ROZSUDEK SOUDU (čtvrtého senátu)

11. července 2007

Věc T-93/03

Spyros Konidaris

v.

Komise Evropských společenství

„Úředníci – Přijímání – Pracovní místo ředitele v platové třídě A2 – Odmítnutí žádosti o pracovní místo – Žaloba na neplatnost – Povinnost odůvodnění – Zachování pravidel srovnávacího přezkumu žádostí o pracovní místo – Posouzení kvalifikace jmenovaného uchazeče“

Předmět: Žaloba, jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Komise o odmítnutí žádosti žalobce o pracovní místo ředitele na generálním ředitelství „Informační společnost“.

Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady vynaložené žalobcem.

Shrnutí

1.      Úředníci – Rozhodnutí nepříznivě zasahující do právního postavení – Odmítnutí žádosti o pracovní místo – Povinnost uvést odůvodnění nejpozději ve fázi zamítnutí stížnosti

(Služební řád úředníků, čl. 25 druhý pododstavec a čl. 90 odst. 2)

2.      Úředníci – Oznámení o volném pracovním místě – Vymezení minimální kvalifikace vyžadované pro pracovní místo ředitele

(Služební řád úředníků, článek 29)

3.      Úředníci – Volné pracovní místo – Obsazení pracovního místa prostřednictvím povýšení – Srovnávací přezkum zásluh uchazečů

(Služební řád úředníků, čl. 29 odst. 1 a článek 45)

4.      Úředníci – Volné pracovní místo – Srovnávací přezkum zásluh uchazečů

(Služební řád úředníků, čl. 5 odst. 3 a článek 29)

5.      Úředníci – Volné pracovní místo – Srovnávací přezkum zásluh uchazečů

(Služební řád úředníků, články 4 a 29)

1.      Orgán oprávněný ke jmenování sice není povinen odůvodnit rozhodnutí o povýšení s ohledem na nepovýšené uchazeče, musí však odůvodnit rozhodnutí zamítnout stížnost podanou nepovýšeným uchazečem podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu, přičemž se má za to, že odůvodnění tohoto rozhodnutí se shoduje s odůvodněním rozhodnutí, proti němuž stížnost směřovala. V tomto ohledu stačí, aby se toto odůvodnění rozhodnutí o zamítnutí žádosti úředníka o pracovní místo, které má být obsazeno prostřednictvím povýšení, týkalo splnění právních podmínek, kterými služební řád podmiňuje řádný průběh řízení.

I když úplná neexistence odůvodnění zamítnutí žádosti úředníka ucházejícího se o pracovní místo, které má být obsazeno prostřednictvím povýšení, nemůže být zhojena vysvětleními podanými orgánem oprávněným ke jmenování po podání žaloby k soudu, nemůže naopak pouhé nedostatečné odůvodnění podané v rámci postupu před zahájením soudního řízení odůvodnit zrušení přijatého rozhodnutí, jestliže orgán podá dodatečná upřesnění v průběhu řízení. Původně nedostatečné odůvodnění tak může být zhojeno dodatečným upřesněním poskytnutým i v průběhu řízení, jestliže dotyčná osoba znala již před podáním své žaloby skutečnosti představující počátek odůvodnění.

(viz body 51, 53, 54 a 58)

Odkazy: Soudní dvůr, 30. října 1974, Grassi v. Rada, 188/73, Recueil, s. 1099, bod 14; Soudní dvůr, 9. prosince 1993, Parlament v. Volger, C‑115/92 P, Recueil, s. I‑6549, bod 22; Soudní dvůr, 19. listopadu 1998, Parlament v. Gaspari, C‑316/97 P, Recueil, s. I‑7597, bod 29; Soud, 12. února 1992, Volger v. Parlament, T‑52/90, Recueil, s. II‑121, bod 40, což bylo potvrzeno Parlament v. Volger, uvedeným výše, body 22 až 24; Soud, 18. března 1997, Picciolo a Caló v. Výbor regionů, T‑178/95 a T‑179/95, Recueil FP, s. I‑A‑51 a II‑155, bod 34; Soud, 26. ledna 2000, Gouloussis v. Komise, T‑86/98, Recueil FP, s. I‑A‑5 a II‑23, body 73 až 77; Soud, 20. února 2002, Roman Parra v. Komise, T‑117/01, Recueil FP, s. I‑A‑27 a II‑121, body 26 a 30; Soud, 12. prosince 2002, Morello v. Komise, T‑135/00, Recueil FP, s. I‑A‑265 a II‑1313, body 34 a 37; Soud, 15. září 2005, Casini v. Komise, T‑132/03, Sb. VS s. I‑A‑253 a II‑1169, bod 36

2.      Orgán oprávněný ke jmenování disponuje rozsáhlou posuzovací pravomocí k tomu, aby mohl vymezit způsobilosti požadované pro pracovní místa, která mají být obsazena a pouze zjevně nesprávné posouzení vymezení minimálních požadavků, které je třeba splnit k obsazení dotčeného pracovního místa, může vést k protiprávnosti oznámení o volném pracovním místě.

Pokud jde o pracovní místo ředitele může mít orgán za to, aniž by se dopustil zjevně nesprávného posouzení, že zvláštní zkušenosti nebo znalosti v oblasti dotčeného ředitelství můžou hrát méně rozhodující roli, než vysoká úroveň obecných řídících, analytických a rozhodovacích schopností, vzhledem k tomu, že technické zkušenosti a znalosti mohou mít vždy zaměstnanci uvnitř samotného ředitelství.

(viz body 72 a 74)

Odkazy: Soud, 16. října 1990, Gallone v. Rada, T‑132/89, Recueil, s. II‑549, bod 27; Soud, 3. března 1993, Booss a Fischer v. Komise, T‑58/91, Recueil, s. II‑147, bod 69; Soud, 29. května 1997, Contargyris v. Rada, T‑6/96, Recueil FP, s. I‑A‑119 a II‑357, bod 100; Morello v. Komise, výše uvedený, bod 69

3.      Hodnotící zpráva představuje nezbytný posuzovací prvek vždy, když je služební postup úředníka zohledňován nadřízenými. Řízení o povýšení je stiženo vadami, nemohl-li orgán oprávněný ke jmenování provést srovnávací přezkum zásluh uchazečů, protože hodnotící zprávy jednoho nebo několika z nich byly z důvodu jednání správy vyhotoveny se značným zpožděním. Tento nedostatek nicméně vede ke zrušení rozhodnutí o jmenování pouze tehdy, pokud by neexistence hodnotící zprávy mohla mít rozhodující dopad na řízení.

V tomto ohledu existují rozdíly mezi řízením o obsazení volného pracovního místa prostřednictvím převedení nebo povýšení, které probíhá v souladu s čl. 29 odst. 1 písm. a) služebního řádu a řízením o povýšení stanoveným v článku 45 služebního řádu. Zatímco toto posledně uvedené řízení směřuje ke změně služebního postupu úředníků z důvodu vyvinutého úsilí a zásluh prokázaných při výkonu jejich úkolů, tedy k odměnění úředníků, kteří v minulosti prokázali celkově vyšší zásluhy, řízení o obsazení volného pracovního místa vede ke hledání, pouze v zájmu služby, úředníka, který může nejlépe vykonávat činnosti související s pracovním místem, které má být obsazeno. V rámci srovnávacího přezkumu zásluh není tudíž orgán oprávněný ke jmenování povinen založit své posouzení na hodnotících zprávách, ale může zohlednit jiné skutečnosti týkající se zásluh uchazečů, jako jsou informace týkající se jejich administrativní nebo osobní situace. Takové informace mohou relativizovat posouzení na základě hodnotících zpráv.

(viz body 88 a 90 až 92)

Odkazy: Soudní dvůr, 27. ledna 1983, List v. Komise, 263/81, Recueil, s. 103, body 25 a 26; Soudní dvůr, 12. února 1987, Bonino v. Komise, 233/85, Recueil, s. 739, bod 5; Soud, 3. března 1993, Vela Palacios v. CES, T‑25/92, Recueil, s. II‑201, body 40 a 43; Soud, 25. listopadu 1993, X v. Komise, T‑89/91, T‑21/92 a T‑89/92, Recueil, s. II‑1235, body 49 a 50; Soud, 5. března 1998, Manzo- Tafaro v. Komise, T‑221/96, Recueil FP, s. I‑A‑115 a II‑307, bod 18; Soud, 24. února 2000, Jacobs v. Komise, T‑82/98, Recueil FP, s. I‑A‑39 a II‑169, bod 36; Soud, 5. října 2000, Rappe v. Komise, T‑202/99, Recueil FP, s. I‑A‑201 a II‑911, bod 40; Morello v. Komise, uvedený výše, bod 89

4.      V rámci posuzovací pravomoci orgánu oprávněného ke jmenování při vymezení prováděcích pravidel srovnávacího přezkumu žádostí o pracovní místo, přísluší tomuto orgánu, jakož i jednotlivým nadřízeným, kteří jsou konzultováni v průběhu dotčeného řízení o povýšení nebo převedení, aby posoudili v každé fázi přezkumu žádostí o pracovní místo, jestli je v této fázi třeba získávat informace nebo doplňující hodnotící údaje prostřednictvím pohovorů se všemi uchazeči nebo pouze s některými z nich, aby bylo možné rozhodnout s úplnou znalostí věci. Žádné ustanovení služebního řádu nepřiznává uchazeči v rámci přijímacího řízení právo na pohovor se svým možným nadřízeným. Orgán oprávněný ke jmenování proto může být povinen provést pohovor s uchazeči o pracovní místo pouze tehdy, pokud taková povinnost vyplývá z právního rámce, který si stanovil.

Diskreční pravomoc přiznaná správě, pokud jde o vymezení řízení nebo metody, kterou je třeba použít při srovnávacím přezkumu žádostí o pracovní místo, je nicméně omezena nezbytností provést tento přezkum s péčí a nestranností, v zájmu služby a v souladu se zásadou rovnosti zacházení s úředníky zakotvenou obecně v čl. 5 odst. 3 služebního řádu. V praxi musí být srovnávací přezkum zásluh uchazečů proveden na základě rovnosti a musí vycházet ze srovnatelných informačních zdrojů a informací.

(viz body 107, 108 a 110)

Odkazy: Soudní dvůr, 21. dubna 1983, Ragusa v. Komise, 282/81, Recueil, s. 1245, bod 21; Soud, 30. listopadu 1993, Perakis v. Parlament, T‑78/92, Recueil, s. II‑1299, bod 15; Soud, 30. listopadu 1993, Tsirimokos v. Parlament, T‑76/92, Recueil, s. II‑1281, bod 20; Soud, 5. listopadu 2003, Cougnon v. Soudní dvůr, T‑240/01, Recueil FP, s. I‑A‑263 a II‑1283, body 67 a 70

5.      Pokud jde o posuzování shody žádosti o pracovní místo s požadavky uloženými oznámením o volném pracovním místě, má orgán oprávněný ke jmenování, zejména pokud pracovní místo, které má být obsazeno, odpovídá platovým třídám A1 nebo A2, širokou posuzovací pravomoc při srovnání zásluh uchazečů o takové místo. Výkon této široké posuzovací pravomoci nicméně předpokládá pečlivé přezkoumání spisů žádosti o pracovní místo a důsledné dodržení požadavků uvedených v oznámení o volném pracovním místě, takže orgán oprávněný ke jmenování musí vyloučit každého uchazeče, který nesplňuje tyto požadavky. Oznámení o volném pracovním místě je totiž právním rámcem, který si orgán oprávněný ke jmenování sám ukládá a který musí přísně dodržovat.

(viz body 120 a 121)

Odkazy: Soud, 9. července 2002, Tilgenkamp v. Komise, T‑158/01, Recueil FP, s. I‑A‑111 a II‑595, body 50 a 51; Soud, 11. listopadu 2003, Faita v. CES, T‑248/02, Recueil FP, s. I‑A‑281 a II‑1365, bod 70