1. Sbližování právních předpisů – Autorské právo a práva s ním související – Směrnice 2001/29 – Harmonizace určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti – Právo na rozšiřování
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29, čl. 4 odst. 2)
2. Akty orgánů – Volba právního základu – Kritéria – Akt týkající se harmonizace určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti
(Článek 47 odst. 2 ES, články 55 ES a 95 ES; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29)
3. Sbližování právních předpisů – Autorské právo a práva s ním související – Směrnice 2001/29 – Harmonizace určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti – Právo na rozšiřování
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29, čl. 4 odst.2)
1. Článek 4 odst. 2 směrnice 2001/29 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátním pravidlům stanovícím vyčerpání práva na rozšiřování u originálu nebo rozmnoženin díla uvedených na trh mimo Evropské společenství nositelem práv nebo s jeho souhlasem.
Z jasných ustanovení čl. 4 odst. 2 směrnice 2001/29 vykládaných ve vzájemném spojení s dvacátým osmým bodem odůvodnění této směrnice totiž vyplývá, že uvedené ustanovení neponechává členským státům možnost stanovit pravidlo vyčerpání jiné než pravidlo vyčerpání ve Společenství. Tento závěr je podpořen článkem 5 uvedené směrnice, který povoluje členským státům stanovit výjimky nebo omezení práva na rozmnožování, práva na sdělování děl veřejnosti, práva na zpřístupnění jiných předmětů ochrany veřejnosti a práva na rozšiřování. Z žádného ustanovení tohoto článku totiž nevyplývá, že by se povolené výjimky nebo omezení mohly týkat pravidla vyčerpání stanoveného v čl. 4 odst. 2 směrnice 2001/29, a tudíž umožnit členským státům, aby se od tohoto pravidla odchýlily.
(viz body 24–25, 27, výrok 2)
2. V rámci systému pravomocí Společenství musí být volba právního základu aktu založena na objektivních faktorech, které mohou být předmětem soudního přezkumu. Mezi tyto faktory patří zejména cíl a obsah aktu. V tomto ohledu ustanovení čl. 47 odst. 2 ES a článků 55 ES a 95 ES, na jejichž základě byla směrnice 2001/29 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti přijata, umožňují přijmout opatření nezbytná pro řádné fungování vnitřního trhu, pokud jde o svobodu usazování a volný pohyb služeb prostřednictvím harmonizace vnitrostátních právních předpisů týkajících se obsahu a výkonu autorského práva a práv s ním souvisejících. Z bodů odůvodnění uvedené směrnice vyplývá, že tato směrnice zjevně sleduje cíle stanovené výše uvedenými ustanoveními Smlouvy.
(viz body 30–32)
3. Článek 4 odst. 2 směrnice 2001/29 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti, který stanoví vyčerpání práva na rozšiřování u originálu nebo rozmnoženin díla ve Společenství pouze v případě, kdy je první prodej nebo jiný převod vlastnictví takového předmětu ve Společenství uskutečněn nositelem práv nebo s jeho souhlasem, neporušuje mezinárodní dohody uzavřené Společenstvím v oblasti autorského práva a práv s ním souvisejících, ani pravidla Smlouvy týkající se zavedení politiky v oblasti hospodářské soutěže, ani zásady proporcionality a rovnosti, ani svobodu projevu, ani články 151 ES a 153 ES.
Zaprvé, pokud jde o mezinárodní dohody uzavřené Společenstvím v oblasti autorského práva a práv s ním souvisejících, čl. 6 odst. 2 smlouvy o Světové organizaci pro duševní vlastnictví (WIPO) o autorském právu ani čl. 8 odst. 2 a čl. 12 odst. 2 smlouvy WIPO o výkonech výkonných umělců a zvukových záznamech totiž neukládají Společenství jakožto smluvní straně povinnost, aby stanovila zvláštní pravidlo týkající se vyčerpání tohoto práva.
Zadruhé, pokud jde o pravidla Smlouvy týkající se zavedení politiky v oblasti hospodářské soutěže, z prvního bodu odůvodnění směrnice 2001/29 vyplývá, že cílem harmonizace provedené uvedenou směrnicí je rovněž zajistit nenarušenou hospodářskou soutěž na vnitřním trhu v souladu s čl. 3 odst. 1 písm. g) ES.
Zatřetí, s ohledem na cíle sledované orgány Společenství se jeví, že volba učiněná ve výše uvedeném čl. 4 odst. 2 ve prospěch pravidla vyčerpání ve Společenství nepředstavuje nepřiměřené opatření, kterým by mohla být dotčena platnost tohoto ustanovení.
Začtvrté vzhledem k tomu, že je nositel práva s to vykonávat svou kontrolu nad prvním uvedením předmětu, na který se právo na rozšiřování vztahuje, na trh, se zjevně nelze dovolávat svobody projevu pro uplatnění neplatnosti pravidla vyčerpání. Krom toho je tvrzené omezení svobody získávat informace odůvodněné s ohledem na nezbytnost chránit taková práva duševního vlastnictví, jako jsou autorská práva, která jsou součástí práva vlastnit majetek.
Zapáté, pokud jde o zásadu rovnosti, není žádných pochyb o tom, že se výrobce a majitel licence usazení ve třetím státě nenacházejí v situaci stejné nebo srovnatelné se situací výrobce a majitele licence usazených ve Společenství.
Nakonec, pokud jde o články 151 ES a 153 ES, z několika bodů odůvodnění uvedené směrnice, jakož i z režimu výjimek a omezení stanoveného v jejím článku 5 vyplývá, že kulturní hlediska vlastní členským státům, jakož i právo na vzdělávání, ke kterému musí zákonodárce Společenství v rámci své činnosti přihlížet, byla orgány Společenství při vypracování a přijetí směrnice 2001/29 plně zohledněna.
(viz body 40, 49, 58, 63, 65, 69, 80)