Věc C-328/05 P
SGL Carbon AG
v.
Komise Evropských společenství
„Kasační opravný prostředek – Hospodářská soutěž – Kartelová dohoda – Pokyny o metodě stanovování pokut – Sdělení o spolupráci – Zásada non bis in idem“
Shrnutí rozsudku
1. Hospodářská soutěž – Pokuty – Sankce Společenství a sankce uložené ve třetím státě za porušení vnitrostátního práva hospodářské soutěže
(Článek 3 odst. 1 písm. g), ES; nařízení Rady č.17, článek 15)
2. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Chybné posouzení skutkového stavu – Nepřípustnost – Přezkum hodnocení důkazů Soudním dvorem – Vyloučení s výjimkou případu zkreslení
(Článek 225 odst. 1ES; statut Soudního dvora, čl. 58 pododstavec 1)
3. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Oznámení námitek – Nezbytný obsah – Dodržování práv obhajoby
(Nařízení Rady č. 17, čl. 19, odst. 1)
4. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Dodržování práv obhajoby
5. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria
(Nařízení Rady č. 17; sdělení Komise 96/C 207/04)
6. Kasační opravný prostředek – Příslušnost Soudního dvora
(Nařízení Rady č. 17, článek 15)
7. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Finanční situace dotyčného podniku
(Nařízení Rady č. 17, článek 15)
8. Hospodářská soutěž – Pokuty – Posuzovací pravomoc Komise
(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2)
1. V případě kartelové dohody s mezinárodním kontextem, která se vyznačuje zejména zásahy právních řádů třetích států na jejich územích, se výkon pravomocí orgánů uvedených třetích států pověřených ochranou volné hospodářské soutěže v rámci jejich územní působnosti řídí požadavky, které jsou vlastní uvedeným státům. Základní prvky právních řádů jiných států v oblasti hospodářské soutěže totiž zahrnují nejen zvláštní účely a cíle, ale rovněž vedou k přijetí zvláštních hmotněprávních pravidel, jakož i k rozličným právním následkům ve správní, trestněprávní či občanskoprávní oblasti v případě, že orgány uvedených států shledaly existenci protiprávního jednání porušujícího pravidla v oblasti hospodářské soutěže.
Z toho vyplývá, že když Komise ukládá sankce za protiprávní jednání podniku, a to i když má jednání původ v kartelové dohodě mezinárodní povahy, je jejím cílem chránit volnou hospodářskou soutěž na vnitřním trhu Společenství, což je podle čl. 3 odst. 1 písm. g) Smlouvy o ES základním cílem Společenství. Z důvodu zvláštní povahy právních zájmů chráněných na úrovni Společenství se totiž posouzení provedené Komisí na základě jejích pravomocí v dané věci mohou významně lišit od posouzení provedených orgány třetích států.
Zásada non bis in idem, zakotvená v článku 4 protokolu č. 7 k Evropské úmluvě o lidských právech, se proto nepoužije na situace, do kterých v rámci vlastních pravomocí zasahují právní řády a orgány ochrany hospodářské soutěže třetích států.
(viz body 24–30)
2. Jedině Soud je příslušný jednak zjistit skutkový stav, kromě případu, kdy věcná nesprávnost jeho zjištění vyplývá z písemností ve spise, které mu byly předloženy, a jednak tento skutkový stav posoudit. Z toho vyplývá, že hodnocení důkazů předložených Soudu nepředstavuje, s výjimkou případu zkreslování těchto důkazů, právní otázku, která by jako taková podléhala přezkumu Soudního dvora.
Z toho vyplývá, že důvod uplatňovaný navrhovatelem v rámci řízení o kasačním opravném prostředku, který směřuje k tomu, aby Soudní dvůr přezkoumal opodstatněnost zjištění, ke kterému dospěl Soud na základě podrobného zkoumání skutkových okolností a podle kterého podnik sehrál úlohu vůdce kartelové dohody, což je přitěžující okolností, je nepřípustný.
(viz body 41–42, 48)
3. Jestliže Komise v oznámení námitek uvede hlavní skutkové a právní okolnosti, které mohou vést k uložení pokuty, jako je závažnost a délka trvání předpokládaného protiprávního jednání a skutečnost, že k němu došlo úmyslně nebo z nedbalosti, splní svoji povinnost zachovat právo podniků být vyslechnuty.
Práva obhajoby jsou zachována, neboť byla poskytnuta možnost vyjádřit se k délce trvání, závažnosti a povaze protiprávního jednání, kterého se dopustila. Komise není povinna vysvětlit v oznámení námitek způsob, jakým by mohla použít jednotlivé informace při stanovování výše pokuty.
Jestliže oznámení námitek obsahuje údaj o tom, že dotčený podnik sehrál roli vůdce a podněcovatele protiprávního jednání, je podnik upozorněn, že tato okolnost může být zohledněna při stanovení pokuty. Skutečnost, že rozhodnutí o sankci považuje dotčený podnik za jediného vůdce kartelové dohody, nemění v případě tohoto podniku jeho postavení do té míry, že by byla porušena jeho práva obhajoby, neboť oznámení námitek je ve své podstatě prozatímní a může být pozměněno v průběhu hodnocení, ke kterému Komise později přistupuje na základě připomínek, které jí byly stranami předloženy, a dalších skutkových zjištění.
(viz body 56–58, 60, 62)
4. Dodržování práv obhajoby vyžaduje zejména, aby podniku, který je předmětem šetření, bylo v průběhu správního řízení umožněno užitečně vyjádřit své stanovisko k existenci a relevanci namítaných skutečností a k dokumentům, které Komise použila. Jazykové znalosti člena týmu pověřeného šetřením kartelové dohody nemohou být samy o sobě rozhodující pro to, aby byla posouzena otázka, zda se Komise dopustila případného porušení práv obhajoby.
(viz body 71, 73)
5. Komise má širokou posuzovací pravomoc, co se týče metody výpočtu pokut, a v tomto ohledu může vzít v potaz celou řadu okolností, mezi něž patří i spolupráce dotčených podniků v průběhu šetření vedeného útvary tohoto orgánu. Spolupráce podniku s Komisí může odůvodnit snížení pokuty na základě sdělení, které upravuje neuložení pokut nebo snížení jejich výše ve věcech kartelových dohod, pouze tehdy, když Komisi skutečně umožní splnit její úkol spočívající ve zjištění existence protiprávního jednání a jeho ukončení. Komise má široký prostor pro uvážení při posuzování kvality a užitečnosti podnikem poskytnuté spolupráce, zejména pak v porovnání s přispěním ostatních podniků.
(viz body 81, 83, 88)
6. Soudnímu dvoru nepřísluší, když rozhoduje v rámci kasačního opravného prostředku o právních otázkách, nahrazovat, z důvodů ekvity, svým vlastním posouzením posouzení Soudu, který ve své plné jurisdikci rozhodl o výši pokuty uložené podniku za porušení práva Společenství. Důvod, na základě kterého se podnik snaží zpochybnit přiměřenost pokuty, která mu byla uložena, musí být v tomto rozsahu prohlášen za nepřípustný, neboť se jím domáhá přezkumu posouzení skutkového stavu, ke kterému Soudní dvůr není v rámci kasačního opravného prostředku příslušný.
(viz body 98–99)
7. Komise není povinna při stanovení výše pokuty zohlednit hospodářskou situaci dotčeného podniku, jelikož uznání takové povinnosti by vedlo k poskytnutí neodůvodněné soutěžní výhody podnikům, které se nejméně přizpůsobují podmínkám trhu.
(viz bod 100)
8. Pravomoci svěřené Komisi na základě čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 zahrnují možnost určit datum splatnosti pokut, od kterého počínají běžet úroky, jakož i sazbu těchto úroků a způsoby, jakým Komise provede své rozhodnutí. Komise je tedy oprávněna, v rozsahu potřebném pro odrazení od pozdní platby pokuty, vycházet z vyšší hodnoty, než je průměrný tržní úrok nabízený při poskytování úvěrů.
(viz body 109–111)
ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého senátu)
10. května 2007 (*)
„Kasační opravný prostředek – Hospodářská soutěž – Kartelová dohoda – Pokyny o metodě stanovování pokut – Sdělení o spolupráci – Zásada non bis in idem“
Ve věci C‑328/05 P,
jejímž předmětem je kasační opravný prostředek na základě článku 56 statutu Soudního dvora, podaný dne 30. srpna 2005,
SGL Carbon AG, se sídlem ve Wiesbadenu (Německo), zastoupená M. Klusmannem a F. Wiemerem, Rechtsanwälte,
účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka),
přičemž další účastnicí řízení je:
Komise Evropských společenství, zastoupená F. Castillem de la Torre, M. Schneiderem a W. Möllsem a též H. Gading, jako zmocněnci,
žalovaná v prvním stupni,
SOUDNÍ DVŮR (čtvrtý senát),
ve složení K. Lenaerts, předseda senátu, E. Juhász, R. Silva de Lapuerta (zpravodaj), G. Arestis a T. von Danwitz, soudci,
generální advokát: J. Mazák,
vedoucí soudní kanceláře: B. Fülöp, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 26. října 2006,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 18. ledna 2007,
vydává tento
Rozsudek
1 Ve svém kasačním opravném prostředku SGL Carbon AG (dále jen „SGL Carbon“) navrhuje v prvé řadě částečné zrušení rozsudku Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 15. června 2005, Tokai Carbon a další v. Komise (T‑71/03, T‑74/03, T‑87/03 a T‑91/03, Sb. rozh. s. II‑10, dále jen „napadený rozsudek“), kterým Soud zamítl její žalobu směřující proti rozhodnutí Komise K(2002)5083 konečné ze dne 17. prosince 2002 v řízení podle článku 81 Smlouvy o ES a článku 53 Dohody o EHP (Věc COMP/E-2/37.667 – Speciální grafity), dále jen „sporné rozhodnutí“, a podpůrně snížení pokuty, která jí byla uvedeným rozhodnutím uložena.
Právní rámec
Nařízení č. 17
2 Článek 15 nařízení Rady č. 17 ze dne 6. února 1962, první nařízení, kterým se provádějí články [81] a [82] Smlouvy (Úř. věst. 1962, 13, s. 204; Zvl. vyd. 08/01, s. 3), stanoví:
„1. Komise může svým rozhodnutím uložit podnikům nebo sdružením podniků pokuty od 100 do 5 000 zúčtovacích jednotek tehdy, pokud úmyslně nebo z nedbalosti:
[…]
b) při odpovědi na žádost podle čl. 11 odst. 3 nebo 5 […] poskytnou nesprávné informace;
2. Komise může podnikům nebo sdružením podniků uložit rozhodnutím pokuty ve výši od 1 000 do 1 000 000 zúčtovacích jednotek nebo v částce tuto výši přesahující, ale nepřesahující 10 % obratu dosaženého v předchozím účetním roce všemi podniky, které se na porušení podílely, a pokud úmyslně nebo z nedbalosti:
a) poruší čl. [81] odst. 1 nebo článek [82] Smlouvy […]
[…]
Při stanovení výše pokuty se bere v úvahu závažnost a trvání daného porušení [protiprávního jednání].
[…]“
Pokyny
3 Sdělení Komise nazvané „Pokyny o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO“ (Úř. věst. 1998, C 9, s. 3; Zvl. vyd. 08/01, s. 171; dále jen „pokyny“) ve své preambuli uvádí:
„Zásady uvedené v […] pokynech by měly zajistit průhlednost a nestrannost rozhodnutí Komise, jak pokud jde o podniky, tak o Soudní dvůr, při zachování volnosti rozhodování svěřené Komisi příslušnými právními předpisy udělovat pokuty v rozsahu 10 % celkového obratu podniků. Tato volnost se však musí řídit koherentní a nediskriminační politikou, která je v souladu s cíli sledovanými při ukládání sankcí za porušování pravidel hospodářské soutěže.
Nová metoda stanovování výše pokuty se bude řídit následujícími pravidly, která vycházejí ze základní částky, jež bude zvýšena s ohledem na přitěžující okolnosti, nebo snížena s ohledem na polehčující okolnosti.“
4 Podle bodu 1 pokynů se „[z]ákladní částka stanoví podle závažnosti a délky [trvání] protiprávního jednání, což jsou jediná kritéria uvedená v čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17“. Podle bodu 2 těchto pokynů se základní částka zvýší z důvodů přitěžujících okolností, jako například opakovaného protiprávního jednání stejného typu spáchaného stejným podnikem nebo stejnými podniky. Podle bodu 3 pokynů může být uvedená částka snížena z důvodu zvláštních polehčujících okolností.
Sdělení o spolupráci
5 Komise ve svém sdělení o neuložení nebo snížení pokut v případech kartelových dohod (Úř. věst. 1996, C 207, s. 4, dále jen „sdělení o spolupráci“) vymezila podmínky, za kterých mohou být podniky, které s ní v průběhu jejího šetření kartelové dohody spolupracují, osvobozeny od pokut nebo být oprávněny ke snížení pokuty, kterou by musely zaplatit, pokud by ke spolupráci nedošlo.
6 Podle bodu A odst. 5 sdělení o spolupráci:
„Spolupráce podniku s ní je pouze jednou z mnoha skutečností, k nimž Komise při stanovení výše pokuty přihlíží. […]“ (neoficiální překlad)
7 Bod C tohoto sdělení, nazvaný „Významné snížení výše pokuty“, zní:
„Podnik, který při splnění podmínek uvedených v [bodě] B, [písm.] b) až e), oznámí tajnou kartelovou dohodu poté, co Komise na základě rozhodnutí provedla šetření u podniků, které se účastnily kartelové dohody, aniž by toto šetření mohlo poskytnout dostatečný základ k odůvodnění zahájení řízení za účelem přijetí rozhodnutí, je oprávněn ke snížení částky pokuty o 50 až 75 %.“ (neoficiální překlad)
8 Podmínky upravené v bodě B sdělení o spolupráci, na které odkazuje bod C tohoto sdělení stanoví:
„Podnik, který:
a) oznámí tajnou kartelovou dohodu Komisi předtím, než Komise na základě rozhodnutí provede šetření u podniků, které jsou stranami kartelové dohody, pokud Komise již nedisponuje informacemi, které jsou dostatečné k prokázání existence oznámené kartelové dohody;
b) je první, kdo poskytne určující důkazy o existenci kartelové dohody;
c) ukončil svou účast na protiprávním jednání nejpozději v okamžiku, kdy oznámí kartelovou dohodu;
d) poskytne Komisi všechny užitečné informace, jakož i všechny dokumenty a důkazy, týkající se kartelové dohody, kterými disponuje, a bude stále a plně spolupracovat v průběhu celého šetření;
e) nepřinutil jiný podnik k účasti na kartelové dohodě ani neměl iniciativní nebo určující roli v protiprávním jednání .“
9 Bod D sdělení o spolupráci, nazvaný „Podstatné snížení výše pokuty“, zní:
„1 Pokud podnik spolupracuje, aniž by byly splněny všechny podmínky uvedené v částech B a C, má nárok na 10% až 50% snížení výše pokuty, která by mu byla uložena, pokud by ke spolupráci nedošlo.
2. Tak tomu může být zejména pokud:
– před odesláním oznámení námitek podnik poskytne Komisi informace o dokumentech nebo jiných důkazech, které přispívají k prokázání existence protiprávního jednání,
– po obdržení oznámení námitek podnik informuje Komisi, že nezpochybňuje věcnou správnost skutkových zjištění, na kterých Komise založila svá obvinění.“ (neoficiální překlad)
Protokol č. 7 k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod
10 Článek 4 protokolu č. 7 k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950 stanoví:
„Právo nebýt souzen nebo potrestán dvakrát
1. Nikdo nemůže být stíhán nebo potrestán v trestním řízení podléhajícím pravomoci téhož státu za trestný čin, za který již byl osvobozen nebo odsouzen konečným rozsudkem podle zákona a trestního řádu tohoto státu.
2. Ustanovení předchozího odstavce nejsou na překážku obnově řízení podle zákona a trestního řádu příslušného státu, jestliže nové nebo nově odhalené skutečnosti nebo podstatná vada v předešlém řízení mohly ovlivnit rozhodnutí ve věci.
[…]“
Skutkový základ sporu a sporné rozhodnutí
11 Soud v napadeném rozsudku shrnul skutkový rámec žaloby, kterou projednával, takto:
„1 [Sporným] rozhodnutím Komise konstatovala účast různých podniků na řadě dohod a jednání ve vzájemné shodě ve smyslu čl. 81 odst. 1 ES a čl. 53 odst. 1 Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP) v odvětví speciálních grafitů, a to v období od července 1993 do února 1998.
2 Pro účely [sporného] rozhodnutí se ,speciálními grafity‘ rozumí skupina grafitových výrobků pro různá použití, vyjma grafitových elektrod určených pro ocelářství, zejména pak isostatický grafit, extrudovaný grafit a lisovaný grafit.
3 Mechanické vlastnosti isostatického grafitu jsou lepší než vlastnosti extrudovaného grafitu a lisovaného grafitu, přičemž cena každé kategorie grafitů se mění v závislosti na mechanických vlastnostech. Vyskytuje se zejména ve formě elektrod pro elektroerozivní stroje používané při výrobě kovových forem v automobilovém odvětví a v odvětví elektroniky. Isostatický grafit se dále používá pro výrobu forem pro kontinuální lití neželezných kovů, jako jsou měď a slitiny mědi.
4 Rozdíl mezi výrobními náklady isostatického grafitu a extrudovaného grafitu či lisovaného grafitu dosahuje nejméně 20 %. Extrudovaný grafit bývá zpravidla nejlevnější, a proto, pokud vyhovuje nárokům na dané použití, je první volbou. Extrudované výrobky mají celou řadu využití v průmyslu, především v ocelářství, při zpracovávání hliníku, v chemickém průmyslu a metalurgii.
5 Lisovaný grafit je obvykle používán pouze pro aplikace vyžadující větší rozměry, neboť má zpravidla horší vlastnostmi než grafit extrudovaný.
6 Výrobky ze speciálního grafitu jsou obvykle zákazníkům dodávány přímo od výrobce v podobě hotových opracovaných výrobků nebo prostřednictvím zpracovatelů. Tito zpracovatelé nakupují neopracovaný grafit v blocích či tyčích, opracují jej, tj. přizpůsobí jej zákazníkovým potřebám, a opracované výrobky dále prodají koncovému zákazníkovi.
7 [Sporné] rozhodnutí se týká dvou různých kartelových dohod, a to jednak dohody na trhu speciálního isostatického grafitu, a jednak dohody na trhu speciálního extrudovaného grafitu. Nebyl nalezen žádný důkaz o protiprávním jednání na trhu lisovaného grafitu. Tyto kartelové dohody se týkaly velmi specifických výrobků, zejména grafitu ve formě řezaných bloků, nikoli však obráběných výrobků zhotovovaných pro zákazníka ,na míru‘.
8 Na západě jsou hlavními výrobci speciálních grafitů nadnárodní korporace. Prodeje speciálních grafitů představovaly na celosvětové úrovni v roce 2000 hodnotu zhruba 900 milionů eur, přičemž okolo 500 milionů eur připadalo na isostatický grafit a 300 milionů eur na grafit extrudovaný. V roce 2000 v celém Společenství/EHP dosáhla hodnota prodejů u isostatických výrobků 100 milionů až 120 milionů eur a u extrudovaných výrobků 60 milionů až 70 milionů eur. Neopracované výrobky představovaly na trhu isostatického grafitu hodnotu mezi zhruba 35 miliony a 50 miliony eur a okolo 30 milionů eur na trhu grafitu extrudovaného.
9 Ke dni vydání [sporného] rozhodnutí byla na území Společenství/EHP největším výrobcem speciálního isostatického grafitu [zejména] německá společnost SGL Carbon AG […].
[…]
12 Od června 1997 prováděla Komise šetření na trhu grafitových elektrod, na jehož základě přijala rozhodnutí ze dne 18. července 2001 v řízení podle článku 81 Smlouvy o ES a článku 53 Dohody o EHP – věc COMP/E-1/36.490 – grafitové elektrody (Úř. věst. 2002, L 100, s. 1). […]
[…]
14 V USA byla v březnu 2000 a v únoru 2001 zahájena trestní stíhání proti dceřiné společnosti [Le Carbone-Lorraine SA] a dceřiné společnosti [japonské společnosti Toyo Tanso Co. Ltd] z důvodu, že se účastnily zakázané dohody na trhu speciálních grafitů. Společnosti svoji vinu uznaly a souhlasily se zaplacením pokut. […]
15 Dne 17. května 2002 Komise zaslala adresátům [sporného] rozhodnutí oznámení námitek. […]. Žádná ze společností nezpochybnila věcnou správnost skutkových zjištění.
[…]
17 Správní řízení skončilo dne 17. prosince 2002 přijetím [sporného] rozhodnutí […]
[…]
19 [Sporné] Rozhodnutí uvádí, že koluzní dohody se na trhu isostatického grafitu realizovaly prostřednictvím pravidelných mnohostranných schůzek konaných na čtyřech úrovních.
– ,setkání na nejvyšší úrovni‘, kterých se účastnili vrcholoví manažeři společností, na kterých byly stanoveny základní zásady spolupráce;
– ,pracovní setkání na mezinárodní úrovni‘, které se týkaly zařazení grafitových bloků do různých kategorií a určování minimálních cen pro každou kategorii;
– ,regionální‘ (evropská) setkání;
– ,místní‘ (národní) setkání týkající se italského, německého, francouzského, britského a španělského trhu.
[…]
22 Komise na základě svých skutkových zjištění a právního posouzení učiněných ve [sporném] rozhodnutí uložila daným podnikům pokuty vypočtené v souladu s metodou upravenou v pokynech […] a sdělení o spolupráci.
23 Podle prvního odstavce čl. 1 výroku [sporného] rozhodnutí následující podniky porušily čl. 81 odst. 1 ES a čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP tím, že se v uvedených obdobích účastnily souboru dohod a jednání ve vzájemné shodě, které ovlivnily trhy Společenství a EHP s isostatickým speciálním grafitem:
[…]
b) SGL [Carbon] od července 1993 do února 1998;
[…]
24 Podle druhého odstavce téhož ustanovení následující podniky porušily čl. 81 odst. 1 ES a čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP tím, že se v uvedených obdobích účastnily souboru dohod a jednání ve vzájemné shodě, které ovlivnily trhy Společenství a EHP s extrudovaným speciálním grafitem:
– SGL [Carbon] od února 1993 do listopadu 1996;
[…]
25 Článek 3 výroku [sporného rozhodnutí] ukládá tyto pokuty:
[…]
b) SGL [Carbon]:
– isostatický speciální grafit:18 940 000 eur;
– extrudovaný speciální grafit: 8 810 000 eur;
[…]
26 [Uvedený] článek 3 dále nařizuje, že pokuty musí být zaplaceny do tří měsíců od data doručení [sporného] rozhodnutí pod hrozbou úroku z prodlení ve výši 6,75 %.
27 Dopisem ze dne 20. prosince 2002 bylo [sporné] rozhodnutí doručeno jednotlivým žalobkyním. Bylo v něm uvedeno, že po uplynutí lhůty pro platbu určené v [tomto] rozhodnutí přistoupí Komise k vymáhání předmětné částky, avšak v případě podání žaloby k Soudu, Komise nepodnikne žádné kroky k výkonu rozhodnutí pod podmínkou, že byl uhrazen úrok ve výši 4,75 a byla zřízena bankovní záruka.“
Řízení před Soudem a napadený rozsudek
12 Samostatnými návrhy, došlými kanceláři Soudu v průběhu měsíce března 2003, SGL Carbon a další podniky, kterým bylo určeno sporné rozhodnutí, podaly žalobu na neplatnost tohoto rozhodnutí.
13 Ve výroku napadeného rozsudku Soud zejména rozhodl:
„[…]
4) Ve věci T‑ 91/03 SGL Carbon v. Komise:
– výše pokuty uložené žalobkyni v článku 3 [sporného] rozhodnutí za protiprávní jednání, kterého se dopustila v odvětví isostatického grafitu, je stanovena na 9 641 970 eur;
– ve zbývající části se žaloba zamítá;
– žalobkyně ponese dvě třetiny vlastních nákladů řízení a nahradí dvě třetiny nákladů řízení vynaložených Komisí, přičemž Komise ponese třetinu vlastních nákladů řízení a nahradí třetinu nákladů řízení vynaložených žalobkyní.“
Návrhová žádání účastnic řízení o kasačním opravném prostředku
14 Ve svém kasačním opravném prostředku společnost SGL Carbon navrhuje, aby Soudní dvůr:
– v první řadě zrušil napadený rozsudek v rozsahu, v němž byla zamítnuta její žaloba;
– podpůrně, více snížil pokutu, která jí byla uložena, jakož i úroky z prodlení a úroky splatné od zahájení řízení;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
15 Komise ve své kasační odpovědi navrhuje, aby Soudní dvůr kasační opravný prostředek zamítl a uložil navrhovatelce náhradu nákladů řízení.
Ke kasačnímu opravnému prostředku
16 Na podporu svého kasačního opravného prostředku SGL Carbon uvádí šest důvodů.
17 V rámci svého prvního důvodu SGL Carbon tvrdí, že Soud porušil zásadu non bis in idem tím, že nezapočetl pokuty, které jí byly již dříve uloženy ve Spojených státech. V rámci druhého důvodu napadá zvýšení pokuty, která byla SGL Carbon uložena z důvodu její úlohy jediného vůdce kartelu, o 35 %. V rámci svého třetího důvodu tato společnost uplatňuje, že se Soud nezabýval jejím tvrzením, že její práva obhajoby, která zahrnují právo být vyslechnut, byla porušena tím, že členové týmu Komise pověření vyšetřováním neměli dostatečnou znalost němčiny. Čtvrtý důvod se týká toho, jak Soud ohodnotil spolupráci SGL Carbon s Komisí. V rámci svého pátého důvodu navrhovatelka tvrdí, že Soud nezohlednil její hospodářské výkony při posuzování jejích finančních možností zaplatit pokutu a že výše této pokuty je nepřiměřená. Konečně, v rámci svého šestého důvodu navrhovatelka uplatňuje, že Soud chybně vypočítal úrok.
K prvnímu důvodu, který vychází z porušení povinnosti zohlednit sankce uložené ve třetím státě
Argumentace účastnic řízení
18 V rámci svého prvního důvodu SGL Carbon uplatňuje, že Soud pochybil, když zpochybnil použitelnost zásady non bis in idem na projednávanou věc, neboť sankce, které jí byly uloženy ve Spojených státech, měly být vzaty v úvahu při stanovení výše pokuty nebo aspoň za účelem jejího snížení.
19 SGL Carbon na jednání upřesnila, že i když Soudní dvůr ve svých rozsudcích ze dne 29. června 2006, Showa Denko v. Komise (C‑289/04 P, Sb. rozh. s. I‑5859, body 50 až 63), a SGL Carbon v. Komise (C‑308/04 P, Sb. rozh. s. I‑5977, body 26 až 39), odmítl tezi, že sankce uložené ve třetím státě v oblasti práva hospodářské soutěže musí být vzaty v úvahu při stanovení pokuty, Komise neopodstatněně takové okolnosti zcela ignorovala.
20 Podle SGL Carbon totiž Komise může mít, s ohledem na nutnost dohlížet na to, aby sankce byly přiměřené, povinnost zohlednit v rámci výkonu své posuzovací pravomoci sankce uložené orgány třetích států.
21 Komise má za to, že se navrhovatelka v projednávané věci dovolává zásady non bis in idem neprávem. Správní a soudní řízení v oblasti práva hospodářské soutěže ve Spojených státech a v Evropě podle ní totiž nesledují totožné cíle.
22 Komise uvádí, že z výše uvedených rozsudků Showa Denko v. Komise a SGL Carbon v. Komise vyplývá, že povinnost vzít v úvahu sankce uložené určité společnosti ve třetím státě nemá žádnou oporu v právu Společenství.
23 Komise dodává, že neexistence jakékoli povinnosti vzít v úvahu takovéto sankce je v souladu s obecnými právními zásadami. Pokud je kartelová dohoda prováděna v celosvětovém měřítku, nedopouštějí se na kartelové dohodě zúčastněné podniky jednoho protiprávního jednání, nýbrž množství protiprávních jednání, které odpovídá počtu příslušných suverénních právních řádů zakazujících určování cen, jež má skutečné, či potenciální dopady na jejich územích.
Závěry Soudního dvora
24 Na úvod je třeba připomenout, že Soudní dvůr ve výše uvedených rozsudcích Showa Denko v. Komise a SGL Carbon v. Komise již posuzoval otázku, zda zásada non bis idem stanovená v čl. 4 protokolu č. 7 k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod může být použita na situace, kdy orgány třetího státu zasáhly na základě svých sankčních pravomocí v oblasti práva hospodářské soutěže použitelného na území tohoto státu.
25 K této otázce Soudní dvůr v bodě 28 rozsudku SGL Carbon v. Komise a v bodě 52 rozsudku Showa Denko připomněl, že kartelová dohoda, která je prováděna v mezinárodním kontextu, je charakterizována zejména zásahy právních řádů třetích států na jejich územích.
26 V tomto ohledu Soudní dvůr konstatoval v bodě 29 výše uvedeného rozsudku SGL Carbon v. Komise a v bodě 53 výše uvedeného rozsudku Showa Denko, že výkon pravomocí orgánů uvedených třetích států pověřených ochranou volné hospodářské soutěže v rámci jejich územní působnosti se řídí požadavky, které jsou vlastní uvedeným státům. Základní prvky právních řádů jiných států v oblasti hospodářské soutěže totiž zahrnují nejen zvláštní účely a cíle, ale rovněž vedou k přijetí zvláštních hmotněprávních pravidel, jakož i k rozličným právním následkům ve správní, trestněprávní či občanskoprávní oblasti v případě, že orgány uvedených států shledaly existenci protiprávního jednání porušujícího pravidla v oblasti hospodářské soutěže.
27 Podle Soudního dvoru z toho vyplývá, že když Komise ukládá sankce za protiprávní jednání podniku, dokonce i když má toto jednání původ v kartelové dohodě mezinárodní povahy, je jejím cílem chránit volnou hospodářskou soutěž na vnitřním trhu Společenství, což je podle čl. 3 odst. 1 písm. g) Smlouvy o ES základním cílem Společenství. Z důvodu zvláštní povahy právních zájmů chráněných na úrovni Společenství se posouzení provedené Komisí na základě jejích pravomocí v dané věci mohou významně lišit od posouzení provedených orgány třetích států (viz výše uvedené rozsudky SGL Carbon v. Komise, bod 31, a Showa Denko v. Komise, bod 55).
28 Soudní dvůr tedy došel k závěru, že zásada non bis in idem se nepoužije na situace, do kterých v rámci vlastních pravomocí zasahují právní řády a orgány ochrany hospodářské soutěže třetích států (viz výše uvedené rozsudky SGL Carbon v. Komise, bod 32, a Showa Denko v. Komise, bod 56).
29 Pokud jde o projednávaný kasační opravný prostředek, je třeba poznamenat, že Soud za použití téže logiky rozhodl v bodech 112 až 116 napadeného rozsudku, že zásadu non bis in idem nelze použít, uplatňuje-li Komise své pravomoci na základě práva Společenství i přes to, že dotčenému podniku již orgány třetího státu uložily sankce za porušení pravidel hospodářské soutěže účinných v tomto státě.
30 Za těchto podmínek nelze přijmout argumentaci vycházející z porušení zásady non bis in idem, kterou SGL Carbon uplatňuje ve svém opravném prostředku.
31 Pokud jde o argumentaci, o kterou se SGL Carbon opírala na jednání, v tom smyslu, že uvedené rozsudky SGL Carbon v. Komise a Showa Denko v. Komise je třeba chápat tak, že z nich vyplývá, že posuzovací pravomoc Komise, jedná-li se o otázku, zda je, či není povinna započíst sankce uložené dotčenému podniku orgány třetího státu za porušení pravidel hospodářské soutěže účinných v tomto státě, by mohla být případně „zúžena“ tak, že by Komise mohla i přesto mít povinnost vzít takovéto sankce v úvahu, stačí uvést, že tento výklad uvedených rozsudků vychází z jejich chybného pochopení, zejména bodu 36 rozsudku SGL Carbon v. Komise a bodu 60 rozsudku Showa Denko v. Komise.
32 V uvedených bodech 36 a 60 se totiž Soudní dvůr nijak nevyjádřil k použitelnosti zásady non bis in idem, nýbrž odpověděl na podpůrnou argumentaci, kterou žalobci použili u Soudu, v rámci které tvrdili, že Soud porušil zásady proporcionality a ekvity.
33 Soudní dvůr v tomto ohledu pouze připomněl, že stanovení pokut ukládaných za porušení práva hospodářské soutěže Společenství spadá do rámce posuzovací pravomoci, která v této oblasti přísluší Komisi.
34 Z toho vyplývá, že se Soud nedopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 128 napadeného rozsudku došel k závěru, že Komise neměla povinnost vzít v úvahu sankce, které byly SGL Carbon uloženy orgány Spojených států.
35 První důvod, o který SGL Carbon opírá svůj kasační opravný prostředek, musí být proto zamítnut.
K druhému důvodu, který vychází z protiprávního zvýšení částky pokuty, jež byla navrhovatelce uložena z důvodu její úlohy vůdce kartelové dohody
36 Tento důvod má dvě části. SGL Carbon zaprvé tvrdí, že zvýšení základní částky pokuty je protiprávní z toho důvodu, že takovéto zvýšení nemá oporu ve skutkových zjištěních Soudu. Zadruhé Soud podle navrhovatelky v tomto bodě porušil práva obhajoby, neboť před přijetím sporného rozhodnutí se nemohla seznámit s okolností, která je zásadní pro svoji obhajobu, a sice že bude Komisí považována za jediného vůdce kartelové dohody.
K první části druhého důvodu
– Argumentace účastnic řízení
37 SGL Carbon uplatňuje, že postavení vůdce kartelové dohody, které jí bylo Soudem přičteno, neodpovídá skutkovému stavu věci, jak byl vylíčen v napadeném rozsudku.
38 Rovněž má za to, že skutkové okolnosti, konkrétně pak zjištění Soudu, která si ostatně protiřečí, nemohou odůvodnit zvýšení pokuty, která jí byla uložena.
39 Komise uplatňuje, že tato část důvodu je nepřípustná, neboť navrhovatelka zpochybňuje posouzení učiněné Soudem ohledně její úlohy vůdce kartelové dohody.
40 Dodává, že argumentace navrhovatelky, že kvalifikace vůdce kartelové dohody měla vliv na výši pokuty, je rovněž nepřípustná, neboť se jedná o opakování argumentů, které již byly předloženy Soudu.
– Závěry Soudního dvora
41 Úvodem je třeba připomenout, že z čl. 225 odst. 1 ES a z prvního pododstavce článku 58 Statutu Soudního dvora vyplývá, že jedině Soud je příslušný jednak zjistit skutkový stav, kromě případu, kdy věcná nesprávnost jeho zjištění vyplývá z písemností ve spise, které mu byly předloženy, a jednak tento skutkový stav posoudit. Pokud Soud zjistil nebo posoudil skutkový stav, Soudní dvůr je na základě článku 225 ES příslušný k výkonu přezkumu právní kvalifikace těchto skutkových okolností a právních důsledků, které z nich Soud vyvodil. Soudní dvůr tedy není příslušný ke zjišťování skutkového stavu ani v zásadě k přezkoumávání důkazů, které Soud přijal na podporu tohoto skutkového stavu. Pokud totiž tyto důkazy byly řádně získány a byly dodrženy obecné právní zásady a procesní pravidla použitelná v oblasti důkazního břemene a zajišťování důkazů, přísluší samotnému Soudu posoudit hodnotu, kterou je třeba přidělit důkazům, které mu byly předloženy. Takové posouzení tudíž nepředstavuje, s výhradou případu zkreslování těchto důkazů, právní otázku, která by jako taková podléhala přezkumu Soudního dvora (viz rozsudek ze dne 6. dubna 2006, General Motors v. Komise, C‑551/03 P, C‑551/03 P, Sb. rozh. I‑3173, body 51 a 52 a tam uvedená judikatura).
42 Co se týče první části druhého důvodu, je třeba poznamenat, že Soud v bodech 316 až 331 napadeného rozsudku podrobně zkoumal skutkové okolnosti, které Komisi přiměly k tomu, že považovala SGL Carbon za vůdce kartelové dohody a měla za to, že taková úloha představuje přitěžující okolnost.
43 Pokud jde o tuto okolnost, je třeba se povšimnout, že v souladu s ustálenou judikaturou (viz zejména rozsudek ze dne 28. června 2005, Dansk Rørindustri a další v. Komise, C‑189/02 P, C‑202/02 P, C‑205/02 P až C‑208/02 P a C‑213/02 P, Sb. rozh. s. I‑5425, body 240 až 242), je závažnost protiprávního jednání určena s ohledem na řadu faktorů, u nichž má Komise prostor pro uvážení. Vezme-li Komise při stanovování výše pokuty v souladu s pokyny v úvahu skutečnost, že existují přitěžující okolnosti, pak plní pouze svůj úkol dohlížet na dodržování pravidel hospodářské soutěže Společenství.
44 Co se týče závažnosti protiprávního jednání, je třeba vzít v úvahu zejména chování každého z podniků, jejich úlohy při vytváření kartelové dohody, jakož i zisk, který mohly mít z kartelové dohody (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 7. června 1983, Musique Diffusion française a další v. Komise, 100/80 až 103/80, Recueil, s. 1825, bod 129).
45 Za těchto podmínek argumentace, kterou uplatňuje SGL Carbon k přitěžující okolnosti spočívající v její roli vůdce kartelové dohody, směřuje k tomu, aby Soudní dvůr znovu přezkoumal všechny skutkové okolnosti, ke kterým se Soud již vyjádřil.
46 SGL Carbon k tomuto nenavrhuje žádný dokument ani jiný důkaz, který by mohl prokázat, že se Soud dopustil nesprávného právního posouzení při posuzování role tohoto podniku jak při vzniku kartelové dohody, tak ve vztahu k jejímu vývoji.
47 Mimoto není uvedené posouzení vnitřně rozporné, co se týče hodnocení jednání SGL Carbon a ostatních podniků, které se účastnily kartelové dohody.
48 Z toho vyplývá, že první část druhého důvodu musí být pro nepřípustnost odmítnuta.
K druhé části druhého důvodu
– Argumentace účastnic řízení
49 SGL Carbon tvrdí, že nebyla náležitě vyslechnuta k tomu, jak Komise posoudila její protiprávní jednání, a že Soud pominul právní význam takovéto okolnosti. Komise jí totiž v oznámení námitek údajně připisuje roli vůdce kartelové dohody spolu s dalším podnikem. Naproti tomu v bodech 485 až 488 odůvodnění sporného rozhodnutí, Komise považovala navrhovatelku za „vůdce a podněcovatele protiprávního jednání na trhu isostatického grafitu“ a přikročila u ní k nejvyššímu zvýšení základní částky pokuty, tj. 50 %.
50 SGL Carbon má tedy za to, že Soud porušil její práva obhajoby. Oznámení námitek se podle ní totiž nemůže omezit na zmínku, že pokuta zohlední závažnost a délku trvání protiprávního jednání, ale mělo by vyjmenovat okolnosti, které mohou být vzaty v úvahu při přijímání rozhodnutí Komise, aby tak byla umožněna účinná obhajoba.
51 SGL Carbon zdůrazňuje, že její údajné postavení vůdce kartelové dohody je okolností, která je zásadní pro stanovení výše pokuty. Kdyby totiž v oznámení námitek bylo uvedeno, že Komise hodlá tímto způsobem posoudit závažnost protiprávního jednání, navrhovatelka by se proti tomu bránila.
52 Komise uplatňuje, že Soud právem rozhodl, že práva obhajoby, zejména pak právo být vyslechnut, byla zachována, neboť v oznámení námitek byly uvedeny hlavní skutkové a právní okolnosti týkající se protiprávních jednání, jako jsou závažnost a délka trvání těchto jednání. Právo být vyslechnut totiž nezahrnuje způsob, jakým Komise hodlá použít kritéria závažnosti a délky trvání protiprávního jednání při stanovování výše pokut.
53 Komise tvrdí, že význam činnosti navrhovatelky coby vůdce kartelové dohody nebo způsob, jakým Soud posoudil okolnosti této dohody jsou skutkovými otázkami, které lze přezkoumat ve stadiu opravného prostředku pouze v případě zkreslení důkazů.
54 Podotýká k tomu, že navrhovatelka nezpochybnila soulad skutkových zjištění učiněných Soudem s právem. Rovněž neuvedla argumenty, jež by mohly prokázat případné zkreslení důkazů Soudem.
– Závěry Soudního dvora
55 Je třeba připomenout, že jednak oznámení námitek, a jednak přístup ke spisu umožňují podnikům, které jsou předmětem šetření, seznámit se s důkazy, kterými Komise disponuje, a využít práva obhajoby s plnou účinností (viz rozsudek ze dne 15. října 2002, Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise, C‑238/99 P, C‑244/99 P, C‑245/99 P, C‑247/99 P, C‑250/99 P až C‑252/99 P a C‑254/99 P, Recueil, s. I‑8375, body 315 a 316, a rozsudek ze dne 7. ledna 2004, Aalborg Portland a další v. Komise, C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, Recueil, s. I‑123, body 66 a 67).
56 Z ustálené judikatury rovněž vyplývá, že pokud Komise v oznámení námitek uvede hlavní skutkové a právní okolnosti, které mohou vést k uložení pokuty, jako je závažnost a délka trvání předpokládaného protiprávního jednání a skutečnost, že k němu došlo úmyslně nebo z nedbalosti, splní svoji povinnost zachovat právo podniků být vyslechnuty (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 9. listopadu 1983, Michelin v. Komise, 322/81, Recueil, s. 3461, body 19 a 20, a výše uvedený rozsudek Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 428).
57 Pokud jde o projednávaný opravný prostředek, je třeba konstatovat, že Soud v bodech 138 až 142 správně vymezil právní rámec, kterým se řídí oznámení námitek a právo podniků být vyslechnuty.
58 Soud dále v bodech 144 a 145 napadeného rozsudku správně uvedl, že práva obhajoby byla zachována, neboť SGL Carbon byla poskytnuta možnost vyjádřit se ohledně délky trvání, závažnosti a povahy protiprávního jednání, kterého se dopustila. Soud v bodě 146 uvedeného rozsudku rovněž správně upřesnil, že Komise nebyla povinna vysvětlit v oznámení námitek způsob, jakým by mohla použít tyto jednotlivé informace při stanovování výše pokuty (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Dansk Rørindustri a další v. Komise, body 434, 435 a 439).
59 Z toho vyplývá, že Soud se nedopustil nesprávného právního posouzení, pokud rozhodl, že oznámení námitek obsahovalo dostatečně přesné údaje o způsobu, kterým Komise hodlala stanovit výši pokuty, zejména pak pokud jde o závažnost protiprávního jednání.
60 Je důležité uvést, že Soud v bodě 148 napadeného rozsudku konstatoval, že oznámení námitek obsahovalo údaj o tom, že SGL Carbon sehrála roli vůdce a podněcovatele protiprávního jednání. Navrhovatelka tudíž byla upozorněna na to, že tato okolnost může být zohledněna při stanovení pokuty.
61 Soud rovněž v bodě 149 napadeného rozsudku došel ke správnému závěru, že nic nenasvědčuje tomu, že odpovědnost SGL Carbon coby vůdce kartelové dohody vzrostla z toho důvodu, že Komise ve sporném rozhodnutí upustila od přisouzení téže role jinému podniku, který se účastnil této kartelové dohody.
62 Za těchto podmínek, jak uvedl generální advokát v bodě 59 svého stanoviska, skutečnost, že ve sporném rozhodnutí SGL Carbon byla považována Komisí za jediného vůdce kartelové dohody, nezměnila z pohledu tohoto podniku jeho postavení do té míry, že by byla porušena jeho práva obhajoby, neboť oznámení námitek je ve své podstatě prozatímní a může být pozměněno v průběhu hodnocení, ke kterému Komise později přistupuje na základě připomínek, které jí byly stranami předloženy, a dalších skutkových zjištění.
63 Druhá část druhého důvodu tedy není opodstatněná.
64 Z výše uvedeného vyplývá, že druhý důvod, který SGL Carbon uplatňuje na podporu svého kasačního opravného prostředku, musí být zamítnut v plném rozsahu.
Ke třetímu důvodu, který vychází z porušení práv obhajoby v rozsahu, v němž zahrnují právo být vyslechnut
Argumentace účastnic řízení
65 SGL Carbon uplatňuje, že Soud dospěl v bodě 154 napadeného rozsudku k nesprávnému závěru, že argumentace vycházející ze skutečnosti, že zaměstnanci Komise pověření šetřením neměli dostatečnou znalost německého jazyka, nebyla podepřena žádným pádným důkazem. Navrhovatelka údajně prokázala, do jaké míry a na základě jakých skutečností nevyhnutelně dospěla k předpokladu, že žádný z uvedených zaměstnanců dostatečně neovládal tento jazyk.
66 Podle SGL Carbon zaměstnanci Komise musí být schopni porozumět veškerým údajům dovolávaným dotčenými podniky, ať přímo, nebo za pomoci překladů.
67 Komise uvádí, že Soud měl za to, že žalobkyně nepředložila žádný pádný důkaz, kterým by uvedený předpoklad podpořila.
68 Zdůrazňuje, že individuální jazykové znalosti toho či onoho zaměstnance nemohou mít ani nejmenší vliv na dodržování práv obhajoby. Správní řízení je totiž vedeno generálním ředitelstvím pro hospodářskou soutěž a je završeno rozhodnutím Komise, která jedná coby orgán.
69 Komise dodává, že veškerá vzájemná korespondence během řízení proběhla v němčině s jedinou výjimkou. Pouze třetí žádost o informace doručená navrhovatelce byla napsána v angličtině, navrhovatelka však nepožádala o její překlad a spokojila se s tím, že na ni odpověděla německy.
Závěry Soudního dvora
70 Úvodem je namístě připomenout, že dodržování práv obhajoby v jakémkoli řízení, které může vést k uložení sankcí, zejména pokut nebo penále, představuje základní zásadu práva Společenství, která musí být dodržována, i když se jedná o řízení správní povahy (viz zejména rozsudek ze dne 2. října 2003, Thyssen Stahl v. Komise, C‑194/99 P, Recueil, s. I‑10821, bod 30).
71 Dodržování práv obhajoby zejména vyžaduje, aby podniku, který je předmětem šetření, bylo v průběhu správního řízení umožněno užitečně vyjádřit své stanovisko k existenci a relevanci namítaných skutečností a k dokumentům, které Komise použila (viz rozsudek ze 6. dubna 1995, BPB Industries a British Gypsum v. Komise, C‑310/93 P, Recueil, s. I‑865, bod 21).
72 Co se týče třetího důvodu uplatňovaného na podporu opravného prostředku, je třeba poznamenat, že tento důvod se zakládá v rozsahu, v jakém SGL Carbon napadá, na tom, že Soud v bodě 154 napadeného rozsudku odmítl její argumentaci ohledně toho, že Komise svěřila spis k případu zaměstnancům, kteří dostatečně neovládali němčinu, na posouzení skutkového stavu a hodnocení důkazů předložených Soudu, což, jak bylo připomenuto v bodě 41 tohoto rozsudku, nelze v rámci kasačního opravného prostředku napadat.
73 I kdybychom nicméně předpokládali, že bude prokázáno, že zaměstnanci Komise pověření případem neměli dostatečné jazykové znalosti, stačí v rozsahu, v němž SGL uplatňuje, že Komise porušila práva obhajoby, poznamenat, že jazykové znalosti jednoho člena týmu pověřeného šetřením kartelové dohody nemohou být samy o sobě rozhodující pro to, aby byla posouzena otázka, zda se Komise dopustila případného porušení práv obhajoby.
74 Soud se tudíž nedopustil žádného nesprávného právního posouzení, když měl za to, že práva obhajoby nebyla Komisí porušena.
75 Třetímu důvodu uplatňovanému SGL Carbon na podporu jejího kasačního opravného prostředku tedy nelze vyhovět.
Ke čtvrtému důvodu, který se opírá o neexistenci zohlednění spolupráce SGL Carbon s Komisí
Argumentace účastnic řízení
76 SGL Carbon uplatňuje, že Soud nevzal v úvahu argumenty, že spolupráce tohoto podniku s Komisí byla nedoceněna v porovnání se spoluprácí ostatních dotčených podniků. Komise totiž snížila pokutu uloženou navrhovatelce pouze o 35 %, ačkoli by bylo namístě snížení o 50 až 75 %.
77 Má za to, že spolupracovala přinejmenším stejnou měrou jako ostatní podniky a že jako jediná poskytla informace ohledně účasti jiných podniků na kartelové dohodě.
78 SGL Carbon rovněž tvrdí, že otázka, zda Komise ve svém rozhodnutí uvede, či nikoli protiprávní jednání odhalená podniky, které spolupracovaly, nemůže být tím jediným, co rozhoduje. V opačném případě by se totiž podniky ochotné ke spolupráci musely neustále obávat, že jejich spolupráce, jako v případě spolupráce poskytnuté navrhovatelkou, nebude vzata v úvahu nebo bude vzata v úvahu jen částečně.
79 Komise uplatňuje, že se Soud nedopustil nesprávného právního posouzení, pokud jde o posouzení spolupráce SGL Carbon v průběhu šetření. Soud podle Komise správně posoudil přispění navrhovatelky a ostatních dotčených podniků. Vzhledem k tomu, že spolupráce navrhovatelky nepřispěla k prokázání protiprávního jednání, nebylo namístě vzít ji v úvahu při snižování pokuty.
80 Komise má za to, že Soud náležitě zkoumal důkazy ohledně jednotlivých přispění dotčených podniků v průběhu šetření. Navrhovatelka podle ní nevysvětlila, v jaké míře mohlo toto zkoumání důkazy zkreslit, což je to jediné, co lze v rámci kasačního opravného prostředku přezkoumat.
Závěry Soudního dvora
81 Jak již bylo připomenuto v bodě 43 tohoto rozsudku, Komise má širokou posuzovací pravomoc, co se týče metody výpočtu pokut, a v tomto ohledu může vzít v potaz celou řadu okolností, mezi něž patří i spolupráce dotčených podniků v průběhu šetření vedeného útvary tohoto orgánu. V rámci toho Komise musí učinit komplexní posouzení skutečností, jako je posouzení týkající se spolupráce těchto jednotlivých podniků.
82 Pokud jde o projednávanou věc, je třeba poznamenat, že v bodech 358 až 362 napadeného rozsudku se Soud při svém posuzování dané problematiky opřel o sdělení o spolupráci, tj. o úvahu, že pouze jednomu podniku, a sice podniku, který jako první poskytne důkazy o existenci kartelové dohody, může být přiznáno podstatné snížení pokuty, s výjimkou podniků, které v pozdějším stadiu správního řízení poskytnou zvláštní důkazy týkající se téže kartelové dohody.
83 Co se týče spolupráce podniku s Komisí, judikatura uvádí, že takové přispění může odůvodnit snížení pokuty na základě sdělení o spolupráci pouze tehdy, když Komisi skutečně umožní splnit její úkol spočívající ve zjištění existence protiprávního jednání a jeho ukončení (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 16. listopadu 2000, SCA Holding v. Komise, C‑297/98 P, Recueil, s. I‑10101, bod 36, a výše uvedený rozsudek Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 399).
84 Konkrétněji, i když sdělení o spolupráci již ve svých bodech C a B upravuje snížení pokuty prvnímu podniku, který poskytne důkazy týkající se existence kartelové dohody, byl cíl podporovat spolupráci podniků při odhalování tajných dohod s dopadem na Společenství, zejména pak podniků, které jako první poskytnou důkazy, potvrzen a podpořen oznámením Komise o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů (Úř. věst. 2006, C 298, s. 17).
85 V projednávané věci Soud v bodě 360 napadeného rozsudku uvedl, že pouze jeden podnik, kterým není SGL Carbon, jako první poskytl zmíněné důkazy.
86 Soud tudíž v bodě 367 napadeného rozsudku dospěl k závěru, že SGL Carbon z důvodu své role vůdce kartelové dohody nesplňovala podmínky stanovené sdělením o spolupráci, potřebné k tomu, aby mohla očekávat podstatné snížení pokuty, která jí byla uložena. Takovéto posouzení založené na skutkových zjištěních nelze napadnout v rámci opravného prostředku.
87 Pokud jde o argumentaci SGL Carbon týkající se zohlednění její spolupráce s Komisí nezávisle na skutečnosti, že tento podnik byl kvalifikován jako vůdce kartelové dohody, je důležité uvést, že Soud měl právem v bodě 368 napadeného rozsudku za to, že Komise neměla povinnost odměnit takovouto spolupráci významným snížením pokuty, vzhledem k tomu, že tato spolupráce ve skutečnosti nepřispěla ke zjištění existence této kartelové a neumožnila její ukončení.
88 Pokud jde o tvrzení SGL Carbon, že její spolupráce byla podhodnocena ve srovnání s mírou spolupráce ostatních podniků, které se účastnily kartelové dohody, je nutné poznamenat, že, jak Soud správně uvedl v bodě 371 napadeného rozsudku, Komise má široký prostor pro uvážení při posuzování kvality a užitečnosti podnikem poskytnuté spolupráce, zejména pak v porovnání s přispěním ostatních podniků.
89 SGL Carbon však neposkytla žádný důkaz, který by dokazoval, v čem se Soud dopustil nesprávného právního posouzení při rozboru toho, jak Komise použila svoji posuzovací pravomoc ohledně spolupráce podniků s ní během šetření.
90 Z výše uvedeného vyplývá, že SGL Carbon nemůže důvodně tvrdit, že posouzení Soudu ohledně její spolupráce s Komisí v průběhu šetření je stiženo právní vadou.
91 Čtvrtý důvod uplatňovaný SGL Carbon na podporu jejího kasačního opravného prostředku musí být proto zamítnut.
K pátému důvodu, který vychází z nepřiměřenosti pokuty
Argumentace účastnic řízení
92 SGL Carbon uplatňuje, že Soud měl nesprávně za to, že Komise nemá při stanovení pokuty povinnost posoudit hospodářskou situaci dotčeného podniku.
93 Zdůrazňuje, že Soud nemůže svolit k úpadku podniku v důsledku uložení pokuty tím, že nevezme v úvahu finanční dopady, které jsou s ní spojeny. Zásada proporcionality podle ní totiž vyžaduje vzít v úvahu citelnou povahu sankcí s ohledem na hospodářskou situaci dotčeného podniku.
94 Komise má za to, že pátý důvod je nepřípustný. SGL Carbon podle ní totiž usiluje o přezkum toho, zda stanovení výše pokuty bylo adekvátní, přičemž předkládá celou řadu tvrzení, která se netýkají zjištění učiněných Soudem v napadeném rozsudku. Takovéto posouzení skutkového stavu však nelze podrobit přezkumu Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku.
95 Komise zastává názor, že pátý důvod je v každém případě neopodstatněný. Podle ní se Soud při výkonu své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci řídil ustálenou judikaturou, podle které Komise nemá povinnost zohlednit hospodářskou situaci podniku při stanovování výše pokuty.
96 Komise dodává, že Soud značně snížil výši pokuty uložené navrhovatelce, když přikročil k většímu snížení než Komise.
Závěry Soudního dvora
97 Úvodem je třeba připomenout, jak již bylo uvedeno v bodě 41 tohoto rozsudku, že v rámci kasačního opravného prostředku se přezkum Soudního dvora nevztahuje na skutková zjištění učiněná Soudem, kromě případu, kdy věcná nesprávnost těchto zjištění vyplývá z písemností ve spise, když Soud zkreslil důkazy, když Soud chybně právně kvalifikoval skutkové okolnosti a když se jedná o otázku, zda byla dodržena pravidla použitelná v oblasti důkazního břemene a zajišťování důkazů.
98 Soudnímu dvoru rovněž nepřísluší, když rozhoduje o kasačním opravném prostředku, aby z důvodů ekvity nahradil svým vlastním posouzením posouzení Soudu při rozhodování, v rámci výkonu jeho pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci, o částce pokut uložených podnikům z důvodu, že porušily právo Společenství (viz rozsudky ze dne 17. července 1997, Ferriere Nord v. Komise, C‑219/95 P, Recueil, s. I‑4411, bod 31, a ze dne 25. ledna 2007, Dalmine v. Komise, C‑407/04 P, Sb. rozh. s. I‑829, bod 152).
99 Důvod v rámci kterého se SGL Carbon snaží zpochybnit přiměřenost pokuty, která jí byla uložena, musí být v tomto rozsahu prohlášen za nepřípustný, neboť se jím snaží dosáhnout přezkumu posouzení skutkového stavu, ke kterému Soudní dvůr není v rámci kasačního opravného prostředku příslušný (viz rovněž rozsudek ze dne 29. dubna 2004, British Sugar v. Komise, C‑359/01 P, Recueil, s. I‑4933, body 47 a 48, a výše uvedený rozsudek Dansk Rørindustri a další v. Komise, body 245 a 246).
100 Pokud jde o argumentaci, že Soud nezohlednil finanční možnosti SGL Carbon, je namístě připomenout, že podle ustálené judikatury, kterou se právem inspiruje bod 333 napadeného rozsudku, Komise není povinna při stanovení výše pokuty zohlednit hospodářskou situaci dotčeného podniku, jelikož uznání takové povinnosti by vedlo k poskytnutí neodůvodněné soutěžní výhody podnikům, které jsou nejméně přizpůsobeny podmínkám trhu (viz rozsudky ze dne 8. listopadu 1983, IAZ International Belgium a další v. Komise, 96/82 až 102/82, 104/82, 105/82, 108/82 a 110/82, Recueil, s. 3369, body 54 a 55, jakož i výše uvedený Dansk Rørindustri a další v. Komise, body 105 a 106).
101 Soud se za těchto podmínek nedopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 333 napadeného rozsudku zamítl důvod, který se opíral o to, že Komise údajně z nedbalosti nezohlednila finanční možnosti navrhovatelky.
102 Pátý důvod uplatňovaný SGL Carbon na podporu svého kasačního opravného prostředku tedy nelze přijmout.
K šestému důvodu, který vychází z protiprávnosti Komisí stanovených úroků
Argumentace účastnic řízení
103 SGL Carbon má za to, že Soud se nezabýval jejími argumenty ohledně stanovení úroku, a že rozsudek je v důsledku toho v této části stižen právní vadou.
104 Tvrdí, že úroky, které jí byly uloženy, jsou příliš vysoké. Při neexistenci právního základu Komise podle ní nesmí stanovit úroky, které očividně překračují tržní úroveň. Podle ní jí Komise vyměřením vysokých úroků uložila další sankci.
105 Podle SGL Carbon Soud v žádném případě neměl důvod odmítnout odkaz na úrok zvyšující prozatímní platby, které učinily podniky za účelem úhrady jim uložených pokut, a tvrdit, že jediným cílem tohoto úroku je zabránit bezdůvodnému obohacení Společenství. I úrok, který se použije na dosud nezaplacené pokuty, by totiž měl mít za jediný cíl předejít tomu, aby dotčený podnik neprofitoval ze zřízení záruky.
106 Komise uplatňuje, že šestý důvod je nepřípustný, neboť se jím usiluje o to, aby Soudní dvůr v rámci kasačního opravného prostředku přezkoumal stanovení výše úroku.
107 Podle Komise je důvod v každém případě neopodstatněný. Kdyby totiž podniky mohly získat hospodářské výhody tím, že odloží platbu jim uložených pokut, došlo by k oslabení sankce a podniky, které platí opožděně, by byly finančně zvýhodněny ve srovnání s podniky, které uhradí pokutu ve stanovené lhůtě.
108 Komise dodává, že Soud právně dostačujícím způsobem odůvodnil, proč Komise nezneužila svoji diskreční pravomoc při stanovování výše úroků a navrhovatelka neuvedla žádný argument, kterým by bylo možné prokázat, že úroky z prodlení byly stanoveny nepřiměřeně.
Závěry Soudního dvora
109 Je třeba připomenout, že Soud v odpovědi na důvod před ním uplatňovaný odkázal v bodě 411 napadeného rozsudku na ustálenou judikaturu, podle které pravomoci svěřené Komisi na základě čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 zahrnují možnost určit datum splatnosti pokut, od kterého počínají běžet úroky, jakož i sazba těchto úroků a postup provádění jejího rozhodnutí.
110 Pokud by totiž Komise takovéto pravomoci neměla, podniky by mohly využívat pozdních plateb, čímž by byl oslaben účinek sankcí (výše uvedený rozsudek SGL Carbon v. Komise, bod 114).
111 Soud tedy právem rozhodl, že Komise byla v rozsahu potřebném pro odrazení od pozdní platby pokuty oprávněna zvolit jako východisko vyšší částku, než je průměrný tržní úrok nabízený při úvěrech (výše uvedený rozsudek SGL Carbon v. Komise, bod 115).
112 Je třeba dodat, že SGL neprokázala, v čem se Soud dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 412 napadeného rozsudku dospěl k závěru, že, pokud jde o stanovení sazby úroků z prodlení, Komise nepřekročila meze posuzovací pravomoci. Navrhovatelka se totiž v tomto ohledu omezila na žádost o přezkum posouzení skutkového stavu učiněného Soudem.
113 Takováto argumentace však nepodléhá přezkumu Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku (viz rozsudek ze dne 21. září 2006, Technische Unie v. Komise, C‑113/04 P, Sb. rozh. s. I‑8831, body 81 až 83). V této části musí být důvod tedy prohlášen za nepřípustný.
114 Pokud jde o tvrzení SGL Carbon, že argument vycházející z toho, že Komise přiznává úrokovou sazbu 2 % v případě prozatímní hotovostní platby, byl neprávem odmítnut jako opožděný, je třeba poznamenat, že Soud správně posoudil tento argument, který nebyl uveden v návrhu na zahájení řízení, jako nový argument ve smyslu čl. 48 odst. 2 svého jednacího řádu. Byl tedy oprávněn odmítnout jej, což učinil v bodě 413 napadeného rozsudku, z důvodu nepřípustnosti.
115 Šestý důvod uplatňovaný SGL Carbon na podporu jejího kasačního opravného prostředku je tedy z části neopodstatněný a z části nepřípustný .
116 Z výše uvedených úvah vyplývá, že nelze vyhovět žádnému z důvodů uplatňovaných SGL Carbon na podporu jejího kasačního opravného prostředku, a proto musí být tento opravný prostředek zamítnut.
K nákladům řízení
117 Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě článku 118 téhož jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise náhradu nákladů řízení od SGL Carbon požadovala a SGL Carbon neměla ve věci úspěch, je namístě posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:
1) Kasační opravný prostředek se zamítá.
2) SGL Carbon AG se ukládá náhrada nákladů řízení.
Podpisy.
* Jednací jazyk: němčina.