Volný pohyb kapitálu – Omezení nabývání nemovitostí
(Článek 56 ES)
Článek 56 ES brání tomu, aby vnitrostátní právní úprava podmiňovala nabytí zemědělského statku s pozemky tím, že si nabyvatel zřídí na dobu osmi let na tomto statku trvalé bydliště bez ohledu na konkrétní okolnosti související s vlastnostmi dotyčného zemědělského statku s pozemky.
Lze sice připustit, že vnitrostátní právní úprava, která obsahuje takovou povinnost bydliště, jejímž cílem je zabránit nabývání zemědělské půdy z čistě spekulativních důvodů, a která tak směřuje k usnadnění nabývání této půdy přednostně osobami, které ji chtějí obdělávat, odpovídá v členském státě, jehož zemědělská půda představuje omezený přírodní zdroj, cíli obecného zájmu. Nicméně povinnost bydliště představuje opatření, které překračuje meze toho, co je k dosažení takového cíle nezbytné. Jednak se totiž ukazuje jako obzvláště omezující v tom, že omezuje nejen volný pohyb kapitálu, ale rovněž právo nabyvatele zvolit si svobodně místo pobytu, zaručené Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a chráněné v právním řádu Společenství, a zasahuje tak do základního práva. Krom toho nic neumožňuje konstatovat, že k dosažení sledovaného cíle není možné přijmout jiná opatření, méně omezující než tato povinnost. Taková povinnost, tím spíše pokud je doplněna podmínkou, že bydliště musí být zachováno po dobu několika let, překračuje meze toho, co lze považovat za nezbytné.
(viz body 33–37, 41–42, 50, výrok 1)