ROZSUDEK SOUDU (druhého senátu)
12. září 2007
Věc T-250/04
Philippe Combescot
v.
Komise Evropských společenství
„Veřejná služba – Úředníci – Obsazení místa vedoucího delegace v Kolumbii – Zamítnutí kandidatury – Žaloba na neplatnost – Neexistence zájmu na podání žaloby – Žaloba na náhradu škody“
Předmět: Žaloba, jejímž předmětem je jednak uznání protiprávnosti rozhodnutí, které žalobce vyloučilo z výběrového řízení na obsazení místa vedoucího delegace v Kolumbii, zrušení výše uvedeného výběrového řízení a zrušení rozhodnutí o obsazení dotyčného místa, a jednak zaplacení náhrady škod, které údajně žalobci vznikly.
Rozhodnutí: Komisi se ukládá, aby žalobci, P. Combescotovi, uhradila částku 3 000 eur jako náhradu škody. Ve zbývající části se žaloba zamítá. Komise ponese kromě vlastních nákladů řízení i polovinu nákladů řízení vzniklých žalobci. Žalobce ponese polovinu vlastních nákladů řízení.
Shrnutí
1. Řízení – Zastupování účastníků řízení
2. Úředníci – Žaloba – Právní zájem na podání žaloby
(Služební řád, články 90 a 91)
3. Úředníci – Žaloba – Návrh na náhradu škody spojený s návrhem na zrušení
(Služební řád, články 90 a 91)
4. Úředníci – Volné pracovní místo – Obsazení prostřednictvím vnitřního výběrového řízení
5. Úředníci – Volné pracovní místo – Srovnávací přezkum zásluh žadatelů o pracovní místo
(Služební řád, čl. 29 odst. 1)
6. Úředníci – Mimosmluvní odpovědnost orgánů – Podmínky
1. Procesní pravidla použitelná před Soudem nebrání tomu, aby účastník řízení udělil jedinou plnou moc k zastoupení vztahující se k několika věcem před Soudem, jichž se zamýšlí účastnit, a v důsledku toho tomu, aby tatáž plná moc byla dotčeným zástupcem předložena v souvislosti s několika žalobami.
(viz bod 19)
2. K tomu, aby úředník, který odešel do důchodu, mohl pokračovat v řízení o žalobě směřující ke zrušení rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování, je třeba, aby si zachoval osobní zájem na zrušení napadeného rozhodnutí.
Tak tomu není, pokud se svou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí o svém vyloučení z výběrového řízení pro získání pracovního místa, o které již nemůže žádat z důvodu, že po podání žaloby odešel do důchodu a byl mu přiznán trvalý a úplný invalidní důchod.
Dotyčný má nicméně i nadále zájem na tom požadovat, aby se rozsudek týkal legality rozhodnutí o vyloučení v rámci návrhu směřujícího k získání náhrady profesní, tělesné a nemajetkové újmy, která mu údajně vznikla z důvodu jednání dotčeného orgánu.
(viz body 28, 29 a 33)
Odkazy: Soud, 13. prosince 1990, Moritz v. Komise, T‑20/89, Recueil, s. II‑769, bod 18; Soud, 15. února 1995, Moat v. Komise, T‑112/94, Recueil FP, s. I‑A‑37 a II‑135, bod 26; Soud, 29. května 1997, Contargyris v. Rada, T‑6/96, Recueil FP, s. I‑A‑119 a II‑357, bod 32
3. Cílem pravidla zakotveného judikaturou, podle kterého nepřípustnost návrhu na zrušení způsobuje nepřípustnost návrhu na náhradu škody, který je úzce spojen s návrhem na zrušení, je výslovně zabránit tomu, aby úředník, který včas nenapadl rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování nepříznivě zasahující do jeho právního postavení, neobcházel tuto prekluzi tím, že předloží žalobu na náhradu škody založenou na domnělé protiprávnosti tohoto rozhodnutí.
Toto pravidlo tudíž není určeno k tomu, aby se použilo v případě úředníka, který žalobou na neplatnost ve stanovené lhůtě napadl rozhodnutí o vyloučení z vnitřního výběrového řízení, jelikož se tento návrh na zrušení stal nepřípustným až poté, co byla podána tato žaloba, a to z důvodu nezávislého na jeho vůli, a sice jeho odchodu do důchodu. Skutečnost, že návrh na náhradu škody bude prohlášen za přípustný, totiž nemá za důsledek, že bude navrhovateli umožněno obejít prekluzi související s tím, že ve stanovené lhůtě nenavrhl zrušení aktu, jehož protiprávnost uplatňuje.
(viz body 38 až 40)
Odkazy: Soudní dvůr, 15. prosince 1966, Schreckenberg v. Komise, 59/65, Recueil, s. 785, 797; Soudní dvůr, 12. prosince 1967, Collignon v. Komise, 4/67, Recueil, s. 469, 480; Soudní dvůr, 22. října 1975, Meyer-Burckhardt v. Komise, 9/75, Recueil, s. 1171, bod 11; Soudní dvůr, 7. října 1987, Schina v. Komise, 401/85, Recueil, s. 3911, body 10 a 13; Soudní dvůr, 14. února 1989, Bossi v. Komise, 346/87, Recueil, s. 303, body 31 a 34; Soud, 6. dubna 2006, Camós Grau v. Komise, T‑309/03, Sb. rozh. s. II‑1173, bod 76
4. Sdělení zaměstnancům, která nepředstavují vnitřní pokyny, které by musel orgán dodržovat, ale pouze přípravné konzultační nebo orientační dokumenty, které nemají závaznou hodnotu, se orgán nemůže dovolávat k odůvodnění toho, aby vůči úředníku uplatnil požadavek, který je v nich pro účast ve vnitřním výběrovém řízení uveden.
Rozhodnutí o vyloučení úředníka z vnitřního výběrového řízení pro obsazení řídícího pracovního místa na střední úrovni, které je založené na nedodržení požadavku obsaženého ve vnitřním přípravném dokumentu, který ale není stanoven použitelnými právními předpisy nebo oznámením o volném pracovním místě, je tedy protiprávní.
(viz body 59, 64 a 66)
5. Orgánu oprávněnému ke jmenování přísluší posoudit, zda žadatel o pracovní místo splňuje podmínky vyžadované oznámením o volném pracovním místě a toto posouzení může být zpochybněno pouze v případě zjevného pochybení. Pokud oznámení o volném pracovním místě vyžaduje, aby kandidáti měli dodatečnou profesní zkušenost v oblastech majících vztah k pracovnímu místu, které má být obsazeno, přísluší orgánu oprávněnému ke jmenování posoudit vhodnost dodatečné zkušenosti k dotčenému pracovnímu místu.
(viz bod 71)
Odkazy: Soudní dvůr, 4. července 1989, Kerzmann v. Účetní dvůr, 198/87, Recueil, s. 2083
6. Založení mimosmluvní odpovědnosti Společenství předpokládá kromě protiprávnosti jednání vytýkaného orgánům i existenci skutečné škody vzniklé žalobci a existenci příčinné souvislosti mezi jednáním a uplatňovanou škodou.
K tomu, aby existovala taková příčinná souvislost, je v zásadě třeba, aby byl prokázán přímý a jistý vztah příčiny a následku mezi zaviněným porušením právní povinnosti, jehož se dopustil dotyčný orgán Společenství, a uplatňovanou škodou.
Ve zvláštním kontextu výběrového řízení je stupeň jistoty o příčinné souvislosti dosažen, zbavilo-li protiprávní jednání, jehož se dopustil orgán Společenství, někoho jistým způsobem, nikoli nezbytně pro získání dotčeného pracovního místa, ohledně kterého dotyčný nebude moci nikdy prokázat, že na ně měl právo, ale vážné šance na to, aby na něj byl jmenován, s tím, že dotčené osobě tím vznikla škoda spočívající ve ztrátě příjmů. Jestliže se za okolností projednávaného případu jeví vysoce pravděpodobným, že dodržení legality by vedlo dotyčný orgán Společenství k přidělení pracovního místa dotyčnému, teoretická nejistota, která zůstává, pokud jde o výsledek, ke kterému by vedl řádně provedený postup přijímání, nemůže být na překážku náhradě skutečné škody, která dotyčnému vznikla tím, že byl vyloučen z výběrového řízení na pracovní místo, u kterého měl veškerou šanci, že je obsadí.
(viz body 92, 95 a 96)
Odkazy: Soud, 9. února 1994, Latham v. Komise, T‑82/91, Recueil FP, s. I‑A‑15 a II‑61, bod 72; Soud, 24. dubna 2001, Pierard v. Komise, T‑172/00, Recueil FP, s. I‑A‑91 a II‑429, bod 34; Soud, 5. října 2004, Sanders a další v. Komise, T‑45/01, Sb. rozh. s. II‑3315, body 149 a 150; Soud, 5. října 2004, Eagle a další v. Komise, T‑144/02, Sb. rozh. s. II‑3381, body 148 a 149; Soud, 9. listopadu 2004, Montalto v. Rada, T‑116/03, Sb. VS s. I‑A‑339 a II‑1541, bod 125