Věc C-286/04 P

Eurocermex SA

Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu

(ochranné známky a vzory) (OHIM)

„Opravný prostředek – Ochranná známka Společenství – Článek 7 odst. 1 písm. b) a odst. 3 nařízení (ES) č. 40/94 – Trojrozměrný tvar láhve s dlouhým hrdlem, do něhož je zasunut plátek citronu – Absolutní důvod pro zamítnutí zápisu – Rozlišovací způsobilost“

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 30. června 2005

Shrnutí rozsudku

1. Ochranná známka Společenství – Definice a nabytí ochranné známky Společenství – Absolutní důvody pro zamítnutí – Nedostatek rozlišovací způsobilosti označení – Ochranná známka složená z několika prvků – Možnost příslušného orgánu provést přezkum každého prvku tvořícího ochrannou známku – Nutnost zohlednit celkové vnímání spojení relevantní veřejností

[(Nařízení Rady č. 40/94, čl. 7 odst. 1 písm. b)]

2. Opravný prostředek – Důvody opravného prostředku – Pouhé zopakování žalobních důvodů a argumentů předložených před Soudem – Neurčení dovolávaného nesprávného právního posouzení – Nepřípustnost

[Článek 225 ES, Statut Soudního dvora, čl. 58 první pododstavec, Jednací řád Soudního dvora, čl. 112 odst. 1 první pododstavec písm. c)]

1. K posouzení, zda ochranná známka Společenství postrádá, nebo nepostrádá rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 je třeba vzít v úvahu celkový dojem, který vyvolává. Toto však neznamená, že by příslušný orgán, který má ověřit, zda může být ochranná známka, jejíž zápis je požadován, vnímána veřejností jako označení původu, nemohl nejprve provést postupné přezkoumání jednotlivých prvků vzhledu použitých pro tuto ochrannou známku. V průběhu celkového posouzení uvedeným orgánem může být totiž vhodné zkoumat každý prvek tvořící dotyčnou ochrannou známku.

V této souvislosti je však třeba vycházet z celkového vnímání této ochranné známky průměrným spotřebitelem, a nikoliv z domněnky, že prvky, které samostatně postrádají rozlišovací způsobilost, nemohou vykazovat uvedenou rozlišovací způsobilost, pokud jsou uspořádány společně, a upřít jakoukoli relevanci aspektům, jako je existence fantazijního prvku, ke kterým musí být při takovém rozboru přihlédnuto.

(viz body 22–23, 26–27)

2. Z článku 225 ES, čl. 58 prvního pododstavce Statutu Soudního dvora a čl. 112 odst. 1 prvního pododstavce písm. c) jednacího řádu vyplývá, že opravný prostředek musí přesným způsobem uvádět kritizované části rozsudku, jehož zrušení se navrhovatel domáhá, jakož i právní argumenty, které specifickým způsobem tento návrh podporují.

Tento požadavek nesplňuje opravný prostředek, který se omezuje na zopakování žalobních důvodů a argumentů, které již byly Soudu předloženy, aniž by vůbec uváděl argumentaci, která by specificky určila nesprávné právní posouzení, jímž má být stižen napadený rozsudek. Takový opravný prostředek totiž ve skutečnosti představuje návrh směřující pouze k opětovnému přezkoumání žaloby podané k Soudu, což nespadá do pravomoci Soudního dvora.

(viz body 42, 49–50)

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (prvního senátu)

30. června 2005 (*)

Ve věci C‑286/04 P,

jejímž předmětem je opravný prostředek na základě článku 56 Statutu Soudního dvora, podaný dne 29. června 2004,

Eurocermex SA, se sídlem v Evere (Belgie), zastoupená A. Bertrandem, advokátem,

účastník řízení podávající opravný prostředek (navrhovatelka),

přičemž druhým účastníkem řízení je:

Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), zastoupený A. Rassatem, jako zmocněncem,

žalovaný v prvním stupni,

SOUDNÍ DVŮR (první senát),

ve složení P. Jann, předseda senátu, K. Lenaerts, K. Schiemann, E. Juhász a M. Ilešič (zpravodaj), soudci,

generální advokát: D. Ruiz-Jarabo Colomer,

vedoucí soudní kanceláře: R. Grass,

s přihlédnutím k písemné části řízení,

s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,

vydává tento

Rozsudek

1 Svým opravným prostředkem se společnost Eurocermex SA domáhá zrušení rozsudku Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 29. dubna 2004, Eurocermex v. OHIM (Tvar pivní láhve) (T‑399/02, Recueil, s. II-1391, dále jen „napadený rozsudek“), kterým Soud zamítl její žalobu směřující ke zrušení rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (dále jen „OHIM“) ze dne 21. října 2002 (věc R 188/2002-1) zamítajícího zápis trojrozměrné ochranné známky tvořené tvarem láhve s dlouhým hrdlem, do něhož je zasunut plátek citronu, přičemž byla požadována žlutá a zelená barva (dále jen „sporné rozhodnutí“).

Právní rámec

2 Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146) ve svém článku 7, nazvaném „Absolutní důvody pro zamítnutí zápisu“, stanoví:

„1. Do rejstříku se nezapíší:

[…]

b) ochranné známky, které postrádají rozlišovací způsobilost;

[…]

3. Odst. 1 písm. b), c) a d) se nepoužije, pokud ochranná známka získala užíváním ve vztahu k výrobkům nebo službám, pro které je požadován její zápis do rejstříku, rozlišovací způsobilost.“

Skutečnosti předcházející sporu

3 Navrhovatelka, jejíž činnost spočívá v uvádění mexického piva CORONA na trh a jeho distribuci na evropském území, podala u OHIM dne 27. listopadu 1998 na základě nařízení č. 40/94 přihlášku trojrozměrné ochranné známky Společenství.

4 Ochranná známka, o jejíž zápis bylo žádáno, je tvořena trojrozměrným tvarem a barvami průhledné láhve naplněné žlutou tekutinou s hrdlem, do nějž je vložen plátek citronu se zelenou kůrou.

Image not found

5 Výrobky a služby, pro které byl zápis ochranné známky požadován, spadají do tříd 16, 25, 32 a 42 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957 ve znění změn a doplňků.

6 Rozhodnutím ze dne 21. prosince 2001 průzkumový referent OHIM zamítl tuto přihlášku pro výrobky „piva, minerální a šumivé vody, ovocné šťávy” spadající do třídy 32 a služby „restaurace, bary, bufety” spadající do třídy 42 z důvodu, že přihlašovaná ochranná známka postrádá rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 a že navrhovatelka nepředložila důkaz o tom, že by zmíněná ochranná známka získala rozlišovací způsobilost užíváním.

7 Sporným rozhodnutím první odvolací senát OHIM zrušil rozhodnutí průzkumového referenta v té části, ve které zamítá přihlášku pro výrobky „minerální vody” spadající do třídy 32. Ve zbývající části rozhodnutí průzkumového referenta potvrdil.

Řízení před Soudem a napadený rozsudek

8 Navrhovatelka podala žalobu k Soudu za účelem zrušení sporného rozhodnutí v rozsahu, v němž zamítlo přihlášku směřující k zápisu dotčené ochranné známky pro výrobky „piva, šumivé vody, ovocné šťávy” a služby „restaurace, bary, bufety”.

9 V prvním žalobním důvodu uplatnila, že přihlašovaná ochranná známka nepostrádá rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 a v druhém žalobním důvodu uplatnila, že ochranná známka získala každopádně rozlišovací způsobilost užíváním ve smyslu čl. 7 odst. 3 téhož nařízení.

10 K prvnímu žalobnímu důvodu Soud v bodě 18 napadeného rozsudku rozhodl, když vycházel zejména ze svého rozsudku ze dne 2. července 2002, SAT.1 v. OHIM (SAT.2) (T‑323/00, Recueil, s. II‑2839), že ochranné známky postrádající rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 „jsou zejména ty, které jsou z pohledu relevantní veřejnosti běžně používány v oblasti obchodu k prezentaci dotyčných výrobků nebo služeb nebo u kterých existují alespoň konkrétní indicie umožňující usoudit, že mohou být použity tímto způsobem.”

11 V bodě 25 téhož rozsudku Soud uvedl, že ačkoli je pro posouzení rozlišovací způsobilosti komplexní ochranné známky takové, jako je přihlašovaná známka, třeba hodnotit tuto známku jako celek, není to neslučitelné s postupným přezkoumáním jednotlivých prvků, z nichž se ochranná známka skládá.

12 Pokud jde jednak o výrobky „piva, šumivé vody, ovocné šťávy”, Soud poté, co postupně přezkoumal v bodech 26 a 27 láhev zobrazenou v přihlašované ochranné známce, v bodě 28 plátek citronu a v bodě 29 použité barvy, došel v bodě 30 napadeného rozsudku k závěru, že „přihlašovaná ochranná známka je tvořena souborem prvků, z nichž každý tím, že může být běžně použit v oblasti obchodu k prezentaci výrobků uvedených v přihlášce ochranné známky, postrádá ve vztahu k těmto výrobkům rozlišovací způsobilost“.

13 V bodě 31 tohoto rozsudku Soud rozhodl, že „na základě skutečnosti, že se komplexní ochranná známka skládá pouze z prvků, jež postrádají vzhledem k dotyčným výrobkům a službám rozlišovací způsobilost, lze učinit závěr, že tato ochranná známka posuzovaná jako celek může být rovněž běžně použita v oblasti obchodu k prezentaci těchto výrobků a služeb (výše uvedený rozsudek [Soudu SAT.1 v. OHIM (SAT.2)] bod 49)“ a že „je možné tento závěr vyvrátit pouze v případě, že by takové konkrétní indicie, jako je zejména způsob sestavení jednotlivých prvků, ukázaly, že komplexní ochranná známka posuzována ve svém celku představuje více než pouze součet prvků, z nichž se skládá“.

14 Soud v bodě 32 zmíněného rozsudku uvedl, že takové indicie neexistují zejména proto, že „[p]okud jde o […] strukturu přihlašované ochranné známky, jejímž hlavním rysem je plátek citronu zasunutý do hrdla láhve, lze si jen stěží představit jiné uspořádání těchto prvků v rámci jednoho jediného trojrozměrného celku“ a že „jde o jediný způsob, kterým je možno ozdobit plátkem či dílkem citronu nápoj, který se pije přímo z hrdla láhve“. V bodech 33 a 34 napadeného rozsudku Soud dodal, že „případné odlišnosti mezi tvarem a barvou tvořícími přihlašovanou ochrannou známku a tvarem a barvou jiných láhví sloužících jako obal pro dotyčné výrobky nemohou nijak změnit závěr, [že předmětná ochranná známka postrádá rozlišovací způsobilost].“

15 Soud tedy rozhodl v bodě 35 napadeného rozsudku, že přihlašovaná ochranná známka není s to individualizovat výrobky „piva, šumivé vody a ovocné šťávy“ a odlišit je od výrobků jiného obchodního původu, a postrádá tedy vzhledem k těmto výrobkům rozlišovací způsobilost.

16 Pokud jde dále o služby „restaurace, bary, bufety“, Soud v bodě 36 napadeného rozsudku uvedl, že předmětem těchto služeb je zejména uvádění výrobků „piva, šumivé vody a ovocné šťávy“ na trh a že okolnost, že může být přihlašovaná ochranná známka běžně používána v oblasti obchodu k prezentaci těchto výrobků přestavuje konkrétní indicii, na jejímž základě je možné učinit závěr, že tato známka může být rovněž běžně používána v oblasti obchodu k prezentaci zmíněných služeb, a postrádá tedy taktéž rozlišovací způsobilost vzhledem k těmto službám.

17 Ohledně druhého žalobního důvodu Soud v bodech 50 až 54 napadeného rozsudku měl za to, že navrhovatelka neprokázala, že by přihlašovaná ochranná známka získala užíváním rozlišovací způsobilost v rámci celého Společenství ve smyslu čl. 7 odst. 3 nařízení č. 40/94.

Opravný prostředek

18 Ve svém opravném prostředku, na jehož podporu se dovolává dvou důvodů opravného prostředku, navrhovatelka navrhuje, aby Soudní dvůr:

– zrušil napadený rozsudek;

– zrušil sporné rozhodnutí.

19 OHIM navrhuje, aby Soudní dvůr zamítl opravný prostředek a uložil navrhovatelce náhradu nákladů řízení.

K prvnímu důvodu opravného prostředku vycházejícímu z porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94

K první části týkající se zohlednění celkového dojmu, který přihlašovaná ochranná známka vyvolává

20 Ve svém prvním důvodu opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že v rámci svého posouzení rozlišovací způsobilosti přihlašované ochranné známky Soud neprovedl rozbor celkového dojmu vyvolaného touto ochrannou známkou, přestože tak měl učinil, ale přijal nesprávný přístup spočívající v rozložení této ochranné známky a odděleném zkoumání tvaru láhve, přítomnosti dílku citronu a použitých barev.

21 OHIM se vyjádřil, že z bodů 25 a 31 až 36 napadeného rozsudku vyplývá, že Soud došel k závěru o nedostatku rozlišovací způsobilosti přihlašované ochranné známky pro dotyčné výrobky a služby na základě přezkumu předmětné ochranné známky jako celku.

22 Jak Soudní dvůr v tomto ohledu mnohokráte konstatoval a jak ostatně Soud připomněl v bodu 25 napadeného rozsudku, průměrný spotřebitel vnímá obvykle ochrannou známku jako celek a nezabývá se jejími jednotlivými detaily. K posouzení, zda ochranná známka postrádá, nebo nepostrádá rozlišovací způsobilost, je tak třeba vzít v úvahu celkový dojem, který vyvolává (viz zejména rozsudky ze dne 29. dubna 2004, Procter & Gamble v. OHIM, C‑468/01 P až C‑472/01 P, Recueil, s. I‑5141, bod 44, a ze dne 7. října 2004, Mag Instrument v. OHIM, C‑136/02 P, Sb. rozh. s. I‑9165, bod 20).

23 Toto však neznamená, že by příslušný orgán, který má ověřit, zda může být ochranná známka, jejíž zápis je požadován, vnímána veřejností jako označení původu, nemohl nejprve provést postupné přezkoumání jednotlivých prvků vzhledu použitých pro tuto ochrannou známku. V průběhu celkového posouzení uvedeným orgánem může být totiž vhodné zkoumat každý prvek tvořící dotyčnou ochrannou známku (viz zejména výše uvedený rozsudek Procter & Gamble v. OHIM, bod 45).

24 V projednávané věci Soud poté, co přezkoumal v bodech 26 až 29 napadeného rozsudku postupně láhev zobrazenou v přihlašované ochranné známce, plátek citronu a použité barvy, došel v bodě 30 téhož rozsudku k závěru, že přihlašovaná ochranná známka je tvořena uspořádáním prvků, z nichž každý postrádá ve vztahu k výrobkům „piva, šumivé vody, ovocné šťávy” rozlišovací způsobilost.

25 V bodě 31 napadeného rozsudku Soud rozhodl, že „na základě skutečnosti, že se komplexní ochranná známka [jako je přihlašovaná ochranná známka] skládá pouze z prvků, jež postrádají vzhledem k dotyčným výrobkům a službám rozlišovací způsobilost, lze učinit závěr, že tato ochranná známka posuzovaná jako celek může být rovněž běžně používána v oblasti obchodu k prezentaci těchto výrobků a služeb“.

26 Jak Soudní dvůr rozhodl ve svém rozsudku ze dne 16. září 2004, SAT.1 v. OHIM (C‑329/02 P, Sb. rozh. s. I‑8317, bod 35), pro účely posouzení, zda komplexní ochranná známka postrádá rozlišovací způsobilost je třeba vycházet z celkového vnímání této ochranné známky průměrným spotřebitelem, a nikoliv z domněnky, že prvky, které samostatně postrádají rozlišovací způsobilost, nemohou vykazovat takovou vlastnost, pokud jsou uspořádány společně.

27 V této věci týkající se zápisu spojení „SAT.2“ jako ochranné známky zrušil Soudní dvůr výše uvedený rozsudek Soudu SAT.1 v. OHIM (SAT.2) proto, že se zamítnutí zápisu tohoto spojení zakládalo na uvedené domněnce. Soudní dvůr totiž konstatoval, že Soud zkoumal celkový dojem, který spojení vyvolává, pouze podpůrným způsobem a upřel jakoukoli relevanci aspektům, jako je existence fantazijního prvku, ke kterým musí být při takovém rozboru přihlédnuto (výše uvedený rozsudek Soudního dvora SAT.1 v. OHIM, bod 35).

28 Soud v napadeném rozsudku po provedení odděleného přezkumu každého prvku tvořícího přihlašovanou ochrannou známku rovněž usoudil, že je třeba vycházet z domněnky, že tato ochranná známka postrádá rozlišovací způsobilost. Soud však na rozdíl od závěru, který učinil ve výše uvedeném rozsudku SAT.1 v. OHIM (SAT.2) pokračoval ve svém rozboru a důkladně ověřil, zda předmětná ochranná známka posuzovaná jako celek takovou vlastnost vykazuje, či nikoliv.

29 V bodě 32 napadeného rozsudku tak konstatoval, že „pokud jde […] konkrétněji o strukturu přihlašované ochranné známky, jejímž hlavním rysem je plátek citronu zasunutý do hrdla láhve, lze si jen stěží představit jiné uspořádání těchto prvků v rámci jednoho jediného trojrozměrného celku“ a že „jde o jediný způsob, kterým je možno ozdobit plátkem či dílkem citronu nápoj, který se pije přímo z hrdla láhve“ a že v důsledku toho „způsob, jakým jsou prvky této komplexní ochranné známky uspořádány, nemůže propůjčit této známce rozlišovací způsobilost“.

30 Navíc v bodě 33 tohoto rozsudku Soud rozhodl, že „případné odlišnosti mezi tvarem a barvou tvořícími přihlašovanou ochrannou známku a tvarem a barvou jiných láhví sloužících jako obal pro dotyčné výrobky nemohou nijak změnit závěr, [že předmětná ochranná známka postrádá rozlišovací způsobilost]“, neboť „se přihlašovaná ochranná známka pojímaná jako celek podstatně neliší od základních tvarů balení dotyčných výrobků, běžně používaných v obchodu, ale jeví se spíše jedním z možných tvarů“.

31 V bodě 35 napadeného rozsudku Soud nakonec učinil závěr, že „přihlašovaná ochranná známka, tak jak je vnímána běžně informovaným a přiměřeně pozorným a obezřetným průměrným spotřebitelem, není s to individualizovat výrobky uvedené v přihlášce ochranné známky a odlišit je od výrobků jiného obchodního původu“.

32 Z toho vyplývá, že Soud vycházel správně při svém posouzení rozlišovací způsobilosti přihlašované ochranné známky z celkového dojmu, který vyvolává tvar a sladění barev přihlašované ochranné známky, jak to vyžaduje judikatura uvedená v bodě 22 tohoto rozsudku.

33 Je tedy třeba odmítnout první část důvodu opravného prostředku jako neopodstatněnou.

K druhé části týkající se uznání rozlišovací způsobilosti přihlašované ochranné známky

34 Navrhovatelka ve své druhé části důvodu opravného prostředku tvrdí, že z dokumentace uvedené prvním odvolacím senátem OHIM vyplývá, že přihlašovaná ochranná známka je plně s to umožnit spotřebitelům, aby identifikovali původ výrobků, které označuje.

35 Navrhovatelka uvádí tři argumenty ohledně láhve zobrazující přihlašovanou ochrannou známku, což je láhev použitá jako balení piva CORONA. Předně tvrdí, že s výjimkou některých mexických piv, jejichž výrobcům byly z tohoto důvodu soudem uloženy sankce, se pro piva uváděna na trh Společenství používají buď široké láhve se silnějším dnem a hrdlem, jež nepředstavuje ani třetinu celkové výšky láhve, nebo takové, které mají sice obdobný tvar jako zobrazená láhev, ale nejsou obvykle průhledné. Dále uplatňuje, že tvar láhve používané tradičně pro ovocné šťávy nevykazuje žádnou podobnost se zobrazenou láhví kromě toho, že je vyrobena z bílého skla. A konečně průměrný spotřebitel není zvyklý, že se na limonádu používají láhve o objemu 3,3 dcl, neboť takový nápoj se prodává v láhvích o objemu 1 nebo 1,5 litru.

36 Navíc doplňkové prvky (dílek citronu a žlutá a zelená barva) spojené s tímto tvarem láhve každopádně přihlašované ochranné známce pojímané z hlediska jejího celku propůjčují rozlišovací způsobilost. Obzvláště užití citronu zasunutého do hrdla láhve je osobitým znakem výrobků navrhovatelky. Jediné pivo, které je ztvárněno s dílkem citronu v hrdle láhve, je pivo uváděné na trh pod ochrannou známkou SOL, ale jde zjevně o převzetí tradice způsobu vychutnávání výrobků označených ochrannou známkou CORONA.

37 Navrhovatelka má tedy za to, že v den, kdy doručila svou přihlášku OHIM, bylo spojení tohoto zvláštního tvaru láhve, dílku citronu a požadované žluté a zelené barvy specifické právě pro její výrobky. Přihlašovaná ochranná známka tak umožňuje průměrnému spotřebiteli identifikovat původ výrobků a služeb, které označuje.

38 Navrhovatelka dodává, že v žádném případě nelze tvrdit, že zdobit ovocné šťávy a limonády dílkem citronu je zcela běžné.

39 OHIM navrhuje, aby druhá část prvního důvodu opravného prostředku byla prohlášena za nepřípustnou.

40 Navrhovatelka se podle něj jednak omezuje na pouhé zopakování některých skutkových tvrzení, jichž se dovolávala již v řízení na prvním stupni, aniž by však uvedla ve vztahu k napadenému rozsudku nějakou konkrétní výtku. Takový důvod je přitom jen návrhem, jímž se navrhovatelka domáhá pouhého přezkumu žaloby předložené Soudu, což podle článku 58 Statutu Soudního dvora nespadá do pravomoci Soudního dvora.

41 Její argumentace krom toho směřuje ke zpochybnění posouzení skutkového stavu, jež učinil Soud. Toto posouzení však nepředstavuje, s výhradou zkreslení skutkových okolností, které byly Soudu předloženy, právní otázku, která podléhá jako taková přezkumu Soudního dvora v rámci řízení o opravném prostředku. OHIM má za to, že zjištění provedená Soudem nevykazují žádný prvek, který by vedl k domněnce, že došlo ke zkreslení skutečností, které byly Soudu předloženy. Ostatně navrhovatelka podle OHIM takové zkreslení vůbec neuplatňuje.

42 Z článku 225 ES, článku 58 prvního pododstavce Statutu Soudního dvora a čl. 112 odst. 1 prvního pododstavce písm. c) jednacího řádu Soudního dvora vyplývá, že opravný prostředek musí přesným způsobem uvádět kritizované části rozsudku, jehož zrušení se navrhovatel domáhá, jakož i právní argumenty, které specifickým způsobem tento návrh podporují (viz zejména rozsudku ze dne 4. července 2000, Bergaderm a Goupil v. Komise, C‑352/98 P, Recueil, s. I‑5291, bod 34, a ze dne 23. března 2004, Veřejný ochránce práv v. Lamberts, C‑234/02 P, Recueil, s. I‑2803, bod 76).

43 Krom toho v souladu s článkem 225 ES a článkem 58 prvním pododstavcem Statutu Soudního dvora je opravný prostředek omezen na právní otázky. Pouze Soud je proto příslušný ke zjištění a posouzení relevantních skutkových okolností, jakož i k posouzení důkazů. Posouzení těchto skutkových okolností a důkazů tedy nepředstavuje, s výhradou případu, kdy by došlo k jejich zkreslení, právní otázku, která podléhá jako taková přezkumu Soudního dvora v rámci řízení o opravném prostředku (výše uvedený rozsudek Mag Instrument v. OHIM, bod 39).

44 Ve druhé části důvodu opravného prostředku se v projednávaném případě navrhovatelka omezuje na tvrzení, že Soud učinil nesprávně závěr o nedostatku rozlišovací způsobilosti přihlašované ochranné známky, aniž by upřesnila k jakému nesprávnému právnímu posouzení při výkladu a použití čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 došlo.

45 Navrhovatelka se tedy ve skutečnosti domáhá toho, aby Soudní dvůr nahradil svým vlastním posouzením skutkového stavu posouzení, jež učinil Soud v rámci svého rozboru rozlišovací způsobilosti přihlašované ochranné známky.

46 Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nelze poukázat na žádné zkreslení skutkového stavu a důkazů ze strany Soudu, musí být druhá část prvního důvodu opravného prostředku prohlášena z důvodů uvedených v bodě 43 tohoto rozsudku za nepřípustnou.

Ke třetí části týkající se odůvodnění sporného rozhodnutí v části týkající se služeb „restaurace, bary a bufety”

47 Ve třetí části důvodu opravného prostředku navrhovatelka uplatňuje, že první odvolací senát OHIM nijak nevysvětlil důvody, proč by nebyla přihlašovaná známka způsobilá odlišit služby „restaurace, bary a bufety“ poskytované navrhovatelkou od služeb jiných podniků.

48 OHIM odpovídá, že co se týče zamítnutí zápisu přihlašované ochranné známky pro dané služby, bod 36 napadeného rozsudku z právního hlediska závěry Soudu dostačujícím způsobem odůvodňuje.

49 V tomto ohledu, jak bylo připomenuto v bodě 42 tohoto rozsudku, z článku 225 ES, článku 58 prvního pododstavce Statutu Soudního dvora a čl. 112 odst. 1 prvního pododstavce písm. c) jednacího řádu Soudního dvora vyplývá, že opravný prostředek musí přesným způsobem uvádět kritizované části rozsudku, jehož zrušení se navrhovatel domáhá, jakož i právní argumenty, které specifickým způsobem tento návrh podporují.

50 Tento požadavek nesplňuje opravný prostředek, který se omezuje na zopakování žalobních důvodů a argumentů, které již byly Soudu předloženy, aniž by vůbec uváděl argumentaci, která by specificky určila nesprávné právní posouzení, jímž má být stižen napadený rozsudek. Takový opravný prostředek totiž ve skutečnosti představuje návrh směřující pouze k opětovnému přezkoumání žaloby podané k Soudu, což nespadá do pravomoci Soudního dvora (viz zejména výše uvedené rozsudky Bergaderm a Goupil v. Komise, bod 35, jakož i Veřejný ochránce práv v. Lamberts, bod 77).

51 V projednávaném případě se navrhovatelka omezuje na opakování argumentace předložené již v prvním stupni týkající se údajného nedostatku odůvodnění sporného rozhodnutí, aniž by však uvedla, jakého nesprávného právního posouzení se Soud v napadeném rozsudku dopustil.

52 Je tedy třeba odmítnout třetí část prvního důvodu opravného prostředku jako nepřípustnou, a zamítnout tak tento důvod opravného prostředku v celém jeho rozsahu.

K druhému důvodu opravného prostředku vycházejícímu z čl. 7 odst. 3 nařízení č. 40/94

53 Navrhovatelka uplatňuje, že co se týče dokumentů předložených k projednání, přihlašovaná ochranná známka je předmětem rozsáhlé reklamy, která je vážná, stálá a trvající, takže je veřejností dokonale spojována s podnikem navrhovatelky.

54 Úvodem OHIM navrhuje Soudnímu dvoru, aby prohlásil některé z dokumentů přiložených k návrhu za nepřípustné z důvodu, že nebyly předloženy prvnímu odvolacímu senátu OHIM ani Soudu.

55 OHIM krom toho uplatňuje, že navrhovatelka se omezuje na shrnutí stejných skutkových tvrzení, jako jsou tvrzení, která uvedla před Soudem, aniž by se dovolávala jakéhokoli nesprávného právního posouzení, jehož se měl Soud v napadeném rozsudku dopustit, a že tento důvod opravného prostředku tudíž nespadá do rozsahu pravomoci Soudního dvora.

56 V tomto ohledu tvrzení navrhovatelky, že z dokumentů předložených k projednání vyplývá, že přihlašovaná ochranná známka získala užíváním rozlišovací způsobilost, vede ve skutečnosti Soudní dvůr k tomu, aby nahradil posouzení skutkového stavu, jež učinil Soud v bodech 48 až 54 napadeného rozsudku, svým vlastním posouzením skutkového stavu.

57 Jelikož v rámci projednávaného důvodu opravného prostředku není dovoláváno zkreslení skutkových okolností nebo důkazů předložených Soudu, kterého se Soud měl dopustit, je třeba tento důvod opravného prostředku odmítnout jako nepřípustný z důvodů uvedených v bodě 43 tohoto rozsudku, aniž by bylo třeba zkoumat návrh OHIM týkající se vyloučení některých dokumentů tvořících přílohu návrhu z důvodu, že tyto dokumenty nebyly předloženy prvnímu odvolacímu senátu OHIM ani Soudu.

58 Opravný prostředek je tedy třeba v celém jeho rozsahu zamítnout.

K nákladům řízení

59 Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu, který se na základě článku 118 tohoto řádu použije na řízení o opravném prostředku, bude účastníku řízení, který byl ve sporu neúspěšný, uložena náhrada nákladů řízení, pokud druhý účastník, který byl ve sporu úspěšný, náhradu nákladů ve svém návrhu požadoval. Vzhledem k tomu, že OHIM požadoval náhradu nákladů řízení ve svém návrhu a navrhovatelka byla ve sporu neúspěšná, je namístě uložit jí náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:

1) Opravný prostředek se zamítá.

2) Společnosti Eurocermex SA se ukládá náhrada nákladů řízení.

Podpisy.

* Jednací jazyk: francouzština.