Věc T-41/05
Alliance One International, Inc.
v.
Evropská komise
„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Španělský trh nákupu a prvotního zpracování surového tabáku – Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 81 ES – Stanovení cen a rozdělení trhu – Pokuty – Přičitatelnost protiprávního jednání – Maximální výše 10 % obratu – Odrazující účinek – Polehčující okolnosti“
Shrnutí rozsudku
1. Hospodářská soutěž – Předpisy Společenství – Protiprávní jednání – Přičtení odpovědnosti – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Hospodářská jednotka – Kritéria pro posouzení – Domněnka rozhodujícího vlivu vykonávaného mateřskou společností na její 100% vlastněné dceřiné společnosti
(Článek 81 ES)
2. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Maximální výše – Výpočet – Obrat, který je třeba zohlednit
(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2, a nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)
3. Hospodářská soutěž – Předpisy Společenství – Protiprávní jednání – Přičtení odpovědnosti – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Hospodářská jednotka – Kritéria pro posouzení – Dodržení zásady rovného zacházení Komisí
(Článek 81 ES)
4. Hospodářská soutěž – Předpisy Společenství – Protiprávní jednání – Přičtení odpovědnosti – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Hospodářská jednotka – Kritéria pro posouzení – Nezávislost dceřiné společnosti
(Článek 81 ES)
5. Žaloba na neplatnost – Žalobní důvody – Nedostatek nebo nedostatečnost odůvodnění
(Článek 230 ES a článek 253 ES)
6. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Polehčující okolnosti
(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2, a nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 3 třetí odrážka)
7. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Odrazující účinek pokuty
(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2, a nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03)
1. V oblasti hospodářské soutěže může být chování dceřiné společnosti přičteno mateřské společnosti, zejména pokud tato dceřiná společnost, byť má vlastní právní subjektivitu, samostatně neurčuje své chování na trhu, ale v zásadě provádí pokyny, které jí uděluje mateřská společnost, zejména s ohledem na hospodářské, organizační a právní vazby, které tyto dva právní subjekty spojují.
V takové situaci jsou totiž mateřská společnost a její dceřiná společnost součástí téže hospodářské jednotky, a tudíž tvoří jediný podnik. Skutečností, která Komisi umožňuje, aby za adresáta rozhodnutí ukládajícího pokuty označila mateřskou společnost, tedy není ani vztah mezi mateřskou a dceřinou společností, kdy dochází k podněcování k protiprávnímu jednání, a tím spíše ani účast mateřské společnosti na uvedeném protiprávním jednání, ale to, že mateřská a dceřiná společnost tvoří jediný podnik ve smyslu článku 81 ES.
Komise se nemůže spokojit s konstatováním, že mateřská společnost je schopna vykonávat rozhodující vliv na chování své dceřiné společnosti, ale musí také ověřit, zda takový vliv skutečně vykonávala.
V konkrétním případě, kdy mateřská společnost vlastní 100 % kapitálu své dceřiné společnosti, která porušila pravidla hospodářské soutěže, může jednak tato mateřská společnost vykonávat rozhodující vliv na chování této dceřiné společnosti, jednak existuje vyvratitelná domněnka, že uvedená mateřská společnost skutečně vykonává rozhodující vliv na chování své dceřiné společnosti.
Za těchto podmínek postačí k tomu, aby bylo možné vycházet z domněnky, že mateřská společnost vykonává rozhodující vliv na obchodní politiku dceřiné společnosti, aby Komise prokázala, že veškerý kapitál této dceřiné společnosti je vlastněn její mateřskou společností. Komise následně může považovat mateřskou společnost za společně a nerozdílně odpovědnou za zaplacení pokuty uložené její dceřiné společnosti, ledaže tato mateřská společnost, které přísluší vyvrátit tuto domněnku, předloží dostatečné důkazy, které by mohly prokázat, že se její dceřiná společnost chová na trhu samostatně.
Domněnka vycházející z vlastnictví veškerého kapitálu se může uplatnit nejen v případech, kdy je mezi mateřskou společností a její dceřinou společností přímý vztah, ale rovněž v případech, kdy je tento vztah nepřímý, zprostředkovaný mezi nimi stojící dceřinou společností.
(viz body 92–96, 98)
2. Podle čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 může Komise podnikům, které se dopustily jednání v rozporu s čl. 81 odst. 1 ES, uložit rozhodnutím pokuty, které nesmí přesáhnout 10 % obratu dosaženého za předchozí hospodářský rok všemi podniky, které se na protiprávním jednání podílely. Totéž bylo uvedeno v čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17.
Obrat zmiňovaný v těchto ustanoveních se vztahuje k celkovému obratu dotyčného podniku, a sice podniku, kterému bylo přičteno protiprávní jednání, a který byl tedy prohlášen odpovědným.
Pokud jde o pojem „předchozí hospodářský rok“ uvedený v čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003, je třeba jej chápat jako hospodářský rok předcházející přijetí rozhodnutí Komise, vyjma zvláštních případů, kdy obrat za tento poslední hospodářský rok neposkytuje žádný užitečný údaj o skutečné hospodářské situaci dotyčného podniku a přiměřené úrovni pokuty, která mu má být uložena.
Jestliže tedy Komise dospěje k závěru, že se v případě mateřské společnosti a její dceřiné společnosti jedná o jedinou hospodářskou jednotku, a učiní tak tuto mateřskou společnost solidárně odpovědnou za protiprávní jednání a za zaplacení pokuty a uvede ji mezi adresáty svého rozhodnutí, může také pro účely výpočtu horní hranice 10 % stanovené v čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 vycházet z konsolidovaného obratu mateřské společnosti za rok, který předcházel přijetí jejího rozhodnutí.
(viz body 99–101, 165–166)
3. Pokud ve věci týkající se protiprávního jednání porušujícího unijní pravidla hospodářské soutěže, na němž se podílí několik různých podniků, Komise přijme, v rámci vymezeném judikaturou, určitou metodu k určení, zda je třeba činit odpovědnými jak dceřiné společnosti, které se fakticky dopustily tohoto protiprávního jednání, tak jejich mateřské společnosti, musí, s výjimkou zvláštních okolností, za tímto účelem vycházet ze stejných kritérií v případě všech těchto podniků. Komise totiž musí dodržovat zásadu rovného zacházení, která vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno.
(viz bod 123)
4. V oblasti hospodářské soutěže nelze nezávislost dceřiné společnosti na její mateřské společnosti posuzovat výlučně z hlediska její činnosti v oblasti výrobků dotčených protiprávním jednáním. Za účelem určení, zda dceřiná společnost určuje své chování na trhu samostatně, je třeba vzít v úvahu všechny relevantní skutečnosti týkající se hospodářských, organizačních a právních vazeb, které dceřinou společnost spojují s mateřskou společností, jež se mohou případ od případu lišit, a nemohou být tedy předmětem vyčerpávajícího výčtu.
Skutečnost, že mateřská společnost nikdy nezavedla mechanismy pro kontrolu činností své dceřiné společnosti v oblasti dotčené protiprávním jednáním, tak nemůže stačit k prokázání toho, že posledně uvedená společnost jednala na trhu samostatně. Totéž platí pro neexistenci příkazu či pokynu adresovaného dceřiné společnosti její mateřskou společností ohledně její nákupní politiky nebo ohledně schůzek s ostatními účastníky kartelové dohody.
(viz body 158, 160)
5. Žalobní důvod vyplývající z chybějícího či nedostatečného odůvodnění aktu je v rámci žaloby na neplatnost nepominutelným důvodem, který může, či dokonce musí být vznesen unijním soudem i bez návrhu a může být v důsledku toho uplatněn účastníky řízení v jakékoli fázi řízení.
(viz bod 170)
6. V rámci protiprávního jednání porušujícího unijní pravidla hospodářské soutěže může ukončení protiprávního jednání, jakmile Komise zasáhla, logicky představovat polehčující okolnost pouze tehdy, když existují důvody pro předpoklad, že podnět k ukončení protisoutěžního jednání byl dotčeným podnikům dán předmětným zásahem, přičemž bod 3 třetí odrážka pokynů o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO se nevztahuje na případ ukončení protiprávního jednání již před prvními zásahy Komise.
I když má Komise za to, že protiprávní jednání bylo ukončeno téhož dne, kdy provedla své první kontroly, je zcela oprávněna nezohlednit jeho ukončení jako polehčující okolnost. Snížení pokuty z důvodu ukončení protiprávního jednání, jakmile Komise zasáhla, totiž nemůže být automatické, ale závisí na posouzení okolností konkrétního případu Komisí v rámci její posuzovací pravomoci. V tomto ohledu je uplatnění bodu 3 třetí odrážky pokynů ve prospěch podniku zvláště přiměřené v situaci, kdy protisoutěžní povaha dotčeného jednání není zjevná. Naopak jeho použití je v zásadě méně žádoucí v situaci, kdy je povaha tohoto jednání jasně protisoutěžní, pokud je ovšem prokázáno.
(viz body 192, 194)
7. V případě protiprávního jednání porušujícího unijní pravidla hospodářské soutěže platí, že pokud mateřská společnost a její dceřiná společnost tvořily společně v průběhu roku předcházejícího přijetí rozhodnutí Komise, kterým se ukládá pokuta, jeden a tentýž podnik, může Komise použít násobitel pro účely odrazení, který vychází z velikosti a celkových zdrojů dotyčného podniku v uvedeném roce.
Zohlednění velikosti a celkových zdrojů dotyčného podniku, aby se zajistil odrazující účinek pokuty, lze totiž vysvětlit dopadem na uvedený podnik, jehož má být dosaženo, jelikož sankce nesmí být zanedbatelná zejména s ohledem na jeho finanční schopnost. Aby bylo možné změřit odrazující povahu pokuty ve vztahu k podniku, který byl shledán odpovědným za protiprávní jednání, nelze tedy zohledňovat situaci, která tu byla na počátku protiprávního jednání. Zohlednění takovéto situace by mohlo vést buď k pokutě, která by byla příliš nízká na to, aby dostatečně odrazovala, a sice v případě, že by obrat dotyčného podniku mezitím vzrostl, nebo vést k vyšší pokutě, než by bylo třeba k tomu, aby odrazovala, a sice v případě, že by obrat dotyčného podniku mezitím klesl.
(viz body 210–211)
ROZSUDEK TRIBUNÁLU (čtvrtého senátu)
12. října 2011(*)
„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Španělský trh nákupu a prvotního zpracování surového tabáku – Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 81 ES – Stanovení cen a rozdělení trhu – Pokuty – Přičitatelnost protiprávního jednání – Maximální výše 10 % obratu – Odrazující účinek – Polehčující okolnosti“
Ve věci T‑41/05,
Alliance One International, Inc., dříve Dimon Inc., se sídlem v Danville, Virginii (Spojené státy americké), zastoupená původně L. Bergkampem, H. Cogelsem, J. Dhontem, M. Marañon Hermoso a A. Emchem, poté M. Odriozola Alénem, J. Folguera Crespem, P. Vidal Martínez, M. Barrantes Diaz a A. João Vide, advokáty,
žalobkyně,
proti
Evropské komisi, zastoupené původně É. Gippini Fournierem a F. Amatem, poté É. Gippini Fournierem, N. Khanem a J. Bourkem, jako zmocněnci,
žalované,
jejímž předmětem je návrh na částečné zrušení rozhodnutí Komise K (2004) 4030 v konečném znění ze dne 20. října 2004 v řízení podle článku 81 odst. 1 [ES] (věc COMP/C.38.238/B.2 – Surový tabák – Španělsko) a podpůrně návrh na snížení pokuty uložené žalobkyni v tomto rozhodnutí,
TRIBUNÁL (čtvrtý senát),
ve složení O. Czúcz, předseda, I. Labucka a K. O’Higgins (zpravodaj), soudci,
vedoucí soudní kanceláře: C. Kantza, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 17. června 2009,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1. Žalobkyně a správní řízení
1 Žalobkyně, společnost Dimon Inc., nyní Alliance One International, Inc., je americká společnost se sídlem ve Virginii (Spojené státy americké). Je mateřskou společností skupiny tvořené stovkou společností působících v odvětví tabáku (dále jen „skupina Dimon“). Její hlavní činností je dodávání zpracovaného tabáku výrobcům cigaret. Za tím účelem si obstarává zpracovaný tabák zejména u společnosti Agroexpansión, SA.
2 Společnost Agroexpansión je jedním ze čtyř podniků, které se ve Španělsku zabývají prvotním zpracováním surového tabáku (dále jen „zpracovatelé“).
3 Ostatními třemi zpracovateli jsou Compañia española de tabaco en rama, SA (dále jen „Cetarsa“), Tabacos Españoles, SL (dále jen „Taes“) a World Wide Tobacco España, SA (dále jen „WWTE“).
4 Zpočátku byla společnost Agroexpansión rodinným podnikem. Založil ji v roce 1988 p. B., který byl jejím generálním ředitelem až do konce roku 2004. V letech 1994 až 1997 byl její kapitál vlastněn rovným dílem manželkou p. B. a španělskou společností WW Marpetrol, SA.
5 Dne 18. listopadu 1997 nabyla společnost Intabex Netherlands BV (dále jen „Intabex“) veškeré akcie společnosti Agroexpansión. Společnost Intabex byla tehdy součástí skupiny společností Intabex, kterou v dubnu 1997 nabyla žalobkyně.
6 Ve dnech 3. a 4. října 2001 provedla Komise Evropských společenství na základě informací o tom, že španělští zpracovatelé a producenti surového tabáku porušili článek 81 ES, šetření podle článku 14 nařízení Rady č. 17 ze dne 6. února 1962, prvního nařízení, kterým se provádějí články [81 ES] a [82 ES] (Úř. věst. 1962, 13, s. 204; Zvl. vyd. 08/01, s. 3), v prostorách tří z těchto zpracovatelů, a sice společností Agroexpansión, Cetarsa a WWTE, jakož i v prostorách Asociación Nacional de Empresas Transformadoras de Tabaco (dále jen „Anetab“).
7 Komise provedla dne 3. října 2001 rovněž šetření v prostorách Maison des métiers du tabac a Fédération européenne des transformateurs de tabac a dne 5. října 2001 v prostorách Federación nacional de cultivadores de tabaco (dále jen „FNCT“).
8 Zpracovatelé a sdružení Anetab oznámili Komisi dopisem ze dne 16. ledna 2002 svou vůli spolupracovat, s poukazem na sdělení Komise o neuložení nebo snížení pokut v případech kartelových dohod (Úř. věst. 1996, C 207, s. 4, dále jen „sdělení o spolupráci“).
9 Dopisem ze dne 21. ledna 2002 poskytli Komisi určité informace.
10 Společnosti Agroexpansión, Cetarsa a WWTE poskytly Komisi některé dodatečné informace v dopisech ze dne 15. února 2002 a společnost Taes učinila totéž dopisem ze dne 18. února 2002.
11 Následně zaslala Komise na základě článku 11 nařízení č. 17 zpracovatelům a sdružením Anetab a FNCT několik žádostí o informace. Rovněž požádala o informace španělské ministerstvo zemědělství, rybolovu a výživy ohledně španělské právní úpravy v oblasti zemědělských produktů.
12 Dne 11. prosince 2003 zahájila Komise řízení, které je základem projednávané věci, a přijala oznámení námitek, které zaslala 20 podnikům nebo sdružením, včetně zpracovatelů, žalobkyně, společnosti Intabex, sdružení Anetab a FNCT a společnosti Deltafina SpA. Deltafina je italská společnost, jejíž hlavní činností je prvotní zpracování surového tabáku v Itálii a uvádění zpracovaného tabáku na trh. Patří do téže skupiny společností jako Taes, tedy do skupiny, v jejímž čele stojí americká společnost Universal Corp.
13 Dotčené podniky a sdružení měly přístup k vyšetřovacímu spisu Komise ve formě kopie na CD-ROM, která jim byla zaslána, a v odpověď na námitky Komise předložily svá písemná vyjádření.
14 Dne 29. března 2004 se konalo slyšení.
15 Po konzultaci s Poradním výborem pro restriktivní praktiky a dominantní postavení a s přihlédnutím k závěrečné zprávě úředníka pro slyšení přijala Komise dne 20. října 2004 rozhodnutí K (2004) 4030 v konečném znění v řízení podle čl. 81 odst. 1 [ES] (věc COMP/C.38.238/B.2 − Surový tabák – Španělsko) (dále jen „napadené rozhodnutí“), jehož shrnutí bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie ze dne 19. dubna 2007 (Úř. věst. L 102, s. 14).
2. Napadené rozhodnutí
16 Napadené rozhodnutí se týká dvou horizontálních kartelových dohod uzavřených a prováděných na španělském trhu se surovým tabákem.
17 Cílem první kartelové dohody, do které byli zapojeni zpracovatelé a společnost Deltafina, bylo stanovit pro každý rok mezi lety 1996 a 2001 (maximální) průměrnou dodací cenu pro každou odrůdu surového tabáku bez ohledu na jakost, jakož i rozdělit si množství každé odrůdy surového tabáku, které každý ze zpracovatelů mohl nakoupit od producentů (viz zejména body 74 až 76 a 276 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Během let 1999 až 2001 se zpracovatelé a společnost Deltafina dohodli rovněž na cenovém rozpětí pro jednotlivé jakostní třídy u každé odrůdy surového tabáku uvedené v rozpise, jenž tvoří přílohu „smluv o pěstování“, jakož i na „dodatečných podmínkách“, a sice průměrné minimální ceně na producenta a na uskupení producentů (viz zejména body 77 až 83 a 276 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
18 Kartelová dohoda popsaná výše v bodě 17 bude nadále označovaná jako „kartelová dohoda zpracovatelů“.
19 Druhá kartelová dohoda identifikovaná v napadeném rozhodnutí zahrnovala tři španělská zemědělská sdružení, a sice Asociación agraria de jóvenes agricultores (dále jen „ASAJA“), Unión de pequeños agricultores (dále jen „UPA“) a Coordinadora de organizaciones de agricultores y ganaderos (dále jen „COAG“), jakož i Confederación de cooperativas agrarias de España (dále jen „CCAE“). Tato kartelová dohoda měla za cíl stanovit pro každý rok během let 1996 až 2001 cenová rozpětí pro jednotlivé jakostní třídy u každé odrůdy surového tabáku uvedené v rozpise, jenž tvoří přílohu „smluv o pěstování“, jakož i „dodatečné podmínky“ (viz zejména body 77 až 83 a 277 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
20 Kartelová dohoda popsaná výše v bodě 19 bude nadále označovaná jako „kartelová dohoda zástupců producentů“.
21 V napadeném rozhodnutí dospěla Komise k závěru, že každá z těchto kartelových dohod představuje jediné a trvající protiprávní jednání porušující čl. 81 odst. 1 ES (viz zejména body 275 až 277 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
22 V článku 1 napadeného rozhodnutí přičetla Komise odpovědnost za kartelovou dohodu zpracovatelů těmto zpracovatelům, společnosti Deltafina, žalobkyni a mateřským společnostem společnosti WWTE, tj. společnostem Standard Commercial Corp. (dále jen „SCC“), Standard Commercial Tobacco Co., Inc. (dále jen „SCTC“) a Trans-Continental Leaf Tobacco Corp. Ltd (dále jen „TCLT“), a odpovědnost za kartelovou dohodu zástupců producentů sdružením ASAJA, UPA, COAG a CCAE (dále jen společně „zástupci producentů“).
23 V článku 2 napadeného rozhodnutí Komise těmto podnikům a zástupcům producentů nařídila, aby okamžitě ukončili, pokud tak ještě neučinili, protiprávní jednání uvedená v článku 1 a zdrželi se nadále jakýchkoli restriktivních praktik se stejným nebo rovnocenným cílem či účinkem.
24 V článku 3 napadeného rozhodnutí Komise uvedeným podnikům a zástupcům producentů uložila pokuty, s tím, že žalobkyni činila solidárně odpovědnou za zaplacení pokuty uložené společnosti Agroexpansión a dále společnosti SCC, SCTC a TCLT solidárně odpovědnými za zaplacení pokuty uložené společnosti WWTE (viz body 61 a 62 níže).
3. Adresáti napadeného rozhodnutí
25 Bod 2.4 napadeného rozhodnutí je věnován otázce adresátů (body 357 až 400 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
26 Komise zde nejprve uvedla, že je prokázáno, že se zpracovatelé a společnost Deltafina přímo podíleli na kartelové dohodě zpracovatelů a zástupci producentů na kartelové dohodě zástupců producentů, takže každý z těchto podniků a každé z těchto sdružení „musí nést odpovědnost za protiprávní jednání, a je tedy adresátem [napadeného rozhodnutí]“ (body 357 a 358 odůvodnění napadeného rozhodnutí). V bodech 359 až 369 uvedeného rozhodnutí posoudila konkrétně úlohu společnosti Deltafina v kartelové dohodě zpracovatelů.
27 Komise následně zkoumala otázku přičitatelnosti protiprávního jednání dceřiné společnosti její mateřské společnosti, přičemž uvedla, že v projednávaném případě vyvstává tato otázka ve třech případech, a to u společnosti Agroexpansión, u společnosti WWTE a u společnosti Taes (body 370 až 400 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
28 Komise v tomto ohledu zaprvé připomněla zásady, které jsou podle ní v této oblasti použitelné (body 371 až 374 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
29 Konkrétně uvedla následující:
– k určení, zda je třeba mateřskou společnost považovat za odpovědnou za protiprávní jednání její dceřiné společnosti, je nezbytné prokázat, že dceřiná společnost „neurčuje samostatně své chování na trhu, ale v zásadě uplatňuje pokyny, které jí udělila mateřská společnost“ (rozsudek Soudního dvora ze dne 14. července 1972, Imperial Chemical Industries v. Komise, 48/69, Recueil, s. 619, body 132 a 133);
– podle ustálené judikatury platí, že vlastní-li mateřská společnost veškerý kapitál své dceřiné společnosti, lze legitimně vycházet z domněnky, že mateřská společnost skutečně vykonává rozhodující vliv na chování dceřiné společnosti (rozsudky Soudního dvora ze dne 25. října 1983, AEG-Telefunken v. Komise, 107/82, Recueil, s. 3151, bod 50, a ze dne 16. listopadu 2000, Stora Kopparbergs Bergslags v. Komise, C‑286/98 P, Recueil, s. I‑9925, bod 29; rozsudek Tribunálu ze dne 20. dubna 1999, Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise, zvaný „PVC II“, T‑305/94 až T‑307/94, T‑313/94 až T‑316/94, T‑318/94, T‑325/94, T‑328/94, T‑329/94 a T‑335/94, Recueil, s. II‑931, body 961 a 984);
– tuto domněnku mohou potvrzovat „konkrétní okolnosti jednotlivých případů“;
– v případě dceřiných společností, které nejsou stoprocentně ovládané, může podle Soudního dvora mateřská společnost ovlivňovat politiku své dceřiné společnosti, pokud vlastní v době protiprávního jednání většinu jejího kapitálu (výše uvedený rozsudek Imperial Chemical Industries v. Komise, bod 136) nebo pokud je „soustavně“ informována o jednání uvedené dceřiné společnosti a přímo určuje její chování (výše uvedený rozsudek AEG-Telefunken v. Komise, bod 52);
– podle ustálené judikatury musí být pojem „podnik“ v kontextu práva hospodářské soutěže chápán jako pojem označující hospodářskou jednotku z hlediska předmětu dotčené dohody, i když z právního hlediska je tato hospodářská jednotka složena z více fyzických nebo právnických osob (rozsudek Tribunálu ze dne 20. března 2002, HFB a další v. Komise, T‑9/99, Recueil, s. II‑1487, bod 66, který odkazuje na rozsudek Soudního dvora ze dne 12. července 1984, Hydrotherm Gerätebau, 170/83, Recueil, s. 2999, bod 11).
30 Zadruhé, ještě než Komise začala s podrobnějším zkoumáním případu společností Agroexpansión a WWTE, uvedla v bodě 375 odůvodnění napadeného rozhodnutí následující:
„V projednávaném případě jsou tři ze čtyř španělských zpracovatelů surového tabáku ovládáni (ze 100 % nebo 90 %) americkými nadnárodními společnostmi. Kromě toho existují další skutečnosti, které potvrzují domněnku, že jednání společností Agroexpansión a WWTE musí být přičítáno jejich příslušným mateřským společnostem. V tomto případě je třeba obě společnosti – mateřskou i dceřinou – považovat za společně a nerozdílně odpovědné za protiprávní jednání konstatované v [napadeném] rozhodnutí.“
31 V bodě 376 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise dodala následující:
„[Naproti tomu] po zaslání oznámení námitek a vyslechnutí stran se ukázalo, že důkazy ve spisu nemohou odůvodnit podobný závěr ohledně účasti společností Universal […] a Universal Leaf [Tobacco Co. Inc.] ve společnostech Taes a Deltafina. Kromě vztahu společníka a společnosti, který panuje mezi mateřskými společnostmi a jejich dceřinými společnostmi, neobsahuje spis žádný náznak faktické účasti společností Universal […] a Universal Leaf na skutcích zkoumaných v [napadeném rozhodnutí]. Není tedy důvodu, aby v této věci byly adresáty rozhodnutí. Tentýž závěr platí a fortiori pro společnost Intabex, neboť její 100% účast ve společnosti Agroexpansión byla pouze finanční.“
32 V bodech 377 až 386 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise zkoumala případ společnosti Agroexpansión a skupiny Dimon.
33 Komise zejména poukázala na to, že od druhého pololetí roku 1997 byla společnost Agroexpansión zcela ovládána žalobkyní, a to prostřednictvím její 100% vlastněné dceřiné společnosti Intabex (bod 377 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Komise z toho dovozuje, že je legitimní vycházet z domněnky, že přinejmenším od té doby vykonávala žalobkyně na jednání společnosti Agroexpansión rozhodující vliv (bod 378 první věta odůvodnění napadeného rozhodnutí). Komise dodala, že další skutečnosti ve spisu – které popisuje v bodě 379 odůvodnění napadeného rozhodnutí – potvrzují „domněnku, [že žalobkyně] byla schopna vykonávat rozhodující vliv“ (bod 378 druhá věta odůvodnění napadeného rozhodnutí). V bodě 380 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvedla, že z výše uvedeného vyplývá, že „[žalobkyně] byla informována o praktikách své dceřiné společnosti, které jsou předmětem tohoto rozhodnutí, jakož i o kontextu, v němž tyto praktiky probíhaly, a jelikož [žalobkyně] od roku 1997 [vlastnila] veškerý kapitál své dceřiné společnosti, byla schopna na chování své dceřiné společnosti skutečně vykonávat vliv“. V bodě 382 odůvodnění uvedeného rozhodnutí Komise upřesnila, že „[s]kutkové okolnosti, na které společnost Agroexpansión upozornila [žalobkyni] ve své korespondenci, měly u [žalobkyně] vyvolat okamžitou reakci buď v tom smyslu, že by se náležitě distancovala od jakéhokoli možného protiprávního jednání porušujícího pravidla hospodářské soutěže, nebo v tom smyslu, že by požadovala, aby vedení společnosti Agroexpansión ukončilo veškeré potenciálně protisoutěžní chování“, načež Komise konstatovala, že „[žalobkyně] nakonec nic z toho neučinila“.
34 V bodě 381 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise mimoto shledala, že argumenty, které žalobkyně předložila ve své odpovědi na oznámení námitek k prokázání samostatného chování společnosti Agroexpansión na trhu, jsou neopodstatněné.
35 Komise konečně odmítla tvrzení žalobkyně, že porušila zásadu zákazu diskriminace, když ji činí odpovědnou za protiprávní jednání její dceřiné společnosti, ačkoli mateřskou společnost společnosti Cetarsa, tj. Sociedad estatal de participaciones industriales (dále jen „Sepi“), za protiprávní jednání její dceřiné společnosti odpovědnou nečiní. Komise toto rozdílné zacházení odůvodnila tím, že na rozdíl od tvrzení žalobkyně „[její] spis […] neobsahuje žádnou přímou komunikaci mezi společnostmi Cetarsa a Sepi ohledně předmětu projednávané věci“, že „účast společnosti Sepi ve společnosti Cetarsa se zdá být v zásadě finanční, obdobně ke vztahu mezi společnostmi Intabex a Agroexpansión“, že „společnost Cetarsa (na rozdíl od společnosti Agroexpansión) provádí veškerou činnost zpracování tabáku v rámci skupiny Sepi, a z tohoto důvodu je zjevně řízena odděleně“ a konečně že „společnost Cetarsa není dceřinou společností 100% vlastněnou společností Sepi“ (bod 384 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
36 Komise na základě těchto skutečností dospěla k závěru, že žalobkyni „je třeba považovat za společně odpovědnou, tj. spolu se společností Agroexpansión, za jednání společnosti Agroexpansión zjištěné v [napadeném rozhodnutí], pokud jde o období od druhé poloviny roku 1997 do 10. srpna 2001“ (bod 386 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
37 V bodech 387 až 400 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise zkoumala případ společnosti WWTE. Komise konstatovala, že v období od roku 1995 do května roku 1998 byla společnost WWTE ovládána společně společností SCC (prostřednictvím společností SCTC a TCLT) a předsedou správní rady společnosti WWTE a jeho rodinou a uvedla řadu skutečností, které podle ní prokazují, že během tohoto období SCC „nebo její dceřiné společnosti“ vykonávaly skutečný vliv na chování společnosti WWTE ve Španělsku (bod 391 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Pokud jde o období od května roku 1998 až do data vydání napadeného rozhodnutí, Komise uvedla řadu skutečností, které podle ní prokazují, že SCC měla buď přímo, nebo prostřednictvím společností SCTC a TCLT nad společností WWTE výlučnou kontrolu a měla rozhodující vliv na její obchodní politiku. Komise dodala, že „[a]rgumenty předkládané společností SCC v odpovědi na oznámení námitek neodůvodňují, aby byl v tomto ohledu vysloven odlišný závěr“ (bod 399 odůvodnění napadeného rozhodnutí). S ohledem na tyto skutečnosti Komise učinila závěr, že přinejmenším od roku 1996 „společnost SCC nebo její dceřiné společnosti SCTC a TCLT“ vykonávaly rozhodující vliv na obchodní politiku společnosti WWTE, a je tedy třeba mít za to, že jsou společně a nerozdílně odpovědny za jednání vytýkané posledně uvedené společnosti a musí být uvedeny mezi adresáty napadeného rozhodnutí (bod 400 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
4. Stanovení výše pokut
38 V bodech 404 až 458 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise zkoumala otázku pokut, které mají být uloženy jeho adresátům.
39 Komise stanovila výši pokut podle závažnosti a délky trvání daných protiprávních jednání, což jsou dvě kritéria výslovně zmíněná v čl. 23 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 [ES] a 82 [ES] (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1) a v čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17, které bylo podle napadeného rozhodnutí v době těchto protiprávních jednání použitelné (body 404 a 405 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
40 Pro účely stanovení výše pokuty uložené každému adresátovi použila Komise metodu definovanou v pokynech o metodě stanovování pokut udělených [uložených] podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o [UO] (Úř. věst. 1998, C 9, s. 3, dále jen „pokyny“), i když na ně výslovně neodkázala. V napadeném rozhodnutí také Komise posoudila, zda a nakolik adresáti splňují požadavky stanovené ve sdělení o spolupráci.
Výchozí částka pokut
41 Nejprve Komise v bodě 414 odůvodnění napadeného rozhodnutí kvalifikovala protiprávní jednání jako „velmi závažná“, když předtím v bodech 408 až 413 odůvodnění uvedeného rozhodnutí zkoumala jejich vlastní povahu, jejich skutečný dopad na trh, velikost relevantního zeměpisného trhu a velikost relevantního výrobkového trhu.
42 Následně Komise v bodě 415 odůvodnění napadeného rozhodnutí dospěla k názoru, že je třeba „zohlednit specifickou váhu každého podniku, a tedy skutečný dopad jeho protiprávního chování na hospodářskou soutěž, aby byl odrazující účinek pokuty uložené každému podniku přiměřený k jeho míře účasti na protiprávním jednání, které je třeba sankcionovat“.
43 Komise rozlišila mezi kartelovou dohodou zpracovatelů (body 416 až 424 odůvodnění napadeného rozhodnutí) a kartelovou dohodou zástupců producentů (body 425 až 431 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
44 Pokud jde o kartelovou dohodu zpracovatelů, Komise měla zaprvé za to, že „pokuty musí být odstupňovány s přihlédnutím k míře účasti zúčastněné strany na protiprávním jednání a k jejímu postavení na trhu“ (bod 416 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
45 V tomto ohledu Komise prohlásila, že „by společnosti Deltafina měla být uložena nejvyšší výchozí částka pokuty z důvodu významného postavení na trhu jakožto hlavního odběratele španělského zpracovaného tabáku“ (bod 417 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
46 Pokud jde o zpracovatele, Komise usoudila, že na „míru účasti“ těchto zpracovatelů na protiprávních jednáních „lze obecně pohlížet podobně“ (bod 418 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Komise dospěla k názoru, že je nicméně třeba zohlednit různou velikost každého z dotyčných zpracovatelů a jejich podíly na trhu, a na tomto základě je rozdělila do tří kategorií.
47 Komise tak zařadila společnost Cetarsa do první kategorie, kterou kvalifikovala jako „zvláštní“, protože byla „zdaleka největším španělským zpracovatelem“, a musela jí být z tohoto důvodu uložena nejvyšší výchozí částka (bod 419 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Společnosti Agroexpansión a WWTE zařadila do druhé kategorie, přičemž uvedla, že každá z nich měla přibližně 15% podíl na trhu a musela jim být uložena stejná výchozí částka (bod 420 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Konečně společnost Taes byla zařazena do třetí kategorie z důvodu, že její podíl na trhu činil jen 1,6 %, a musela jí být proto uložena nejnižší výchozí částka (bod 421 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
48 Zadruhé, aby pokutě zajistila dostatečně odrazující účinek, Komise usoudila, že na výchozí částku stanovenou společnosti WWTE je třeba použít násobitel 1,5 – tj. zvýšení o 50 % – a na výchozí částku stanovenou společnosti Agroexpansión násobitel 2 – tj. zvýšení o 100 % (bod 423 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Komise měla totiž za to, že je třeba zohlednit skutečnost, že přestože mají relativně malý podíl na trhu, na němž se nakupuje španělský surový tabák, oba tito zpracovatelé patří k nadnárodním společnostem značné hospodářské a finanční síly a že „kromě toho“ jednali „pod rozhodným vlivem svých příslušných mateřských společností“ (bod 422 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
49 S ohledem na tyto různé skutečnosti Komise stanovila zpracovatelům a společnosti Deltafina výchozí částku pokut v bodě 424 odůvodnění napadeného rozhodnutí takto:
– Deltafina: 8 000 000 eur;
– Cetarsa: 8 000 000 eur;
– Agroexpansión: 1 800 000 eur x 2 = 3 600 000 eur;
– WWTE: 1 800 000 eur x 1,5 = 2 700 000 eur;
– Taes: 200 000 eur.
50 Pokud jde o kartelovou dohodu zástupců producentů, Komise měla za to, že je třeba každému z nich uložit pouze symbolickou pokutu 1 000 eur (body 425 a 430 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Své stanovisko odůvodnila skutečností, že „právní rámec při společných vyjednáváních standardních smluv mohl vyvolat značnou nejistotu ohledně legality jednání zástupců producentů a zpracovatelů v přesně vymezeném kontextu kolektivního vyjednávání standardních smluv“ (bod 428 odůvodnění napadeného rozhodnutí), a to na základě některých skutečností zmíněných v bodě 427 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Rovněž uvedla, že „existence a výsledky vyjednávání ohledně standardních smluv byly všeobecně veřejnosti známy a žádný orgán před zahájením tohoto řízení nezpochybnil jejich slučitelnost s právními předpisy Společenství či Španělska“ (bod 429 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
Základní částka pokut
51 V bodech 432 a 433 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise zkoumala otázku délky trvání protiprávního jednání vytýkaného zpracovatelům a společnosti Deltafina. Tuto délku trvání stanovila na pět let a čtyři měsíce, což odpovídá dlouhodobému protiprávnímu jednání. Výchozí částku pokuty uložené každému ze zpracovatelů a společnosti Deltafina proto zvýšila o 50 %.
52 Základní částky pokut jsou tedy stanoveny takto:
– Deltafina: 12 000 000 eur;
– Cetarsa: 12 000 000 eur;
– Agroexpansión: 5 400 000 eur;
– WWTE: 4 050 000 eur;
– Taes: 300 000 eur;
– ASAJA: 1 000 eur;
– UPA: 1 000 eur;
– COAG: 1 000 eur;
– CCAE: 1 000 eur (bod 434 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
Přitěžující a polehčující okolnosti
53 Základní částka pokuty uložené společnosti Deltafina byla zvýšena o 50 % z důvodu přitěžujících okolností, jelikož tento podnik hrál vedoucí úlohu v rámci kartelové dohody zpracovatelů (body 435 a 436 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
54 Ohledně polehčujících okolností Komise v bodě 437 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že „[t]ytéž faktory, jaké jsou uvedeny v bodech 427 až 429 [odůvodnění napadeného rozhodnutí], se mohou na chování zpracovatelů použít jen v souvislosti s jejich veřejným vyjednáváním a s uzavíráním standardních smluv (zejména vyjednávání o cenovém rozpětí a o dodatečných podmínkách) se zástupci producentů“.
55 Komise v bodě 438 odůvodnění napadeného rozhodnutí dodala, že v případě „tajných“ dohod uzavřených zpracovateli, které se týkaly (maximální) průměrné dodací ceny a rozdělení množství každé odrůdy surového tabáku, jejich praktiky „šly zřetelně nad rámec toho, co bylo stanoveno použitelným právním rámcem, veřejným vyjednáváním a dohodami se zástupci producentů“. Uznala však, že „veřejné vyjednávání mezi zástupci producentů a zpracovateli určovalo alespoň do jisté míry věcný rámec (zvláště pokud jde o příležitosti k dosažení shody a k zaujetí společného postoje), ve kterém zpracovatelé mohli nejen formulovat společný postoj, který pak zastávali v rámci veřejného vyjednávání, ale také budovat tajnou strategii v oblasti (maximálních) průměrných cen dodávek a množství“.
56 S ohledem na skutečnosti uvedené v bodech 54 a 55 výše se Komise rozhodla snížit základní částku pokut stanovených zpracovatelům a společnosti Deltafina až o 40 % (bod 438 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Základní částka pokuty uložené společnosti Agroexpansión tak byla snížena na 3 240 000 eur (bod 439 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
Maximální výše pokuty podle čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003
57 V bodech 440 až 447 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise zkoumala, zda je třeba základní částky takto vypočtené jednotlivým adresátům upravit tak, aby nepřesáhly maximální výši 10 % obratu stanovenou v čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003.
58 V bodě 441 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvedla, že patří-li dotčené společnosti k jedné skupině, je-li prokázáno, že mateřské společnosti těchto společností na ně vykonávaly rozhodující vliv, a jsou-li tedy tyto mateřské společnosti solidárně odpovědné za zaplacení pokut uložených jejich dceřiné společnosti, musí být ke stanovení shora uvedené maximální výše vzat v úvahu celosvětový obrat skupiny.
59 Poté, co Komise v bodě 442 odůvodnění napadeného rozhodnutí připomněla, že žalobkyně je solidárně odpovědná za zaplacení pokuty uložené společnosti Agroexpansión, dospěla Komise v bodě 446 odůvodnění uvedeného rozhodnutí k názoru, že částka uvedené pokuty nemusí být upravována, neboť v roce 2003 činil konsolidovaný obrat žalobkyně 1 271 700 000 amerických dolarů (USD). Výše pokuty společnosti Agroexpansión před uplatněním sdělení o spolupráci tak zůstala stanovena na částce 3 240 000 eur (bod 447 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
Uplatnění sdělení o spolupráci a konečná výše pokut
60 V bodech 448 až 456 odůvodnění napadeného rozhodnutí se Komise vyjádřila k uplatnění sdělení o spolupráci na zpracovatele a společnost Deltafina. V souladu s bodem D odst. 2 první odrážkou tohoto sdělení poskytla Komise společnosti Agroexpansión snížení o 20 % (bod 454 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
61 V souladu s čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 stanovila Komise výši pokut následovně:
– Deltafina: 11 880 000 eur;
– Cetarsa: 3 631 500 eur;
– Agroexpansión: 2 592 000 eur;
– WWTE: 1 822 500 eur;
– Taes: 108 000 eur;
– ASAJA: 1 000 eur;
– UPA: 1 000 eur;
– COAG: 1 000 eur;
– CCAE: 1 000 eur (bod 458 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
62 Žalobkyně byla prohlášena za solidárně odpovědnou za zaplacení pokuty uložené společnosti Agroexpansión a dále společnosti SCC, SCTC a TCLT za solidárně odpovědné za zaplacení pokuty uložené společnosti WWTE (bod 458 odůvodnění a článek 3 napadeného rozhodnutí).
Řízení a návrhová žádání účastnic řízení
63 Dne 21. ledna 2005 podaly společnosti SCC, SCTC a TCLT žalobu znějící na zrušení napadeného rozhodnutí (věc T‑24/05) a společnost WWTE žalobu znějící na snížení pokuty, která jí byla tímto rozhodnutím uložena (věc T‑37/05).
64 Dne 22. ledna 2005 podala také společnost Agroexpansión žalobu znějící na snížení pokuty, která jí byla napadeným rozhodnutím uložena (věc T‑38/05).
65 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 28. ledna 2005 podala žalobkyně tuto žalobu.
66 Dopisem došlým kanceláři Tribunálu dne 1. srpna 2005 požádala žalobkyně o spojení projednávané věci s věcmi T‑24/05, T‑37/05 a T‑38/05.
67 Dopisem došlým kanceláři Tribunálu dne 7. září 2005 Komise sdělila Tribunálu, že má za to, že spojení těchto čtyř věcí neumožní výrazně zlepšit efektivitu řízení a že ponechává na jeho rozhodnutí, zda je třeba žádosti o spojení vyhovět či nikoli.
68 Tribunál této žádosti o spojení věcí nevyhověl.
69 Tribunál (čtvrtý senát) se na základě zprávy soudce zpravodaje rozhodl zahájit ústní část řízení a v rámci organizačních procesních opatření stanovených v článku 64 svého jednacího řádu vyzval Komisi, aby odpověděla na určité otázky. Komise těmto žádostem ve stanovené lhůtě vyhověla.
70 Řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na otázky Tribunálu byly vyslechnuty na jednání konaném dne 17. června 2009.
71 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil články 1, 3 a 5 napadeného rozhodnutí v rozsahu, ve kterém se jí týkají;
– podpůrně snížil pokutu, kterou Komise uložila společnosti Agroexpansión a z titulu solidární odpovědnosti též žalobkyni;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
72 Komise navrhuje, aby Tribunál:
– žalobu zamítl, vyjma třetího žalobního důvodu, kterému je třeba částečně vyhovět;
– uložil žalobkyni, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí část nákladů řízení Komise, nebo podpůrně rozhodl, že každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.
Právní otázky
73 Na podporu své žaloby předkládá žalobkyně čtyři žalobní důvody:
– první žalobní důvod vychází z porušení čl. 81 odst. 1 ES, čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 a zásady proporcionality;
– druhý žalobní důvod vychází z porušení zásady proporcionality a zásady osobní odpovědnosti;
– třetí žalobní důvod vychází z porušení zásady proporcionality a zásady osobní odpovědnosti a z porušení čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003;
– čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení zásady ochrany legitimního očekávání.
74 Na jednání uplatnila žalobkyně dodatečný žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění.
75 První, druhý a pátý žalobní důvod jsou v podstatě uplatňovány na podporu návrhového žádání znějícího na částečné zrušení napadeného rozhodnutí. Třetí a čtvrtý žalobní důvod jsou uplatňovány na podporu návrhového žádání znějícího na změnu tohoto rozhodnutí.
76 Po prvním žalobním důvodu bude zkoumán pátý žalobní důvod a třetí žalobní důvod bude zkoumán až po čtvrtém.
1. K prvnímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení čl. 81 odst. 1 ES, čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 a zásady proporcionality
Argumenty účastnic řízení
77 Žalobkyně tvrdí, že se Komise odpustila zjevného pochybení, když měla za to, že žalobkyně po dobu trvání protiprávního jednání vykonávala na společnost Agroexpansión rozhodující vliv, a když ji z tohoto důvodu činila solidárně odpovědnou za protiprávní jednání. Podle žalobkyně tedy Komise nebyla oprávněna jí adresovat napadené rozhodnutí a vycházet pro účely uplatnění horní hranice 10 % obratu stanovené v čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 z jejího celkového obratu.
78 Na podporu svých tvrzení žalobkyně předně uvádí, že z judikatury a z rozhodovací praxe Komise vyplývá, že pokud mateřská společnost vlastní veškerý kapitál své dceřiné společnosti, tato skutečnost sama o sobě nestačí k tomu, aby bylo možné jí přičíst protiprávní chování její dceřiné společnosti. Podle žalobkyně musí být navíc jasně prokázáno, že se uvedená mateřská společnost na předmětných protiprávních praktikách přímo podílela, že je odpovědná za jejich provádění, že se účastnila setkání v rámci kartelové dohody nebo že byla přímo zapojena do protiprávního jednání například tím, že své dceřiné společnosti udělila pokyn k jeho spáchání. Žalobkyně poukazuje zvláště na body 28 a 29 rozsudku Stora Kopparbergs Bergslags v. Komise, bod 29 výše.
79 Dále žalobkyně tvrdí, že skutečnosti, na které Komise poukazuje v bodě 379 odůvodnění napadeného rozhodnutí, nedokazují, že by vykonávala na chování společnosti Agroexpansión rozhodující vliv. Zvláště odmítá tvrzení Komise, že byla o předmětných protiprávních praktikách informována.
80 Žalobkyně v tomto ohledu zaprvé popírá, že by jí byly předávány „zprávy o činnosti“ a „zprávy z terénu“ zmíněné v tomto bodě odůvodnění. Uvádí, že pokud byly tyto zprávy systematicky překládány do angličtiny, bylo tomu tak proto, aby se usnadnil výkon funkce jednoho z členů správní rady společnosti Agroexpansión, a to p. T., který nehovořil španělsky. Žalobkyně zpochybňuje, že byl jmenován členem této správní rady, aby v ní zastupoval zájmy skupiny Dimon, a upřesňuje, že poté, co podal žalobu proti bývalým akcionářům společnosti Intabex, byl ostatně na přechodnou dobu zbaven veškerých svých pravomocí v této skupině.
81 Žalobkyně zadruhé odmítá tvrzení obsažené v tomtéž bodě odůvodnění, podle kterého existuje mnoho příkladů, kdy byla prostřednictvím dopisů od společnosti Agroexpansión informována o předmětných protiprávních praktikách. Pokud jde konkrétně o fax p. B., generálního ředitele společnosti Agroexpansión, ze dne 14. prosince 1998, ten nebyl adresován žalobkyni, nýbrž p. D., „zaměstnanci finančního oddělení společnosti Dimon International, Inc.“, a obsahoval pouze informace ohledně smlouvy o prodeji zpracovaného tabáku uzavřené společnostmi Agroexpansión a Deltafina. Pokud jde o e-mail p. B. ze dne 30. října 2000, jehož adresátem byl p. S., jeho hlavním cílem bylo informovat p. S. o nebezpečí stávky na straně producentů tabáku. Pan S. mimoto nebyl podle žalobkyně jejím zaměstnancem, nýbrž zaměstnancem společnosti Dimon International Services, byl pověřen koordinací prodeje zpracovaného tabáku v Evropě a nebyl členem správní řady či řídicím pracovníkem žádné společnosti patřící do skupiny Dimon. Totéž podle ní platí pro e-mail p. B. ze dne 9. května 2001, jehož adresátem byl p. S.
82 Zatřetí, pokud jde o ostatní dopisy zmíněné v bodě 379 odůvodnění napadeného rozhodnutí, žalobkyně tvrdí, že žádný z nich přímo ani nepřímo neodkazuje na předmětné protiprávní praktiky nebo na politiku společnosti Agroexpansión v oblasti nákupu španělského surového tabáku.
83 Žalobkyně konečně tvrdí, že na španělském trhu, na němž se nakupuje zpracovaný tabák, jednala společnost Agroexpansión vždy jako samostatná hospodářská jednotka, přičemž sama určovala vlastní obchodní politiku.
84 Žalobkyně, která předtím připomněla, že společnost Agroexpansión má k dispozici „místní vedení“, uvádí na podporu shora uvedeného tvrzení následující skutečnosti:
– dne 18. listopadu 1997, kdy prostřednictvím společnosti Intabex nabyla 100 % akcií společnosti Agroexpansión, bylo rozhodnuto ponechat její řídicí pracovníky ve funkcích, zejména jejího zakládajícího akcionáře a generálního ředitele (až do prosince 2004), a sice p. B.;
– v souladu s „manažerskou smlouvou“ uzavřenou téhož dne mezi společností Agroexpansión a p. B. (dále jen „manažerská smlouva“), byl pouze p. B. oprávněn uzavírat smlouvy o koupi surového tabáku a určovat a provádět politiku této společnosti v oblasti nákupu surového tabáku;
– rozhodnutí, která p. B. přijímal v oblasti nákupu surového tabáku, nebyla předmětem předchozího souhlasu nebo následného schválení správní radou společnosti Agroexpansión;
– p. B. je jediným členem správní rady společnosti Agroexpansión, který se účastnil schůzek s ostatními zpracovateli nebo s producenty surového tabáku;
– žádný ze čtyř členů správní rady společnosti Agroexpansión nebyl zároveň členem správní rady nebo řídicích orgánů žalobkyně;
– neudělila společnosti Agroexpansión žádný příkaz ani pokyn v souvislosti se shora uvedenými schůzkami nebo s její nákupní politikou;
– nikdy nezavedla žádný mechanismus kontroly nákupních činností společnosti Agroexpansión.
85 Komise navrhuje, aby byl první žalobní důvod zamítnut.
86 Komise zaprvé uvádí, že z judikatury a z její rozhodovací praxe vyplývá, že pokud mateřská společnost vlastní veškeré akcie své dceřiné společnosti, lze vycházet z domněnky, že skutečně vykonává na obchodní chování této dceřiné společnosti rozhodující vliv, a může být tedy činěna odpovědnou za protiprávní jednání, kterého se dceřiná společnost dopustila. Komise tedy podle svých slov není povinna předkládat další důkazy. Komise upřesňuje, že mateřská společnost může tuto domněnku vyvrátit předložením dostatečných důkazů způsobilých prokázat, že se její dceřiná společnost ve skutečnosti na trhu chová nezávisle.
87 Komise zadruhé zpochybňuje, že by žalobkyně v projednávané věci takový důkaz podala. Komise se domnívá, že přestože má společnost Agroexpansión vlastní místní vedení, tato skutečnost sama o sobě nepostačuje jako důkaz, že jednala samostatně, a uvádí, že manažerská smlouva stanoví, že p. B. podléhá „systémům“ a „postupům“ stanoveným správní radou této společnosti.
88 Komise zatřetí tvrdí, že její spis obsahuje skutečnosti, které potvrzují, že žalobkyně skutečně vykonávala na chování společnosti Agroexpansión rozhodující vliv. Zejména uvádí, že p. T. byl jmenován členem správní rady společnosti Agroexpansión, aby v ní zastupoval zájmy skupiny Dimon, a že s ohledem na význam jeho funkcí v této skupině není pravděpodobné, že by nikdy žalobkyni neinformoval o „zprávách o činnosti“ a „zprávách z terénu“ zmíněných v bodě 379 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Komise dodává, že nejen z těchto zpráv, ale také z různých dopisů zmíněných v tomto bodě odůvodnění vyplývá, že žalobkyně byla společností Agroexpansión o předmětných protiprávních praktikách informována. Konečně další dokumenty zmíněné v tomtéž bodě odůvodnění podle Komise jasně ukazují, že žalobkyně vykonávala rozhodující vliv na některé zásadní obchodní činnosti společnosti Agroexpansión, jako bylo vyjednávání a plnění smluv se společnostmi Cetarsa a Deltafina, a že byla svou dceřinou společností informována o nákupních podmínkách a o právním rámci, které platily ve Španělsku v odvětví surového tabáku.
Závěry Tribunálu
89 Je třeba připomenout, že se právo hospodářské soutěže vztahuje na činnosti podniků (rozsudek Soudního dvora ze dne 7. ledna 2004, Aalborg Portland a další v. Komise, C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, Recueil, s. I‑123, bod 59) a že pojem „podnik“ zahrnuje jakoukoli jednotku vykonávající hospodářskou činnost nezávisle na právním postavení této jednotky a způsobu jejího financování (rozsudek Soudního dvora ze dne 28. června 2005, Dansk Rørindustri a další v. Komise, C‑189/02 P, C‑202/02 P, C‑205/02 P až C‑208/02 P a C‑213/02 P, Sb. rozh. s. I‑5425, bod 112).
90 Judikatura rovněž upřesnila, že pojem „podnik“ musí být v tomto kontextu chápán jako pojem označující hospodářskou jednotku, i když z právního hlediska je tato hospodářská jednotka složena z více fyzických nebo právnických osob (rozsudek Soudního dvora ze dne 14. prosince 2006, Confederación Española de Empresarios de Estaciones de Servicio, C‑217/05, Sb. rozh. s. I‑11987, bod 40, a rozsudek Tribunálu ze dne 15. září 2005, DaimlerChrysler v. Komise, T‑325/01, Sb. rozh. s. II‑3319, bod 85).
91 Pokud taková hospodářská jednotka poruší pravidla hospodářské soutěže, musí nést za toto protiprávní jednání odpovědnost na základě zásady osobní odpovědnosti (viz v tomto smyslu rozsudky Soudního dvora ze dne 8. července 1999, Komise v. Anic Partecipazioni, C‑49/92 P, Recueil, s. I‑4125, bod 145; ze dne 16. listopadu 2000, Cascades v. Komise, C‑279/98 P, Recueil, s. I‑9693, bod 78, a ze dne 11. prosince 2007, ETI a další, C‑280/06, Sb. rozh. s. I‑10893, bod 39).
92 Pokud jde o otázku, za jakých okolností může být právní subjekt, který není pachatelem protiprávního jednání, přesto sankcionován, z ustálené judikatury vyplývá, že chování dceřiné společnosti může být přičteno mateřské společnosti, zejména pokud tato dceřiná společnost, byť má vlastní právní subjektivitu, samostatně neurčuje své chování na trhu, ale v zásadě provádí pokyny, které jí uděluje mateřská společnost (rozsudky Soudního dvora Imperial Chemical Industries v. Komise, bod 29 výše, body 132 a 133; ze dne 14. července 1972, Geigy v. Komise, 52/69, Recueil, s. 787, bod 44, a ze dne 21. února 1973, Europemballage a Continental Can v. Komise, 6/72, Recueil, s. 215, bod 15), zejména s ohledem na hospodářské, organizační a právní vazby, které tyto dva právní subjekty spojují (viz obdobně rozsudky Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 89 výše, bod 117, a ETI a další, bod 91 výše, bod 49).
93 V takové situaci jsou totiž mateřská společnost a její dceřiná společnost součástí téže hospodářské jednotky, a tudíž tvoří jediný podnik ve smyslu judikatury uvedené výše v bodech 89 a 90. Skutečností, která Komisi umožňuje, aby za adresáta rozhodnutí ukládajícího pokuty označila mateřskou společnost, tedy není ani vztah mezi mateřskou a dceřinou společností, kdy dochází k podněcování k protiprávnímu jednání, a tím spíše ani účast mateřské společnosti na uvedeném protiprávním jednání, ale to, že mateřská a dceřiná společnost tvoří jediný podnik ve smyslu článku 81 ES (rozsudek Tribunálu ze dne 12. prosince 2007, Akzo Nobel a další v. Komise, T‑112/05, Sb. rozh. s. II‑5049, bod 58).
94 Z judikatury rovněž vyplývá, že se Komise nemůže spokojit s konstatováním, že mateřská společnost je schopna vykonávat rozhodující vliv na chování své dceřiné společnosti, ale musí také ověřit, zda takový vliv skutečně vykonávala (viz v tomto smyslu rozsudky Imperial Chemical Industries v. Komise, bod 29 výše, bod 137, a AEG-Telefunken v. Komise, bod 29 výše, bod 50).
95 V konkrétním případě, kdy mateřská společnost vlastní 100 % kapitálu své dceřiné společnosti, která porušila pravidla hospodářské soutěže, může jednak tato mateřská společnost vykonávat rozhodující vliv na chování této dceřiné společnosti (viz v tomto smyslu rozsudek Imperial Chemical Industries v. Komise, bod 29 výše, body 136 a 137), jednak existuje vyvratitelná domněnka, že uvedená mateřská společnost skutečně vykonává rozhodující vliv na chování své dceřiné společnosti (viz v tomto smyslu rozsudek AEG-Telefunken v. Komise, bod 29 výše, bod 50, a rozsudek PVC II, bod 29 výše, body 961 a 984).
96 Za těchto podmínek postačí k tomu, aby bylo možné vycházet z domněnky, že mateřská společnost vykonává rozhodující vliv na obchodní politiku dceřiné společnosti, aby Komise prokázala, že veškerý kapitál této dceřiné společnosti je vlastněn její mateřskou společností. Komise následně může považovat mateřskou společnost za společně a nerozdílně odpovědnou za zaplacení pokuty uložené její dceřiné společnosti, ledaže tato mateřská společnost, které přísluší vyvrátit tuto domněnku, předloží dostatečné důkazy, které by mohly prokázat, že se její dceřiná společnost chová na trhu samostatně (viz v tomto smyslu rozsudek Stora Kopparbergs Bergslags v. Komise, bod 29 výše, bod 29).
97 Soudní dvůr sice v bodech 28 a 29 rozsudku Stora Kopparbergs Bergslags v. Komise, bod 29 výše, uvedl kromě vlastnictví 100 % kapitálu dceřiné společnosti také další okolnosti jako nezpochybnění vlivu vykonávaného mateřskou společností na obchodní politiku její dceřiné společnosti a společné zastoupení obou společností v průběhu správního řízení, Soudní dvůr však takové okolnosti uvedl pouze s cílem popsat souhrn skutečností, na kterých Tribunál založil své úvahy, a nikoli proto, aby bylo uplatnění domněnky uvedené v bodě 95 výše podmíněno předložením dalších nepřímých důkazů o skutečně vykonávaném vlivu mateřské společnosti (rozsudek Tribunálu ze dne 8. října 2008, Schunk a Schunk Kohlenstoff-Technik v. Komise, T‑69/04, Sb. rozh. s. II‑2567, bod 57).
98 Konečně je třeba upřesnit, že domněnka vycházející z vlastnictví veškerého kapitálu se může uplatnit nejen v případech, kdy je mezi mateřskou společností a její dceřinou společností přímý vztah, ale rovněž v případech, jako je ten projednávaný, kdy je tento vztah nepřímý, zprostředkovaný mezi nimi stojící dceřinou společností.
99 Dále je třeba připomenout, že podle čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 může Komise podnikům, které se dopustily jednání v rozporu s čl. 81 odst. 1 ES, uložit rozhodnutím pokuty, které nesmí přesáhnout 10 % obratu dosaženého za předchozí hospodářský rok všemi podniky, které se na protiprávním jednání podílely. Totéž bylo uvedeno v čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17.
100 Obrat zmiňovaný v těchto ustanoveních se podle ustálené judikatury k čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 vztahuje k celkovému obratu dotyčného podniku (rozsudek Soudního dvora ze dne 7. června 1983, Musique Diffusion française a další v. Komise, 100/80 až 103/80, Recueil, s. 1825, bod 119; rozsudky Tribunálu ze dne 29. dubna 2004, Tokai Carbon a další v. Komise, T‑236/01, T‑239/01, T‑244/01 až T‑246/01, T‑251/01 a T‑252/01, Recueil, s. II‑1181, bod 367, a ze dne 8. července 2004, JFE Engineering a další v. Komise, T‑67/00, T‑68/00, T‑71/00 a T‑78/00, Sb. rozh. s. II‑2501, bod 533), a sice podniku, kterému bylo přičteno protiprávní jednání, a který byl tedy prohlášen odpovědným (rozsudky Tribunálu ze dne 20. března 2002, ABB Asea Brown Boveri v. Komise, T‑31/99, Recueil, s. II‑1881, bod 181, a ze dne 4. července 2006, Hoek Loos v. Komise, T‑304/02, Sb. rozh. s. II‑1887, bod 116).
101 Pokud jde o pojem „předchozí hospodářský rok“ uvedený v čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003, je třeba jej chápat jako hospodářský rok předcházející přijetí rozhodnutí Komise, vyjma zvláštních případů, kdy obrat za tento poslední hospodářský rok neposkytuje žádný užitečný údaj o skutečné hospodářské situaci dotyčného podniku a přiměřené úrovni pokuty, která mu má být uložena (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 7. června 2007, Britannia Alloys & Chemicals v. Komise, C‑76/06 P, Sb. rozh. s I‑4405, body 25, 29 a 30), což se ale projednávané věci netýká.
102 Z toho vyplývá, že otázkou, která v rámci tohoto žalobního důvodu vyvstává, je, zda se Komise mohla oprávněně domnívat, že v projednávané věci byl dotyčný podnik tvořen společností Agroexpansión a společností nacházející se v čele skupiny, do níž Agroexpansión patří, tj. žalobkyní. V případě kladné odpovědi na tuto otázku bude třeba s ohledem na zásady připomenuté v bodech 99 až 101 výše vyslovit závěr, že Komise pro účely uplatnění shora uvedené hranice 10 % obratu právem v bodech 442 a 446 odůvodnění napadeného rozhodnutí zohlednila konsolidovaný obrat dosažený žalobkyní v roce 2003.
103 Při zkoumání této otázky je třeba nejprve určit, na základě jakých kritérií použitých v napadeném rozhodnutí Komise přičetla mateřské společnosti odpovědnost za protiprávní jednání, jehož se dopustila její dceřiná společnost, a zda jsou tato kritéria v souladu se zásadami stanovenými v dané oblasti judikaturou, a následně je třeba ověřit, zda Komise tato kritéria použila správně, když učinila závěr, že se v případě společnosti Agroexpansión a žalobkyně jedná o jedinou hospodářskou jednotku.
Ke kritériím použitým v napadeném rozhodnutí, na jejichž základě Komise přičetla mateřské společnosti odpovědnost za protiprávní jednání, jehož se dopustila její dceřiná společnost
104 Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že Komise mateřské společnosti přičetla odpovědnost za protiprávní jednání její dceřiné společnosti, a v důsledku toho ji, vedle dceřiné společnosti, zařadila mezi osoby, jimž je toto rozhodnutí určeno, a určila, že je společně a nerozdílně odpovědná za zaplacení pokuty uložené uvedené dceřiné společnosti, na základě následujících úvah.
105 Komise vycházela z předpokladu, že odpovědnost lze takto přičíst, pokud jsou mateřská společnost a její dceřiná společnost součástí téže hospodářské jednotky, a v důsledku toho představují jediný podnik ve smyslu článku 81 ES (viz bod 374 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
106 Ústředním bodem, ze kterého Komise vycházela při stanovení, že se mateřská společnost a její dceřiná společnost v takové situaci nacházejí, je nesamostatnost dceřiné společnosti, pokud jde o její chování na trhu (viz bod 371 odůvodnění napadeného rozhodnutí), přičemž tato nesamostatnost je důsledkem „rozhodujícího vlivu“ mateřské společnosti na chování její dceřiné společnosti (viz body 18, 372, 373, 378, 380, 381, 383, 391, 392, 397, 399, 400, 422 a 441 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
107 Komise v této souvislosti usoudila, že se nemůže spokojit s konstatováním, že mateřská společnost má možnost vykonávat rozhodující vliv na chování své dceřiné společnosti, ale musí prokázat, že takový vliv skutečně vykonávala (viz zejména body 18, 376, 384, 391, 392, 397, 399 a 400 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
108 Z bodu 384 odůvodnění napadeného rozhodnutí tak mimo jiné vyplývá, že jestliže Komise usoudila, že není důvodné přičítat společnosti Sepi odpovědnost za protiprávní jednání společnosti Cetarsa, jejíž kapitál přitom vlastní téměř z 80 %, je tomu tak z důvodu, že v jejím spise nebyla obsažena žádná skutečnost umožňující prokázat, že posledně uvedená společnost neurčovala samostatně své chování na trhu.
109 Stejně tak z bodu 18 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že důvodem, proč Komise nečinila společnost Universal ani její 100% vlastněnou dceřinou společnost Universal Leaf odpovědnými za protiprávní jednání její z 90 % vlastněné dceřiné společnosti Taes, je to, že neměla k dispozici dostatečné důkazy o tom, že skutečně vykonávaly na posledně uvedenou společnost rozhodující vliv.
110 Tytéž zásady hodlala Komise uplatnit v případě mateřských společností společnosti WWTE, pokud jde o období předcházející květnu 1998. Nejprve se tak snažila prokázat, že tyto mateřské společnosti vykonávaly nad společností WWTE společně s jejím předsedou správní rady a dvěma jeho rodinnými příslušníky kontrolu, čímž by ukázala, že byly schopny vykonávat rozhodující vliv na chování této společnosti (viz body 388 až 391 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Poté se Komise snažila na základě řady skutečností uvedených v bodě 391 odůvodnění napadeného rozhodnutí prokázat, že uvedené mateřské společnosti skutečně takový vliv na chování společnosti WWTE vykonávaly (viz body 391, 392 a 400 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
111 Komise mimojiné poukázala na to, že ve specifickém případě, kdy mateřská společnost vlastní veškerý kapitál své dceřiné společnosti, lze podle judikatury vycházet z domněnky, že prvně uvedená společnost skutečně vykonává rozhodující vliv na chování druhé společnosti (viz bod 372 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
112 Nicméně v projednávaném případě se Komise rozhodla – aby mateřským společnostem v takovém postavení přičetla odpovědnost za protiprávní jednání dceřiných společností – nespokojit se s uplatněním této domněnky, ale opřít se rovněž o skutkové okolnosti, jež mohou prokázat, že tyto mateřské společnosti skutečně vykonávaly na svou dceřinou společnost rozhodující vliv, a tedy uvedenou domněnku podepřít (viz zejména body 372, 375, 376 a 378 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
113 Z bodu 18 odůvodnění napadeného rozhodnutí tak výslovně vyplývá, že jestliže Komise nečinila hlavní a prostřednickou mateřskou společnost společnosti Deltafina, tedy Universal a Universal Leaf, odpovědnými za protiprávní jednání jejich dceřiné společnosti, přestože ji kontrolovaly ze 100 %, je tomu tak proto, že neměla k dispozici dostatečné důkazy o tom, že skutečně vykonávaly na uvedenou dceřinou společnost rozhodující vliv. V témže smyslu je třeba chápat bod 376 odůvodnění napadeného rozhodnutí, i když je formulován poněkud nejednoznačně. Komise sice v tomto bodě odůvodnění konkrétně prohlašuje, že v jejím spise není „žádný náznak faktické účasti společností Universal […] a Universal Leaf na skutcích zkoumaných v [napadeném rozhodnutí]“, je-li však toto prohlášení vykládáno společně s bodem 18 odůvodnění uvedeného rozhodnutí a je-li zasazeno do svého kontextu, nelze je vykládat tak, že důvodem, proč Komise nečinila tyto dvě mateřské společnosti – nebo kteroukoli jinou mateřskou společnost – odpovědnými, je to, že nebyly zapojeny do protiprávního jednání.
114 Stejně tak z bodu 18 odůvodnění napadeného rozhodnutí též výslovně vyplývá, že důvodem, proč Komise nečinila společnost Intabex odpovědnou za protiprávní jednání společnosti Agroexpansión, ačkoli ji kontrolovala ze 100 %, je neexistence dostatečných důkazů o tom, že společnost Intabex skutečně vykonávala na společnost Agroexpansión rozhodující vliv, jelikož její účast ve společnosti Agroexpansión je pouze finanční (viz také bod 376 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
115 Naproti tomu právě skutečnost, že pro období po květnu 1998 takové důkazy údajně existovaly v případě mateřských společností společnosti WWTE, vedle toho, že prvně uvedené společnosti vlastnily veškerý – či po dobu jen několika měsíců téměř veškerý – kapitál druhé společnosti, vedla Komisi k tomu, aby těmto mateřským společnostem přičetla odpovědnost za protiprávní jednání (viz zejména body 375, 393, 396 a 398 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
116 Tutéž metodu hodlala Komise uplatnit v případě žalobkyně. Při určení její odpovědnosti za protiprávní jednání společnosti Agroexpansión od druhého pololetí roku 1997 se tak neopírala jen o domněnku vyplývající z toho, že od té doby vlastnila veškerý kapitál společnosti Agroexpansión (viz body 375, 377 a 378 odůvodnění napadeného rozhodnutí), ale přihlédla rovněž k některým doplňujícím skutečnostem, které podle ní dokládají, že skutečně vykonávala na chování této společnosti rozhodující vliv (viz body 375 a 378 až 380 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
117 To lze dovodit zejména z druhé věty bodu 378 odůvodnění napadeného rozhodnutí, i když je tu uvedeno, že zmíněné doplňující skutečnosti potvrzují, že žalobkyně byla „schopna“ takový vliv vykonávat (viz bod 33 výše). Jak uznává sama Komise ve své odpovědi na písemnou otázku Tribunálu, tato věta mohla být „formulována jasněji“. Je-li však vykládána společně s body 372 a 377 odůvodnění napadeného rozhodnutí a s první větou bodu 378 odůvodnění tohoto rozhodnutí, nelze ji chápat jinak než ve smyslu popsaném v bodě 116 výše.
118 Komise nakonec zkoumala, zda argumenty předložené dotyčnými dceřinými společnostmi (nebo jejich mateřskými společnostmi) v jejich odpovědi na oznámení námitek ve snaze prokázat, že se na trhu chovaly samostatně, mohou obstát (viz zejména body 381 a 399 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Pokud jde o argumenty uplatněné žalobkyní, Komise je tedy odmítla jako nepřesvědčivé, přičemž zejména uvedla, že „existence místního vedení u její španělské dceřiné společnosti nevylučuje, že [žalobkyně] mohla na tuto dceřinou společnost vykonávat rozhodující vliv“ (bod 381 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
119 Je třeba upřesnit, že Komise použila metodu uvedenou v bodech 105 až 107, 111 a 112 výše nejen vůči hlavním mateřským společnostem, ale rovněž vůči prostřednickým mateřským společnostem, jak ukazuje – pokud jde o posledně uvedené společnosti – případ společností Universal Leaf, Intabex, SCTC a TCLT.
120 Je třeba dodat, že tato metoda je – a tím není dotčena otázka, zda byla v případě žalobkyně použita správně, což bude zkoumáno dále – zcela v souladu se zásadami vytyčenými v dané oblasti judikaturou, jak jsou připomenuty v bodech 89 až 98 výše.
121 Je jistě pravda, že i když se jednalo o specifický případ, kdy mateřská společnost vlastní veškerý kapitál své dceřiné společnosti, která se dopustila protiprávního jednání porušujícího pravidla hospodářské soutěže, Komise nevycházela výlučně z domněnky zakotvené judikaturou (viz body 95 a 96 výše), aby prokázala, že prvně uvedená společnost skutečně vykonává rozhodující vliv na obchodní politiku druhé společnosti, ale zohlednila rovněž další skutkové okolnosti, aby tak potvrdila skutečné vykonávání tohoto vlivu.
122 Nicméně tímto postupem Komise pouze zvýšila úroveň důkazů vyžadovanou k tomu, aby splnění podmínky týkající se skutečného vykonávání rozhodujícího vlivu považovala za prokázané, a přitom plně respektovala základní pojem hospodářské jednotky, z nějž vychází celá judikatura týkající se přičitatelnosti protiprávních jednání právním subjektům představujícím jeden a tentýž podnik.
123 Je důležité upřesnit, že pokud ve věci týkající se protiprávního jednání, na němž se podílí několik různých podniků, Komise přijme, v rámci vymezeném judikaturou, určitou metodu k určení, zda je třeba činit odpovědnými jak dceřiné společnosti, které se fakticky dopustily tohoto protiprávního jednání, tak jejich mateřské společnosti, musí, s výjimkou zvláštních okolností, za tímto účelem vycházet ze stejných kritérií v případě všech těchto podniků. Komise totiž musí dodržovat zásadu rovného zacházení, která podle ustálené judikatury vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno (rozsudek Soudního dvora ze dne 13. prosince 1984, Sermide, 106/83, Recueil, s. 4209, bod 28, a rozsudek Tribunálu ze dne 14. května 1998, BPB de Eendracht v. Komise, T‑311/94, Recueil, s. II‑1129, bod 309). Je nutné konstatovat, že Komise ostatně sdílí toto stanovisko, když v bodě 384 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí, že „i když konkrétní okolnosti, které [ji] mohou vést […] k učinění závěru, že mateřská společnost je odpovědná za chování své dceřiné společnosti, se mohou případ od případu lišit, nemůže to představovat porušení zásady zákazu diskriminace, pokud jsou zásady odpovědnosti uplatňovány soudržným způsobem“.
K existenci jediné hospodářské jednotky tvořené žalobkyní a společností Agroexpansión
124 Je třeba zkoumat, zda Komise použila správně kritéria uvedená v bodech 105 až 107, 111 a 112 výše, když učinila závěr o existenci jediné hospodářské jednotky tvořené žalobkyní a společností Agroexpansión od druhého pololetí roku 1997, a shledala tudíž žalobkyni společně a nerozdílně odpovědnou za protiprávní jednání, jakož i za zaplacení pokuty, a uvedla ji mezi adresáty napadeného rozhodnutí.
125 Je nesporné, že v době od 18. listopadu 1997 do data přijetí napadeného rozhodnutí žalobkyně vlastnila prostřednictvím společnosti Intabex veškerý kapitál společnosti Agroexpansión. Nelze tedy zpochybňovat, že v průběhu celého tohoto období byla žalobkyně schopna vykonávat na její chování rozhodující vliv (viz bod 95 výše).
126 Je tedy třeba ověřit, zda byla podmínka skutečného vykonávání rozhodujícího vlivu ze strany žalobkyně splněna také ve vztahu k tomuto období, jak to tvrdí Komise.
127 V tomto ohledu je třeba připomenout, že v napadeném rozhodnutí se Komise v případě dceřiných společností kontrolovaných ze 100 % jejich mateřskými společnostmi rozhodla nespokojit se s tím, že vyjde z domněnky uvedené v bodech 95, 96 a 111 výše, k tomu, aby těmto společnostem přičetla odpovědnost za protiprávní jednání uvedených dceřiných společností, ale přihlédnout rovněž k doplňujícím skutečnostem prokazujícím skutečné vykonávání rozhodujícího vlivu (viz body 112 až 117 výše).
128 Je tedy třeba zkoumat, zda skutečnosti uvedené Komisí v napadeném rozhodnutí, vedle toho, že žalobkyně vlastní veškerý kapitál společnosti Agroexpansión, právně dostačujícím způsobem prokazují, že během posuzovaného období žalobkyně skutečně vykonávala rozhodující vliv na chování společnosti Agroexpansión. Tyto skutečnosti jsou uvedeny v bodě 379 odůvodnění napadeného rozhodnutí a v poznámkách pod čarou 303 až 305 uvedeného rozhodnutí. Jedná se v podstatě o různé zprávy a dopisy společnosti Agroexpansión, které byly podle Komise určeny žalobkyni.
129 V případě, že tomu tak je, je třeba ověřit, zda tvrzení žalobkyně převzatá v bodech 83 a 84 výše mohou tento závěr vyvrátit.
– Ke „zprávám o činnosti“ a „zprávám z terénu“
130 Komise poukazuje na řadu „zpráv o činnosti“ a „zpráv z terénu“ sepsaných společností Agroexpansión, přičemž zejména uvádí, že se často zmiňovaly o předmětných protiprávních praktikách. Tyto zprávy, kterých je čtrnáct a které se vztahují k období od prosince 1998 do května 2001, jsou vyjmenovány v poznámce pod čarou 303 napadeného rozhodnutí.
131 Nejprve je třeba poukázat na skutečnost, že uvedené zprávy obsahují podrobné informace nejen o různých aspektech obchodních činností společnosti Agroexpansión, jako je průběh sezón nákupu surového tabáku (nakoupené množství, kupní cena atd.), zpracované množství surového tabáku a smlouvy uzavřené se společností Cetarsa na řezání části jejího objemu tabáku, o vývoji právní úpravy v odvětví tabáku a o setkáních uskutečněných na půdě sdružení Anetab a se zemědělskými sdruženími a uskupeními producentů, ale také – jak je zdůrazněno v bodě 379 odůvodnění napadeného rozhodnutí – o předmětných protiprávních praktikách.
132 Následně je třeba konstatovat, že ze spisu vyplývá, že předmětné zprávy připravoval p. B. a že byly adresovány členům správní rady společnosti Agroexpansión.
133 K tomuto posledně uvedenému bodu je třeba poukázat na to, že žalobkyně ještě téhož dne, kdy nabyla veškeré akcie společnosti Agroexpansión – prostřednictvím své 100% vlastněné dceřiné společnosti Intabex, jejíž účast ve společnosti Agroexpansión byla jen finanční – vyměnila tři ze čtyř členů této správní rady, když do ní jmenovala zejména dvě osoby (p. G. a p. T.), které již tehdy zastávaly funkce v jiných společnostech skupiny Dimon. Tou dobou byl p. G. též výkonným ředitelem společnosti Compañia de Filipinas, SA, která je dceřinou společností společnosti Intabex se sídlem ve Španělsku a která působí v oblasti produkce černého tabáku, a p. T. byl zároveň zaměstnancem společnosti Dimon International Services a členem správní rady této společnosti (až do srpna 1998).
134 V tomto kontextu je třeba zdůraznit zvláště význam funkcí, které p. T. zastával ve skupině Dimon. Kromě toho, že byl členem správní rady společnosti Agroexpansión po celé období následující po její akvizici žalobkyní a členem správní rady společnosti Dimon International Services až do srpna 1998, p. T. totiž zasedal ve správní radě dalších dvou společností skupiny Dimon, a sice společnosti Intabex Holding Worldwide, SA (v letech 1998 a 1999) a společnosti LRH Travel Ltd (až do listopadu 2000). Jak žalobkyně uvedla ve své odpovědi na oznámení námitek, byl navíc pověřen „podporou při začleňování skupiny Intabex do skupiny Dimon“. K tomu přistupuje fakt – jak bude podrobně vysvětleno v bodě 152 níže – že z několika dopisů obsažených ve spise vyplývá, že společnost Agroexpansión vedla konzultace s p. T. v otázkách týkajících se jejích obchodních činností nebo žádala jeho předchozí souhlas s přijetím některých důležitých rozhodnutí. S ohledem na tyto skutečnosti byla Komise oprávněna se domnívat, že p. T. jednal jménem společnosti stojící v čele skupiny Dimon, tj. žalobkyně, a hrál roli prostředníka mezi ní a společností Agroexpansión. Skutečnost, že p. T. byl s žalobkyní ve sporu, kvůli němuž žalobkyně v srpnu 1998 ukončila výkon jeho funkcí člena správní rady společnosti Dimon International Services, nemůže tento závěr zpochybnit. Nejenže byl totiž p. T. po tomto datu nadále zaměstnancem této společnosti, ale navíc byl nadále členem správní rady společností Agroexpansión, Intabex Holding Worldwide a LRH Travel.
135 Skutečnosti uvedené v bodech 132 až 134 výše prokazují, že žalobkyně měla v úmyslu dohlížet na činnosti společnosti Agroexpansión prostřednictvím členů, které jmenovala do správní rady této společnosti, konkrétně prostřednictvím p. T., a zajistit, aby se vyvíjely v souladu s obchodní politikou skupiny Dimon. I když byly předmětné „zprávy o činnosti“ a „zprávy z terénu“ formálně předávány uvedeným členům, a nikoli přímo samotné žalobkyni, Komise tedy byla oprávněna se v bodě 380 odůvodnění napadeného rozhodnutí domnívat, že tato společnost byla informována o obsahu těchto zpráv, a konkrétně o předmětných protiprávních praktikách. Toto zjištění je potvrzeno skutečností uvedenou v bodě 379 odůvodnění napadeného rozhodnutí, a sice že uvedené zprávy byly systematicky překládány ze španělštiny do angličtiny, která je pracovním jazykem žalobkyně.
136 Konečně je třeba uvést, že je nesporné, že žalobkyně, která byla nepochybně schopna vykonávat na chování společnosti Agroexpansión rozhodující vliv (viz body 95 a 125 výše), nikdy nevyjádřila s protiprávními praktikami, o nichž se takto dozvěděla, nesouhlas a navzdory riziku stíhání nebo žalob na náhradu škody ze strany třetích osob, kterému se takovým chováním vystavovala, nepřijala vůči své dceřiné společnosti žádné opatření směřující k zabránění její další účasti na protiprávním jednání (viz také bod 382 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Komise z toho mohla legitimně dovodit, že žalobkyně uvedenou účast mlčky schvalovala, a mít za to, že takové jednání představuje další nepřímý důkaz vykonávání rozhodujícího vlivu na chování její dceřiné společnosti.
– Ke korespondenci proběhlé mezi společností Agroexpansión a žalobkyní
137 Komise také vychází z několika dopisů, které si údajně posílala společnost Agroexpansión a žalobkyně, přičemž uvedla, že některé z nich se zmiňují o předmětných protiprávních praktikách, že další se týkají smluv o zpracování tabáku nebo o prodeji zpracovaného tabáku, které žalobkyně uzavřela se společnostmi Cetarsa a Deltafina, a že některé další dopisy se týkají obecně podmínek nákupu surového tabáku a právního rámce, které ve Španělsku platily.
138 Pokud jde o dopisy, které spadají do první kategorie a které jsou zmíněny v bodě 137 výše, Komise v bodě 379 odůvodnění napadeného rozhodnutí odkazuje příkladmo na body 168 a 179 odůvodnění a na poznámky pod čarou 217 a 229 uvedeného rozhodnutí.
139 V tomto ohledu je nutno nejprve konstatovat, že se tyto dopisy skutečně zmiňují o předmětných protiprávních praktikách.
140 Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, se fax p. B. ze dne 14. prosince 1998, jehož adresátem byl p. D. (ze společnosti Dimon International, dceřiné společnosti skupiny Dimon se sídlem ve Spojených státech amerických) a který je zmíněn v bodě 168 odůvodnění napadeného rozhodnutí, netýkal výlučně smlouvy o prodeji zpracovaného tabáku, kterou společnost Agroexpansión uzavřela se společností Deltafina, nýbrž také uvedených praktik. To jasně vyplývá ze třetího odstavce tohoto faxu, kde p. B. uvádí následující:
„Jakmile obdržím ceny těch čtyř společností, budu Vás o tom informovat. Již nyní Vám však mohu říct, že problémy, které vypadaly tak vážně, když jste nás navštívil ve Španělsku, zmizely, protože se všechny společnosti ustálily kolem sjednané ceny 87 [španělských peset (ESP)] (plus mínus 2 až 3 ESP) [na kg], s tím, že tyto ceny jsou oficiální, i když se domníváme, že Cetarsa provedla stejně jako my ještě další platby producentům.“
141 Je třeba poukázat na to, že na rozdíl od toho, co naznačuje žalobkyně, p. D. nebyl pouhým zaměstnancem finančního oddělení společnosti Dimon International, nýbrž také členem správní rady žalobkyně.
142 V bodě 179 odůvodnění napadeného rozhodnutí je zmínka o zprávě p. B. s datem 5. května 1998, která byla určena pro p. T. a jejíž kopii zaslal o den dříve p. B. faxem dalším dvěma členům správní rady společnosti Agroexpansión. Je třeba konstatovat, že v této zprávě, která popisuje průběh sezóny nákupu tabáku v roce 1998, se především uvádí, že „společnost Agroexpansión významně přispěla k tomu, že podniky dospěly k jistým dohodám, aby se zamezilo cenové válce z [předchozího] roku“, že „ceny byly vyjednány se sdruženími a [uskupeními producentů tabáku]“, že „vůbec poprvé […] [se zabránilo] válce mezi podniky a každý z nich mohl nakoupit množství, jaké chtěl“, a že „vyjednávání s [těmito uskupeními] byla obtížná, ale všechny podniky své postoje zastávaly zodpovědně a v duchu spolupráce“. V uvedené zprávě též stojí, že se společnosti Agroexpansión a WWTE zavázaly nakoupit stejná množství tabáku jako předchozí rok a že se zpracovatelé dohodli na tom, že uskupením producentů budou platit zálohy ve výši 35 ESP/kg za odrůdu Virginia a ve výši 45 ESP/kg za odrůdy Burley. Konečně je v uvedené zprávě zmínka o „vhodnosti dalších dohod mezi zpracovateli do budoucna“. S ohledem na tyto skutečnosti nelze zpochybňovat, že zpráva ze dne 5. května 1998 na předmětné protiprávní praktiky odkazovala.
143 Totéž platí pro e-mail p. B. ze dne 30. října 2000, jehož adresátem byl p. S. a na který je odkazováno v poznámce pod čarou 217 napadeného rozhodnutí. V tomto e-mailu totiž p. B. nejprve připomíná, že na schůzce pořádané v rámci sdružení Anetab zpracovatelé jednali o zvýšení cen, jež požadovala uskupení a sdružení producentů, a jednomyslně se dohodli na tom, že s ním souhlasit nebudou. V tomto e-mailu se dále uvádí, že na schůzce, která se konala s těmito uskupeními a sdruženími, zpracovatelé trvali na svém stanovisku a uskupením a sdružením jasně uvedli, že jejich návrh na 20% zvýšení odmítají.
144 Pokud jde o e-mail p. B. ze dne 9. května 2001, jehož adresátem byl p. S. a který je zmíněn v poznámce pod čarou 229 napadeného rozhodnutí, uvádí se v něm, že se zpracovatelé sešli v sídle sdružení Anetab, „aby se připravili na jednání s producenty o cenách“, a jasně se zde tedy odkazuje na fakt, že se zpracovatelé mezi sebou domlouvali na kupních cenách surového tabáku.
145 Stejně jako v případě shora uvedených „zpráv o činnosti“ a „zpráv z terénu“ je následně třeba konstatovat, že se Komise v bodě 380 odůvodnění napadeného rozhodnutí oprávněně domnívala, že žalobkyně byla informována o obsahu dokumentů zmíněných v bodech 140 až 144 výše, a tedy i o předmětných protiprávních praktikách, i když jí formálně nebyly adresovány.
146 Pokud jde tedy o zprávu od p. B. s datem 5. května 1998, jejímž adresátem byl p. T. (viz bod 142 výše), v bodě 134 výše již bylo objasněno, že p. T. jednal jménem žalobkyně a vystupoval jako prostředník mezi ní a společností Agroexpansión. K faxu ze dne 14. prosince 1998 (viz bod 140 výše), jehož adresátem byl p. D. ze společnosti Dimon International, stačí připomenout, že p. D. byl mimo jiné členem správní rady žalobkyně.
147 Pokud jde o e-maily z 30. října 2000 a 9. května 2001 (viz body 143 a 144 výše), jejich adresátem byl p. S. Na rozdíl od toho, co naznačuje žalobkyně, p. S. nebyl pouhým zaměstnancem společnosti Dimon International Services, nýbrž ve skupině Dimon zastával významné postavení, takže stejně jako v případě p. T. byla Komise oprávněna vycházet z toho, že jednal jménem společnosti stojící v čele této skupiny, v daném případě žalobkyně. Ve své odpovědi na oznámení námitek, kterou žalobkyně přiložila k žalobě, tak společnost Agroexpansión uvedla, že p. S. od roku 2000 „zastává funkci koordinátora provozu v Evropě“. Stejně tak ve své odpovědi ze dne 18. března 2002 na žádost Komise o informace, kterou Komise poskytla Tribunálu na základě písemné otázky, která jí byla položena v rámci organizačních procesních opatření (viz bod 69 výše), společnost Agroexpansión upřesnila, že p. S. vykonává funkci „regionálního ředitele skupiny Dimon v Evropě“. Žalobkyně mimoto ve výroční finanční zprávě za daňový rok uzavřený k 30. červnu 2001, kterou předložila U.S. Securities and Exchange Commission (americké komisi pro burzovní operace), uvedla, že p. S. u ní zastává od března 1999 funkci „Senior Vice President-Regional Director Europe“.
148 Některé údaje obsažené v e-mailu ze dne 9. května 2001 a v odpovědi p. S. na tento e-mail ještě potvrzují význam jeho role v rámci skupiny Dimon. Pan B. tak v tomto e-mailu informuje p. S. také o svém setkání s předsedou správní rady společnosti Deltafina, které se konalo na okraj schůzky pořádané v sídle sdružení Anetab a jehož cílem bylo projednat dvě otázky, které kvalifikuje jako „velmi důležité“, a sděluje mu, že se s ním předseda správní rady společnosti Deltafina co možná nejdříve telefonicky spojí, aby bylo v této věci dosaženo shody. E-mailem z téhož dne, jehož adresátem byl p. B., p. S. odpověděl, že právě hovořil s předsedou správní rady společnosti Deltafina a že se dohodli na velmi brzkém setkání. Panu B. také řekl, že souhlasí s jeho návrhy ohledně shora zmíněných otázek.
149 Konečně z toho, že žalobkyně nijak nereagovala na účast společnosti Agroexpansión na protiprávním jednání, ačkoli o tom byla takto informována, mohla Komise oprávněně vyvozovat, že mlčky schvaluje protiprávní chování své dceřiné společnosti, a považovat to za další nepřímý důkaz o vykonávání rozhodující vlivu na její chování (viz bod 136 výše).
150 Pokud jde o dopisy spadající do druhé z kategorií zmíněných v bodě 137 výše, ty jsou specifikovány v poznámce pod čarou 304 napadeného rozhodnutí. Jedná se v zásadě o faxy nebo e-maily, které si zasílali p. B. na jedné straně a p. T. nebo p. S. na straně druhé. Z důvodů již uvedených v bodech 134, 147 a 148 výše je třeba p. T. a p. S. považovat za osoby jednající jménem žalobkyně.
151 Některé z těchto dopisů se týkají smlouvy ze září 1998, opětovně projednané v roce 2001, na jejímž základě byly některé činnosti společnosti Agroexpansión v oblasti zpracování tabáku zajišťovány společností Cetarsa jako subdodavatelem. Z uvedených dopisů jasně vyplývá, že tuto smlouvu uzavřel p. B. jménem a na účet žalobkyně a že žalobkyně skutečně vykonávala prostřednictvím p. T. a p. S. rozhodující vliv na jednání o uvedené smlouvě.
152 Ve faxu ze dne 9. září 1998, jehož adresátem byl p. T., tak p. B. nejprve uvedl, že se nedávno účastnil několika schůzek se společností Cetarsa, aby se pokusil vyřešit „dosud nedořešené otázky [žalobkyně]“, načež výslovně žádal o souhlas p. T. s některými smluvními podmínkami zmíněnými v zápise z jedné z těchto schůzek, který byl připojen k tomuto faxu. Je třeba zdůraznit, že v uvedeném zápise je p. B. výslovně označován za zástupce žalobkyně. V tomtéž smyslu je třeba poukázat na to, že p. B. ve svém faxu ze dne 14. září 1998 informuje p. T. o tom, že se „v souladu s [jeho] pokyny“ znovu setkal se společností Cetarsa a že byly provedeny změny ve smlouvě, která má být s touto společností podepsána, k nimž žádá souhlas p. T. Pan B. ve svém faxu ze dne 15. září 1998 informuje p. T. o tom, že společnosti Cetarsa předal návrh změn, který mu p. T. poskytl o den dříve, a že tento zpracovatel učinil protinávrh. Pan B. vyzývá p. T., aby mu sdělil, zda je třeba s tímto protinávrhem souhlasit. Nakonec je třeba poznamenat, že v konečné verzi smlouvy uzavřené se společností Cetarsa, která byla zaslána faxem ze dne 18. září 1998, jehož odesílatelem byl p. B. a adresátem p. T., je žalobkyně výslovně označována za jednu ze dvou smluvních stran a p. B. jako její zástupce.
153 Stejně tak je třeba uvést, že p. B. ve svém e-mailu ze dne 3. dubna 2001 informoval p. S. o průběhu opětovného vyjednávání o smlouvě zmíněné v bodě 152 výše, přičemž vyjádřil obavu, že společnost Cetarsa bude od žalobkyně požadovat stejné podmínky, jaké byly sjednány s p. M., předsedou správní rady společnosti Deltafina, v rámci smlouvy, která s ním byla uzavřena souběžně jako s osobou jednající jménem společnosti Universal, a vyzval tedy p. S., aby kontaktoval p. M. Z e-mailu p. S. z následujícího dne, jehož adresátem byl p. B., vyplývá, že se p. S. skutečně pokusil s p. M. spojit.
154 Nakonec je třeba poznamenat, že p. B. ve svém e-mailu ze dne 7. března 2001 informuje p. S. o svém setkání se zástupcem společnosti Cetarsa, které se konalo předchozího dne, „jak bylo předtím dohodnuto v Camberley“ (což je sídlo společnosti Dimon International Services ve Spojeném království), a na němž jednali zejména o některých aspektech opětovně projednávané smlouvy se společností Cetarsa.
155 Další z dopisů spadajících do druhé z kategorií zmíněných v bodě 137 výše se týkají smlouvy, na jejímž základě společnost Deltafina nakupuje velkou část zpracovaného tabáku od společnosti Agroexpansión. Ve faxu ze dne 14. září 1998 tak p. T. žádá, aby mu p. B. poskytl přesnější údaje k některým cenám a k dalším podmínkám sjednaným v rámci této smlouvy. Faxem z téhož dne, jehož adresátem byl p. T., mu p. B. tyto přesnější údaje poskytl. Stejně tak ve faxu ze dne 14. prosince 1998 zmíněném v bodě 140 výše p. B. nejen poukázal na předmětné protiprávní praktiky, ale také odpověděl na otázku, kterou mu položil p. D. – který byl mimo jiné členem správní rady žalobkyně – ohledně plnění této smlouvy. Konečně e-mail ze dne 9. května 2001 zmíněný v bodech 144 a 147 výše dokazuje nejen to, že žalobkyně byla o uvedených praktikách informována, ale také to, že vykonávala rozhodující vliv na obchodní vztahy mezi společnostmi Agroexpansión a Deltafina.
156 Pokud jde konečně o třetí typ dopisů zmíněných v bodě 137 výše, ty jsou podrobně specifikovány v poznámce pod čarou 305 napadeného rozhodnutí.
157 Jedná se o e-maily p. B., jejichž adresátem je p. S. a které se týkají – jak uvádí Komise v bodě 379 odůvodnění napadeného rozhodnutí – obecně podmínek nákupu surového tabáku a právního rámce, které ve Španělsku platily. Tyto dopisy jsou relevantní, neboť prokazují, že žalobkyně prostřednictvím p. S. zblízka sledovala situaci na španělském trhu.
158 Pokud jde o argument žalobkyně, že dopisy zkoumané v bodech 150 až 157 výše nijak nesouvisejí s nákupem surového tabáku, tento argument je irelevantní. Nezávislost dceřiné společnosti na její mateřské společnosti totiž nelze posuzovat výlučně z hlediska její činnosti v oblasti výrobků dotčených protiprávním jednáním. Jak již bylo uvedeno v bodě 92 výše, za účelem určení, zda dceřiná společnost určuje své chování na trhu samostatně, je třeba vzít v úvahu všechny relevantní skutečnosti týkající se hospodářských, organizačních a právních vazeb, které dceřinou společnost spojují s mateřskou společností, jež se mohou případ od případu lišit, a nemohou být tedy předmětem vyčerpávajícího výčtu.
– K argumentům, které žalobkyně předložila na důkaz toho, že společnost Agroexpansión jednala na trhu samostatně
159 Nejprve je třeba uvést, že žalobkyně zakládá velkou část svých úvah na tezi, že rozhodující vliv, jaký musí mateřská společnost vykonávat, aby jí mohla být přičtena odpovědnost za protiprávní jednání, jehož se dopustila její dceřiná společnost, se musí týkat činností, které jsou přímo spjaty s uvedeným protiprávním jednáním, v daném případě nákupu surového tabáku. Z důvodů uvedených v bodech 92 a 158 výše však tuto tezi nelze přijmout.
160 Tvrzení žalobkyně, že nikdy nezavedla mechanismy pro kontrolu činností společnosti Agroexpansión v oblasti nákupu surového tabáku, tak nemůže stačit k prokázání toho, že posledně uvedená společnost jednala na trhu samostatně. Totéž platí pro její tvrzení, že nikdy neudělila společnosti Agroexpansión příkaz ani pokyn ohledně její nákupní politiky nebo ohledně schůzek s ostatními zpracovateli nebo s producenty. Tato tvrzení jsou tím méně přesvědčivá, že žalobkyně prostřednictvím p. T. či p. S. aktivně zasahovala, jak to vyplývá z dokumentů zkoumaných v bodech 150 až 155 výše, do dalších aspektů obchodní politiky společnosti Agroexpansión, a sice při zajišťování některých činností v oblasti zpracování surového tabáku v rámci subdodávek a při prodeji zpracovaného tabáku.
161 Následně skutečnost, že v okamžiku akvizice společnosti Agroexpansión společností Intabex byli p. B. i ostatní řídicí pracovníci společnosti Agroexpansión ponecháni ve svých funkcích, sama o sobě nedokazuje, že společnost Agroexpansión jednala na trhu samostatně. Tato skutečnost totiž nebyla důsledkem autonomního rozhodnutí společnosti Agroexpansión, nýbrž vědomého rozhodnutí samotné žalobkyně, jak to uvedla ve své odpovědi na oznámení námitek, přičemž toto rozhodnutí zdůvodňovala svou nezkušeností v oblasti nákupu surového tabáku ve Španělsku a jazykovou bariérou.
162 Pokud jde dále o manažerskou smlouvu, tato sice uděluje p. B. rozsáhlé pravomoci týkající se řízení společnosti Agroexpansión, a konkrétně nákupu surového tabáku, výslovně však ve svém čl. 1 odst. 1 stanoví, že p. B. je povinen dodržovat zejména „metody a postupy, které mu stanoví správní rada [společnosti Agroexpansión]“. Mimoto čl. 1 odst. 2 manažerské smlouvy ukládá p. B. povinnost „pravidelně a podrobně informovat [tuto správní radu] o vývoji činností společnosti a připravovat a předkládat ve stanovených termínech a ve stanoveném formátu zprávy, které by [uvedená] správní rada mohla požadovat“. Je tedy jasné, že při výkonu svých funkcí, včetně funkcí týkajících se nákupu surového tabáku, p. B. podléhal kontrole správní rady společnosti Agroexpansión, jakož i směrnicím, které mu správní rada mohla vydávat. Žalobkyně, která k tomu byla Tribunálem na jednání dotazována, ostatně výslovně připustila, že stejně jako u kterékoli jiné společnosti ve Španělsku měla správní rada společnosti Agroexpansión pravomoc odmítnout, změnit nebo zrušit rozhodnutí jejího generálního ředitele. I kdyby se prokázalo, že tato správní rada v praxi takto nikdy nepostupovala ani nevypracovala takové „metody“ nebo „postupy“, jaké jsou uvedeny výše, tato skutečnost nic nemění na tom, že – na rozdíl od toho, co naznačuje žalobkyně – p. B. nebyl v řízení společnosti ani v její politice nákupu surového tabáku zcela nezávislý. Je třeba dodat, že na rozdíl od toho, co se žalobkyně snaží podsouvat, udělení pravomocí p. B. v manažerské smlouvě nebylo nijak výjimečné a společnost Agroexpansión nijak neodlišovalo od jiných společností založených podle španělského práva. Je totiž dosti obvyklé, že se správní rada určité společnosti nezabývá běžnou činností této společnosti.
163 S ohledem na zjištění uvedené v bodě 135 výše, podle kterého žalobkyně prostřednictvím členů správní rady společnosti Agroexpansión, které jmenovala, a zvláště prostřednictvím p. T., dohlížela na její činnosti, argumenty založené na manažerské smlouvě a na pravomocích udělených p. B. nejsou přesvědčivé. V tomtéž smyslu, pokud jde obecně o skutečnost, že společnost Agroexpansión má vlastní místní vedení, je třeba mít spolu s Komisí za to, že tato skutečnost sama o sobě nedokazuje, že by své chování na trhu určovala nezávisle na své mateřské společnosti. V projednávané věci se tedy společnost Agroexpansión sice v takové situaci nacházela, jednala však pod dohledem žalobkyně, která dokonce hrála u některých aspektů její obchodní politiky aktivní roli (viz zejména body 150 až 155 výše).
164 Pokud jde konečně o argument žalobkyně, že žádný ze čtyř členů správní rady společnosti Agroexpansión nebyl současně členem její vlastní správní rady nebo jejích vlastních řídicích orgánů, je třeba uvést, že ačkoli je překrývání funkcí řídicích pracovníků mateřské a dceřiné společnosti známkou skutečného vykonávání rozhodujícího vlivu, nelze z toho, že k překrývání funkcí nedocházelo, usuzovat na samostatné jednání dceřiné společnosti na trhu. Je třeba dodat, že – jak již bylo uvedeno v bodě 133 výše – dva ze čtyř členů správní rady společnosti Agroexpansión, kteří byli jmenováni žalobkyní poté, co tuto společnost nabyla prostřednictvím společnosti Intabex, již tehdy vykonávali významné funkce v dalších společnostech skupiny Dimon.
165 Ze všech předchozích úvah vyplývá, že Komise právem dospěla k závěru, že v případě společnosti Agroexpansión a žalobkyně se od 18. listopadu 1997 jedná o jedinou hospodářskou jednotku, a činila tak žalobkyni solidárně odpovědnou za protiprávní jednání a za zaplacení pokuty a uvedla ji mezi adresáty napadeného rozhodnutí.
166 S ohledem na zásady připomenuté v bodech 99 až 101 výše je třeba učinit závěr, že pro účely výpočtu horní hranice 10 % stanovené v čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 tedy Komise taktéž právem vycházela z konsolidovaného obratu žalobkyně za rok 2003, tj. za rok, který předcházel přijetí napadeného rozhodnutí.
167 První žalobní důvod tedy musí být zamítnut jako neopodstatněný.
2. K pátému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení povinnosti uvést odůvodnění
Argumenty účastnic řízení
168 Na jednání uplatnila žalobkyně nový žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění. Na podporu tohoto žalobního důvodu nejprve uvádí, že z napadeného rozhodnutí není jasné, že údaje zmíněné v bodě 379 jeho odůvodnění jsou určeny k podepření domněnky o skutečném vykonávání rozhodujícího vlivu, jež vyplývá z toho, že vlastní veškerý kapitál společnosti Agroexpansión. Tyto údaje se podle ní ve skutečnosti týkají možnosti vykonávat takový vliv. Podle žalobkyně dále z napadeného rozhodnutí nevyplývá ani to, že Komise považovala zprávy a dopisy, které byly předávány panu T., za dokumenty určené pro žalobkyni. Žalobkyně konečně uvádí, že za účelem prokázání této skutečnosti Komise ve svých písemnostech vycházela z dokumentu, který nebyl zmíněn v napadeném rozhodnutí, a sice z faxu p. B ze dne 29. dubna 1998, jehož adresátem byl p. T.
169 Komise tvrdí, že pátý žalobní důvod musí být odmítnut jako nepřípustný z důvodu, že se jedná o důvod nový, a každopádně zamítnut jako neopodstatněný.
Závěry Tribunálu
170 Je nutné konstatovat, že žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění uplatnila žalobkyně poprvé až na jednání. Tato okolnost však nemá za následek to, že by jej Tribunál nemohl v projednávané věci zkoumat. Žalobní důvod vyplývající z chybějícího či nedostatečného odůvodnění aktu je totiž v rámci žaloby na neplatnost nepominutelným důvodem, který může, či dokonce musí být vznesen soudem Unie i bez návrhu a může být v důsledku toho uplatněn účastníky řízení v jakékoli fázi řízení (viz v tomto smyslu rozsudek Tribunálu ze dne 13. prosince 2001, Krupp Thyssen Stainless a Acciai speciali Terni v. Komise, T‑45/98 a T‑47/98, Recueil, s. II‑3757, bod 125).
171 Z ustálené judikatury vyplývá, že odůvodnění vyžadované článkem 253 ES musí být přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musejí z něho jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl vykonávat svůj přezkum. Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, kterým je akt určen, nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání těchto vysvětlení. Není požadováno, aby odůvodnění upřesňovalo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 253 ES, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 2. dubna 1998, Komise v. Sytraval a Brink’s France, C‑367/95 P, Recueil, s. I‑1719, bod 63 a citovaná judikatura, a rozsudek Hoek Loos v. Komise, bod 100 výše, bod 58).
172 Z ustálené judikatury rovněž vyplývá, že pokud je rozhodnutí v rámci použití článku 81 ES určeno více osobám a řeší otázku přičitatelnosti protiprávního jednání, musí obsahovat dostatečné odůvodnění ve vztahu ke každé z osob, jimž je určeno, a zejména ve vztahu k těm z nich, které podle uvedeného rozhodnutí musejí nést odpovědnost za uvedené protiprávní jednání (rozsudky Tribunálu ze dne 28. dubna 1994, AWS Benelux v. Komise, T‑38/92, Recueil, s.II‑211, bod 26, a ze dne 27. září 2006, Akzo Nobel v. Komise, T‑330/01, Sb. rozh. s. II‑3389, bod 93).
173 V projednávaném případě ze shrnutí části napadeného rozhodnutí týkající se osob, jimž je určeno, uvedeného v bodech 27 až 37 výše, jakož i ze zjištění uvedených v bodech 104 až 119 výše vyplývá, že Komise v uvedeném rozhodnutí dostatečně odůvodnila, proč se rozhodla přičíst žalobkyni odpovědnost za protiprávní jednání společnosti Agroexpansión. Komise tak uvedla, s odkazem na judikaturu Soudního dvora a Tribunálu, zásady, které hodlala uplatnit pro určení uvedených adresátů. Pokud jde konkrétně o žalobkyni, Komise nejprve uvedla, že od druhého pololetí roku 1997 vlastní žalobkyně veškerý kapitál společnosti Agroexpansión. Dále konstatovala, že je prokázané, že žalobkyně skutečně vykonávala rozhodující vliv na chování společnosti Agroexpansión, přičemž v tomto ohledu vycházela nejen z domněnky vyplývající z vlastnictví veškerého kapitálu dceřiné společnosti, ale i z některých doplňujících skutečností potvrzujících skutečné vykonávání takového vlivu. Komise konečně usoudila, že žádný z argumentů uplatněných žalobkyní v odpovědi na oznámení námitek neumožňuje učinit opačný závěr.
174 Druhá věta bodu 378 odůvodnění napadeného rozhodnutí sice může mást, neboť se v ní uvádí, že doplňující skutečnosti popsané v následujícím bodě odůvodnění potvrzují „domněnku, podle níž byla [žalobkyně] schopna vykonávat rozhodující vliv“. Jak již ale bylo uvedeno v bodě 117 výše, z bodu 372 odůvodnění napadeného rozhodnutí ve spojení s jeho bodem 377 odůvodnění a rovněž tak z první věty bodu 378 jeho odůvodnění jasně vyplývá, že tyto údaje byly ve skutečnosti určeny k podepření domněnky o skutečném vykonávání rozhodujícího vlivu mateřskou společností na chování její dceřiné společnosti, jakmile mateřská společnost vlastní veškerý její kapitál. Žalobkyně není oprávněna tvrdit, že napadené rozhodnutí nemohla takto chápat, a to tím spíše, že ve své žalobě výslovně zpochybňuje, že by uvedené skutečnosti potvrzovaly fakt, že na společnost Agroexpansión vykonávala rozhodující vliv. Domněnka stanovená judikaturou, která je uvedena v bodě 372 odůvodnění napadeného rozhodnutí a připomenuta v bodech 95 a 96 výše, se zjevně netýká možnosti takový vliv vykonávat, nýbrž jeho skutečného vykonávání.
175 Žalobkyně mimoto nemůže vážně tvrdit, že předtím, než se seznámila s písemnostmi Komise, nemohla tušit, že podle Komise bylo třeba p. T. považovat za osobu jednající jako prostředník pro žalobkyni. Většina dokumentů výslovně specifikovaných v poznámkách pod čarou 303 a 304 napadeného rozhodnutí, o nichž Komise v tomto rozhodnutí uvádí, že byly odeslány žalobkyni, byla totiž adresována p. T. Dále jak ve své odpovědi na oznámení námitek, tak v žalobě žalobkyně předložila podrobné vyjádření k roli a funkcím p. T. v rámci skupiny Dimon, přičemž trvala zejména na tom, že nikdy nebyl členem její správní rady nebo jejích řídicích orgánů nebo jejím zaměstnancem.
176 Pokud jde konečně o fax p. B. ze dne 29. dubna 1998, jehož adresátem byl p. T, stačí uvést, že tento fax nebyl Tribunálem použit jako důkaz k potvrzení závěru Komise, že žalobkyně skutečně vykonávala na chování společnosti Agroexpansión rozhodující vliv, neboť tuto skutečnost právně dostačujícím způsobem dokládají důkazy zmíněné v bodě 379 odůvodnění napadeného rozhodnutí (viz body 128 a 130 až 158 výše).
177 Z toho vyplývá, že pátý žalobní důvod musí být zamítnut jako neopodstatněný.
3. Ke druhému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení zásady proporcionality a zásady osobní odpovědnosti
Argumenty účastnic řízení
178 V rámci druhého žalobního důvodu, který byl uplatněn podpůrně k prvnímu žalobnímu důvodu, žalobkyně tvrdí, že Komise porušila zásadu proporcionality a zásadu osobní odpovědnosti, když ji činila odpovědnou za protiprávní jednání, jehož se dopustila společnost Agroexpansión, aniž prokázala, že se žalobkyně na tomto protiprávním jednání přímo podílela například tím, že této dceřiné společnosti udělila konkrétní pokyny, nebo tím, že dohlížela na její účast na kartelové dohodě. Žalobkyně uvádí, že pokud mateřská společnost obdržela „nesouvislé informace“ o restriktivních praktikách své dceřiné společnosti, nestačí to k tomu, aby bylo možné jí přičíst odpovědnost za protiprávní chování této dceřiné společnosti. Bylo by třeba alespoň prokázat, že byla o tomto protiprávním jednání „průběžně a pravidelně“, anebo „podrobně“ informována.
179 Žalobkyně s odkazem na argumenty, které uplatnila v rámci prvního žalobního důvodu, opakuje, že o oznámeních, která jí měla zasílat společnost Agroexpansión a která měla obsahovat informace o její nákupní politice nebo hmotné důkazy o předmětných protiprávních praktikách, nevěděla.
180 Komise má za to, že druhý žalobní důvod musí být zamítnut ze stejných důvodů jako první žalobní důvod, neboť je v podstatě jeho opakováním.
Závěry Tribunálu
181 Nejprve je třeba odmítnout argument žalobkyně vycházející z toho, že Komise neprokázala, že se žalobkyně na protiprávním jednání přímo podílela například tím, že své dceřiné společnosti udělila pokyn k jeho spáchání, nebo tím, že dohlížela na její účast na kartelové dohodě. Jak již bylo uvedeno v bodě 93 výše, skutečností, která Komisi umožňuje, aby za adresáta rozhodnutí ukládajícího pokuty označila mateřskou společnost, totiž není ani vztah mezi mateřskou a dceřinou společností, kdy dochází k podněcování k protiprávnímu jednání, a tím spíše ani účast mateřské společnosti na uvedeném protiprávním jednání, ale to, že mateřská a dceřiná společnost tvoří jediný podnik ve smyslu článku 81 ES.
182 Dále je třeba připomenout, že Komise přičetla žalobkyni odpovědnost za protiprávní jednání, jehož se dopustila společnost Agroexpansión, nejen na základě domněnky o skutečném vykonávání rozhodujícího vlivu, jež vyplývá z toho, že vlastní veškerý kapitál dceřiné společnosti, ale také na základě některých doplňujících skutečností, které dokazují skutečné vykonávání takového vlivu ze strany žalobkyně. Těmito skutečnostmi jsou různé zprávy a dopisy společnosti Agroexpansión, které dokazují, že žalobkyně prostřednictvím p. T., p. S. nebo p. D. byla nejen o předmětných protiprávních praktikách informována, ale také – o čemž se v tomto žalobním důvodu nezmiňuje – zasahovala do některých obchodních vztahů mezi její dceřinou společností a společnostmi Deltafina nebo Cetarsa a zblízka sledovala situaci na španělském trhu (viz body 130 až 158 výše).
183 Konečně nelze vážně tvrdit, že byly žalobkyni o předmětných protiprávních praktikách předávány pouze „nesouvislé informace“. Tyto praktiky jsou totiž zmiňovány ve zprávách o činnosti společnosti Agroexpansión z února, března, dubna a října 1999 a z ledna, května, září a listopadu 2000, ve zprávě z terénu společnosti Agroexpansión z května 2001, ve faxu p. B. ze dne 14. prosince 1998, jehož adresátem byl p. D. (viz bod 140 výše), ve zprávě p. B. ze dne 5. května 1998 (viz bod 142 výše) a ve e-mailech p. B. z 30. října 2000 a 9. května 2001, jejichž adresátem byl p. S. (viz body 143 a 144 výše).
184 S ohledem na předchozí úvahy je třeba druhý žalobní důvod zamítnout jako neopodstatněný. Návrhové žádání znějící na částečné zrušení napadeného rozhodnutí je proto třeba zamítnout.
4. Ke čtvrtému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení zásady ochrany legitimního očekávání
Argumenty účastnic řízení
185 Žalobkyně tvrdí, že společnost Agroexpansión svou účast na protiprávním jednání ukončila, jakmile Komise zasáhla, a Komisi vytýká, že narušila její legitimní očekávání, když při určování výše pokuty tuto polehčující okolnost opomněla zohlednit v souladu s bodem 3 pokynů a se svou rozhodovací praxí.
186 Podle žalobkyně může Komise takovou polehčující okolnost pominout jen tehdy, došlo-li k úmyslnému porušení pravidel hospodářské soutěže.
187 Žalobkyně dále v replice zdůrazňuje, že protiprávní jednání ukončila nikoli předtím, než Komise zasáhla, nýbrž v den, kdy se tak stalo, tj. 3. října 2001.
188 Komise tyto argumenty žalobkyně odmítá.
189 S odkazem na tvrzení žalobkyně, že protiprávní jednání bylo ukončeno až 3. října 2001 (viz bod 187 výše), Komise v duplice žádá Tribunál, aby výchozí částku pokuty dodatečně zvýšil o 5 % z titulu délky trvání protiprávního jednání. Účast žalobkyně na protiprávním jednání by totiž v tomto případě trvala déle než pět let a šest měsíců.
Závěry Tribunálu
190 Je třeba připomenout, že Komise musí při stanovení výše pokut v zásadě jednat v souladu s ustanoveními svých vlastních pokynů. Nicméně v pokynech není uvedeno, že Komise musí vždy samostatně brát v úvahu každou z polehčujících okolností vyjmenovaných v bodě 3 těchto pokynů, a není povinna automaticky přiznat dodatečné snížení z tohoto titulu, neboť přiměřená povaha případného snížení pokuty z titulu polehčujících okolností musí být posouzena z celkového hlediska při zohlednění všech relevantních okolností. Předchozí judikatura, podle které je Komise nadána posuzovací pravomocí, v jejímž rámci může při stanovování výše ukládaných pokut zohlednit nebo nezohlednit některé skutečnosti, zejména v závislosti na okolnostech projednávané věci, totiž platí i navzdory přijatým pokynům. Vzhledem k tomu, že pokyny neobsahují závazné ustanovení ohledně polehčujících okolností, k nimž lze přihlédnout, je třeba mít za to, že si Komise ponechala určitý prostor pro celkové posouzení rozsahu možného snížení částky pokut z důvodu polehčujících okolností (viz rozsudek Tribunálu ze dne 14. prosince 2006, Raiffeisen Zentralbank Österreich a další v. Komise, T‑259/02 až T‑264/02 a T‑271/02, Sb. rozh. s. II‑5169, bod 473 a citovaná judikatura).
191 Podle bodu 3 třetí odrážky pokynů mezi polehčující okolnosti patří „ukončení protiprávního jednání, jakmile Komise zasáhla (zejména při provádění kontrol)“.
192 Podle ustálené judikatury však toto ukončení může logicky představovat polehčující okolnost pouze tehdy, když existují důvody pro předpoklad, že podnět k ukončení protisoutěžního jednání byl dotčeným podnikům dán předmětným zásahem, přičemž toto ustanovení pokynů se nevztahuje na případ ukončení protiprávního jednání již před prvními zásahy Komise (rozsudek Tribunálu ze dne 8. července 2004, Dalmine v. Komise, T‑50/00, Sb. rozh. s. II‑2395, body 328 a 329, potvrzený na základě kasačního opravného prostředku rozsudkem Soudního dvora ze dne 25. ledna 2007, Dalmine v. Komise, C‑407/04 P, Sb. rozh. s. I‑829, bod 158).
193 V projednávané věci však bylo protiprávní jednání ukončeno dne 10. srpna 2001, tj. před datem prvních kontrol provedených Komisí, které se v daném případě uskutečnily dne 3. října 2001. Jak vyplývá z bodu 432 odůvodnění napadeného rozhodnutí, ačkoli zpracovatelé prohlásili, že jejich kartelová dohoda přestala existovat k posledně uvedenému datu, Komise totiž považovala za datum skončení protiprávního jednání prvně uvedené datum, a to z důvodu, že „posledním důkazem“, který měla k dispozici, byla schůzka dne 10. srpna 2001 zmíněná v bodě 260 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Toto ukončení protiprávního jednání proto nemůže být polehčující okolností pro účely stanovení výše pokuty.
194 Je třeba dodat, že i kdyby měla Komise za to, že protiprávní jednání bylo ukončeno téhož dne, kdy provedla své první kontroly, byla by zcela oprávněna nezohlednit okolnost, na niž žalobkyně poukázala. Snížení pokuty z důvodu ukončení protiprávního jednání, jakmile Komise zasáhla, totiž nemůže být automatické, ale závisí na posouzení okolností konkrétního případu Komisí v rámci její posuzovací pravomoci. V tomto ohledu je uplatnění bodu 3 třetí odrážky pokynů ve prospěch podniku zvláště přiměřené v situaci, kdy protisoutěžní povaha dotčeného jednání není zjevná. Naopak jeho použití je v zásadě méně žádoucí v situaci, kdy je povaha tohoto jednání jasně protisoutěžní, pokud je ovšem prokázáno (rozsudky Tribunálu ze dne 11. března 1999, Aristrain v. Komise, T‑156/94, Recueil, s. II‑645, bod 138, a ze dne 8. července 2004, Mannesmannröhren-Werke v. Komise, T‑44/00, Sb. rozh. s. II‑2223, bod 281).
195 V projednávané věci přitom není o protisoutěžní povaze chování společnosti Agroexpansión žádných pochyb. Kartelová dohoda zpracovatelů, jejímž cílem je stanovování cen a rozdělení trhu (viz body 278 až 317 odůvodnění napadeného rozhodnutí), je totiž klasickým a zvlášť závažným typem protiprávního jednání (viz body 409 až 411 odůvodnění napadeného rozhodnutí) porušujícím právo hospodářské soutěže a je chováním, na jehož protiprávnost Komise mnohokrát od svých prvních zásahů v dané věci poukazovala. Skutečnost, že tato kartelová dohoda měla i svou tajnou část, mimoto potvrzuje, že si společnost Agroexpansión byla protiprávnosti svého chování plně vědoma.
196 Z toho vyplývá, že čtvrtý žalobní důvod musí být zamítnut jako neopodstatněný.
197 Pokud jde o návrh Komise na dodatečné zvýšení výchozí částky pokuty určené společnosti Agroexpansión o 5 % z titulu délky trvání protiprávního jednání, Tribunál se domnívá, že mu nelze vyhovět. Když žalobkyně tvrdila, že protiprávní jednání skončilo dne 3. října 2001, a nikoli dne 10. srpna 2001, nechtěla tím zpochybnit posouzení délky trvání protiprávního jednání, jež provedla Komise, ale spíše reagovat na argument Komise uplatněný v žalobní odpovědi, podle kterého již zohlednění druhého data coby data skončení protiprávního jednání mělo na situaci žalobkyně příznivý dopad.
5. Ke třetímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení zásady proporcionality a zásady osobní odpovědnosti a z porušení čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003
Argumenty účastnic řízení
198 V rámci třetího žalobního důvodu, který byl uplatněn podpůrně k prvnímu žalobnímu důvodu, žalobkyně s odkazem na bod 386 odůvodnění napadeného rozhodnutí tvrdí, že neměla být činěna odpovědnou za protiprávní jednání, jehož se dopustila společnost Agroexpansión, pokud jde o období před 18. listopadem 1997, a že pokuta tedy musí být odpovídajícím způsobem snížena.
199 Žalobkyně se domnívá, že pokud jde o uvedené období, měla být pokuta vypočtena bez použití násobitele pro účely odrazení na výchozí částku pokuty, protože společnost Agroexpansión v tomto období nebyla součástí nadnárodní společnosti.
200 Pokud jde o období od 18. listopadu 1997 do 10. srpna 2001, žalobkyně tvrdí, že pokuta musí být vypočtena tak, že se od částky uložené společnosti Agroexpansión v článku 3 napadeného rozhodnutí odečte částka připadající individuálně na tuto společnost za období před 18. listopadem 1997.
201 Komise uznává, že výše pokuty, kterou je žalobkyně povinna zaplatit solidárně se společností Agroexpansión, by měla být nižší než celková částka pokuty uložené posledně uvedené společnosti. Odmítá však argument žalobkyně, že výše pokuty by měla být vypočtena bez použití násobitele pro účely odrazení za období před 18. listopadem 1997. Komise se domnívá, že žalobkyně by měla být prohlášena za solidárně odpovědnou se společností Agroexpansión za zaplacení pokuty do výše 2 332 800 eur, zatímco společnost Agroexpansión by měla zůstat odpovědná za zaplacení celkové částky pokuty, tj. 2 592 000 eur (z toho 259 200 eur individuálně). Komise dospěla k částce 2 332 800 eur tak, že zohlednila skutečnost, že žalobkyně může být činěna odpovědnou za protiprávní jednání pouze za období přibližně tří let a devíti měsíců, a výchozí částku pokuty v případě žalobkyně tedy zvýšila jen o 35 %.
Závěry Tribunálu
202 Je třeba konstatovat – což je nesporné a vyplývá to také z bodu 386 odůvodnění napadeného rozhodnutí – že žalobkyně nemohla být činěna odpovědnou za protiprávní jednání, kterého se dopustila společnost Agroexpansión, pokud jde o období před 18. listopadem 1997, protože s ní tvořila hospodářskou jednotku, a tedy podnik ve smyslu článku 81 ES až po tomto datu. Vzhledem k tomu, že solidární odpovědnost za zaplacení pokuty se může vztahovat jen k období trvání protiprávního jednání, kdy mateřská a dceřiná společnost tvořily takový podnik, Komise nebyla oprávněna ukládat žalobkyni povinnost zaplatit solidárně se společností Agroexpansión celou částku uloženou posledně uvedené společnosti, tj. 2 592 000 eur, tedy částku za celé období trvání protiprávního jednání. Třetímu žalobnímu důvodu je proto třeba vyhovět.
6. K určení konečné částky pokuty
203 Napadené rozhodnutí je tedy třeba změnit potud, pokud je v něm žalobkyně činěna solidárně odpovědnou se společností Agroexpansión za zaplacení celkové částky pokuty určené společnosti Agroexpansión.
204 V rámci výkonu své pravomoci provádět soudní přezkum v plné jurisdikci považuje Tribunál za vhodné vypočítat část této částky, kterou musí žalobkyně zaplatit solidárně se společností Agroexpansión, v souladu s postupem navrženým Komisí v jejích písemnostech, tj. pomocí metody a kritérií, které v napadeném rozhodnutí použila při stanovení výše pokut ukládaných jeho adresátům (viz body 38 až 61 výše).
205 Zaprvé je tedy zapotřebí vycházet z téže výchozí částky, jaká byla použita pro společnost Agroexpansión, tj. z částky 3 600 000 eur.
206 Předně je třeba uvést, že nemůže-li být žalobkyně činěna odpovědnou za protiprávní jednání v období před 18. listopadem 1997, tento fakt nemá žádný dopad na kvalifikaci tohoto protiprávního jednání jako „velmi závažného“ (body 408 až 414 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
207 Následně tento fakt nemá žádný dopad ani na zohlednění „specifické váhy“ každého podniku a dopadu jeho protiprávního chování na hospodářskou soutěž (bod 415 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
208 Tento fakt totiž nemá žádný vliv na závěr, že „míra účasti“ na předmětných protiprávních praktikách byla u zpracovatelů vesměs podobná (bod 418 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
209 A dále tímto faktem nelze zpochybnit opodstatněnost rozdělení zpracovatelů do tří kategorií a zařazení společnosti Agroexpansión do druhé z nich (s výchozí částkou stanovenou na 1 800 000 eur), protože tyto kroky byly provedeny s přihlédnutím k podílu každého ze zpracovatelů na trhu, na němž se nakupuje španělský surový tabák, v roce 2001, což byl poslední rok trvání protiprávního jednání (body 419 až 421 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
210 Pokud jde konečně o násobitel 2 pro účely odrazení, který byl uplatněn na výchozí částku pokuty společnosti Agroexpansión, jeho použití je v rámci tohoto výpočtu i nadále odůvodněné, neboť vychází z velikosti a celkových zdrojů dotyčného podniku v roce 2003, tj. v roce předcházejícím roku přijetí napadeného rozhodnutí (body 422 a 423 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Jak bylo prokázáno výše při zkoumání prvního žalobního důvodu, společnost Agroexpansión a žalobkyně tvořily v roce 2003 společně jednu a tutéž hospodářskou jednotku, a tím pádem též tvořily takovýto podnik.
211 V tomto ohledu je třeba poukázat na to, že zohlednění velikosti a celkových zdrojů dotyčného podniku, aby se zajistil odrazující účinek pokuty, lze vysvětlit dopadem na uvedený podnik, jehož má být dosaženo, jelikož sankce nesmí být zanedbatelná zejména s ohledem na jeho finanční schopnost. Aby bylo možné změřit odrazující povahu pokuty ve vztahu k podniku, který byl shledán odpovědným za protiprávní jednání, nelze tedy zohledňovat situaci, která tu byla na počátku protiprávního jednání. Zohlednění takovéto situace by mohlo vést buď k pokutě, která by byla příliš nízká na to, aby dostatečně odrazovala, a sice v případě, že by obrat dotyčného podniku mezitím vzrostl, nebo vést k vyšší pokutě, než by bylo třeba k tomu, aby odrazovala, a sice v případě, že by obrat dotyčného podniku mezitím klesl.
212 Zadruhé vzhledem k tomu, že žalobkyně může být činěna odpovědnou za protiprávní jednání pouze za dobu přibližně tří let a devíti měsíců v rámci období od 18. listopadu 1997 do 10. srpna 2001, musí být naproti tomu výchozí částka ve výši 3 600 000 eur zvýšena z titulu délky trvání protiprávního jednání o 35 %, a nikoli o 50 % jako v případě společnosti Agroexpansión. Pro účely stanovení výše pokuty, za jejíž zaplacení je žalobkyně solidárně odpovědná se společností Agroexpansión, proto musí být vzata v úvahu základní částka ve výši 4 860 000 eur.
213 Zatřetí skutečnost, že žalobkyně nemůže být činěna odpovědnou za protiprávní jednání v období před 18. listopadem 1997, nemá dopad na 40% snížení základní částky z titulu polehčujících okolností (body 437 až 439 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Základní částka, kterou je třeba vzít v úvahu, tedy musí být snížena na 2 916 000 eur. S ohledem na obrat dotyčného podniku za rok 2003 tato částka nemusí být upravována, aby tak byla dodržena maximální výše 10 % obratu stanovená v čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003.
214 Začtvrté, pokud jde o použití sdělení o spolupráci, je zapotřebí poukázat na to, že Tribunál ve svém rozsudku z dnešního dne ve věci T‑38/05, Agroexpansión v. Komise (Sb. rozh. s. II-0000), dospěl k závěru, že společnosti Agroexpansión je třeba z titulu její spolupráce přiznat vedle 20% snížení, které již bylo poskytnuto v napadeném rozhodnutí, ještě dodatečné snížení o 5 %. I v projednávané věci je tedy třeba výše uvedenou částku 2 916 000 eur snížit o 25 %.
215 Ze všech předchozích úvah vyplývá, že část pokuty uložené společnosti Agroexpansión, za jejíž zaplacení je žalobkyně solidárně odpovědná se společností Agroexpansión, je třeba stanovit na 2 187 000 eur.
216 Ve zbývající části musí být žaloba zamítnuta.
K nákladům řízení
217 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Na základě prvního pododstavce odstavce 3 téhož ustanovení může Tribunál rozdělit náklady, pokud mají účastníci řízení ve věci částečně úspěch i neúspěch.
218 Vzhledem k tomu, že v projednávané věci bylo žalobě částečně vyhověno, budou okolnosti věci náležitě zohledněny rozhodnutím, že žalobkyně ponese devět desetin vlastních nákladů řízení a nahradí devět desetin nákladů vynaložených Komisí a Komise ponese jednu desetinu vlastních nákladů řízení a nahradí jednu desetinu nákladů vynaložených žalobkyní.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (čtvrtý senát)
rozhodl takto:
1) Část pokuty uložené společnosti Agroexpansión, SA v článku 3 rozhodnutí Komise K (2004) 4030 v konečném znění ze dne 20. října 2004 v řízení podle čl. 81 odst. 1 [ES] (věc COMP/C.38.238/B.2 − Surový tabák – Španělsko), za jejíž zaplacení je společnost Alliance One International, Inc. solidárně odpovědná se společností Agroexpansión, se stanoví na 2 187 000 eur.
2) Ve zbývající části se žaloba zamítá.
3) Společnost Alliance One International ponese devět desetin vlastních nákladů řízení a nahradí devět desetin nákladů řízení vynaložených Evropskou komisí a Evropská komise ponese jednu desetinu vlastních nákladů řízení a nahradí jednu desetinu nákladů řízení vynaložených společností Alliance One International.
|
Czúcz |
Labucka |
O’Higgins |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 12. října 2011.
Podpisy.
Obsah
Skutečnosti předcházející sporu
1. Žalobkyně a správní řízení
2. Napadené rozhodnutí
3. Adresáti napadeného rozhodnutí
4. Stanovení výše pokut
Výchozí částka pokut
Základní částka pokut
Přitěžující a polehčující okolnosti
Maximální výše pokuty podle čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003
Uplatnění sdělení o spolupráci a konečná výše pokut
Řízení a návrhová žádání účastnic řízení
Právní otázky
1. K prvnímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení čl. 81 odst. 1 ES, čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 a zásady proporcionality
Argumenty účastnic řízení
Závěry Tribunálu
Ke kritériím použitým v napadeném rozhodnutí, na jejichž základě Komise přičetla mateřské společnosti odpovědnost za protiprávní jednání, jehož se dopustila její dceřiná společnost
K existenci jediné hospodářské jednotky tvořené žalobkyní a společností Agroexpansión
– Ke „zprávám o činnosti“ a „zprávám z terénu“
– Ke korespondenci proběhlé mezi společností Agroexpansión a žalobkyní
– K argumentům, které žalobkyně předložila na důkaz toho, že společnost Agroexpansión jednala na trhu samostatně
2. K pátému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení povinnosti uvést odůvodnění
Argumenty účastnic řízení
Závěry Tribunálu
3. K druhému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení zásady proporcionality a zásady osobní odpovědnosti
Argumenty účastnic řízení
Závěry Tribunálu
4. Ke čtvrtému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení zásady ochrany legitimního očekávání
Argumenty účastnic řízení
Závěry Tribunálu
5. Ke třetímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení zásady proporcionality a zásady osobní odpovědnosti a z porušení čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003
Argumenty účastnic řízení
Závěry Tribunálu
6. K určení konečné částky pokuty
K nákladům řízení
* Jednací jazyk: angličtina.