1. Řízení – Předkládání nových důvodů v průběhu řízení
(Jednací řád Soudu, čl. 48 odst.2)
2. Ochranná známka Společenství – Řízení o žalobě
(Jednací řád Soudu, čl. 135 odst. 4; nařízení Rady č. 40/94, článek 63)
3. Ochranná známka Společenství – Definice a nabytí ochranné známky Společenství – Relativní důvody pro zamítnutí – Námitky majitele starší totožné nebo podobné ochranné známky zapsané pro totožné nebo podobné výrobky nebo služby
[Nařízení Rady č. 40/94, čl. 8 odst. 1 písm. b)]
4. Ochranná známka Společenství – Rozhodnutí Úřadu – Legalita
(Nařízení Rady č. 40/94)
5. Kasační opravný prostředek – Důvody – Rozporné odůvodnění – Přípustnost
1. Ačkoliv čl. 48 odst. 2 první pododstavec jednacího řádu Soudu zakazuje předkládání nových důvodů v průběhu řízení, ledaže by se zakládaly na právních a skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení, důvod, který představuje rozšíření dříve formulovaného důvodu, musí být nicméně považován za přípustný.
(viz body 38–40)
2. V řízení týkajícím se žaloby proti rozhodnutí odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory), kterým bylo rozhodnuto o odvolání proti rozhodnutí námitkového oddělení, účastník řízení, který požadoval zápis ochranné známky, nemá pravomoc změnit před Soudem takové podmínky sporu, jež vyplynuly z příslušných požadavků a tvrzení jeho samého a osoby, jež podala námitky před Úřadem.
Jednak totiž z článku 63 nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství vyplývá, že zrušení, stejně jako změna rozhodnutí odvolacích senátů jsou možné pouze v případě nepříslušnosti, podstatného porušení procesních ustanovení, porušení Smlouvy o ES, nařízení č. 40/94 nebo prováděcích předpisů nebo v případě zneužití pravomoci. Proto se přezkum tohoto rozhodnutí vykonávaný soudem Společenství omezuje pouze na přezkum jeho legality, a jeho předmětem tedy není nový přezkum skutkových okolností, které byly posouzeny odděleními Úřadu, vyžadující zohlednění skutečností, které mu byly nově předloženy.
Krom toho z čl. 135 odst. 4 jednacího řádu Soudu vyplývá, že účastníci řízení před tímto Soudem nesmí změnit předmět řízení tak, jak byl definován před odvolacím senátem.
(viz body 43–45)
3. V rámci posouzení existence nebezpečí záměny ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství týkající se ochranné známky pro léčiva, pro jejichž prodej konečnému spotřebiteli v lékárně je nezbytný lékařský předpis, Soud může konstatovat, aniž by se dopustil nesprávného právního posouzení, že relevantní veřejnost je tvořena jak konečnými spotřebiteli, tak odborníky ve zdravotnictví, a sice lékaři, kteří léčivo předepisují, jakož i lékárníky, kteří jej prodávají. Skutečnost, že takoví zprostředkovatelé, jako tito odborníci ve zdravotnictví, jsou schopni ovlivnit či určit výběr konečných spotřebitelů, není sama o sobě takové povahy, aby vyloučila veškeré nebezpečí záměny pro uvedené spotřebitele, pokud jde o původ dotčených výrobků.
Krom toho, jelikož je nesporné, že celý postup uvádění farmaceutických přípravků na trh má za cíl jejich nákup konečnými spotřebiteli, role zajištěná zprostředkovateli musí být částečně vyvážena vysokým stupněm pozornosti, který jsou tito spotřebitelé schopni vykázat při předpisu farmaceutických přípravků, a tudíž schopností uvedených spotřebitelů přimět tyto odborníky ke zohlednění jejich vnímání dotčených ochranných známek, a zejména jejich požadavků nebo preferencí.
(viz body 52, 57–59, 61, 63)
4. Rozhodnutí o zápisu označení jako ochranné známky Společenství, která odvolací senáty Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) přijímají na základě nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství, jsou přijímána v rámci přesně stanovené pravomoci, a nikoli v rámci diskreční pravomoci. Legalita uvedených rozhodnutí musí být tudíž posuzována výlučně na základě tohoto nařízení, jak je vykládáno soudem Společenství, a nikoli na základě dřívější rozhodovací praxe odvolacích senátů.
(viz bod 65)
5. Otázka, zda odůvodnění rozsudku Soudu je rozporné, nebo nedostatečné, je právní otázkou, které se lze jako takové dovolávat v rámci kasačního opravného prostředku.
(viz bod 97)