1. Žaloba pro nesplnění povinnosti – Nesplnění rozhodnutí Komise týkajícího se státní podpory
(Článek 88 odst. 2 druhý pododstavec ES)
2. Podpory poskytované státy – Navrácení protiprávní podpory
(Nařízení Rady č. 659/1999, bod 13 odůvodnění a čl. 14 odst. 3)
3. Právo Společenství – Zásady – Právo na účinnou soudní ochranu
(Článek 230 ES)
4. Podpory poskytované státy – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje neslučitelnost podpory se společným trhem a které nařizuje její vrácení
(Článek 88 odst. 2 ES, článek 230 druhý a pátý pododstavec ES a článek 242 ES)
1. V rámci žaloby pro nesplnění povinnosti, která směřuje k určení, že členský stát tím, že nepřijal opatření nezbytná k dosažení souladu s rozhodnutím Komise týkajícím se státní podpory, je rozhodným datem pro účely použití čl. 88 odst. 2 druhého pododstavce ES datum stanovené v rozhodnutí, jehož nevykonání je napadeno, případně datum, které Komise následně určila.
(viz bod 32)
2. Podle čl. 14 odst. 3 nařízení č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku [88] Smlouvy o ES, podléhá použití vnitrostátních postupů směřujících k navrácení státní podpory, která byla prohlášena za neslučitelnou se společným trhem, podmínce, že tyto umožňují okamžitý a účinný výkon rozhodnutí Komise, která odráží požadavky zásady efektivity. Stejně tak třináctý bod odůvodnění nařízení č. 659/1999 upřesňuje, že v případech protiprávní podpory, která není slučitelná se společným trhem, musí být obnovena účinná hospodářská soutěž a že za tímto účelem je nutné, aby byla podpora bez odkladu navrácena.
Použití vnitrostátních postupů tedy nesmí být překážkou obnovení účinné hospodářské soutěže tím, že by bránilo okamžitému a účinnému výkonu rozhodnutí Komise. K dosažení tohoto výsledku musejí členské státy učinit všechna nezbytná opatření zajišťující užitečný účinek tohoto rozhodnutí.
V tomto ohledu vnitrostátní řízení stanovující odkladný účinek žalob podaných proti příkazům k zaplacení vydaným k navrácení poskytnuté podpory nemůže být považován za umožňující „okamžitý a účinný“ výkon rozhodnutí nařizujícího navrácení podpory. Naopak tím, že poskytuje takový odkladný účinek, může značně pozdržet navrácení podpor.
(viz body 49–51)
3. Odkladný účinek žalob podaných u vnitrostátních soudů proti příkazům k zaplacení vydaným ve vztahu k příjemcům státních podpor, jejichž navrácení bylo nařízeno rozhodnutím Komise, nemůže být považován za nezbytný pro zaručení účinné soudní ochrany dotyčných s ohledem na právo Společenství.
Taková ochrana je totiž již plně zaručena prostředky, které poskytuje Smlouva, v projednávaném případě zejména žalobou na neplatnost stanovenou článkem 230 ES, kterou mohou uvedení příjemci podat proti rozhodnutí Komise.
Jelikož je Evropské společenství společenstvím práva, v rámci něhož jeho orgány podléhají přezkumu, zda jsou jejich akty v souladu se Smlouvou a s obecnými právními zásadami, zavedla Smlouva ucelený systém procesních prostředků a řízení k zajištění přezkumu legality aktů orgánů, jímž pověřila soudy Společenství.
(viz body 55–58)
4. Příjemce podpory, která byla prohlášena za neslučitelnou se společným trhem, který by mohl napadnout rozhodnutí Komise před soudem Společenství, ho nemůže zpochybnit před vnitrostátními soudy v rámci žaloby směřující proti opatřením přijatým vnitrostátními orgány k výkonu tohoto rozhodnutí. Připuštění toho, že za takových okolností může dotyčný před vnitrostátním soudem bránit výkonu rozhodnutí Společenství odvolávajíc se na protiprávnost tohoto rozhodnutí, by totiž znamenalo přiznat mu možnost obejít pravomocný charakter, který vůči němu rozhodnutí má po uplynutí lhůty pro podání žaloby stanovené v čl. 230 pátém pododstavci ES.
(viz body 59–60)