1. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Důkazní břemeno Komise týkající se protiprávního jednání a jeho délky trvání
(Článek 81 odst. 1 ES)
2. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Oznámení námitek – Nezbytný obsah
3. Hospodářská soutěž – Pokuty – Pokyny o metodě stanovování pokut – Metoda výpočtu zohledňující různé flexibilní prvky
(Článek 229 ES, nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2 a č. 1/2003 čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03)
4. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Neuložení nebo snížení pokuty za spolupráci stíhaného podniku
(Sdělení Komise 96/C 207/04)
5. Hospodářská soutěž – Pokuty – Rozhodnutí ukládající pokuty – Povinnost uvést odůvodnění – Rozsah
(Článek 253 ES; nařízení Rady č. 17 čl. 15 odst. 2 a č. 1/2003 čl. 23 odst. 2)
6. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání
(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2 a č. 1/2003, čl. 23 odst. 3; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 1 A)
7. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Velikost relevantního výrobkového trhu – Zohlednění
(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2 a č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 1 A)
1. Článek 81 odst. 1 ES se nepoužije, jestliže neexistuje shoda vůle mezi nejméně dvěma stranami, přičemž forma jejího projevu není důležitá, představuje-li její věrné vyjádření.
Pokud neexistují důkazy, které mohou přímo prokázat dobu trvání protiprávního jednání, je Komise povinna předložit důkazy vztahující se k časově dostatečně blízkým skutečnostem tak, aby bylo možné důvodně připustit, že toto protiprávní jednání trvalo nepřetržitě mezi dvěma konkrétními daty.
Ačkoliv je období oddělující dva projevy protiprávního jednání relevantním kritériem pro prokázání trvalé povahy protiprávního jednání, nic to nemění na skutečnosti, že otázka, zda uvedené období je či není dostatečně dlouhé k tomu, aby představovalo přerušení protiprávního jednání, nemůže být zkoumána abstraktně. Naopak je třeba ji posoudit v kontextu fungování sporné kartelové dohody.
Komise se dopustí právního omylu, pokud konstatuje nepřerušenou účast podniku na kartelové dohodě, ačkoli tomuto podniku nemůže být vytýkán žádný kontakt či žádný další projev koluzní povahy v období, které překračuje o více než rok intervaly, ve kterých účastníci kartelové dohody obvykle projeví svou vůli omezit hospodářskou soutěž.
(viz body 88–90, 96)
2. Oznámení námitek musí umožnit dotčeným osobám zjistit, jaké chování jim Komise vytýká. Tento požadavek je dodržen, když konečné rozhodnutí dotčeným osobám nepřičítá protiprávní jednání, která nebyla uvedena v oznámení námitek, a obsahuje pouze skutkové okolnosti, ke kterým se dotčené osoby měly příležitost vyjádřit. Konečné rozhodnutí Komise však nemusí být nutně přesnou kopií oznámení námitek. Právo na obhajobu je v případě nesouladu mezi oznámením námitek a konečným rozhodnutím porušeno pouze za předpokladu, že námitka obsažená v konečném rozhodnutí nebyla v oznámení námitek dostatečně objasněna tak, aby se její adresáti mohli hájit. Právo být vyslechnut totiž zahrnuje veškeré skutkové a právní okolnosti, které tvoří základ rozhodovacího aktu, avšak nikoli konečné stanovisko, které správní orgán hodlá zaujmout
(viz body 106, 108–109)
3. Pokyny o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO sice nelze kvalifikovat jako právní normu, vyjadřují však orientační pravidlo chování, podle něhož má být v praxi postupováno a od něhož se Komise může v konkrétním případě odchýlit pouze tehdy, uvede-li důvody, které jsou slučitelné se zásadou rovného zacházení. Tribunál tedy musí v rámci přezkumu legality pokut uložených rozhodnutím Komise ověřit, zda posledně uvedená vykonala svou posuzovací pravomoc dle metody obsažené v uvedených pokynech, a pakliže by měl konstatovat, že se od ní odchýlila, musí ověřit, zda je tento odklon podložený a právně dostačujícím způsobem odůvodněný.
Omezení posuzovací pravomoci Komise, které si sama stanovila přijetím pokynů, není neslučitelné se zachováním podstatného prostoru pro její uvážení. Pokyny obsahují různé pružné prvky, které umožňují Komisi výkon její diskreční pravomoci v souladu s ustanoveními nařízení č. 17 a 1/2003, tak jak je vyložil Soudní dvůr. Proto v oblastech, kde si Komise uchovala prostor pro uvážení, se přezkum legality tohoto posouzení omezuje pouze na ověření, zda nedošlo k zjevně nesprávnému posouzení. Prostor pro uvážení Komise a meze, které si v této souvislosti sama stanovila, v zásadě nemají vliv na výkon soudního přezkumu v plné jurisdikci prováděného soudem, v jehož rámci je oprávněn pokutu, kterou Komise uložila, zrušit, snížit nebo zvýšit.
(viz body 117–121)
4. I když sdělení o neuložení nebo snížení pokut v případech kartelových dohod z roku 1996 vyvolalo legitimní očekávání, o která se mohou opírat podniky, které si přejí informovat Komisi o existenci kartelové dohody, tato očekávání se mohou týkat pouze způsobu, jímž budou jejich přispění zohledněna Komisí, jakmile projeví svou vůli spolupracovat. Ani ze znění uvedeného sdělení, ani z logiky vlastní mechanismu, který zavádí, nijak nevyplývá, že je Komise povinna v průběhu správního řízení informovat podniky, které neprojevily svou vůli spolupracovat, o opatřeních, které přijala v rámci svého šetření nebo o jeho vývoji. Všichni účastníci kartelové dohody mají v jakémkoliv okamžiku správního řízení možnost požádat o prospěch z použití uvedeného sdělení, ať už jsou vyšetřovací opatření přijatá Komisí jakákoliv. Každému účastníku kartelové dohody přísluší, aby se rozhodl, zda a v jakém okamžiku si přeje dovolávat se uvedeného sdělení.
(viz body 129–130)
5. V rámci stanovení pokut za porušení práva hospodářské soutěže je uvedená povinnost odůvodnění splněna, jestliže Komise ve svém rozhodnutí uvede posuzované skutečnosti, které jí umožnily vymezit závažnost a délku trvání protiprávního jednání. Článek 253 ES nelze vykládat tak, že jí ukládá, aby ve svých rozhodnutích objasnila důvody, proč v souvislosti s výpočtem výše pokuty nepoužila jiná hlediska, která jsou ve vztahu k hlediskům použitým v konečném rozhodnutí alternativní.
(viz body 152–153)
6. Podnik, jehož odpovědnost je prokázána, pokud jde o vícero částí kartelové dohody, totiž více přispívá k účinnosti a závažnosti této kartelové dohody než pachatel, který je zapojen pouze do jediné části téže kartelové dohody. První podnik se tedy dopouští více závažného protiprávního jednání, než kterého se dopouští druhý podnik.
Na základě zásady individuality trestů a osobní odpovědnosti je Komise při posouzení relativní závažnosti účasti každého pachatele na kartelové dohodě povinna zohlednit skutečnost, že někteří pachatelé nejsou případně odpovědní za všechny části této kartelové dohody.
V rámci použití pokynů o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO, je třeba toto posouzení nezbytně uskutečnit ve fázi stanovení zvláštní výchozí částky pokuty, protože zohlednění polehčujících okolností umožňuje pouze upravit základní částku pokuty v závislosti na způsobech provádění kartelové dohody pachatelem. Avšak pachatel, který není shledán odpovědným za určité části této kartelové dohody, nemohl hrát roli při provádění těchto částí. Porušení pravidel práva hospodářské soutěže je z důvodu omezeného rozsahu protiprávního jednání, které se mu vytýká, méně závažné, než to, které je přičteno pachatelům, kteří se účastnili všech částí protiprávního jednání.
Komise tedy poruší zásadu rovného zacházení, když při stanovení výše pokut opomene zohlednit skutečnost, že se podnik účastnil pouze jedné části kartelové dohody na rozdíl od ostatních podniků účastnících se této kartelové dohody, a tím, že tedy s odlišnými situacemi zachází stejně, aniž by bylo takové zacházení objektivně odůvodněné.
(viz body 162–164, 166)
7. V rámci posouzení závažnosti porušení pravidel hospodářské soutěže Společenství může Komise při stanovení výchozí částky pokuty uložené podniku, aniž by však k tomu byla povinna, přihlédnout k velikosti dotčeného trhu. Za tímto účelem může zohlednit obrat na relevantním trhu. Neexistuje totiž žádný pádný důvod, proč by tento obrat měl být počítán bez zahrnutí určitých výrobních nákladů. Ve všech průmyslových odvětvích totiž existují náklady spjaté s konečným výrobkem, na které výrobce nemá vliv, ale které nicméně tvoří podstatnou část celé jeho činnosti, a které proto nemohou být při stanovení výchozí částky pokuty z jeho obratu vyloučeny. Skutečnost, že cena suroviny tvoří významnou část konečné ceny konečného výrobku nebo že riziko fluktuace cen suroviny je o dost vyšší než u jiných surovin, tento závěr nevyvrací.
(viz body 180, 182–183)