Věc T-240/04
Francouzská republika
v.
Komise Evropských společenství
„Evropské společenství pro atomovou energii — Investice — Sdělení investičních projektů Komisi — Postupy provádění — Nařízení (Euratom) č. 1352/2003 — Nedostatek pravomoci Komise — Články 41 AE až 44 AE — Zásada právní jistoty“
Rozsudek Soudu (prvního rozšířeného senátu) ze dne 17. září 2007 II - 4038
Shrnutí rozsudku
ESAE – Investice – Sdělení investičních projektů Komisi – Postupy provedení
(Články 41 AE až 44 AE; nařízení Rady č. 2587/1999; nařízení Komise č. 1209/2000, článek 3c odst. 2, a článek 4b a nařízení č. 1352/2003)
Nařízení č. 1352/2003, kterým se mění nařízení č. 1209/2000, kterým se vymezují postupy provádění sdělení stanoveného v článku 41 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii, se zrušuje, jelikož Komise nemá pravomoc přijmout uvedené nařízení.
Jednak ani z ustanovení článků 41 AE až 44 AE, ani z ustanovení nařízení č. 2587/1999, kterým se vymezují investiční projekty, které se mají sdělovat Komisi v souladu s článkem 41 AE, jež uvedené nařízení č. 1352/2003 uvádí jak svůj právní základ, totiž nevyplývá, že Komise disponuje výslovně upravenou pravomocí k přijetí takového nařízení. Zvláště články 41 AE až 44 AE nestanovují normotvornou pravomoc Komise, která se týká postupu zkoumání investičních projektů. Stejně tak uvedené nařízení č. 2587/1999 neobsahuje žádné ustanovení, které Komisi výslovně zmocňuje přijmout nařízení za účelem jeho provádění.
Nařízení č. 2587/1999 krom toho pouze definuje investiční projekty, které je třeba sdělit Komisi v souladu s článkem 41 AE, a netýká se vůbec pozdějšího procesu jednání s Komisí ohledně těchto projektů, takže nemůže Komisi svěřovat implicitní pravomoc k přijetí uvedeného nařízení č. 1352/2003. Stejně tak ustanovení posledně uvedeného nařízení nelze považovat za nezbytná k tomu, aby zajistila ustanovením článků 41 AE až 44 AE užitečný účinek. Nebylo tak nezbytné svěřit Komisi pravomoc doporučit pozastavení investičních projektů předtím, než ukončí jejich zkoumání, jak stanovuje čl. 3c odst. 2 uvedeného nařízení, vložený nařízením č. 1352/2003, jelikož takové pozastavení není vůbec Smlouvou o ESAE upraveno.
Krom toho a především pro přijetí takových ustanovení upravujících podrobně postup zkoumání investičních projektů Komisí, jako jsou ustanovení nařízení č. 1352/2003, nebylo nutné zvolit formu nařízení. Pouhá vnitřní organizační opatření by totiž postačovala k dosažení cílů, kterých Komise podle svého vlastního vyjádření zamýšlela dosáhnout. Uvedené nařízení č. 1352/2003 mimoto zavádí ustanovení (zejména čl. 3c odst. 2 nebo článek 4b nařízení č. 1209/2000), která se týkají nejen vlastní vnitřní organizace Komise, ale mají i účinky vůči třetím osobám. Cílem těchto ustanovení přitom není zakládat povinnosti pro třetí osoby.
Tím, že se Komise rozhodla pro nařízení, zatímco žádné ustanovení práva Společenství jí k tomu výslovně nesvěřilo pravomoc, za účelem přijetí organizačních opatření pro postup zkoumání investičních projektů v oblasti jaderné energie nevyžadujících použití normativního nástroje, který je závazný v celém rozsahu a přímo použitelný ve všech členských státech, porušila tedy pravidla týkající se pravomoci stanovená Smlouvou o ESAE, což vedlo k riziku zmatečnosti ohrožující právní jistotu, pokud jde o dosah tohoto aktu pro třetí osoby.
(viz body 32–33, 41–42, 44, 47, 52–54)