1. Daňová ustanovení – Harmonizace právních předpisů – Osvobození od daní ve věcech trvalého dovozu osobního majetku jednotlivců – Směrnice 83/183
(Směrnice Rady 83/183, čl. 1 odst. 1)
2. Daňová ustanovení – Harmonizace právních předpisů – Osvobození od daní ve věcech trvalého dovozu osobního majetku jednotlivců – Obvyklé bydliště ve smyslu směrnice 83/183
(Směrnice Rady 83/183, čl. 6 odst. 1)
3. Volný pohyb osob – Pracovníci – Rovné zacházení
(Článek 39 ES; směrnice Rady 83/183, čl. 1 odst. 1)
1. Spotřební daně vybírané při dovozu vozidla k soukromému používání natrvalo z jiného členského státu spadají do působnosti osvobození od daní stanoveného v čl. 1 odst. 1 směrnice 83/183 o osvobození od daní, které se vztahuje na trvalý dovoz osobního majetku jednotlivců z členského státu, pokud se prokáže, což přísluší vnitrostátnímu soudu ověřit, že se obvykle vztahují na dovoz vozidla k soukromému používání z jiného členského státu natrvalo, tak jak to požaduje uvedený čl. 1 odst. 1. Na jednorázovou doplňkovou registrační daň, která je vybírána při tomto dovozu, se rovněž vztahuje čl. 1 odst. 1, pokud se prokáže, což přísluší vnitrostátnímu soudu ověřit, že souvisí s dovozem vozidla jako takovým. Naproti tomu, když vnitrostátní ustanovení upravující dotčenou daň vážou vznik daňové povinnosti na jinou skutečnost než na dovoz, jakou je první registrace nebo použití vozidla na vnitrostátním území, uvedená daň nespadá do působnosti výše uvedené směrnice.
(viz body 48–49, 51 a výrok)
2. Článek 6 odst. 1 směrnice 83/183 o osvobození od daní, které se vztahuje na trvalý dovoz osobního majetku jednotlivců z členského státu, je třeba vykládat tak, že zaměstnanec veřejné správy, zaměstnanec ozbrojených sil, bezpečnostních sborů nebo přístavních hlídek členského státu, který žije alespoň 185 dnů v kalendářním roce v jiném členském státě se členy své rodiny za účelem výkonu dočasného služebního úkolu v tomto státě, má po dobu svého služebního úkolu své obvyklé bydliště ve smyslu uvedeného článku v tomto jiném členském státě.
Kritéria vymezení pojmu „obvyklé bydliště“ se totiž týkají jak pracovní a osobní vazby osoby na určité místo, tak délky trvání této vazby, a musí být tedy zkoumána kumulativně. Za obvyklé bydliště musí být považováno místo, kde dotyčná osoba soustředila trvale své zájmy. V případě, kdy celkové posouzení pracovních a osobních vazeb nestačí k určení trvalého centra zájmů dotyčné osoby, je za tímto účelem třeba upřednostnit osobní vazby.
(viz body 54–55, 61–62, 81 a výrok)
3. V případě, že se po ověření provedeném vnitrostátním soudem prokáže, že daně, vybírané členským státem při dovozu vozidla k soukromému používání z jiného členského státu natrvalo, nespadají do působnosti osvobození od daní stanoveného v čl. 1 odst. 1 směrnice 83/183 o osvobození od daní, které se vztahuje na trvalý dovoz osobního majetku jednotlivců z členského státu, přísluší tomuto soudu ověřit s ohledem na požadavky vyplývající z článku 39 ES, zda použití vnitrostátního práva upravujícího tyto daně může zajistit, aby se v souvislosti s těmito daněmi osoba, která v rámci přemístění svého bydliště po ukončení profesní činnosti v jiném členském státě doveze vozidlo do členského státu původu, nenacházela v nepříznivější situaci, než osoby, jež pobývaly trvale v tomto členském státě, zejména pokud jde o zohlednění skutečného opotřebení vozidla podléhajícího zdanění, a popřípadě, zda je takové rozdílné zacházení odůvodněno objektivními důvody, které jsou nezávislé na bydlišti dotyčných osob, a přiměřené cíli legitimně sledovanému vnitrostátním právem.
(viz body 78, 81 a výrok)