Věc C-417/05 P
Komise Evropských společenství
v.
Maria Dolores Fernández Gómez
„Kasační opravný prostředek – Dočasný zaměstnanec – Článek 2 písm. a) PŘOZ – Doba odpracovaná v Komisi v postavení národního přiděleného odborníka – Návrh na zrušení – Přípustnost – Žádost ve smyslu čl. 90 odst. 1 služebního řádu – Pojem – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení“
Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 14. září 2006
Shrnutí rozsudku
1. Úředníci – Žaloba – Žádost ve smyslu čl. 90 odst. 1 služebního řádu – Pojem
(Služební řád úředníků, čl. 90 odst. 1)
2. Úředníci – Žaloba – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem
(Služební řád úředníků, čl. 90 odst. 2)
1. Žádost o prodloužení smlouvy dočasného zaměstnance, podaná vedoucím oddělení, k němuž je tento zaměstnanec přidělen, nepředstavuje žádost tohoto dočasného zaměstnance ve smyslu čl. 90 odst. 1 služebního řádu. Z jasného znění tohoto ustanovení totiž vyplývá, že pouze osoby, na které se zmíněný služební řád vztahuje, mohou předložit takovou žádost. Sdělení zaslané útvarem Komise jinému útvaru se tedy nachází mimo rámec definovaný tímto ustanovením a nemůže být pokládáno za žádost, protože jinak by to umožňovalo obejít postup stanovený v tomto ustanovení.
Dopis tohoto dočasného zaměstnance zaslaný elektronickou poštou příslušnému útvaru a žádající o určité informace ohledně jeho smlouvy, který však nevyzývá tento útvar k přijetí rozhodnutí v tomto ohledu, rovněž nepředstavuje žádost ve smyslu čl. 90 odst. 1 služebního řádu.
(viz body 37–39)
2. Do právního postavení nepříznivě zasahují ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu pouze akty nebo opatření s právně závaznými účinky, jimiž mohou být přímo a bezprostředně dotčeny zájmy žalobce a které podstatným způsobem mění jeho právní postavení.
Tak tomu zjevně není v případě dopisu příslušného útvaru zaslaného elektronickou poštou, který informuje vedoucího oddělení dočasného zaměstnance o nemožnosti prodloužit smlouvu tohoto zaměstnance a jenž neobsahuje žádnou novou skutečnost ve vztahu k ustanovením smlouvy, která je jediným zdrojem právních účinků pro osoby, na něž se vztahuje služební řád. Takové sdělení představuje akt čistě potvrzující smlouvu, a proto nemůže mít za účinek novou lhůtu k podání žaloby.
(viz body 42–46)
ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (druhého senátu)
14. září 2006 (*)
„Kasační opravný prostředek – Dočasný zaměstnanec – Článek 2 písm. a) PŘOZ – Doba odpracovaná v Komisi v postavení národního přiděleného odborníka – Návrh na zrušení – Přípustnost – Žádost ve smyslu čl. 90 odst. 1 služebního řádu – Pojem – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení“
Ve věci C‑417/05 P,
jejímž předmětem je kasační opravný prostředek na základě článku 56 statutu Soudního dvora, podaný dne 24. listopadu 2005,
Komise Evropských společenství, zastoupená D. Martinem a L. Lozano Palacios, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek,
přičemž další účastnicí řízení je:
Maria Dolores Fernández Gómez, zastoupená J. R. Iturriagagoitiou, abogado,
žalobkyně v prvním stupni,
SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),
ve složení C. W. A. Timmermans, předseda senátu, R. Schintgen, P. Kūris, G. Arestis (zpravodaj) a J. Klučka, soudci,
generální advokát: L. A. Geelhoed,
vedoucí soudní kanceláře: M. Ferreira, vrchní rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 17. května 2006,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 Svým kasačním opravným prostředkem se Komise Evropských společenství domáhá zrušení rozsudku Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 13. září 2005, Fernández Gómez v. Komise (T‑272/03, Sb. VS s. I-A-229 a II‑1049, dále jen „napadený rozsudek“), kterým Soud jednak zrušil rozhodnutí orgánu oprávněného k uzavírání pracovních smluv ze dne 12. května 2003, kterým byla zamítnuta žádost M. D. Fernández Gómez o obnovení smlouvy (dále jen „sporné rozhodnutí“), a jednak uložil Komisi, aby zaplatila M. D. Fernández Gómez částku 50 000 eur jako náhradu škody vzniklou z důvodu tohoto rozhodnutí, jakož i nesla náklady řízení.
Právní rámec, skutkový základ sporu a řízení před Soudem
2 Články 2 a 3 nařízení Rady (EHS, EURATOM, ESUO) č. 259/68 ze dne 29. února 1968, kterým se stanoví služební řád úředníků a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropských společenství a kterým se zavádějí zvláštní opatření dočasně použitelná na úředníky Komise (Úř. věst. L 56, s. 1; Zvl. vyd. 01/02, s. 5), ve znění platném do dne 30. dubna 2004, stanovují služební řád úředníků Evropských společenství (dále jen „služební řád“) a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropských společenství (dále jen „PŘOZ“).
3 Podle čl. 2 písm. a) PŘOZ se dočasnými zaměstnanci rozumějí „zaměstnanci přijatí za účelem obsazení pracovních míst, která jsou uvedena na seznamu pracovních míst přiloženému k oddílu rozpočtu každého orgánu a která rozpočtový orgán označil za dočasná“.
4 Článek 8 PŘOZ upřesňuje zejména, že dočasní zaměstnanci, na které se vztahuje zmíněný čl. 2 písm. a), mohou být přijati na dobu určitou, nebo neurčitou a smlouvy takových zaměstnanců, kteří jsou přijati na dobu určitou, nemohou být obnoveny více než jednou na dobu určitou.
5 Dne 18. října 1994 Komise přijala kodex řádného chování, který obsahuje soubor ustanovení upravujících vztahy mezi útvary Komise a určitými kategoriemi zaměstnanců (dále jen „kodex řádného chování“).
6 Jednotlivé kategorie zaměstnanců, na které se vztahuje tento kodex, jsou „nestatutární zaměstnanci“ a „určité zvláštní kategorie [zaměstnanců]“. Podle bodu I B zmíněného kodexu se „určit[ými] [zvláštními] kategorie[mi] [zaměstnanců]“ rozumějí „určité lidské zdroje, na které se vztahuje služební řád, PŘOZ nebo veřejné právo.“ Posledně uvedené výrazy se vztahují na pomocné úředníky, národní dočasně přidělené odborníky (dále jen „NDPO“), úředníky nebo zaměstnance, kteří čerpají pracovní volno z osobních důvodů nebo pracují na částečný úvazek, bývalé úředníky a dočasné zaměstnance, jakož i na „ostatní zaměstnance Společenství“.
7 Dne 13. listopadu 1996 Komise přijala rozhodnutí nazvané „Politika ve vztahu k dočasným zaměstnancům, na které se vztahuje čl. 2 písm. a) pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropských společenství (PŘOZ)“ (dále jen „rozhodnutí Komise ze dne 13. listopadu 1996“). Toto rozhodnutí přijímá podle nových obecných směrů „operativní ustanovení“ týkající se přijímání a výběru dočasných zaměstnanců, na které se vztahuje čl. 2 písm. a) PŘOZ, délky jejich smluv, omezení kumulace dob s jinými úředními postaveními u Komise nebo smlouvami s Komisí, jakož i vnitřních a vnějších výběrových řízení, která se jich mohou týkat.
8 Bod 6 písm. b) a c) tohoto rozhodnutí stanoví délku smluv, jakož i podmínky pravidla omezujícího kumulaci použitelného na dočasné zaměstnance, na které se vztahuje čl. 2 písm. a) PŘOZ, kterým byla nabídnuta smlouva ode dne 1. prosince 1996 (dále jen „pravidlo omezující kumulaci“). Bod 6 písm. c) upřesňuje zejména toto:
„Celková doba přítomnosti zaměstnanců, kteří nejsou úředníky, u Komise nesmí přesáhnout 6 let. Pro výpočet 6 let se zohlední doby odpracované v postavení dočasného zaměstnance podle čl. 2 písm. a) PŘOZ nebo čl. 2 písm. b) PŘOZ, pomocného zaměstnance nebo nestatutárního zaměstnance. […] Generální ředitelství obdrží doporučení, která jim umožní použít toto omezení kumulace v jejich návrzích na přijímání.“
9 Dne 14. listopadu 1996 generální ředitel generálního ředitelství „Personál a administrativa“ (dále jen „GŘ IX“) zaslal zaměstnancům informativní dopis týkající se „nové politiky ve vztahu k dočasným zaměstnancům, na které se vztahuje čl. 2 písm. a) PŘOZ“. Pokud jde zvláště o pravidlo omezující kumulaci, které omezuje celkovou dobu působení zaměstnanců zaměstnaných na dobu určitou na nanejvýše šest let, tento dopis líčí, že pro výpočet této nejdelší doby je třeba zohlednit zejména „doby odpracované […] v postavení NDPO nebo jakéhokoliv jiného nestatutárního zaměstnance“ v Komisi.
10 Maria Dolores Fernández Gómez pracovala v Komisi jako NDPO tři roky, a to od 1. prosince 1997 do 30. listopadu 2000. Poté byla přijata jako pomocná zaměstnankyně na dobu dvou a půl měsíce, a to od 1. prosince 2000 do 15. února 2001.
11 Následně podala žádost o pracovní místo zveřejněné v oznámení o volném pracovním místě 13T/TRADE/2000, které se týkalo obsazení čtyř dočasných míst u generálního ředitelství „Obchod“. Pokud jde o délku smlouvy, toto oznámení uvádělo:
„[P]ři jmenování uchazeče [...] Komise musí použít pravidla obsažená ve svém rozhodnutí ze dne 13. listopadu 1996, jejichž cílem je omezit délku smluv uzavřených podle čl. 2 písm. a) [PŘOZ] na dobu nanejvýše tří let s možností obnovit smlouvu pouze jednou na dobu nanejvýše jednoho roku.“
12 Vzhledem k tomu, že její žádost byla přijata, M. D. Fernández Gómez uzavřela s Komisí smlouvu dočasné zaměstnankyně ve smyslu čl. 2 písm. a) PŘOZ. Tato smlouva ze dne 17. ledna 2001 nabyla účinnosti dne 16. února 2001. Podle článku 4 zmíněné smlouvy byla délka smlouvy stanovena na dva roky a devět a půl měsíce, takže měla skončit dne 30. listopadu 2003.
13 Tato smlouva byla oznámena odpůrkyni dopisem ze dne 19. ledna 2001, v němž příslušný útvar Komise upozornil M. D. Fernández Gómez na skutečnost, že „smlouva je uzavřena na dobu určitou dvou let a devíti a půl měsíce a v souladu s rozhodnutím Komise ze dne 13. listopadu 1996, kterým se stanoví maximální délka různých typů smluv, nemůže být obnovena.“
14 Dne 13. února 2003 zaslala M. D. Fernández Gómez elektronickou poštou dopis zaměstnanci GŘ IX panu Daumovi. Tento dopis, nazvaný „Otázky týkající se přidělení NDPO“, zněl následovně:
„[…] byla bych Vám vděčná, kdybyste mi poskytl následující informace:
– je ‚pravidlo omezující kumulaci‘ (rozhodnutí Komise ze dne 13. listopadu 1996) použitelné na přidělení NDPO, která začala a skončila před 5. lednem 2002? V případě že ano,
– od jakého data je použitelné a
– proč není takové omezení uvedeno v rozhodnutí Komise ze dne 9. února 2001 (které upravuje podmínky zaměstnání NDPO) a proč doby přidělení NDPO nejsou zmíněny v rozhodnutí ze dne 13. listopadu 1996?
[…]“
15 Ve sdělení ze dne 3. dubna 2003 zaslaném DG IX se vedoucí oddělení, u kterého pracovala M. D. Fernández Gómez, zejména domáhal prodloužení smlouvy dočasné zaměstnankyně M. D. Fernández Gómez na celkovou dobu čtyři roky, kterou považoval za maximální délku této smlouvy. Tato žádost o prodloužení vysvětlovala důvody, proč je další působení dotčené osoby v oddělení „velmi žádoucí“. Zmíněné sdělení mimoto poukazovalo na to, že rozhodnutí Komise ze dne 13. listopadu 1996 nestanoví, že doba přidělení jakožto NDPO je zohledněna pro výpočet doby šesti let stanovených pravidlem omezujícím kumulaci. Totéž sdělení rovněž uvádělo, že NDPO nejsou v kodexu řádného chování uvedeni jako „nestatutární zaměstnanci“.
16 Dne 12. května 2003 zaměstnanec GŘ IX zaslal elektronickou poštou dopis zaměstnanci oddělení, jehož součástí byla M. D. Fernández Gómez. Tento dopis zněl následovně:
„Byl jsem požádán, abych odpověděl na zprávu týkající se prodloužení požadovaných ve Vašem sdělení ze dne 3. dubna 2003 pro dva [dočasné zaměstnance] podle čl. 2 písm. a) PŘOZ, M. D. Fernández Gómez a pana [...]
M. D. Fernández Gómez se přímo spojila s panem Daumem ohledně otázky započtení doby odpracované v postavení NDPO pro použití pravidla omezujícího kumulaci. Pan Daum jí odpověděl, že je ustálenou praxí započítat tuto dobu odpracovanou v postavení NDPO jako dobu odpracovanou v postavení ‚nestatutárního zaměstnance‘ [...]
Proto potvrzuji, že pro tyto dva dočasné zaměstnance, tak jako pro všechny ostatní zaměstnance ve stejné situaci, není stanoveno, že doba odpracovaná v postavení NDPO se nezapočítává ani že se přezkoumá skončení jejich smluv.
[…]“
17 Tento dopis byl M. D. Fernández Gómez zaslán elektronickou poštou dne 18. června 2003.
18 Dne 11. července 2003 M. D. Fernández Gómez podala stížnost na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu, která byla zamítnuta rozhodnutím Komise ze dne 29. října 2003.
19 Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 4. srpna 2003 M. D. Fernández Gómez podala mezitím žalobu směřující jednak ke zrušení sporného rozhodnutí, a jednak k uložení Komisi, aby zaplatila částku 101 328,60 eur, zvýšenou o úroky z prodlení, jako náhradu za vzniklou škodu.
20 Samostatným podáním došlým kanceláři Soudu téhož dne podala M. D. Fernández Gómez rovněž návrh směřující zejména k získání odkladu vykonatelnosti sporného rozhodnutí.
21 Usnesením ze dne 16. září 2003, Fernández Gómez v. Komise (T‑272/03 R, Recueil FP, s. I‑A-197 a II‑979) předseda Soudu zamítl tento návrh a rozhodl, že o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto později.
22 Podáním ze dne 29. ledna 2004 Komise vznesla námitku nepřípustnosti v souladu s čl. 114 odst. 1 jednacího řádu Soudu.
23 Usnesením ze dne 30. dubna 2004 si Soud vyhradil rozhodnout o námitce nepřípustnosti spolu s věcí samou.
24 V napadeném rozsudku Soud poté, co prohlásil žalobu za přípustnou, zrušil sporné rozhodnutí a uložil Komisi, aby zaplatila M. D. Fernández Gómez částku 50 000 eur jako náhradu vzniklé škody.
Návrhová žádání účastnic řízení
25 Svým kasačním opravným prostředkem Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadený rozsudek;
– při rozhodování sporu vyhověl jejím návrhovým žádáním předloženým před Soudem a zamítl žalobu;
– podpůrně, vrátil věc Soudu;
– uložil M. D. Fernández Gómez náhradu nákladů řízení, včetně nákladů řízení před Soudem.
26 Odpůrkyně navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zamítl kasační opravný prostředek v plném rozsahu;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení o žalobě před Soudem a řízení o kasačním opravném prostředku před Soudním dvorem.
27 Dopisem došlým kanceláři Soudního dvora dne 23. února 2006 Komise v souladu s článkem 117 jednacího řádu Soudního dvora požádala o povolení podat repliku. Rozhodnutím ze dne 8. března 2006 předseda Soudního dvora tuto žádost zamítl.
Ke kasačnímu opravnému prostředku
28 Na podporu svého kasačního opravného prostředku se Komise dovolává tří důvodů kasačního opravného prostředku. První důvod vychází z nesprávného právního posouzení, kterého se Soud dopustil, když považoval žalobu proti spornému rozhodnutí za přípustnou. Druhý důvod vychází z nesprávného právního posouzení týkajícího se článku 8 PŘOZ a pravidla omezujícího kumulaci. Třetí důvod vychází z nesprávného právního posouzení, pokud jde o určení a vyčíslení škody, která údajně odpůrkyni vznikla.
K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku
29 Soud nejdříve v bodě 37 napadeného rozsudku konstatoval, že sporné rozhodnutí, tj. elektronickou poštou zaslaný dopis ze dne 12. května 2003, obsahuje odpověď správního orgánu na žádost o prodloužení smlouvy M. D. Fernández Gómez podanou dne 3. dubna 2003 vedoucím jejího oddělení.
30 Podle bodu 38 téhož rozsudku sporné rozhodnutí zamítá tuto žádost z důvodu, že doba tří let, kterou odpůrkyně odpracovala ve službě u Komise jakožto NDPO musí být pro účely použití pravidla omezujícího kumulaci započítána, přičemž zmíněná doba se připočítává k době jednak dvou a půl měsíce, kterou tam odpracovala jako pomocná zaměstnankyně, a jednak k době dvou let a devíti a půl měsíce, kterou u Komise odpracovala jako dočasná zaměstnankyně, což celkem odpovídá nejdelší době šesti let přítomnosti u orgánu stanovené pravidlem omezujícím kumulaci.
31 Dále, jako odpověď na námitku nepřípustnosti vznesenou Komisí, podle níž sporné rozhodnutí pouze potvrzuje obsah smlouvy dočasné zaměstnankyně odpůrkyně, Soud měl v bodě 43 napadeného rozsudku za to, že srovnání sporného rozhodnutí se smlouvou a dopisem ze dne 19. ledna 2001, kterým byla tato smlouva předána, umožňuje konstatovat, že zmíněné rozhodnutí obsahuje novou skutečnost v rozsahu, v němž zamítá žádost o prodloužení zmíněné smlouvy z důvodu, že doba odpracovaná ve službě u Komise v postavení NDPO musí být započtena pro použití pravidla omezujícího kumulaci, zatímco dřívější akty se týkaly pouze otázky délky smlouvy, aniž by se vyslovovaly k otázce jejího případného prodloužení, když tato smlouva skončí, přičemž, pokud jde o tuto otázku, odkazovaly na použitelná pravidla.
32 Poté, co Soud v důsledku toho v bodě 44 napadeného rozsudku usoudil, že sporné rozhodnutí není aktem potvrzujícím dřívější rozhodnutí, ale aktem nepříznivě zasahujícím do právního postavení odpůrkyně, měl nakonec v bodech 45 a 46 téhož rozsudku za to, že lhůty stanovené služebním řádem byly dodrženy, a proto v bodě 47 zmíněného rozsudku došel k závěru, že žaloba je přípustná v plném rozsahu.
33 Komise tvrdí, že Soud se tímto dopustil několika nesprávných právních posouzení. V tomto ohledu uplatňuje zejména, že odpůrkyně nepředložila žádost podle služebního řádu o prodloužení své smlouvy dočasné zaměstnankyně, takže žaloba je už jen z tohoto důvodu nepřípustná. Komise dodává, že v každém případě, vzhledem k tomu, že sporné rozhodnutí bylo pouhým informativním dopisem bez dosahu rozhodnutí, nepředstavuje akt nepříznivě zasahující do právního postavení.
34 Je namístě připomenout znění čl. 90 odst. 1 a 2 služebního řádu, podle něhož:
„1. Každá osoba, na kterou se tento služební řád vztahuje, může předložit orgánu oprávněnému ke jmenování [dále jen ,OOJ‘] žádost, aby vydal v její věci rozhodnutí. Orgán sdělí dotyčné osobě své odůvodněné rozhodnutí do čtyř měsíců ode dne podání žádosti. Neobdrží-li žadatel do konce této lhůty žádnou odpověď na žádost, má se za to, že rozhodnutí je zamítavé, proti takovému rozhodnutí je možné podat stížnost v souladu s následujícím odstavcem.
2. Každá osoba, na kterou se tento služební řád vztahuje, se může obrátit na orgán oprávněný ke jmenování se stížností na opatření, které se jí nepříznivě dotýká, pokud uvedený orgán rozhodl nebo pokud nepřijal opatření stanovené služebním řádem. […]
[…]“
35 Je třeba konstatovat, že z čl. 90 odst. 1 služebního řádu vyplývá, že žádost může být podána OOJ pouze osobou, na kterou se vztahuje služební řád.
36 Jako dočasná zaměstnankyně, patřila odpůrkyně mezi osoby, na které se vztahuje čl. 90 odst. 1 služebního řádu, a z toho důvodu mohla podat žádost stanovenou v tomto ustanovení. Je tudíž třeba přezkoumat, zda skutečně takovou žádost podala.
37 Jak vyplývá ze spisu předloženého Soudnímu dvoru, odpůrkyně navázala ohledně své smlouvy kontakt s GŘ IX prostřednictvím dopisu zaslaného elektronickou poštou ze dne 13. února 2003 uvedeného v bodě 14 tohoto rozsudku. Aniž by zvláště zdůraznila skutečnost, že tento dopis představuje žádost ve smyslu čl. 90 odst. 1 služebního řádu, odpůrkyně tvrdí, že žádost o prodloužení její smlouvy byla podána vedoucím oddělení, v němž pracovala, poté, co ona osobně učinila určité kroky.
38 Je zajisté pravda, že sdělením ze dne 3. dubna 2003 zmíněný vedoucí oddělení žádal o prodloužení smlouvy odpůrkyně. Jak nicméně z jasného znění čl. 90 odst. 1 služebního řádu, které je uvedeno v bodě 34 tohoto rozsudku, vyplývá, pouze osoby, na které se zmíněný služební řád vztahuje, mohou předložit takovou žádost. Sdělení zaslané útvarem Komise jinému útvaru se tedy nachází mimo definovaný rámec tohoto ustanovení. Zdá se mimoto, že takové sdělení nemůže být pokládáno za žádost uvedenou ve zmíněném ustanovení, protože jinak by to umožňovalo obejít postup stanovený v tomto ustanovení.
39 Ze zmíněného dopisu ze dne 13. února 2003 zaslaného elektronickou poštou krom toho také vyplývá, že odpůrkyně nevyzvala OOJ, aby přijal rozhodnutí v tomto ohledu. V tomto dopisu nazvaném „Otázky týkající se přidělení NDPO“ se odpůrkyně totiž omezila na žádost o informace ohledně použití pravidla omezujícího kumulaci v jejím případě.
40 Z toho vyplývá, že odpůrkyně nepodala žádnou žádost ve smyslu čl. 90 odst. 1 služebního řádu.
41 Za těchto podmínek je třeba ještě přezkoumat, zda při neexistenci takové žádosti sporné rozhodnutí představuje akt nepříznivě zasahující do právního postavení, vzhledem k tomu, že odpůrkyně v každém případě podala proti tomuto aktu stížnost ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu.
42 V tomto ohledu je namístě uvést, že do právního postavení nepříznivě zasahují pouze akty nebo opatření s právně závaznými účinky, jimiž mohou být přímo a bezprostředně dotčeny zájmy žalobce a které podstatným způsobem mění jeho právní postavení.
43 Je třeba bez dalšího konstatovat, že dopis zaslaný elektronickou poštou GŘ IX ze dne 12. května 2003 zjevně nepředstavuje takový akt.
44 I kdyby totiž dotčený dopis obsahoval rozhodnutí, podle judikatury má pro osoby, na které se vztahuje služební řád, právní účinky pouze pracovní smlouva (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 9. července 1987, Castagnoli v. Komise, 329/85, Recueil, s. 3281, body 10 a 11, a usnesení ze dne 4. května 1988, Contini v. Komise, 95/87, Recueil, s. 2537, bod 8). Přitom je nesporné, že odpůrkyně nezpochybnila ve lhůtách stanovených služebním řádem ustanovení své smlouvy, tak jak byla vysvětlena v přiloženém dopisu ze dne 19. ledna 2000.
45 Pokud jde mimoto o dopis ze dne 12. května 2003, je třeba konstatovat, že tento dopis neobsahuje ve vztahu ke zmíněným ustanovením žádnou novou skutečnost týkající se data skončení smlouvy odpůrkyně a otázky prodloužení zmíněné smlouvy.
46 Přitom akt, který neobsahuje žádnou novou skutečnost ve vztahu k dřívějšímu aktu, představuje akt čistě potvrzující dřívější akt, a proto nemůže mít za účinek novou lhůtu k podání žaloby (viz rozsudek ze dne 10. prosince 1980, Grasselli v. Komise, 23/80, Recueil, s. 3709, bod 18).
47 Je třeba tedy konstatovat, že Soud tím, že měl v bodě 37 napadeného rozsudku za to, že sporné rozhodnutí podává odpověď správního orgánu na žádost o prodloužení smlouvy M. D. Fernández Gómez předloženou jejím vedoucím oddělení dne 3. dubna 2003, a dále, že v bodě 44 zmíněného rozsudku měl za to, že sporné rozhodnutí představuje akt nepříznivě zasahující do právního postavení, a proto v bodě 47 téhož rozsudku došel k závěru, že žaloba odpůrkyně je přípustná, porušil články 90 a 91 služebního řádu.
48 Je tudíž namístě přijmout první důvod kasačního opravného prostředku a zrušit napadený rozsudek, aniž by bylo nutné rozhodnout o ostatních důvodech kasačního opravného prostředku dovolávaných Komisí. V důsledku toho je namístě zrušit napadený rozsudek rovněž v rozsahu, v němž bylo Komisi uloženo, aby nahradila škodu, která údajně vznikla M. D. Fernández Gómez z důvodu přijetí sporného rozhodnutí.
K žalobě před Soudem
49 V souladu s čl. 61 prvním pododstavcem druhou větou Statutu Soudního dvora může posledně uvedený sám vydat konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje. Tak je tomu v projednávaném případě.
50 Z výše uvedených bodů 43 až 47 vyplývá, že námitka nepřípustnosti vznesená Komisí před Soudem musí být přijata. V důsledku toho je namístě odmítnout žalobu M. D. Fernández Gómez jako nepřípustnou v rozsahu, v němž směřuje ke zrušení sporného rozhodnutí.
51 V tomto ohledu je třeba upřesnit, že nepřípustnost návrhu na zrušení aktu způsobuje nepřípustnost návrhu na náhradu škody, pokud, jak tomu zjevně je v projednávaném případě, existuje úzká souvislost mezi oběma těmito návrhy.
52 Z toho vyplývá, že je namístě odmítnout žalobu M. D. Fernández Gómez v plném rozsahu jako nepřípustnou.
K nákladům řízení
53 V souladu s čl. 122 prvním pododstavcem jednacího řádu, je-li kasační opravný prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydá sám konečné rozhodnutí ve věci, rozhodne o nákladech řízení.
54 Podle čl. 69 odst. 2 prvního pododstavce téhož řádu, jenž se na řízení o opravném prostředku použije na základě článku 118 téhož řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.
55 Nicméně podle článku 70 zmíněného jednacího řádu, jenž se použije na kasační opravné prostředky podané orgány na základě článků 118 a 122 tohoto jednacího řádu, ve sporech mezi Společenstvími a jejich zaměstnanci nesou v zásadě orgány vlastní náklady. Za těchto podmínek každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:
1) Rozsudek Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 13. září 2005, Fernández Gómez v. Komise (T‑272/03), se zrušuje.
2) Žaloba podaná M. D. Fernández Gómez Soudu prvního stupně Evropských společenství směřující ke zrušení rozhodnutí orgánu oprávněného k uzavírání pracovních smluv ze dne 12. května 2003, kterým byla zamítnuta žádost o obnovení smlouvy M. D. Fernández Gómez, a k náhradě škody údajně vzniklé jakožto důsledek tohoto rozhodnutí, se odmítá jako nepřípustná.
3) Každý účastník řízení ponese vlastní náklady jak řízení v prvním stupni, tak řízení o kasačním opravném prostředku.
Podpisy.
* Jednací jazyk: francouzština.