1. Mezinárodní dohody – Uzavření – Předchozí posudek Soudního dvora
(Čl. 300 odst. 6 ES; jednací řád Soudního dvora, čl. 107 odst. 2)
2. Mezinárodní dohody – Uzavření – Pravomoc Společenství – Výlučná povaha
3. Mezinárodní dohody – Uzavření – Pravomoc Společenství – Výlučná povaha
(Článek 65 ES)
4. Mezinárodní dohody – Uzavření – Pravomoc Společenství – Výlučná povaha
5. Mezinárodní dohody – Uzavření – Pravomoc Společenství – Nová úmluva o soudní příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, nahrazující stávající Luganskou úmluvu – Výlučná povaha
(Nařízení Rady č. 44/2001)
1. Posudek Soudního dvora na základě čl. 300 odst. 6 ES si lze vyžádat k otázkám týkajícím se rozdělení pravomocí uzavřít určitou dohodu se třetími státy mezi Společenství a členské státy.
(viz bod 112)
2. Vzhledem k tomu, že Společenství přísluší pouze pravomoci, které mu byly svěřeny, musí být existence pravomoci, která nadto není stanovena výslovně Smlouvou a má výlučnou povahu, založena na závěrech vycházejících z konkrétní analýzy vztahu mezi zamýšlenou dohodou a platným právem Společenství, z nichž vyplývá, že uzavření takové dohody se může dotknout pravidel Společenství.
V některých případech stačí přezkum a srovnání oblastí, které jsou pokryty jak pravidly Společenství, tak zamýšlenou dohodou, k vyloučení jakéhokoliv dotčení těchto pravidel.
Nicméně není nezbytné, aby mezi oblastí, kterou pokrývá mezinárodní dohoda, a oblastí právní úpravy Společenství byla naprostá shoda. Když je třeba určit, zda je splněno kritérium vyjádřené formulací „oblast, kterou pravidla Společenství již velkou měrou pokrývají“, uvedenou v posudku 2/91, musí být analýza založena nejen na rozsahu dotčených pravidel, ale rovněž na jejich povaze a obsahu. Je rovněž důležité vzít v úvahu nejen aktuální stav práva Společenství v dotyčné oblasti, ale i jeho perspektivy vývoje, pokud jsou v okamžiku této analýzy předvídatelné.
V konečném výsledku je zásadní zajistit jednotné a soudržné použití pravidel Společenství a řádné fungování jimi zavedeného režimu, aby byla zachována plná účinnost práva Společenství.
(viz body 124–128)
3. V rámci mezinárodní úmluvy nezbavuje případná iniciativa směřující k vyloučení rozporů mezi právem Společenství a uvedenou dohodou povinnosti před uzavřením zamýšlené dohody určit, zda se může dotknout pravidel Společenství.
V tomto ohledu skutečnost, že v mezinárodní dohodě je uvedena doložka nazvaná „o oddělení“, podle níž není touto dohodou dotčeno použití relevantních ustanovení práva Společenství členskými státy, nepředstavuje záruku toho, že pravidla Společenství nebudou dotčena ustanoveními dohody, díky vymezení příslušné působnosti jedněch i druhých, ale může se naopak jevit jako známka jejich dotčení. Takový mechanismus, jehož cílem je zabránit jakémukoli střetu při provádění dohody, není sám o sobě určujícím prvkem, který umožňuje vyřešit otázku, zda má Společenství výlučnou pravomoc k uzavření této dohody, nebo zda tato pravomoc přísluší členským státům, což je otázka, která musí být zodpovězena před uzavřením této dohody.
(viz body 129–130)
4. Právní základ, o který se opírají pravidla Společenství, a konkrétněji podmínka týkající se řádného fungování vnitřního trhu stanovená v článku 65 ES jsou samy o sobě nepodstatné pro ověření, zda jsou mezinárodní dohodou dotčena pravidla Společenství. Právní základ vnitřní právní úpravy je totiž určen její hlavní složkou, zatímco pravidlo, jehož dotčení je přezkoumáváno, může být pouze vedlejší složkou této právní úpravy. Cílem výlučné pravomoci Společenství je především zachovat účinnost práva Společenství a řádné fungování systémů zavedených jeho pravidly bez ohledu na případná omezení stanovená ustanoveními Smlouvy, na nichž orgány založily přijetí takových pravidel.
(viz bod 131)
5. Mezinárodní právní úprava obsahující pravidla, která umožňují vyřešit střety mezi různými pravidly o příslušnosti vytvořenými různými právními řády za použití různých hraničních určovatelů, může představovat obzvláště složitý systém, který k tomu, aby byl soudržný, musí být co možná nejucelenější. Sebemenší mezera v těchto pravidlech může totiž vést ke konkurující si příslušnosti několika soudů, pokud jde o rozhodnutí téhož sporu, ale také k tomu, že soudní ochrana zcela chybí, protože žádný soud nelze uznat za příslušný k rozhodnutí takového sporu.
V mezinárodních smlouvách uzavíraných členskými státy nebo Společenstvím s třetími státy tato pravidla o určení příslušnosti stanovují nutně kritéria příslušnosti soudů nejen třetích států, ale také členských států, a v důsledku toho se dotýkají záležitostí upravených nařízením č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech.
Toto nařízení obsahuje soubor pravidel, která tvoří ucelený systém a která se použijí nejen na vztahy mezi jednotlivými členskými státy, neboť se týkají jak řízení probíhajících před soudy různých členských států, tak rozhodnutí vydaných soudy jednoho členského státu za účelem jejich uznání a výkonu v jiném členském státě, ale rovněž na vztahy mezi členským státem a třetím státem.
Proto z důvodu uceleného a soudržného systému pravidel o příslušnosti, upraveného v nařízení č. 44/2001, se jakákoliv mezinárodní dohoda zavádějící rovněž takový ucelený systém pravidel pro určení příslušnosti, jako je nová úmluva o soudní příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, která má nahradit stávající Luganskou úmluvu, může dotknout jeho pravidel o příslušnosti.
Navíc vzhledem k tomu, že pravidla Společenství o uznávání a výkonu rozhodnutí jsou neoddělitelná od pravidel o soudní příslušnosti, s nimiž tvoří ucelený a soudržný systém, dotýká se nová Luganská úmluva jednotného a soudržného použití pravidel Společenství, jak pokud jde o soudní příslušnost, tak pokud jde o uznávání a výkon rozhodnutí, a řádného fungování uceleného systému zavedeného těmito pravidly.
Krom toho různá ustanovení zamýšlené dohody, jako jsou výjimky z doložky o oddělení stanovené touto dohodou v oblasti soudní příslušnosti a samotná zásada uznávání, bez zvláštního řízení, soudních rozhodnutí vydaných soudy států, které nejsou členy Společenství, ve státech Společenství, potvrzují možnost dotčení pravidel Společenství touto zamýšlenou dohodou.
V důsledku toho spadá uzavření nové Luganské úmluvy do výlučné pravomoci Společenství
(viz body 141–142, 144, 151, 156–160, 168, 170, 172–173 a výrok)