Věc T-417/04

Regione autonoma Friuli-Venezia Giulia

v.

Komise Evropských společenství

„Žaloba na neplatnost – Nařízení (ES) č. 1429/2004 – Zemědělství – Společná organizace trhu s vínem – Režim užívání názvů odrůd révy nebo jejich synonym – Časové omezení užívání – Žaloba podaná celkem působícím pod úrovní státu – Osobně dotčené osoby – Nepřípustnost“

Usnesení Soudu (čtvrtého senátu) ze dne 12. března 2007          

Shrnutí usnesení

Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty dotýkající se jich bezprostředně a osobně

(Články 230 čtvrtý pododstavec ES a čl. 249 druhý pododstavec ES; nařízení Komise č. 1429/2004, příloha I, bod 103)

Ustanovení, omezující ke dni 31. března 2007 právo užívat název „Tocai friulano“ uvedený ve formě vysvětlující poznámky v příloze I nařízení č. 1429/2004, kterým se mění nařízení č. 753/2002, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla k nařízení č. 1493/1999 pro popis, označení, obchodní úpravu a ochranu některých vinařských produktů, spadá do obecného rámce zavedeného uvedeným nařízením, který se vztahuje na všechny subjekty a územně správní celky Evropského společenství.

Uplatňuje se tak na objektivně určené situace a způsobuje právní následky vůči kategoriím osob pojímaných abstraktním způsobem. V důsledku toho představuje opatření s obecnou působností ve smyslu čl. 249 druhého pododstavce ES, a tedy opatření normativní povahy.

Přesto se takové opatření může osobně dotýkat některých osob.

Tak tomu ale není v případě dotčeného ustanovení ve vztahu k takovému celku působícímu pod úrovní státu, jakým je Regione autonoma Friuli-Venezia Giulia.

Zaprvé totiž postavení výrobce, které tento celek uvádí, neumožňuje mít za to, že jej individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byl individualizován adresát rozhodnutí. Obecná závaznost, a tedy normativní povaha aktu není zpochybněna možností více či méně přesně určit počet, nebo dokonce i totožnost právních subjektů, na které se v určitý okamžik uplatňuje, pokud se toto uplatnění uskutečňuje na základě objektivní právní a faktické situace definované aktem ve vztahu k účelu posledně uvedeného. Zákaz užívat označení „Tocai friulano“ po dni 31. března 2007 se přitom vztahuje obecným způsobem a na neomezenou dobu na všechny dotčené hospodářské subjekty, tj. na pěstitele této odrůdy vína, výrobce a obchodníky s dotčeným vínem.

Zadruhé, obecný zájem, jaký může mít region coby subjekt příslušný pro hospodářské a sociální záležitosti na svém území na dosažení příznivého výsledku pro hospodářskou prosperitu tohoto území, sám o sobě nestačí k tomu, aby tento region byl považován za osobně dotčený ve smyslu čl. 230 čtvrtého pododstavce ES.

Zatřetí, rozdělení pravomocí k vydávání zákonných a podzákonných právních předpisů uvnitř jednoho členského státu spadá pouze do ústavního práva tohoto státu a je nevýznamné z hlediska posuzování možného dotčení zájmů územně správního celku opatřením práva Společenství. V právním řádu Společenství totiž náleží orgánům státu, aby zajistily zastoupení možného zájmu založeného na ochraně vnitrostátního právního řádu, a to bez ohledu na formu ústavního nebo územního uspořádání tohoto státu.

Mimoto výsady vydávat zákonné a podzákonné právní předpisy, kterými může být případně nadána jiná právnická osoba veřejného práva členského státu než stát, nejsou samy o sobě takové povahy, aby jí přiznávaly osobní zájem na zrušení toho kterého ustanovení hmotného práva Společenství bez účinků na rozsah jejích pravomocí, neboť v zásadě tyto výsady nejsou vykonávány ve vlastním zájmu osoby, která je jimi nadána.

Konečně, požadavek účinné soudní ochrany nemůže vést k odstranění podmínky osobní dotčenosti vyžadované čl. 230 čtvrtým pododstavcem ES.

(viz body 44, 47, 51–52, 54–55, 61–63, 67)

USNESENÍ SOUDU (čtvrtého senátu)

12. března 2007(*)

„Žaloba na neplatnost – Nařízení (ES) č. 1429/2004 – Zemědělství – Společná organizace trhu s vínem – Režim užívání názvů odrůd révy nebo jejich synonym – Časové omezení užívání – Žaloba podaná celkem působícím pod úrovní státu –Osobně dotčené osoby – Nepřípustnost“

Ve věci T‑417/04,

Regione autonoma Friuli-Venezia Giulia, zastoupená E. Bevilacquou a F. Capellim, advokáty,

žalobce,

proti

Komisi Evropských společenství, zastoupené L. Visaggiem a E. Righini, jako zmocněnci,

žalované,

podporované

Maďarskou republikou, zastoupenou P. Gottfriedem, jako zmocněncem,

jejímž předmětem je návrh na zrušení ustanovení omezujícího ke dni 31. března 2007 právo užívat název „Tocai friulano“ uvedeného ve formě vysvětlující poznámky v bodu 103 přílohy I nařízení Komise (ES) č. 1429/2004 ze dne 9. srpna 2004, kterým se mění nařízení (ES) č. 753/2002, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1493/1999 pro popis, označení, obchodní úpravu a ochranu některých vinařských produktů (Úř. věst. L 263, s. 11),

SOUD PRVNÍHO STUPNĚ EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ (čtvrtý senát),

ve složení H. Legal, předseda, V. Vadapalas a N. Wahl, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,

vydává toto

Usnesení

 Právní rámec

1       Nařízení Rady (ES) č. 1493/1999 ze dne 17. května 1999 o společné organizaci trhu s vínem (Úř. věst. L 179, s. 1; Zvl. vyd. 03/26, s. 25, dále „základní nařízení“), které nabylo účinnosti dne 1. srpna 2000, stanoví v čl. 19, že „[č]lenské státy zatřídí odrůdy révy určené k výrobě vína“ a že ve svém zatřídění „označí odrůdy révy, které jsou na jejich území vhodné k výrobě každého z [jakostních vín stanovené pěstitelské oblasti]“.

2       Základní nařízení v článcích 47 až 53 a ve svých přílohách VII a VIII obsahuje právní úpravu Společenství použitelnou na popis, označování, obchodní úpravu a ochranu některých vinařských produktů.

3       Článek 47 odst. 1 základního nařízení stanoví:

„Pravidla pro popis, označování a obchodní úpravu některých produktů, na něž se vztahuje toto nařízení, jakož i pravidla pro ochranu určitých označení, údajů a výrazů obsahuje tato kapitola a přílohy VII a VIII […]“

4       Na základě čl. 50 základního nařízení:

„1. Členské státy přijmou všechna nezbytná opatření umožňující zúčastněným stranám zabránit za podmínek uvedených v článcích 23 a 24 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví tomu, aby se ve Společenství užívala zeměpisná označení produktů uvedených v čl. 1 odst. 2 [písm.] b) pro produkty, které nepocházejí z místa udaného v zeměpisném označení, a to i v případě, že je uveden rovněž skutečný původ produktu nebo je zeměpisné označení použito v překladu nebo společně s dodatky ‚druh‘, ‚typ‘, ‚způsob‘, ‚imitace‘ nebo podobnými výrazy.

2. Ve smyslu tohoto článku se ‚zeměpisným označením‘ rozumí označení, které udává původ produktu v oblasti, regionu či místě třetí země, která je členem Světové obchodní organizace, jestliže jakost, pověst nebo jiná charakteristická vlastnost produktu může být v podstatné míře přičítána tomuto zeměpisnému původu.

[…]“

5       Podle čl. 52 odst. 1 základního nařízení:

„Přidělí-li členský stát název stanovené pěstitelské oblasti [jakostnímu vínu stanovené pěstitelské oblasti], jakož i případně vínu, které je určeno pro zpracování na [jakostní víno stanovené pěstitelské oblasti], pak nesmí toto jméno být použito pro označování vinařských produktů, které nepocházejí z této oblasti nebo jimž nebylo přiděleno toto jméno podle příslušných vnitrostátních právních předpisů a právních předpisů Společenství […]

Aniž jsou dotčena ustanovení Společenství o některých druzích [jakostních vín stanovené pěstitelské oblasti], mohou členské státy za podmínek produkce, které samy stanovily, povolit, aby se název stanovené pěstitelské oblasti kombinoval s údajem o způsobu výroby nebo druhu produktu nebo s názvem odrůdy révy nebo s jeho synonymem […]“

6       Příloha VII bod B odst. 1 základního nařízení upřesňuje nepovinné údaje, které mohou být uvedeny na etiketě vín. Stanoví:

„1. Etiketa produktů vyrobených ve Společenství může být za podmínek, jež budou stanoveny, doplněna těmito údaji:

[…]

b)      pro stolní vína se zeměpisným označením a [jakostní vína stanovené pěstitelské oblasti]:

[…]

–       názvem odrůdy nebo odrůd révy […]“

7       Příloha VII bod G odst. 3 základního nařízení uvádí:

„Každý členský stát zajišťuje kontrolu a ochranu [jakostních vín stanovené pěstitelské oblasti] a stolních vín se zeměpisným označením, která jsou uváděna na trh v souladu s tímto nařízením.“

8       Základní nařízení bylo provedeno nařízením Komise (ES) č. 753/2002 ze dne 29. dubna 2002, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla nařízení Rady (ES) č. 1493/1999 pro popis, označování, obchodní úpravu a ochranu některých vinařských produktů (Úř. věst. L 118, s. 1; Zvl. vyd. 03/35, s. 455). Nařízení č. 753/2002 je účinné od 1. srpna 2003.

9       Článek 19 nařízení č. 753/2002, nazvaný „Údaj o odrůdách révy“, stanoví:

„1.      Název odrůd révy užívaných k výrobě stolních vín se zeměpisným označením nebo [jakostních vín stanovených pěstitelských oblastí] nebo jejich synonyma je možno na etiketě uvést pouze tehdy, když:

[…]

c)      název odrůdy nebo jedno z jeho synonym nezahrnuje zeměpisné označení používané u [jakostního vína stanovené pěstitelské oblasti], stolního vína nebo dovezeného vína, které je předmětem dohod uzavřených mezi Společenstvím a třetími zeměmi, a je-li k němu připojeno jiné zeměpisné označení, uvádí se na etiketě bez tohoto zeměpisného označení;

[…]

2. Odchylně od odst. 1 písm. c):

a)      může být název odrůdy nebo jednoho z jejích synonym, které obsahuje zeměpisné označení, uváděn na etiketě vína s tímto zeměpisným označením;

b)      mohou být za podmínek stanovených platnými vnitrostátními předpisy a předpisy Společenství používány názvy odrůd uvedené v příloze II a jejich synonyma, které byly používány ke dni vstupu tohoto nařízení v platnost. […]“

10     Příloha II nařízení č. 753/2002, nazvaná „Seznam názvů odrůd révy, včetně zeměpisného označení, a synonym odrůd, které se v souladu s čl. 19 odst. 2 smějí na etiketách vín používat“, uvádí ve vztahu k Itálii zejména pojem „Tocai friulano, Tocai italico“. Podle poznámky, uvedené dole na stránce, vztahující se k tomuto pojmu, mohou být „[n]ázev ‚Tocai friulano‘ a synonymum ‚Tocai italico‘ užívány po přechodné období do dne 31. března 2007“.

11     Nařízení č. 753/2002 bylo po přistoupení deseti nových států k Evropské Unii, mezi nimiž je Maďarská republika, změněno dne 1. května 2004 nařízením Komise (ES) č. 1429/2004 ze dne 9. srpna 2004, kterým se mění nařízení (ES) č. 753/2002 (Úř. věst. L 263, s. 11, dále jen „napadené nařízení“). Napadené nařízení je účinné od 1. května 2004.

12     Výše uvedený článek 19 nařízení č. 753/2002 nebyl změněn. Rovněž tak ani výše zmíněná příloha II uvedeného nařízení nebyla, co se týká pojmu „Tocai friulano, Tocai italico“, v podstatě změněna.

13     Z této přílohy, ve znění změn v souladu s přílohou I napadeného nařízení, totiž vyplývá, že mezi odrůdami révy nebo jejich synonymy, které se vztahují k Itálii a které jsou zde označeny, je uveden název „Tocai friulano“ v bodu 103 a název „Tocai italico“ v bodu 104. Co se týká „Tocai friulano“, je v poznámce uvedeno, že „[j]méno ‚Tocai friulano‘ smí být užíváno výlučně pro [jakostní vína stanovené pěstitelské oblasti] pocházející z oblastí Veneto a Friuli během přechodného období do dne 31. března 2007“. Co se týká „Tocai italico“ je v poznámce shodně uvedeno, že „synonymum ‚Tocai friulano‘ smí být užíváno výlučně pro [jakostní vína stanovené pěstitelské oblasti] pocházející z oblastí Veneto a Friuli během přechodného období do dne 31. března 2007“.

14     Obdobná zmínka, spolu s týmž přechodným opatřením, je uvedena v bodu 105 přílohy I, který se u Francie týká názvu odrůdy tokay pinot gris, pro níž se v poznámce taktéž stanoví, že „synonymum ‚tokay pinot gris‘ smí být užíváno výlučně pro [jakostní vína stanovené pěstitelské oblasti] pocházející z departementů Bas-Rhin a Haut-Rhin během přechodného období do dne 31. března 2007“.

15     Z přílohy I napadeného nařízení jako celku vyplývá, že tato úprava, která zakazuje užívání některých názvů odrůd nebo jejich synonym po dni 31. března 2007, se týká jen těchto tří výše zmíněných označení.

 Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

16     Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 15. října 2004 podal Regione autonoma Friuli-Venezia Giulia projednávanou žalobu.

17     Samostatným podáním došlým kanceláři Soudu dne 27. ledna 2005 vznesla Komise námitku nepřípustnosti na základě článku 114 odst. 1 jednacího řádu Soudu.

18     Usnesením ze dne 21. února 2005 předseda čtvrtého senátu Soudu povolil vedlejší účastenství Maďarské republiky na podporu návrhových žádání Komise.

19     Dne 30. března 2005 žalobce předložil své vyjádření k námitce nepřípustnosti, kterou vznesla Komise.

20     Maďarská republika předložila svůj spis vedlejší účastnice dne 13. dubna 2005.

21     Komise předložila své vyjádření ke spisu vedlejší účastnice Maďarské republiky dne 24. června 2005, žalobce tak učinil 29. června 2005.

22     Ve své žalobě Regione autonoma Friuli-Venezia Giulia navrhuje, aby Soud:

–       určil, že žaloba je přípustná;

–       zrušil ustanovení, které omezuje do dne 31. března 2007 právo užívat název „Tocai friulano“ uvedené v podobě vysvětlující poznámky v bodu 103 přílohy I napadeného nařízení;

–       uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

23     Ve své námitce nepřípustnosti Komise navrhuje, aby Soud:

–       odmítl žalobu jako nepřípustnou;

–       uložil žalobci náhradu nákladů řízení.

24     Maďarská republika ve svém spisu vedlejší účastnice navrhuje, aby Soud:

–       odmítl žalobu jako nepřípustnou;

–       uložil žalobci náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

25     Na základě čl. 114 odst. 1 jednacího řádu může Soud, požaduje-li to některý účastník řízení, vydat rozhodnutí o nepřípustnosti bez projednání věci samé. Podle odstavce 3 téhož článku, nerozhodne-li Soud jinak, následuje ústní část řízení. V projednávaném případě má Soud věc na základě přezkumu spisu za dostatečně objasněnou k tomu, aby rozhodl, aniž by zahájil ústní část řízení.

 Argumenty účastníků řízení

26     Komise tvrdí, že Regione autonoma Friuli-Venezia Giulia není ve smyslu čl. 230 odst. 4 napadeným nařízením osobně dotčen.

27     Tvrdí, že toto nařízení, a zvláště pak bod 103 přílohy I obsahuje obecná a abstraktní pravidla a že je určeno všem hospodářským subjektům vykonávajícím svou činnost v oblasti výroby vín a jejich uvádění na trh, tj. osobám nahlíženým obecným a abstraktním způsobem, a vykazuje tak obecný normativní charakter.

28     Komise tvrdí, že i za předpokladu, že by bylo prokázáno, že samotný žalobce byl výrobcem vína „Tocai friulano“, nestačila by tato okolnost k tomu, aby byl považován za osobně dotčeného napadeným nařízením. Skutečnost, že normativní akt může mít konkrétní účinky lišící se podle jednotlivých právních subjektů, na které se vztahuje, nemůže totiž být takové povahy, aby tyto subjekty vymezovala vzhledem ke všem ostatním dotčeným subjektům, jelikož uplatnění tohoto aktu se uskutečňuje na základě objektivně určené situace.

29     Komise tvrdí, že žalobce, jakkoliv argumentuje funkcí kolektivní ochranné známky, kterou by mělo plnit obchodní označení „Tocai friulano“, si nemůže nárokovat právní titul na tuto domnělou ochrannou známku. Věc, ve které byl vydán rozsudek Soudního dvora ze dne 18. května 1994, Codorniu v. Rada (C‑309/89, Recueil, s. I‑1853), tak pro projednávaný spor nemá význam. Krom toho tvrdí, že označení „Tocai friulano“ není zeměpisným označením, ale pouze označením odrůdy révy a že na rozdíl od označení původu nenáleží k právům průmyslového a obchodního vlastnictví. Jak Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883, tak Dohoda o obchodních aspektech práv duševního vlastnictví (dále jen „TRIPS“), uzavřená v rámci Světové obchodní organizace (Úř. věst. 1994, L 336, s. 214) se v projednávané věci nepoužijí.

30     Žalovaná tvrdí, že napadené nařízení nepředstavuje zásah do svobodného výkonu regionální pravomoci žalobce, zejména v odvětví zemědělství, neboť pravomoc v oblasti označení původu vín v Itálii náleží státu, a nikoliv regionům, což dokazuje skutečnost, že příslušné vnitrostátní právní předpisy, které převzaly časové omezení užívání názvu „Tocai friulano“, byly přijaty aktem státu. Mimo jiné tvrdí, že v oblasti společné organizace zemědělského trhu je zásah členského státu omezen právní úpravou Společenství a že, za předpokladu, že by žalobce mohl na základě vnitrostátního právního řádu upravit právními předpisy užívání názvu předmětné révy, byla by jeho pravomoc vázána dodržováním práva Společenství. Navíc skutečnost, že aplikace aktu Společenství může ovlivnit sociálně-ekonomické podmínky na území samosprávného celku působícího pod úrovní státu, nestačí k tomu, aby tento celek mohl být považován za osobně dotčený předmětným aktem.

31     Komise konečně tvrdí, že účinná soudní ochrana je zaručena, protože legalita předmětného nařízení může být nepřímo zpochybněna tím, že budou napadeny vnitrostátní akty, které se k němu váží, přičemž toto zpochybnění může vést vnitrostátní soud k předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru, jak tomu již bylo v případě označení „Tocai friulano“.

32     Maďarská republika, která podporuje argumentaci, kterou uvedla Komise ve své námitce nepřípustnosti, krom toho tvrdí, že ustanovení napadeného nařízení, jehož zrušení se požaduje, bylo uvedeno totožně již v nařízení č. 753/2002, u něhož lhůta pro podání žaloby na neplatnost již uplynula.

33     Navíc není prokázán bezprostřední zájem žalobce na zrušení napadeného nařízení, neboť toto nařízení přiznává právo užívat všech názvů révy státům, a nikoliv jejich územním celkům. Z napadeného ustanovení tak italským regionům nevyplývají ani práva ani povinnosti.

34     Neexistence osobního zájmu žalobce je rovněž prokázána tím, že není jedinou osobou dotčenou sporným časovým omezením, neboť takové opatření se rovněž vztahuje na francouzské vinohradníky u révy tokay pinot gris.

35     Regione autonoma Friuli-Venezia Giulia tvrdí, že jeho žaloba je přípustná.

36     Uplatňuje, že je bezprostředně dotčen napadeným ustanovením, neboť je přímo použitelné, neponechává prostor pro uvážení orgánům pověřeným přijmout nezbytná opatření k jeho uplatnění a výslovně se vztahuje na označení „Tocai friulano“, jehož užívání časově omezuje. Žalobce má přitom bezprostřední zájem na zachování tohoto označení, neboť je producentem hroznů předmětné révy a protože víno nesoucí toto označení je vyráběné z hroznů sklizených výhradně na jeho území a představuje významnou část vinařské produkce regionu.

37     Žalobce tvrdí, že je osobně dotčen napadeným ustanovením, neboť je vlastníkem experimentální vinice a producentem révy „Tocai friulano“, o jejíž zlepšení usiluje, a že okolnosti ve věci Codorniu jsou použitelné na projednávanou věc. Tvrdí, že členské státy jsou základním nařízením oprávněny doplnit vymezené zeměpisné označení tím, že k němu přidruží název odrůdy révy, což bylo v Itálii učiněno u označení „Tocai friulano“, a že je tudíž název odrůdy révy zásadním prvkem zeměpisného označení umožňujícího určit víno. Mimo jiné název odrůdy révy představuje majetkovou hodnotu, jejíž zvláštní hospodářská a obchodní hodnota byla uznána mezinárodním právem, zvláště TRIPS.

38     Napadené ustanovení zasahuje do hospodářských zájmů výrobců vína „Tocai friulano“ žalujícího regionu, tedy zájmů, jejichž ochrana je statutárním úkolem tohoto regionu. Tato újma se navíc promítá výhradně v Regione autonoma Friuli-Venezia Giulia, kde se s vyloučením jakéhokoliv jiného regionu pěstuje tato odrůda révy. Žalobce tak má zvláštní zájem na zachování dotčeného označení, které představuje majetek náležející k jeho území jak z hospodářské perspektivy, tak ze sociálního pohledu.

39     Žalobce rovněž tvrdí, že je osobně dotčen ve svém postavení autonomní instituce, nadané výhradní legislativní pravomocí v oblasti zemědělství podle italské ústavy, která jí v oblastech náležejících do její působnosti přiznává právo měnit vnitrostátní právní řád, jestliže to uzná za vhodné. Tvrdí, že regionům, kterým od roku 1963 náležela konzultační pravomoc ohledně zápisu vín do národního registru odrůd révy, byla na základě nařízení Rady (ES) č. 2389/89 ze dne 24. července 1989 o obecných pravidlech třídění odrůd vín (Úř. věst. L 232, s. 1) přiznána pravomoc určit odrůdy vína pro pěstování na jejich území.

40     Žalobce mimo jiné tvrdí, že Soud v rozsudku ze dne 15. června 1999 Regione autonoma Friuli-Venezia Giulia v. Komise (T‑288/97, Recueil, s. II‑1871, body 31 a 41) uznal, že náležitá soudní ochrana musí být přiznána zejména veřejnoprávnímu subjektu nadanému potřebnou právní subjektivitou, který je bezprostředně a osobně dotčen aktem Společenství, jestliže mu tento akt zabránil vykonávat jeho vlastní pravomoci tak, jak uzná za vhodné.

41     Žalobce mimo jiné tvrdí, že je na místě brát v potaz návrh Smlouvy o Ústavě pro Evropu, která uvádí změnu čl. 230 čtvrtého odstavce ES, neboť nová verze tohoto ustanovení již k uznání přípustnosti žalob podaných žalobci vůči aktům Společenství, které se jich týkají bezprostředně, nevyžaduje, aby byli také dotčeni osobně.

42     Co se týká argumentu vzneseného Maďarskou republikou ohledně prekluze, žalobce poznamenává, že žalovaná v tomto ohledu nevznesla žádnou námitku nepřípustnosti. Tvrdí, že časové omezení užívání názvu „Tocai friulano“, které bylo uvedeno v nařízení č. 753/2002, bylo založeno na smlouvě o vínech uzavřené mezi Společenstvím a Maďarskou republikou, jejíž platnost napadl v rámci řízení o předběžné otázce, v němž byl vydán rozsudek Soudního dvora ze dne 12. května 2005, Regione autonoma Friuli-Venezia Giulia a ERSA (C‑347/03, Sb. rozh. s. I‑3785). V důsledku toho by nemělo smysl napadat výše zmíněné nařízení, neboť se opírá o mezinárodní smlouvu. Nicméně situace se radikálně změnila od přistoupení vedlejší účastnice k Evropské Unii, neboť smlouva o přistoupení zrušila předcházející smlouvy a při neexistenci výslovné výjimky obsažené v uvedené smlouvě je použitelné pouze obecné právo Společenství.

 Závěry Soudu

43     Na základě čl. 230 čtvrtého pododstavce ES „každá fyzická nebo právnická osoba může […] podat žalobu […] proti rozhodnutím, která, byť vydána ve formě nařízení […], se jí bezprostředně a osobně dotýkají“.

 K povaze napadeného ustanovení

44     Podle ustálené judikatury je třeba kritérium rozlišení mezi nařízením a rozhodnutím hledat v tom, zda je dána, či nikoli, obecná působnost dotčeného aktu (rozsudek Soudního dvora ze dne 14. prosince 1962, Confédération nationale des producteurs de fruits et légumes a další v. Rada EHS, C‑16/62 a C‑17/62, Recueil, s. 901, 918, a rozsudek Soudu ze dne 3. února 2005, Comafrica a Dole Fresh Fruit Europe v. Komise, T‑139/01, Sb. rozh. s. II‑409, bod 87). Akt má obecnou působnost, pokud se uplatňuje na objektivně určené situace a způsobuje-li právní následky vůči kategoriím osob pojímaných abstraktním způsobem (výše uvedený rozsudek Comafrica a Dole Fresh Fruit Europe v. Komise, bod 87; viz také v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 21. listopadu 1989, Usines coopératives de déshydratation du Vexin a další v. Komise, C‑244/88, Recueil, s. 3811, bod 13).

45     Ustanovení napadeného nařízení, jehož zrušení se žalobce domáhá, tj. vysvětlující poznámky obsahující časové omezení pro užívání označení „Tocai friulano“ uvedeného v bodu 103 přílohy I uvedeného nařízení v projednávaném případě stanoví, že „[o]značení ‚Tocai friulano‘ smí být užíváno výlučně pro [jakostní vína stanovené pěstitelské oblasti] pocházející z oblastí Veneto a Friuli během přechodného období do dne 31. března 2007“. Toto ustanovení je uvedeno v příloze nazvané „Seznam názvů odrůd révy, včetně zeměpisného označení, a synonym odrůd, které se v souladu s čl. 19 odst. 2 [nařízení č. 753/2002] smějí na etiketách vín používat“. Tato příloha sestává ze dvou sloupců, kde první uvádí názvy odrůd a jejich synonyma a druhý uvádí pro každé označení uvedené v prvním sloupci stát nebo státy, které jej mohou užívat. Příloha uvádí 122 názvů odrůd révy nebo jejich synonym a zahrnuje vysvětlující poznámku uvádějící omezení práva užívat označení, a to ve třech případech. Z přílohy vyplývá, že se časové omezení užívání označení „Tocai friulano“ rovněž vztahuje v bodu 104 na jeho synonymum „Tocai italico“ a že totožné časové omezení je stanoveno v bodu 105 pro označení „tokay pinot gris“, jež se dotýká Francie. Na 119 názvů nebo synonym jiných než tři výše uvedené se takové omezení práva je užívat nevztahuje.

46     Napadené ustanovení se tedy součástí obecné právní úpravy, jejímž cílem je za účelem ochrany některých vinařských produktů v celém Evropském společenství vymezit pravidla užívání názvů odrůd révy nebo jejich synonym obsahujících zeměpisné označení. Tato právní úprava se vztahuje na objektivně definované situace. Tyto sestávají ze 122 případů, u nichž se na základě odchylky mohou uvádět na etiketách vín názvy odrůd révy nebo jejich synonyma. V rámci čl. 19 odst. 2 písm. b) nařízení č. 753/2002 stanoví příloha II uvedeného nařízení, ve znění vycházejícím z přílohy I napadeného nařízení, tři případy časového omezení dopadajícího na užívání názvu, mezi nimiž i ustanovení, jehož zrušení se domáhá žalobce.

47     Toto ustanovení se použije na všechny pěstitele, výrobce a obchodníky, a to jak současné, tak budoucí, dotčené užíváním pojmu, na který se vztahuje. Zařazuje se do obecného rámce ustanovení vztahujících se na popis, označování, obchodní úpravu a ochranu některých vinařských produktů, zavedeného napadeným nařízením, který se dotýká všech subjektů a územně správních celků Evropského společenství.

48     S ohledem na objektivně definované situace tak stanovila právní úprava Společenství časové omezení užívání některých názvů odrůd révy nebo jejich synonym, přičemž tento normativní text, který s sebou přináší právní účinky vůči kategoriím osob nahlíženým obecným a abstraktním způsobem, se v projednávané věci vztahuje na tři případy (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 31. května 2001 Sadam Zuccherifici a další v. Rada, C‑41/99 P, Recueil, s. I‑4239, bod 25).

49     Soudní dvůr již připustil, že omezení nebo výjimky, které se svou povahou vztahují k vymezení času (rozsudky Soudního dvora ze dne 11. července 1968, Zuckerfabrik Watenstedt v. Rada, 6/68, Recueil, s. 595, 605, a ze dne 16. dubna 1970, Compagnie française commerciale et financière v. Komise, 64/69, Recueil, s. 221, body 12 až 15) nebo které mají územní působnost (rozsudek ze dne 18. ledna 1979, Société des usines de Beauport a další v. Rada, 103/78 až 109/78, Recueil, s. 17, body 15 až 19), obsažené v určitém textu, tvoří nedílnou součást ustanovení celku, v němž jsou obsaženy, a podílejí se tak, s výjimkou zneužití pravomoci, na jeho obecném charakteru (rozsudek Soudního dvora ze dne 29. června 1993, Gibraltar v. Rada, C‑298/89, Recueil, s. I‑3605, bod 18).

50     Obecný charakter napadeného ustanovení je, mimo jiné, potvrzen skutečností, že opatření, které má právní účinky totožné s časovým omezením užívání názvu „Tocai friulano“, je rovněž stanoveno pro jiný název odrůdy révy, a to „tokay pinot gris“, u něhož se omezení dotýká francouzského regionu Alsace objektivně podobným způsobem (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 10. dubna 2003, Komise v. Nederlandse Antillen, C‑142/00 P, Recueil, s. I‑3483, body 60 až 63).

51     Napadené ustanovení tak představuje opatření s obecnou působností ve smyslu čl. 249 druhého pododstavce ES, a tedy opatření normativní povahy.

 K osobnímu dotčení žalobce

52     Podle judikatury není vyloučeno, aby se ustanovení, které má svou povahou a působností normativní charakter v tom, že se obecně použije na zúčastněné hospodářské subjekty, mohlo některých z nich osobně dotýkat. Tak tomu je, pokud je fyzická nebo právnická osoba dotčeným aktem zasažena z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ni zvláštní, nebo faktické situace, která ji vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám, a tím ji individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byl individualizován adresát rozhodnutí (viz výše uvedený rozsudek Soudního dvora Codorniu v. Rada, body 19 a 20, a rozsudek ze dne 25. července 2002, Unión de Pequeños Agricultores v. Rada, C‑50/00 P, Recueil, s. I‑6677, bod 36 a uváděná judikatura).

53     V projednávaném případě Regione autonoma Friuli-Venezia Giulia argumentuje v prvé řadě svým postavením vlastníka experimentální vinice, výrobce révy „Tocai friulano“, a relevantností rozhodnutí Codorniu s ohledem na hospodářskou a obchodní hodnotu odrůdy révy, o kterou se jedná a která má funkci „kolektivní ochranné známky“ a je uznána mezinárodním právem, zvláště pak TRIPS.

54     Postavení výrobce, které žalobce uvádí, neumožňuje mít za to, že jej individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byl individualizován adresát rozhodnutí. Z ustálené judikatury vyplývá, že obecná závaznost, a tedy normativní povaha aktu, není zpochybněna možností více či méně přesně určit počet nebo dokonce i totožnost právních subjektů, na které se v určitý okamžik uplatňuje, pokud se toto uplatnění uskutečňuje na základě objektivní právní a faktické situace definované aktem ve vztahu k účelu posledně uvedeného (viz výše uvedené rozsudky Codorniu v. Rada, bod 18, a Sadam Zuccherifici a další v. Rada, bod 29).

55     Je přitom třeba uvést, že zákaz užívat označení „Tocai friulano“ po dni 31. března 2007 se vztahuje obecným způsobem a na neomezenou dobu na všechny dotčené hospodářské subjekty, tj. na pěstitele této odrůdy vína, výrobce a obchodníky s dotčeným vínem.

56     Dále skutečnost, že nařízení má vliv na právní situaci jednotlivce, není dostačující pro jeho odlišení (usnesení Soudu ze dne 2. dubna 2004, Gonnelli a AIFO v. Komise, T‑231/02, Recueil, s. II‑1051, bod 38).

57     Ostatně přestože ustanovení přílohy I napadeného nařízení, jehož zrušení se žalobce domáhá, je způsobilé vyvolat u italských výrobců „Tocai friulano“, mezi něž patří Regione autonoma Friuli-Venezia Giulia, vážné hospodářské následky, je v téže příloze uvedeno naprosto totožné ustanovení u tokay pinot gris, ze kterého vyplývají podobné následky i pro dotčené francouzské výrobce, neboť v obou případech časové omezení, vztahující se na právo užívat názvu odrůdy révy, podléhá stejnému konečnému datu (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Soudního dvora Komise v. Nederlandse Antillen, bod 77). Následky považované žalobcem za škodlivé pro italské výrobce jej tudíž nemohou individualizovat vzhledem k ostatním dotčeným hospodářským subjektům.

58     V každém případě nestačí, že jsou určité subjekty hospodářsky více dotčeny aktem než jejich soutěžitelé, aby byly považovány za osobně dotčené tímto aktem (usnesení Soudu ze dne 10. prosince 2004, EFfCI v. Parlament a Rada, T‑196/03, Sb. rozh. s. II‑4263, bod 47).

59     Krom toho okolnosti ve věci, ve které byl vydán výše uvedený rozsudek Codorniu v. Rada, nelze přenést na projednávaný případ. V uvedené věci bylo žalobci ustanovením s obecnou působností zabráněno používat grafickou ochrannou známku, kterou si zaregistroval a kterou používal obvyklým způsobem během dlouhého období před přijetím sporného nařízení, takže se vzhledem k výhradnímu právu vyplývajícímu ze zápisu ochranné známky nalézal po přijetí dotčeného nařízení v situaci zcela odlišné od všech ostatních hospodářských subjektů.

60     Tak tomu není v projednávaném případě. Ze spisu a ze samotných písemností žalobce vyplývá, že název „Tocai friulano“ je ve smyslu právní úpravy Společenství, ostatně jakož i ve smyslu vnitrostátních právních předpisů, odrůdou révy, která zahrnuje zeměpisné označení, ale nikoliv zeměpisné označení jako takové, které náleží do práv k duševnímu vlastnictví a které z tohoto důvodu požívá ochrany. Ostatně Soudní dvůr rozhodl za účinnosti ustanovení použitelných před vstupem napadeného nařízení v platnost, že označení „Tocai friulano“ a „Tocai italico“ nejsou zeměpisnými označeními, ale názvy odrůdy révy uznané v Itálii jako vhodné k výrobě určitých jakostních vín stanovené pěstitelské oblasti vyráběných na území tohoto členského státu, zatímco maďarská vína s názvem „Tokaj“ nebo „Tokaji“ jsou uvedena jako zeměpisná označení (výše uvedený rozsudek Regione autonoma Friuli-Venezia Giulia a ERSA, body 92 a 94). Přitom není ani prokázáno, ani tvrzeno, že by se právní status „Tocai friulano“ od té doby změnil. Přestože region uplatňuje starobylost pěstování révy „Tocai friulano“ v Itálii, její hodnotu jak z ekonomického, tak sociálního pohledu, jakož i domnělou funkci „kolektivní ochranné známky“, nikdy neprokázal, že by označení „Tocai friulano“ spadalo do práv průmyslového a obchodního vlastnictví ani do práv duševního vlastnictví. Odkaz na věc Codorniu nemá tedy ve vztahu k projednávanému sporu význam.

61     Zadruhé Regione autonoma Friuli-Venezia Giulia tvrdí, že je jeho statutárním úkolem chránit hospodářské zájmy výrobců vína „Tocai friulano“, a upřesňuje, že újma, kterou by mu způsobilo napadené ustanovení, se dotkne výhradně jeho, neboť dotčená réva se pěstuje výhradně na jeho území. V tomto ohledu je třeba říci, že obecný zájem, jaký může mít region, coby subjekt příslušný pro hospodářské a sociální záležitosti na svém území, na dosažení příznivého výsledku pro hospodářskou prosperitu tohoto území, sám o sobě nestačí k tomu, aby tento region byl považován za osobně dotčený ve smyslu čl. 230 čtvrtého pododstavce ES (výše uvedený rozsudek Komise v. Nederlandse Antillen, bod 69 a usnesení předsedy Soudu ze dne 7. července 2004, Região autónoma dos Açores v. Rada, T‑37/04 R, Sb. rozh. s. II‑2153, bod 118).

62     Zatřetí Regione autonoma Friuli-Venezia Giulia tvrdí, že jako subjekt nadaný pravomocemi v oblasti zemědělství na svém území může, uzná-li to za vhodné, měnit odpovídající vnitrostátní právní úpravu a že mu podle vnitrostátního právního řádu rovněž náleží určit révu k pěstování na svém území. V tomto ohledu stačí poznamenat, že rozdělení pravomocí k vydávání zákonných a podzákonných právních předpisů uvnitř jednoho členského státu spadá pouze do ústavního práva tohoto státu a je nevýznamné z hlediska posuzování možného dotčení zájmů územně správního celku opatřením práva Společenství. V právním řádu Společenství totiž náleží orgánům státu, aby zajistily zastoupení možného zájmu založeného na ochraně vnitrostátního právního řádu, a to bez ohledu na formu ústavního nebo územního uspořádání tohoto státu.

63     Mimoto výsady vydávat zákonné a podzákonné právní předpisy, kterými může být eventuálně nadána jiná právnická osoba veřejného práva členského státu než stát, nejsou samy o sobě takové povahy, aby jí přiznávaly osobní zájem na zrušení toho kterého ustanovení hmotného práva Společenství bez účinků na rozsah jejích pravomocí, neboť v zásadě tyto výsady nejsou vykonávány ve vlastním zájmu osoby, která je jimi nadána.

64     Konečně a jen pro úplnost, tvrzení žalobce ohledně rozdělení pravomocí podle italského ústavního řádu nejsou v žádném případě přesvědčivá, neboť se nedotýkají specifické otázky právní úpravy označování původu vín. Přitom Komise odkazuje, aniž by to v tomto ohledu bylo popíráno, na rozhodnutí italského ústavního soudu, podle něhož pravomoc v oblasti označování původu vín náleží státu, a nikoliv regionům. V každém případě byla vnitrostátní právní úprava užívání názvu révy „Tocai friulano“ schválena aktem státu, konkrétně ministerským nařízením ze dne 26. září 2002, které do spisu založila žalovaná.

65     Žalující region tedy nemůže platně tvrdit, že napadené ustanovení se jej dotýká, protože zasahuje do jeho institucionálních pravomocí.

66     Výsledkem předcházejících úvah je, že žalobce neprokázal, že je osobně dotčený tím konkrétním ustanovením napadeného nařízení, jehož zrušení navrhuje.

67     Argumenty žalujícího regionu vycházející z požadavků účinné soudní ochrany a nezbytnosti širšího výkladu čl. 230 čtvrtého pododstavce ES nemohou tento závěr zpochybnit. Soudní dvůr totiž rozhodl, že požadavek účinné soudní ochrany nemůže vést k odstranění podmínky osobní dotčenosti vyžadované čl. 230 čtvrtým pododstavcem ES (výše uvedený rozsudek Union de Pequeños Agricultores v. Rada, bod 44, a rozsudek Soudního dvora ze dne 1. dubna 2004, Komise v. Jégo-Quéré, C‑263/02 P, Recueil, s. I‑3425, bod 36).

68     Konečně argument, že se žalobce dovolává čl. III‑365 odst. 4 návrhu Smlouvy o Ústavě pro Evropu, musí být prohlášen za neúčinný, jelikož tento text není v platnosti.

69     Z výše uvedeného vyplývá, že Regione autonoma Friuli-Venezia Giulia nemůže být považován ve smyslu čl. 230 čtvrtého pododstavce ES za osobně dotčený ustanovením omezujícím ke dni 31. března 2007 právo užívat název „Tocai friulano“, uvedeným v podobě vysvětlující poznámky v bodu 103 přílohy I napadeného nařízení, a že proto musí být žaloba jako celek odmítnuta jako nepřípustná, aniž by bylo třeba se vyslovit k opodstatněnosti ostatních důvodů nepřípustnosti, které vznesla Maďarská republika.

 K nákladům řízení

70     Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a žalobce neměl ve věci úspěch, je namístě posledně uvedenému uložit náhradu nákladů řízení.

71     Podle čl. 87 odst. 4 téhož řádu členské státy, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady. Maďarská republika, která vstoupila do řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhů Komise, ponese v projednávaném případě vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

SOUD (čtvrtý senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se odmítá jako nepřípustná.

2)      Žalobce ponese vlastní náklady řízení, jakož i náklady Komise.

3)      Maďarská republika ponese vlastní náklady řízení.

V Lucemburku dne 12. března 2007.

* Jednací jazyk: italština.