Věc C-23/05

Komise Evropských společenství

Lucemburské velkovévodství

„Nesplnění povinnosti státem – Směrnice 2000/34/ES – Pracovní podmínky – Úprava pracovní doby – Neprovedení ve stanovené lhůtě“

Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 27. října 2005 I ‑ 0000

Shrnutí rozsudku

Žaloba pro nesplnění povinnosti – Postup před zahájením soudního řízení – Výzva – Podmínka – Předcházející nesplnění povinnosti příslušející členskému státu – Vyjádření tohoto státu – Povaha podstatné náležitosti – Výzva, jejímž předmětem je neprovedení směrnice před uplynutím lhůty k provedení – Nepřípustnost

(Článek 226 ES)

Zaslání výzvy dopisem předpokládá, že bylo poukázáno na předcházející nesplnění povinnosti příslušející dotyčnému členskému státu. Možnost uvedeného členského státu předložit své vyjádření představuje, i když se rozhodne nevyužít této možnosti, základní záruku zamýšlenou Smlouvou a dodržování této záruky je podstatnou procesní náležitostí řízení pro nesplnění povinnosti členským státem. Předmětem výzvy dopisem tedy nemůže být neprovedení směrnice, jejíž lhůta k provedení ještě neuplynula.

(viz bod 7)

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (šestého senátu)

27. října 2005 (*)

„Nesplnění povinnosti státem – Směrnice 2000/34/ES – Pracovní podmínky – Úprava pracovní doby – Neprovedení ve stanovené lhůtě“

Ve věci C‑23/05,

jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 226 ES, podaná dne 25. ledna 2005,

Komise Evropských společenství, zastoupená G. Rozetem a N. Yerrell, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

žalobkyně,

proti

Lucemburskému velkovévodství, zastoupenému S. Schreinerem, jako zmocněncem,

žalovanému,

SOUDNÍ DVŮR (šestý senát),

ve složení J.-P. Puissochet, zastupující předseda šestého senátu, S. von Bahr a A. Borg Barthet (zpravodaj), soudci,

generální advokátka: J. Kokott,

vedoucí soudní kanceláře: R. Grass,

s přihlédnutím k písemné části řízení,

s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generální advokátky, rozhodnout věc bez stanoviska,

vydává tento

Rozsudek

1 Svou žalobou se Komise Evropských společenství domáhá, aby Soudní dvůr určil, že Lucemburské velkovévodství tím, že nepřijalo právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/34/ES ze dne 22. června 2000, kterou se mění směrnice Rady 93/104/ES o některých aspektech úpravy pracovní doby, aby se její oblast působnosti rozšířila na odvětví a činnosti vyňaté z oblasti působnosti uvedené směrnice (Úř. věst. L 195, s. 41; Zvl. vyd. 05/04, s. 27) (dále jen „směrnice“) nebo v každém případě tím, že o nich Komisi Evropských společenství neuvědomilo, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 2 odst. 1 této směrnice.

2 Článek 2 odst. 1 směrnice upřesňuje, že „[č]lenské státy přijmou právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 1. srpna 2003, nebo zajistí, aby sociální partneři nejpozději do uvedeného dne zavedli nezbytná opatření dohodou; členské státy musí přijmout veškerá nezbytná opatření, která jim kdykoli umožní zajistit výsledky této směrnice. s ohledem na lékaře při vzdělávání je tato lhůta stanovena na 1. srpna 2004. Neprodleně o nich uvědomí Komisi“.

3 Vzhledem k tomu, že směrnice nebyla provedena ve stanovené lhůtě do lucemburského práva, zahájila Komise řízení pro nesplnění povinnosti upravené v čl. 226 prvním pododstavci ES. Dne 6. října 2003 vyzvala Komise Lucemburské velkovévodství k předložení jeho vyjádření a poté vydala dne 9. července 2004 odůvodněné stanovisko, ve kterém tento členský stát vyzvala k přijetí opatření nezbytných k tomu, aby vyhověl tomuto stanovisku ve lhůtě dvou měsíců od jeho oznámení. Vzhledem k tomu, že informace poskytnuté lucemburskými orgány v návaznosti na uvedené stanovisko ukázaly, že směrnice nebyla ještě provedena, rozhodla se Komise podat tuto žalobu.

4 Lucemburská vláda nezpochybňuje, že uvedená směrnice nebyla ve stanovené lhůtě provedena. Uplatňuje však, že opatření nezbytná k tomuto účelu jsou vypracovávána. Návrh zákona provádějícího směrnici byl ostatně již připraven.

5 Podle čl. 92 odst. 2 jednacího řádu může Soudní dvůr kdykoliv bez návrhu posoudit, zda jsou splněny nepominutelné podmínky.

6 Ohledně tohoto bodu je třeba uvést, že směrnice stanoví ve svém čl. 2 odst. 1, že členské státy přistoupí k jejímu provedení nejpozději do 1. srpna 2003. Pokud jde však o lékaře při vzdělávání, je tato lhůta stanovena na 1. srpna 2004. Výzva dopisem, který zaslala Komise Lucemburskému velkovévodství, je ze dne 6. října 2003. Lhůta k provedení směrnice, co se týče lékařů při vzdělání, k tomuto datu tudíž ještě neuplynula.

7 Jak již Soudní dvůr rozhodl, zaslání výzvy dopisem předpokládá, že bylo poukázáno na předcházející nesplnění povinnosti příslušející dotyčnému členskému státu (viz usnesení ze dne 13. září 2000, Komise v. Nizozemsko, C‑341/97, Recueil, s. I‑6611, bod 18, a rozsudek ze dne 15. února 2001, Komise v. Francie, C‑230/99, Recueil, s. I‑1169, bod 32). Možnost uvedeného členského státu předložit své vyjádření totiž představuje, i když se rozhodne nevyužít této možnosti, základní záruku zamýšlenou Smlouvou o ES a dodržování této záruky je podstatnou procesní náležitostí řízení pro nesplnění povinnosti členským státem. Předmětem výzvy dopisem tedy nemůže být neprovedení směrnice, jejíž lhůta k provedení ještě neuplynula (viz rozsudek ze dne 17. února 1970, Komise v. Itálie, 31/69, Recueil, s. 25, body 12 až 14).

8 Z toho vyplývá, že v projednávaném případě údajné nesplnění povinností uložených směrnicí v části, ve které se tato směrnice týká lékařů při vzdělávání, není prokázáno, a že žaloba musí být prohlášena za částečně nepřípustnou v rozsahu, v němž je jejím předmětem provedení směrnice ohledně lékařů při vzdělávání.

9 Co se týče naopak oblastí, ve kterých se směrnice uplatní s výjimkou oblasti lékařů při vzdělávání, postačí připomenout, že podle ustálené judikatury se existence nesplnění povinnosti posuzuje vzhledem ke stavu, v němž se členský stát nacházel v době, kdy uplynula lhůta stanovená v odůvodněném stanovisku, a že změny, ke kterým došlo následovně, nemohou být Soudním dvorem brány v úvahu (viz zejména rozsudky ze dne 30. května 2002, Komise v. Itálie, C‑323/01, Recueil, s. I‑4711, bod 8, a ze dne 2. října 2003, Komise v. Nizozemsko, C‑322/00, Recueil, s. I‑11267, bod 50).

10 V projednávaném případě je nesporné, že opatření vyžadovaná k zajištění provedení směrnice do vnitrostátního právního řádu nebyla přijata do uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku.

11 Za těchto podmínek je třeba považovat žalobu podanou Komisí za částečně opodstatněnou.

12 V důsledku toho je třeba určit, že Lucemburské velkovévodství tím, že nepřijalo právní a správní předpisy, s výjimkou předpisů, které mají být přijaty ohledně lékařů při vzdělávání, nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 2 odst. 1 této směrnice.

K nákladům řízení

13 Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a Lucemburské velkovévodství nemělo ve věci úspěch, je namístě posledně uvedenému uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl takto:

1) Lucemburské velkovévodství tím, že nepřijalo právní a správní předpisy, s výjimkou předpisů, které mají být přijaty ohledně lékařů při vzdělávání, nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/34/ES ze dne 22. června 2000, kterou se mění směrnice Rady 93/104/ES o některých aspektech úpravy pracovní doby, aby se její oblast působnosti rozšířila na odvětví a činnosti vyňaté z oblasti působnosti uvedené směrnice, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 2 odst. 1 této směrnice.

2) Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3) Lucemburskému velkovévodství se ukládá náhrada nákladů řízení.

Podpisy.

* Jednací jazyk: francouzština.