1. Žaloba na neplatnost – Věcná působnost
(Články 230 ES, 238 ES a 249 ES)
2. Hospodářská soutěž – Pokuty – Promlčení upravené nařízením č. 2988/74
(Nařízení Rady č. 2988/74, článek 4)
3. Žaloba na neplatnost – Akty napadnutelné žalobou – Rozhodnutí – Pojem
(Články 230 ES a 249 ES)
1. Příkaz k zaplacení neuhrazeného zůstatku pokuty za porušení pravidel hospodářské soutěže uložené rozhodnutím Komise ve smyslu článku 249 ES doplněný varováním týkajícím se uplatnění práv z bankovní záruky představuje formu výkonu tohoto rozhodnutí a má být považován za akt správní povahy.
Ačkoliv existuje smluvní vztah, a sice bankovní záruka, mezi bankou a Komisí, jehož příčina spočívá v povinnosti podniku, v jehož neprospěch bylo rozhodnuto, vůči Komisi, a ačkoliv uvedená bankovní záruka obsahuje rozhodčí doložku ve smyslu článku 238 ES, napadení uvedeného příkazu nepředstavuje spor smluvní povahy, který se zakládá na bankovní záruce a který může vést k vyloučení uplatnitelnosti nařízení č. 2988/74 o promlčení v záležitostech stíhání a výkonu práva v oblasti hospodářské soutěže.
Z toho vyplývá, že žaloba na neplatnost podaná podle článku 230 ES představuje procesní prostředek způsobilý k přezkumu legality.
(viz body 39–42)
2. Nařízení č. 2988/74 o promlčení v záležitostech stíhání a výkonu práva v oblasti hospodářské soutěže zavedlo úplnou právní úpravu, která podrobně upravuje lhůty, v rámci kterých má Komise právo, aniž by byl porušen základní požadavek právní jistoty, vymáhat splnění rozhodnutí ukládajících pokuty podnikům.
Z toho vyplývá, že pouhá existence smluvního vztahu mezi bankou a Komisí, a sice bankovní záruky k platbě pokuty uložené za porušení pravidel hospodářské soutěže, nemůže zamezit případnému promlčení pravomoci Komise vymáhat splnění rozhodnutí ukládajícího pokutu, ke kterému došlo po uplynutí doby stanovené v článku 4 uvedeného nařízení.
V tomto ohledu nezáleží na tom, zda může být bankovní záruka kvalifikována jako akcesorická vůči hlavnímu vztahu, který zajišťuje, nebo naopak jako autonomní, z důvodu ustanovení o zaplacení na první žádost, které obsahuje.
(viz body 45–46)
3. Rozhodnutí ve smyslu článku 249 ES představuje každý akt, který podstatným a konečným způsobem mění právní postavení jeho adresáta.
Tak je tomu v případě příkazu k zaplacení zůstatku dluhu z pokuty uložené za porušení pravidel hospodářské soutěže doplněného varováním o přistoupení k uplatnění práv z bankovní záruky, byla-li promlčena pravomoc Komise vykonat rozhodnutí ukládající uvedenou pokutu.
(viz body 54–57)