Věc C-36/04

Španělské království

Rada Evropské unie

„Nařízení (ES) č. 1954/2003 – Články 3, 4 a 6 – Řízení intenzity rybolovu – Rybolovné oblasti a zdroje Společenství – Akt o podmínkách přistoupení Španělského království a Portugalské republiky a o úpravách smluv – Neoddělitelnost – Nepřípustnost“

Stanovisko generálního advokáta P. Légera přednesené dne 19. ledna 2006

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 30. března 2006

Shrnutí rozsudku

Žaloba na neplatnost – Předmět – Částečné zrušení

(Článek 230 ES; nařízení Rady č. 1954/2003, články 3, 4 a 6)

Částečné zrušení aktu Společenství je možné pouze tehdy, pokud části, jejichž zrušení je požadováno, jsou oddělitelné od zbývající části aktu. Tento požadavek oddělitelnosti není splněn, pokud by částečné zrušení aktu způsobilo změnu jeho podstaty. Otázka, zda by částečné zrušení měnilo podstatu napadeného aktu, představuje objektivní kritérium, a nikoliv subjektivní kritérium spojené s politickou vůlí orgánu, který sporný akt přijal.

Žaloba členského státu směřující ke zrušení článků 3, 4 a 6 kapitoly II nařízení č. 1954/2003 o řízení intenzity rybolovu některých rybolovných oblastí a zdrojů Společenství musí být tudíž považována za nepřípustnou.

Tato ustanovení, která představují samotné jádro uvedeného nařízení, totiž určují prvky řízení intenzity rybolovu, zatímco ostatní ustanovení téže kapitoly II mají technický charakter, přičemž jejich použití se váže na uvedené články, jejichž zrušení je požadováno. Kapitola III zavádí kontrolní režim dodržování řízení intenzity rybolovu, a má tedy smysl pouze tehdy, jestliže existují napadená ustanovení.

(viz body 12–14, 16, 19, 21)

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (druhého senátu)

30. března 2006 (*)

Ve věci C‑36/04,

jejímž předmětem je žaloba na neplatnost na základě článku 230 ES, podaná dne 29. ledna 2004,

Španělské království, zastoupené N. Díaz Abad, jako zmocněnkyní, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

žalobce,

proti

Radě Evropské unie, zastoupené J. Monteirem a F. Florindo Gijónem, jako zmocněnci,

žalované,

podporované:

Komisí Evropských společenství, zastoupenou T. van Rijn a S. Pardo Quintillán, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

vedlejším účastníkem,

SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),

ve složení C. W. A. Timmermans, předseda senátu, J. Makarczyk, R. Silva de Lapuerta, P. Kūris (zpravodaj) a G. Arestis, soudci,

generální advokát: P. Léger,

vedoucí soudní kanceláře: M. Ferreira, vrchní rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 29. září 2005,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 19. ledna 2006,

vydává tento

Rozsudek

1 Svou žalobou se Španělské království domáhá, aby byly zrušeny články 3, 4 a 6 nařízení Rady (ES) č. 1954/2003 ze dne 4. listopadu 2003 o řízení intenzity rybolovu některých rybolovných oblastí a zdrojů Společenství, kterým se mění nařízení (EHS) č. 2847/93 a zrušují nařízení (ES) č. 685/95 a (ES) č. 2027/95 (Úř. věst. L 289, s. 1; Zvl. vyd. 04/06, s. 51, dále „sporné nařízení“).

Právní rámec

2 Článek 3 sporného nařízení stanoví:

„S výjimkou oblasti vymezené v čl. 6 odst. 1 členské státy:

a) vyhodnocují úrovně intenzity rybolovu uskutečňované plavidly o celkové délce 15 metrů nebo větší jako roční průměr v období let 1998 až 2002 v každé z oblastí ICES a každé z divizí CECAF uvedených v článku 1 pro druhy rybolovu při dně s výjimkou druhů rybolovu při dně podléhajících nařízení Rady (ES) č. 2347/2002 ze dne 16. prosince 2002, kterým se stanoví zvláštní podmínky přístupu k rybolovu hlubinných populací a s tím spojené požadavky, a rybolovu zaměřeného na hřebenatky, kraba německého a kraba trnitého, jak je stanoveno v příloze tohoto nařízení. Pro výpočet intenzity rybolovu se rybolovná kapacita plavidla měří instalovaným výkonem v kilowattech (kW);

b) rozdělují úroveň intenzity rybolovu v každé oblasti ICES a divizi CECAF vyhodnocenou v souladu s písmenem a) každému z druhů rybolovu uvedených v písmeni a).

[…]“

3 Podle článku 4 tohoto nařízení:

„1. Intenzita rybolovu plavidel o celkové délce 15 metrů nebo menších se vyhodnocuje celkově pro každý druh rybolovu a oblast nebo divizi uvedené v čl. 3 odst. 1 pro období 1998 až 2002.

2. Intenzita rybolovu u plavidel o celkové délce 10 metrů nebo menších se vyhodnocuje celkově pro každý druh rybolovu a oblast nebo divizi uvedené v čl. 6 odst. 1 pro období 1998 až 2002.

3. Členské státy zajistí, aby intenzita rybolovu těchto plavidel byla omezena na úroveň intenzity rybolovu vyhodnocenou v souladu s odstavci 1 a 2.“

4 Článek 6 uvedeného nařízení zavádí zvláštní režim řízení intenzity rybolovu pro biologicky citlivou ohraničenou oblast u pobřeží Irska, ve které „členské státy vyhodnotí úrovně intenzity rybolovu uskutečňované plavidly o celkové délce 10 metrů nebo větší jako roční průměr v období let 1998 až 2002 pro druhy rybolovu při dně s výjimkou druhů podléhajících nařízení (ES) č. 2347/2002 a rybolovu hřebenatek, kraba německého a kraba trnitého, a rozdělí takto vyhodnocenou intenzitu rybolovu každému z uvedených druhů rybolovu.“

Návrhová žádání účastníků řízení

5 Španělské království navrhuje, aby Soudní dvůr:

– zrušil články 3, 4 a 6 sporného nařízení (dále jen „napadená ustanovení“);

– uložil Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení.

6 Rada navrhuje, aby Soudní dvůr:

– zamítl žalobu;

– uložil Španělskému království náhradu nákladů řízení.

7 Komisi Evropských společenství bylo usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 19. května 2004 povoleno vstoupit do řízení na podporu návrhových žádání Rady. Navrhuje Soudnímu dvoru, aby zamítl žalobu a uložil Španělskému království náhradu nákladů řízení. Rovněž navrhuje, pro případ, že by bylo žalobě vyhověno, aby byly zachovány účinky napadených ustanovení v čase podle čl. 231 druhého pododstavce ES.

K žalobě

8 Španělské království se na podporu své žaloby dovolává v podstatě dvou žalobních důvodů. První vychází z porušení zásady zákazu diskriminace. Uvedený členský stát má za to, že Rada nezohlednila zvláštní situaci španělského loďstva vyplývající z pravidel Smlouvy o přistoupení při určení referenčního období pro výpočet intenzity rybolovu a uplatnění zvláštního režimu intenzity rybolovu v oblasti nacházející se na jihozápadě Irska. Druhý žalobní důvod vychází ze zneužití pravomoci, kterého se Rada dopustila tím, že stanovila článek 6 sporného nařízení, jelikož skutečným cílem vymezení biologicky citlivé oblasti není zachování populací nedospělého štikozubce obecného, nýbrž prodloužení omezení, jimž španělské loďstvo již podléhá.

9 Soudní dvůr vyzval účastníky řízení, aby předložili svá vyjádření k otázce přípustnosti žaloby s přihlédnutím k judikatuře, podle níž částečné zrušení aktu Společenství je možné pouze tehdy, pokud části, jejichž zrušení je požadováno, jsou oddělitelné od zbývající části aktu (viz zejména rozsudky ze dne 10. prosince 2002, Komise v. Rada, C‑29/99, Recueil, s. I‑11221, body 45 a 46; ze dne 21. ledna 2003, Komise v. Parlament a Rada, C‑378/00, Recueil, s. I‑937, bod 30; ze dne 30. září 2003, Německo v. Komise, C‑239/01, Recueil, s. I‑10333, bod 33, a ze dne 24. května 2005, Francie v. Parlament a Rada, C‑244/04, Sb. rozh. s. I‑4021, bod 12).

10 Rada na jednání uplatnila, že ačkoliv napadená ustanovení jsou od sebe oddělitelná, je tomu jinak, jde‑li o napadená ustanovení a ostatní ustanovení sporného nařízení, a že v důsledku toho by ostatní ustanovení ztratila smysl v případě zrušení napadených ustanovení. Důsledky takového zrušení by byly obzvláště choulostivé, pokud jde o článek 15 uvedeného nařízení týkající se zrušení nařízení Rady (ES) č. 685/95 ze dne 27. března 1995 o řízení intenzity rybolovu některých rybolovných oblastí a zdrojů Společenství (Úř. věst. L 71, s. 5; Zvl. vyd. 04/02, s. 204) a nařízení Rady (ES) č. 2027/95 ze dne 15. června 1995 o zavedení režimu řízení intenzity rybolovu týkající se některých rybolovných oblastí a zdrojů Společenství (Úř. věst. L 199, s. 1; Zvl. vyd. 04/02, s. 224). V důsledku toho vyjadřuje pochybnosti o přípustnosti žaloby.

11 Komise přijímá za svou argumentaci Rady, když uvádí, že napadená ustanovení představují jádro nového režimu řízení intenzity rybolovu a že v případě zrušení těchto ustanovení by v západních vodách nebyl použitelný žádný režim řízení uvedené intenzity.

12 Jak již bylo připomenuto v bodě 9 tohoto rozsudku, z ustálené judikatury vyplývá, že částečné zrušení aktu Společenství je možné pouze tehdy, pokud části, jejichž zrušení je požadováno, jsou oddělitelné od zbývající části aktu.

13 Soudní dvůr opakovaně rozhodl, že tento požadavek oddělitelnosti není splněn, pokud by částečné zrušení aktu způsobilo změnu jeho podstaty (rozsudky ze dne 31. března 1998, Francie a další v. Komise, C‑68/94 a C‑30/95, Recueil, s. I‑1375, bod 257; výše uvedený rozsudek Komise v. Rada, bod 46; výše uvedený rozsudek Německo v. Komise, bod 34, a výše uvedený rozsudek Francie v. Parlament, bod 13).

14 Krom toho Soudní dvůr rovněž rozhodl, že otázka, zda by částečné zrušení měnilo podstatu napadeného aktu, představuje objektivní kritérium, a nikoliv subjektivní kritérium spojené s politickou vůlí orgánu, který sporný akt přijal (výše uvedený rozsudek Německo v. Komise, bod 37).

15 V projednávané věci je třeba přezkoumat, zda by zrušení napadených ustanovení při zachování ostatních ustanovení sporného nařízení objektivně změnilo samotnou podstatu tohoto nařízení.

16 Napadená ustanovení přitom představují samotné jádro uvedeného nařízení.

17 Sporné nařízení totiž podle svého čtvrtého bodu odůvodnění směřuje k zavedení nového režimu řízení intenzity rybolovu v definovaných oblastech „s cílem zaručit, že nedojde ke zvýšení současné celkové intenzity rybolovu“.

18 Krom toho jsou napadená ustanovení začleněna do kapitoly II sporného nařízení o režimu řízení intenzity rybolovu. Článek 3 tohoto nařízení definuje opatření týkající se odlovu při dně žijících druhů a některých měkkýšů a korýšů, článek 4 uvedeného nařízení určuje intenzitu rybolovu použitelnou na rybářská plavidla o délce 15 metrů nebo menší a článek 6 téhož nařízení stanoví podmínky řízení této intenzity v biologicky citlivých oblastech.

19 Napadená ustanovení v důsledku toho určují rozhodující prvky řízení intenzity rybolovu, zatímco ostatní ustanovení kapitoly II sporného nařízení mají technický charakter, přičemž jejich použití se váže na články 3, 4 a 6 tohoto nařízení. Kapitola III uvedeného nařízení zavádí kontrolní režim dodržování řízení intenzity rybolovu, a má tedy smysl pouze tehdy, jestliže existují napadená ustanovení.

20 Konečně, článek 15 sporného nařízení zrušil nařízení č. 685/95 a 2027/95 nejpozději ke dni 1. srpna 2004. Tato dvě nařízení definovala a prováděla režim intenzity rybolovu některých rybolovných oblastí a zdrojů Společenství. Účinkem zrušení napadených ustanovení by bylo vytvoření právního vakua, jelikož v důsledku takového zrušení by již nebyla v platnosti žádná právní úprava o řízení intenzity rybolovu.

21 Ze všeho předcházejícího vyplývá, že napadená ustanovení jsou neoddělitelná od zbytku sporného nařízení. Z toho vyplývá, že návrhová žádání za účelem částečného zrušení uvedeného nařízení přednesená Španělským královstvím jsou nepřípustná, a že žaloba musí být tudíž zamítnuta.

K nákladům řízení

22 Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Rada požadovala náhradu nákladů řízení a Španělské království nemělo ve věci úspěch, je namístě posledně uvedenému uložit náhradu nákladů řízení. V souladu s odstavcem 4 téhož článku ponese Komise vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:

1) Žaloba se zamítá.

2) Španělskému království se ukládá náhrada nákladů řízení.

3) Komise Evropských společenství ponese vlastní náklady řízení.

Podpisy.

* Jednací jazyk: španělština.