Věc C-217/04

Spojené království Velké Británie a Severního Irska

Evropský parlament

Rada Evropské unie

„Nařízení (ES) č. 460/2004 – Evropská agentura pro bezpečnost sítí a informací – Volba právního základu“

Stanovisko generální advokátky J. Kokott přednesené dne 22. září 2005

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 2. května 2006

Shrnutí rozsudku

1. Sbližování právních předpisů – Článek 95 ES – Dosah

(Článek 95 ES)

2. Sbližování právních předpisů – Odvětví telekomunikací

(Článek 95 ES; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 460/2004)

1. Výrazem „opatření týkající se sbližování“ uvedeným v článku 95 ES chtěli autoři Smlouvy poskytnout zákonodárci Společenství v závislosti na obecném kontextu a zvláštních okolnostech harmonizované oblasti určitý prostor pro uvážení, pokud jde o techniku sbližování, která je nejvhodnější pro dosažení požadovaného výsledku, zejména v oblastech, které se vyznačují složitými technickými znaky.

V tomto ohledu nic ve znění článku 95 ES neumožňuje dojít k závěru, že opatření přijatá zákonodárcem Společenství na základě tohoto ustanovení jsou určena pouze členským státům. Podle uvážení uvedeného zákonodárce se totiž může ukázat nezbytné stanovit zřízení subjektu Společenství pověřeného přispívat k uskutečnění procesu harmonizace v situacích, kdy se zdá vhodné přijmout nezávazná doprovodná a usměrňující opatření pro usnadnění jednotného provádění a uplatňování aktů založených na uvedeném ustanovení.

Nicméně úkoly svěřené takovému subjektu musí úzce souviset s oblastmi, které jsou předmětem aktů sbližujících právní a správní předpisy členských států. Tak je tomu zejména v případě, kdy takto zřízený subjekt Společenství poskytuje služby vnitrostátním orgánům nebo operátorům, kteří mají vliv na sourodé provádění nástrojů harmonizace a kteří mohou usnadnit jejich uplatňování.

(viz body 43–45)

2. Nařízení č. 460/2004 o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost sítí a informací je správně založeno na článku 95 ES.

Zaprvé totiž, co se týče cílů stanovených agentuře v článku 2 uvedeného nařízení, směrnice 2002/21 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací podle jejího čl. 1 odst. 1 směřuje k vytvoření harmonizovaného rámce pro regulaci služeb a sítí elektronických komunikací, jakož i přiřazených zařízení a doplňkových služeb. Navíc mnohá ustanovení zvláštních směrnic vyjadřují zájem zákonodárce Společenství na bezpečnosti sítí a informací. Tak je tomu v případě směrnic 2002/20 o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací, 2002/22 o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací, 2002/58 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací, 95/46 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a směrnice 1999/93 o zásadách Společenství pro elektronické podpisy. Krom toho úkoly, kterými je agentura pověřena na základě článku 3 téhož nařízení, úzce souvisí s cíli, které sleduje směrnice 2002/21 a zvláštní směrnice v oblasti bezpečnosti sítí a informací.

Zadruhé, co se týče uplatňování právních předpisů Společenství v této oblasti, nepředstavuje uvedené nařízení izolované opatření, ale je součástí normativního kontextu vymezeného směrnicí 2002/21 a zvláštními směrnicemi o sítích a elektronických komunikacích, jehož cílem je uskutečnění vnitřního trhu v oblasti elektronických komunikací. Mimoto měl zákonodárce Společenství za to, když se ocitl před problematikou, ve které se uplatňují technologie, které nejsou pouze složité, ale rovněž se rychle mění, že zřízení takového subjektu Společenství, jako je agentura, je vhodným prostředkem k předejití vzniku rozdílů, které by mohly vytvořit překážky řádnému fungování vnitřního trhu v dané oblasti.

Konečně ze znění čl. 25 odst. 1 a 2 ve spojení s článkem 27 nařízení , podle kterých měla být agentura zřízena na omezenou dobu a její činnost měla být předmětem hodnocení s cílem určit, zda má tato doba být prodloužena, vyplývá, že zákonodárce Společenství měl za to, že je před rozhodnutím o osudu agentury vhodné provést hodnocení účinnosti její činnosti, jakož i jejího skutečného příspěvku k uplatňování směrnice 2002/21 a zvláštních směrnic.

(viz body 47–48, 50–55, 58, 60–62, 65–67)

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (velkého senátu)

2. května 2006 (*)

„Nařízení (ES) č. 460/2004 – Evropská agentura pro bezpečnost sítí a informací – Volba právního základu“

Ve věci C‑217/04,

jejímž předmětem je žaloba na neplatnost na základě článku 230 ES, podaná dne 20. května 2004,

Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zastoupené M. Bethellem, jako zmocněncem, ve spolupráci s lordem Goldsmithem a N. Painesem, QC, jakož i T. Wardem, barrister,

žalobce,

proti

Evropskému parlamentu, zastoupenému K. Bradleyem a U. Rössleinem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

Radě Evropské unie, zastoupené M. Veiga a A. Lopes Sabinem, jako zmocněnci,

žalovaným,

podporovaným:

Finskou republikou, zastoupenou T. Pynnä a A. Guimaraes-Purokoski, jako zmocněnkyněmi,

Komisí Evropských společenství, zastoupenou F. Benyonem a M. Shotterem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

vedlejšími účastníky řízení,

SOUDNÍ DVÚR (velký senát),

ve složení V. Skouris, předseda, P. Jann, C. W. A. Timmermans, A. Rosas a J. Malenovský, předsedové senátů, R. Schintgen, N. Colneric, S. von Bahr, J. N. Cunha Rodrigues, R. Silva de Lapuerta (zpravodaj), M. Ilešič, J. Klučka a U. Lõhmus, soudci,

generální advokátka: J. Kokott,

vedoucí soudní kanceláře: K. Sztranc, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 7. září 2005,

po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne 22. září 2005,

vydává tento

Rozsudek

1 Svou žalobou se Spojené království Velké Británie a Severního Irska domáhá, aby bylo zrušeno nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 460/2004 ze dne 10. března 2004 o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost sítí a informací (Úř. věst. L 77, s. 1; Zvl. vyd. 01/05, s. 35, dále jen „nařízení“).

2 Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 25. listopadu 2004 bylo povoleno vedlejší účastenství Finské republiky a Komise Evropských společenství na podporu návrhových žádání Evropského parlamentu a Rady Evropské unie.

Právní rámec

Obecná právní úprava Společenství

3 Cílem směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice) (Úř. věst. L 108, s. 33; Zvl. vyd. 13/29, s. 349) je podle jejího čl. 1 odst. 1 vytvořit harmonizovaný rámec pro regulaci služeb elektronických komunikací, jakož i přiřazených zařízení a doplňkových služeb. Stanoví zejména úkoly vnitrostátních regulačních orgánů a zavádí soubor postupů s cílem zajistit harmonizované uplatňování předpisového rámce v celém Společenství.

4 Mezi právní předpisy Společenství týkající se elektronických sítí a komunikací patří rovněž následující směrnice (dále jen „zvláštní směrnice“):

– směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/19/ES ze dne 7. března 2002 o přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a o jejich vzájemném propojení (přístupová směrnice) (Úř. věst. L 108, s. 7; Zvl. vyd. 13/29, s. 323);

– směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/20/ES ze dne 7. března 2002 o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací (autorizační směrnice) (Úř. věst. L 108, s. 21; Zvl. vyd. 13/29, s. 337);

– směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/22/ES ze dne 7. března 2002 o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací (směrnice o univerzální službě) (Úř. věst. L 108, s. 51; Zvl. vyd. 13/29, s. 367);

– směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) (Úř. věst. L 201, s. 37; Zvl. vyd. 13/29, s. 514);

– směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/93/ES ze dne 13. prosince 1999 o zásadách Společenství pro elektronické podpisy (Úř. věst. 2000, L 13, s. 12; Zvl. vyd. 13/24, s. 239, dále jen „směrnice o elektronických podpisech“);

– směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu („směrnice o elektronickém obchodu“) (Úř. věst. L 178, s. 1; Zvl. vyd. 13/25, s. 399).

5 Rozhodnutím 2002/627/ES ze dne 29. července 2002 (Úř. věst. L 200, s. 38; Zvl. vyd. 13/29, s. 511) Komise zřídila skupinu evropských regulačních orgánů pro sítě a služby elektronických komunikací.

Nařízení

6 Nařízení bylo přijato na základě článku 95 ES. Jeho čl. 1 odst. 1 zřizuje Evropskou agenturu pro bezpečnost sítí a informací (dále jen „agentura“).

7 Podle čl. 1 odst. 2 nařízení je úkolem agentury „být nápomocna Komisi a členským státům, a [spolupracovat] s průmyslem, aby mu pomáhala splňovat požadavky bezpečnosti sítí a informací, včetně požadavků stanovených současnými a budoucími právními předpisy Společenství, například směrnicí 2002/21/ES, a zajišťovala tím řádné fungování vnitřního trhu“.

8 Článek 2 nařízení s názvem „Cíle“ zní následovně:

„1. Agentura zvyšuje schopnost Společenství, členských států, a v důsledku toho i průmyslu předcházet obtížím v oblasti bezpečnosti sítí a informací, zvládat je a reagovat na ně.

2. Agentura poskytuje podporu a poradenství Komisi a členským státům v otázkách, které souvisejí s bezpečností sítí a informací a které podle tohoto nařízení spadají do její působnosti.

3. V návaznosti na úsilí členských států a Společenství zajišťuje agentura vysokou úroveň odbornosti. Této odbornosti využívá k tomu, aby podněcovala širokou spolupráci subjektů veřejného a soukromého sektoru.

4. Agentura na žádost podporuje Komisi v technické přípravné práci pro aktualizaci a rozvíjení právních předpisů Společenství v oblasti bezpečnosti sítí a informací.“

9 Článek 3 nařízení definuje úkoly, které musí agentura vykonávat „aby zajistila, že působnost a cíle uvedené v článcích 1 a 2 jsou naplněny“. Tyto úkoly jsou následující:

„a) shromažďuje náležité informace pro analýzu stávajících a vznikajících nebezpečí, a zejména těch nebezpečí na evropské úrovni, která mohou mít vliv na odolnost a dostupnost sítí elektronických komunikací a na pravost, integritu a důvěrnost informací, které tyto sítě zpřístupňují a předávají, a poskytuje výsledky analýzy členským státům a Komisi;

b) poskytuje Evropskému parlamentu, Komisi, evropským subjektům nebo příslušným vnitrostátním subjektům určeným členskými státy poradenství a na žádost i podporu v rámci svých cílů;

c) podporuje spolupráci různých subjektů činných v oblasti bezpečnosti sítí a informací, mimo jiné pravidelným pořádáním konzultací s průmyslem, vysokými školami a ostatními dotčenými odvětvími a vytvářením sítě kontaktů pro subjekty Společenství, subjekty veřejného sektoru určené členskými státy, soukromý sektor a organizace spotřebitelů;

d) usnadňuje spolupráci mezi Komisí a členskými státy při rozvoji společných metod předcházení obtížím v oblasti bezpečnosti sítí a informací, jejich zvládání a reagování na ně;

e) přispívá k růstu uvědomění a dostupnosti včasných, objektivních a úplných informací o otázkách bezpečnosti sítí a informací pro všechny uživatele, mimo jiné podporou výměny současných osvědčených postupů, včetně metod varování uživatelů, a slaďováním iniciativ veřejného a soukromého sektoru;

f) je nápomocna Komisi a členským státům v dialogu s průmyslem, aby se věnovaly bezpečnostním otázkám technického a programového počítačového vybavení;

g) sleduje vývoj norem pro produkty a služby v oblasti bezpečnosti sítí a informací;

h) poskytuje Komisi poradenství při výzkumných pracích v oblasti bezpečnosti sítí a informací a ohledně účinného využívání technologií pro prevenci rizika;

i) podporuje opatření pro posuzování rizika a interoperabilní řešení při řízení rizik a studie řešení v oblasti preventivního řízení v organizacích veřejného a soukromého sektoru;

j) přispívá k úsilí Společenství spolupracovat se třetími zeměmi a případně s mezinárodními organizacemi, aby byl prosazován společný globální přístup k otázkám bezpečnosti sítí a informací, čímž by byl podporován rozvoj kultury bezpečnosti sítí a informací;

k) nezávisle formuluje své závěry, doporučení a poskytuje poradenství v otázkách souvisejících s její působností a s jejími cíli.

10 Oddíly 2 a 3 nařízení se týkají organizace a činnosti agentury.

K žalobě

Argumentace účastníků řízení

11 Na podporu svých návrhových žádání směřujících ke zrušení nařízení Spojené království uplatňuje, že článek 95 ES neposkytuje náležitý právní základ pro přijetí tohoto nařízení. Článkem 95 ES je zákonodárci Společenství přiznána pravomoc harmonizovat vnitrostátní právní předpisy, a nikoliv pravomoc zřizovat subjekty Společenství a přidělovat jim úkoly.

12 Podle Spojeného království je třeba provést analýzu, která spočívá v určení, zda nástroj přijatý na základě článku 95 ES sleduje cíl, který by mohl být dosažen současným přijetím totožných právních předpisů v každém členském státě. Bylo-li by tomu tak, harmonizovalo by nařízení vnitrostátní právo. Pokud oproti tomu nařízení „činí něco“, čeho by nemohlo být dosaženo současným přijetím totožných právních předpisů na úrovni členských států, tedy pokud upravuje právní poměry v oblastech, které nespadají do pravomoci členských států uvažovaných individuálně, nejedná se o harmonizační opatření.

13 Spojené království připouští, že harmonizační opatření přijaté podle článku 95 ES může obsahovat ustanovení, která sama o sobě nepředstavují harmonizaci vnitrostátních právních předpisů, jestliže jsou tato ustanovení pouze vedlejší nebo jsou provedením ustanovení, která vnitrostátní právo harmonizují.

14 Uvedený členský stát se domnívá, že žádné ustanovení nařízení nesbližuje, ani nepřímo a velmi omezeným způsobem, vnitrostátní pravidla. Agentuře je naopak výslovně zakázáno zasahovat do pravomocí vnitrostátních subjektů, jelikož se musí omezit na poskytování nezávazného poradenství v dotčené oblasti.

15 Spojené království uvádí, že nařízení čelí nebezpečím, kterým je z důvodu složitosti této oblasti vystaveno řádné fungování vnitřního trhu, nikoliv harmonizací vnitrostátních pravidel, ale vytvořením subjektu Společenství, který má poradní úlohu. Skutečnost, že opatření Společenství může být prospěšné pro fungování vnitřního trhu, přitom neznamená, že se jedná o harmonizační opatření ve smyslu článku 95 ES.

16 Spojené království upřesňuje, že poskytování nezávislého poradenství se nemůže rovnat „sbližování právních a správních předpisů členských států“ ve smyslu článku 95 ES. Mimoto by poskytování takového poradenství mohlo v praxi zvýšit rozdíly, které existují mezi vnitrostátními právními úpravami. Otázka, zda v praxi poradenství agentury povede k tomu, že členské státy budou vykonávat diskreční pravomoc, kterou mají na základě rámcové směrnice a zvláštních směrnic, podobným způsobem, je zcela spekulativní.

17 Uvedený členský stát zdůrazňuje, že činnost agentury se omezuje na rozvíjení odbornosti a poskytování poradenství široké škále potenciálních příjemců a že jediná možná spojitost, která by mohla existovat mezi úkoly, které plní, a harmonizací práva, vyplývá ze skutečnosti, že je nápomocna Komisi. Tato úloha, která je patrně činností technického výzkumu, má však příliš vzdálenou spojitost s právními předpisy Společenství, jejichž cílem je harmonizace vnitrostátních pravidel.

18 Spojené království má za to, že existence rámcové směrnice a zvláštních směrnic nemůže změnit tuto analýzu. Činnost agentury totiž sahá i mimo rozsah působnosti uvedených směrnic. Kromě toho takové nezávazné poradenství, jaké upravuje nařízení, neusnadňuje provádění těchto směrnic, jelikož tato činnost je vyhrazena výlučně pro příslušné subjekty členských států jiné než agentura.

19 Spojené království poukazuje na to, že úloha agentury je širší než úloha určená rozsahem působnosti zvláštních směrnic, neboť nařízení se týká nejen bezpečnosti komunikačních sítí, ale rovněž bezpečnosti takových informačních systémů, jako jsou databáze.

20 Spojené království rovněž uplatňuje, že odůvodnění nařízení je nedostatečné, pokud jde o otázku pravděpodobného vzniku překážek obchodu vyplývajících z existence rozdílných vnitrostátních požadavků na bezpečnost informací. Pouhá možnost různorodého uplatňování požadavků na bezpečnost sítí a skutečnost, že by tyto požadavky mohly vést k neúčinným řešením a k překážkám vnitřnímu trhu, nemůže přitom v tomto ohledu představovat dostatečné odůvodnění.

21 Nadto uvedený členský stát uznává, že vytvoření agentury slouží žádoucímu cíli, a sice že Společenství zřizuje vlastní odborné středisko v oblasti bezpečnosti sítí a informací. Rovněž upřesňuje, že nic nenamítá proti obsahu ustanovení nařízení. Nicméně s ohledem na všechny uplatněné argumenty dochází k závěru, že toto nařízení mělo být založeno na článku 308 ES.

22 Parlament uplatňuje, že článek 95 ES nedefinuje, do jaké míry musí navrhovaný akt Společenství sbližovat právní řády členských států. Smlouva o ES nevyžaduje, aby opatření založená na tomto právním základě sbližovala věcná ustanovení vnitrostátních právních úprav, pokud by byl vhodnější nižší stupeň činnosti Společenství. Postačuje totiž, aby se opatření založené na uvedeném ustanovení týkalo sbližování vnitrostátních ustanovení, i když samo toto opatření takové sbližování neprovádí.

23 Parlament uvádí, že nařízení usiluje o sblížení některých ustanovení, která členské státy přijaly nebo hodlají přijmout v oblasti bezpečnosti sítí a informací, s cílem usnadnit účinné provádění právních předpisů Společenství existujících v dané oblasti. V tomto rámci by použití odlišného a více omezujícího právního základu bylo nekoherentní, jelikož nařízení musí být posuzováno jako doplnění souboru směrnic týkajících se vnitřního trhu sítí a služeb elektronických komunikací.

24 Parlament tvrdí, že zákonodárce považoval za vhodné zaujmout společný přístup k aktuálním a předvídatelným problémům týkajícím se bezpečnosti sítí a informací tím, že zřídí subjekt pro poskytování poradenství orgánům veřejné moci na vnitrostátní úrovni i úrovni Společenství, v rámci úzké spolupráce se soukromým sektorem. Všechny tři oblasti činnosti agentury, a sice shromažďování a šíření informací, konzultační činnost, jakož i poskytování spolupráce, přispívají k zaujetí společného přístupu k různým aspektům bezpečnosti sítí a informací.

25 Parlament zdůrazňuje, že zatímco by Společenství teoreticky mohlo přijmout pravidla harmonizující ustanovení členských států ve všech oblastech, které upravuje nařízení, nebo v některých z nich, zákonodárce Společenství, vzhledem k technické složitosti dotčené oblasti a jejímu rychlému vývoji, vypracoval nařízení, aby zabránil vzniku překážek obchodu a ztrátě účinnosti, které by vyplynuly z nekoordinovaného přijetí technických a organizačních postupů členskými státy. Uvedený zákonodárce se snažil těchto cílů dosáhnout prostřednictvím „sbližování nízké intenzity“, díky kterému mohou členské státy přijmout sourodé zákony umožňující provedení jednotlivých nástrojů Společenství týkajících se elektronických komunikací, a vytvořil tedy odborné středisko pro poskytování vedení, poradenství a podpory v dané oblasti.

26 Parlament dodává, že skutečnost, že věcná harmonizační ustanovení byla upravena v rámcové směrnici a zvláštních směrnicích, nemění nic na tom, že nařízení zamýšlené k usnadnění provedení uvedených směrnic má povahu doplňujícího opatření.

27 Podle Parlamentu jsou činnosti agentury relativně skromné v tom smyslu, že nezahrnují pravomoc přijímat „standardy“. Poskytování poradenství jediným odborným zdrojem, který je autoritou na evropské úrovni, totiž přispívá k zaujímání společných postojů v situacích, ve kterých hrozí, že Společenství a vnitrostátní subjekty obdrží nesourodé technické poradenství. Různé formy spolupráce podporované agenturou také usnadňují sbližování podmínek na trhu a přijímání opatření, která odpovídají na problémy bezpečnosti informací, členskými státy.

28 Parlament konečně uplatňuje, že pokud by Soudní dvůr došel k závěru, že nařízení nemůže být založeno na článku 95 ES, může být každopádně založeno na implicitních pravomocech přiznaných zákonodárci Společenství tímtéž ustanovením. S ohledem na takové implicitní pravomoci může být vytvoření agentury považováno za nezbytné k zajištění dosažení cílů sledovaných zvláštními směrnicemi.

29 Rada tvrdí, že sbližování upravené v článku 95 ES se netýká pouze vnitrostátních právních předpisů, ale rovněž ustanovení správních předpisů členských států. Kromě toho mohou akty založené na tomto právním základě obsahovat ustanovení, která sama o sobě nejsou harmonizačními pravidly, avšak usnadňují sbližování vnitrostátních právních úprav. Znění uvedeného článku zejména nijak nebrání zákonodárci, aby vytvořil subjekt Společenství pro poskytování specializovaných kompetencí v oblasti, která již je předmětem nástrojů harmonizace.

30 Rada v tomto ohledu upřesňuje, že článek 95 ES nevylučuje možnost, aby zákonodárce Společenství přijal opatření, jejichž cílem je předejití vzniku budoucích překážek obchodu v důsledku různorodého vývoje vnitrostátních právních předpisů. Uvedený zákonodárce je totiž oprávněn přijmout akty, které, i když samy o sobě nepředstavují harmonizační pravidla, přímo souvisí se sbližováním vnitrostátních pravidel, zejména za účelem předejití vzniku neúčinných řešení a různorodého vývoje právních úprav členských států.

31 Rada uvádí, že agentura tím, že podpoří Komisi v technické přípravné práci na tvorbě právních předpisů Společenství, bude poskytovat, byť prostřednictvím nezávazného poradenství, rozhodující příspěvek k harmonizaci vnitrostátních právních úprav a praxe v oblasti bezpečnosti sítí a informací, jakož i k aktualizaci, rozvoji a provádění uvedených právních předpisů.

32 Podle Rady stanovisko nezávislého orgánu, poskytujícího na žádost Komise a členských států technické poradenství, usnadňuje provádění směrnic přijatých v dané oblasti do vnitrostátního práva členských států. Nařízení tedy nemá vedlejší nebo podpůrný účinek na harmonizaci podmínek na vnitřním trhu Společenství, ale přispívá přímo ke sbližování vnitrostátních právních úprav.

33 Rada konečně tvrdí, že článek 308 ES poskytuje zákonodárci Společenství pouze zbytkovou legislativní pravomoc v oblastech, ve kterých Společenství nebyla přiznána věcná legislativní pravomoc uskutečnit určité cíle. Pokud totiž existuje zvláštní právní základ pro přijetí aktu Společenství, je použití článku 308 ES vyloučeno, jelikož tento článek představuje pouze právní základ „při nedostatku jiných ustanovení“.

34 Finská republika uplatňuje, že cíle a obsah nařízení úzce souvisí s vytvořením a řádným fungováním vnitřního trhu. Základní úkol agentury totiž spočívá v zajištění vysoké a účinné bezpečnosti sítí a informací, jakož i v překonání překážek fungování vnitřního trhu způsobených rozdíly existujícími mezi právními úpravami členských států v dané oblasti.

35 Uvedený členský stát má za to, že agentura usnadňuje jednotné uplatňování ustanovení Společenství v oblasti sítí a služeb elektronických komunikací. Cílem agentury je zejména předejít vzniku budoucích překážek obchodu, ke kterým by mohlo dojít z důvodu složité a technické povahy elektronických sítí, jakož i rozdílů v praxi členských států.

36 Finská republika se domnívá, že při hledání právního základu pro ustanovení zřizující subjekt Společenství je třeba vzít v úvahu stupeň sblížení právních předpisů Společenství týkajících se dotčené oblasti. Jelikož je uniformizace provedená ustanoveními Společenství o sítích a službách elektronických komunikací již dosti pokročilá, může právní úprava na úrovni Společenství vyžadovat, s cílem zajistit jednotnou praxi při provádění těchto ustanovení, opatření sahající dále než opatření v dané oblasti obvykle přijímaná.

37 Komise má za to, že nařízení svým cílem a obsahem představuje opatření, které přímo usnadňuje harmonizované provádění a uplatňování některých směrnic založených na článku 95 ES. Jednou z hlavních vlastností existující právní úpravy je totiž skutečnost, že velká část jejího podrobného uplatňování je decentralizovaná a svěřená vnitrostátním regulačním orgánům.

38 Uvedený orgán tvrdí, že vytvoření agentury odpovídá širšímu pojetí harmonizace, zejména tím, že usnadňuje harmonizované uplatňování směrnic Společenství vnitrostátními regulačními orgány. Cíl nařízení totiž přesahuje pouhé vytvoření agentury, jelikož agentura musí poskytovat poradenství a být nápomocna Komisi, jakož i uvedeným orgánům. Existuje tedy spojitost mezi vytvořením této agentury a právním rámcem Společenství pro elektronické komunikace.

39 Komise uvádí, že rámcová směrnice vytváří harmonizovaný systém právní úpravy služeb a sítí elektronických komunikací, jakož i přiřazených zařízení. Tato směrnice stanoví úkoly vnitrostátních regulačních orgánů, když zavádí soubor postupů, jehož účelem je zajistit harmonizované uplatňování dotčeného mechanismu v celém Společenství.

40 Uvádí, že i když jsou parametry pro decentralizované uplatňování uvedených směrnic jasně definovány, nelze vyloučit, že vnitrostátní regulační orgány při výkonu své diskreční pravomoci zaujmou odlišná stanoviska. Agentura byla zřízena proto, aby byla nápomocna těmto orgánům k dosažení společného technického porozumění otázkám týkajícím se sítí a informací.

41 Komise dodává, že agentura vykonává činnost v mezích harmonizovaných parametrů právního rámce Společenství pro elektronické komunikace a že není důležité, že úloha tohoto subjektu nebyla definována při přijetí tohoto obecného rámce.

Závěry Soudního dvora

K dosahu článku 95 ES

42 Pokud jde o rozsah legislativní pravomoci stanovené v článku 95 ES, je namístě připomenout, jak rozhodl Soudní dvůr v bodě 44 svého rozsudku ze dne 6. prosince 2005, Spojené království v. Parlament a Rada (C‑66/04, Sb. rozh. s. I‑10553), že toto ustanovení je užíváno jako právní základ pouze tehdy, vyplývá-li objektivně a skutečně z právního aktu, že cílem tohoto právního aktu je zlepšit podmínky vytváření a fungování vnitřního trhu.

43 Soudní dvůr rovněž v bodě 45 výše uvedeného rozsudku Spojené království v. Parlament a Rada uvedl, že výrazem „opatření týkající se sbližování“ uvedeným v článku 95 ES chtěli autoři Smlouvy poskytnout zákonodárci Společenství v závislosti na obecném kontextu a zvláštních okolnostech harmonizované oblasti určitý prostor pro uvážení, pokud jde o techniku sbližování, která je nejvhodnější pro dosažení požadovaného výsledku, zejména v oblastech, které se vyznačují složitými technickými znaky.

44 V tomto ohledu je třeba doplnit, že nic ve znění článku 95 ES neumožňuje dojít k závěru, že opatření přijatá zákonodárcem Společenství na základě tohoto ustanovení jsou určena pouze členským státům. Podle uvážení uvedeného zákonodárce se totiž může ukázat nezbytné stanovit zřízení subjektu Společenství pověřeného přispívat k uskutečnění procesu harmonizace v situacích, kdy se zdá vhodné přijmout nezávazná doprovodná a usměrňující opatření pro usnadnění jednotného provádění a uplatňování aktů založených na uvedeném ustanovení.

45 Je nicméně nutné zdůraznit, že úkoly svěřené takovému subjektu musí úzce souviset s oblastmi, které jsou předmětem aktů sbližujících právní a správní předpisy členských států. Tak je tomu zejména v případě, kdy takto zřízený subjekt Společenství poskytuje služby vnitrostátním orgánům nebo operátorům, kteří mají vliv na sourodé provádění nástrojů harmonizace a kteří mohou usnadnit jejich uplatňování.

K souladu nařízení s požadavky článku 95 ES

46 Za těchto podmínek je namístě zkoumat, zda cíle stanovené agentuře v článku 2 nařízení a úkoly, které jsou jí uloženy na základě jeho článku 3, odpovídají požadavkům uvedeným v bodech 44 a 45 tohoto rozsudku.

47 Za tímto účelem je třeba zaprvé určit, zda uvedené cíle a úkoly úzce souvisí s oblastmi, které jsou předmětem nástrojů, které jsou v čl. 1 odst. 2 nařízení popsány jako „současné právní předpisy Společenství“, a je-li tomu tak, tedy zadruhé, zda tyto cíle a úkoly mohou být považovány za doprovázející nebo usměrňující provádění těchto právních předpisů.

48 Pokud jde o rámcovou směrnici, uvedenou v devátém bodě odůvodnění nařízení, vyplývá z jejího čl. 1 odst. 1, že vytváří harmonizovaný rámec pro regulaci služeb a sítí elektronických komunikací, jakož i přiřazených zařízení a doplňkových služeb. Uvedená směrnice stanoví úkoly vnitrostátních regulačních orgánů a zavádí soubor postupů s cílem zajistit harmonizované uplatňování předpisového rámce v celém Společenství.

49 Šestnáctý bod odůvodnění rámcové směrnice v tomto ohledu uvádí, že uvedené orgány by měly sledovat harmonizovaný soubor cílů a zásad. Tyto cíle a zásady jsou vyjmenovány v článku 8 téže směrnice a je mezi nimi uvedeno zejména zajištění vysoké úrovně ochrany osobních údajů a soukromí, jakož i zachování integrity a bezpečnosti veřejných komunikačních sítí [viz čl. 8 odst. 4 písm. c) a f) rámcové směrnice].

50 Je namístě rovněž uvést, že mnohá ustanovení zvláštních směrnic vyjadřují zájem zákonodárce Společenství na bezpečnosti sítí a informací.

51 Zaprvé, jak vyplývá z šestého bodu odůvodnění nařízení, uvádí autorizační směrnice ve své příloze, části A, bodech 7 a 16, ochranu osobních údajů a soukromí v odvětví elektronických komunikací, jakož i zabezpečení veřejných komunikačních sítí proti neoprávněnému přístupu.

52 Zadruhé, jak vyplývá ze sedmého bodu odůvodnění nařízení, je cílem směrnice o univerzální službě zajištění integrity a přístupnosti veřejných telefonních sítí. V tomto ohledu článek 23 této směrnice stanoví, že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění těchto funkcí zejména v případě katastrofického selhání sítě nebo v případech zásahu vyšší moci.

53 Zatřetí, jak upřesňuje osmý bod odůvodnění nařízení, směrnice o soukromí a elektronických komunikacích požaduje, aby poskytovatelé veřejně přístupných služeb elektronických komunikací přijali přiměřená technická a organizační opatření, aby zajistili bezpečnost svých služeb, jakož i důvěrný charakter sdělení a s nimi souvisejících provozních údajů. Tyto požadavky se odrážejí především v článcích 4 a 5 uvedené směrnice, což jsou ustanovení, jejichž předmětem je bezpečnost sítí a důvěrný charakter sdělení.

54 Začtvrté článek 17 směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 281, s. 31; Zvl. vyd. 13/15, s. 355) stanoví, že členské státy zajistí, že správce údajů musí přijmout vhodná technická a organizační opatření na ochranu osobních údajů proti náhodnému nebo nedovolenému zničení, náhodné ztrátě, úpravám, neoprávněnému sdělování nebo přístupu, zejména pokud zpracování zahrnuje předávání údajů v síti, jakož i proti jakékoli jiné podobě nedovoleného zpracování.

55 Zapáté je nutno připomenout, že směrnice o elektronických podpisech ve svém čl. 3 odst. 4 stanoví, že vhodné subjekty pověřené členskými státy určí požadavky shody prostředků pro bezpečné vytváření podpisů.

56 Co se týče úkolů svěřených agentuře, je namístě jednak uvést, že se týkají shromažďování náležitých informací za účelem provedení analýzy stávajících a vznikajících nebezpečí, a zejména těch nebezpečí, která by mohla mít vliv na odolnost a dostupnost sítí elektronických komunikací a na pravost, integritu a důvěrnost uvedených komunikací. Agentuře je rovněž uloženo zpracovat „společné metody“ pro předcházení obtížím v oblasti bezpečnosti, přispívat k růstu uvědomění uživatelů a podporovat výměnu „současných osvědčených postupů“, jakož i „metod varování uživatelů“ a opatření pro posuzování a řízení rizik.

57 Agentura je dále pověřena posílením spolupráce mezi jednotlivými subjekty v oblasti bezpečnosti sítí a informací, a musí být nápomocna Komisi a členským státům v dialogu s průmyslem, aby se věnovaly bezpečnostním otázkám technického a programového počítačového vybavení, jakož i přispívat k úsilí Společenství spolupracovat se třetími zeměmi a případně s mezinárodními organizacemi, aby byl prosazován společný globální přístup k otázkám bezpečnosti sítí a informací.

58 V důsledku toho úkoly, kterými je agentura pověřena na základě článku 3 nařízení, úzce souvisí s cíli, které sleduje rámcová směrnice a zvláštní směrnice v oblasti bezpečnosti sítí a informací.

59 Za těchto podmínek, jak již bylo uvedeno v bodě 47 tohoto rozsudku, je namístě určit, zda úkoly agentury mohou být považovány za doprovázející a usměrňující provádění právních předpisů Společenství v dané oblasti, tedy zda zřízení agentury, jakož i cíle a úkoly, které jí jsou uloženy nařízením, mohou být analyzovány jako „opatření týkající se sbližování“ ve smyslu článku 95 ES.

60 S ohledem na charakteristické rysy dotyčné oblasti je nutno uvést, že nařízení nepředstavuje izolované opatření, ale je součástí normativního kontextu vymezeného rámcovou směrnicí a zvláštními směrnicemi, jehož cílem je uskutečnění vnitřního trhu v oblasti elektronických komunikací.

61 Ze všech údajů ve spisu rovněž vyplývá, že zákonodárce Společenství se ocitl před problematikou, ve které se uplatňují technologie, které nejsou pouze složité, ale rovněž se rychle mění. Došel tedy k závěru, že lze předvídat, že provedení a uplatňování rámcové směrnice a zvláštních směrnic povede k rozdílům mezi členskými státy.

62 Za těchto okolností měl zákonodárce Společenství za to, že zřízení takového subjektu Společenství, jako je agentura, je vhodným prostředkem k předejití vzniku rozdílů, které by mohly vytvořit překážky řádnému fungování vnitřního trhu v dané oblasti.

63 Je totiž třeba připomenout, že z třetího a desátého bodu odůvodnění nařízení vyplývá, že kvůli technické složitosti sítí a informačních systémů, různorodosti produktů a služeb, které jsou vzájemně provázány, a velkému množství samostatně odpovědných soukromých a veřejných subjektů se zákonodárce Společenství domníval, že by řádné fungování vnitřního trhu mohlo být narušeno nestejnorodým uplatňováním technických předpisů stanovených v rámcové směrnici a zvláštních směrnicích.

64 V tomto kontextu mohl zákonodárce Společenství usoudit, že stanovisko nezávislého orgánu poskytujícího technické poradenství na žádost Komise a členských států může usnadnit provedení uvedených směrnic do vnitrostátního práva členských států a jejich uplatňování na vnitrostátní úrovni.

65 Konečně je namístě připomenout, že podle článku 27 nařízení se agentura zřizuje ke dni 14. března 2004 na dobu pěti let a že podle čl. 25 odst. 1 a 2 téhož nařízení Komise do 17. března 2007 provede hodnocení posuzující vliv agentury na dosažení jejích cílů a úkolů a rovněž její způsob práce.

66 Ze znění těchto dvou ustanovení ve vzájemném spojení tedy vyplývá, že zákonodárce Společenství měl za to, že je před rozhodnutím o osudu agentury vhodné provést hodnocení účinnosti její činnosti, jakož i jejího skutečného příspěvku k uplatňování rámcové směrnice a zvláštních směrnic.

67 Za těchto podmínek a s ohledem na veškeré údaje ve spisu je namístě dojít k závěru, že nařízení je správně založeno na článku 95 ES, a tedy žalobu zamítnout.

K nákladům řízení

68 Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Parlament a Rada požadovaly uložení náhrady nákladů řízení Spojenému království a Spojené království nemělo úspěch ve věci, je namístě mu uložit náhradu nákladů řízení. Podle odstavce 4 téhož článku nesou Finská republika a Komise vlastní náklady.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto:

1) Žaloba se zamítá.

2) Spojenému království Velké Británie a Severního Irska se ukládá náhrada nákladů řízení.

3) Finská republika a Komise Evropských společenství nesou vlastní náklady.

Podpisy.

* Jednací jazyk: angličtina.