Věc C-199/04

Komise Evropských společenství

Spojené království Velké Británie a Severního Irska

„Nesplnění povinnosti státem – Směrnice 85/337/EHS a 97/11/ES – Posuzování vlivů některých záměrů na životní prostředí – Podstatná změna využití stavby nebo pozemku – Nepřípustnost žaloby“

Shrnutí rozsudku

Žaloba pro nesplnění povinnosti – Předmět sporu – Určení během postupu před zahájením soudního řízení

(Článek 226 ES)

Odůvodněné stanovisko a žaloba uvedené v článku 226 ES musejí uvádět výtky souvisle a přesně, aby členský stát a Soudní dvůr mohly přesně pojmout rozsah vytýkaného porušení práva Společenství, což je podmínka nezbytná k tomu, aby zmíněný stát mohl užitečně uplatnit důvody na svou obranu a Soudní dvůr ověřit existenci tvrzeného porušení povinnosti.

Žaloba pro nesplnění povinnosti, která je založena na vzájemně si odporující argumentaci, a proto nesplňuje zmíněné požadavky souvislosti a přesnosti, musí být odmítnuta jako nepřípustná.

(viz body 21, 25–26)

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (druhého senátu)

1. února 2007 (*)

Ve věci C‑199/04,

jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 226 ES, podaná dne 4. května 2004,

Komise Evropských společenství, zastoupená C.‑F. Durand a F. Simonetti, jako zmocněnkyněmi, ve spolupráci s A. Howard, barrister, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

žalobkyně,

proti

Spojenému království Velké Británie a Severního Irska, zastoupenému M. Bethellem, dále E. O’Neill, jako zmocněnci, ve spolupráci s D. Elvinem, QC, a J. Mauricim, barrister, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

žalovanému,

SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),

ve složení C. W. A. Timmermans, předseda senátu, R. Schintgen, R. Silva de Lapuerta, J. Makarczyk (zpravodaj) a L. Bay Larsen, soudci,

generální advokát: D. Ruiz-Jarabo Colomer,

vedoucí soudní kanceláře: L. Hewlett, vrchní rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 23. února 2006,

s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,

vydává tento

Rozsudek

1 Svou žalobou se Komise Evropských společenství domáhá, aby Soudní dvůr určil, že Spojené království Velké Británie a Severního Irska tím, že nepřijalo všechna opatření nezbytná pro zajištění úplného a přesného provedení článků 2 až 6, 8 a 9 směrnice Rady 85/337/EHS ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (Úř. věst. L 175, s. 40; Zvl. vyd. 15/01, s. 248), ve znění směrnice Rady 97/11/ES ze dne 3. března 1997 (Úř. věst. L 73, s. 5; Zvl. vyd. 15/03, s. 151, dále jen „směrnice 85/337“), nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z této směrnice.

Právní rámec

Právní úprava Společenství

2 Článek 2 odst. 1 směrnice 85/337 zní:

„Členské státy přijmou všechna opatření nezbytná k zajištění, aby před vydáním povolení podléhaly záměry, které mohou mít významný vliv na životní prostředí mimo jiné v důsledku své povahy, rozsahu nebo umístění, požadavku získat povolení a posouzení z hlediska jejich vlivů. Tyto záměry jsou vymezeny v článku 4.“

3 Podle článku 3 uvedené směrnice:

„Posuzování vlivů na životní prostředí vhodným způsobem určí, popíše a posoudí v každém jednotlivém případě a v souladu s články 4 až 11 přímé a nepřímé vlivy záměru na tyto faktory:

– člověka, faunu a flóru,

– půdu, vodu, ovzduší, podnebí a krajinu,

– hmotný majetek a kulturní dědictví,

– vzájemné působení mezi faktory uvedenými v první, druhé a třetí odrážce.“

4 Článek 4 odst. 2 téže směrnice stanoví:

„S výhradou čl. 2 odst. 3 určí členské státy pro záměry uvedené v příloze II na základě:

a) přezkoumání každého jednotlivého případu

nebo

b) prahových hodnot nebo kritérií stanovených členským státem,

zda záměry podléhají posouzení v souladu s články 5 až 10.

Členské státy se mohou rozhodnout používat oba postupy uvedené v písm. a) a b).“

5 Příloha II směrnice 85/337 nazvaná „Záměry posuzované podle čl. 4 odst. 2“ v bodu 5 písm. b) uvádí zařízení určená k výrobě cementu.

Vnitrostátní právní úprava

6 Pravomoci v oblasti ochrany životního prostředí jsou ve Spojeném království v rámci řízení o vydání povolení využití zbytkového paliva rozděleny mezi orgány pro územní a stavební řízení a orgány životního prostředí.

7 Dříve uvedené, zejména místní orgány pro územní a stavební řízení, mají pravomoc vyřizovat žádosti o stavební povolení. V případě zamítnutí místním orgánem pro územní a stavební řízení nebo v případě nevydání jeho rozhodnutí se žadatel může s odvoláním proti zamítavému rozhodnutí nebo proti nevydání rozhodnutí obrátit na státního tajemníka. Posledně uvedený může rovněž rozhodnout o odejmutí věci místnímu orgánu pro územní a stavební řízení a rozhodnout o žádosti o stavební povolení. Pravomoci v oblasti územního a stavebního řízení připadající státnímu tajemníkovi vykonává ve Walesu National Assembly for Wales (dále jen „NAW“).

8 Podle článku 57 zákona o územním plánování měst a venkova z roku 1990 (Town and Country Planning Act 1990, dále jen „TCPA“) je stavební povolení vyžadováno pro jakoukoli „úpravu“, což je pojem, který článek 55 téhož zákona definuje jako „stavební práce, vyhotovení projektové dokumentace, důlní činnosti nebo jiné operace prováděné v, na, nad a pod zemí nebo provedení podstatné změny využití stavby nebo pozemku“.

9 Současně s rozhodnutím o žádosti o stavební povolení orgány pro územní a stavební řízení rozhodují rovněž o nezbytnosti provést posouzení vlivu na životní prostředí stanovené ve směrnici 85/337.

10 Nařízení o územním plánování měst a venkova (posuzování vlivů na životní prostředí) z roku 1988 [Town and Country Planning (Assessment of Environmental Effects) Regulations 1988] v tomto ohledu do vnitrostátního právního řádu provedlo původní znění směrnice 85/337, a zejména začlenilo nové procesní požadavky do již existujícího systému územního plánování a stavebního řízení.

11 Pokud jde o směrnici 97/11, do uvedeného právního řádu byla provedena nařízením o územním plánování měst a venkova (posuzování vlivu na životní prostředí) (Anglie a Wales) z roku 1999 [Town and Country Planning (Environmental Impact Assessment) (England and Wales) Regulations 1999, dále jen „nařízení z roku 1999“].

12 V rámci integrovaného režimu prevence a omezení znečištění („integrated pollution control“) zavedeného částí I zákona o ochraně životního prostředí (Environmental Protection Act 1990) přezkoumávají Her Majesty’s Inspectorate of Pollution až do vzniku Environment Agency a poté posledně uvedená škodlivé vlivy činností na životní prostředí. Na základě článku 6 tohoto zákona „regulovanou činnost“, tedy potenciálně škodlivou činnost upravenou státním tajemníkem, nelze zejména v Anglii a v Walesu vykonávat bez povolení vydaného Environment Agency.

13 Během měsíce února 1997 ministerstvo životního prostředí vydalo vysvětlující sdělení č. 23 (Planning Policy Guidance Note 23) o politice územního plánování a boji proti znečišťování. Tato zpráva popisuje zejména vztahy mezi úlohou orgánů pro územní a stavební řízení a právně samostatnou úlohou orgánů pro boj proti znečišťování.

Postup před zahájením soudního řízení

14 Komise obdržela během let 1997 a 1998 dvě stížnosti týkající se povolení vydaného pro cementárnu provozovanou společností Castle Cement v Clitheroe v Lancashire pro využití, namísto části svého klasického paliva, směsi tekutých průmyslových odpadů nazvané „Cemfuel“. Podle subjektů podávajících stížnosti příslušné vnitrostátní orgány neověřily, zda dotčený záměr měl být před vydáním takového povolení předmětem posouzení svých vlivů na životní prostředí.

15 Komise během roku 1999 obdržela rovněž stížnost ohledně cementárny provozované stejnou společností v Padeswood ve Flintshire. V projednávaném případě byly stavba dodatečné pece a nahrazení klasického paliva palivem Cemfuel celými pneumatikami a směsí papírového a plastového odpadu nazvané „Profuel“ i přesto, že byly předmětem posouzení svých vlivů na životní prostředí, povoleny National Assembly for Wales dříve než Environment Agency rozhodla o žádosti o povolení vydané posledně jmenovaným.

16 Stížnosti týkající se cementárny v Clitheroe vyústily ve dvě výměny dopisů mezi Komisí a vládou Spojeného království mezi 11. červencem 1997 a 30. březnem 1999. Stížnost týkající se cementárny v Padeswood rovněž vyústila v korespondenci, když Komise požadovala dne 19. dubna 1999 od uvedené vlády vysvětlení, a ta jí odpověděla dne 18. června 1999.

17 S ohledem na tyto skutečnosti měla Komise jednak za to, že použití příslušnými vnitrostátními orgány kritéria „podstatné změny využití stavby nebo pozemku“ obsaženého v TCPA vede k tomu, že některé záměny, mezi něž patří zejména změna paliva používaného cementárnou, nejsou předmětem řízení upravených ve směrnici 85/337. Kromě toho Spojené království nesladilo dostatečně předpisy v oblasti územního a stavebního řízení s předpisy o boji proti znečišťování, aby zajistilo splnění povinností a cílů stanovených touto směrnicí. Z tohoto důvodu Komise dne 7. května 2001 zaslala tomuto členskému státu výzvu dopisem.

18 Jelikož odpověď orgánů Spojeného království na tento dopis přesvědčila Komisi, že provedení a konkrétní použití směrnice 85/337 nebyla dostatečná, uvedenému členskému státu bylo dne 18. července 2002 zasláno odůvodněné stanovisko, jímž byl vyzván k přijetí opatření nezbytných k tomu, aby dostál povinnostem vyplývajícím z této směrnice ve lhůtě dvou měsíců od doručení uvedeného stanoviska.

19 Komise se rozhodla, majíc za to, že odpověď vlády Spojeného království na uvedené odůvodněné stanovisko nebyla uspokojivá, podat projednávanou žalobu.

K přípustnosti žaloby

20 Úvodem je třeba zdůraznit, že Soudní dvůr může i bez návrhu zkoumat, zda jsou splněny podmínky stanovené v článku 226 ES pro podání žaloby pro nesplnění povinnosti (viz zejména rozsudky Soudního dvora ze dne 31. března 1992, Komise v. Itálie, C‑362/90, Recueil, s. I‑2353, bod 8, a ze dne 27. října 2005, Komise v. Itálie, C‑525/03, Sb. rozh. s. I‑9405, bod 8).

21 V tomto řízení tak odůvodněné stanovisko a žaloba musejí uvádět výtky souvisle a přesně, aby členský stát a Soudní dvůr mohly přesně pojmout rozsah vytýkaného porušení práva Společenství, což je podmínka nezbytná k tomu, aby zmíněný stát mohl užitečně uplatnit důvody na svou obranu a Soudní dvůr ověřit existenci tvrzeného porušení povinnosti (viz, v tomto smyslu, rozsudek ze dne 4. května 2006, Komise v. Spojené království, C‑98/04, Sb. rozh. s. I‑4003, bod 18).

22 V projednávaném případě se Komise domáhá, aby Soudní dvůr určil, že Spojené království nepřijalo všechna opatření nezbytná pro zajištění úplného a přesného provedení článků 2 až 6, 8 a 9 směrnice 85/337.

23 Na podporu své žaloby Komise uplatňuje dva žalobní důvody, kterými jsou napadány jednak články 55 a 57 TCPA, podle kterých orgány pro územní a stavební řízení používají v rámci žádosti o stavební povolení vnitrostátní kritérium „podstatné změny využití stavby nebo pozemku“, což má za následek vynětí některých záměrů z působnosti směrnice 85/337, a jednak skutečnost, že při provedení téže směrnice do vnitrostátního právního řádu vláda Spojeného království nesladila režimy územního a stavebního řízení a boje proti znečišťování dostatečně k tomu, aby zajistila splnění všech povinností uvedených v článcích 3 a 8 této směrnice.

24 Nicméně je nutno konstatovat, že Komise ve své žalobě výslovně uznala, že Spojené království nařízeními o územním plánování měst a venkova (posuzování vlivu na životní prostředí) z roku 1988 a, co se týče Anglie a Walesu, z roku 1999 přijalo právní předpisy nezbytné pro provedení směrnice 85/337 do vnitrostátního právního řádu.

25 V důsledku toho projednávaná žaloba pro nesplnění povinnosti nesplňuje v rozsahu, v němž je založena na vzájemně si odporující argumentaci,požadavky souvislosti a přesnosti uvedené v bodě 21 tohoto rozsudku.

26 Z výše uvedeného vyplývá, že žaloba musí být odmítnuta jako nepřípustná.

K nákladům řízení

27 Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Spojené království náhradu nákladů řízení od Komise požadovalo a žaloba podaná Komisí byla prohlášena za nepřípustnou, je namístě posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:

1) Žaloba se odmítá jako nepřípustná.

2) Komisi Evropských společenství se ukládá náhrada nákladů řízení.

Podpisy

* Jednací jazyk: angličtina.