Věc C-306/04

Compaq Computer International Corporation

v.

Inspecteur der Belastingdienst - Douanedistrict Arnhem

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Gerechtshof te Amsterdam)

„Celní hodnota – Přenosné počítače vybavené operačními systémy“

Shrnutí rozsudku

Společný celní sazebník – Celní hodnota – Hodnota transakce – Určení

(Nařízení Rady č. 2913/92, čl.32 odst. 1)

Při dovozu počítačů, které prodejce vybavil programovým vybavením obsahujícím jeden nebo více operačních systémů, které mu kupující zdarma poskytl, je podle čl. 32 odst. 1 písm. b) nebo c) nařízení č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, při určení celní hodnoty těchto počítačů třeba k jejich hodnotě transakce přičíst hodnotu tohoto programového vybavení, nebyla-li zahrnuta do ceny, která za uvedené počítače byla nebo má být zaplacena.

Stejně tak je tomu, přijmou-li vnitrostátní orgány v souladu s právem Společenství jako hodnotu transakce cenu z jiného prodeje, než na který uzavřel smlouvu kupující pocházející ze Společenství. V takovém případě je třeba „kupujícím“ ve smyslu výše uvedeného článku rozumět kupujícího, který uzavřel smlouvu na tento jiný prodej.

(viz body 37–38 a výrok)

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (prvního senátu)

16. listopadu 2006(*)

„Celní hodnota – Přenosné počítače vybavené operačními systémy“

Ve věci C‑306/04,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím Gerechtshof te Amsterdam (Nizozemsko) ze dne 13. července 2004, došlým Soudnímu dvoru dne 19. července 2004, v řízení

Compaq Computer International Corporation

proti

Inspecteur der Belastingdienst – Douanedistrict Arnhem,

SOUDNÍ DVŮR (první senát),

ve složení P. Jann, předseda senátu, E. Juhász, K. Schiemann, M. Ilešič a E. Levits (zpravodaj), soudci,

generální advokátka: C. Stix-Hackl,

vedoucí soudní kanceláře: M. Ferreira, vrchní rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 22. září 2005,

s ohledem na vyjádření předložená:

–        za Compaq Computer International Corporation R. Tusveldem a G. van Slootenem, belastingadviseurs,

–        za nizozemskou vládu H. G. Sevenster a D. J. M. de Gravem, jako zmocněnci,

–        za německou vládu C.‑D. Quassowskim, jako zmocněncem,

–        za španělskou vládu M. Muñoz Pérezem, jako zmocněncem,

–        za vládu Spojeného království M. Bethellem, jako zmocněncem, ve spolupráci s P. Harrisem, barrister,

–        za Komisi Evropských společenství X. Lewisem, jako zmocněncem, ve spolupráci s F. Tuytschaeverem, advocaat,

po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne 26. ledna 2006,

vydává tento

Rozsudek

1        Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, podaná Gerechtshof te Amsterdam, douanekamer (odvolací soud v Amsterodamu, celní senát), se týká výkladu čl. 32 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 302, s. 1; Zvl. vyd. 02/04, s. 307, dále jen „celní kodex“).

2        Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Compaq Computer International Corporation (dále jen „CCIC“) a Inspecteur van de Belastingdienst – Douane district Arnhem (vedoucí celního ředitelství okresu Arnhem, dále jen „celní orgány“) ve věci celní hodnoty přenosných počítačů propuštěných do volného oběhu uvnitř Evropského společenství mezi 1. lednem 1995 a 31. prosincem 1997.

 Právní rámec

3        Článek 29 odst. 1 celního kodexu stanoví:

„Celní hodnotou dováženého zboží je hodnota transakce, to je cena, která byla nebo má být skutečně zaplacena za zboží prodané pro vývoz na celní území Společenství, případně upravená podle článků 32 a 33, jestliže:

[…]

d)       kupující a prodávající nejsou ve spojení nebo, jsou-li kupující a prodávající ve spojení, je hodnota transakce přijatelná pro celní účely podle odstavce 2.“

4        Podle odstavce 2 téhož článku může být hodnota transakce mezi podniky ve spojení přijata, jestliže vazby spojující dotčené podniky neovlivnily cenu, to znamená, že uvedená hodnota se velmi blíží tržní hodnotě v tentýž nebo přibližně tentýž okamžik u totožného nebo podobného zboží.

5        Článek 32 odst. 1 uvedeného kodexu uvádí:

„Při určení celní hodnoty podle článku 29 se připočtou k ceně, která byla nebo má být za dovážené zboží skutečně zaplacena:

[…]

b)      hodnota, vhodným způsobem rozvržená, následujícího zboží a služeb, pokud je kupující poskytuje přímo nebo nepřímo zdarma nebo za snížené náklady a jsou použity při výrobě nebo prodeji k vývozu dováženého zboží v rozsahu, v jakém tato hodnota nebyla zahrnuta do ceny, která byla nebo má být skutečně zaplacena:

i)      materiály, součástky, díly a podobné položky obsažené v dováženém zboží;

ii)      nářadí, matrice, slévačské formy a podobné předměty použité k výrobě dováženého zboží;

iii)  materiály spotřebované k výrobě dováženého zboží;

iv)      techniky, vývoj, umělecká práce, design a plány a nákresy provedené mimo Společenství nezbytné pro výrobu dováženého zboží;

c)      licenční poplatky týkající se hodnoceného zboží, které musí platit kupující přímo nebo nepřímo jako podmínku prodeje hodnoceného zboží, pokud tyto poplatky nejsou zahrnuty v ceně, která byla nebo má být skutečně zaplacena;

[…]“

6        Odstavec 3 téhož článku stanoví, že „[k] ceně, která byla nebo má být skutečně zaplacena, se při určení celní hodnoty nepřipočítávají žádné jiné položky než ty, které jsou stanoveny v tomto článku“.

7        Článek 34 celního kodexu stanoví:

„K určení celní hodnoty nosičů dat pro zařízení na zpracování dat obsahující data nebo instrukce lze přijmout zvláštní pravidla postupem projednávání ve výboru [celního kodexu].“

8        Článek 147 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení č. 2913/92 (Úř. věst. L 253, s. 1; Zvl. vyd. 02/06, s. 3), ve znění nařízení Komise (ES) č. 1762/95 ze dne 19. července 1995 (Úř. věst. L 171, s. 8; Zvl. vyd. 02/05, s. 422, dále jen „prováděcí nařízení“), stanoví:

„1.      Pro účely článku 29 [celního] kodexu se skutečnost, že prodávané zboží je v celním prohlášení navrženo na propuštění do volného oběhu, považuje za důkaz prokazující, že bylo prodáno na vývoz na celní území Společenství. V případě dalších prodejů před určením celní hodnoty zboží to platí pouze pro poslední prodej, na jehož základě zboží vstoupilo na celní území Společenství, anebo pro prodej zboží na celním území Společenství před jeho propuštěním do volného oběhu.

Při uvádění ceny týkající se prodeje předcházejícího poslednímu prodeji, na jehož základě zboží vstoupilo na celní území Společenství, musí být celním orgánům uspokojivě prokázáno, že bylo toto zboží prodáno pro účely vývozu na uvedené území.

Použijí se články 178 až 181a.

[…]

3.      Kupující nemusí splnit žádné podmínky kromě toho, že je smluvní stranou kupní smlouvy.“

9        Článek 167 prováděcího nařízení stanoví:

„1.      Bez ohledu na články 29 až 33 [celního] kodexu, přihlíží se při určování celní hodnoty dovážených nosičů dat určených pro použití v zařízení na počítačové zpracování dat, které obsahují data a programové pokyny, pouze k ceně nebo hodnotě samotného nosiče. Celní hodnota dovážených nosičů dat, které obsahují data a programové pokyny, proto nezahrnuje cenu nebo hodnotu dat nebo programových pokynů, je-li tato cena nebo hodnota odlišena od ceny nebo hodnoty daného nosiče.

2.      Pro účely tohoto článku se za

a)      ,nosiče dat‘ nepovažují integrované obvody, polovodiče a podobná zařízení, která tyto obvody nebo zařízení obsahují;

[…]“

10      Články 178 až 181a prováděcího nařízení mimo jiné upřesňují údaje a podklady, které musejí být celním orgánům poskytnuty pro kontrolu celní hodnoty uvedené v celním prohlášení.

 Skutkový stav a původní řízení a předběžná otázka

11      CCIC, společnost založená podle nizozemského práva, dceřiná společnost Compaq Computer Corporation (dále jen „CCC“), společnosti se sídlem ve Spojených státech, uvádí v Evropě na trh zařízení na zpracování dat ochranné známky Compaq, a za tímto účelem vlastní v Nizozemsku distribuční centrum.

12      Podle smlouvy uzavřené mezi CCC a Microsoft Corporation (dále jen „Microsoft“) mohou být počítače ochranné známky Compaq vybaveny programovým vybavením obsahujícím operační systémy MS‑DOS a MS Windows (dále jen „dotčené operační systémy“) a být s nimi prodávány za poplatek ve výši 31 USD za každý počítač vybavený uvedenými operačními systémy určený pro Microsoft.

13      CCC nakoupila přenosné počítače od dvou tchajwanských výrobců počítačů. V rámci tohoto prodeje bylo smluveno, že pevné disky těchto počítačů budou při dodání vybaveny dotčenými operačními systémy. Za tímto účelem poskytla CCC bezplatně uvedené operační systémy těmto výrobcům, kteří je nainstalovali do uvedených počítačů.

14      CCC následně přenosné počítače, které byly dopraveny vyplaceně na palubu lodi z Tchaj-wanu do Nizozemska, dále prodala CCIC. Při jejich příjezdu CCIC tyto počítače uvedla do celního prohlášení pro jejich propuštění do volného oběhu. Při určení jejich celní hodnoty podle článku 29 celního kodexu byla zohledněna prodejní cena účtovaná mezi tchajwanskými výrobci a CCC, která nezahrnovala hodnotu dotčených operačních systémů.

15      V roce 1999 Landelijk Waardeteam van de Douane (celní služba zabývající se celní hodnotou) provedla u CCIC šetření za účelem kontroly správnosti celní hodnoty dotčených počítačů uvedené v celním prohlášení. Tato služba měla za to, že hodnota dotčených operačních systémů nainstalovaných v těchto počítačích má být zahrnuta do celní hodnoty. V návaznosti na toto šetření celní orgány na základě čl. 32 odst. 1 písm. b) celního kodexu zvýšily celní hodnotu uvedenou v celním prohlášení pro každý počítač o hodnotu dotčených operačních systémů, kterými byly vybaveny, a zaslaly CCIC dva příkazy k uhrazení částek 438 605,60 NLG a 2 194 982 NLG, přičemž druhá z uvedených částek byla následně snížena na 353 168,60 NLG, jako dodatečného cla, co se týče dovozů přenosných počítačů uvedených v celním prohlášení pro propuštění do volného oběhu pro období od 1. ledna 1995 do 31. prosince 1997.

16      Gerechtshof te Amsterdam byly předloženy žaloby podané CCIC proti rozhodnutím celních orgánů, kterými byly zamítnuty stížnosti, které podala proti uvedeným příkazům. V rámci těchto žalob se Gerechtshof te Amsterdam zabýval otázkou, zda byly při určení celní hodnoty celní orgány oprávněny na základě čl. 32 odst. 1 písm. b) celního kodexu navýšit hodnotu transakce přenosných počítačů o hodnotu dotčených operačních systémů, kterými jsou vybaveny.

17      Poté, co předkládající soud konstatoval, že podmínky pro použití tohoto ustanovení jsou v původním řízení splněny, domníval se nicméně, že takové operační systémy, které jsou předmětem před ním probíhajícího sporu, nespadají stricto sensu pod body i) až iii) uvedeného ustanovení. Nicméně, s ohledem na formu, v jaké se vyskytují, a konkrétněji na skutečnost, že jsou začleněny do dovážených přenosných počítačů, si uvedený soud klade otázku, zda není třeba při určení celní hodnoty těchto počítačů s ohledem na ratio čl. 32 odst. 1 písm. b) celního kodexu zohlednit hodnotu uvedených systémů.

18      V tomto kontextu se Gerechtshof te Amsterdam rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Musí být při dovozu počítačů, které prodejce vybavil operačními systémy, k hodnotě transakce počítače podle čl. 32 odst. 1 písm. b) celního kodexu připočtena hodnota programového vybavení, které bylo prodejci zdarma poskytnuto kupujícím, jestliže tato hodnota nebyla do hodnoty transakce zahrnuta?“

 K předběžné otázce

19      Úvodem je třeba připomenout, že podle čl. 29 odst. 1 celního kodexu je celní hodnotou dováženého zboží hodnota transakce, to je cena, která byla nebo má být skutečně zaplacena za zboží prodané pro vývoz na celní území Společenství, případně upravená podle relevantních ustanovení celního kodexu.

20      Jak vyplývá ze zjištění předkládajícího soudu, počítače dotčené v původním řízení byly předmětem dvou po sobě následujících transakcí, když první proběhla mezi tchajwanskými výrobci a CCC a druhá mezi CCC a CCIC.

21      Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že v průběhu celního řízení CCIC v celním prohlášení uvedla jako celní hodnotu uvedených počítačů hodnotu transakce týkající se prvního prodeje, při kterém byla CCC kupujícím a tchajwanští výrobci prodejci.

22      Je nesporné, že celní orgány za účelem určení celní hodnoty podle článku 29 celního kodexu přijaly hodnotu transakce ze smlouvy mezi tchajwanskými výrobci a CCC jako základ pro hodnocení a že toto určení nebylo před předkládajícím soudem zpochybněno. Za takových okolností, a jak vyplývá ze samotné předběžné otázky, je jedinou otázkou předloženou Soudnímu dvoru otázka, zda musí být tato hodnota transakce upravena podle ustanovení čl. 32 odst. 1 písm. b) celního kodexu.

23      Zatímco všechny vlády, které předložily Soudnímu dvoru svá vyjádření, mají za to, že tato úprava je z různých důvodů nezbytná, Komise Evropských společenství, která se domnívá, že rozhodující je transakce mezi CCIC a CCC, tvrdí, že čl. 32 odst. 1 písm. b) celního kodexu se nepoužije a že k úpravě v něm stanovené nemá dojít. CCIC dochází ke stejnému závěru, ale z jiných důvodů. Tato společnost uplatňuje, že dotčené operační systémy nespadají do žádné ze skupin čl. 32 odst. 1 písm. b) tohoto kodexu. Má za to, že se toto ustanovení týká pouze hmotných položek. Dotčené operační systémy spadají do působnosti ustanovení týkajících se celní hodnoty nosičů dat, to znamená článku 34 celního kodexu a článku 167 prováděcího nařízení.

24      S argumentací CCIC a s tezí Komise vylučující použití čl. 32 odst. 1 písm. b) celního kodexu nelze souhlasit.

25      Nejprve z čl. 167 odst. 2 písm. a) nařízení provádějícího článek 34 celního kodexu, vyplývá, že zboží obsahující integrované obvody, polovodiče nebo podobná zařízení je vyloučeno z působnosti uvedeného článku 167.

26      Ze zjištění, která učinil předkládající soud, vyplývá, že článek 34 celního kodexu a čl. 167 odst. 1 prováděcího nařízení nejsou na původní řízení použitelné. Podle těchto zjištění totiž dotčené operační systémy, které jsou programovým vybavením, byly nainstalovány na pevném disku dovezených počítačů, který je jedním z jejich základních prvků a netvoří sám o sobě dovážený výrobek. Uvedené počítače nemohou být považovány za pouhé nosiče dat umožňující přenos těchto programových vybavení, jelikož hlavní funkce těchto počítačů spočívá ve zpracování dat a jelikož obsahují zařízení, která podle čl. 167 odst. 2 písm. a) prováděcího nařízení vylučují kvalifikaci nosiče dat.

27      Dále je třeba zdůraznit, že podle bodu 22 rozsudku v projednávané věci není při poskytnutí odpovědi na otázku předkládajícího soudu určení hodnoty transakce součástí přezkumu Soudního dvora.

28      Podle znění úvodní části čl. 29 odst. 1 celního kodexu je hodnota transakce hodnota „případně upravená podle článků 32 a 33 […]“. „Hodnotou transakce“ je tedy třeba rozumět hodnotu upravenou, jakmile dojde ke splnění podmínek pro úpravu. V důsledku toho, přijaly-li správní a soudní orgány členského státu jako hodnotu transakce cenu stanovenou v rámci prodeje předcházejícího prodeji, po němž bezprostředně byla určena celní hodnota, musí dojít, je-li to nezbytné, k úpravě této hodnoty transakce.

29      Nahrazuje-li za účelem určení celní hodnoty prodejní cena cenu, která byla uplatněna ve smlouvě uzavřené kupujícím pocházejícím ze Společenství, vyžaduje logika dotčených ustanovení, aby byla zohledněna nejen tato cena, ale rovněž i celý smluvní vztah. To znamená, že v tomto kontextu je třeba pro účely použití čl. 32 odst. 1 písm. b) celního kodexu „kupujícím“ rozumět podnik, který uzavřel smlouvu, v níž uvedená prodejní cena představuje hodnotu transakce.

30      Pokud jde o určení celní hodnoty v původním řízení, z judikatury vyplývá, že účelem právní úpravy Společenství týkající se celní hodnoty je zavedení spravedlivého, jednotného a nestranného systému, který by vylučoval používání libovolných nebo smyšlených celních hodnot (rozsudky ze dne 6. června 1990, Unifert, C‑11/89, Recueil, s. I‑2275, bod 35, a ze dne 19. října 2000, Sommer, C‑15/99, Recueil, s. I‑8989, bod 25). Celní hodnota tedy musí odrážet skutečnou hospodářskou hodnotu dováženého zboží, a proto musí zohledňovat veškeré položky tohoto zboží, které mají hospodářskou hodnotu.

31      Soudní dvůr mimoto rozhodl, že programové vybavení je nehmotným majetkem, na jehož náklady na pořízení, je-li toto vybavení součástí zboží, je třeba nahlížet jako na nedílnou součást ceny, která byla nebo má být zaplacena za uvedené zboží, a tedy součást hodnoty transakce (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 18. dubna 1991, Brown Boveri, C‑79/89, Recueil, s. I‑1853, bod 21).

32      Dotčené operační systémy jsou programovým vybavením, které CCC zdarma poskytla tchajwanským výrobcům za účelem jejich instalace na pevné disky počítačů při jejich výrobě. Je navíc nesporné, že uvedená programová vybavení mají jednotkovou hospodářskou hodnotu 31 USD, která nebyla zahrnuta ani do hodnoty transakce mezi tchajwanskými výrobci a CCC, ani do hodnoty transakce mezi CCC a CCIC.

33      Je tedy třeba konstatovat, že za takových okolností je třeba provést úpravu hodnoty transakce.

34      Španělská vláda a vláda Spojeného království mají za to, že programová vybavení obsahující dotčené operační systémy, jakožto „materiály, součástky, díly a podobné položky“, spadají pod čl. 32 odst. 1 písm. b) bod i) celního kodexu, zatímco nizozemská a německá vláda jsou toho názoru, že spadají pod bod iv) tohoto ustanovení, jakožto „techniky“. Vláda Spojeného království na jednání nicméně prohlásila, že by mohla s posledně uvedenou klasifikací souhlasit.

35      Taková klasifikace není předkládajícím soudem vyžadována a není nezbytná pro rozhodnutí ve sporu v původním řízení.

36      Naproti tomu je třeba konstatovat, že v závislosti na kvalifikaci obsahu smlouvy mezi CCC a Microsoft, která spadá do pravomoci předkládajícího soudu, může použití čl. 32 odst. 1 písm. c) celního kodexu přicházet v úvahu.

37      Vzhledem k výše uvedenému je namístě odpovědět na položenou otázku tak, že při dovozu počítačů, které prodejce vybavil programovým vybavením obsahujícím jeden nebo více operačních systémů, které mu kupující zdarma poskytl, je podle čl. 32 odst. 1 písm. b) nebo c) celního kodexu při určení celní hodnoty těchto počítačů třeba k jejich hodnotě transakce přičíst hodnotu tohoto programového vybavení, nebyla-li zahrnuta do ceny, která za tyto počítače byla nebo má být zaplacena.

38      Stejně tak je tomu, přijmou-li vnitrostátní orgány v souladu s právem Společenství jako hodnotu transakce cenu z jiného prodeje, než na který uzavřel smlouvu kupující pocházející ze Společenství. V takovém případě je třeba „kupujícím“ ve smyslu čl. 32 odst. 1 písm. b) nebo c) celního kodexu rozumět kupujícího, který uzavřel smlouvu na tento jiný prodej.

 K nákladům řízení

39      Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:

Při dovozu počítačů, které prodejce vybavil programovým vybavením obsahujícím jeden nebo více operačních systémů, které mu kupující zdarma poskytl, je podle čl. 32 odst. 1 písm. b) nebo c) nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, při určení celní hodnoty těchto počítačů třeba k jejich hodnotě transakce přičíst hodnotu tohoto programového vybavení, nebyla-li zahrnuta do ceny, která za uvedené počítače byla nebo má být zaplacena.

Stejně tak je tomu, přijmou-li vnitrostátní orgány v souladu s právem Společenství jako hodnotu transakce cenu z jiného prodeje, než na který uzavřel smlouvu kupující pocházející ze Společenství. V takovém případě je třeba „kupujícím“ ve smyslu čl. 32 odst. 1 písm. b) nebo c) nařízení č. 2913/92 rozumět kupujícího, který uzavřel smlouvu na tento jiný prodej.

Podpisy.

* Jednací jazyk: nizozemština.