ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého senátu)

7. června 2007

Věc C-362/05 P

Jacques Wunenburger

v.

Komise Evropských společenství

„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Povýšení – Výběrové řízení – Zamítnutí žádosti navrhovatele – Propuštění z pracovního místa – Povinnost odůvodnění – Nesprávné právní posouzení – Vzájemný kasační opravný prostředek – Předmět sporu – Právní zájem na pokračování v řízení“

Předmět: Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 5. července 2005, Wunenburger v. Komise (T-370/03, Sb. VS s. I‑A‑189 a II‑853) a směřující ke zrušení tohoto rozsudku.

Rozhodnutí: Zamítnutí hlavního kasačního opravného prostředku podaného J. Wunenburgerem a vzájemného kasačního opravného prostředku podaného Komisí.

Shrnutí

1.        Kasační opravný prostředek – Předmět

(Statut Soudního dvora, čl. 56 druhý pododstavec)

2.        Žaloba na neplatnost – Zastarání napadeného aktu v průběhu řízení – Žaloba, která se nestala bezpředmětnou, pokud nedošlo ke zrušení napadeného aktu

(Článek 230 ES a čl. 233 první pododstavec ES; služební řád, článek 29)

1.        Jelikož podle čl. 56 druhého pododstavce statutu Soudního dvora může opravný prostředek podat kterýkoli účastník řízení, jehož návrhovému žádání nebylo zcela nebo zčásti vyhověno, kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu je přípustný v rozsahu, v němž Soud zamítl námitku nepřípustnosti nebo námitku nevydání rozhodnutí ve věci samé a to i když žaloba byla nakonec zamítnuta jako neopodstatněná. Není totiž namístě s ohledem na toto ustanovení rozlišovat, zda námitka vznesená před Soudem a jím zamítnutá směřuje k tomu, aby žaloba byla odmítnuta, protože je nepřípustná, nebo aby byla zamítnuta, protože je bezpředmětná, protože se jedná o dvě námitky a překážky řízení, které v případě, že uspějí, brání Soudu, aby rozhodl ve věci samé.

2.        Zastarání aktu napadeného v žalobě na neplatnost, k němuž došlo v průběhu řízení, nevede samo o sobě k tomu, že soudu Společenství vzniká povinnost rozhodnout o nevydání rozhodnutí ve věci samé pro neexistenci předmětu nebo právního zájmu na pokračování v řízení ke dni vydání rozsudku. Spor má tak nadále svůj předmět, pokud akt nepříznivě zasahující do právního postavení není formálně zrušen a navrhovatel může mít nadále svůj právní zájem na navržení jeho zrušení, aby bylo možné zabránit tomu, že protiprávnost, kterou je tento akt údajně postižen, se zopakuje v budoucnu. Takový právní zájem vyplývá z čl. 233 prvního pododstavce ES, podle něhož orgány, jejichž akt byl prohlášen za neplatný, jsou povinny přijmout opatření vyplývající z rozsudku. Tento právní zájem může nicméně existovat pouze tehdy, pokud se tvrzená protiprávnost může opakovat v budoucnu bez ohledu na okolnosti věci, ve které navrhovatel podal žalobu.

Tomu tak je v případě žaloby na neplatnost podané úředníkem proti zamítnutí žádosti o volné pracovní místo a proti jmenování jiného úředníka, pokud správní orgán v průběhu řízení přistoupil k propuštění z tohoto pracovního místa podle článku 50 služebního řádu a k zorganizování nového výběrového řízení, čímž učinil napadené akty zastaralými v rozsahu, v němž navrhovatel zpochybňuje řízení, které vedlo k přijetí původního jmenování. Na rozdíl od meritorního posouzení jednotlivých žádostí o pracovní místo určené k obsazení se totiž podmínky výběrového řízení mohou v budoucnu opakovat v rámci obdobných řízení, takže navrhovatel má z hlediska příštích žádostí o taková pracovní místa, jako je dotčené pracovní místo, nadále právní zájem na pokračování v řízení proti napadeným rozhodnutím.