ROZSUDEK SOUDU (třetího senátu)
10. listopadu 2004
Věc T‑165/03
Eduard Vonier
v.
Komise Evropských společenství
„Úředníci ─ Výběrová řízení – Nezapsání na seznam vhodných kandidátů – Vnitrostátní seminář – Složení výběrové komise – Ústní zkouška – Soukromý život – Jazykové znalosti “
Úplný text v německém jazyce II - 0000
Předmět: Žaloba, jejímž předmětem je jednak zrušení rozhodnutí ze dne 30. července 2002, kterým výběrová komise výběrového řízení COM/A/6/01 rozhodla nezapsat žalobce na seznam vhodných kandidátů na místa administrativních pracovníků v oblasti vnějších vztahů, a jednak návrh na náhradu škody jako odškodnění za údajně utrpěnou újmu.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení.
Shrnutí
1. Úředníci ─ Výběrové řízení ─ Výběrová komise ─ Složení ─ Zastupování předsedy ─ Podmínky ─ Nedodržení ─ Důsledky
(Služební řád úředníků, příloha III článek 3)
2. Úředníci ─ Výběrové řízení ─ Výběrová komise ─ Složení ─ Dostatečná stabilita pro zabezpečení soudržného vypracování posudků na uchazeče ─ Neexistence ─ Porušení podstatných formálních náležitostí ─ Důsledky
(Služební řád úředníků, příloha III článek 3)
3. Úředníci ─ Výběrové řízení ─ Výběrové řízení založené na kvalifikačních předpokladech a na zkouškách ─ Obsah zkoušek ─ Soudní kontrola ─ Omezení
4. Právo Společenství ─ Zásady ─ Základní práva ─ Respektování soukromého a rodinného života ─ Omezení výkonu základních práv odůvodněné obecným zájmem
5. Řízení ─ Návrh na zahájení řízení ─ Formální náležitosti ─ Vymezení předmětu sporu ─ Stručný popis dovolávaných žalobních důvodů ─ Žaloba směřující k náhradě škody způsobené orgánem Společenství
[Statut Soudního dvora, čl. 21 první pododstavec; Jednací řád Soudu, čl. 44 odst. 1 písm. c)]
6. Úředníci ─ Mimosmluvní odpovědnost orgánů ─ Podmínky ─ Protiprávnost ─ Škoda ─ Příčinná souvislost ─ Kumulativní podmínky
1. Zastupující předseda výběrové komise může jednat jako předseda pouze tehdy, když držitel této funkce odstoupil nebo když se jeví, že nemůže zastávat svou funkci v důsledku událostí, které nezávisí na vůli orgánu.
Porušení tohoto pravidla nicméně nezpůsobuje protiprávnost rozhodnutí vydaných výběrovou komisí, protože ho není možné považovat za porušení podstatných formálních náležitostí, pokud nevede k porušení zásady rovného zacházení s uchazeči, zejména když se výběrová komise v případě výběrového řízení s velkým počtem uchazečů, které zahrnuje dvě oblasti, před vypracováním obou odlišných seznamů vhodných kandidátů rozdělí pro účely ústní zkoušky na dva útvary, přičemž první vyslechne uchazeče z jedné oblasti a druhá z druhé oblasti.
(viz body 37, 38, 40 a 41)
Odkazy: Soud, 17. března 1994, Smets v. Komise, T‑44/91, Recueil FP, s. I‑A-97 a II‑319, bod 58; Soud, 7. února 2002, Félix v. Komise, T‑193/00, Recueil FP, s. I‑A-23 a II‑101, bod 37
2. Aby se zabezpečilo, že výběrová komise bude zkoušené uchazeče posuzovat při ústních zkouškách za podmínek rovnosti a objektivity, musí složení výběrové komise zůstat v nejvyšší možné míře stabilní, tak aby hodnotící kritéria byla jednotná a soudržně používaná.
V tomto ohledu s přihlédnutím k významu zásady rovného zacházení ve výběrových řízeních, může být nedodržení stability jejího složení výběrovou komisí kvalifikováno jako porušení podstatných formálních náležitostí. V důsledku toho rozhodnutí postižené takovouto vadou musí být zrušeno, aniž by dotčená osoba musela prokázat zvláštní negativní účinek na svá subjektivní práva nebo prokázat, že výsledek výběrového řízení mohl být jiný, pokud by byly dodrženy dotčené podstatné formální náležitosti.
(viz bod 39)
Odkazy: Soud, 23. března 2000, Gogos v. Komise, T‑95/98, Recueil FP, s. I‑A-51 a II‑219, bod 41; výše uvedený Félix v. Komise, bod 37
3. Soud může rozhodnout o protiprávnosti podrobného obsahu zkoušky v rámci výběrového řízení jen tehdy, když tento obsah překračuje rámec uvedený ve vyhlášení výběrového řízení nebo neodpovídá účelům zkoušky.
(viz bod 51)
Odkazy: Soud, 20. ledna 2004, Briganti v. Komise, T‑195/02, Sb. VS s. IA-1, bod 50
4. Právo na respektování soukromého a rodinného života zakotvené článkem 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i článkem 7 Charty základních práv Evropské unie je nedílnou součástí obecných právních zásad, jejichž dodržování soud Společenství zajišťuje. Nicméně nepředstavuje absolutní výsadu. Může připouštět omezení za podmínky, že tato omezení skutečně odpovídají cílům obecného zájmu sledovaným Společenstvím a nepředstavují, vzhledem k sledovanému cíli, nepřiměřený a nepřípustný zásah, jímž by byla ohrožena samotná podstata těchto práv.
(viz bod 56)
Odkazy: Soudní dvůr, 5. října 1994, X v. Komise, C‑404/92 P, Recueil, s. I‑4737, bod 18; Soud, 15. května 1997, N v. Komise, T‑273/94, Recueil FP, s. I‑A-97 a II‑289, bod 73
5. Na základě čl. 21 prvního pododstavce Statutu Soudního dvora a čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Soudu, musí každá žaloba uvádět předmět sporu a obsahovat stručný popis žalobních důvodů. Toto uvedení musí být dostatečně jasné a přesné, aby umožnilo žalovanému připravit svou obhajobu a Soudu rozhodnout o žalobě, podle okolností bez dalších podpůrných informací. V důsledku toho k tomu, aby byla žaloba přípustná, je třeba, aby hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých je založena, vyplývaly, přinejmenším stručně, ale uceleně a srozumitelně, z textu samotné žaloby.
Aby byly splněny tyto požadavky, musí žaloba na náhradu škody údajně způsobené orgánem Společenství obsahovat údaje, které umožňují určit chování, které žalobce orgánu vytýká, důvody, na jejichž základě má žalobce za to, že mezi tímto chováním a škodou, o které tvrdí, že ji utrpěl, existuje příčinná souvislost, jakož i charakter a rozsah této škody.
(viz body 74 a 75)
Odkaz: Soud, 29. ledna 1998, Affatato v. Komise, T‑157/96, Recueil FP, s. I‑A-41 a II‑97, body 44 a 45
6. Jelikož vznik mimosmluvní odpovědnosti Společenství podléhá splnění souhrnu podmínek týkajících se protiprávnosti chování vytýkané orgánům Společenství, existence skutečné škody a existence příčinné souvislosti mezi chováním orgánu a dovolávanou škodou, postačuje nesplnění jedné z těchto podmínek k tomu, aby žaloba na náhradu škody byla zamítnuta v plném rozsahu, aniž by bylo třeba zkoumat další podmínky této odpovědnosti.
(viz bod 78)
Odkaz: Soudní dvůr, 14. října 1999, Atlanta v. Evropské společenství, C‑104/97 P, Recueil, s. I‑6983, bod 65