1. Daňové předpisy – Harmonizace právních předpisů – Nepřímé daně z kapitálových vkladů – Daň z kapitálu vybíraná od kapitálových společností
[Směrnice Rady 69/335, čl. 4 odst. 2 písm. b) a c)]
2. Daňové předpisy – Harmonizace právních předpisů – Nepřímé daně z kapitálových vkladů – Daň z kapitálu vybíraná od kapitálových společností
[Směrnice Rady 69/335, šestý bod odůvodnění, čl. 2 odst. 1 a čl. 4 odst. 2 písm. b)]
1. „Zvýšení základního kapitálu“ ve smyslu článku 4 odst. 1 písm. c) směrnice 69/335 o nepřímých daních z kapitálových vkladů, ve znění směrnice 85/303, znamená formální zvýšení základního kapitálu buď vydáním nových podílů nebo akcií, anebo zvýšením nominální hodnoty stávajících podílů nebo akcií.
Naproti tomu, a vzhledem k tomu, že obchodní majetek je definován jako veškerý majetek, který společníci vložili do společného celku, spolu s jeho přírůstky, „zvýšení obchodního majetku“ ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. b) uvedené směrnice zahrnuje v zásadě jakoukoliv formu zvýšení obchodního majetku kapitálové společnosti.
Okolnost, že vklad byl vložen nikoliv společníkem dotyčné kapitálové společnosti, ale mateřskou společností tohoto společníka, tedy společníkem společníka, nevylučuje, aby šlo o „služ[bu] poskytnut[ou] některým společníkem“ ve smyslu článku 4 odst. 2 písm. b) uvedené směrnice, vzhledem k tomu, že příslušný vklad byl vložen hlavní mateřskou společností do vnukovské společnosti za účelem zvýšení hodnoty podílů v této posledně uvedené společnosti a že toto zvýšení je především v zájmu jejího jediného společníka, dceřiné společnosti. Vklad je tak třeba přičíst této posledně uvedené společnosti.
(viz body 33–34, 39)
2. Článek 4 odst. 2 písm. b) směrnice 69/335 o nepřímých daních z kapitálových vkladů, ve znění směrnice 85/303, ve spojení s čl. 2 odst. 1 a šestým bodem odůvodnění této směrnice, brání tomu, aby členský stát uložil kapitálové společnosti (dceřiné společnosti) daň z kapitálu z vkladu vloženého její mateřskou společností (hlavní mateřskou společností) do její dceřiné společnosti (vnukovské společnosti), pokud podle pravidel směrnice podléhá příslušný vklad dani z kapitálu u vnukovské společnosti.
Vzhledem k tomu, že vklad do společnosti může být zdaněn (v rámci Společenství) pouze jednou, uvedený vklad nemůže být předmětem druhého zdanění, tentokrát u dceřiné společnosti.
V tomto ohledu je nepodstatné, že příslušný vklad mohl zvýšit rovněž obchodní majetek dceřiné společnosti, neboť takové zvýšení může představovat pouze automatický a vedlejší hospodářský účinek vkladu provedeného ve prospěch vnukovské společnosti, a nelze jej tedy přičítat druhému odlišnému vkladu, který by jako takový mohl být zdaněn. Je rovněž nepodstatné, že členský stát příslušný ke zdanění vnukovské společnosti ve skutečnosti této společnosti daň neuložil. Členské státy totiž mohou osvobodit vklady do společnosti od daně z kapitálu, aniž by důsledkem tohoto osvobození bylo to, že jinému členskému státu je dovoleno jejich zdanění.
(viz body 40–44 a výrok)