1

Nintendo Co., Ltd (dále jen „NCL“ nebo „Nintendo“), společnost kotovaná na burze, která má své sídlo v Kjótu (Japonsko), je společností stojící v čele skupiny společností Nintendo, které se specializují na výrobu a distribuci konzol videoher a herních kazet určených k použití s těmito konzolami.

2

Činnosti společnosti Nintendo v Evropském hospodářském prostoru (EHP) vykonávají na určitých územích dceřiné společnosti, které stoprocentně vlastní, přičemž hlavní dceřiná společnost je Nintendo of Europe GmbH (dále jen „NOE“ nebo „Nintendo“), druhá žalobkyně. V rozhodné době NOE koordinovala určité obchodní činnosti společností Nintendo v Evropě a byla jejím výhradním distributorem v Německu.

3

Na jiných prodejních územích Nintendo jmenovala nezávislé výhradní distributory. Tak se stala The Games Ltd, obchodní divize společnosti John Menzies Distribution Ltd, která je stoprocentní dceřiná společnost společnosti John Menzies plc, v srpnu 1995 výhradním distributorem Nintendo pro Spojené království a Irsko a zůstala jím přinejmenším do 31. prosince 1997.

4

V březnu 1995 zahájila Komise šetření týkající se odvětví videoher (věc IV/35.587 PO Video Games). V rámci tohoto šetření zaslala Komise dne 26. června a  společnosti Nintendo žádosti o informace podle článku 11 nařízení Rady č. 17 ze dne , první nařízení, kterým se provádějí články [81 ES] a [82 ES] (Úř. věst. 1962, 13, s. 204; Zvl. vyd. 08/01, s. 3), aby získala informace zejména o jejích distributorech a dceřiných společnostech, o dohodách o distribuci formálně uzavřených s těmito podniky a o všeobecných obchodních podmínkách. NOE odpověděla na tyto žádosti dopisy ze dne a .

5

Na základě těchto předběžných závěrů zahájila Komise v září 1995 doplňující šetření týkající se zvláště systému distribuce společnosti Nintendo (věc IV/35.706 PO Nintendo Distribution).

6

V rámci tohoto šetření zaslala Komise dne 9. října 1995 společnosti Nintendo žádost o informace. Mezi zástupci společnosti Nintendo a Komisí došlo k několika schůzkám ohledně distribuční politiky společnosti Nintendo. Nintendo krom toho poskytla různé verze dohod, které uzavřela s některými z jejích distributorů.

7

Dne 26. listopadu 1996 podala Omega Electro, společnost, která je činná v odvětví dovozu a prodeje elektronických her, stížnost podle čl. 3 odst. 2 písm. b) nařízení č. 17, která se týkala hlavně distribuce kazet a konzol her společnosti Nintendo, a to zejména z důvodu, že Nintendo narušovala paralelní obchod a praktikovala v Nizozemsku systém uložených prodejních cen. V důsledku této stížnosti Komise rozšířila své šetření (věc IV/36.321 Omega – Nintendo). Dne zaslala žádost o informace společnostem Nintendo a společnosti John Menzies. V odpovědi ze dne připustila Nintendo, že některé z jejích dohod o distribuci a některé z jejích všeobecných obchodních podmínek obsahovaly omezení paralelního obchodu v rámci EHP. V říjnu 1997 zaslala Komise společnosti John Menzies novou žádost o informace, na kterou tato společnost odpověděla dne tím, že poskytla určité informace o sporné kartelové dohodě.

8

Dopisem ze dne 23. prosince 1997 oznámila Nintendo Komisi, že si uvědomila „závažný problém spojený s paralelním obchodem v rámci Společenství“ a vyjádřila své přání spolupracovat s Komisí.

9

Dne 13. ledna 1998 poskytla společnost John Menzies další informace. Dne , a  předala Nintendo Komisi stovky dokumentů. Dne se konala schůzka mezi Komisí a zástupci společnosti Nintendo, v průběhu které byla diskutována otázka případného poskytnutí vyrovnání třetím osobám poškozeným spornou kartelovou dohodou.

10

Krom toho Nintendo po svém doznání přijala opatření mající zajistit, aby se v budoucnu dodržovalo právo Společenství a nabídla finanční vyrovnání třetím osobám, které v důsledku jejích činností utrpěly finanční škodu.

11

Dne 26. dubna 2000 zaslala Komise oznámení námitek společnosti Nintendo a dalším dotyčným podnikům pro porušení čl. 81 odst. 1 ES a čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP (dále jen „Dohoda o EHP“). Nintendo a další dotyčné podniky předaly v odpověď na námitky Komise písemná vyjádření, ve kterých Nintendo a některé z těchto podniků požádaly o použití sdělení Komise ze dne o neuložení nebo snížení pokut v případech kartelových dohod (Úř. věst. C 207, s. 4, dále jen „sdělení o spolupráci“). Žádná ze stran nepožádala o konání formálního slyšení. Nintendo nezpochybnila věcnou správnost skutkových zjištění uvedených v oznámení námitek.

12

Pokud jde konkrétněji o žalobkyně, odpověď na oznámení námitek byla zaslána Komisi dne 7. července 2000.

13

Dne 30. října 2002 přijala Komise rozhodnutí 2003/675/ES v řízení podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (COMP/35.587 PO Video Games, COMP/35.706 PO Nintendo Distribution a COMP/36.321 Omega – Nintendo) (Úř. věst. 2003, L 255, s. 33, dále jen „Rozhodnutí“, citace z uvedeného rozhodnutí použité v textu tohoto rozsudku jsou neoficiálním překladem). Společnostem NOE a NCL bylo Rozhodnutí oznámeno dne 8., respektive .

14

Rozhodnutí obsahuje zejména následující ustanovení:

„Článek 1

Následující podniky porušily čl. 81 odst. 1 [ES] a čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP tím, že se v uvedených obdobích účastnily souboru dohod a jednání ve vzájemné shodě na trzích s konzolami videoher a herními kazetami slučitelnými s herními konzolami vyráběnými společností Nintendo, jejichž předmětem a účinkem je omezení paralelních vývozů herních konzol a kazet Nintendo:

[…]

Článek 3

Za protiprávní jednání, kterého se dopustily podniky uvedené v článku 1, se ukládají následující pokuty:

[…]“

15

Pro účely stanovení výše pokut použila Komise v Rozhodnutí metodologii uvedenou v pokynech o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 [UO] (Úř. věst. 1998, C 9, s. 3, dále jen „pokyny“). Naopak se z důvodu vertikální povahy protiprávního jednání rozhodla nezohlednit sdělení o spolupráci.

16

Komise zaprvé určila základní částku pokut v závislosti na závažnosti a době trvání protiprávního jednání.

17

V tomto ohledu měla Komise nejdříve za to, že se dotyčné podniky dopustily velmi závažného protiprávního jednání s přihlédnutím k jeho povaze, konkrétním účinkům na trh a rozsahu dotyčného zeměpisného trhu.

18

Dále se Komise domnívala, že jelikož se dotčené jednotné a trvající protiprávní jednání týkalo několika podniků, mezi nimiž existoval mimořádný nepoměr ve velikosti, je třeba přistoupit k rozdílnému zacházení s dotyčnými podniky, aby se zohlednila specifická váha každého z nich a tedy skutečný dopad jejich protiprávního jednání na hospodářskou soutěž. Za tímto účelem byly dotčené podniky rozděleny do tří skupin v závislosti na relativním významu každého z nich v porovnání se společností Nintendo, jakožto distributorem dotyčných výrobků v EHP. Srovnání se provedlo odkazem na podíl každého z podniků na celkovém objemu herních konzol a kazet Nintendo nakoupených pro účely jejich distribuce v EHP v roce 1997, posledním roce, ve kterém došlo k protiprávnímu jednání. Na tomto základě byla společnost Nintendo jako jediná zařazena do první skupiny, zatímco společnost John Menzies byla jako jediná uvedena ve druhé skupině. Pro tyto podniky stanovila Komise předběžnou výchozí částku na základě závažnosti ve výši 23 milionů eur v případě společnosti Nintendo a ve výši 8 milionů eur v případě společnosti John Menzies. Pokud jde o další uvedené podniky, byla stanovena předběžná výchozí částka ve výši 1 milionu eur.

19

Dále aby se jednak zajistilo, že pokuta bude mít dostatečný odrazující účinek, a jednak se zohlednila velikost a celkové zdroje společností Nintendo, John Menzies a Itochu, Komise tyto výchozí částky zvýšila. Pokud jde konkrétněji o Nintendo, Komise se domnívala, že kromě její velikosti, která je jasně menší než velikost společnosti Itochu, je třeba zohlednit skutečnost, že vyráběla výrobky, kterých se protiprávní jednání týkalo. S ohledem na tyto skutečnosti použila Komise násobící koeficient 3 na částky určené pro společnosti Nintendo a Itochu a 1,25 pro společnost John Menzies, takže výchozí částky byly stanoveny na 69 milionů eur v případě společnosti Nintendo, na 10 milionů eur v případě společnosti John Menzies a na 3 miliony eur v případě společnosti Itochu.

20

Co se týče délky trvání protiprávního jednání, jehož se dopustily jednotlivé podniky, byla výchozí částka pokuty zvýšena o 10 % za rok, což vedlo ke zvýšení o 65 % pro Nintendo a o 20 % pro John Menzies.

21

V důsledku toho stanovila Komise základní částku pokuty uložené společnosti Nintendo na 113,85 milionů eur.

22

Zadruhé byla na základě přitěžujících okolností zvýšena základní částka pokuty uložené společnosti Nintendo o jednak 50 % z důvodu, že tento podnik měl vedoucí úlohu a byl podněcovatelem protiprávního jednání, a jednak o 25 %, protože pokračoval v protiprávním jednání poté, co Komise v červnu 1995 zahájila své šetření. Základní částka pokuty uložené společnosti John Menzies se zvýšila o 20 %, což odpovídalo zaprvé zvýšení o 10 %, aby se zohlednila skutečnost, že pokračovala v protiprávním jednání po zahájení šetření Komise, a zadruhé zvýšení o 10 % z důvodu jejího odmítnutí spolupracovat s Komisí.

23

Zatřetí v rámci přezkumu polehčujících okolností měla Komise nejprve za to, že je odůvodněné snížit pokutu uloženou jednomu z uvedených podniků, a sice Concentra – Produtos para crianças, SA (dále jen „Concentra“), výhradnímu distributorovi Nintendo pro Portugalsko, z důvodu jeho výlučně pasivní role v průběhu hlavní části dotčeného období. Komise dále přiznala společnosti Nintendo snížení o 300000 eur, aby se zohlednila finanční vyrovnání nabídnutá tímto podnikem třetím osobám poškozeným spornou kartelovou dohodou, které byly identifikovány v oznámení námitek. Konečně bylo společnosti John Menzies přiznáno snížení o 40 % a společnosti Nintendo o 25 %, s ohledem na jejich účinnou spolupráci s Komisí. Ostatním uvedeným podnikům nebyla přiznána žádná polehčující okolnost.

24

Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 16. ledna 2003 podaly žalobkyně projednávanou žalobu.

25

Na základě zprávy soudce zpravodaje rozhodl Soud (osmý senát) o zahájení ústní části řízení.

26

Dopisem ze dne 7. května 2008 uvedly žalobkyně, že se vzdávají žalobního důvodu vycházejícího z nesprávného zvýšení pokuty kvůli prvnímu roku protiprávního jednání.

27

Řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na otázky Soudu byly vyslechnuty na jednání konaném dne 19. května 2008. Při této příležitosti Komise uvedla, že nemá připomínky k výše uvedenému vzdání se žalobního důvodu.

28

Na témže jednání žalobkyně rozdaly členům Soudu a žalované dokument sestávající z opravené verze přílohy dupliky. Touto přílohou chtěla Komise popsat příslušnou spolupráci dotyčných podniků při jejím šetření. Po vyslechnutí účastnic řízení se Soud rozhodl vložit tento dokument do spisu a uložil Komisi lhůtu pro předložení připomínek k uvedenému dokumentu. Po předložení těchto připomínek byla ústní část řízení uzavřena.

29

Žalobkyně navrhují, aby Soud:

30

Komise navrhuje, aby Soud:

31

Na podporu své žaloby žalobkyně uplatňují, že Komise porušila podstatné formální náležitosti, Smlouvu o ES a pravidla týkající se jejího použití tím, že jim uložila pokutu ve výši přibližně 150 milionů eur, což je nejvyšší pokuta uložená za vertikální protiprávní jednání a ke dni přijetí Rozhodnutí čtvrtá nejvyšší pokuta, která byla kdy uložena jednotlivému podniku za jediné protiprávní jednání. Podle žalobkyň je pokuta protiprávní jednak z důvodu její zjevně nepřiměřené výše, a jednak z důvodu vad, kterými je stižena každá z jednotlivých fází jejího výpočtu.

32

Argumenty uplatněné žalobkyněmi, které se všechny vztahují ke stanovení výše pokuty, se týkají zaprvé závažnosti protiprávního jednání, zadruhé použití násobícího koeficientu pro účely odrazení, zatřetí délky trvání protiprávního jednání, začtvrté zvýšení pokuty z důvodu přitěžujících okolností a zapáté existence polehčujících okolností.

33

Před zahájením přezkumu žalobních důvodů vznesených žalobkyněmi je třeba připomenout, že z bodů 366 až 464 odůvodnění Rozhodnutí vyplývá, že pokuty uložené Komisí z důvodu protiprávních jednání stanovených v čl. 81 odst. 1 ES a čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP se zakládaly na čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a že Komise, jak výslovně potvrdila, stanovila pokuty na základě metody vymezené v pokynech.

34

Pokyny sice nemohou být kvalifikovány jako právní pravidlo, které správa musí v každém případě dodržovat, představují však orientační pravidlo chování, podle nějž má být v praxi postupováno a od něhož se správa může v konkrétním případě odchýlit pouze tehdy, uvede-li důvody, které jsou slučitelné se zásadou rovného zacházení (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 18. května 2006, Archer Daniels Midland a Archer Daniels Midland Ingredients v. Komise, C-397/03 P, Sb. rozh. s. I-4429, bod 91 a citovaná judikatura).

35

Žalobkyně vytýkají Komisi, že stanovila výchozí částku pokuty na základě závažnosti ve výši 23 milionů eur, a vznáší v tomto ohledu dva žalobní důvody vycházející ze zjevně nesprávného posouzení a nedostatku odůvodnění.

36

Žalobkyně hlavně vytýkají Komisi, že stanovila částku pokuty na základě závažnosti tak, že se opřela o „podíl každého z účastníků na celkovém objemu herních konzol a kazet Nintendo nakoupených pro účely jejich distribuce v EHP“. Použití této skutečnosti, která je bezprecedentní, je svévolné a nepřiměřené. Zaprvé přístup Komise znamená, že uvedená částka by byla vyšší, pokud by se Nintendo rozhodla distribuovat své výrobky prostřednictvím dceřiných společností, které vlastní stoprocentně, a nižší, pokud by se rozhodla distribuovat své výrobky prostřednictvím nezávislých distributorů, ačkoliv neexistuje žádná logická souvislost mezi relativní a absolutní vinou podniku, který se dopustí protiprávního jednání a strukturou, kterou přijal pro distribuci vlastních výrobků. Zadruhé tento přístup vůbec nezohledňuje hospodářskou soutěž mezi značkami nebo v rámci jedné značky. V tomto ohledu žalobkyně poznamenávají, že poskytování konzol a kazet videoher se vyznačuje silnou hospodářskou soutěží mezi značkami. Konečně postavení společnosti Nintendo jakožto výrobce bylo zohledněno dvakrát, jelikož bylo rovněž zohledněno v rámci přitěžujících okolností (bod 229 odůvodnění Rozhodnutí).

37

Podpůrně žalobkyně tvrdí, že Komise neodůvodnila nebo přinejmenším dostatečně neodůvodnila použitou metodologii a pomocí ní určenou výši pokuty. Mají za to, že vysvětlení poskytnutá Komisí v žalobní odpovědi rovněž nejsou dostatečná, jelikož jsou nesprávná a v rozporu jak s úvahou sledovanou v Rozhodnutí, tak s pokyny.

38

V tomto ohledu se zaprvé žalobkyně domnívají, že Komise tím, že v žalobní odpovědi tvrdila, že výchozí částka 23 milionů eur odráží jen jeden aspekt závažnosti protiprávního jednání, a sice vztahy mezi distribučními dceřinými společnostmi společnosti Nintendo a zákazníky, zatímco násobící koeficient zohledňuje jiný aspekt, to znamená roli žalobkyň jakožto výrobců a zásobovatelů svých nezávislých distributorů, se odchýlila od úvahy sledované v Rozhodnutí. Podle Rozhodnutí odráží násobící koeficient pouze nezbytnost odradit podniky od toho, aby se dopouštěly protiprávních jednání, zatímco částka 23 milionů byla uložena na základě závažnosti.

39

V každém případě je argumentace Komise v žalobní odpovědi nesprávná. Z této žalobní odpovědi vyplývá, že částka uložená za jeden aspekt protiprávního jednání se zakládala na částce uložené za jiný aspekt protiprávního jednání, ačkoliv se pro každý z těchto aspektů mohly stanovit rozdílné částky na základě závažnosti, s ohledem na všechny skutkové okolnosti.

40

Zadruhé se Komise rovněž odchýlila od vlastních pokynů tím, že použila koeficient pro účely odrazení, aby přizpůsobila vážení původních částek určených na základě závažnosti, ačkoliv pokyny jasně rozlišují mezi použitím vážení pro zohlednění skutečného dopadu protiprávního jednání každého podniku ve věcech, do kterých je zapojeno vícero účastníků a přizpůsobením částky určené na základě závažnosti, aby se zajistil dostatečný odrazující účinek.

41

Zatřetí žalobkyně v odpovědi na argument Komise, podle kterého měly prospěch z podstatného snížení pokuty v porovnání s pokutami ukládanými za kartely, tvrdí, že je třeba činit zásadní rozdíl mezi věcmi týkajícími se horizontálních omezení a věcmi týkajícími se vertikálních omezení, rozdíl, který je potvrzen použitelností sdělení o spolupráci pouze na horizontální omezení.

42

Komise zpochybňuje všechny argumenty vznesené žalobkyněmi.

43

Jak vyplývá z Rozhodnutí, Komise v projednávané věci stanovila výši pokut uložených dotyčným podnikům tak, že se v souladu s metodologií uvedenou v pokynech opřela o vícero skutečností.

44

Komise totiž nejdříve uvedla, že s ohledem na povahu společného projektu, jeho účinky na trh a skutečnost, že omezoval paralelní obchod v celém EHP, se dotyčné podniky dopustily velmi závažného porušení čl. 81 odst. 1 ES, což umožňuje uložit jim pokutu přinejmenším 20 milionů eur, v souladu s bodem 1A, druhým pododstavcem třetí odrážkou pokynů (body 374 až 384 odůvodnění Rozhodnutí).

45

S ohledem na skutečnost, že se jednalo o jediné a trvající protiprávní jednání, do kterého bylo zapojeno vícero podniků značně odlišné velikosti, použila dále v souladu s bodem 1A třetím pododstavcem pokynů rozdílné zacházení (viz body 385 až 391 odůvodnění Rozhodnutí). Za tímto účelem zohlednila podíl každého z účastníků na celkovém objemu herních konzol a kazet Nintendo nakoupených pro účely jejich distribuce v EHP v posledním roce, ve kterém došlo k protiprávnímu jednání, a sice v roce 1997 (viz bod 386 odůvodnění Rozhodnutí).

46

Na tomto základě byla „předběžná výchozí částka“ pokuty stanovené pro Nintendo určena na 23 milionů eur (bod 391 odůvodnění Rozhodnutí). Konečně za účelem zajištění dostatečně odrazujícího účinku pokuty Komise vynásobila tuto částku třemi, s ohledem nejen na velikost a celkové zdroje společnosti Nintendo, ale rovněž na její postavení jako výrobce daných výrobků. Výchozí částka pokuty uložené společnosti Nintendo tak byla stanovena na 69 milionů eur (body 392 až 396 odůvodnění Rozhodnutí).

47

Ze všech těchto úvah vyplývá, že v rozporu s tvrzením žalobkyň se Komise neopřela výlučně o číselné údaje odpovídající podílu každého z účastníků na celkovém objemu prodeje herních konzol a kazet Nintendo v referenčním roce.

48

Krom toho v rozsahu, v němž je třeba argumentaci žalobkyň vykládat tak, že jejím cílem je kritika použití těchto číselných údajů v rámci rozdílného zacházení, které Komise provedla v bodech 385 až 391 odůvodnění Rozhodnutí, nemůže být rovněž přijata.

49

Je totiž třeba připomenout, že rozdílné zacházení směřuje, jak Komise uvedla v bodě 385 odůvodnění Rozhodnutí, k posouzení specifické váhy každého zapojeného podniku, a v důsledku toho skutečného dopadu jeho protiprávního jednání, a to zejména tehdy, když mají podniky, které se dopustily protiprávních jednání stejného typu, značně rozdílnou velikost.

50

Pokud jde o soubor dohod a jednání ve vzájemné shodě vertikální povahy, jejichž předmětem a účinkem je omezení paralelních vývozů herních konzol a kazet, příslušné podíly účastníků na distribuci dotčených výrobků odráží specifickou váhu každého podniku ve sporném systému distribuce. Komise se tedy nedopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že pro účely rozdílného zacházení uskutečněného v rámci stanovení předběžných částek pokut uložených dotyčným podnikům odkázala na uvedené podíly.

51

Na rozdíl od tvrzení žalobkyň není přístup Komise v rozporu se skutečností, že poskytování konzol a kazet videoher se vyznačuje silnou hospodářskou soutěží mezi značkami. Za tímto účelem je třeba připomenout, jak zdůraznila Komise, že odkaz na podíly na trhu, které drží každý z podniků podílejících se na distribuci výrobků společnosti Nintendo, byl použit jen pro účely vymezení relativní odpovědnosti každého z nich za dotčené protiprávní jednání. Přitom, jak jasně vyplývá z Rozhodnutí (viz zejména bod 374 odůvodnění), bylo cílem protiprávního jednání právě omezit hospodářskou soutěž na úrovni distribuce výrobků společnosti Nintendo. Okolnost, že trh s herními konzolami a kazetami se více vyznačuje silnou hospodářskou soutěží mezi značkami než soutěží v rámci jedné značky, není tedy – i za předpokladu, že by byla prokázaná – skutečností, kterou Komise musí zohlednit pro účely stanovení konkrétní předběžné výchozí částky pokuty uložené žalobkyním.

52

Skutečnost, že Komise doposud ještě nikdy nepoužila zpochybněné údaje v rámci rozdělení podniků, které se účastnily jediného protiprávního jednání, do kategorií, je možné vysvětlit tím, že je to poprvé, co Komise uvažovala, jak to krom toho potvrdila ve svých písemnostech, o takovém rozdělení do kategorií v rámci rozhodnutí týkajícího se jednání vertikální povahy.

53

Pokud jde o výtku vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění, je třeba připomenout, že z ustálené judikatury vyplývá, že co se týče stanovení pokut za porušení práva hospodářské soutěže, Komise splní svou povinnost uvést odůvodnění, jestliže ve svém rozhodnutí uvede prvky posouzení, které jí umožnily vymezit závažnost a délku trvání spáchaného protiprávního jednání, aniž by byla povinna v něm uvádět podrobnější popis nebo číselné údaje týkající se způsobu výpočtu pokuty (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 16. listopadu 2000, Cascades v. Komise, C-279/98 P, Recueil, s. I-9693, body 38 až 47; rozsudek Soudu ze dne , Atlantic Container Line a další v. Komise, T-191/98, T-212/98 až T-214/98, Recueil, s. II-3275, bod 1522).

54

V projednávané věci z výše uvedených úvah vyplývá, že Komise dostatečně vysvětlila jednotlivé fáze stanovení výše pokut v závislosti na závažnosti, a že proto splnila povinnost uvést odůvodnění.

55

V důsledku toho musí být zamítnuty všechny výtky směřující proti stanovení předběžné výchozí částky pokuty v závislosti na závažnosti.

56

Žalobkyně zpochybňují nejen skutečnost, že Komise za účelem odrazení vynásobila předběžnou výchozí částku pokuty třemi, ale rovněž samotnou zásadu zvýšení pokuty za tímto účelem. V tomto ohledu vznáší žalobkyně dva žalobní důvody vycházející jednak ze zjevně nesprávného právního posouzení, porušení zásad proporcionality a ne bis in idem, jakož i práva na obhajobu a z nesoudržnosti s dřívější rozhodovací praxí Komise, a jednak z nedostatku odůvodnění, porušení zásady rovného zacházení a nesprávného použití metodologie uvedené v pokynech.

57

Zaprvé žalobkyně tvrdí, že Komise porušila zásadu proporcionality, jelikož nebylo nezbytné použít násobící faktor, aby se zajistilo, že budou v budoucnu dodržovat právo Společenství.

58

Podle nich měla Komise před tím, než za účelem zajištění odrazujícího účinku pokuty použije násobící faktor, přezkoumat, zda existuje riziko, že v případě neexistence takového zvýšení poruší pachatel protiprávního jednání znovu pravidla hospodářské soutěže. Přitom v projednávaném případě nic v oznámení námitek ani v Rozhodnutí nenaznačuje, že v případě žalobkyň existuje takové riziko. Právě naopak, Komise sama jak v oznámení námitek, tak v Rozhodnutí (bod 95 odůvodnění) uznala, že „Nintendo rovněž přija[la] to, co zřejmě představuje věrohodná opatření směřující k zabezpečení dodržování práva Společenství v budoucnosti“. Žalobkyně v tomto ohledu připomínají, že přijaly četná opatření, a sice dobrovolné doznání a dobrovolné ukončení protiprávního jednání v prosinci 1997, úplnou spolupráci s Komisí, platby vyrovnání třetím osobám, uzavření dohod o nevýhradní distribuci se svými distributory a zavedení celosvětového programu slučitelnosti s pravidly hospodářské soutěže.

59

Pokud jde o rozlišení, které Komise provedla ve své žalobní odpovědi mezi obecným a zvláštním odrazujícím účinkem, a o argument, podle kterého je možné použití násobícího koeficientu odůvodnit obecným odrazujícím účinkem, žalobkyně odpovídají, že takový argument je v rozporu jak s pokyny tak s dřívější praxí Komise. Tak ve věci zvané „Předizolované trubky“, citované Komisí, bylo cílem koeficientu právě zabránit jakémukoliv opakování protiprávního jednání ze strany ABB Asea Brown Boveri Ltd (dále jen „ABB“) [rozhodnutí Komise 1999/60/ES ze dne 21. října 1998, v řízení podle článku [81 ES] (IV/35.691/E-4 – Předizolované trubky) (Úř. věst. 1999, L 24, s. 1), bod 168 odůvodnění]. Navíc v rozporu s tvrzením Komise nepředstavuje tato věc relevantní precedens ve prospěch použití násobícího koeficientu na podnik, které přijal program slučitelnosti s právem hospodářské soutěže, jelikož Komise výslovně zpochybnila účinnost již existujícího programu ABB (výše uvedené rozhodnutí Předizolované trubky, bod 172 odůvodnění).

60

Zadruhé žalobkyně uplatňují, že se Komise odchýlila od své dřívější praxe tím, že poprvé použila ve věci týkající se omezení vertikální povahy násobící faktor za účelem odrazení.

61

V tomto ohledu žalobkyně připomínají, že se Komise, aby odůvodnila použití násobícího koeficientu za účelem zajištění odrazujícího účinku pokuty v projednávaném případě, opřela jednak o velikost společnosti Nintendo, a jednak o její postavení jakožto výrobce. Přitom v předchozích věcech týkajících se vertikálních protiprávních jednání nebyl na výrobce použit žádný faktor za účelem odrazení, přestože v každé z těchto věcí byla uvedeným výrobcům uložena pokuta a sankcionované podniky byly až na jednu výjimku několikrát větší než žalobkyně Tak tomu bylo ve věcech zvaných „Volkswagen I“ [rozhodnutí Komise 98/273/ES ze dne 28. ledna 1998, v řízení podle článku [81 ES] (IV/35.733 – VW) (Úř. věst. L 124, s. 60)] a „Volkswagen II“ [rozhodnutí Komise 2001/711/ES ze dne , v řízení podle článku [81 ES] (Věc COMP/F-2/36.693 – Volkswagen) (Úř. věst. L 262, s. 14)]; „Mercedes Benz“ [rozhodnutí Komise 2002/758/ES ze dne , v řízení podle článku [81 ES] (Věc COMP/36.264 – Mercedes-Benz) (Úř. věst. L 257, s. 1)], a „Opel“ [rozhodnutí Komise 2001/146/ES ze dne , v řízení podle článku [81 ES] (Věc COMP/36.653 – Opel) (Úř. věst. L 59, s. 1)]. Krom toho žádný z podniků dotčených v těchto věcech neukončil své protiprávní jednání dobrovolně nebo jakýmkoliv způsobem nespolupracoval s Komisí. Některé z těchto podniků se dokonce opakovaně dopustily protiprávního jednání.

62

V odpovědi na tvrzení Komise, podle kterého je třeba použít násobící koeficient za účelem odrazení pouze ve věcech, ve kterých bylo sankcionováno vícero účastníků, žalobkyně poznamenávají, že skutečnosti uplatněné v projednávaném případě k odůvodnění použití takového koeficientu, a sice velikost a postavení společnosti Nintendo jakožto výrobce, jsou totožné jak pro věci s jedním, tak pro věci s vícero účastníky. Přístup zvolený Komisí je tedy iracionální a diskriminační.

63

Pokud jde o argument Komise, podle kterého je použití násobícího koeficientu za účelem odrazení odůvodněno nezbytností uložit předběžnou částku pokuty nízkou, aby se nepenalizovali další účastníci, zejména malí distributoři, žalobkyně odpovídají, že v Rozhodnutí nebyla stanovena žádná přímá právní nebo matematická vazba mezi částkou určenou na základě závažnosti pro Nintendo a částkou určenou na základě závažnosti pro distributory. V každém případě by Komise nemusela zvýšit částku určenou na základě závažnosti pro malé distributory jen z toho důvodu, aby stanovila vyšší částku pro Nintendo.

64

Zatřetí žalobkyně tvrdí, že Komise tím, že v bodě 395 odůvodnění Rozhodnutí zohlednila postavení Nintendo jakožto výrobce dotčených výrobků, aby použila násobící faktor za účelem odrazení, se opřela o irelevantní skutečnost, čímž se dopustila zjevně nesprávného právního posouzení.

65

V tomto ohledu nepředstavuje rozsudek Soudního dvora ze dne 7. června 1983, Musique diffusion française a další v. Komise (100/80 až 103/80, Recueil, s. 1825, bod 75) relevantní precedent. Soudní dvůr totiž v tomto rozsudku nenaznačuje, že pouhá skutečnost, že je podnik výrobcem, odůvodňuje sama o sobě zvýšení pokuty. Soudní dvůr rozhodl, že relevantní skutečností, kterou je třeba zohlednit pro stanovení výše pokuty, je úloha, kterou hrál výrobce při protiprávním jednání, a nikoliv skutečnost, že se jedná o výrobce. Krom toho bod 75 tohoto rozsudku, uvedený Komisí, se netýká výpočtu výše pokuty, ale otázky, zda se výrobce účastnil na vertikálním protiprávním jednání se svými distributory.

66

V každém případě podle žalobkyň neznamená skutečnost, že je Nintendo výrobcem dotčených výrobků, že by byl více než kterýkoliv jiný účastník způsobilý porušit v budoucnu právo hospodářské soutěže.

67

Žalobkyně mají začtvrté za to, že Komise porušila zásadu ne bis in idem tím, že zohlednila postavení společnosti Nintendo jakožto výrobce nejen při zvýšení pokuty za účelem odrazení, ale rovněž jako přitěžující okolnost vztahující se k vedoucí úloze společnosti Nintendo při protiprávním jednání a podněcování k němu. Uplatňují, že v případě vertikálního protiprávního jednání se v praxi vedoucí úloha a úloha výrobce zaměňují. Výrobce má ústřední postavení v tom, že jmenuje distributory, schvaluje podmínky, podle kterých jsou zásobováni, a udržuje stálé obchodní vztahy s každým z nich. Každý výrobce zapojený do vertikálního protiprávního jednání, na němž se účastní rovněž jeho distributoři, tak hraje ústřední roli.

68

Zapáté se žalobkyně domnívají, že Komise porušila jejich právo na obhajobu tím, že v oznámení námitek neuvedla svůj záměr použít násobící faktor za účelem odrazení. Zejména poznamenávají, že ve věci Předizolované trubky Komise zvláště informovala ABB, že bude zohledněna potřeba zajistit odrazující účinek pokuty (rozsudek Soudu ze dne 20. března 2002, ABB Asea Brown Boveri v. Komise, T-31/99, Recueil, s. II-1881, body 64 a 83).

69

Komise zpochybňuje všechny výtky vznesené žalobkyněmi.

70

Je třeba připomenout, že pravomoc Komise ukládat pokuty podnikům, které úmyslně nebo z nedbalosti porušily ustanovení čl. 81 odst. 1 ES nebo článku 82 ES, představuje jeden z prostředků svěřených Komisi, aby mohla plnit úkol dohledu, který jí svěřuje právo Společenství. Tento úkol zahrnuje povinnost provádět obecnou politiku směřující k uplatňování zásad v oblasti hospodářské soutěže stanovených ve Smlouvě a v tomto smyslu směrovat chování podniků (rozsudek Musique diffusion française a další v. Komise, bod 65 výše, bod 105, a rozsudek Soudu ze dne 27. září 2006, Jungbunzlauer v. Komise, T-43/02, Sb. rozh. s. II-3435, bod 297).

71

Z toho plyne, že Komise má pravomoc rozhodovat o výši pokut s cílem posílit jejich odrazující účinek, pokud jsou protiprávní jednání stejného typu stále poměrně častá, byť jejich protiprávnost byla ustanovena od začátků politiky Společenství v oblasti hospodářské soutěže, z důvodu zisku, který z nich mohou mít určité dotčené podniky (rozsudek Musique diffusion française a další v. Komise, bod 65 výše, bod 108, a Jungbunzlauer v. Komise, bod 70 výše, bod 298). Jelikož se cíl odrazení vztahuje k chování podniku v rámci Společenství nebo EHP, odrazující faktor se hodnotí tak, že se zohledňuje řada prvků, a nikoli pouze konkrétní situace dotčeného podniku (rozsudek Soudního dvora ze dne 29. června 2006, Showa Denko v. Komise, C-289/04 P, Sb. rozh. s. I-5859, bod 23; viz rovněž v tomto smyslu rozsudek Jungbunzlauer v. Komise, bod 92 výše, bod 300).

72

Komise tak není vůbec povinna, když posuzuje nezbytnost zvýšení pokut za účelem zajištění jejich odrazujícího účinku, zhodnotit pravděpodobnost, že se dotčené podniky znovu dopustí protiprávního jednání (viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 12. prosince 2007, BASF a UCB v. Komise, T-101/05 a T-111/05, Sb. rozh. s. II-4949, bod 47).

73

V projednávaném případě tedy žalobkyně nemohou tvrdit, že Komise porušila zásadu proporcionality, jelikož měla právo zvýšit pokutu, aby jí zajistila odrazující účinek, pouze v případě, že existovalo riziko, že dotyčné podniky poruší znovu pravidla v oblasti hospodářské soutěže. Jak zdůraznila Komise, snaha zajistit odrazující účinek se netýká jen podniků výslovně uvedených rozhodnutím ukládajícím pokuty. Je třeba rovněž podnítit podniky podobné velikosti, které disponují podobnými zdroji, aby se zdržely účasti na podobných protiprávních jednáních porušujících pravidla hospodářské soutěže.

74

Preventivní opatření přijatá žalobkyněmi, která spočívají zejména v programu slučitelnosti s právem hospodářské soutěže Společenství, jejich spolupráci v průběhu správního řízení, jakož i ve vyrovnáních, které nabídly třetím osobám, se ve skutečnosti netýkají spáchaného protiprávního jednání a nemají být zohledněny ve fázi hodnocení závažnosti protiprávního jednání. Tyto okolnosti mohou být případně zohledněny v rámci přezkumu existence polehčujících okolností.

75

Pokud jde o výtku vycházející z toho, že se Komise odchýlila od své dřívější politiky v rozsahu, v němž až doposud nebyly za účelem odrazení nijak zvýšeny pokuty ukládané účastníkům vertikálního protiprávního jednání, stačí připomenout, že podle ustálené judikatury nemůže rozhodovací praxe Komise sama o sobě vytvářet právní rámec pro pokuty v oblasti hospodářské soutěže a že rozhodnutí týkající se jiných věcí mají ohledně případné existence diskriminace pouze orientační povahu, protože je málo pravděpodobné, že okolnosti jim vlastní, jako jsou trhy, výrobky, podniky a dotyčné doby trvání, jsou totožné (rozsudky Soudního dvora ze dne 21. září 2006, JCB Service v. Komise, C-167/04 P, Sb. rozh. s. I-8935, body 201 a 205, a ze dne , Britannia Alloys & Chemicals v. Komise, C-76/06 P, Sb. rozh. s. I-4405, bod 60).

76

Krom toho je třeba zdůraznit, že uvedené podniky musí zejména vzít v úvahu možnost, že se Komise může kdykoli rozhodnout zvýšit úroveň výše pokut ve srovnání s úrovní používanou v minulosti (rozsudek Britannia Alloys & Chemicals v. Komise, bod 75 výše, bod 61).

77

Z toho vyplývá, že výtka vycházející z nesoudržnosti s dřívější praxí Komise musí být zamítnuta.

78

Pokud jde o tvrzení, podle kterého se Komise dopustila nesprávného právního posouzení tím, že v rámci zvýšení pokuty pro odrazující účely odkázala na skutečnost, že Nintendo byla výrobcem dotčených výrobků, ani toto nemůže být přijato.

79

I když je pravda, že velikost podniků je obvykle skutečností, která se musí zohlednit v rámci stanovení výše pokuty, není možné vyloučit, že za účelem zajištění dostatečně odrazujícího účinku pokuty mohou být zohledněny další skutečnosti. V tomto ohledu může v případě vertikálních protiprávních jednání postavení jako výrobce výrobků, podobně jako velikost podniku, představovat skutečnost, která vypovídá o jeho skutečné schopnosti značně narušit hospodářskou soutěž. V takovém případě totiž výrobce dotčených výrobků, který má ústřední místo v systému distribuce těchto výrobků, musí prokázat zcela zvláštní obezřetnost a ujistit se, že při uzavírání dohod o distribuci dodržuje pravidla hospodářské soutěže.

80

V důsledku toho mohla Komise, aniž by se dopustila zjevně nesprávného posouzení, při stanovení výše pokuty, která jí zajistí dostatečný odrazující účinek, zohlednit skutečnost, že Nintendo měla s ohledem na své postavení jako výrobce jedinečné místo ve sporném systému distribuce.

81

Za účelem zpochybnění tohoto posouzení nemohou žalobkyně tvrdit, že výrobce dotčených výrobků není více náchylný porušit v budoucnu právo hospodářské soutěže než ostatní podniky. Jak bylo připomenuto v bodě 72 výše, zvýšení pokuty pro odrazující účinky totiž nesouvisí s pravděpodobností, že se podniky znovu dopustí protiprávního jednání.

82

Pokud jde o tvrzení žalobkyň, podle kterého Komise porušila zásadu ne bis in idem tím, že zohlednila jejich postavení jakožto výrobce nejen při zvýšení pokuty za účelem odrazení, ale rovněž jako přitěžující okolnost, je třeba nejdříve konstatovat, že tato zásada se v projednávaném případě nepoužije. Uvedená zásada totiž zakazuje, aby byla téže osobě za stejné protiprávní jednání vícekrát uložena sankce (rozsudek Soudního dvora ze dne 7. ledna 2004, Aalborg Portland a další v. Komise, C-204/00 P, C-205/00 P, C-211/00 P, C-213/00 P, C-217/00 P a C-219/00 P, Recueil, s. I-123, bod 338). Přitom žalobkyně nebyly za téže jednání sankcionovány dvakrát.

83

V každém případě Komise v rozporu s tvrzením žalobkyň zohlednila jako přitěžující okolnost nikoliv okolnost, že Nintendo byla výrobcem dotčených výrobků, což je objektivní skutečnost, ale skutečnost, že měla vedoucí úlohu a byla podněcovatelem protiprávního jednání, což se vztahuje k subjektivnímu prvku, který kvalifikuje její úlohu v dotčeném protiprávním jednání. K vyvrácení tohoto závěru není možné vznést, že v rámci vertikálních protiprávních jednání je vedoucí role nezbytně vykonávána výrobcem dotčených výrobků. Nic totiž neumožňuje vyloučit, že protiprávní jednání vertikální povahy bude vedeno podnikem, který má pouze postavení distributora, a nikoliv výrobce uvedených výrobků.

84

Pokud jde konečně o výtku vycházející z porušení práva na obhajobu v rozsahu, v němž Komise v oznámení námitek neuvedla svůj záměr zvýšit pokuty uložené žalobkyním, aby jím zajistila dostatečný odrazující účinek, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury splní Komise svou povinnost dodržet právo podniků být vyslechnuty, pokud ve svém oznámení námitek výslovně uvede, že bude zkoumat, zda je třeba uložit dotyčným podnikům pokuty, a pokud uvede hlavní skutkové a právní okolnosti, které mohou vést k uložení pokuty, jako je závažnost a délka trvání předpokládaného protiprávního jednání, stejně jako skutečnost, že k němu došlo úmyslně nebo z nedbalosti. Komise jim tak poskytuje údaje, které jsou nezbytné pro jejich obranu nejen proti zjištění protiprávního jednání, ale i proti uložení pokuty (rozsudek Soudu ze dne 20. března 2002, LR AF 1998 v. Komise, T-23/99, Recueil, s. II-1705, bod 199; viz rovněž v tomto smyslu rozsudek Musique diffusion française a další v. Komise, bod 65 výše, bod 21).

85

Z toho vyplývá, že pokud se jedná o stanovení výše pokut, je právo dotyčných podniků na obhajobu před Komisí zaručeno prostřednictvím možnosti předložit vyjádření k délce trvání, závažnosti a protisoutěžní povaze vytýkaných skutečností. Podniky mají krom toho dodatečnou záruku, pokud jde o stanovení výše pokut, neboť Soud vykonává soudní přezkum v plné jurisdikci a může zejména zrušit nebo snížit pokutu podle článku 17 nařízení č. 17 (rozsudek LR AF 1998 v. Komise, bod 84 výše, bod 200).

86

V projednávané věci Komise v oznámení námitek jasně uvedla hlavní skutečnosti, které zamýšlela zohlednit při stanovení výše pokut, skutečnosti, které se týkají nejen délky trvání a závažnosti protiprávního jednání (body 353 až 360 oznámení námitek), ale rovněž dalších parametrů (bod 361 oznámení námitek).

87

Skutečnost, že Komise neuvedla možnost použití násobícího koeficientu pro zajištění odrazujícího účinku pokut uložených žalobkyním, nemůže představovat porušení jejich práva na obhajobu. V souladu s pokyny je totiž odrazující dosah pokut jednou ze skutečností, v závislosti na kterých musí být zjištěna závažnost protiprávních jednání (rozsudek Soudního dvora 17. července 1997, Ferriere Nord v. Komise, C-219/95 P, Recueil, s. I-4411, bod 33, a rozsudek BASF a UCB v. Komise, bod 72 výše, bod 45). Není možné od Komise vyžadovat, aby ve fázi oznámení námitek uvedla podrobněji všechny skutečnosti, které zamýšlí zohlednit při stanovení výše pokut.

88

V důsledku toho musí být rovněž zamítnuta výtka vycházející z porušení práva na obhajobu.

89

S ohledem na vše výše uvedené nemůže projednávaný žalobní důvod obstát.

90

Zaprvé žalobkyně tvrdí, že Komise tím, že použila násobící faktor 3 na předběžnou částku pokuty, aby jí zajistila odrazující účinek, porušila zásadu rovného zacházení. Násobící faktor použitý za účelem odrazení na pokutu uloženou žalobkyním měl být totiž stejný nebo blížící se faktoru 1,25 použitému na společnost John Menzies, protože Nintendo je, pokud jde o obrat, více než dvacetkrát menší než společnost Itochu, ale pouze dvakrát větší než společnost John Menzies. V projednávaném případě je zvýšení pokuty uložené žalobkyním za účelem odrazení proporcionálně stejné jako zvýšení pokuty uložené společnosti Itochu a osmkrát vyšší než zvýšení použité na společnost John Menzies. V absolutní hodnotě je toto zvýšení 57krát vyšší než zvýšení pokuty uložené společnosti John Menzies.

91

Zadruhé žalobkyně tvrdí, že použití násobícího faktoru za účelem odrazujícího účinku s sebou neslo zvýšení celkové částky pokuty, která jim byla uložena, o 99,6 milionů eur. V tomto ohledu uplatňují, že Komise tím, že nevysvětlila, proč na ně musel být použit násobící koeficient 3 a proč bylo takové zvýšení nezbytné, zatímco v případě společnosti John Menzies bylo za dostatečné považováno zvýšení pokuty o 1,73 milionů eur, nesplnila svou povinnost uvést odůvodnění.

92

V odpovědi na argument Komise, podle kterého je rozdíl mezi zvýšením pokuty uloženým žalobkyním za účelem odrazení a zvýšením uloženým společnosti John Menzies možné vysvětlit tím, že Nintendo byla výrobcem dotčených výrobků, žalobkyně upřesňují, že zvýšení pokut za účelem odrazení se nesmí zakládat na postavení podniku v hospodářském řetězci, ale na nezbytnosti zajistit v budoucnosti dodržování práva hospodářské soutěže.

93

Nakonec mají žalobkyně za to, že Komise porušila pokyny tím, že použila násobící faktor za účelem odrazení již ve druhé fázi stanovení pokuty. Podle nich musí Komise ověřit, zda má pokuta dostatečný odrazující účinek, pouze ve vztahu ke konečné částce pokuty, to znamená po zvýšení z důvodu délky trvání protiprávního jednání a přitěžujících okolností.

94

Komise navrhuje zamítnutí všech výtek vznesených žalobkyněmi.

95

Pokud jde zaprvé o tvrzení, podle kterého Komise porušila zásadu rovného zacházení v rozsahu, v němž měl být násobící faktor, který na ně použila, stejný jako faktor použitý na společnost John Menzies, což je 1,25, a nikoliv 3, je třeba připomenout, že podle zásady rovného zacházení Komise nemůže zacházet se srovnatelnými situacemi rozdílně a s rozdílnými situacemi stejně, pokud takové zacházení není objektivně odůvodněné (viz rozsudek Soudu ze dne 25. října 2005, Groupe Danone v. Komise, T-38/02, Sb. rozh. s. II-4407, bod 453 a citovaná judikatura).

96

Přitom je třeba konstatovat, že Nintendo a John Menzies nejsou ani zdaleka ve srovnatelném postavení: nejenže jsou jejich podíly na prodeji dotčených výrobků ([důvěrné] ( 1 ) % a [důvěrné] %) velmi rozdílné, ale ani jejich postavení v systému distribuce (výrobce a velký výhradní distributor) nejsou srovnatelná. Komise tedy, aby zaručila odrazující účinek pokut, neporušila zásadu rovného zacházení.

97

Pokud jde o výtku vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění, stačí připomenout, že s ohledem na požadavky týkající se odůvodnění rozhodnutí přijatých v oblasti pokut (viz bod 53 výše) a s ohledem na své body 392 až 396 odůvodnění, není Rozhodnutí stiženo žádným nedostatkem odůvodnění ohledně odrazujícího účinku uložené pokuty.

98

Konečně není rovněž možné přijmout tvrzení, podle kterého Komise porušila pokyny v rozsahu, v němž mělo být zvýšení za účelem odrazení použito v konečné fázi stanovení pokut.

99

Tato výtka se zakládá na nesprávném výkladu pokynů. Pokyny totiž na cíl odrazujícího účinku odkazují v bodě 1A, podle kterého „bude […] nezbytné […] určit výši pokuty na úrovni, která zajistí její dostatečně odstrašující [odrazující] účinek“. Jak to již měl Soud příležitost upřesnit, nezbytnost zajistit takový účinek je obecným požadavkem, jímž se má Komise řídit při výpočtu pokuty a který nutně nevyžaduje, aby v rámci tohoto výpočtu byla vyhrazena zvláštní etapa pro celkové posouzení všech relevantních okolností pro účely dosažení tohoto cíle (viz v tomto smyslu rozsudek BASF a UCB v. Komise, bod 72 výše, bod 48).

100

Ze všech těchto skutečností vyplývá, že žalobní důvody směřující proti stanovení výchozí částky pokuty v závislosti na závažnosti musí být zamítnuty.

101

Žalobkyně vznesly v žalobě proti zvýšení pokuty z důvodu délky trvání protiprávního jednání dva žalobní důvody, vycházející jednak ze zjevně nesprávného posouzení, z nesprávného právního posouzení a z nedostatku odůvodnění v rozsahu, v němž Komise zvýšila pokutu za každý rok účasti na protiprávním jednání o 10 %, a jednak z nesprávného právního posouzení z důvodu zvýšení pokuty za první rok účasti na protiprávním jednání.

102

Jelikož žalobkyně prohlásily, že se vzdávají druhého žalobního důvodu (viz bod 26 výše), bude následně přezkoumán pouze první žalobní důvod.

103

Zaprvé žalobkyně uplatňují, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení a nesprávného právního posouzení tím, že použila maximální zvýšení o 10 % za každý úplný rok účasti na protiprávním jednání, což je celkové zvýšení o 65 %.

104

Podle žalobkyň by takový přístup byl přiměřený jen tehdy, pokud by závažnost protiprávního jednání byla každý rok stejná. Přitom tak tomu v projednávaném případě nebylo. Podle Rozhodnutí se totiž intenzita, účinek a zeměpisný rozsah protiprávního jednání v průběhu času vyvíjely. Protiprávní jednání tak bylo méně závažné v průběhu období čtyř let a tří měsíců mezi lednem 1991 a březnem 1995, než bylo v průběhu období dvou let a osmi měsíců od dubna 1995 do prosince 1997. Krom toho Komise nezohlednila žádost formulovanou v tomto smyslu žalobkyněmi v odpovědi na oznámení námitek.

105

Žalobkyně rovněž tvrdí, že Komise tím, že použila maximální zvýšení o 10 % za každý úplný rok účasti na protiprávním jednání, odchýlila se od praxe, kterou až dosud sledovala při stanovení pokut za dlouhodobá protiprávní jednání, tedy od praxe, ze které vyplývá, že takové zvýšení se používá jen pro roky, během kterých je protiprávní jednání nejzávažnější. Například ve věci Volkswagen I použila Komise maximální zvýšení o 10 % pouze pro čtyři roky, ve kterých bylo protiprávní jednání nejintenzivnější, přestože protiprávní jednání, které celkově trvalo deset let, mělo vliv na paralelní obchod během celého tohoto období.

106

Zadruhé Komise neodůvodnila nebo neodůvodnila právně dostačujícím způsobem tuto odchylku od její dřívější politiky a praxe.

107

Zatřetí v odpovědi na vysvětlení Komise, podle kterého bylo maximální zvýšení o 10 % odůvodněno velmi závažnou povahou protiprávního jednání ve všech fázích jeho provádění, zdůrazňují žalobkyně, že podle pokynů musí být velmi závažná povaha protiprávního jednání zohledněna jedině v okamžiku stanovení výchozí částky pokuty na základě závažnosti (bod 1A pokynů).

108

Konečně, ohledně argumentace Komise, podle které bylo maximální zvýšení z důvodu délky trvání protiprávního jednání odůvodněno relativně nízkou částkou určenou na základě závažnosti, odpovídají žalobkyně, že taková úvaha je v rozporu s pokyny a znamená trojnásobné zohlednění závažnosti, které vyplývá zaprvé ze stanovení výchozí částky na základě závažnosti ve výši 23 milionů eur, zadruhé z použití násobícího koeficientu za účelem odrazení, který se ale podle Komise týká rovněž závažnosti, a zatřetí z použití tohoto maximálního zvýšení o 10 % z důvodu délky trvání protiprávního jednání, aby se vyrovnala příliš nízká původně určená částka.

109

Komise zpochybňuje opodstatněnost všech těchto argumentů.

110

V souladu s bodem 1B pokynů má Komise možnost ohledně dlouhodobých protiprávních jednání (déle než pět let) zvýšit částku určenou podle závažnosti protiprávního jednání až o 10 % za rok protiprávního jednání.

111

V projednávaném případě Komise v bodě 397 odůvodnění Rozhodnutí konstatovala, že se žalobkyně po dobu šesti let a jedenácti měsíců účastnily na protiprávním jednání, což je dlouhá doba ve smyslu pokynů, a z důvodu jeho trvání zvýšila pokutu o 65 %. Komise tak respektovala pravidla, které si v pokynech stanovila. Navíc toto zvýšení o 65 % není v projednávaném případě s ohledem na délku trvání protiprávního jednání nepřiměřené.

112

Pouhá skutečnost, že si Komise vyhradila možnost zvýšení za rok protiprávního jednání až o 10 %, ji nijak nezavazuje stanovit tuto sazbu v závislosti na intenzitě protiprávního jednání nebo dále na různých stupních účasti každého z pachatelů.

113

V důsledku toho tvrzení, podle kterého – jelikož mělo vytýkané protiprávní jednání velmi proměnlivou intenzitu a závažnost – měla Komise použít nižší sazbu zvýšení přinejmenším pro část příslušné doby, nemůže být přijato. Zvýšení pokuty v závislosti na době trvání není totiž omezeno na předpoklad, že existuje přímý vztah mezi dobou trvání a zvýšenou újmou způsobenou cílům Společenství sledovaným pravidly hospodářské soutěže (rozsudky Soudu ze dne 12. července 2001, Tate & Lyle a další v. Komise, T-202/98, T-204/98 a T-207/98, Recueil, s. II-2035, bod 106; a ze dne , Michelin v. Komise, T-203/01, Recueil, s. II-4071, bod 278).

114

V rozporu s tím, co vznáší žalobkyně, Komise ve své žalobní odpovědi neuvedla, že maximální zvýšení pokuty z důvodu délky trvání protiprávního jednání bylo nezbytné pro vyrovnání relativně nízké částky určené na základě závažnosti, ale pouze to, že zohlednila proměnlivou intenzitu protiprávního jednání při stanovení výchozí částky pokuty na základě závažnosti.

115

Pokud jde o odkaz žalobkyň na rozhodnutí přijatá Komisí dříve, zejména ve věci Volkswagen I, je třeba připomenout, že rozhodovací praxe Komise sama o sobě nemůže vytvářet právní rámec pro pokuty v oblasti hospodářské soutěže (viz judikatura citovaná v bodě 75 výše).

116

Za takových okolností Komisi nepříslušelo, aby vysvětlila, proč sazba zvýšení z důvodu délky trvání protiprávního jednání použitá v projednávaném případě byla odlišná od sazby použité v dřívějších rozhodnutích. Komise v tomto ohledu neporušila povinnost uvést odůvodnění, která jí přísluší na základě článku 253 ES.

117

Ze všech těchto úvah vyplývá, že žalobní důvod týkající se zvýšení pokuty z důvodu délky trvání protiprávního jednání musí být zamítnut jako neopodstatněný.

118

Žalobkyně zpochybňují vedoucí úlohu a úlohu podněcovatele protiprávního jednání, kterou jim Komise přisoudila. Za tímto účelem vznáší dva žalobní důvody, vycházející zaprvé ze zjevně nesprávného posouzení a nesprávného právního posouzení a zadruhé z nesoudržnosti s dřívější rozhodovací praxí Komise, jakož i z porušení zásady zákazu diskriminace a povinnosti uvést odůvodnění.

119

Žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení a nesprávného právního posouzení tím, že dospěla k závěru, že úloha, kterou hrály v protiprávním jednání, představuje přitěžující okolnost, a v důsledku toho zvýšila pokutu.

120

V tomto ohledu nejdříve připomínají, že v rámci vertikálních protiprávních jednání se úloha výrobce a vedoucí úloha v praxi zaměňují. Žalobkyně dále upřesňují, že aby úloha podniku představovala přitěžující okolnost, je nezbytné, aby činila protiprávní jednání nebo účast podniku na tomto protiprávním jednání závažnější než by tomu bylo bez jeho zásahu ve vedoucí úloze.

121

V projednávaném případě nic v Rozhodnutí nenaznačuje, že úloha, kterou hrála Nintendo, šla jednak nad rámec úlohy, kterou má jako výrobce, a jednak zhoršila protiprávní jednání.

122

Konkrétněji se skutečnosti potvrzující vedoucí úlohu společnosti Nintendo při kartelové dohodě a podněcování k ní, jak byly uvedeny v bodech 228 až 238 odůvodnění Rozhodnutí, vztahují ke třem druhům chování, a sice „kontrole“, „uskutečňování“ a „dodržování“ protiprávního jednání. „Kontrola“ se týká kontroly paralelního obchodu, zatímco „dodržování“ se týká skutečnosti, že NOE příležitostně hledala podporu u jiných společností skupiny Nintendo. Přitom žádná z těchto kategorií chování nezhoršuje protiprávní jednání nebo úlohu, kterou v něm hrála Nintendo. Pokud jde o „uskutečňování“ protiprávního jednání, skutečnosti uvedené v bodě 237 odůvodnění Rozhodnutí, které se k němu vztahují, prokazují, že Nintendo byla značně ovlivněna svými nezávislými distributory. Tyto skutečnosti se tedy přinejmenším částečně dají vysvětlit jako reakce na žádosti distributorů, aby se jednalo, a nikoliv jako „extrémní případ organizace a uskutečňování protiprávního jednání“, jak tvrdí Komise ve své žalobní odpovědi.

123

Konečně ve své replice žalobkyně zdůrazňují, že Komise odkázala na svou dřívější rozhodovací praxi ve věcech týkajících se horizontálních kartelových dohod. Komise tak připustila, že se žalobkyněmi mělo být zacházeno, jako kdyby se účastnily na kartelu, třebaže jim odepřela prospěch ze sdělení o spolupráci.

124

Komise zpochybňuje všechny argumenty žalobkyň.

125

Úvodem je třeba zdůraznit, že zohlednění vedoucí úlohy je v souladu s judikaturou a pokyny.

126

Pokud jde o judikaturu, bylo rozhodnuto, že pokud se protiprávního jednání dopustilo více podniků, je třeba přezkoumat v rámci stanovení výše pokut závažnost účasti každého z nich (rozsudek Soudního dvora ze dne 16. prosince 1975, Suiker Unie a další v. Komise, 40/73 až 48/73, 50/73, 54/73 až 56/73, 111/73, 113/73 a 114/73, Recueil, s. 1663, bod 623), což zejména předpokládá prokázání jejich rolí v protiprávním jednání po dobu jejich účasti na něm (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne , Komise v. Anic Partecipazioni, C-49/92 P, Recueil, s. I-4125, bod 150). Z toho vyplývá zejména, že „vedoucí úloha“ jednoho nebo více podniků v rámci kartelové dohody musí být zohledněna pro účely výpočtu výše pokuty v rozsahu, v jakém podniky, které takovou úlohu zastávaly, musejí z tohoto důvodu nést zvláštní odpovědnost v porovnání s ostatními podniky (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne , IAZ International Belgium a další v. Komise, 96/82 až 102/82, 104/82, 105/82, 108/82 a 110/82, Recueil, s. 3369, body 57 a 58, a ze dne , Finnboard v. Komise, C-298/98 P, Recueil, s. I-10157, bod 45; rozsudek Soudu ze dne , Mayr-Melnhof v. Komise, T-347/94, Recueil, s. II-1751, bod 291).

127

Pokud jde o pokyny, ty ve svém bodě 2 stanoví pod názvem přitěžující okolnosti demonstrativní výčet okolností, které mohou vést ke zvýšení základní částky pokuty a mezi které patří konkrétně „vedoucí úloha při protiprávním jednání nebo podněcování k němu“.

128

V projednávané věci je třeba uvést, že Komise při vyvození závěru, že Nintendo měla vedoucí úlohu při dotčeném protiprávním jednání a podněcovala k němu, odkázala na řadu skutečností (viz body 228 až 238 a 406 odůvodnění Rozhodnutí). Komise totiž uvedla, že Nintendo kontrolovala, uskutečňovala a zajišťovala dodržování určitého množství opatření směřujících k omezení paralelního obchodu.

129

Je třeba konstatovat, že Komise se nedopustila pochybení tím, že měla za to, že tyto skutkové okolnosti, jejichž existenci žalobkyně nezpochybnily, znamenají, že měla vedoucí úlohu při protiprávním jednání a podněcovala k němu.

130

V rozporu s tvrzením žalobkyň není k tomu, aby byl podnik kvalifikován jako „vůdčí“ a aby se zvýšila pokuta, která mu byla uložena, nezbytné prokázat, že kdyby uvedený podnik nehrál vedoucí úlohu, bylo by spáchané protiprávní jednání méně závažné. Takový argument totiž zaměňuje posouzení závažnosti protiprávního jednání jako celku za přezkum závažnosti týkající se účasti každého z dotyčných podniků v souvislosti s přezkumem přitěžujících a polehčujících okolností.

131

Žalobkyně rovněž nemohou tvrdit, že taková vedoucí úloha při protiprávním jednání nebo podněcování k němu může být konstatována pouze v rámci horizontálních kartelových dohod, a nikoliv v rámci vertikálních kartelových dohod, jako je ta, které se týká projednávaný případ. Skutečnost, že se tato úloha, pokud jde o taková omezení, obecně zaměňuje s rolí výrobce, totiž nevylučuje možnost zohlednit takovou přitěžující okolnost pro účely výpočtu výše pokuty.

132

Pokud jde konečně o argument vycházející s neslučitelnosti závěru, podle kterého měla Nintendo vedoucí úlohu na kartelové dohodě, s odmítnutím Komise použít sdělení o spolupráci, je třeba konstatovat, že žalobkyně neuvedly, v čem v rámci výpočtu výše pokut existuje vazba mezi použitím tohoto sdělení a posouzením existence přitěžujících okolností ve vztahu k podnikům.

133

S ohledem na výše uvedené je třeba projednávaný žalobní důvod zamítnout.

134

Žalobkyně uplatňují, že Komise se tím, že použila zvýšení pokuty o 50 % s ohledem na vedoucí roli společnosti Nintendo při protiprávním jednání a podněcování k němu, odchýlila od své dřívější praxe v oblasti vertikálních protiprávních jednání. Tato odchylka je natolik podstatná, že představuje porušení zásady zákazu diskriminace. Role společnosti Nintendo totiž nebyla významnější než role výrobců dotčených v dřívějších věcech v oblasti vertikálních dohod, ve kterých byly pro přitěžující okolnosti uloženy podstatně nižší zvýšení, jako zvýšení o 20 % použité ve věcech Volkswagen I a II.

135

Navíc Komise neodůvodnila nebo neodůvodnila právně dostačujícím způsobem takovou odchylku od své dřívější politiky a praxe.

136

Komise popírá všechny argumenty vznesené žalobkyněmi.

137

Pokud jde o výtku vycházející z toho, že se Komise odchýlila od své dřívější praxe v oblasti vertikálních protiprávních jednání, stačí připomenout, že rozhodovací praxe Komise nemůže vytvářet právní rámec pro pokuty v oblasti hospodářské soutěže (viz judikatura uvedená v bodě 75 výše). Z toho vyplývá, že výtka vycházející z porušení zásady zákazu diskriminace, která se opírá o rozdíl mezi zvýšením použitým v projednávaném případě a zvýšením použitým v jiných věcech, musí být rovněž zamítnuta.

138

Za takových okolností Komisi nepříslušelo, aby vysvětlila, proč bylo zvýšení použité v projednávaném případě odlišné od zvýšení použitého v jejích dřívějších rozhodnutích. V každém případě Rozhodnutí (viz body 228 až 238 a 406 odůvodnění) jasně uvádí skutečnosti, které Komise zohlednila, a odpovídá tak požadavkům v oblasti odůvodnění, jak vyplývají z judikatury (viz bod 53 výše)]. Komise tak neporušila povinnost uvést odůvodnění, která jí přísluší na základě článku 253 ES.

139

Je tedy třeba zamítnout tento žalobní důvod.

140

Pro úplnost žalobkyně poznamenávají, že Komise nikdy neuložila tak vysoké procento (25 %) ani tak vysokou finanční sankci (28,5 milionů eur) z důvodu přitěžujících okolností vyplývajících z pokračování v protiprávním jednání. Takové zvýšení je zjevně přehnané, zejména ve srovnání s výchozí částkou pokuty ve výši 23 milionů eur stanovenou z důvodu závažnosti protiprávního jednání.

141

Komise odmítá všechna tato tvrzení.

142

Soud připomíná, že Komise má právo zohlednit skutečnost, že po zahájení šetření podnik pokračoval v protiprávním jednání, jakožto přitěžující okolnost, protože takové chování svědčí o zvláštním odhodlání účastníků kartelové dohody pokračovat v protiprávním jednání navzdory riziku, že jim bude uložena sankce (rozsudek LR AF 1998 v. Komise, bod 84 výše, bod 369).

143

V projednávaném případě žalobkyně nezpochybňují samotný princip takového zvýšení pokuty, ale sazbu tohoto zvýšení.

144

Zvýšení pokuty o 25 % uložené společnosti Nintendo z důvodu pokračování v protiprávním jednání se zdá odůvodněné okolnostmi projednávaného případu. Ze skutečností uvedených Komisí v Rozhodnutí, jejichž věcná správnost není nijak zpochybněna, totiž vyplývá, že NOE a NCL pokračovaly v protiprávním jednání poté, co se dozvěděly o šetření Komise. Skutečnosti uvedené v bodě 410 odůvodnění Rozhodnutí prokazují krom toho zcela zvláštní odhodlání společností NOE a NCL pokračovat v protiprávním jednání v průběhu let 1996 a 1997, to znamená během téměř dvou let od okamžiku, kdy se dozvěděly o šetření, což bylo nejpozději v červnu roku 1995.

145

Za těchto okolností měla Komise právo považovat toto pokračování žalobkyň v protiprávním jednání za přitěžující okolnost, a v důsledku toho zvýšit uloženou pokutu o 25 %.

146

Projednávaný žalobní důvod musí být tedy zamítnut.

147

Žalobkyně tvrdí, že jejich spolupráce a všechny polehčující okolnosti si zaslouží značně vyšší snížení pokuty než snížení o 25 %, které jim bylo přiznáno. Existují totiž různé skutečnosti, na jejichž základě mohlo být přiznáno podstatnější snížení, a sice použití sdělení o spolupráci na projednávaný případ, rovné zacházení se společností John Menzies, správná kvalifikace spolupráce nabídnuté žalobkyněmi a zohlednění vyrovnání zaplacených třetím osobám a programu slučitelnosti s právem hospodářské soutěže přijatého žalobkyněmi.

148

Žalobkyně uplatňují, že se Komise tím, že odmítla použít sdělení o spolupráci, a tím, že je z toho důvodu připravila o možnost mít prospěch z maximálního snížení pokuty o 50 % stanoveného v bodě D tohoto sdělení, dopustila nesprávného právního posouzení a zjevně nesprávného posouzení.

149

Žalobkyně tvrdí, že dobrovolně přiznaly protiprávní jednání a zcela spolupracovaly s Komisí ode dne 23. prosince 1997. Nintendo tak byla prvním podnikem, který učinil dobrovolné doznání, a tedy prvním podnikem, který spolupracoval s Komisí. Dle vědomosti žalobkyň neexistuje jiný případ tak podstatné a spontánní spolupráce jako ta, kterou poskytly v projednávaném případě.

150

Pokud jde konkrétněji o odmítnutí Komise použít sdělení o spolupráci z důvodu, že se tato věc týká vertikálního protiprávního jednání, a nikoliv tajné kartelové dohody, žalobkyně uplatňují, že takové odmítnutí je neslučitelné se skutečností, že s dotčeným protiprávním jednáním bylo co se týče sankcí zacházeno jako s tajnou kartelovou dohodou. Podle žalobkyň Komise nemůže tvrdit, že výše pokuty je odůvodněna tím, že protiprávní jednání bylo srovnatelné s horizontální kartelovou dohodou a současně v rámci přezkumu polehčujících okolností popírat, že se jedná o takovou kartelovou dohodu. Krom toho veškeré chování, které podle sdělení o spolupráci opravňuje ke snížení pokuty, musí být považováno za „polehčující okolnost“ ve smyslu pokynů. Komise je proto, když zamýšlí uložit pokutu, povinna zohlednit všechny polehčující okolnosti a zejména ty, které zmiňuje v uvedeném sdělení.

151

V tomto ohledu žalobkyně tvrdí, že přinejmenším spadají pod ustanovení bodu D odstavce 2 první a druhé odrážky sdělení o spolupráci, které stanoví snížení pokuty o 10 až 50 %, pokud podnik jednak před odesláním oznámení námitek poskytne Komisi informace, dokumenty nebo jiné důkazy, které přispívají k prokázání existence spáchaného protiprávního jednání, a jednak po obdržení oznámení námitek informuje Komisi, že nezpochybňuje věcnou správnost skutkových zjištění, na kterých Komise založila svá obvinění.

152

Dokumentace poskytnutá žalobkyněmi dobrovolně před oznámením námitek totiž představuje 74 % dokumentů, o které se Komise v oznámení námitek opřela, a 84 % dokumentů, o které se opřela v Rozhodnutí. Komise to krom toho uznala v bodě 216 oznámení námitek. Navíc žalobkyně akceptovaly nejen skutečnosti zjištěné Komisí v oznámení námitek, ale rovněž závěry, které z nich vyvodila.

153

S ohledem na všechny tyto skutečnosti se žalobkyně domnívají, že by měly mít prospěch z maximálního snížení pokuty o 50 % stanoveného v bodě D sdělení o spolupráci. To je krom toho v souladu s praxí Komise, která spočívá v přiznávání podstatných snížení pokuty v rozmezí od 30 do 50 % podnikům, jejichž spolupráce byla zjevně méně úplná a rozsáhlá než spolupráce poskytnutá žalobkyněmi.

154

Žalobkyně odkazují zejména na věc zvanou „Nathan Bricolux“ [rozhodnutí Komise 2001/135/ES ze dne 5. července 2000 v řízení podle článku 81 [ES] (Věc COMP.F.1/36.516 – Nathan-Bricolux) (Úř. věst. L 54, s. 1), bod 134 odůvodnění], ve kterém Komise přiznala snížení pokuty o 40 % z důvodu spolupráce, která nevedla až k dobrovolnému předložení listinných důkazů. Uvádí rovněž věc Předizolované trubky, ve které Soudní dvůr snížil pokutu společnosti ABB o 30 % za to, že poskytla Komisi důkazy o původu kartelové dohody, čímž pomohla prokázat skutečnosti týkající se protiprávního jednání, a další snížení za to, že nezpochybnila skutková zjištění po odeslání oznámení námitek.

155

Konečně podle žalobkyň nemůže být přijat argument Komise, podle kterého mají důkazy sníženou hodnotu, pokud nedošlo k rychlé spolupráci. Žalobkyně totiž již byly potrestány zvýšením pokuty o 25 % z důvodu přitěžujících okolností za to, že pokračovaly v protiprávním jednání, takže malé snížení pokuty z důvodu opožděné spolupráce vede k dvojímu zohlednění, což porušuje zásadu ne bis in idem. V každém případě snížení pokuty z důvodu spolupráce nezávisí na chronologickém pořadí, ve kterém jsou důkazy poskytovány [viz v tomto smyslu rozhodnutí Komise 2001/418/ES ze dne 7. června 2000, v řízení podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/36.545/F3 – Aminokyseliny) (Úř. věst. L 152, s. 24) a rozhodnutí Komise 2002/742/ES ze dne , v řízení podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/E-1/36.604 – Kyselina citronová) (Úř. věst. 2002, L 239, s. 18)].

156

Komise zpochybňuje všechny výtky vznesené žalobkyněmi.

157

Zaprvé je třeba vyloučit použití sdělení o spolupráci v projednávaném případě. Z tohoto sdělení, jehož cílem je podnítit podniky, aby odhalily existenci kartelových dohod, které je obzvláště těžké vypátrat, totiž jasně vyplývá, že se použije pouze v případech, které se týkají horizontálních protiprávních jednání, jako jsou kartely. Toto sdělení se vztahuje, podle bodu 1A prvního pododstavce, případů „tajných kartelových dohod, jejichž předmětem je určování cen, výrobních nebo prodejních kvót, rozdělení trhů nebo zákaz dovozu či vývozu“.

158

Pokud mají být argumenty žalobkyň chápány jako žádost o přiznání práva na obdobné uplatnění uvedeného sdělení v rozsahu, v němž se s protiprávním jednáním dotčeným v projednávaném případě zacházelo z pohledu sankcí jako s kartelem, tyto nemohou rovněž obstát. Jak totiž zdůrazňuje Komise, neexistuje vazba mezi kvalifikací dotčeného protiprávního jednání jako velmi závažného a posouzením spolupráce, která byla poskytnuta v průběhu správního řízení. Rovněž není možné tvrdit, že Komise byla povinna přiznat větší snížení pokuty, jelikož shledala existenci přitěžující okolnosti z důvodu pokračování v protiprávním jednání.

159

Žalobkyně se tedy nemohou dovolávat sdělení o spolupráci ani pravidel, které zakotvuje, aby se domohly práva na větší snížení pokuty z důvodu jejich spolupráce.

160

Zadruhé, pokud jde o posouzení rozsahu spolupráce poskytnuté žalobkyněmi, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury je snížení pokuty z důvodu spolupráce ve správním řízení odůvodněno úvahou, podle které taková spolupráce usnadňuje úkol Komise zjistit protiprávní jednání (rozsudky Soudu ze dne 14. května 1998, BPB de Eendracht v. Komise, T-311/94, Recueil, s. II-1129, bod 325, a Finnboard v. Komise, T-338/94, Recueil, s. II-1617, bod 363). Proto k tomu, aby snížení pokuty z důvodu spolupráce bylo odůvodněné, se podnik musí chovat takovým způsobem, aby Komisi usnadnil plnění úlohy spočívající ve zjištění a stíhání protiprávních jednání porušujících pravidla hospodářské soutěže Společenství (viz rozsudek Soudu ze dne , JFE Engineering a další v. Komise, T-67/00, T-68/00, T-71/00 a T-78/00, Sb. rozh. s. II-2501, bod 499 a citovaná judikatura).

161

I když Komise nemůže v rámci svého posouzení spolupráce poskytnuté účastníky kartelové dohody porušit zásadu rovného zacházení, což je otázka, která bude přezkoumána dále, má široký prostor pro uvážení pro posouzení kvality a užitečnosti spolupráce poskytnuté jednotlivými účastníky kartelové dohody (rozsudek Soudního dvora ze dne 10. května 2007, SGL Karbon v. Komise, C-328/05 P, Sb. rozh. s. I-3921, bod 88). Pouze zjevně nesprávné posouzení tedy může být protiprávní.

162

V projednávaném případě nic neumožňuje dospět k závěru, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že přiznala žalobkyním snížení pokuty z důvodu spolupráce o 25 %. Obzvláště, a to podobně jako v případech, ve kterých se použije sdělení o spolupráci, není určující skutečnost, že spolupráce šla nad rámec nezpochybnění věcné správnosti skutkových zjištění, jelikož Komise při posouzení úrovně snížení pokuty, kterou z tohoto důvodu zamýšlí přiznat, disponuje širokým prostorem pro uvážení.

163

Zbývá nicméně přezkoumat, zda Komise neporušila zásadu rovného zacházení tím, že společnosti John Menzies přiznala podstatně vyšší snížení pokuty, která jí byla uložena, než bylo snížení přiznané žalobkyním.

164

Žalobkyně nejdříve tvrdí, že Komise porušila zásadu rovného zacházení tím, že jim přiznala snížení o 25 % z důvodu spolupráce oproti 40 % přiznaným společnosti John Menzies, ačkoliv její dobrovolná spolupráce byla poskytnuta dřív a byla značně širší než spolupráce společnosti John Menzies.

165

V odpovědi na argument Komise, podle kterého byl dopis ze dne 23. prosince 1997 pouze nabídkou spolupráce, žalobkyně upřesňují, že jak v oznámení námitek (bod 217), tak v Rozhodnutí (bod 458 odůvodnění), Komise tvrdí, že Nintendo přiznala protiprávní jednání v prosinci 1997. V každém případě účastník nemusí být prvním, kdo poskytne důkazy, aby měl právo na snížení pokuty o 50 % s ohledem na bod D, odstavec 2 druhou odrážku sdělení o spolupráci. Procentní podíl snížení závisí ve skutečnosti na hodnotě předložených důkazů. V tomto ohledu žalobkyně připojují k replice důkazy poskytnuté Komisi, které samy o sobě odůvodňují snížení přinejmenším o 50 %.

166

Žalobkyně se krom toho domnívají, že rozdíl v zacházení ve vztahu ke společnosti John Menzies nebyl v Rozhodnutí správně odůvodněn.

167

Komise poznamenává, pokud jde o argument žalobkyň, podle kterého jejich spolupráce předcházela spolupráci společnosti John Menzies, že tento argument se opírá pouze o dopis ze dne 23. prosince 1997, který zaslaly Komisi. Přitom tento dopis představoval pouze nabídku spolupráce, která se konkretizovala později, a sice dne , tedy po nabídce společnosti John Menzies ze dne . Tento dopis totiž neobsahoval ani popření dřívějších písemných vyjádření, ani uznání protiprávního jednání. Žalobkyně v něm sice něco přiznaly, ale aniž by uvedly, o co se mohlo jednat a co by mohlo umožnit Komisi opřít se pouze o tento dopis jako o důkaz zapojení žalobkyň do protiprávního jednání.

168

Výtka týkající se nedostatku odůvodnění není opodstatněná, jelikož Rozhodnutí upřesňuje důvody, pro které bylo žalobkyním přiznáno menší snížení, a sice rychlejší spolupráci společnosti John Menzies a méně průkaznou hodnotu sdělení žalobkyň ze dne 21. ledna 1998 (body 455 až 460 odůvodnění Rozhodnutí).

169

Z bodu 3 šesté odrážky pokynů, ustanovení, které je použitelné v projednávaném případě, vyplývá, že základní částka pokuty uložené podniku může být snížena, jestliže účinně spolupracoval při řízení, mimo oblast působnosti sdělení o spolupráci.

170

Z judikatury vyplývá, že v rámci posouzení spolupráce poskytnuté podniky v průběhu správního řízení zahájeného kvůli zakázané kartelové dohodě Komise nemůže přehlédnout zásadu rovného zacházení, která je obecnou zásadou práva Společenství a která je podle ustálené judikatury porušena, je-li se srovnatelnými situacemi zacházeno odlišně nebo s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněné (viz judikatura citovaná v bodě 95 výše).

171

Posouzení stupně spolupráce poskytnuté podniky nemůže záviset na čistě náhodných faktorech. Rozdíl v zacházení s dotčenými podniky musí být dán nesrovnatelnou mírou spolupráce zejména v rozsahu, v němž byly poskytnuty různé informace nebo byly tyto informace poskytnuty v různých fázích správního řízení nebo za okolností, které nejsou obdobné (viz rozsudek Groupe Danone v. Komise, bod 95 výše, bod 454 a citovaná judikatura).

172

Pokud tak podniky ve stejné fázi správního řízení a za obdobných okolností poskytují Komisi podobné informace týkající se skutečností, které jsou jim vytýkány, stupně jimi poskytnuté spolupráce musí být považovány za srovnatelné, s tím důsledkem, že s těmito podniky je, co se týče stanovení výše pokuty, která je jim uložena, třeba zacházet stejně (viz v tomto smyslu rozsudek JFE Engineering a další v. Komise, bod 160 výše, body 501 a 573 a citovaná judikatura).

173

V projednávaném případě Komise uvedla, pokud jde o rozsah spolupráce společnosti John Menzies na šetření, následující:

174

Pokud jde naopak o spolupráci nabídnutou společností Nintendo, Komise uvedla, že:

175

Z těchto zjištění vyplývá, že Komise jasně uvedla skutečnosti, které zohlednila při snížení pokut z důvodu spolupráce podniků, a že byla dodržena povinnost uvést odůvodnění, pokud jde o použití této polehčující okolnosti.

176

Pokud jde o dodržení zásady rovného zacházení, k tomu, aby se dospělo k závěru, že mezi příslušnými stupni spolupráce, kterou poskytly podniky, existuje výrazný rozdíl, je třeba porovnat poskytnutou spolupráci z hlediska jak časového, což znamená v prvé řadě přezkum stadia, ve kterém byla spolupráce poskytnuta, tak kvalitativního, což spočívá zadruhé ve srovnání podmínek, za kterých podniky spolupracovaly, a hodnoty informací, jež každý z nich sdělil z důvodu této spolupráce (viz bod 172 výše).

177

Pokud jde přitom o fáze správního řízení, během kterých dotčené podniky spolupracovaly, v projednávaném případě není zpochybněno, že k účinné spolupráci společnosti John Menzies došlo o málo dříve než ke spolupráci žalobkyň. Spontánní spolupráce společnosti John Menzies se totiž projevila jejím prohlášením ze dne 13. ledna 1998, zatímco spolupráce žalobkyň začala dne . Nicméně skutečnost, že žalobkyně začaly účinně spolupracovat s Komisí osm dní po společnosti John Menzies, neodůvodňuje sama o sobě, že snížení pokuty z důvodu spolupráce přiznané společnosti John Menzies je větší než to, které bylo přiznáno společnosti Nintendo.

178

V tomto ohledu je třeba připomenout, že aby byly považovány za srovnatelné, nemusí spolupráce podniků nezbytně začít stejný den, ale musí začít ve stejné fázi řízení.

179

Přitom ani z Rozhodnutí, ani ze spisu nevyplývá, že den, kdy společnost John Menzies začala spolupracovat, a den, kdy Komise obdržela informace od společnosti Nintendo, odpovídají rozdílným fázím šetření Komise. Komise krom toho na jednání v odpovědi na otázku Soudu potvrdila, že informace týkající se existence kartelové dohody poskytnuté společností Nintendo byly sděleny ve stejné fázi správního řízení jako informace poskytnuté společností John Menzies.

180

Z výše uvedeného vyplývá, že argument Komise, podle kterého měly informace a dokumenty předložené společností Nintendo nižší hodnotu než informace předložené společností John Menzies, neboť byly předány později, nelze přijmout. Žádné úvahy z hlediska časového proto nelze považovat za rozhodující pro účely srovnávacího posouzení hodnoty spolupráce (viz v tomto smyslu rozsudek Groupe Danone, bod 95 výše, bod 467).

181

Pokud jde dále o podmínky, za kterých dotčené podniky spolupracovaly s Komisí, z Rozhodnutí jasně vyplývá, že Nintendo, stejně jako John Menzies, spontánně poskytla dokumenty, které sloužily k prokázání existence a zeměpisného rozsahu protiprávního jednání.

182

Pokud jde dále o obsah informací poskytnutých společnostmi John Menzies a Nintendo, je třeba uvést, že podle Komise dopis ze dne 4. dubna 1996 zaslaný společností NOE společnosti John Menzies, jakož i odpověď této společnosti ze „velmi přispěly k prokázání rozsáhlé spolupráce […] s cílem zastavit paralelní vývozy“ (viz bod 456 odůvodnění Rozhodnutí). Přitom ze spisu, a zejména z dokumentu předloženého žalobkyněmi na jednání, k němuž mohla Komise vznést připomínky (viz bod 28 výše), vyplývá, že oba tyto dopisy, uvedené v bodech 127 až 131 odůvodnění Rozhodnutí, byly spontánně předloženy nejen společností John Menzies, ale rovněž společností Nintendo.

183

Spolupráce společnosti Nintendo na řízení zahájeném Komisí musí být tedy považována za srovnatelnou se spoluprácí poskytnutou společností John Menzies. Společnosti Nintendo měla být tedy z tohoto důvodu přiznána stejná úroveň snížení pokuty, jaká byla přiznána společnosti John Menzies, a sice 40 %, protože oba tyto podniky předložily relevantní dokumenty ve stejné fázi řízení.

184

Pokud jde dále o otázku, zda žalobkyně měly, jak uvádějí, mít prospěch z vyšší sazby snížení pokuty než 40 %, je třeba konstatovat, jak Komise uvedla v bodě 459 odůvodnění Rozhodnutí, že další dokumenty poskytnuté spontánně žalobkyněmi dne 21. ledna, a  nejenže přispěly k vylepšení znalostí, které měla o skutkovém stavu na základě vlastního šetření, ale „rovněž posloužily k prokázání účasti vícero účastníků, jakož i zeměpisného rozsahu protiprávního jednání“.

185

Z dokumentu předloženého žalobkyněmi na jednání, k němuž mohla Komise vznést připomínky, zejména vyplývá, že určité množství zjištění uvedených v Rozhodnutí, v bodech 103 až 108, 110, 116 až 119, 122 až 125, 127 až 130, 132, 133, 136, 138 až 150, 152 až 157, 160, 164 a 167 odůvodnění (týkajících se událostí ve Spojeném království a Irsku); v bodech 170 až 181 odůvodnění (týkající se události ve Španělsku); v bodech 182, 184 a 185 odůvodnění (týkajících se událostí v Nizozemsku); v bodech 187 až 189 odůvodnění (týkajících se událostí ve Francii); v bodech 190 až 197 odůvodnění (týkajících se událostí v Belgii a Lucembursku); v bodech 199 až 201 odůvodnění (týkajících se událostí v Německu); v bodech 204 a 206 až 209 odůvodnění (týkajících se událostí v Řecku); v bodech 210, 211 a 213 odůvodnění (týkajících se událostí v Portugalsku); v bodech 214 až 215 a 217 až 219 odůvodnění (týkajících se událostí v Itálii) a v bodech 223, 224, 226 a 227 odůvodnění (týkajících se událostí v Dánsku, Norsku, Švédsku, Finsku a na Islandu), spočívá na informacích poskytnutých společností Nintendo. V tomto ohledu je třeba konstatovat, že Nintendo, jakožto účastník všech sporných dohod o distribuci, byla schopna poskytnout přesné informace o znění a provádění těchto dohod.

186

Nicméně je třeba mít za to, že i přes značný objem poskytnutých informací, nebyly tyto dokumenty nezbytné k tomu, aby Komisi umožnily prokázat existenci dotčených dohod a jednání ve vzájemné shodě a tedy existenci vytýkaného protiprávního jednání. Údaje poskytnuté společností Nintendo nemohou být na rozdíl od dopisů ze dne 4. a 11. dubna 1996 (viz bod 182 výše) jako takové použity jako hlavní důkazní základ rozhodnutí konstatujícího protiprávní jednání na trhu se specializovanými konzolami videoher vyráběnými společností Nintendo a herními kazetami slučitelnými s těmito herními konzolami. V tomto ohledu je třeba připomenout, že informace, na kterých se zakládala zjištění v bodech 103 až 108, 110, 116 až 119, 122 až 125, 127 až 130, 132, 133, 136, 138 až 150, 152 až 157, 160, 164, 167, 170 až 182, 184, 185, 187 až 197, 199 až 201, 204, 206 až 211, 213 až 215, 217 až 219, 223, 224, 226 a 227 odůvodnění pouze umožnily upřesnit totožnost distributorů zapojených do protiprávního jednání a zeměpisný rozsah protiprávního jednání.

187

Z dokumentů ve spisu krom toho vyplývá, že určité množství těchto informací, a sice ty, na kterých se v Rozhodnutí zakládá bod 103 odůvodnění (existence, doba trvání a znění dohody o distribuci uzavřené mezi společnostmi Nintendo UK Ltd a Nintendo), body 108, 110, 123, 167 odůvodnění (skutečnosti týkající se dohod o distribuci uzavřených mezi společnostmi Nintendo a The Games), body 170, 171, 176 odůvodnění (existence, doba trvání a znění dohody o distribuci uzavřené mezi společnostmi Nintendo España, SA a Nintendo), bod 182 odůvodnění (znění formálních dohod uzavřených mezi společností Nintendo Netherlands BV a jejími zákazníky), bod 189 odůvodnění (dopis zaslaný společností Nintendo France SARL týkající se rizik vývozů z francouzského území), body 190, 191, 194, 196 odůvodnění (existence a znění dohod o distribuci v Belgii a Lucembursku), bod 199 odůvodnění (paralelní vývozy z Německa), bod 204 odůvodnění (znění dohody uzavřené mezi společnostmi Itochu Hellas EPE a Nintendo), body 210, 211 odůvodnění (znění a délka trvání dohod o distribuci uzavřených mezi společností Nintendo a jejími distributory v Portugalsku), 214, 215 (znění a délka trvání dohod o distribuci uzavřených mezi společností Nintendo a jejím distributorem v Itálii), Komise obdržela jako odpovědi na žádosti o informace, které zaslala žalobkyním (viz zejména body 86 až 93 odůvodnění Rozhodnutí a konkrétně body 86 a 87 odůvodnění, které se vztahují k výzvě Komise poskytnout informace zejména o distributorech a dceřiných společnostech a o obsahu formálních dohod o distribuci uzavřených mezi společností Nintendo a jejími distributory ve Francii, Německu, Itálii, Spojeném království, Řecku a Portugalsku), což jsou odpovědi, za které je snížení pokuty z důvodu spolupráce vyloučeno, protože jejich cílem je splnit povinnosti, které žalobkyním přísluší na základě čl. 11 odst. 4 a 5 nařízení č. 17 (viz v tomto smyslu rozsudek Groupe Danone v. Komise, bod 95 výše, bod 451 a citovaná judikatura). Údaje týkající se zeměpisného rozsahu sporné kartelové dohody a totožnosti distributorů do ní zapojených tedy neodůvodňují dodatečné snížení pokuty z důvodu účinné spolupráce společnosti Nintendo. Komise totiž byla schopna zjistit zeměpisný rozsah kartelové dohody a totožnost distributorů do ní zapojených i bez informací poskytnutých spontánně žalobkyněmi.

188

Z těchto úvah vyplývá, že spolupráce společnosti Nintendo neodůvodňovala snížení uložené pokuty o více než 40 %.

189

S ohledem na vše výše uvedené musí být projednávaný žalobní důvod zčásti přijat a v důsledku toho Rozhodnutí změněno tak, že se žalobkyním přizná totožná sazba snížení pokuty, jako je sazba přiznaná společnosti John Menzies. Konkrétní důsledky této změny budou upřesněny níže.

190

Žalobkyně se domnívají, že Komise porušila jejich právo na obhajobu tím, že v neprospěch žalobkyň změnila své posouzení skutkových okolností projednávaného případu nebo právní závěry, které z nich vyvodila. V tomto ohledu žalobkyně poznamenávají, že v bodě 216 oznámení námitek Komise prohlásila, že zohlednila „příspěvek žalobkyň k prokázání existence protiprávního jednání“, zatímco v Rozhodnutí prohlásila, že poskytnuté dokumenty pouze přispěly k potvrzení existence protiprávního jednání.

191

Komise navrhuje zamítnutí projednávaného žalobního důvodu.

192

Je třeba připomenout, že výlučným cílem žaloby žalobkyň je dosáhnout zrušení nebo snížení pokuty, která jim byla uložena.

193

Proto musí být projednávaný žalobní důvod prohlášen za irelevantní v rozsahu, v němž žalobkyně neuvádí, v čem mohl mít terminologický rozdíl mezi oznámením námitek a Rozhodnutím, který se týká jejich příspěvku k prokázání protiprávního jednání, vliv na výši pokuty, která jim byla uložena.

194

V každém případě čl. 19 odst. 1 nařízení č. 17 a článek 7 nařízení Komise (ES) č. 2842/98 ze dne 22. prosince 1998 o slyšení stran v určitých jednáních podle článků [81 ES] a [82 ES] (Úř. věst. L 354, s. 18; Zvl. vyd. 07/04, s. 204) stanoví výslovně, že pokud se Komise chystá uložit pokutu, musí mít dotčené podniky příležitost vyjádřit se k výtkám, které vznesla. Prostřednictvím jejich vyjádření k délce trvání, závažnosti a předvídatelnosti protisoutěžní povahy protiprávního jednání je tedy před Komisí zajištěno právo dotyčných podniků na obhajobu, pokud jde o stanovení výše pokuty (rozsudek Soudu ze dne , Tetra Pak v. Komise, T-83/91, Recueil, s. II-755, bod 235).

195

V důsledku toho je třeba projednávaný žalobní důvod zamítnout.

196

Podle žalobkyň Komise porušila zásadu ochrany legitimního očekávání jednak tím, že nesnížila pokutu o částku odpovídající platbě vyrovnání, která nabídly třetím osobám identifikovaným v oznámení námitek, a jednak tím, že nezohlednila program slučitelnosti s právem hospodářské soutěže, který zavedly.

197

Pokud jde o vyrovnání zaplacená třetím osobám, žalobkyně zaprvé připomínají, že tato vyrovnání, která byla v Rozhodnutí kvalifikována jako „podstatná“, odpovídala částce 375000 eur.

198

Zadruhé žalobkyně zdůrazňují, že platba těchto vyrovnání se uskutečnila až po ujištění, že přijetí těchto opatření bude relevantní pro výpočet pokuty, které Komise poskytla na schůzce dne 15. prosince 1998. V tomto ohledu žalobkyně upřesňují, že legitimní očekávání vzniká, pokud vysoký úředník Komise, kterého pověřila určitou věcí, poskytne v rámci formálního šetření přesná ujištění a ví přitom, že podnik, který je vyšetřován, na základě těchto ujištění vynaloží značné výdaje.

199

Zatřetí Komise uznala, že platba vyrovnání třetím osobám představovala „polehčující okolnost“ ve smyslu pokynů (body 421 až 464 odůvodnění Rozhodnutí). Nicméně žalobkyním nepřiznala žádné snížení pokuty v hospodářském smyslu slova, protože pokuta byla snížena jen o 300000 eur.

200

Konečně, zacházení Komise s žalobkyněmi nepodněcuje další podniky k tomu, aby v budoucnu taková vyrovnání dobrovolně zaplatily.

201

Komise zpochybňuje všechny tyto argumenty.

202

Tímto žalobním důvodem žalobkyně naznačují, že v rozporu s ujištěními, které Komise poskytla na schůzce dne 15. prosince 1998, nepřihlédla Komise nebo nepřihlédla dostatečně jednak k vyrovnáním, která nabídly třetím osobám, a jednak k programu dodržování právních předpisů, který zavedly pro své zaměstnance.

203

V tomto ohledu je třeba připomenout, že právo domáhat se ochrany legitimního očekávání se obzvláště vztahuje na každého jednotlivce, který se nachází v situaci, kdy u něj správa Společenství vyvolala podloženou naději. Naopak nikdo se nemůže dovolávat porušení této zásady v případě, že mu správní orgán neposkytl přesná ujištění (viz rozsudek Soudu ze dne 9. července 2003, Cheil Jedang v. Komise, T-220/00, Recueil, s. II-2473, bod 33 a citovaná judikatura).

204

Pokud jde nejdříve o vyrovnání nabídnutá společností Nintendo poškozeným třetím osobám, je třeba připomenout, že se Komise rozhodla snížit pokutu uloženou společnostem NOE a NCL o 300000 eur, aby zohlednila vyrovnání, která nabídly třetím osobám identifikovaným v oznámení námitek jako osoby, které utrpěly finanční újmu z důvodu protiprávních jednání (viz body 440 a 441 odůvodnění Rozhodnutí).

205

Ze spisu vyplývá, že celková částka plateb třetím osobám je 375000 eur.

206

Přitom v rozporu s tvrzením žalobkyň je Komise nikdy neujistila, že všechny tyto platby budou odečteny z uložené pokuty.

207

Jak vyplývá z protokolu jednání ze dne 15. prosince 1998, zástupce Komise pouze uvedl, že platba vyrovnání třetím osobám „bude relevantní pro výpočet pokuty“. Toto prohlášení nemůže být v žádném případě kvalifikováno jako přesné a nepodmíněné ujištění, že budou všechna tato vyrovnání odečtena od konečné částky pokuty.

208

V každém případě, aby mohlo vzniknout legitimní očekávání, musí poskytnutá ujištění vyplývat z oprávněných a spolehlivých zdrojů (viz v tomto smyslu, pokud jde o prohlášení generálního ředitele příslušného v oblasti hospodářské soutěže, rozsudek Soudu ze dne 29. dubna 2004, Tokai Carbon a další v. Komise, T-236/01, T-239/01, T-244/01 až T-246/01, T-251/01 a T-252/01, Recueil, s. II-1181, body 152 a 153). S ohledem na výlučnou pravomoc kolegia členů Komise k přijímání rozhodnutí ukládajícího pokutu, nemůže úředník Komise v žádném případě poskytnout společnosti Nintendo na neformální schůzce s jejími zástupci přesná ujištění vyplývající z oprávněného a spolehlivého zdroje ohledně odpočtu vyrovnání nabídnutých třetím osobám z konečné částky pokuty.

209

Z toho vyplývá, že nemůže být přijata výtka vycházející z porušení zásady ochrany legitimního očekávání s ohledem na zohlednění vyrovnání nabídnutých společností Nintendo třetím osobám při stanovení konečné částky pokuty.

210

Tyto úvahy platí rovněž pro zohlednění programu dodržování práva hospodářské soutěže zavedeného společností Nintendo.

211

V každém případě Komise nebyla nijak povinna zohlednit zavedení programu slučitelnosti, který, i za předpokladu, že může být považován za formu spolupráce, byl zahájen podnikem z vlastní iniciativy, a nikoliv v důsledku přesných ujištění poskytnutých Komisí.

212

V důsledku toho nemůže být projednávaný žalobní důvod přijat.

213

Jak vyplývá z bodů 169 až 189 výše, je třeba změnit Rozhodnutí v rozsahu, v němž uvádí sazbu snížení z důvodu spolupráce žalobkyň pouze ve výši 25 %.

214

Ve zbývající části zůstávají úvahy Komise uvedené v Rozhodnutí, jakož i metoda stanovení pokut použitá v projednávaném případě, nezměněny.

215

Konečná částka pokuty se tedy stanoví následně: základní částka pokuty (113,85 milionů eur) se zvýší o 75 % z důvodu jednak vedoucí úlohy společnosti Nintendo v kartelové dohodě (50 %), a jednak pokračování v protiprávním jednání (25 %), což je částka 199,2375 milionů eur. Tato částka se sníží o 40 % z důvodu spolupráce a o částku 300000 eur z důvodu vyrovnání nabídnutých žalobkyněmi třetím osobám, což vede k celkové částce 119,2425 milionů eur.

216

Podle čl. 87 odst. 3 jednacího řádu může Soud rozdělit náklady řízení mezi účastníky řízení nebo rozhodnout, že každý z nich nese vlastní náklady, pokud každý účastník měl ve věci částečně úspěch i neúspěch. Za těchto podmínek je důvodné rozhodnout, že každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

SOUD (osmý senát)

rozhodl takto:

Skutečnosti předcházející sporu

1. Dotčené podniky

2. Správní řízení

Šetření týkající se odvětví videoher (věc IV/35.587 PO Video Games)

Doplňující šetření týkající se zvláště systému distribuce Nintendo (věc IV/35.706 PO Nintendo Distribution)

Šetření v důsledku stížnosti podané Omega Electro BV (věc IV/36.321 Omega – Nintendo)

3. Sporné rozhodnutí

Řízení a návrhová žádání účastnic řízení

Právní otázky

1. Ke stanovení předběžné výchozí částky pokuty uložené žalobkyním

Argumenty účastnic řízení

Závěry Soudu

2. Ke zvýšení předběžné výchozí částky pokuty uložené žalobkyním za účelem zajištění dostatečného odrazujícího účinku

K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze zjevně nesprávného právního posouzení, porušení zásad proporcionality a ne bis in idem, jakož i práva na obhajobu a z nesoudržnosti s dřívější rozhodovací praxí Komise

Argumenty účastnic řízení

Závěry Soudu

K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásady rovného zacházení a povinnosti uvést odůvodnění, jakož i z nesprávného použití metodologie uvedené v pokynech

Argumenty účastnic řízení

Závěry Soudu

3. Ke zvýšení výchozí částky pokuty z důvodu délky trvání protiprávního jednání

Argumenty účastnic řízení

Závěry Soudu

4. Ke zvýšení základní částky pokuty uložené žalobkyním z důvodu přitěžujících okolností

Ke zohlednění vedoucí úlohy a úlohy podněcovatele kartelové dohody

K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze zjevně nesprávného posouzení a nesprávného právního posouzení při zjištění, že žalobkyně měly vedoucí úlohu v protiprávním jednání a podněcovaly k němu

– Argumenty účastnic řízení

– Závěry Soudu

K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesoudržnosti s dřívější rozhodovací praxí Komise a z porušení zásady zákazu diskriminace, jakož i povinnosti uvést odůvodnění.

– Argumenty účastnic řízení

– Závěry Soudu

Ke zvýšení pokuty uloženému žalobkyním z důvodu pokračování v protiprávním jednání

5. Ke snížení pokuty přiznanému žalobkyním z důvodu polehčujících okolností

K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávného právního posouzení a zjevně nesprávného posouzení z důvodu, že Komise odmítla použít sdělení o spolupráci

Argumenty účastnic řízení

Závěry Soudu

K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásady rovného zacházení a povinnosti uvést odůvodnění

Argumenty účastnic řízení

Závěry Soudu

K třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení práva na obhajobu z důvodu zkreslení snah společnosti Nintendo

Argumenty účastnic řízení

Závěry Soudu

Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásady ochrany legitimního očekávání z důvodu nedostatečného významu přiznanému vyrovnáním zaplaceným třetím osobám a naprostému nezohlednění programu slučitelnosti

Argumenty účastnic řízení

Závěry Soudu

6. Ke stanovení konečné částky pokuty

K nákladům řízení