USNESENÍ PŘEDSEDY PRVNÍHO SENÁTU SOUDU

26. února 2007 (*)

„Vedlejší účastenství – Povolení – Sdružení, jehož cílem je ochrana zájmů jeho členů“

Ve věci T‑253/03,

Akzo Nobel Chemicals Ltd, se sídlem v Surrey (Spojené království),

Akcros Chemicals Ltd, se sídlem v Surrey,

zastoupené C. Swaakem a M. Mollicou, advokáty,

žalobkyně,

podporované

Conseil des barreaux européens (CCBE), se sídlem v Bruselu (Belgie), zastoupenou J. Flynnem, QC,

Algemene Raad van de Nederlandse Orde van Advocaten, se sídlem v Haagu (Nizozemsko), zastoupenou O. Brouwerem, advokátem,

Association européenne des juristes d’entreprise (AEJE)/(ECLA), se sídlem v Bruselu, zastoupenou M. Dolmansem, K. Nordlanderem, advokáty, a J. Temple Langem, solicitor,

a

American Corporate Counsel Association (ACCA) – European Chapter, se sídlem v Paříži (Francie), zastoupenou G. Berrischem, advokátem, a D. Hullem, solicitor,

vedlejšími účastníky,

proti

Komisi Evropských společenství, zastoupené původně R. Wainwrightem a C. Ingen-Housz, poté R. Wainwrightem a F. Castillem de la Torre, jako zmocněnci,

žalované,

jejímž předmětem je návrh podaný International Bar Association na vstup vedlejšího účastníka do řízení na podporu návrhových žádání žalobkyň v této věci, jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí K (2003) 1533 konečné ze dne 8. května 2003, jímž byla zamítnuta žádost o vztažení profesního tajemství chránícího komunikaci s advokátem („legal professional privilege”) na určité dokumenty zabavené v rámci šetření nařízeného v souladu s čl. 14 odst. 3 nařízení Rady č. 17 ze dne 6. února 1962, prvního nařízení, kterým se provádějí články [81] a [82] Smlouvy (Úř. věst. 1962, 13, s. 204; Zvl. vyd. 08/01, s. 3),

PŘEDSEDA PRVNÍHO SENÁTU SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ

vydává toto

Usnesení

 Skutkový stav a řízení

1        Dne 30. ledna 2003 Komise na základě čl. 14 odst. 3 nařízení Rady č. 17 ze dne 6. února 1962, prvního nařízení, kterým se provádějí články [81] a [82] Smlouvy (Úř. věst. 1962, 13, s. 204; Zvl. vyd. 08/01, s. 3), přijala rozhodnutí K (2003) 85/4, jímž nařídila společnostem Akzo Nobel Chemicals Ltd a Akcros Chemicals Ltd (dále jen „žalobkyně”) a jejich dceřiným společnostem strpět šetření směřující k vyhledání důkazů případných protisoutěžních jednání (dále jen „rozhodnutí ze dne 30. ledna 2003”). Dne 10. února 2003 Komise přijala rozhodnutí K (2003) 559/4, rovněž na základě čl. 14 odst. 3 nařízení č. 17 (dále jen „rozhodnutí ze dne 10. února 2003”), jímž bylo rozhodnutí ze dne 30. ledna 2003 změněno.

2        Dne 12. a 13. února 2003 byla na základě uvedených rozhodnutí provedena šetření na místě v prostorách žalobkyň nacházejících se v Eccles, Manchester (Spojené království). Během tohoto šetření pořídili úředníci Komise kopie značného počtu dokumentů. V průběhu těchto úkonů zástupci žalobkyň sdělili úředníkům Komise, že na určité dokumenty se může vztahovat profesní tajemství chránící komunikaci s advokáty. V průběhu zkoumání předmětných dokumentů vyvstal spor ohledně pěti dokumentů, které byly předmětem zacházení dvojího druhu. Úředníci Komise totiž nedospěli ihned ke konečnému závěru, pokud jde o ochranu, které měly případně požívat dva dokumenty. Proto z nich pořídili kopie a vložili je do zapečetěné obálky, kterou na konci svého šetření odnesli s sebou. Pokud jde o další tři sporné dokumenty, úředník Komise odpovědný za šetření měl za to, že nejsou chráněny profesním tajemstvím, a pořídil z nich proto kopie, které připojil ke zbytku spisu, aniž by je uložil do spisu odděleně v zapečetěné obálce.

3        Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 11. dubna 2003 podaly žalobkyně žalobu, jejímž předmětem je v podstatě návrh na zrušení rozhodnutí Komise ze dne 10. února 2003 a v rozsahu, v němž je toho třeba, rozhodnutí ze dne 30. ledna 2003, která těmto společnostem a jejich dceřiným společnostem ukládají povinnost strpět předmětné šetření (věc T‑125/03, Akzo Nobel Chemicals a Akcros Chemicals v. Komise).

4        Dne 8. května 2003 přijala Komise na základě čl. 14 odst. 3 nařízení č. 17 rozhodnutí K (2003) 1533 konečné (dále jen „rozhodnutí ze dne 8. května 2003”), zamítající návrh žalobkyň směřující k tomu, aby byla dodržena důvěrnost sporných dokumentů.

5        Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 4. července 2003 podaly žalobkyně žalobu směřující na základě čtvrtého pododstavce článku 230 ES ke zrušení rozhodnutí ze dne 8. května 2003.

6        Návrhem došlým dne 30. července 2003 požádala Conseil des barreaux européens (CCBE) o vstoupení do řízení jako vedlejší účastník na podporu návrhových žádání žalobkyň. Stejně tak učinila Algemene Raad van de Nederlandse Orde van Advocaten (dále jen „nizozemská advokátní komora”) návrhem došlým dne 7. srpna 2003, Association européenne des juristes d’entreprise (AEJE) (Evropská asociace podnikových právníků, dále jen „ECLA”) návrhem došlým dne 18. srpna 2003 a American Corporate Counsel Association (ACCA) – European Chapter návrhem došlým dne 25. listopadu 2003. Usneseními předsedy pátého senátu ze 4. listopadu 2003 a 10. března 2004 bylo povoleno vedlejší účastenství CCBE, nizozemské advokátní komory, ECLA i ACCA.

7        Dne 25. listopadu 2003 požádala Section on Business Law International Bar Association o vstup do řízení jako vedlejší účastník na podporu návrhových žádání žalobkyň. Usnesením ze dne 28. května 2004 Soud tento návrh na vstup vedlejšího účastníka do řízení zamítl.

8        Dne 20. února 2006 podala International Bar Association (dále jen „IBA“), zastoupená J. Buhartem, advokátem, návrh na vstup do řízení jako vedlejší účastník na podporu návrhových žádání žalobkyň.

9        Ve svém návrhu na vstup do řízení IBA uplatňuje, že má přímý a specifický zájem na projednávané věci a že splňuje podmínky stanovené judikaturou ohledně návrhů na vedlejší účastenství podávaných sdruženími. IBA v první řadě uvádí, že je mezinárodním sdružením, které má právní subjektivitu a zastupuje značný počet subjektů působících v dotčeném odvětví. Ve skutečnosti je nejvýznamnějším sdružením na světě zastupujícím právní profesi. Na druhém místě IBA uplatňuje, že její cíle zahrnují ochranu, obhajobu a zastupování zájmů jejích členů, včetně zásady profesního tajemství jejich komunikací, která je tolik potřebná před soudními orgány, zejména s cílem zaručit, aby její členové mohli své povolání vykonávat svobodně a bez překážek. Zatřetí IBA uvádí, že v projednávané věci vyvstávají základní otázky týkající se zásad profesního tajemství, a upozorňuje na to, že stanovisko, které Soud k těmto otázkám zaujme, se nepochybně dotkne jejích členů na všech úrovních – individuálních členů, advokátních komor a sdružení podnikových právníků.

10      Návrh na vstup do řízení byl doručen účastníkům řízení v souladu s prvním pododstavcem čl. 116 odst. 1 jednacího řádu Soudu.

11      V podání došlém dne 11. dubna 2006 žalobkyně uplatnily, že IBA má zájem na vyřešení projednávané věci, a vyzvaly Soud, aby připustil její návrh na vstup do řízení. Samostatným podáním došlým téhož dne podaly žalobkyně žádost o důvěrné zacházení ve vztahu k IBA.

12      V podání došlém dne 27. března 2006 Komise navrhla, aby Soud zamítl návrh IBA na vstup do řízení. Tvrdí zejména to, že předmět IBA, tak jak je vymezen v článku 1 jejích stanov, nezahrnuje ani ochranu zájmů jejích členů, ani jejich zastupování, když cílem tohoto sdružení je pouze „pomáhat“ jeho členům a „podporovat“ podmínky právního státu a výkon spravedlnosti. Judikatura přitom přikládá značnou důležitost tomu, aby předmět sdružení byl v jeho stanovách jasným způsobem formulován (usnesení Soudu ze dne 28. května 2004, Akzo Nobel Chemicals a Akcros Chemicals v. Komise, T‑253/03, Sb. rozh. II‑1603, bod 20, zamítající návrh Section on Business Law International Bar Association na vstup do řízení). Komise krom toho uvádí, že se zdá, že Soud přísně rozlišuje mezi „podporou“ a „zastupováním a ochranou“ zájmů členů sdružení. Sdružení, jehož cílem je podpora obecných a kolektivních zájmů určité profese, nemá dostatečný zájem k tomu, aby mohlo být připuštěno jakožto vedlejší účastník (usnesení předsedy třetího senátu Soudu ze dne 25. června 1999, Pfizer Animal Health v. Rada, T‑13/99, dosud nezveřejněno ve Sbírce rozhodnutí, bod 28).

13      Podáními z 5. a 10. dubna 2006 podpořily CCBE a nizozemská advokátní komora návrh IBA na vstup do řízení. Ostatní vedlejší účastníci vůči tomuto návrhu na vstup do řízení nevznesli žádné námitky.

 Závěry Soudu

14      Na základě druhého pododstavce článku 40 statutu Soudního dvora, který se na Soud použije na základě prvního pododstavce článku 53 uvedeného statutu, přísluší právo vstoupit do řízení jako vedlejší účastník ve sporech předložených Soudu nejen členským státům a orgánům Společenství, ale rovněž každé osobě, která prokáže zájem na rozhodnutí sporu.

15      Podle ustálené judikatury je přípustné vedlejší účastenství reprezentativních sdružení, jejichž cílem je ochrana jejich členů ve věcech, v nichž jde o zásadní otázky, které jsou způsobilé dotýkat se těchto členů [usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 17. června 1997, National Power a PowerGen, C‑151/97 P(I) a C‑157/97 P(I), Recueil, s. I‑3491, bod 66, a ze dne 28. září 1998, Pharos v. Komise, C‑151/98 P, Recueil, s. I‑5441, bod 6]. Konkrétněji vyjádřeno, vedlejší účastenství určitého sdružení může být v určité věci povoleno, pokud sdružení zastupuje značný počet subjektů působících v dotyčném odvětví, jeho cíle zahrnují ochranu zájmů jeho členů, ve věci může jít o zásadní právní otázky dotýkající se fungování příslušného odvětví, a zájmy jeho členů by proto mohly být budoucím rozsudkem citelnou měrou dotčeny (viz v tomto smyslu usnesení Soudu ze dne 8. prosince 1993, Kruidvat v. Komise, T‑87/92, Recueil, s. II‑1375, bod 14, jímž byl zamítnut návrh na přistoupení Yves Saint Laurent Parfums SA, a výše uvedené usnesení Akzo Nobel Chemicals a Akcros Chemicals v. Komise, bod 18).

16      V daném případě je v první řadě namístě konstatovat, že IBA je organizací zastupující značný počet subjektů působících v odvětví dotčeném v projednávané věci. Její členská základna totiž zahrnuje více než 20 000 individuálních právníků, včetně zhruba 3000 podnikových právníků, jakož i 195 advokátních komor a početná sdružení podnikových právníků, včetně Institutu podnikových právníků.

17      Na druhém místě ze stanov IBA vyplývá, že cíle tohoto sdružení zahrnují ochranu zájmů jeho členů. Podle znění čl. 1 odst. 2 a 3 stanov IBA je jejím cílem zejména napomáhat sdružením advokátních komor a Law societies a právníkům, kteří jsou jejími členy, při rozvíjení a zlepšování organizace a postavení této profese, jakož i napomáhat právníkům v celém světě, kteří jsou jejími členy, rozvíjet a zlepšovat právní služby poskytované veřejnosti, ať již v oblasti právního vzdělávání, nebo v oblastech jiných. Přitom na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, je tento odkaz na skutečnost, že cílem IBA je zejména „napomáhat“ jejím členům, třeba chápat tak, že jedním z cílů tohoto sdružení je ochrana zájmů jeho členů. Dotčená ustanovení stanov tak jdou nad rámec pouhé podpory obecných a kolektivních zájmů určité profese ve smyslu výše uvedeného usnesení Pfizer Animal Health v. Rada. Stanovy IBA totiž pokrývají otázky, které se mohou bezprostředně dotýkat konkrétních zájmů jejích členů, jako je organizace a postavení povolání advokáta a poskytování právních služeb.

18      Konečně zatřetí, s ohledem na skutečnost, že v předmětné věci vyvstávají základní otázky týkající se důvěrnosti komunikace mezi advokátem a jeho klientem, je třeba mít za to, že rozsudek, jenž bude vydán, se bude moci ve značné míře dotýkat jak fungování dotyčného odvětví, tak i zájmů členů IBA.

19      Z výše uvedeného vyplývá, že IBA odůvodnila svůj zájem na řešení sporu, a že je tedy namístě v souladu s čl. 40 druhým pododstavcem statutu Soudního dvora povolit její vedlejší účastenství. Jelikož její návrh na vstup do řízení jako vedlejší účastnice byl předložen po uplynutí lhůty šesti týdnů stanovené v čl. 115 odst. 1 jednacího řádu Soudu, bude vedlejší účastenství IBA omezeno na vyjádření během ústní části řízení podle čl. 116 odst. 6 uvedeného řádu. IBA tedy bude moci být v příslušné době předána pouze zpráva k jednání sepsaná v projednávané věci. O žádosti o důvěrné zacházení podané žalobkyněmi ve vztahu k IBA tedy není namístě rozhodnout.

Z těchto důvodů

PŘEDSEDA PRVNÍHO SENÁTU SOUDU

rozhodl takto:

1)      Vedlejší účastenství International Bar Association ve věci T‑253/03 na podporu návrhových žádání žalobkyň se povoluje. V souladu s ustanoveními čl. 116 odst. 6 jednacího řádu Soudu jí vedoucí soudní kanceláře včas předá zprávu k jednání za účelem přednesení jejího případného vyjádření během ústní části řízení.

2)      O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

Vyhotoveno v Lucemburku dne 26. února 2007.

* Jednací jazyk: angličtina.