Věc C-214/05 P

Sergio Rossi SpA

Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)

„Kasační opravný prostředek – Ochranná známka Společenství – Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94 – Nebezpečí záměny – Slovní ochranná známka ,SISSI ROSSI‘ – Námitky majitele starší slovní ochranné známky ,MISS ROSSI‘ – Argumenty předložené poprvé na jednání – Označení důkazů“

Stanovisko generální advokátky J. Kokott přednesené dne 16. března 2006

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 18. července 2006

Shrnutí rozsudku

1. Kasační opravný prostředek – Důvody – Nesprávné posouzení řádně předložených důkazů – Nepřípustnost kromě případu zkreslení

(Článek 225 ES; statut Soudního dvora, čl. 58 první pododstavec)

2. Řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální požadavky

(Jednací řád Soudu, čl. 44 odst. 1 písm.c))

3. Ochranná známka Společenství – Řízení o odvolání a žalobě

(Nařízení Rady č. 40/94, článek 63 a čl. 74 odst. 1)

1. Pouze Soudu přísluší, aby posoudil hodnotu, kterou je třeba přisoudit důkazům mu předloženým. Soud není sice povinen výslovně odůvodnit své posouzení, pokud jde o hodnotu každého důkazu mu předloženého, je však povinen uvést odůvodnění, které umožňuje Soudnímu dvoru vykonávat soudní přezkum, a to zejména ohledně případného zkreslení důkazů předložených Soudu.

Mimoto, Soud může ve svém suverénním posouzení skutkových okolností zohlednit to, že se účastník řízení zdržel uplatnění určitých okolností.

(viz body 22–23)

2. Soud musí odmítnout jako nepřípustný bod návrhových žádání žaloby, která mu je předložena, pokud hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých je tento bod návrhových žádání založen, nevyplývají uceleně a srozumitelně z textu samotné žaloby. Z toho vyplývá, že neexistence takových okolností v žalobě nemůže být zhojena jejich předložením na jednání.

(viz bod 37)

3. Jednak z článku 63 nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství vyplývá, že zrušení stejně jako změna rozhodnutí odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) jsou možné pouze v případě nepříslušnosti, podstatného porušení procesních ustanovení, porušení Smlouvy o ES, nařízení č. 40/94 nebo prováděcích předpisů nebo v případě zneužití pravomoci. Proto se přezkum tohoto rozhodnutí vykonávaný soudem Společenství omezuje pouze na přezkum jeho legality, a jeho cílem tedy není nový přezkum skutkových okolností, které byly posouzeny odděleními Úřadu.

Z článku 74 odst. 1 téhož nařízení dále vyplývá, že v řízení týkajícím se relativních důvodů zamítnutí se Úřad při zkoumání omezí na skutečnosti, důvody a návrhy přednesené účastníky řízení.

Jelikož Úřad nemůže zohlednit skutkové okolnosti, které mu nebyly účastníky řízení předloženy, nemůže být legalita jeho rozhodnutí zpochybňována na základě takových skutkových okolností. Soud proto stejně tak nemůže zohlednit důkazy směřující k prokázání těchto skutkových okolností.

(viz body 50–52)

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (třetího senátu)

18. července 2006 (*)

Ve věci C‑214/05 P,

jejímž předmětem je kasační opravný prostředek na základě článku 56 statutu Soudního dvora podaný dne 10. května 2005,

Sergio Rossi SpA, se sídlem v San Mauro Pascoli (Itálie), zastoupená A. Ruem, avvocato,

účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka),

přičemž dalšími účastníky řízení jsou:

Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), zastoupený O. Montaltem a P. Bullockem, jako zmocněnci,

žalovaný v prvním stupni,

Sissi Rossi Srl, se sídlem v Castenaso di Villanova (Itálie), zastoupená S. Vereou, avvocato,

vedlejší účastnice řízení v prvním stupni,

SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),

ve složení A. Rosas, předseda senátu, J. Malenovský (zpravodaj), J.-P. Puissochet, A. Borg Barthet a A. Ó Caoimh, soudci,

generální advokátka: J. Kokott,

vedoucí soudní kanceláře: R. Grass,

s přihlédnutím k písemné části řízení,

po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne 16. března 2006,

vydává tento

Rozsudek

1 Svým kasačním opravným prostředkem se společnost Sergio Rossi SpA domáhá zrušení rozsudku Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 1. března 2005, Sergio Rossi v. OHIM (T‑169/03, Sb. rozh. s. II‑685, dále jen „napadený rozsudek“), kterým Soud zamítl její žalobu směřující ke zrušení rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 28. února 2003 (věc R 569/2002‑1, dále jen „sporné rozhodnutí“) týkajícího se námitkového řízení mezi Calzaturificio Rossi SpA, právním předchůdcem společnosti Sergio Rossi SpA, a Sissi Rossi Srl.

Právní rámec

2 Článek 44 odst. 1 jednacího řádu Soudu stanoví:

„Žaloba uvedená v článku 21 statutu Soudního dvora musí obsahovat:

[…]

c) předmět sporu a stručný popis žalobních důvodů;

d) návrhové žádání žalobce;

e) popřípadě označení důkazů.“

3 Podle čl. 48 odst. 2 prvního pododstavce téhož jednacího řádu:

„Nové důvody nelze předkládat v průběhu řízení, ledaže by se zakládaly na právních a skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení.“

4 Článek 8 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01 s. 146) stanoví:

„Na základě námitek majitele starší ochranné známky se přihlášená ochranná známka nezapíše:

[…]

b) pokud z důvodu totožnosti nebo podobnosti se starší ochrannou známkou a totožnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb, na které se ochranná známka vztahuje, existuje nebezpečí záměny u veřejnosti na území, na kterém je starší ochranná známka chráněna; nebezpečí záměny zahrnuje i nebezpečí asociace se starší ochrannou známkou.“

5 Článek 73 nařízení č. 40/94 uvádí:

„Rozhodnutí úřadu musí být odůvodněna. Mohou být založena pouze na důvodech, ke kterým měli účastníci možnost se vyjádřit.“

6 Podle článku 74 téhož nařízení:

„1. V průběhu řízení zkoumá úřad skutečnosti z moci úřední; v řízení týkajícím se relativních důvodů zamítnutí se však úřad při zkoumání omezí na skutečnosti, důvody a návrhy přednesené účastníky.

2. Úřad nemusí přihlížet ke skutečnostem, které účastníci včas neuvedli, ani k důkazům, které včas nepředložili.“

Skutečnosti předcházející sporu

7 Soud popsal skutečnosti předcházející sporu následovně:

„1 Dne 1. června 1998 podala [Sissi Rossi Srl (dále jen ,Sissi Rossi‘)] u [OHIM] přihlášku ochranné známky Společenství na základě nařízení [č. 40/94].

2 Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je slovní označení SISSI ROSSI.

3 Výrobky, pro které byl zápis požadován, náležejí zejména do třídy 18 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a odpovídají následujícímu popisu: ,kůže a imitace kůže, výrobky z těchto materiálů neuvedené v jiných třídách; kůže zvířat; lodní kufry a kufry; deštníky, slunečníky a hole; biče a sedlářské výrobky‘.

[…]

5 Dne 21. května 1999 podala společnost Calzaturificio Rossi SpA na základě čl. 42 odst. 1 nařízení č. 40/94 námitky proti zápisu přihlašované ochranné známky pro výrobky ,kůže a imitace kůže, výrobky z těchto materiálů neuvedené v jiných třídách; kůže zvířat; lodní kufry a kufry‘.

6 Ochrannými známkami dovolávanými na podporu námitek jsou slovní ochranná známka MISS ROSSI zapsaná v Itálii dne 11. listopadu 1991 (č. 53 016) a mezinárodní ochranná známka MISS ROSSI zapsaná téhož dne s účinkem pro Francii (č. 577 643). Výrobky označenými těmito staršími ochrannými známkami je ,obuv‘ náležející do třídy 25 Niceské dohody.

[…]

8 V důsledku fúze sloučením společnosti Calzaturificio Rossi SpA, konstatované notářským zápisem ze dne 22. listopadu 2000, se žalobkyně, od té doby zvaná Sergio Rossi SpA, stala majitelem starších ochranných známek.

9 Rozhodnutím ze dne 30. dubna 2002 zamítlo námitkové oddělení přihlášku ochranné známky pro všechny výrobky, proti nimž námitky směřovaly. Mělo v podstatě za to, že žalobkyně předložila důkaz o skutečném užívání starších ochranných známek pouze pro výrobky ,dámská obuv‘ a že tyto výrobky a výrobky ,kůže a imitace kůže, výrobky z těchto materiálů neuvedené v jiných třídách; kůže zvířat; lodní kufry a kufry‘ zahrnuté v přihlášce ochranné známky jsou podobné. Navíc námitkové oddělení došlo k závěru, že ve vnímání francouzského spotřebitele existuje podobnost označení.

10 Dne 28. června 2002 podala [Sissi Rossi] u OHIM odvolání proti rozhodnutí námitkového oddělení.

11 [Sporným rozhodnutím] zrušil první odvolací senát OHIM rozhodnutí námitkového oddělení a námitky zamítl. Odvolací senát měl v podstatě za to, že dotčená označení jsou slabě podobná. Kromě toho po provedení srovnávací analýzy distribučních kanálů, funkcí a povahy dotčených výrobků došel k závěru, že odlišnosti mezi výrobky značně převažují nad jejich nepočetnými společnými body. Zejména přezkoumal a vyvrátil tvrzení, podle kterého jsou výrobky ,dámská obuv‘ a ,dámské tašky‘ podobné z důvodu komplementarity. V důsledku toho podle něj neexistovalo nebezpečí záměny ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94.“

Řízení před Soudem a napadený rozsudek

8 Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 12. května 2003 podala Sergio Rossi SpA žalobu proti spornému rozhodnutí, v níž požadovala jeho zrušení v plném rozsahu a, podpůrně, jeho částečné zrušení v rozsahu, v němž shledává neexistenci nebezpečí záměny mezi ochrannými známkami pro výrobky „dámské tašky“ a „dámská obuv“, včetně slovní ochranné známky MISS ROSSI.

9 V napadeném rozsudku Soud nejprve odmítl zohlednit některé důkazy, které zahrnují novinové články, reklamy a fotografie pocházející především z internetových stránek, které Sergio Rossi SpA předložila na podporu svého tvrzení, podle kterého jsou dámská obuv a dámské tašky podobnými výrobky, a to z důvodu, že tyto dokumenty nebyly předloženy v rámci správního řízení u OHIM.

10 Co se týče návrhu směřujícího ke zrušení sporného rozhodnutí, Soud rozhodl, že hlavní návrh musí být zamítnut a že je namístě posoudit pouze podpůrný návrh. Soud nejprve uvedl, že ze žaloby, která mu byla předložena, zejména z prvního bodu návrhových žádání a řeči žalobkyně, vyplývá, že tato považuje za podobné všechny výrobky, kterých se týkají námitky, a sice výrobky „kůže a imitace kůže, výrobky z těchto materiálů neuvedené v jiných třídách; kůže zvířat; lodní kufry a kufry“ na straně jedné a výrobky „dámská obuv“ označené staršími ochrannými známkami na straně druhé. Soud nicméně konstatoval, že argumentace předložená v uvedené žalobě odkazuje výlučně na výrobky „dámské tašky“ a „dámská obuv“. Vzhledem k neexistenci jakéhokoli argumentu zpochybňujícího závěr odvolacího senátu, podle kterého nejsou výrobky „kůže a imitace kůže; kůže zvířat; lodní kufry a kufry“ na straně jedné a „dámská obuv“ na straně druhé podobné, Soud zastával názor, že nebylo namístě přezkoumávat žalobní důvod, který byl před ním uplatněn, v části, ve které vychází z údajné podobnosti uvedených výrobků.

11 Mimoto Soud rozhodl, že obecný odkaz žalobkyně na všechna vyjádření, která předložila v rámci řízení před OHIM, nemůže zmírnit neexistenci argumentace v žalobě. A konečně, Soud uvedl, že žalobkyně až při jednání, a tedy opožděně, uplatnila, že všechny tyto výrobky sdílejí stejné distribuční kanály a jsou vyráběny ze stejné suroviny.

12 Soud dále posoudil podobnost mezi výrobky „dámské tašky“, uvedenými v přihlášce ochranné známky Společenství, a výrobky „dámská obuv“ označenými staršími ochrannými známkami, jakož i podobnost dotčených označení, a došel k závěru o neexistenci nebezpečí záměny mezi dotčenými ochrannými známkami. V důsledku toho žalobu zamítl.

Návrhová žádání účastníků řízení

13 Svým kasačním opravným prostředkem se navrhovatelka domáhá, aby Soudní dvůr:

– zrušil napadený rozsudek v plném rozsahu;

– podpůrně zrušil napadený rozsudek v části týkající se zápisu ochranné známky SISSI ROSSI pro takové výrobky, jako je „kůže a imitace kůže“;

– nebo dále podpůrně po uznání práva navrhovatelky předložit důkazy zrušil v plném rozsahu napadený rozsudek a vrátil věc Soudu, aby přezkoumal důkazy, které prohlásil za nepřípustné, nebo alternativně a na základě práva být vyslechnut upraveného v článku 73 nařízení č. 40/94 vrátil věc odvolacímu senátu OHIM, aby stanovil lhůtu pro vyslechnutí, a

– uložil OHIM náhradu nákladů řízení.

14 OHIM a Sissi Rossi navrhují, aby Soudní dvůr kasační opravný prostředek zamítl a uložil navrhovatelce náhradu nákladů řízení.

Kasační opravný prostředek

15 Na podporu svých návrhových žádání směřujících ke zrušení napadeného rozsudku uplatňuje navrhovatelka tři důvody kasačního opravného prostředku. První a druhý důvod vychází z nesprávného uplatnění jednacího řádu Soudu. Svým třetím důvodem, rozděleným do dvou částí, navrhovatelka uplatňuje porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94.

16 Nejprve je namístě přezkoumat třetí a poté první a druhý důvod kasačního opravného prostředku.

Ke třetímu důvodu kasačního opravného prostředku

Argumentace účastníků řízení

17 V první části třetího důvodu má navrhovatelka za to, že se Soud dopustil nesprávné analýzy faktorů relevantních pro posouzení podobnosti dotčených výrobků, tak jak vyplývají z judikatury Soudního dvora, které zahrnují zejména povahu těchto výrobků, jejich účel, užívání a jejich konkurenční nebo komplementární charakter, a tím i nesprávné analýzy nebezpečí záměny mezi dotčenými ochrannými známkami. V tomto ohledu uplatňuje bod 23 rozsudku ze dne 29. září 1998, Canon (C‑39/97, Recueil, s. I‑5507).

18 Soud zejména přehlédl okolnost, že koneční spotřebitelé dotčených výrobků jsou totožní. Mimoto, při přezkumu kritéria určení těchto výrobků Soud nezohlednil ve správné míře estetickou funkci dámských tašek a dámské obuvi, která činí uvedené výrobky komplementárními, jelikož tyto výrobky musí být esteticky sladěny. Soud měl navíc za to, že navrhovatelka v rámci řízení před OHIM neprokázala, že dotčené výrobky jsou běžně uváděny na trh ve stejných prodejních místech. Přitom v průběhu tohoto řízení nebyla navrhovatelce nikdy nabídnuta možnost předložení důkazu této skutečnosti.

19 Ve druhé části svého třetího důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka uplatňuje, že Soud nesprávně posoudil podobnost dotčených ochranných známek. Tvrdí zejména, že závěr Soudu zřejmě vyplývá ze skutečnosti, že příjmení „Rossi“ je pro francouzské spotřebitele velmi běžné. Toto zjištění přitom nebylo podepřeno žádným objektivním poznatkem. Podle navrhovatelky je závěr Soudu chybný, neboť uvedené příjmení není na francouzském území rozšířené a připomíná italské příjmení. Mimoto i rozšířené příjmení může plnit funkci označení původu ochranné známky, a může tedy být rozlišovací pro dotčené výrobky. V důsledku toho nemůže být příjmení „Rossi“ považováno za méně rozlišovací na francouzském území. Mělo by být považováno za příjmení s velkou rozlišovací způsobilostí. Konečně, Soud nemohl vycházet z okolnosti, že „navrhovatelka netvrdila, že slovo ,Rossi‘ představuje dominantní prvek označení“, neboť navrhovatelka nikdy neuvedla opak.

20 Sissi Rossi se domnívá, že se navrhovatelka ve skutečnosti omezuje na zpochybnění posouzení skutkových okolností věci provedeného Soudem, aniž by se dovolávala věcné nesprávnosti jeho zjištění, takže tento důvod kasačního opravného prostředku se vymyká pravomoci Soudního dvora.

21 OHIM a, podpůrně, Sissi Rossi rovněž uplatňují, že výtky navrhovatelky jsou neopodstatněné.

Závěry Soudního dvora

22 Co se týče druhé části třetího důvodu kasačního opravného prostředku, stačí připomenout, že pouze Soudu přísluší, aby posoudil hodnotu, kterou je třeba přisoudit důkazům mu předloženým, a že není povinen výslovně odůvodnit své posouzení, pokud jde o hodnotu každého důkazu mu předloženého. Soud je povinen uvést odůvodnění, které umožňuje Soudnímu dvoru vykonávat soudní přezkum, a to zejména ohledně případného zkreslení důkazů předložených Soudu (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 12. července 2005, Komise v. CEVA a Pfizer, C‑198/03 P, Sb. rozh. s. I‑6357, bod 50).

23 Mimoto, Soud může ve svém suverénním posouzení skutkových okolností zohlednit to, že se účastník řízení zdržel uplatnění určitých okolností.

24 V bodech 69 až 85 napadeného rozsudku Soud globálně posoudil podobnost dotčených ochranných známek, jakož i nebezpečí záměny u veřejnosti, přičemž zohlednil veškeré relevantní faktory projednávaného případu. Stejně tak své závěry právně dostačujícím způsobem odůvodnil.

25 Ve zbývající části navrhovatelka tím, že Soudu vytýká, že provedl chybnou analýzu faktorů relevantních pro posouzení podobnosti mezi dotčenými výrobky a mezi dotčenými ochrannými známkami, usiluje první a druhou částí třetího důvodu kasačního opravného prostředku o to, aby Soudní dvůr svými posouzeními skutkových okolností nahradil posouzení Soudu.

26 Z článku 225 ES a čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora přitom vyplývá, že opravný prostředek je omezen na právní otázky. Pouze Soud je proto příslušný ke zjištění a posouzení relevantních skutkových okolností, jakož i k posouzení důkazů. Posouzení těchto skutkových okolností a důkazů tedy nepředstavuje, s výhradou případu, kdy by došlo k jejich zkreslení, právní otázku, která podléhá jako taková přezkumu Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku (viz rozsudky ze dne 19. září 2002, DKV v. OHIM, C‑104/00 P, Recueil, s. I‑7561, bod 22, a ze dne 15. září 2005, BioID v. OHIM, C‑37/03 P, Sb. rozh. s. I‑7975, bod 43).

27 Jelikož se navrhovatelka nedovolávala žádného zkreslení skutkových okolností a důkazů předložených Soudu, je třeba první část a částečně i druhou část třetího důvodu kasačního opravného prostředku odmítnout jako nepřípustné.

28 Třetí důvod kasačního opravného prostředku tedy musí být zamítnut v plném rozsahu.

K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku

Argumentace účastníků řízení

29 Navrhovatelka tvrdí, že Soud porušil článek 81 svého jednacího řádu, jelikož napadený rozsudek neobsahuje odůvodnění zamítnutí hlavního návrhu.

30 Soud nemohl omezit rozsah sporu na podobnost mezi výrobky „dámská obuv“ označenými staršími ochrannými známkami a výrobky „dámské tašky“ přihlašované ochranné známky. Jednak, přestože se argumenty na podporu žaloby navrhovatelky u Soudu týkaly téměř výhradně podobnosti mezi uvedenými výrobky, byla podobnost mezi všemi výrobky označenými ochrannou známkou, která je předmětem přihlášky k zápisu, a výrobky navrhovatelky uvedena v několika částech žaloby předložené Soudu. Krom toho argumenty uplatňované v průběhu jednání nemohly být považovány za nepřípustné ve smyslu čl. 48 odst. 2 jednacího řádu Soudu, jakožto nové žalobní důvody předložené v průběhu řízení. Nejedná se totiž o nové žalobní důvody, ale pouze o doplňující argumenty na podporu toho, co již bylo navrhováno v návrhových žádáních uvedené žaloby.

31 Podle Sissi Rossi a OHIM Soud správně omezil svoji analýzu na výrobky „dámská obuv“ a „dámské tašky“, jelikož nemůže nahrazovat účastníky řízení a při neexistenci jimi předložených argumentů provést z vlastní iniciativy přezkum otázky související se sporem. Krom toho, ačkoli navrhovatelka skutečně na jednání uvedla podobnost mezi jinými výrobky, než těmi, na které Soud omezil svůj přezkum, stalo se tak v rámci řízení poprvé, takže Soud měl právem za to, že žalobní důvod byl opožděný.

Závěry Soudního dvora

32 Podle svého názvu se první důvod kasačního opravného prostředku týká neexistence odůvodnění napadeného rozsudku, co se týče zamítnutí hlavního návrhu předloženého Soudu. Z kasačního opravného prostředku nicméně vyplývá, že navrhovatelka ve skutečnosti zpochybňuje opodstatněnost tohoto zamítnutí. Vytýká totiž Soudu, že uvedený návrh považoval za nepřípustný z důvodu, že argumentaci na jeho podporu neuvedla v samotné žalobě.

33 Je tedy namístě posoudit, zda se tímto postupem Soud dopustil nesprávného právního posouzení.

34 Z článku 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Soudu vyplývá, že žaloba, která je mu předložena, musí uvádět předmět sporu a obsahovat stručný popis žalobních důvodů.

35 Soudní dvůr se již vyjádřil k dosahu takového požadavku v kontextu čl. 38 odst. 1 písm. c) svého jednacího řádu. Rozhodl, že požadované údaje musí být dostatečně jasné a přesné pro to, aby umožnily žalovanému připravit si svou obranu a Soudnímu dvoru vykonávat svůj přezkum. Z toho vyplývá, že základní skutkové a právní okolnosti, na kterých je žaloba založena, musí uceleně a srozumitelně vyplývat ze znění samotné žaloby (rozsudky ze dne 9. ledna 2003, Itálie v. Komise, C‑178/00, Recueil, s. I‑303, bod 6, a ze dne 15. září 2005, Irsko v. Komise, C‑199/03, Sb. rozh. s. I‑8027, bod 50).

36 Stejný závěr platí, co se týče žalob podaných u Soudu, neboť uvedený čl. 38 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Soudního dvora a čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Soudu mají totožné znění a pouze přejímají požadavek obsažený v článku 21 statutu Soudního dvora, který se uplatní bez rozdílu na žaloby podané u Soudního dvora a na žaloby podané u Soudu.

37 Soud tudíž musí odmítnout jako nepřípustný bod návrhových žádání žaloby, která mu je předložena, pokud hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých je tento bod návrhových žádání založen, nevyplývají uceleně a srozumitelně ze znění samotné žaloby. Z toho vyplývá, že na rozdíl od tvrzení navrhovatelky nemůže být neexistence takových okolností v žalobě zmírněna jejich předložením na jednání.

38 V projednávaném případě Soud v bodech 46 až 48 napadeného rozsudku zamítl hlavní návrh z důvodu, že argumentace uvedená v žalobě, která mu byla předložena, odkazovala výlučně na výrobky „dámské tašky“ a „dámská obuv“, a že tedy žaloba nepřinesla žádný argument zpochybňující závěr odvolacího senátu, podle kterého nejsou výrobky „kůže a imitace kůže; kůže zvířat; lodní kufry a kufry“ a „dámská obuv“ podobné.

39 Navrhovatelka přitom nepředložila Soudnímu dvoru žádný vážný argument, který by prokazoval, že žaloba, která byla předložena Soudu, obsahovala, na rozdíl od rozhodnutí Soudu, skutkové a právní okolnosti na podporu uvedeného návrhu.

40 Jelikož byl tento návrh nepřípustný, zdá se, že navrhovatelka tím, že na jednání na podporu návrhových žádání své žaloby předložila právní a skutkové okolnosti mající stejný předmět jako uvedený návrh, ve skutečnosti uplatňovala nový žalobní důvod. Přitom podle čl. 48 odst. 2 jednacího řádu Soudu nové důvody nelze předkládat v průběhu řízení, ledaže by se zakládaly na právních a skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení. Jelikož navrhovatelka netvrdila, že tomu tak je v projednávaném případě, je třeba konstatovat, že Soud uvedené okolnosti správně odmítl jako opožděné.

41 Jelikož se Soud nedopustil žádného nesprávného právního posouzení, je namístě první důvod kasačního opravného prostředku zamítnout.

Ke druhému důvodu kasačního opravného prostředku

Argumentace účastníků řízení

42 Navrhovatelka se domnívá, že Soud porušil čl. 44 odst. 1 písm. e) svého jednacího řádu, který umožňuje označení důkazů, když prohlásil důkazy, které předložila, za nepřípustné.

43 Navrhovatelka tvrdí, že Soud, který v tomto ohledu vycházel ze své judikatury, nicméně odkázal na případy odlišné od projednávané věci. Soudem uvedené rozsudky se totiž týkají věcí, ve kterých byly argumenty žalobců nejprve odmítnuty OHIM, a ti tak mohli zpochybňovat před odvolacím senátem OHIM opačné argumenty předložené na odůvodnění tohoto zamítnutí, zatímco v projednávaném případě, jelikož námitkové oddělení navrhovatelce vyhovělo, odvolací senát OHIM uplatnil své argumenty poprvé ve sporném rozhodnutí, takže navrhovatelka neměla možnost v jakémkoliv okamžiku správního řízení zpochybnit opačná tvrzení OHIM.

44 Podpůrně navrhovatelka uplatňuje porušení článku 73 nařízení č. 40/94 z důvodu, že v průběhu řízení před odvolacím senátem OHIM neměla možnost být vyslechnuta ohledně existence či neexistence podobnosti mezi dotčenými výrobky.

45 Přitom, na rozdíl od rozhodnutí Soudu, nemůže být uplatnění porušení uvedeného článku 73 považováno za nový žalobní důvod uvedený poprvé na jednání, ale představuje pouhé rozvinutí žalobního důvodu, na jehož podporu byly předloženy určité důkazy společně se žalobou podanou u Soudu.

46 Podle tohoto ustanovení totiž navrhovatelka měla v každém případě mít možnost zpochybnit argumenty poprvé předložené OHIM. Jelikož k tomu nemohlo dojít v průběhu správního řízení, Soud, kterému byla předložena žaloba proti rozhodnutí odvolacího senátu OHIM, měl zvolit jednu ze dvou možností: a sice buď umožnit, aby mu byly předloženy důkazy, nebo zrušit sporné rozhodnutí a vrátit věc odvolacímu senátu, aby byla navrhovatelce dána možnost zpochybnit argumenty poprvé uvedené v tomto rozhodnutí.

47 Sissi Rossi a OHIM mají za to, že Soud správně prohlásil sporné důkazy za nepřípustné, a to z důvodů uvedených v napadeném rozsudku.

48 Pokud jde o podpůrně uplatňovaný důvod kasačního opravného prostředku, Sissi Rossi vyjadřuje pochybnosti ohledně jeho přípustnosti z důvodu, že navrhovatelka uplatňuje porušení článku 73 nařízení č. 40/94 odvolacím senátem, a nikoliv Soudem.

49 Soud v každém případě správně rozhodl, že žalobní důvod vycházející z porušení tohoto ustanovení je nepřípustný. Krom toho, navrhovatelka měla dostatečně možností k uplatnění svého stanoviska v průběhu řízení před OHIM.

Závěry Soudního dvora

– K bodu důvodu kasačního opravného prostředku vycházejícímu z porušení čl. 44 odst. 1 písm. e) jednacího řádu Soudu

50 Jednak z článku 63 nařízení č. 40/94 vyplývá, že zrušení stejně jako změna rozhodnutí odvolacího senátu OHIM jsou možné pouze v případě nepříslušnosti, podstatného porušení procesních ustanovení, porušení Smlouvy o ES, nařízení č. 40/94 nebo prováděcích předpisů nebo v případě zneužití pravomoci. Proto se přezkum tohoto rozhodnutí vykonávaný soudem Společenství omezuje pouze na přezkum jeho legality, a jejím předmětem tedy není nový přezkum skutkových okolností, které byly posouzeny odděleními OHIM.

51 Z článku 74 odst. 1 téhož nařízení dále vyplývá, že v řízení týkajícím se relativních důvodů zamítnutí, o jaké se jedná v projednávaném případě, se OHIM při zkoumání omezí na skutečnosti, důvody a návrhy přednesené účastníky řízení.

52 Jelikož OHIM nemůže zohlednit skutkové okolnosti, které mu nebyly účastníky řízení předloženy, nemůže být legalita jeho rozhodnutí zpochybňována na základě takových skutkových okolností. Soud proto stejně tak nemůže zohlednit důkazy směřující k prokázání těchto skutkových okolností.

53 Na rozdíl od tvrzení navrhovatelky, není okolnost, že odvolací senát vycházel při svých závěrech, které jsou odlišné od závěrů námitkového oddělení, z důkazů předložených před OHIM, v tomto ohledu relevantní, neboť posouzení důkazů, které uvedený senát provedl, mohlo být v každém případě před Soudem zpochybněno.

54 Mimoto, jak Soud správně konstatoval, měla-li navrhovatelka za to, že ji odvolací senát v rozporu s čl. 73 druhou větu nařízení č. 40/94 zbavil možnosti včas předložit určité relevantní důkazy v rámci správního řízení, měla se takového důvodu dovolávat na podporu svého návrhu na zrušení sporného rozhodnutí. Případné porušení práva navrhovatelky být vyslechnuta ze strany odvolacího senátu nemůže naproti tomu vést k tomu, aby Soud posoudil skutečnosti a důkazy, které nebyly předtím předloženy u orgánů OHIM.

– K bodu důvodu kasačního opravného prostředku vycházejícímu z nesprávného právního posouzení Soudu, co se týče údajného porušení čl. 73 nařízení č. 40/94 odvolacím senátem

55 Úvodem je třeba konstatovat, že na rozdíl od tvrzení Sissi Rossi je tento bod důvodu kasačního opravného prostředku přípustný, neboť navrhovatelka vytýká Soudu, že se tím, že nesankcionoval údajné porušení čl. 73 nařízení č. 40/94 odvolacím senátem, dopustil nesprávného právního posouzení.

56 Co se týče opodstatněnosti tohoto bodu důvodu opravného prostředku, je namístě připomenout, že podle čl. 48 odst. 2 prvního pododstavce jednacího řádu Soudu nelze nové důvody předkládat v průběhu řízení, ledaže by se zakládaly na právních a skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení.

57 Navrhovatelka přitom ve své žalobě předložené Soudu nepopírá, že nevytýkala odvolacímu senátu, že porušil čl. 73 druhou větu nařízení č. 40/94, jelikož tato výtka byla poprvé uplatněna na jednání. Stejně tak nepopírá, že okolnosti předložené na podporu této výtky již existovaly a byly jí známy v okamžiku podání její žaloby kanceláři Soudu.

58 Za těchto podmínek se Soud tím, že nesankcionoval údajné porušení čl. 73 druhé věty nařízení č. 40/94, nedopustil nesprávného právního posouzení.

59 Je tedy namístě druhý důvod kasačního opravného prostředku zamítnout.

K nákladům řízení

60 Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě článku 118 téhož jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že OHIM a Sissi Rossi požadovaly náhradu nákladů řízení a navrhovatelka neměla ve věci úspěch, je namístě posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:

1) Kasační opravný prostředek se zamítá.

2) Společnosti Sergio Rossi SpA se ukládá náhrada nákladů řízení.

Podpisy.

* Jednací jazyk: italština.