytvořit minimální zásoby zejména podle jejich produkčních kvót. Estonská republika však nevysvětluje, proč by ze skutečnosti, že norma práva Společenství požaduje, aby výrobci vytvořili zásoby, mělo být dovozeno, že tak mohou učinit pouze uvedené hospodářské subjekty.

145

Třetí a čtvrté ustanovení, jichž se Estonská republika dovolává, a sice články 8 a 12 nařízení č. 2038/1999, stanoví:

„Článek 8

1.   Je stanoven, za podmínek tohoto článku, režim kompenzace nákladů na skladování obsahujících paušální náhradu a jeho financování pomocí dávek.

2.   Náklady na skladování:

vyrobených z cukrové řepy nebo třtiny sklizené ve Společenství jsou paušálně nahrazeny členskými státy.

Členské státy vybírají dávky od každého výrobce cukru podle:

Výše náhrady je stejná pro celé Společenství. To pravidlo jednotnosti se použije rovněž na dávky.

3.   Odstavec 2 se nepoužije ani na cukr s přídavkem aromatických přípravků nebo barviv s kódem KN 1701, ani na sirupy s přídavkem aromatických přípravků nebo barviv s kódem KN 21069059.

4.   Rada kvalifikovanou většinou na návrh Komise:

5.   Výše dávek je stanovena ročně postupem podle článku 48. Další prováděcí pravidla k tomuto článku jsou přijímána stejným postupem.

[…]

Článek 12

1.   S cílem zajistit normální zásobování celého Společenství nebo jeho části je stanovena trvalá povinnost udržovat na evropském území Společenství minimální zásoby:

Minimální zásoba cukru uvedeného v prvním pododstavci písm. a) se k určitému datu rovná procentu kvóty A každé cukrovarnické společnosti nebo stejnému procentu výroby cukru A, jestliže je nižší než jeho kvóta A.

Stanovená procentní sazba může být snížena.

Minimální zásoba cukru uvedeného v prvním pododstavci písm. b) se rovná procentní sazbě množství dotčeného cukru, který společnost vyrobila během určeného období.

2.   Rada přijme kvalifikovanou většinou na návrh Komise obecná prováděcí pravidla k tomuto článku a zejména datum a procentní sazbu uvedenou v odst. 1 druhém pododstavci, jakož i procentní sazbu a období uvedené v odst. 1 čtvrtém pododstavci.

Stejným postupem může být povinnost obdobná povinnosti udržovat minimální zásoby stanovena pro produkty uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. f) a h).

3.   Prováděcí pravidla k tomuto článku a zejména snížení procentní sazby uvedené v odst. 1 třetím pododstavci jsou přijímána postupem uvedeným v článku 48.“(neoficiální překlad)

146

Tato ustanovení se tak týkají povinnosti producentů cukru, a nikoliv všech hospodářských subjektů v sektoru, tvořit minimální zásoby zejména podle jejich produkční kvóty, jakož i podle skutečně vyrobeného množství. Jak však bylo poukázáno výše v bodě 144, Estonská republika nevysvětluje, proč by ze skutečnosti, že norma práva Společenství požaduje, aby výrobci vytvořili zásoby, mělo být dovozeno, že tak mohou učinit pouze uvedené hospodářské subjekty.

147

Páté ustanovení, jehož se Estonská republika dovolává, a sice příloha III bod IX odst. 1 nařízení č. 1260/2001, stanoví:

„Smlouva stanoví, že prodejci se uhradí příplatek k dohodnuté ceně, pokud:

[…]“

148

Toto ustanovení však ani výslovně, ani implicitně nedefinuje koncept „zásob“ ani neomezuje jeho možné použití pouze na rezervy vytvořené hospodářskými subjekty.

149

Šesté ustanovení, jehož se Estonská republika dovolává, a sice čl. 10 odst. 4 nařízení č. 1260/2001, stanoví:

„Pro účely použití odstavce 3 se zaručené kvótované množství stanoví do 1. října každého hospodářského roku na základě prognóz týkajících se výroby, dovozu, spotřeby, skladování, převodů, exportovatelného zůstatku, jakož i na základě průměrné ztráty, která musí být řešena v rámci systému samofinancování ve smyslu čl. 15 odst. 1 písm. d). Jestliže tyto prognózy ukáží, že exportovatelný zůstatek v daném hospodářském roce je vyšší než maximální množství stanovené v dohodě, zaručené množství se o zjištěný rozdíl sníží postupem podle čl. 42 odst. 2. Toto nadbytečné množství se dále rozdělí mezi cukr, izoglukózu a inulinový sirup na základě procentní sazby, kterou představuje součet kvót A a B pro každý produkt v rámci celého Společenství. Tato množství jsou dále rozepsána na jednotlivé členské státy a produkty pomocí příslušného koeficientu uvedeného v této tabulce […]“

150

Je však třeba uvést, že ani toto ustanovení nedefinuje ani výslovně, ani implicitně koncept „zásob“ ani neomezuje jeho možné použití pouze na rezervy vytvořené hospodářskými subjekty.

151

Konečně Estonská republika nevysvětluje, jak by bod 7 pracovního dokumentu Komise ze dne 16. února 2006 nazvaného „Forecast balance sheet 2006/2007 of the Sugar Management Committee“, který, přestože zmiňuje slovo „zásoby“, obsahuje pouze jeden údaj, měl odůvodňovat její tvrzení.

152

Zadruhé, pokud jde o tvrzení Estonské republiky, podle kterého čl. 6 odst. 1 nařízení č. 60/2004 obsahuje ve stejném odstavci pojmy „spotřeba“ a „zásoby“ a podle kterého by bylo málo pravděpodobné, že by Komise použila tyto dva pojmy, kdyby druhý měl zahrnovat první, je třeba poukázat na to, že jde o chybné tvrzení.

153

Úvodem je totiž třeba uvést, že čl. 6 odst. 1 nařízení č. 60/2004, který definuje pojem „abnormálních zásob“, stanoví, že Komise musí kromě dalších prvků vzít v úvahu produkci, spotřebu a zásoby cukru a izoglukózy. Z tohoto ustanovení tak vyplývá, že hladina zásob je prvek, který je nutno zohlednit při určení, zda existují abnormální zásoby, přičemž pojem „zásoby“ je součástí jak konceptu, jenž má být definován, tak samotné definice. Nezávisle na skutečnosti, že by to mohlo svědčit nepříliš přesné legislativní technice, naznačuje to, že přítomnost pojmu „spotřeba“ jednak v pojmu, který má být definován, a jednak v definici výrazu „zásoby“ je možná v rámci logiky nařízení č. 60/2004.

154

Každopádně použití výrazu „spotřeba“ v tomto ustanovení musí být chápáno v makroekonomickém významu, neboť cílem nařízení č. 60/2004 je zejména vyhnout se narušení celé SOTC.

155

Základní otázkou pro makroekonomické rozlišení množství, které má být považováno za spotřebované, a množství, které má být považováno za uskladněné ve smyslu nařízení č. 60/2004, je to, zda nakoupený cukr je používán takovým způsobem, že nakupující si musí obstarat dodatečné množství cukru, aby pokryl případné budoucí potřeby. Pokud má totiž nákup cukru takový význam, že znamená, že budoucí potřeby tohoto produktu jsou pokryty cukrem takto koupeným, má takto nakoupené množství stejný účinek na budoucí spotřebu jako zásoby, které byly vytvořeny hospodářskými subjekty, a které jim tudíž musejí být postaveny na roveň.

156

Vzhledem k výše uvedenému musí být první podčást první části zamítnuta.

157

Estonská republika tvrdí, že teze, podle které nemohou být rezervy domácností zohledněny při výpočtu jejího přebytku, je potvrzena systematickým výkladem nařízení č. 60/2004. Body 5, 6 a 8 odůvodnění tohoto nařízení, stejně jako bod 1 odůvodnění napadeného nařízení pouze odkazují na nutnost zabránit spekulaci, která, jako všechna narušení trhu, nezbytně plyne z dalšího prodeje uskladněného cukru, a nikoliv z toho cukru, který mají domácnosti. Proto cena cukru v Estonsku vzrostla po přistoupení z 0,35 euro za kg na přibližně 1,10 euro za kg, aby se poté ustálila, zatímco v případě spekulace by cena kolísala.

158

Estonská republika zdůrazňuje, že čl. 6 odst. 2 nařízení č. 60/2004 stanoví, že celý přebytek musí být odstraněn z trhu jedním z postupů, které upravuje. Avšak domácnosti nemohou žádný z těchto postupů použít pro odstranění svých rezerv, které krom toho už byly z trhu staženy. Povinnost odstranit rezervy domácností tak nemůže být dodržena tím, že bude zaplacena částka upravená v čl. 7 odst. 2 nařízení č. 60/2004. Tato platba může být sankcí nebo odškodněním, ale neumožňuje provést odstranění cukru nebo se vyhnout narušení trhu. Stejně tak se toto ustanovení použije pouze, pokud povinnost odstranění nemohla být hospodářskými subjekty dodržena a článek 1 napadeného nařízení výslovně stanoví odstranění přebytku v souladu s čl. 6 odst. 2 nařízení č. 60/2004, což brání dodržení této povinnost tím, že se zaplatí uvedená částka.

159

Navíc se Estonská republika domnívá, že čl. 6 odst. 3 nařízení č. 60/2004, který obsahuje mechanismus umožňující dodržovat povinnosti stanovené v čl. 6 odst. 2 tohoto nařízení, ukazuje, že odstavec 2 nestanoví zahrnutí rezerv domácností do přebytku, neboť čl. 6 odst. 3 ukládá členským státům, aby přijaly systém, který jim umožní zjišťovat přebytečná množství cukru s cílem dodržet povinnost odstranění, která se týká pouze hospodářských subjektů. Článek 6 odst. 3 druhý pododstavec nařízení č. 60/2004 ukládá novým členským státům přinutit pouze hospodářské subjekty k tomu, aby odstranily z trhu množství cukru nebo izoglukózy odpovídající jejich zjištěnému individuálnímu přebytečnému množství.

160

Konečně se Estonská republika domnívá, že by bylo chybné učinit závěr, že existuje povinnost, vyplývající z Aktu o přistoupení nebo nařízení č. 60/2004, zabránit domácnostem v nákupu množství cukru. Nevyplývá to totiž z jejich ustanovení a navíc vzhledem k tomu, že Akt o přistoupení a nařízení č. 60/2004 vstoupily v platnost dne 1. května 2004, nemohou novým členským státům uložit povinnost před jejich přistoupením k Evropské unii.

161

Komise zpochybňuje argumenty Estonské republiky.

162

Zaprvé je třeba připomenout, že zásada odstranění přebytků, jež má být nařízením č. 60/2004 uvedena do praxe, je zavedena přílohou IV bodem 4 odst. 2 Aktu o přistoupení, jehož cílem je vyhnout se jakémukoliv narušení správného fungování mechanismů stanovených SOTC a zejména narušením, která mají vliv na tvorbu cen a jež byla způsobena nashromážděním abnormálního množství cukru v nových členských státech před jejich přistoupením k Evropské unii (viz bod 119 výše).

163

V důsledku toho je třeba mít za to, že na rozdíl od toho, co tvrdí Estonská republika, nařízení č. 60/2004 nemá za cíl pouze bojovat se spekulací spojenou pouze s obchodováním, ale také předcházet narušení mechanismů stanovených SOTC a napravit případné škodlivé účinky na její stabilitu vyvolané existencí abnormálního množství cukru v nových členských státech, které bylo nashromážděno před přistoupením.

164

Jak již bylo konstatováno výše v bodech 121 až 129, existence značných rezerv domácností představuje významné riziko narušení SOTC.

165

Krom toho, jak uvádí Komise, v bodě 7 odůvodnění nařízení č. 60/2004 je jasně zmíněn cíl odstranit z trhu na účet nových členských států množství zásob cukru, které převyšují běžnou zásobu převáděnou do dalšího období. Krom toho je v bodě 8 odůvodnění tohoto nařízení upřesněno, že je v zájmu Společenství i nových členských států, aby bylo zabráněno hromadění přebytečných zásob a aby v každém případě bylo možné zjistit ty hospodářské subjekty nebo jednotlivce, kteří se podílejí na rozsáhlých obchodních transakcích spekulativního rázu. To potvrzuje, jak Komise správně uvádí, že cílem nařízení č. 60/2004 není pouze zamezit spekulaci spojené pouze s obchodem, nýbrž obecně zajistit, aby byly odstraněny přebytky cukru zjištěné v nových členských státech.

166

Konečně je nesprávné tvrzení, že analýza estonského trhu s cukrem během období po přistoupení potvrzuje, že neexistuje riziko narušení. Skutečnost, že po přistoupení cena cukru na tomto trhu stoupla z 0,35 eur za kg na přibližně 1,10 eur za kg a poté zůstala stálá, je pouhým logickým následkem použití SOTC v Estonsku. Uvedená SOTC stanoví minimální cenu cukru, pod kterou žádný hospodářský subjekt nemá zájem prodávat cukr vyrobený v rámci kvóty, která mu byla přidělena, a pod kterou nemůže prodat cukr vyrobený mimo tuto kvótu, neboť dotčený hospodářský subjekt má povinnost vývozu bez náhrady od Společenství. Za těchto podmínek je zcela pochopitelné, že se cena cukru v Estonsku po přistoupení zvýšila, aby poté zůstala stálá, aniž je z toho nutno učinit závěr, že neexistuje riziko narušení trhu.

167

Krom toho narušení trhu s cukrem, které může být vyvoláno existencí abnormálních rezerv domácností, není spojeno s prodejem cukru pod cenou garantovanou SOTC, ale jak bylo zdůrazněno výše v bodech 121 až 129, s případným poklesem spotřeby v členských státech, ve kterých byly tyto rezervy vytvořeny, což by vedlo k nepoměru mezi kvótami povolenými v rámci SOTC a spotřebou Společenství, ke škodě výrobců a případně rozpočtu Společenství.

168

Zadruhé je třeba uvést, že úvahy Estonské republiky založené na praktické nemožnosti odstranit rezervy domácností v souladu s postupem stanoveným v čl. 6 odst. 2 nařízení č. 60/2004, vycházejí z chybného výkladu tohoto nařízení.

169

Teze Estonské republiky vychází totiž v podstatě z předpokladu, že podle článku 6 nařízení č. 60/2004 stejná přebytečná množství existující v novém členském státě, která jsou zjištěna Komisí, musí být ta, která jím budou odstraněna na jeho náklady a postupy stanovenými tímto článkem. To předpokládá totožnost mezi cukrem považovaným za přebytečný a cukrem, který musí být odstraněn.

170

Taková premisa však není správná.

171

Článek 6 odst. 2 nařízení č. 60/2004 totiž stanoví, že dotyčný nový členský stát zajistí odstranění z trhu množství cukru a izoglukózy bez zásahu Společenství, rovnající se přebytku určenému Komisí. Uvedený členský stát tak nemusí odstranit cukr považovaný Komisí za nadbytečný dne 1. května 2004, ale pouze cukr, ať už koupený nebo vyrobený po tomto datu, odpovídající množství, které je Komisí považováno za nadbytečné.

172

Tento výklad je potvrzen skutečností, že Komise podle čl. 6 odst. 1 nařízení č. 60/2004 v jeho verzi před změnou, která je výsledkem přijetí nařízení č. 651/2005, stanoví nejpozději do 31. října 2004 pro každý nový členský stát množství cukru v nezměněném stavu nebo ve formě zpracovaných výrobků, izoglukózy a fruktózy, která přesahují množství považované dne za běžnou zásobu převáděnou do následujícího období a která musejí být na náklady nových členských států z trhu odstraněna. Podle odstavce 2 téhož ustanovení nejpozději do zajistí dotyčný nový členský stát bez intervence Společenství, že bude z trhu odstraněno množství cukru nebo izoglukózy rovnající se přebytečnému množství uvedenému v odstavci 1. Ze znění těchto dvou ustanovení ve vzájemném spojení vyplývá, že Komise má od šest měsíců na určení přebytku, který existoval k tomuto datu, a že dotčený členský stát má ještě dalších šest měsíců, aby odstranil množství odpovídající tomuto přebytku.

173

Je tedy možné, že nadbytečné množství existující na území dotyčného členského státu v květnu 2004 bylo prodáno před koncem října 2004, a tedy i před koncem dubna 2005.

174

Podle čl. 6 odst. 3 prvního pododstavce nařízení č. 60/2004 sice příslušné orgány nových členských států musí mít dne 1. května 2004 k dispozici systém, který jim umožní zjišťovat u dotyčných hlavních hospodářských subjektů obchodovaná nebo vyráběná přebytečná množství cukru v nezměněném stavu nebo ve formě zpracovaných výrobků, izoglukózy nebo fruktózy. To však nezaručuje, že přebytečné zboží ve vlastnictví těchto hospodářských subjektů neunikne jejich kontrole a nebude vyváženo mimo jejich území a ani mimo území dotyčného členského státu. Mimoto se toto ustanovení týká pouze hlavních hospodářských subjektů a ponechává mimo takto vytvořený identifikační systém přebytečná množství cukru, která vlastní méně významné hospodářské subjekty. Tato množství by sama o sobě měla nutně menší váhu v souhrnu zjištěných přebytků, celkově by však mohla představovat nezanedbatelnou, ba dokonce podstatnou část tohoto přebytku.

175

Krom toho podle čl. 6 odst. 3 druhého, třetího a čtvrtého pododstavce nařízení č. 60/2004 nový členský stát použije tento systém k tomu, aby dotyčné hospodářské subjekty přinutil odstranit z trhu na vlastní náklady množství cukru nebo izoglukózy odpovídající jejich zjištěnému individuálnímu přebytečnému množství; dotyčné hospodářské subjekty musí o tom předložit důkaz. Pokud takový důkaz není předložen, bude nový členský stát hospodářským subjektům fakturovat částku, která se připočte k vnitrostátnímu rozpočtu, vypočtenou podle množství, které musí být odstraněno. Avšak tato povinnost se týká pouze hlavních hospodářských subjektů.

176

Konečně čl. 7 odst. 1 nařízení č. 60/2004, podle kterého předloží nové členské státy Komisi důkaz o tom, že přebytečné množství uvedené v čl. 6 odst. 1 bylo odstraněno z trhu v souladu s čl. 6 odst. 2, a u každé použité metody uvedou odstraněné množství, neodkazuje na množství odstraněná hlavními hospodářskými subjekty podle odstavce 3, ale na množství zahrnující nezbytně toto množství, které však může být vyšší, a sice množství odpovídající přebytku zjištěnému pro dotčený členský stát.

177

Z toho plyne, že povinnost odstranění, kterou jsou zatíženy nové členské státy, u kterých Komise zjistila existenci přebytků, se nevztahuje na přebývající cukr nashromážděný k 1. květnu 2004, ale pouze na množství jemu odpovídající.

178

Přestože část přebytku zjištěného pro Estonskou republiku nebo pro jiný nový členský stát byla uskladněna ve formě abnormálních rezerv domácností a, jak tvrdila Estonská republika, odstranění těchto rezerv nebylo možné postupem odstranění upraveným v čl. 6 odst. 2 nařízení č. 60/2004, dotyčný členský stát by tudíž ještě mohl splnit svoji povinnost odstranění tím, že si obstará množství cukru odpovídající jeho rezervám domácností, aby jej odstranil v souladu s těmito postupy, a následně o tom Komisi poskytnul důkaz. Toto množství by případně mohlo být získáno za cenu na trhu Společenství u hospodářských subjektů usazených v dotčeném členském státě nebo u jiných hospodářských subjektů. Tím by dotyčný členský stát vyvolal zvýšení poptávky Společenství rovnající se umělému snížení vytvořenému rezervami domácností a vyvážil by jejich negativní účinek na stabilitu SOTC.

179

Pokud dotčený členský stát nesplní povinnost odstranit přebytek zjištěný Komisí, bude muset v souladu s čl. 7 odst. 2 nařízení č. 60/2004 zaplatit do rozpočtu Společenství určitou částku vypočtenou podle neodstraněného množství.

180

Toto ustanovení, jak tvrdí Komise, zavádí systém, který má za cíl zajistit, aby náklady nezbytné k zamezení případným narušením trhu s cukrem, která vyplývají z existence neodstraněných přebytků, nenesl rozpočet nebo producenti Společenství, ale dotyčné členské státy v souladu s bodem 4 odst. 2 přílohy IV Aktu o přistoupení, podle kterého odstranění přebytků musí být provedeno na náklady uvedených států, přičemž logickým důsledkem posledně uvedeného ustanovení je, že i náklady uvedených států spojené s neodstraněním dotčených přebytků budou hradit členské státy, které je měly odstranit.

181

Konečně je třeba odmítnout argument Estonské republiky, podle něhož už rezervy domácností byly odstraněny z trhu, jelikož byly prodány spotřebitelům. Postupy odstranění schválené nařízením č. 60/2004 jsou totiž pouze ty, které jsou stanoveny v jeho čl. 6 odst. 2, jak to sama Estonská republika zdůrazňuje, a pouhý prodej v dotyčném členském státě nepatří mezi tyto postupy.

182

Články 86 a 254 Aktu o podmínkách přistoupení Španělského království a Portugalské republiky a o změně smluv (Úř. věst. 1985, L 302, s. 23, dále jen „Akt o přistoupení z roku 1985“) stanoví, co se týče přistoupení těchto dvou států (dále jen „nové členské státy přistoupivší v roce 1986“), že všechny zásoby produktů, které jsou ve volném oběhu na španělském a portugalském území k 1. březnu 1986 a které překračují množství, jež může být považováno za obvyklý převod zásob, musí být odstraněno na jejich náklady. Článek 142 odst. 2 Aktu o přistoupení z roku 1994 a článek 7 nařízení Rady (EHS) č. 3577/90 ze dne o nezbytných přechodných opatřeních a úpravách v oblasti zemědělství v důsledku sjednocení Německa (Úř. věst. L 353, s. 23, Zvl. vyd. 03/11, s. 77) mají stejný obsah mutatis mutandis co se týká zásob, které se nacházejí na území nových členských států přistoupivších v roce 1995 během jejich přistoupení k Evropské unii v roce 1995, respektive na území bývalé Německé demokratické republiky při sjednocení Německa. Tato čtyři ustanovení a příloha IV bod 4 odst. 2 Aktu o přistoupení jsou podobné.

183

Ustanovení, která stanovila konkrétní obsah povinnosti odstranit přebytky v rámci jednak přistoupení z let 1986 a 1995, jakož i při sjednocení Německa, a jednak přistoupení nových členských států z roku 2004 jsou však velmi rozdílná.

184

Článek 3 odst. 2 nařízení Rady (EHS) č. 3770/85 ze dne 20. prosince 1985 o zásobách zemědělských produktů ve Španělsku (Úř. věst. L 362, s. 18) stanoví, že za zásoby produktů se považují produkty patřící Španělskému království nebo všem fyzickým a právnickým osobám nebo jimi držené s výjimkou minimálních množství. Článek 3 odst. 2 nařízení Rady (EHS) č. 3771/85 ze dne o zásobách zemědělských produktů v Portugalsku (Úř. věst. L 362, s. 21) je mutatis mutandis identický s čl. 3 odst. 2 nařízení č. 3770/85, pokud jde o Portugalskou republiku. Obě tato ustanovení zavádějí pravidlo de minimis v pojmu „zásob“ ponechaných si při přistoupení z roku 1986, orientované na množství odložené do rezervy, a nikoliv na vlastnost jejich držitele.

185

Žádné ustanovení mezi normami, které se týkají přistoupení v roce 1995, nebo mezi těmi týkajícími se německého sjednocení nestanoví pro cukr stejné pravidlo de minimis. Takové pravidlo nicméně vyplývá z článku 6 nařízení Komise (ES) č. 3300/94 ze dne 21. prosince 1994, kterým se stanoví přechodná opatření v odvětví cukru po přistoupení Rakouska, Finska a Švédska (Úř. věst. L 341, s. 39), a čl. 2 prvního pododstavce nařízení Komise (ES) č. 2761/90 ze dne o zásobách zemědělských produktů, které se nacházejí na území bývalé Německé demokratické republiky (Úř. věst. L 267, s. 1), jak bude analyzováno dále.

186

Naopak nařízení č. 60/2004 neobsahuje pravidlo de minimis, které by výslovně umožnilo vyloučit minimální množství.

187

Druhý významný rozdíl mezi systémy odstranění přebytků cukru zavedenými jednak při rozšíření v roce 1986 a v roce 1995 a při německém sjednocení a jednak při přistoupení z roku 2004 je metoda určování přebytků.

188

Co se týká přistoupení v roce 1986, podle čl. 5 odst. 1 nařízení č. 3770/85 a č. 3771/85, s výjimkou zvláštních ustanovení týkajících se některých produktů, jsou za obvyklý převod zásob považovány zásoby nezbytné pro fungování příslušného trhu během doby, kterou je třeba určit, přičemž tyto potřeby jsou posouzeny zejména podle spotřeby, přeměny a tradičního vývozu, při zohlednění kritérií a cílů vlastních každé společné organizaci trhu.

189

Podle čl. 8 odst. 1 a odst. 2 písm. a) nařízení č. 3770/85 a č. 3771/85 prováděcí pravidla uvedených nařízení obsahují zejména určení zásob upravených v článcích 86 a 254 Aktu o přistoupení z roku 1985 pro výrobky, jejichž množství převyšuje obvyklý převod zásob. Z tohoto důvodu článek 2 nařízení Komise (EHS) ze dne 28. února 1986, jímž se stanoví pravidla týkající se zásob produktů z odvětví cukru nacházejících se dne ve Španělsku a v Portugalsku (Úř. věst. L 57, s. 21), který v odvětví cukru používá nařízení č. 3770/85 a č. 3771/85, nestanoví přebytky přidělené Komisí Španělskému království a Portugalské republice, ale obvyklý převod zásob pro tyto státy k datu jejich přistoupení ke Společenství. Jsou to tyto státy, které musí podle ustanovení článku 3 ve spojení s článkem 4 nařízení č. 579/86 vypočíst své přebytky. Aby tak mohly učinit, musí provést evidenci zásob ve volném oběhu na svém území k datu přistoupení z roku 1986 na základě prohlášení držitelů cukru a izoglukózy v množství alespoň 3 tuny, jež muselo být provedeno před 1 u příslušných orgánů. Dále dotčené státy musí před zajistit vývoz ze Společenství množství, které se rovná rozdílu mezi evidovaným množstvím a obvyklým převodem zásob stanoveným Komisí.

190

Jelikož je evidence vedena pouze pro množství převyšující 3 tuny, povinnost odstranění se v praxi týká pouze množství rovnajícímu se rozdílu mezi celkovými individuálními rezervami většími než 3 tuny existujícími v dotyčném členském státě a běžným převodem zásob stanoveným Komisí, jak to stanoví pravidlo de minimis uvedené v čl. 3 odst. 2 nařízení č. 3770/85 a č. 3771/85.

191

Systém zavedený příslušnými ustanoveními, která se týkají přistoupení v roce 1995, je v zásadě shodný se systémem nařízení č. 579/86. Co se v této souvislosti týká přistoupení z roku 1995, články 5, 6 a 7 nařízení č. 3300/94 jsou mutatis mutandis shodné s články 2, 3 a 4 nařízení č. 579/86. Články 6 a 7 nařízení č. 3300/94 zavádějí do praxe pravidlo de minimis shodné s pravidlem zavedeným články 3 a 4 nařízení č. 579/86.

192

Systém zavedený příslušnými ustanoveními týkajícími se německého sjednocení je rovněž v mnohém podobný ustanovením nařízení č. 579/86. Nicméně zde existují dva zásadní rozdíly.

193

Zaprvé podle článku 2 nařízení č. 2761/90 Spolková republika Německo musí pořídit evidenci a vytvořit inventář, aby byly určeny soukromé zásoby některých produktů, včetně cukru, které se nacházejí na území bývalé Německé demokratické republiky v den sjednocení, s výjimkou minimálních množství. Druhý pododstavec téhož ustanovení však stanoví, že pro použití předchozího pododstavce může Spolková republika Německo použít také statistické metody. Tato možnost přitom nebyla poskytnuta novým členským státům přistoupivším předtím v roce 1986 nebo v roce 1995.

194

Zadruhé nařízení č. 2761/90 neukládalo Spolkové republice Německo povinnost odstranit evidované nebo statisticky vypočtené množství, které přesahuje obvyklý převod zásob; taková povinnost však byla stanovená v článku 7 nařízení č. 3577/90.

195

Všechny popsané systémy jsou každopádně zásadně odlišné od systému vytvořeného nařízením č. 60/2004. Tento systém totiž nestanoví, že Komise má stanovit obvyklý převod zásob každého členského státu, aby ho potom pověřila evidencí množství převyšujícího 3 tuny, existujícím na jeho území, a vypočtením jeho přebytku tím, že srovná hodnoty takto získané s hodnotou odpovídající obvyklému převodu zásob určenému Komisí (systém platný pro přistoupení v letech 1986 a 1995). Dotyčnému novému členskému státu nepřísluší ani provedení evidence zásob tvořících množství nikoliv minimální (systém platný pro sjednocení Německa). Naopak podle čl. 6 odst. 1 nařízení č. 60/2004 stanoví Komise přímo a jednostranně přebytek pro každý nový členský stát.

196

Navíc z téhož ustanovení vyplývá, že Komise neprovádí výpočet přebytků na základě případné evidence hlavních držitelů zásob v každém členském státě, ale s přihlédnutím zejména k vývoji během roku předcházejícího přistoupení oproti předchozím rokům, pokud jde o dovezená a vyvezená množství cukru v nezměněném stavu nebo ve formě zpracovaných výrobků, izoglukózy a fruktózy, produkci, spotřebu a zásoby těchto produktů, jakož i okolnosti, za nichž byly vytvářeny zásoby.

197

To znamená, že Komise vypočte přebytek každého nového členského státu pomocí dostupných makroekonomických statistik, a nikoliv přímým zkoumáním reálné situace zásob na mikroekonomické úrovni. Z tohoto důvodu je v bodě 9 odůvodnění nařízení č. 60/2004 uvedeno, že za účelem stanovení přebytečných zásob a jejich odstranění musejí nové členské státy poskytnout Komisi nejnovější statistické údaje o obchodu s dotyčnými produkty a o jejich produkci a spotřebě, avšak nikoliv evidenci, na základě které by byl výpočet proveden.

198

Nicméně do tohoto systému byla zavedena jistá flexibilita do té míry, že podle čl. 6 odst. 1 písm. c) nařízení č. 60/2004 mohou být výsledky makroekonomických analýz přizpůsobeny okolnostem, za jakých byly zásoby vytvořeny.

199

Ve světle těchto úvah je třeba představit a pak prozkoumat argumenty účastníků řízení.

200

Estonská republika tvrdí, že vyloučení rezerv domácností z pojmu „zásoby“ je v souladu s přílohou IV bodem 4 odst. 2 Aktu o přistoupení, zejména v rozsahu, v němž toto ustanovení je téměř shodné s ustanoveními přijatými při přistoupení v letech 1986 a 1995, podle kterých nové členské státy přistoupivší v roce 1986 a 1995 měly povinnost odstranit své přebytky odpovídající povinnosti tížící nové členské státy; tato ustanovení výslovně vylučují rezervy domácností z pojmu „zásoby, které musí být odstraněny“, neboť pouze zásoby převyšující 3 tuny byly zohledněny pro účely stanovení přebytků nových členských států z roku 1986 a 1995.

201

To ukazuje, že pojem „soukromé zásoby“ obsažený v příloze IV bodu 4 odst. 2 Aktu o přistoupení se nevztahuje na domácnosti, ale na hospodářské subjekty, přičemž rezervy domácností v Estonsku činily v průměru 72 kg na domácnost.

202

Konkrétně přistoupení v roce 1995 a 2004 nemohou být co se týká rezervy domácností považována za odlišná, neboť během toho posledního přistoupení byla rizika větší vzhledem k velikosti trhů nových členských států. To platí pouze v případě, že rezervy domácností nových členských států představují vážné ohrožení fungování trhu. Množství 43000 tun rezerv domácností v Estonsku je však podle názoru Estonské republiky zanedbatelné ve srovnání s 13420682 tunami kvót A a B v Evropské unii.

203

Konečně, pokud Komise chtěla jednat jiným způsobem, měla to výslovně uvést, zejména když sdělila svou vůli projednat otázku zemědělských zásob při zohlednění zkušeností nabytých během předchozích přistoupení, jak ukazuje dokument Komise ze dne 30. ledna 2002 týkající se zásob (dále jen „SIP“) a jak potvrdil dopis ze dne adresovaný velvyslanci Estonské republiky.

204

Komise zpochybňuje argumenty Estonské republiky.

205

Teze Estonské republiky spočívá v zásadě v tvrzení, že jelikož ustanovení, která byla přijata při přistoupeních v roce 1985 a 1995, jakož i při německém sjednocení, zavedla systém odstranění přebytků, ze kterého byla malá množství v praxi vyloučena, pojem „zásoby“ upravený těmito povinnostmi v podstatě shodný s pojmem upraveným v příloze IV bodě 4 odst. 2 Aktu o přistoupení nemůže obsahovat minimální množství, jako jsou množství tvořená rezervami domácností.

206

Tento názor nemůže být přijat.

207

Protokoly a přílohy Aktu o přistoupení jsou totiž ustanoveními primárního práva, která, alespoň nestanoví-li Akt o přistoupení jinak, mohou být pozastavena, změněna nebo zrušena pouze postupy stanovenými pro revizi původních Smluv (rozsudek Soudního dvora ze dne 11. září 2003, Rakousko v. Rada, C-445/00, Recueil, s. I-8549, bod 62).

208

V zásadě však dosah ustanovení primárního práva nelze vykládat ve světle ustanovení práva sekundárního, které orgány případně přijaly s cílem ho použít. Je to naopak sekundární právo, které musí být vyloženo, pokud je takový výklad nezbytný, a to v co největším možném rozsahu tak, aby bylo s ustanoveními původního práva v souladu (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 25. listopadu 1986, Klensch a další, 201/85 a 202/85, Recueil, s. 3477, bod 21).

209

V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že ani ustanovení uvedená výše v bodě 182 stanovující povinnost odstranění přebytků v rámci přistoupení v roce 1986 a 1995 a při německém sjednocení, ani bod 4 odst. 2 přílohy IV Aktu o přistoupení neomezují pojem „zásob“ na množství určité velikosti.

210

Krom toho, pokud lze ustanovení práva Společenství vykládat několika způsoby, je třeba upřednostnit takový výklad, který zajistí jeho užitečný účinek (rozsudek Soudního dvora ze dne 24. února 2000, Komise v. Francie, C-434/97, Recueil, s. I-1129, bod 21). Nastane-li tedy pochybnost o minimálním množství spadajícím pod pojem „zásoby“, obsažený v těchto povinnostech, bylo by třeba ho použít ve prospěch výkladu, který může zajistit jejich užitečný účinek.

211

Jak však bylo vysvětleno výše v bodě 119, cílem dotčených povinností je zejména, co se týká cukru, vyhnout se jakémukoliv narušení řádného fungování mechanismů stanovených SOTC a zejména narušení, která mají vliv na tvorbu cen a jež jsou způsobena nashromážděním abnormálního množství cukru v nových členských státech před jejich přistoupením. Uvedené povinnosti by tudíž byly zbaveny svého užitečného účinku, pokud by minimální množství byla předem vyloučena z pojmu „zásob“, jelikož by mohlo dojít k narušení trhu, pokud by minimální uskladněná množství byla tak početná, že by dohromady tvořila podstatnou část dotčeného trhu.

212

To nebrání tomu, aby Komise v rámci opatření, která přijímá pro provedení systému odstranění, který má za cíl zajistit užitečný účinek povinností uvedených výše v bodech 182 a 209, z důvodu správního zjednodušení a přiměřenosti rozhodla omezit povinnosti vyplývající z tohoto systému na množství zásob mimořádného významu, pokud se domnívá, že tím neohrozí naléhavý cíl vyhnout se jakémukoliv narušení trhu. Rozhodnutí Komise může být v tomto ohledu závislé pouze na rizicích, která podle ní pro stabilitu trhu představuje každé rozšíření.

213

Pouze v této souvislosti je třeba zohlednit existenci významných rozdílů mezi ustanoveními, která určila přesný obsah povinnosti odstranit přebytky v rámci jednak přistoupení v roce 1986 a 1995 a při německém sjednocení, a jednak v rámci přistoupení v roce 2004.

214

Co se týká argumentu Estonské republiky vycházejícího ze skutečnosti, že Komise měla vysvětlit, z jakého důvodu se rozhodla ve srovnání s předchozími přistoupeními jednat jiným způsobem, jde ve skutečnosti o žalobní důvod vycházející z povinnosti odůvodnění, a bude tudíž přezkoumán v rámci třetího žalobního důvodu.

215

Třetí podčást první části se proto zamítá.

216

Estonská republika uvádí, že čl. 32 odst. 1 ES vylučuje domácnosti ze společné zemědělské politiky. Rezervy domácností se tedy nemohou řídit normami týkajícími se této politiky, včetně nařízení č. 60/2004. Krom toho domácnosti nemohou zneužít mechanismy SOTC tím, že prodají uvedené rezervy za cenu nižší, nebo tím, že je za náhrady od Společenství vyvezou. Důvodem nákupu 1000000 tun cukru intervenční agenturou po přistoupení nebyla existence 43000 tun rezerv domácností v Estonsku, ale nižší úroveň vývozních náhrad, než bylo předpokládáno, a hlavně zvýšení produkce cukru na hektar, která dosáhla v hospodářském roce 2004/2005 výnosu 9,10 tun na hektar místo 8,17 tun na hektar, jak bylo předpokládáno, což potvrdilo přeřazení přibližně 1900000 tun pro hospodářský rok 2005/2006 provedené Komisí.

217

Komise zpochybňuje argumenty Estonské republiky.

218

Je zajisté pravda, že jak uvádí Estonská republika, čl. 32 odst. 1 ES stanoví, že „společný trh se rozšíří na zemědělství a obchod zemědělskými produkty“. Nic to nemění na skutečnosti, že odstavec 4 téhož článku stanoví, že „fungování a rozvoj společného trhu se zemědělskými produkty musí být doprovázeny zavedením společné zemědělské politiky“.

219

Je třeba v tomto ohledu připomenout, že rozsah pravomoci Společenství v zemědělské oblasti musí být vykládán ve světle článku 33 ES, který uvádí cíle společné zemědělské politiky a článku 34 ES, který zejména stanoví, že k dosažení cílů vymezených v článku 33 ES je zřízena společná organizace zemědělských trhů a že tato organizace může zahrnovat veškerá opatření potřebná k dosažení uvedených cílů (viz v tomto smyslu rozsudky Soudního dvora ze dne 21. února 1979, Stölting, 138/78, Recueil, s. 713, a ze dne , Spojené království v. Rada, 68/86, Recueil, s. 855, bod 9).

220

Cíle společné zemědělské politiky stanovené článkem 33 ES mají zejména zajistit odpovídající životní úroveň zemědělského obyvatelstva, a to zejména zvýšením individuálních příjmů osob zaměstnaných v zemědělství, a stabilizovat trhy.

221

Z toho plyne, že cíle zemědělské politiky musí být pojaty způsobem, který umožní orgánům Společenství plnění jejich úkolů při zohlednění nezbytných mechanismů, zabrání narušení trhů a zajistí individuální příjem považovaný za přiměřený pro ty, kteří v tomto odvětví pracují.

222

Podle čl. 34 odst. 2 ES má společná organizace jednu z forem stanovených v odstavci 1 téhož článku a může zahrnovat veškerá opatření potřebná k dosažení cílů stanovených v článku 33 ES, zejména regulaci cen, subvencování výroby i odbytu různých produktů, skladovací a překlenovací opatření a společné mechanismy pro stabilizaci dovozu nebo vývozu.

223

Jak vyplývá ze závěru, který byl učiněn dříve, kontrola abnormálního množství cukru odloženého do rezervy v nových členských státech před jejich přistoupením k Evropské unii, včetně rezerv domácností, je naléhavou podmínkou pro vyhnutí se případnému narušení společné organizace trhu s cukrem zejména v důsledku předvídatelného umělého pádu poptávky způsobeného nahrazením množství, které by bylo koupeno na trhu, těmito zásobami, a to ke škodě na příjmech výrobců Společenství a rozpočtu Společenství.

224

Z toho vyplývá, že zohlednění rezerv domácností pro výpočet celkových přebytků v nových členských státech, aby se zabránilo výše uvedeným problémům, patří mezi opatření, jež je třeba přijmout v rámci společné zemědělské politiky. Teze Estonské republiky musí tedy být zamítnuta.

225

Podle Estonské republiky Soudní dvůr omezil pojem „držitelé přebytečných zásob“ pouze na hospodářské subjekty (rozsudek Weidacher, bod 118 výše, bod 42). Tento výklad byl proveden ve stejném normativním kontextu, o jaký jde v projednávané věci. Soudní dvůr zejména odkazuje na čl. 4 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 3108/94 ze dne 19. prosince 1994 o přechodných opatřeních přijímaných z důvodu přistoupení Rakouska, Finska a Švédska, pokud jde o obchod se zemědělskými produkty (Úř. věst. L 328, s. 42), jehož obsah je, pokud jde o pojem „přebytečná zásoba“, v podstatě identický s obsahem nařízení č. 60/2004.

226

Komise zpochybňuje argumenty Estonské republiky.

227

Jak sice uvádí Estonská republika, Soudní dvůr je ve svém rozsudku Weidacher, bod 118 výše, toho názoru, že definice pojmu „držitelé přebytečných zásob“ ve smyslu nařízení č. 3108/94 obsahuje pouze hospodářské subjekty. Soudní dvůr dospěl k závěru, že tento pojem ve smyslu článku 4 tohoto nařízení se vztahuje na každého, kdo může produkt uvést na trh a získat z toho zisk (bod 45 rozsudku).

228

Výklad uvedeného rozsudku Estonskou republikou je nicméně chybný, přestože čl. 145 odst. 2 Aktu o přistoupení z roku 1994, který stanoví, že nové členské státy přistoupivší v roce 1995 musí odstranit přebytky na své vlastní náklady, a příloha IV bod 4 odst. 2 Aktu o přistoupení jsou velmi podobné a přestože nařízení č. 60/2004 má za cíl ho provést.

229

V tomto ohledu je zaprvé třeba zdůraznit, že v rozsudku Weidacher, bod 118 výše, Soudní dvůr nedefinoval pojem „držitelé přebytečných zásob“ uvedený v čl. 145 odst. 2 Aktu o přistoupení z roku 1994, ani pojem uvedený v prováděcím ustanovení tohoto Aktu. Článek 4 nařízení č. 3108/94 totiž neukládá povinnost odstranění jakéhokoli množství zemědělských produktů, ale pouze poplatky za zjištěné přebytečné zásoby. Z tohoto důvodu Soudní dvůr pouze uvedl, že toto ustanovení umožňuje zmírnit tíhu povinnosti nových členských států přistoupivších v roce 1995, stanovenou v čl. 145 odst. 2 Aktu o přistoupení z roku 1994, jíž je odstranit takové zásoby na jejich náklady, aniž by stanovil, že je jeho prováděcí normou.

230

V tomto ohledu je však třeba uvést, že skutečnost, že držitelům přebytečných zásob jsou ukládány poplatky za držení těchto zásob, pouze jsou-li hospodářskými subjekty, nutně neznamená, že koncept „přebytečných zásob, které musejí být odstraněny“, nemůže být chápán jako zásoby v držení hospodářských subjektů.

231

Krom toho existuje zásadní rozdíl mezi ukládáním poplatku za držení přebytečných zásob, které se v praxi může týkat pouze osob držících minimální množství, a mezi zohledněním přebytečných množství existujících v členském státě, které může zahrnovat minimální množství, pokud je jako v projednávané věci založeno na pozorování určitých makroekonomických proměnných.

232

V důsledku toho skutečnost, kterou Soudní dvůr upřesnil, že držitelé zásob, kteří mají povinnost zaplatit dávky na základě nařízení č. 3108/94, jsou hospodářské subjekty, nutně neznamená, že množství, která nejsou v držení těchto hospodářských subjektů, nemohou být účtována jakožto přebytky v rámci přijetí napadeného nařízení.

233

Zadruhé je třeba uvést, že se Soudní dvůr v rozsudku Weidacher, bod 118 výše, neměl v úmyslu odpovědět na otázku, zda pojem „držitelé přebytečných zásob“ uvedený v článku 4 nařízení č. 3108/94 zahrnuje pouze hospodářské subjekty držící abnormální množství produktu nebo rovněž domácnosti, které vytvořily abnormální rezervy. Soudní dvůr chtěl pouze určit, zda, jak tvrdila rakouská vláda ve věci, ve které byl později vydán uvedený rozsudek, pouze osoba, která je oprávněna nakládat se zbožím, může být považována za jeho držitele ve smyslu článku 4 nařízení č. 3108/94, nebo jak tvrdila Komise, pokud pojem „držitelé“ ve smyslu tohoto ustanovení označuje osobu, která vykonává skutečnou kontrolu nad zásobami nebo která je reálně a materiálně drží, což by zahrnovalo oprávněného ze zástavního práva nebo dopravce, který není nutně oprávněn jím volně nakládat (body 40, 41 a 43 rozsudku). Pouze v tomto kontextu zavedl Soudní dvůr pojem „držitelů“ ve smyslu článku 4 nařízení č. 3108/94, vztahující se na osoby, které k 1. lednu 1995 byly oprávněny uvést uskladněný produkt na trh s cílem dosažení zisku, který se dotčený poplatek právě snažil vyrovnat (bod 42 rozsudku). Není proto třeba provádět extenzivní výklad tohoto závěru.

234

Zatřetí je třeba uvést, že definice „držitelů přebytečných zásob“ podaná Soudním dvorem ve věci Weidacher, bod 118 výše, nevylučuje pouze osoby odlišné od hospodářských subjektů, ale také hospodářské subjekty, které by nemohly získat abnormální zisk z prodeje uskladněného produktu. Soudní dvůr v této souvislosti dospěl k závěru, že bylo třeba pojem „držitelé“ vykládat ve smyslu článku 4 nařízení č. 3108/94 tak, že se vztahuje na osoby, které k datu 1. ledna 1995 mohly uvést produkty na trh s cílem dosáhnout zisku, který se právě dotčené poplatky snažily vyrovnávat (bod 42 rozsudku), to znamená zisk spojený s hospodářskými výhodami, které by měly hospodářské subjekty, které za nízkou cenu vytvořily přebytečné zásoby (bod 22 rozsudku). Článek 145 odst. 2 Aktu o přistoupení z roku 1994 však ukládal novým členským státům přistoupivším v roce 1995 odstranit přebytky existující na jejich území, a nikoliv pouze přebytky, které jejich držitelům přinášely abnormální zisk. Z tohoto důvodu například ustanovení článků 5 až 7 nařízení č. 3300/94 ve vzájemném spojení ukládají Rakouské republice odstranění množství cukru, vypočteného na základě sečtení zásob vyšších než 3 tuny, převyšujících referenční množství 294177 tun, i když podle Komise byla cena cukru před rokem 1995 vyšší než cena Společenství.

235

Začtvrté při přezkumu výkladu Soudního dvora v rozsudku Weidacher, bod 118 výše, nemůže být pominuta skutečnost, že byl proveden v normativním kontextu velmi odlišném od toho v projednávané věci. Ustanovení článků 5 až 7 nařízení č. 3300/94 ve vzájemném spojení omezovala v praxi povinnost odstranit přebytečné zásoby na množství vypočtená pouze na základě součtu individuálních zásob vyšších než 3 tuny a přesahujících obvyklý převod zásob stanovený Komisí pro každý nový členský stát přistoupivší v roce 1995. Nebylo by tedy vhodné se domnívat, že pojem „držitel“ ve smyslu článku 4 nařízení č. 3108/94, jak je vykládán Soudním dvorem, se vztahoval na osoby odlišné od hospodářských subjektů a Komise dále v praxi omezila povinnost odstranit přebytky na množství přesahující 3 tuny.

236

Vzhledem k výše uvedenému je třeba učinit závěr, že dotčená definice podaná Soudním dvorem v rozsudku Weidacher, bod 118 výše, neznamená, že rezervy domácností musí být vyloučeny z výpočtu přebytků nového členského státu ve smyslu nařízení č. 60/2004. Tezi žalobkyně, a tudíž první část druhého žalobního důvodu, je třeba zamítnout.

237

Estonská republika tvrdí, že napadené nařízení tím, že do přebytku, který jí byl přidělen, zahrnuje rezervy domácností, je v rozporu s čl. 6 odst. 1 písm. c) nařízení č. 60/2004, podle nějž Komise musí při stanovení přebytku zohlednit zvláštní okolnosti, za kterých se vytvořily zásoby, což Komise zpochybňuje.

238

V tomto ohledu Estonská republika uvádí, že Komise měla povinnost zohlednit tři zvláštní okolnosti týkající se její situace, a sice zvláštní místo cukru v estonské ekonomice a kultuře, změnu metody pro určování přebytků a skutečnost, že Společenství přispělo k vytvoření přebytků.

239

A konečně Lotyšská republika tvrdí, že Komise dostatečně nezohlednila vývoj ekonomiky v nových členských státech.

240

Samostatně je třeba přezkoumat zaprvé argumenty přednesené Estonskou republikou vycházející z nezohlednění každé z těchto tří okolností a zadruhé argument přednesený Lotyšskou republikou. Úvodem je třeba určit rozsah čl. 6 odst. 1 písm. c) nařízení č. 60/2004.

241

Je třeba připomenout, že podle čl. 6 odst. 1 nařízení č. 60/2004 Komise za účelem stanovení přebytků nových členských států zejména zohlední vývoj během roku předcházejícího přistoupení oproti předchozím rokům, pokud jde o dovezená a vyvezená množství cukru v nezměněném stavu nebo ve formě zpracovaných výrobků, izoglukózy a fruktózy, produkci, spotřebu a zásoby těchto produktů, jakož i okolnosti, za nichž byly vytvářeny zásoby (viz bod 13 výše).

242

Nařízení, která stanoví normativní rámec odstranění přebytků cukru při přistoupeních v letech 1986 a 1995, a to nařízení č. 579/86 a č. 3300/94, neobsahují podobné ustanovení, jaké obsahuje čl. 6 odst. 1 písm. c) nařízení č. 60/2004. Podle těchto dvou nařízení totiž všechna množství vyplývající ze sečtení zásob vyšších než 3 tuny překračující běžný převod zásob vypočtených Komisí jsou automaticky považována za přebytky.

243

Systém zavedený nařízením č. 60/2004 tedy stanoví opravdovou flexibilitu oproti systémům zavedeným při předchozích přistoupeních, neboť umožňuje, aby určitá rezerva cukru nebyla započítána jako přebytek podle okolností, za jakých vznikla.

244

Je však třeba zdůraznit, že nařízení č. 60/2004 nevysvětluje, jaké jsou zvláštní okolnosti vytvoření zásob, které má Komise zohlednit, ani role, jakou mají hrát při hodnocení Komisí.

245

Za těchto podmínek je třeba připomenout, že jak bylo uvedeno výše v bodě 115, při výkladu ustanovení práva Společenství je třeba vzít v úvahu nejen jeho znění, ale rovněž jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí, jakož i veškeré právní předpisy Společenství. Pojem „okolnosti, za nichž byly vytvářeny zásoby“, musí tedy být vykládán zejména ve světle cíle nařízení č. 60/2004.

246

V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že cílem opatření zavedených nařízením č. 60/2004 je zejména vyhnout se narušení trhu Společenství v odvětví cukru ke škodě rozpočtu Společenství a producentů (viz bod 163 výše). Je tak třeba dojít k závěru, že zohlednění okolností, za kterých se vytvářely zásoby na základě čl. 6 odst. 1 písm. c) nařízení č. 60/2004 nemůže mít za následek vytvoření rizika narušení trhu.

247

Je tedy třeba dospět k závěru, že čl. 6 odst. 1 písm. c) nařízení č. 60/2004 umožňuje pouze vyloučit z výpočtu přebytků některé vytvořené zásoby, které by měly být zohledněny jako přebytky podle dalších kritérií stanovených čl. 6 odst. 1 tohoto nařízení, avšak které nepředstavují riziko narušení trhu s ohledem na okolnosti projednávané věci. Tak je tomu například u tvorby zásob, očekává-li se velmi významný nárůst spotřeby nebo jestliže ze zvláštních důvodů byla úroveň zásob bezprostředně před přistoupením abnormálně nízká.

248

Naopak ze znění čl. 6 odst. 1 písm. c) nařízení č. 60/2004 nevyplývá, že dotčené okolnosti musí být pouze specifické pro situaci daného členského státu.

249

Projednávaná část musí být přezkoumána ve světle těchto úvah.

250

Estonská republika uvádí, že pokud jde o spotřebu cukru, situace v Estonsku se liší od situace panující v ostatních členských státech. Zaprvé mají Estonci mnohem nižší průměrný příjem než příslušníci starých členských států a z něho vydávají za stravu, nápoje a tabák dvakrát více než příslušníci starých členských států. Zadruhé 96 % zavařenin, 92 % kompotů a 54 % ovocných džusů jsou v Estonsku vyráběny podomácku, přičemž spotřeba cukru na osobu je o 20 % vyšší než ve starých členských státech. Zatřetí Estonsko nevyrábí cukr a před přistoupením nevybíralo clo z tohoto produktu, takže estonská cena odpovídá třetině ceny Společenství. Ze souhrnu těchto skutečností a zásobovací nouze, kterou tento stát utrpěl po osamostatnění se od Sovětského svazu, byli Estonci velmi citliví na cenu cukru. Jelikož byli tudíž přesvědčeni, že cena cukru se po přistoupení Estonské republiky k Evropské unii zvýší, nakoupili množství cukru v průměru ve výši 30 kg na obyvatele a v průměru 72 kg na domácnost, takže celkový dovoz vzrostl z 65478 tun v roce 2002/2003 na 160023 tun v roce 2003/2004. Naproti tomu na Maltě a Kypru, které jsou jediné další státy mezi novými členskými státy, které nevyrábějí cukr, neexistuje tradiční výroba zavařenin a příjem na obyvatele je vyšší. Zvýšení ceny cukru tak netvoří srovnatelnou zátěž pro příslušníky těchto dvou nových členských států, kteří si tedy nevytvořili rezervy.

251

Komise zpochybňuje argumenty Estonské republiky.

252

Estonská republika je toho názoru, že Komise měla zohlednit skutečnost, že estonští spotřebitelé měli jasný, dokonce základní zájem vytvořit významné rezervy domácností v očekávání nárůstu ceny cukru v Estonsku po přistoupení.

253

V tomto ohledu je třeba uvést, že je sice pravda, že spotřebitelé měli během období bezprostředně po přistoupení velký zájem vytvořit si rezervy cukru, aby pokud možno odložili dopad předpokládaného zvýšení ceny tohoto výrobku po přistoupení o 300 %.

254

Zohlednění takové okolnosti pro vyloučení takto vytvořených rezerv z pojmu „přebytek“ by nicméně zabránilo dosažení cíle stanoveného nařízením č. 60/2004 a sice zabránit narušením trhu s cukrem spojeným s tvorbou přebytků (viz bod 163 výše).

255

V důsledku toho existence objektivních důvodů, za nichž se tvorba rezerv domácností může stát zajímavou, nemůže být považována za okolnost, za které jsou tvořeny zásoby podle čl. 6 odst. 1 písm. c) nařízení č. 60/2004.

256

Pokud jde o argument, podle kterého je v Estonsku cukr používán mnohem více než v jiných členských státech, je třeba uvést, že i kdyby byl pravdivý, neznamenalo by to, že by přebytky vytvořené ve formě rezerv domácností nemohly po přistoupení způsobit riziko narušení trhu Společenství v odvětví cukru.

257

Krom toho ze spisu jasně nevyplývá, zda význam cukru pro estonskou spotřebu a kulturu má takovou zásadní roli pro tvorbu rezerv domácností, jak tvrdí Estonská republika. Podle samotné Estonské republiky totiž spotřeba cukru na hlavu na jejím území je vyšší pouze o 20 % oproti průměru Společenství.

258

Konečně opatření zavedená Komisí podle nařízení č. 60/2004 nebrání Estonské republice umožnit svým příslušníkům mít zvýšenou spotřebu cukru, ale pouze tomu, aby vytvářeli abnormální rezervy, které by v praxi zbrzdily plné použití SOTC na jejím území ke škodě zejména rozpočtu a producentů Společenství.

259

Byla-li Estonská republika v tomto ohledu toho názoru, že bylo nezbytné zajistit jejím občanům dočasné dodávky cukru za cenu nižší, než která plyne z použití SOTC na jejím území, což je přímým následkem jejího vstupu do Evropské unie, měla v rámci přístupových jednání k Evropské unii žádat, jak to učinila například Maltská republika a jak vyplývá z přílohy XI bodu 4 písm. a) Aktu o přistoupení, o získání možnosti subvencování nákupu určitého množství cukru svými příslušníky v daném období.

260

Je tedy třeba učinit závěr, že Estonská republika neprokázala, že Komise porušila čl. 6 odst. 1 písm. c) nařízení č. 60/2004, když nevzala v úvahu roli cukru a jeho spotřebu na jejím území.

261

Estonská republika se domnívá, že Komise při předchozích přistoupeních nezahrnovala rezervy domácností do výpočtu přebytků, do kterých počítala pouze množství přesahující 3 tuny. Metoda použitá v projednávané věci je tedy zásadní změnou a objevila se až po přistoupení nových členských států do Evropské unie, což je datum, od kterého byly přebytky určeny. Tato metoda zabránila Estonské republice vyhnout se tvorbě rezerv domácností. Krom toho Komise vyvolala legitimní očekávání v tom, že tyto rezervy nebudou započteny jako přebytky, tím, že opakovaně odkazovala na předchozí přistoupení. To vyplývá ze skutečnosti, že v SIP Komise uvedla, že pouze hospodářským subjektům je bráněno v tvorbě přebytků a že povinnost odstranit přebytečné zásoby dopadala pouze na ně. Tyto odkazy neodporují Aktu o přistoupení, jehož znění je, co se týče přebytků, takřka shodné s obdobnými ustanoveními přijatými během předchozích přistoupení.

262

Komise zpochybňuje argumenty Estonské republiky.

263

Tímto argumentem Estonská republika v zásadě vznáší dvě různé otázky.

264

Zaprvé Estonská republika tvrdí, že skutečnost, že při předchozích přistoupeních přebytky nových členských států přistoupivších v letech 1986 a 1995 byly vypočítány pouze z množství převyšujících 3 tuny existujících na území, je okolností, za nichž byly vytvářeny zásoby, ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. c) nařízení č. 60/2004.

265

Zadruhé Estonská republika tvrdí, že Komise u ní vyvolala legitimní očekávání týkající se skutečnosti, že rezervy domácností nebudou započteny jako přebytky.

266

Pokud jde o první otázku, je třeba uvést, že Estonská republika jasně neuvádí, jaký závěr se z toho snaží vyvodit. Nejpřijatelnější výklad jejích argumentů je, že se domnívá, že skutečnost, že při přistoupeních byly přebytky nových členských států přistoupivších v letech 1986 a 1995 vypočteny pouze z množství nad 3 tuny, znamená, že Komise měla postupovat stejným způsobem při určení přebytků v rámci přijetí napadeného nařízení.

267

Je však třeba bez dalšího zdůraznit, že způsoby výpočtu přebytků použité při předcházejících přistoupeních nemohou být považovány za okolnosti, za nichž byly vytvářeny zásoby, podle čl. 6 odst. 1 písm. c) nařízení č. 60/2004.

268

Krom toho vzhledem k tomu, co bylo uvedeno výše v bodech 245 až 248, zohlednění okolností, za nichž byly vytvořeny zásoby, nemůže mít za následek vytvoření rizika narušení mechanismů stanovených SOTC. Pokud by však celé množství cukru nižší než 3 tuny muselo být kvůli tomu vyloučeno z výpočtu přebytků v novém členském státě, celkové množství cukru existujícího na území tohoto státu v den přistoupení by mohlo být velmi vysoké, což by ohrozilo cíl nařízení č. 60/2004, spočívající v zabránění jakémukoliv narušení těchto mechanismů.

269

Je třeba mít za to, že skutečnost, že Komise v prováděcích pravidlech k povinnostem odstranění přebytků uvedených v aktech o přistoupení z roku 1985 a 1994 omezila rozsah uvedených povinnosti na množství vyšší než 3 tuny, pouze ukazuje, že se domnívala, že existence přebytků vypočtených z nižších částek neznamenala riziko pro stabilitu trhu Společenství v odvětví cukru, s ohledem na zvláštní okolnosti existující během těchto přistoupení. Takový postup však nemůže předjímat otázku, zda existence přebytků vypočtených z množství nižších než 3 tuny může vyvolat riziko narušení mechanismů SOTC v kontextu přistoupení.

270

Pokud jde o druhou otázku, je třeba připomenout, že zásady ochrany legitimního očekávání se lze v souvislosti s právní úpravou Společenství dovolávat pouze, jestliže samo Společenství dříve vytvořilo situaci způsobilou vyvolat legitimní očekávání (viz rozsudek Weidacher, bod 118 výše, bod 31 a citovaná judikatura). Tato zásada, která patří mezi základní zásady Společenství, předpokládá, že dotyčný orgán Společenství poskytl zúčastněným osobám konkrétní ujištění, která u nich vyvolala podloženou naději (rozsudek Soudu ze dne 2. října 2001, Martinez a další v. Parlament, T-222/99, T-327/99 a T-329/99, Recueil, s. I-2823, bod 183).

271

Je však třeba uvést, že Společenství v projednávané věci dříve nevyvolalo situaci způsobilou vytvořit legitimní očekávání vůči Estonské republice nebo estonským hospodářským subjektům týkající se skutečnosti, že rezervy domácností nebudou zohledněny při výpočtu estonského přebytku.

272

I když je totiž v bodu 8 odst. 1 sub 2) SIP uvedeno, že otázka přebytků musí být řešena se zohledněním zkušenosti nabyté při přistoupeních v roce 1986 a 1995, jakož i při německém sjednocení, neznamená to, že opatření přijatá při přistoupení z roku 2004 musí být shodná s opatřeními přijatými během předchozích přistoupení.

273

Krom toho ustanovení použitelná při přistoupení z roku 1986 a 1995, která jsou pro informaci citována v bodě 8 odstavci 1 sub 2) SIP, jsou ustanovení uvedená v Aktu o přistoupení z roku 1985 a 1994 a stanoví povinnost odstranění přebytků, které nepodléhají pravidlu de minimis na rozdíl od prováděcích předpisů, které takové pravidlo zavedly.

274

Estonská republika tak nepředložila žádný dokument uvádějící konkrétní ujištění ze strany Komise, podle kterých by rezervy domácností nebyly vzaty v úvahu při výpočtu estonského přebytku. Nepředložila ani důkaz o konkrétních ujištěních ze strany Komise, podle nichž jsou prováděcí opatření povinnosti uvedené v příloze IV bodu 4 odst. 2 Aktu o přistoupení shodná s opatřeními přijatými na základě ustanovení, která jsou shodná s akty o přistoupení z roku 1985 a 1994.

275

Za těchto okolností Estonská republika nemohla ponechat bez povšimnutí velmi otevřený charakter znění přílohy IV bodu 4 odst. 2 Aktu o přistoupení, podle kterého nové členské státy měly povinnost zajistit na své náklady odstranění všech přebytků existujících na jejich území.

276

Je tedy třeba dospět k závěru, že skutečnost, že rezervy domácností nebyly zahrnuty do výpočtu přebytků při předchozích přistoupeních, nemůže být považována za okolnost, za níž byly vytvářeny zásoby při přistoupení z roku 2004, na základě čl. 6 odst. 1 písm. c) nařízení č. 60/2004.

277

Estonská republika tvrdí, že během roku předcházejícího přistoupení 87 % estonských dovozů cukru pocházelo z Evropské unie a bylo podporováno subvencemi Společenství, které odvolací orgán Světové obchodní organizace (WTO) považoval za protiprávní, což je v rozporu se zásadou dobré víry. Komise dokonce zabránila Estonské republice omezit dovozy Společenství z titulu ochranných opatření, ačkoli by to zabránilo tvorbě přebytků, neboť tyto dovozy nejsou nahraditelné během takto krátké doby.

278

Komise zamítá argumenty Estonské republiky.

279

Teze Estonské republiky vychází v zásadě z předpokladu, že existence rezerv domácností a obecněji estonského přebytku je zejména zapříčiněna tím, že Evropská unie subvencovala vývozy cukru na její území. Estonská republika dospěla k závěru, že Komise je povinna zohlednit tuto okolnost na základě čl. 6 odst. 1 písm. c) nařízení č. 60/2004, aby z výpočtu jejího přebytku vyloučila rezervy domácností.

280

Tato teze nemůže být přijata.

281

I kdyby mohl být prokázán příčinný vztah mezi tvorbou rezerv domácností v Estonsku a subvencovanými vývozy Společenství do Estonské republiky, tento vztah by totiž existenci těchto rezerv neučinil méně nebezpečnou stabilitě SOTC. Rezervy by byly způsobilé vyvolat narušení trhu Společenství v odvětví cukru z důvodů uvedených výše v bodech 121 až 134, ať už jsou důvody, proč byly vytvořeny, jakékoliv.

282

V důsledku toho je třeba vzhledem k úvahám uvedeným výše v bodech 245 až 248 učinit závěr, že existence subvencovaných vývozů Společenství do Estonské republiky nesmí být zohledněna jako okolnost, za níž byly vytvářeny zásoby, na základě čl. 6 odst. 1 písm. c) nařízení č. 60/2004.

283

Krom toho a v každém případě je domněnka, o niž se opírá teze Estonské republiky, chybná.

284

Mezi účastníky řízení je nesporné, že cena cukru na mezinárodním trhu před přistoupením odpovídala méně než jedné třetině ceny Společenství. I kdyby tedy Komise měla prostředky vyloučit jakoukoli možnost, aby se Estonská republika zásobila cukrem od subjektů Společenství, estonští dovozci měli v každém případě nadále zřejmý zájem zaměřit se na producenty cukru nepocházející ze Společenství za účelem tvorby zásob, buď aby je s velkým ziskem prodali v rozšířeném Společenství, nebo aby estonským příslušníkům dodali množství, která poptávali, aby si vytvořili rezervy domácností.

285

Estonská republika se domnívá, že tato změna zdroje zásobování nebyla možná, jelikož estonští dovozci měli problémy nahradit ze dne na den své tradiční dodavatele Společenství dodavateli usazenými mimo Společenství.

286

Tento argument nemůže být přijat. Estonská republika totiž neuvedla žádný důvod, z něhož by očividně vyplývalo, že na tomto trhu s cukrem zkušený hospodářský subjekt nemohl nakoupit na mezinárodním trhu velká množství cukru ve lhůtě tří a půl měsíců běžící od data zveřejnění nařízení č. 60/2004 v Úředním věstníku do data přistoupení nových členských států k Evropské unii, a to tím spíše, že estonské hospodářské subjekty mohly zaplatit za cukr pocházející mimo Společenství dvojnásobek ceny na trhu, a přesto si ponechat vysokou obchodní marži.

287

Krom toho je třeba uvést, že nic nenasvědčuje tomu, že estonské hospodářské subjekty nemohly vytvořit přebytky před datem zveřejnění nařízení č. 60/2004 za účelem jejich prodeje v rozšířeném Společenství nebo na domácím trhu. Pokud by však v tomto případě Komise v rámci tohoto nařízení přijala opatření odrazující od vývozů Společenství do Estonska, nebylo by to dostatečné pro to, aby bylo zajištěno odstranění dotčených přebytků.

288

Proto je třeba odmítnout veškeré argumenty Estonské republiky.

289

Lotyšská republika se domnívá, že Komise dostatečně nezohlednila na základě čl. 6 odst. 1 druhého pododstavce písm. c) nařízení č. 60/2004 ekonomický vývoj v nových členských státech, jakož i objektivní rychlost růstu potřeb surovin souvisejících s nárůstem kupní síly obyvatel a vývojem odvětví cestovního ruchu. Většina přebytku Lotyšské republiky vyplývá ze zvýšení výrobní kapacity a spotřeby, což nebylo v nepružných vzorcích Komise zohledněno. Komise navíc měla stanovit nejen přebytek každého nového členského státu, ale také jeho běžný převod zásob k 1. květnu 2004, což by navíc zaručilo, že okolnosti vytvoření zásob by byly předmětem příslušné analýzy. Tím Komise rovněž porušila zásadu ochrany legitimního očekávání.

290

Komise zpochybňuje argumenty Lotyšské republiky.

291

Článek 115 odst. 2 druhý pododstavec jednacího řádu Soudu podmiňuje přípustnost žádosti o vstup vedlejšího účastníka do řízení zejména dodržením podmínky stanovené v čl. 44 odst. 1 písm. c) uvedeného řádu, podle které musí žaloba zejména obsahovat stručný popis uplatněných žalobních důvodů. Z toho důvodu musí ozřejmit, v čem spočívá žalobní důvod, na kterém se žaloba zakládá, takže pouhé abstraktní vyjádření nesplňuje požadavky statutu Soudního dvora a jednacího řádu (rozsudky Soudu ze dne 12. ledna 1995, Viho v. Komise, T-102/92, Recueil, s. II-17, bod 68, a ze dne , Itálie v. Komise, T-181/06, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 139).

292

Ve světle těchto úvah je třeba konstatovat, že skutečnosti uplatněné Lotyšskou republikou na podporu jejího názoru jsou příliš neurčité na to, aby mohly být přezkoumány. Je totiž nemožné na základě těchto argumentů určit, jakým způsobem měla Komise zohlednit vývoj ekonomiky nových členských států, aby v důsledku toho změnila svůj výpočet přebytků na základě údajně vyšší spotřeby.

293

Krom toho se hlavní argumenty Lotyšské republiky v zásadě týkají jejího vlastního ekonomického vývoje, a i kdyby byly odůvodněné, neměly by žádný vliv na otázku, zda při výpočtu přebytku přiděleného Estonské republice Komise dostatečně zohlednila okolnosti, za nichž byly vytvářeny zásoby na území Estonské republiky.

294

S ohledem na výše uvedené je třeba učinit závěr, že jak žalobní důvod Lotyšské republiky, tak celý projednávaný žalobní důvod musí být zamítnuty.

295

Estonská republika se domnívá, že Komise v napadeném nařízení nevysvětlila, z jakých důvodů byly rezervy domácností zahrnuty do dotčeného přebytku, což je vzhledem k okolnostem v projednávané věci o to závažnější.

296

V tomto ohledu Estonská republika zaprvé tvrdí, že pokud se určité opatření vztahuje na konkrétní případ, požadavky na odůvodnění jsou přísnější (rozsudky Soudního dvora ze dne 28. října 1982, Lion a další, 292/81 a 293/81, Recueil, s. 3887, body 18 a násl., a ze dne , Klöckner-Werke v Komise, 311/81 a 30/82, Recueil, s. 1549, body 30 a násl.). Domnívá se, že napadené nařízení se týká pouze pěti nových členských států a pouze jedné situace, která se nebude opakovat, a to přechodu z režimu platného v těchto členských státech na SOTC. Pokud je stanoven počet osob a není možnost budoucího použití, nařízení je spíše soubor rozhodnutí.

297

Zadruhé Estonská republika uvádí, že rozhodnutí musí obsahovat podrobné odůvodnění, zejména má-li vážné a významné účinky. Vzhledem k tomu, že částka, která má být zaplacena Estonskou republikou, jestliže neodstraní své přebytky, činí 45,7 miliónů eur, tedy 1,35 % jejího rozpočtu, má Komise zvýšenou povinnost odůvodnění.

298

Zatřetí Estonská republika zdůrazňuje, že oproti předchozím přistoupením Komise změnila praxi výpočtu přebytků a zavedla atypickou metodu v kontextu společné zemědělské politiky, třebaže změna praxe vyžaduje rovněž podrobné odůvodnění.

299

Konečně začtvrté neobsahuje napadené nařízení žádné odůvodnění týkající se způsobu, jakým byly zohledněny zvláštní okolnosti, na které odkazuje čl. 6 odst. 1 písm. c) nařízení č. 60/2004 s výjimkou nezvratného údaje v bodě 3 odůvodnění. To brání jakékoliv kontrole legality napadeného nařízení, ačkoliv čl. 6 odst. 1 písm. c) nařízení č. 60/2004 ponechává Komisi široký prostor pro uvážení, a proto požadovaná úroveň odůvodnění v této situaci je vyšší.

300

V tomto ohledu Estonská republika uvádí, že důvody, proč byly rezervy domácností zahrnuty do výpočtu dotčených přebytků, jí nebyly sděleny ani v rámci řídícího výboru pro cukr, ani během schůze konané dne 19. května 2005, a žádá Komisi, aby Soudu předala dokumenty předložené během této schůze.

301

Komise zpochybňuje argumenty Estonské republiky.

302

Je třeba uvést, že napadené nařízení není normativním aktem, který by stanovil, že rezervy domácností jsou zohledněny jako přebytky.

303

Normativním aktem, který zavedl takové zohlednění, je totiž pouze nařízení č. 60/2004. Tímto nařízením byl zaveden systém výpočtu přebytků, který se velmi odlišuje od systémů zavedených nařízeními č. 579/86 a č. 3300/94 pro přistoupení v letech 1986 a 1995, jež byly zejména založeny na tom, že vnitrostátní orgány vedly evidenci množství převyšujících 3 tuny, která existovala na jejich území, aby je poté porovnaly s množstvím stanoveným Komisí na základě obvyklého převodu zásob a odstranily jakýkoliv případný přebytek (viz body 195 a 196 výše).

304

V tomto ohledu je třeba poukázat na to, že v bodě 7 odůvodnění nařízení č. 60/2004 je jasně uvedeno, že stanovení přebytečných zásob provede Komise na základě vývoje obchodu a trendů produkce a spotřeby v nových členských státech v době od 1. května 2000 do . Pokud jde o bod 9 odůvodnění uvedeného nařízení, je v něm uvedeno, že za účelem stanovení přebytečných zásob musejí nové členské státy poskytnout Komisi nejnovější statistické údaje o obchodu s dotyčnými produkty a o jejich produkci a spotřebě (viz bod 197 výše).

305

Článek 6 nařízení č. 60/2004 v této souvislosti stanoví, že za účelem stanovení tohoto přebytečného množství se bere v úvahu zejména vývoj během roku předcházejícího přistoupení v poměru k předchozím rokům, pokud jde o dovezená a vyvezená množství cukru v nezměněném stavu nebo ve formě zpracovaných výrobků, izoglukózy a fruktózy, pokud jde o produkci, spotřebu a o zásoby cukru a izoglukózy a konečně pokud jde o okolnosti, za nichž byly vytvářeny zásoby.

306

Je tedy zřejmé, jak už bylo vysvětleno výše, že nařízení č. 60/2004 určuje metodu stanovení přebytků zaměřenou na pozorování makroekonomických tendencí, a nikoliv na množství skutečně odložené jako rezervy v dotčeném členském státě. Zahrnuje rovněž ustanovení o konečné flexibilitě, která umožňuje změnit výsledek zkoumání podle zvláštních okolností, které odůvodňují odstranění určitého množství cukru, pokud existence tohoto množství netvoří nebezpečí narušení mechanismu SOTC, jak to vyplývá z výkladu čl. 6 odst. 1 písm. c) nařízení č. 60/2004 podaného výše v bodech 245 až 248. Sama Komise v příloze I sdělení komisařky Fischer Boel uvádí, že předmětem uvedené přílohy je určit metodologii pro stanovování přebytků nových členských států, jak vyžaduje článek 6 nařízení č. 60/2004, který neobsahuje žádné ustanovení vylučující minimální množství z výpočtu přebytků.

307

Bod 3 odůvodnění napadeného nařízení zmiňuje makroekonomické proměnné, které byly Komisí v praxi zohledněny pro výpočet přebytků. Vysvětluje se v něm, že Komise přebytečné zásoby cukru obecně považuje za výsledek vývoje produkce, k níž je třeba připočíst dovozy a odečíst vývozy pro období od 1. května 2003 do ve srovnání s průměrem stejných množství pro stejné období za tři předchozí roky.

308

Je rovněž zřejmé, že tato metoda stanovení přebytků nutně předpokládá zohlednění rezerv domácností stejně jako zohlednění rezerv vytvořených hospodářskými subjekty. Co se týká Estonské republiky, která je státem, který cukr nevyrábí, přebytek vypočtený pro hospodářský rok 2003/2004 musí nutně vyplývat z rozdílu mezi dovozy uskutečněnými během tohoto roku a průměrnými dovozy uskutečněnými během tří předchozích hospodářských let, od kterého se musí odečíst rozdíl mezi vývozy uskutečněnými v tomto hospodářském roce a průměrem vývozů uskutečněných během posledních tří hospodářských let. Taková metoda, která v zásadě zohledňuje pouze dovozy a vývozy, neumožňuje vyloučit rezervy domácností z tímto způsobem získaného množství, ledaže lze považovat existenci uvedených rezerv za okolnost, za které se zásoby vytvořily, na základě čl. 6 odst. 1 písm. c) nařízení č. 60/2004.

309

Skutečnost, že tato metoda byla skutečně použita, vyplývá nejen z bodů odůvodnění napadeného nařízení, ale rovněž, a to velmi zřetelně, z dokumentů opakovaně předložených Estonské republice během zasedání řídícího výboru pro cukr a naposledy během schůze expertní skupiny ze dne 19. května 2005, přičemž tyto dokumenty byly vytvořeny před přijetím uvedeného nařízení a byly Estonské republice známy.

310

Za těchto okolností je třeba učinit závěr, že jednak napadené nařízení je dostatečně odůvodněné, pokud jde o otázku, z jakých důvodů rezervy domácností nebyly vyňaty z výpočtu estonského přebytku, a jednak, že odůvodnění uvedeného nařízení nemusí nutně obsahovat důvody, proč se Komise odchýlila od praxe přijaté během předchozích přistoupení, jestliže je skutečnost, že se od ní odchýlila, logický a nezbytný následek nařízení č. 60/2004, jehož legalita nebyla zpochybněna Estonskou republikou v rámci projednávané žaloby.

311

Estonská republika tvrdí, že Komise porušila zásadu řádné správy tím, že přijala napadené nařízení, neboť nařízení je souborem pěti rozhodnutí týkajících se dotyčných nových členských států, a proto byla Komise povinna pečlivě a nestranně připravit své rozhodnutí. Komise podle názoru Estonské republiky nezohlednila zvláštní okolnosti týkající se situace v Estonské republice, přestože o nich byla informována. Komisařka Fischer Boel přijala toto rozhodnutí na základě úvah, které neměly spojitost s věcí, čímž se dopustila zneužití pravomoci. Komisařka zkusila jednak vyhnout se riziku, že ostatní členské státy napadnou základ výpočtu týkající se ostatních produktů nebo že uplatní zvláštní okolnosti a jednak vyhnout se vzniku precedentu pro další přistoupení.

312

Krom toho Komise měla posoudit dopad svého chování na vzniklou situaci, zejména v tom, že prohlásila, že použije stejnou metodu výpočtu jako při minulých přistoupeních.

313

Konečně podle zásady řádné správy má být kolegium před každým rozhodnutím informováno o základních skutečnostech. Přesto rozhodlo o zahrnutí rezerv domácností do estonského přebytku, třebaže konečná verze sdělení komisařky Fischer Boel neobsahovala argumenty Estonské republiky týkající se zejména závažných důsledků tohoto rozhodnutí na její rozpočet ani úvahy komisařky Fischer Boel v této oblasti ani přesné údaje, ani srovnání s Republikou Malta a Kyperskou republikou.

314

Komise se domnívá, že tento žalobní důvod musí být zamítnut.

315

Je třeba poukázat na to, že Estonská republika se tímto žalobním důvodem sice dovolává zásady řádné správy, ale v podstatě přebírá důvody, proč se domnívá, že Komise porušila čl. 6 odst. 1 písm. c) nařízení č. 60/2004, když přijala napadené nařízení, aniž by zohlednila zvláštní okolnosti této situace. Tyto argumenty byly přezkoumány a zamítnuty v rámci druhé části druhého žalobního důvodu. Dále Estonská republika přebírá důvody, proč se domnívá, že byla v projednávané věci porušena zásada kolegiality. Tyto argumenty byly přezkoumány a zamítnuty v rámci prvního žalobního důvodu.

316

Je proto třeba tento žalobní důvod jako celek zamítnout.

317

Estonská republika tvrdí, že zásada dobré víry zakazuje stranám mezinárodní smlouvy přijímat akty, které tuto smlouvu zbavují jejího předmětu a cíle. Po podepsání Aktu o přistoupení tudíž Komise byla povinna se zdržet jakéhokoliv opatření, které je způsobilé podpořit jakékoliv narušení trhu nebo spekulaci. Komise přitom nepřijala opatření proti zvýšení vývozů Společenství a zabránila Estonské republice to učinit. To je o to závažnější, že Komise uvedla, že zohlední účinky na zásoby způsobené uvolněním obchodu mezi kandidátskými zeměmi a Evropskou unií a že použije stejné zásady jako při předchozích přistoupeních.

318

Komise zpochybňuje argumenty Estonské republiky.

319

V rámci tohoto žalobního důvodu Estonská republika předkládá v zásadě stejné argumenty, jaké uplatnila v rámci druhého a čtvrtého žalobního důvodu. Tyto argumenty tudíž musí být zamítnuty ze stejných důvodů jako uvedené žalobní důvody.

320

Estonská republika tvrdí, že napadené nařízení je v rozporu se zásadou zákazu diskriminace ve třech aspektech, které je třeba přezkoumat zvlášť.

321

Estonská republika se domnívá, že s ní bylo zacházeno diskriminačním způsobem v porovnání s Republikou Malta a Kyperskou republikou, neboť s těmito dvěma novými členskými státy a s ní bylo zacházeno stejně, přestože polovina estonského přebytku je tvořena rezervami domácností, zatímco maltské a kyperské přebytky jsou drženy pouze hospodářskými subjekty. Tato diskriminace rovněž vyplývá ze znění přílohy 18 a je o to závažnější, že pro Maltskou republiku, jak ukazuje vývoj výpočtu maltského přebytku mezi návrhem nařízení (13210 tun) a napadeným nařízením (2452 tun), byly zvláštní okolnosti skutečně zohledněny.

322

Komise zpochybňuje argumenty Estonské republiky.

323

Teze Estonské republiky v zásadě spočívá v tom, že estonský přebytek byl vypočítán stejným způsobem jako kyperský a maltský, přestože zvláštní okolnosti týkající se její situace měly Komisi vést k použití rozdílného zacházení. Nicméně důvody, proč se Estonská republika domnívá, že se jí musí dostat takového zacházení, nejsou způsobilé podpořit její tezi.

324

Tyto důvody jsou totiž v podstatě ty, kterých se dovolávala pro své tvrzení, že Komise měla zohlednit zvláštní roli spotřeby cukru v Estonské republice, o nichž bylo pojednáno v rámci druhé podčásti druhého žalobního důvodu. Jelikož byl učiněn závěr, že tyto důvody nemohou vést Komisi k vyloučení rezerv domácností Estonské republiky z výpočtu jejího přebytku, jak bylo zdůrazněno výše v bodech 252 až 260, nelze se domnívat, že tím, že nezohlednila tyto důvody, zacházela Komise s Estonskou republikou diskriminačním způsobem.

325

Krom toho, pokud může být argument Estonské republiky chápán v tom smyslu, že Komise snížila maltský přebytek s přihlédnutím ke zvláštním okolnostem souvisejícím se situací v Republice Malta, avšak neučinila tak v případě Estonské republiky, je třeba uvést, že existence takové specifické podmínky, která není zmíněna v napadeném nařízení, nemůže ovlivnit legalitu výpočtu estonského přebytku ani svědčit o diskriminaci Estonské republiky.

326

Estonská republika totiž neuvádí, zda snížení, na které měla právo Republika Malta, jí muselo rovněž být přiznáno z důvodu, že její situace a situace Republiky Malta, která jí umožnila získat dotčené snížení, spadá pod stejnou zvláštní podmínku.

327

Krom toho, pokud je argument Estonské republiky třeba chápat v tom smyslu, že celkový přebytek Republiky Malta byl snížen chybným způsobem, je třeba zdůraznit, že tato chyba ze strany Komise, i kdyby byla zjištěna, nemůže zpochybnit napadené nařízení ve vztahu k Estonské republice. Tento členský stát totiž nemůže žádat o použití jiné metody výpočtu přebytku, než jaká je na něj použitelná, a způsobená chyba by každopádně měla vliv na napadené nařízení pouze potud, pokud se týká Republiky Malta (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 14. března 2002, Itálie v. Rada, C-340/98, Recueil, s. I-2663, body 90 a 91).

328

Je tedy třeba dospět k závěru, že Estonská republika neprokázala, že Komise přijetím napadeného nařízení s ní v porovnání s Republikou Malta a Kyperskou republikou zacházela diskriminačním způsobem.

329

Estonská republika se domnívá, že s ní bylo zacházeno diskriminačním způsobem v porovnání s členskými státy, které ke Společenství a pak k Evropské unii přistoupily dříve, neboť za stejné skutkové a právní situace nebyly jejich rezervy domácností zohledněny pro stanovení jejich přebytků, což Komise zpochybňuje.

330

Je třeba poukázat na to, že přechodná opatření, která je třeba v oblasti zemědělství přijmout při každém rozšiřování, musejí být přizpůsobena konkrétním rizikům narušení zemědělských trhů, která s sebou může toto rozšíření přinášet. Orgány tak nejsou povinny ve dvou po sobě jdoucích rozšířeních použít totožná přechodná opatření.

331

Komise zejména mohla, pokud jde o rozdíly existující při rozšiřování v roce 1995 a v roce 2004, zohlednit skutečnost, že dosažení cíle zabránit narušení trhu Společenství s cukrem v důsledku hromadění přebytečných zásob bylo v roce 2004 z důvodu velikosti trhů nových členských států a jejich výrazně vyšší produkční kapacity obtížnější, jakož i z důvodu, že některé členské státy, jako Estonská republika, neuplatňovaly žádné dovozní clo na cukr, takže tento výrobek mohl být jednoduše nakoupen na mezinárodním trhu, což jsou skutečnosti, které Komise zmiňuje ve svých vyjádřeních, aniž by je v tomto ohledu Estonská republika zpochybňovala. Cenové rozdíly mezi Společenstvím a novými členskými státy byly navíc rovněž vyšší. Souběh těchto dvou prvků činil nebezpečí destabilizace zemědělských trhů podstatně vyšším a v důsledku toho odůvodňoval přijetí přísnějších přechodných opatření.

332

Je tedy třeba dospět k závěru, že Estonská republika neprokázala, že Komise s ní zacházela diskriminačním způsobem v porovnání s členskými státy, které přistoupily ke Společenství a pak k Evropské unii při předchozích přistoupeních.

333

Estonská republika se domnívá, že s ní bylo zacházeno diskriminačním způsobem v porovnání se starými členskými státy. Podle napadeného nařízení je totiž povinna od svých hospodářských subjektů požadovat odstranění množství cukru, který mají nad své přebytečné množství, aby splnila svoji povinnost odstranění, vzhledem k tomu, že je nemožné odstranit rezervy domácností. Její hospodářské subjekty jsou tudíž v méně příznivé situaci než subjekty starých členských států. Konečně pokud nařízení č. 60/2004 musí být vykládáno tím způsobem, že je na Estonské republice, aby zaplacením částky stanovené v čl. 7 odst. 2 nařízení č. 60/2004 nesla důsledky existence uvedených rezerv, přestože je předmětem diskriminace vůči starým členských státům, které dříve nikdy nemusely nést tyto náklady.

334

Komise se domnívá, že argumenty Estonské republiky jsou namířeny proti nařízení č. 60/2004, a nikoliv proti napadenému nařízení, a jsou proto nepřípustné, a podpůrně zpochybňuje tyto argumenty.

335

Aniž by bylo nezbytné rozhodnout o přípustnosti argumentů Estonské republiky, je třeba zdůraznit, že estonské hospodářské subjekty nemusí podle nařízení č. 60/2004 odstranit vyšší množství cukru, než je jejich individuální přebytek. Přísluší pouze Estonské republice samé zajistit odstranění množství cukru rovnající se přebytku určeného Komisí (viz bod 171 výše).

336

Pokud jde o údajnou diskriminaci Estonské republiky vůči starým členským státům v tom, že musí zaplatit částku stanovenou v čl. 7 odst. 2 nařízení č. 60/2004, pokud nedocílí odstranění množství cukru rovnající se jejímu přebytku, je třeba poukázat na to, že situace zemědělství v nových členských státech byla radikálně odlišná od situace ve starých členských státech (rozsudek Soudního dvora ze dne 23. října 2007, Polsko v. Rada, C-273/04, Recueil, s. I-8925, bod 87). Je tudíž třeba konstatovat, že pokud se jedná o existenci přebytků, situace ve starých členských státech a situace v Estonské republice před rozšířením nemohou být považovány za srovnatelné.

337

Hospodářské subjekty nacházející se ve starých členských státech a ty nacházející se v Estonsku podléhaly před rozšířením odlišným normám, kvótám a mechanismům podpory produkce. Ostatně zatímco orgány Společenství mohly zabránit vzniku přebytečných zásob uvnitř Společenství prostřednictvím opatření vlastních společné organizaci zemědělských trhů, nemohly zabránit vzniku přebytečných zásob na území budoucích členských států. Z tohoto důvodu stanoví příloha IV bod 4 odst. 1 až 4 Aktu o přistoupení povinnost nových členských států odstranit na své náklady přebytečné zásoby, aniž by přitom stanovila obdobnou povinnost pro staré členské státy, s čímž Estonská republika podpisem Aktu o přistoupení souhlasila.

338

Je tedy třeba dospět k závěru, že Estonská republika neprokázala, že byla diskriminována v porovnání se starými členskými státy.

339

Tento žalobní důvod proto musí být v plném rozsahu zamítnut.

340

Estonská republika tvrdí, že napadené nařízení porušuje vlastnické právo uznané a chráněné v rámci společného zemědělského trhu, neboť omezení tohoto práva jsou přípustná pouze tehdy, když odpovídají cílům obecného zájmu sledovaným Společenstvím a nepředstavují nepřiměřený a neúnosný zásah, jímž by byla dotčena samotná podstata takto zaručeného práva. Nutit estonské občany k odstranění cukru nakoupeného k jejich spotřebě je však takovým zásahem, neboť tento cukr nemůže vytvořit riziko spekulace nebo narušení trhu. Krom toho se jedná o vyvlastnění, aniž by však domácnosti jakožto prostí spotřebitelé měly přímo prospěch ze SOTC. Konečně pokud by hospodářské subjekty byly povinny odstranit množství převyšující jejich individuální přebytečné zásoby, bylo by to rovněž porušením vlastnického práva.

341

Je třeba bez dalšího odmítnout tezi Estonské republiky.

342

Žádné ustanovení nařízení č. 60/2004 totiž nezavazuje estonské domácnosti k odstranění jakéhokoliv množství cukru ani nezavazuje estonské hospodářské subjekty k odstranění dodatečného množství cukru vzhledem k jejich individuálnímu přebytku. Pouze Estonská republika musí zajistit odstranění množství cukru rovnajícího se přebytku určenému Komisí nebo zaplatit částku stanovenou v čl. 7 odst. 2 uvedeného nařízení, pokud nedodrží svoji povinnost.

343

S ohledem na předcházející je tedy třeba dospět k závěru, že Estonská republika neprokázala jakékoliv porušení vlastnického práva z důvodu, že bylo přijato napadené nařízení.

344

Estonská republika tvrdí, že napadené nařízení je v rozporu se zásadou proporcionality, neboť odstranění rezerv domácností není nezbytné k zabránění spekulace nebo narušení trhu, což jsou cíle, jež sleduje nařízení č. 60/2004. Jednak existence těchto rezerv vytvoří riziko narušení, pouze pokud mohou být dále prodávány, což není v působnosti domácností, jak to dokazuje skutečnost, že po přistoupení se cena cukru v Estonsku ztrojnásobila a poté zůstala stálá. Dále pak tyto rezervy nevyvolaly spekulaci, o čemž svědčí skutečnost, že nikdy nebyly zohledněny při minulých přistoupeních. Konečně zahrnutí uvedených rezerv do přiděleného přebytku Estonské republice má za následek zdvojnásobení částky, kterou je třeba zaplatit v případě nedodržení povinností stanovených nařízením č. 60/2004.

345

Lotyšská republika dodává, že s ohledem na chybný výpočet Komise nemůže napadené nařízení dosáhnout cíle sledovaného nařízením č. 60/2004, jímž není zatížit rozpočet nových členských států, ale pouze rozpočet společností, které uskladnily cukr za účelem spekulace použitím rozdílů v dovozním clu.

346

Úvahy uvedené výše v bodech 121 až 129 a 162 až 167 nutně vedou k odmítnutí argumentů předložených Estonskou republikou.

347

Pokud jde o argumenty Lotyšské republiky, je třeba poukázat na to, že neumožňují identifikovat domnělé chyby ve výpočtu Komise, které by neumožnily dosáhnout cíle sledovaného napadeným nařízením, jakož i nařízením č. 60/2004. Krom toho je třeba zdůraznit, že na rozdíl od toho, co tvrdí Lotyšská republika, cílem těchto nařízení není zatížit rozpočet podniků, které uskladnily cukr za spekulativními účely s využitím rozdílů v dovozních clech, a nikoliv rozpočet nových členských států, ale předcházet možným narušením SOTC, po přistoupení nových členských států, spojeným s existencí přebytků na jejich území, a to zejména zaručením, že přebytky budou odstraněny výhradně na náklady uvedených států.

348

Tento žalobní důvod musí tudíž být zamítnut.

349

Lotyšská republika uvádí, že neměla příležitost vyjádřit své stanovisko k napadenému nařízení a předložit v přiměřené lhůtě své vyjádření týkající se metodologie, podle níž byly přebytky vypočteny, což Komise zpochybňuje.

350

Lotyšská republika v zásadě uplatňuje porušení svých vlastních práv obhajoby. Její argumenty jsou proto nerelevantní, neboť i kdyby byly přípustné a opodstatněné, nemohly by mít žádný vliv na legalitu napadeného nařízení, pokud jde o Estonskou republiku.

351

Tento žalobní důvod proto musí být zamítnut.

352

Lotyšská republika se domnívá, že Komise porušila zásadu ochrany legitimního očekávání, neboť měla stanovit pro každý nový členský stát nejen odpovídající přebytek, ale také běžný převod zásob ke dni 1. května 2004, což Komise zpochybňuje.

353

Je třeba připomenout, že čl. 40 čtvrtý pododstavec statutu Soudního dvora, který je použitelný na řízení před Soudem podle čl. 53 prvního pododstavce tohoto statutu, a čl. 116 odst. 4 jednacího řádu přiznávají vedlejšímu účastníkovi právo uplatňovat samostatně nejen argumenty, ale také důvody za předpokladu, že podporují návrhová žádání jednoho z hlavních účastníků řízení a úplně se neliší od návrhových žádání, která jsou základem sporu mezi žalobcem a žalovanou, což by mělo za následek změnu předmětu tohoto sporu (rozsudek Soudu ze dne 15. června 2005, Regione autonoma della Sardegna v. Komise, T-171/02, Sb. rozh. s. II-2123, bod 152).

354

Projednávaný dodatečný žalobní důvod, který vznesla Lotyšská republika, se však zcela liší od návrhových žádání na podporu žalobních důvodů uplatňovaných Estonskou republikou v rámci projednávané žaloby a musí být odmítnut jako nepřípustný. Pokud totiž Estonská republika vznesla v rámci druhé podčásti druhého žalobního důvodu argument, který může být zčásti vykládán tak, že vychází z porušení zásady ochrany legitimního očekávání, učinila tak vzhledem k okolnosti, že při předchozích přistoupeních množství nižší než 3 tuny nebyla zohledňována při výpočtu přebytků, a nikoliv vzhledem k domnělému legitimnímu očekávání spočívajícímu v tom, že měl být vypočten běžný převod zásob, a nikoliv přebytek.

355

Podpůrně je třeba poukázat na to, že ačkoliv příloha IV bod 4 odst. 2 Aktu o přistoupení stanoví, že zásoby produktů ve volném oběhu na území nových členských států ke dni přistoupení přesahující množství, na něž lze nahlížet tak, že tvoří obvyklý převod zásob, musí být odstraněny na náklady těchto států, nezavazuje Komisi vypočítávat toto přebytečné množství ve dvou krocích, to znamená nejdříve výpočtem běžného převodu zásob a poté výpočtem množství přesahujícího tuto hodnotu, které musí být odstraněno.

356

V tomto ohledu je třeba poukázat na to, že Komise může při výkonu svých pravomocí, které jí Rada, případně autoři Aktu o přistoupení svěří v oblasti společné zemědělské politiky pro provedení pravidel, která tento akt zavádí, využít svoji širokou posuzovací pravomoc, takže pouze zjevně nepřiměřená povaha opatření přijatého v této oblasti ve vztahu k cíli, který příslušný orgán zamýšlí sledovat, může ovlivnit legalitu takového opatření (viz rozsudek Weidacher, bod 118 výše, bod 26 a citovaná judikatura). Je tudíž třeba dospět k závěru, že Komise může volně, v rámci výkonu svého širokého prostoru pro uvážení, použít zjednodušenou metodu výpočtu, ze které může přímo vyplynout přebytek, který má být odstraněn. Je na Lotyšské republice, aby prokázala, že metoda, kterou Komise zvolila, je jasně nevhodná. Nicméně argumenty, jež k tomu Lotyšská republika uplatnila, nemohou zpochybnit odůvodněnost metody, kterou Komise použila. Estonská republika totiž pouze tvrdí, aniž své tvrzení dokládá, že kdyby Komise použila metodu, kterou považuje za adekvátní, mohla by lépe zaručit, že okolnosti vytvoření zásob budu správně přezkoumány, a že tím Komise porušila zásadu ochrany legitimního očekávání, aniž by odkazovala na konkrétní ujištění ze strany Komise, které by uvádělo, že bude postupovat způsobem, který Lotyšská republika považuje za vhodný.

357

Z toho vyplývá, že dodatečný žalobní důvod musí být rovněž meritorně zamítnut.

358

S ohledem na výše uvedené musí být žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

359

Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise náhradu nákladů požadovala a Estonská republika neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

360

Lotyšská republika ponese vlastní náklady řízení podle čl. 87 odst. 4 prvního pododstavce jednacího řádu.

Z těchto důvodů

SOUD (první senát)

rozhodl takto:

Právní rámec

I – Ke společné organizaci trhů s cukrem (SOTC)

II – Ke Smlouvě o přistoupení a k Aktu o přistoupení

Skutečnosti předcházející sporu

I – K nařízení (ES) č. 60/2004

II – K nařízení č. 651/2005

III – K napadenému nařízení

Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

Právní otázky

I – K úvodním žádostem Estonské republiky a Komise

A – K úvodní žádosti Estonské republiky

1. Argumenty účastníků řízení

2. Závěry Soudu

B – K úvodní žádosti Komise

1. Argumenty účastníků řízení

2. Závěry Soudu

II – K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásady kolegiality

A – Argumenty účastníků řízení

B – Závěry Soudu

III – Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení nařízení č. 60/2004

A – K závazné povaze nařízení č. 60/2004 ve vztahu k napadenému nařízení

1. Argumenty účastníků řízení

2. Závěry Soudu

B – K první části

1. K významu pojmu „zásoby“

a) Argumenty účastníků řízení

b) Závěry Soudu

2. K systematickému výkladu nařízení č. 60/2004

a) Argumenty účastníků řízení

b) Závěry Soudu

3. K pojmu „zásob“ ponechaných si při předešlých přistoupeních

a) Úvodní poznámky

b) Argumenty účastníků řízení

c) Závěry Soudu

4. K výkladu článku 32 ES

a) Argumenty účastníků řízení

b) Závěry Soudu

5. K výkladu pojmu „držitelé přebytečných zásob“ provedenému Soudním dvorem

a) Argumenty účastníků řízení

b) Závěry Soudu

C – K druhé části

1. Úvodní poznámky k rozsahu čl. 6 odst. 1 písm. c) nařízení č. 60/2004

2. K významu spotřeby cukru v Estonsku

a) Argumenty účastníků řízení

b) Závěry Soudu

3. Ke změně kritérií používaných během předchozích přistoupení, kterou provedla Komise

a) Argumenty účastníků řízení

b) Závěry Soudu

4. K přispění Komise k vytvoření rezerv domácností v Estonsku

a) Argumenty účastníků řízení

b) Závěry Soudu

5. K nedostatečnému zohlednění vývoje ekonomiky v nových členských státech Komisí

a) Argumenty účastníků řízení

b) Závěry Soudu

IV – Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení povinnosti uvést odůvodnění

A – Argumenty účastníků řízení

B – Závěry Soudu

V – Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásady řádné správy

A – Argumenty účastníků řízení

B – Závěry Soudu

VI – K pátému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásady dobré víry

A – Argumenty účastníků řízení

B – Závěry Soudu

VII – K šestému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásady zákazu diskriminace

A – Diskriminace v porovnání s Republikou Malta a Kyperskou republikou

1. Argumenty účastníků řízení

2. Závěry Soudu

B – Diskriminace v porovnání s některými tzv. starými členskými státy

1. Argumenty účastníků řízení

2. Závěry Soudu

C – Diskriminace v porovnání se starými členskými státy

1. Argumenty účastníků řízení

2. Závěry Soudu

VIII – K sedmému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení vlastnického práva

A – Argumenty účastníků řízení

B – Závěry Soudu

IX – K osmému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásady proporcionality

A – Argumenty účastníků řízení

B – Závěry Soudu

X – K prvnímu dodatečnému žalobnímu důvodu vznesenému Lotyšskou republikou, vycházejícímu z porušení práv obhajoby

A – Argumenty účastníků řízení

B – Závěry Soudu

XI – K druhému dodatečnému žalobnímu důvodu vznesenému Lotyšskou republikou, vycházejícímu z porušení zásady ochrany legitimního očekávání

A – Argumenty účastníků řízení

B – Závěry Soudu

K nákladům řízení