1. Volný pohyb osob – Svoboda usazování – Ustanovení Smlouvy – Působnost
(Článek 43 ES a 56 ES)
2. Volný pohyb osob – Svoboda usazování – Daňové právní předpisy – Korporační daň
(Článek 43 ES)
1. Právní předpisy, které se vztahují pouze na vztahy uvnitř skupiny společností, se dotýkají především svobody usazování, a musí být tudíž přezkoumány s ohledem na článek 43 ES. I za předpokladu, že by tyto právní předpisy měly omezující účinky na volný pohyb kapitálu, jsou takové účinky nevyhnutelným důsledkem případné překážky svobody usazování, a neodůvodňují samostatný přezkum uvedených právních předpisů s ohledem na článek 56 ES.
(viz body 23–24)
2. Článek 43 ES nebrání režimu zavedenému právními předpisy členského státu, podle kterého dceřiná společnost se sídlem v tomto členském státě může odečíst ze svých zdanitelných příjmů částku, která je předmětem finančního převodu uvnitř skupiny, který uskutečnila ve prospěch své mateřské společnosti, pouze tehdy, když má tato mateřská společnost sídlo v témže členském státě.
Rozdílné zacházení, kterému podléhají dceřiné společnosti-rezidenti v závislosti na místě sídla jejich mateřské společnosti, představuje omezení svobody usazování, jelikož činí méně atraktivním výkon této svobody pro společnosti usazené v jiných členských státech, které by v důsledku toho mohly upustit od nabytí, založení nebo zachování dceřiné společnosti v členském státě, který přijímá toto opatření.
Nicméně s ohledem na nezbytnost ochrany vyváženého rozdělení zdaňovací pravomoci mezi členské státy a současně nezbytnost předcházet daňovým únikům, takový režim sleduje legitimní cíle slučitelné se Smlouvou a představující naléhavé důvody obecného zájmu.
Připustit totiž, že přeshraniční finanční převod uvnitř skupiny může být odpočitatelný od zdanitelných příjmů jeho převodce, by mělo za důsledek, že by se skupinám společností umožnilo svobodně si vybrat členský stát, ve kterém budou zdaněny zisky dceřiné společnosti, a to tím, že by je odejmuly z daňového základu této dceřiné společnosti, a když by byl tento převod považován za zdanitelný příjem v členském státě přijímající mateřské společnosti, zahrnuly by je do daňového základu mateřské společnosti. To by narušilo samotný systém rozdělení zdaňovací pravomoci mezi členské státy, protože na základě volby uskutečněné skupinou společností by se členský stát dceřiné společnosti musel vzdát, jakožto členský stát sídla uvedené společnosti, svého práva na zdanění jejích příjmů v případný prospěch členského státu sídla mateřské společnosti.
Kromě toho možnost převést zdanitelné příjmy dceřiné společnosti na mateřskou společnost, jejíž sídlo se nachází v jiném členském státě, vyvolává nebezpečí, že prostřednictvím čistě vykonstruovaných operací budou příjmy uvnitř skupiny společností převáděny na společnosti, jejichž sídlo se nachází v členských státech, které používají nejnižší daňové sazby, nebo v členských státech, kde nejsou tyto příjmy zdaňovány.
(viz body 39, 43, 56, 58, 60, 67 a výrok)