1. Úředníci – Žaloba – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Akty s právně závaznými účinky
(Článek 230 ES; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1073/1999, článek 9)
2. Úředníci – Žaloba na náhradu škody – Předmět
(Články 235 ES, 236 ES a 288 ES; služební řád úředníků, články 90, 90a a 91; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1073/1999, článek 14)
3. Žaloba na náhradu škody – Nezávislost na žalobě na neplatnost
(Článek 230 čtvrtý pododstavec ES, článek 235 ES a čl. 288 druhý pododstavec ES)
4. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky
(Článek 288 druhý pododstavec ES)
1. Akty nebo rozhodnutí, které mohou být předmětem žaloby na neplatnost ve smyslu článku 230 ES, představují opatření s právně závaznými účinky, jimiž mohou být dotčeny zájmy žalobce a které podstatným způsobem mění jeho právní postavení.
Tak tomu není v případě zprávy Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF), která uzavírá vyšetřování. Taková zpráva, která nemění podstatným způsobem právní postavení osob, které jsou v ní jmenované, nemůže být předmětem žaloby na neplatnost podané těmito osobami. Tato zpráva, jež představuje dokončený dokument, přijatý na závěr samostatného správního řízení služby, která má funkční nezávislost, sice nemůže být z tohoto důvodu kvalifikována jako přípravné opatření pro správní nebo soudní řízení, která mohou být následně zahájena, ale která mohou probíhat rovněž souběžně nebo mohou být zahájena před předložením věci OLAF. Nicméně nemá právně závazné účinky, protože i když může příslušným orgánům členských států, jakož i orgánům Společenství doporučit přijetí aktů s právně závaznými účinky, které nepříznivě zasahují do právního postavení dotčených osob, její závěry a doporučení nenesou žádnou povinnost, byť jen procesní, pro tyto orgány, které mají volnost při rozhodování, jaké důsledky ze závěrečné zprávy vyvodí, a jsou tedy jedinými orgány, které jsou oprávněny přijímat rozhodnutí, kterými by bylo dotčeno právní postavení osob, proti kterým zpráva doporučila zahájení soudních nebo disciplinárních řízení.
Charakter aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení nemůže takové zprávě přiznat skutečnost, že byla postižena vadami řízení a porušením podstatných formálních náležitosti, protože taková porušení mohou být napadena pouze na podporu žaloby směřující proti pozdějšímu napadnutelnému aktu v rozsahu, v němž měla vliv na jeho obsah, a nikoli nezávisle při neexistenci takového aktu, ani skutečnost, která může představovat újmu, a sice, že tato zpráva může ovlivnit morální zájmy osob v ní jmenovitě uvedených, a nakonec ani skutečnost, že tato zpráva byla přijata pod vedením ředitele aktem OLAF.
(viz body 47–51, 55–57)
2. Před vstupem v platnost dne 1. května 2004 nového článku 90a služebního řádu, který stanoví pro úředníka možnost předložit řediteli Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) žádost podle čl. 90 odst. 1 služebního řádu vyzývající ho, aby ve vztahu k němu přijal rozhodnutí související s vyšetřováním toho Úřadu, a v situaci, kdy se článek 14 nařízení č. 1073/1999 o vyšetřování prováděném OLAF k této otázce nevyjadřoval, nebylo nutné přiřadit žalobu na náhradu škody podanou úředníkem proti Komisi a směřující k náhradě škod, které mu údajně vznikly na základě zprávy tohoto Úřadu, ke sporům mezi Společenstvím a jeho zaměstnanci, takže dotčený úředník nebyl povinen postupovat podle článku 90 služebního řádu při předložení takového návrhu na náhradu škody.
(viz body 70–71)
3. Žaloba na náhradu škody je samostatným procesním prostředkem, majícím svou vlastní funkci v rámci systému procesních prostředků, který je závislý na podmínkách výkonu, které jsou přizpůsobeny jeho zvláštnímu účelu. Nepřípustnost návrhu na zrušení zprávy Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF), kterou se uzavírá vyšetřování, jež vyplývá z povahy zmíněné zprávy, která není aktem nepříznivě zasahujícím do právního postavení, tak nezpůsobuje nepřípustnost návrhu na náhradu škody směřujícího k náhradě jednotlivých škod souvisejících s vypracováním a přijetím zprávy, která je postižena vadami, jež představují tolik protiprávností.
Procesní subjekty, které z důvodů podmínek přípustnosti uvedených v čl. 230 čtvrtém pododstavci ES totiž nemohou přímo napadnout určité akty nebo opatření Společenství, mají však možnost zpochybnit jednání, které nemá rozhodovací charakter, a proto nemůže být předmětem žaloby na neplatnost, tím, že podají žalobu na určení mimosmluvní odpovědnosti stanovenou v článku 235 ES a čl. 288 druhém pododstavci ES, pokud takové jednání může zakládat odpovědnost Společenství. V rámci takové žaloby mají možnost se dovolávat protiprávností spáchaných proti nim při vypracovávání a přijímání správní zprávy, i když se nejedná o rozhodnutí, které se přímo dotýká práv osob, které jsou v něm zmíněné.
(viz body 77–80)
4. V oblasti mimosmluvní odpovědnosti Společenství, pokud jde o škody způsobené jednotlivcům porušením práva Společenství přičitatelným orgánu nebo instituci Společenství, je právo na náhradu škody přiznáno v případě, že jsou splněny tři podmínky, a sice porušená právní norma přiznává práva jednotlivcům, porušení je dostatečně závažné a existuje přímá příčinná souvislost mezi porušením povinnosti původcem úkonu a škodou způsobenou poškozeným.
V tomto ohledu představuje pravidlo nestrannosti, které orgány musí dodržovat při provádění úloh souvisejících s vyšetřováním, takové povahy jako jsou úlohy svěřené Evropskému úřadu pro boj proti podvodům (OLAF), normu přiznávající práva jednotlivcům.
Závažné a zjevné porušení požadavku nestrannosti OLAF, které v projednávaném případě vyplývá ze střetu zájmů u vyšetřovatele, jenž měl rozhodující vliv na vedení vyšetřování, jehož částečnost a zkreslenost vedly k chybnému určení přesných odpovědností dotčených služeb orgánu, a v důsledku toho jejich členů v závěrečné zprávě, jelikož OLAF nevyvodil v zprávě žádný důsledek z rozhodnutí odvolat vyšetřovatele z vyšetřování, představuje pochybení, které může založit odpovědnost Společenství.
(viz body 100, 102, 125, 127–128, 131, 140–141)