1. Společný celní sazebník – Celní hodnota – Hodnota transakce – Určení – Nákupní provize neodečtená z uvedené hodnoty a neoddělená v dovozním prohlášení od kupní ceny – Zahrnutí
(Články 29, 32 a 33 nařízení Rady č. 2913/92)
2. Celní unie – Celní prohlášení – Kontrola po propuštění zboží – Žádost o přezkum – Povinnosti celních orgánů – Nesprávné zahrnutí nákupní provize do hodnoty uvedené v celním prohlášení – Vrácení dovozního cla uloženého na provizi
(Články 78 a 236 nařízení Rady č. 2913/92)
1. Články 29, 32 a 33 nařízení č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, je třeba vykládat tak, že nákupní provizi, která je zahrnuta v celní hodnotě uvedené v celním prohlášení a není v dovozním prohlášení vykázána odděleně od kupní ceny zboží, je třeba považovat za součást hodnoty transakce ve smyslu článku 29 téhož kodexu, a podléhá tudíž clu.
(viz bod 38, výrok 1)
2. Články 78 a 236 nařízení č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, je třeba vykládat tak, že po propuštění dovezeného zboží mají celní orgány, kterým je podána žádost deklaranta o přezkum jeho celního prohlášení týkajícího se tohoto zboží, povinnost, s výhradou soudního přezkumu, buď odmítnout žádost formou odůvodněného rozhodnutí, pokud například skutečnosti, které mají být ověřeny, vyžadují fyzickou kontrolu, a v důsledku propuštění zboží jej nelze již celním orgánům nadále předložit, nebo provést požadovaný přezkum, pokud naopak ověření, které má být provedeno, nevyžaduje předložení zboží, například pokud žádost o přezkum předpokládá pouze přezkoumání účetních nebo smluvních dokumentů.
V souladu s čl. 78 odst. 3 celního kodexu, pokud přezkum odhalí, že předpisy upravující dotčený celní režim byly použity na základě „nesprávných nebo neúplných skutečností“, pojmů, které zahrnují jak věcné chyby a opomenutí, tak pochybení ve výkladu použitelného práva, jakými je nesprávné zahrnutí nákupní provize do hodnoty uvedené v celním prohlášení, celní orgány musí přijmout veškerá opatření nezbytná pro nápravu, přičemž zohlední nové skutečnosti, které mají k dispozici. Pokud se v konečném výsledku ukáže, že dovozní clo zaplacené deklarantem převyšuje clo, které bylo dlužné ze zákona v okamžiku jeho uhrazení, je jediným možným opatřením k nápravě pouze vrácení dovozního cla uloženého na tuto provizi. Dojde tedy k vrácení podle článku 236 celního kodexu, pokud jsou splněny podmínky uvedené v tomto ustanovení, tedy zejména neexistence úmyslného jednání deklaranta a dodržení v zásadě tříleté lhůty stanovené pro podání žádosti o vrácení.
(viz body 48–49, 51–54, 63, 70–71, výrok 2)