Věc C-461/03

Gaston Schul Douane-expediteur BV

Minister van Landbouw, Natuur en Voedselkwaliteit

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná College van Beroep voor het bedrijfsleven)

„Článek 234 ES – Povinnost vnitrostátního soudu položit předběžnou otázku – Neplatnost ustanovení práva Společenství – Cukr – Dodatečné dovozní clo – Nařízení (ES) č. 1423/95 – Článek 4“

Stanovisko generálního advokáta Ruiz-Jaraba přednesené dne 30. června 2005

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 6. prosince 2005

Shrnutí rozsudku

1. Předběžné otázky – Posouzení platnosti – Určení neplatnosti ustanovení Společenství srovnatelných s ustanoveními, jež Soudní dvůr již prohlásil za neplatná – Nedostatek pravomoci vnitrostátních soudů – Povinnost podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce

(Článek 230 ES, čl. 234 pododst. 3 ES a článek 241 ES)

2. Zemědělství – Společná organizace trhu – Cukr – Obchodní výměna s třetími zeměmi – Dodatečná dovozní cla – Určení na základě dovozní ceny CIF – Povinnost dovozce podat žádost – Určení na základě reprezentativní ceny – Neplatnost

(Nařízení Komise č. 1423/95, čl. 1 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 a 2)

1. Článek 234 třetí pododstavec ES ukládá vnitrostátnímu soudu, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, povinnost předložit Soudnímu dvoru otázku ohledně platnosti ustanovení nařízení i v případě, že Soudní dvůr již prohlásil odpovídající ustanovení jiného srovnatelného nařízení za neplatná. Vnitrostátní soudy totiž nemají pravomoc samy určit, že akt orgánů Společenství je neplatný.

Přestože v případě řízení o předběžném opatření může za určitých podmínek dojít k upravení pravidla, podle nějž nemají vnitrostátní soudy pravomoc samy určit, že akt Společenství je neplatný, výklad přijatý v rozsudku Cilfit a další, který se týkal otázek výkladu, nemůže být rozšířen na otázky platnosti aktů Společenství.

Toto řešení je zaprvé třeba z důvodu požadavku jednotnosti při uplatňování práva Společenství. Tento požadavek je obzvlášť naléhavý, je-li zpochybňována platnost některého aktu Společenství. Odlišným přístupem soudů členských států, pokud jde o platnost aktů Společenství, by mohla být ohrožena samotná celistvost právního řádu Společenství a dotčen základní požadavek právní jistoty.

Toto řešení je zadruhé třeba z důvodu nezbytné soudržnosti systému soudní ochrany zavedeného Smlouvou. Řízení o předběžné otázce k posouzení platnosti totiž představuje stejně tak jako žaloba na neplatnost způsob přezkumu legality aktů Společenství. Smlouva zavedla jednak svými články 230 ES a 241 ES, a jednak svým článkem 234 ES ucelený systém procesních prostředků a řízení k zajištění přezkumu legality aktů orgánů, jímž pověřila soudy Společenství.

(viz body 17–19, 21–22, 25, výrok 1)

2. Článek 4 odst. 1 a 2 nařízení Komise (ES) č. 1423/95 ze dne 23. června 1995, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro dovoz výrobků v odvětví cukru jiných než melasa, je neplatný v rozsahu, v němž stanoví, že dodatečné clo, které upravuje, je v zásadě určeno na základě reprezentativní ceny upravené v čl. 1 odst. 2 tohoto nařízení a že toto clo je určeno na základě dovozní ceny CIF dotyčné zásilky pouze na základě žádosti podané dovozcem.

(viz bod 32, výrok 2)

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (velkého senátu)

6. prosince 2005 (*)

Ve věci C‑461/03,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím College van Beroep voor het bedrijfsleven (Nizozemsko) ze dne 24. října 2003, došlým Soudnímu dvoru dne 4. listopadu 2003, v řízení

Gaston Schul Douane-expediteur BV

proti

Minister van Landbouw, Natuur en Voedselkwaliteit,

SOUDNÍ DVŮR (velký senát),

ve složení V. Skouris, předseda, P. Jann, C. W. A. Timmermans, A. Rosas a J. Malenovský, předsedové senátů, N. Colneric (zpravodaj), S. von Bahr, J. N. Cunha Rodrigues, R. Silva de Lapuerta, K. Lenaerts, G. Arestis, A. Borg Barthet a M. Ilešič, soudci,

generální advokát: D. Ruiz-Jarabo Colomer,

vedoucí soudní kanceláře: R. Grass,

s přihlédnutím k písemné části řízení,

s ohledem na vyjádření předložená:

– za nizozemskou vládu H. G. Sevenster a N. A. J. Belem, jako zmocněnci,

– za Komisi Evropských společenství T. van Rijnem a M. van Beekem, jako zmocněnci,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 30. června 2005,

vydává tento

Rozsudek

1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 234 ES, jakož i platnosti čl. 4 odst. 1 a 2 nařízení Komise (ES) č. 1423/95 ze dne 23. června 1995, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro dovoz výrobků v odvětví cukru jiných než melasa (Úř. věst. L 141, s. 16; Zvl. vyd. 03/17, s. 388).

2 Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi Gaston Schul Douane-expediteur BV (dále jen „Gaston Schul“) a Minister van Landbouw, Natuur en Voedselkwaliteit (dále jen „ministerstvo zemědělství“) ohledně dovozu třtinového cukru.

Právní rámec

3 Podle článku 234 ES:

„Soudní dvůr má pravomoc rozhodovat o předběžných otázkách týkajících se:

a) výkladu této smlouvy,

b) platnosti a výkladu aktů přijatých orgány Společenství a ECB,

c) výkladu statutů subjektů zřízených aktem Rady, pokud tak tyto statuty stanoví.

Vyvstane-li taková otázka před soudem členského státu, může tento soud, považuje-li rozhodnutí o této otázce za nezbytné k vynesení svého rozsudku, požádat Soudní dvůr o rozhodnutí o této otázce.

Vyvstane-li taková otázka při jednání před soudem členského státu [vnitrostátním soudem], jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, je tento soud povinen obrátit se na Soudní dvůr.“

4 Dohoda o zemědělství obsažená v příloze 1A Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (dále jen „WTO“) a schválená jménem Společenství čl. 1 odst. 1 první odrážkou rozhodnutí Rady 94/800/ES ze dne 22. prosince 1994 o uzavření dohod jménem Evropského společenství s ohledem na oblasti, které jsou v jeho pravomoci, v rámci Uruguayského kola mnohostranných jednání (1986–1994) (neoficiální překlad), (Úř. věst. L 336, s. 1) stanoví ve svém čl. 5 odst. 1 písm. b) a odst. 5:

„1. Bez ohledu na ustanovení odstavce 1 b) článku II GATT 1994 se může kterýkoli člen dovolat ustanovení níže uvedených odstavců 4 a 5 […], jestliže:

a) […]

b) cena, za kterou mohou být dovozy výrobku na celní území člena [WTO], poskytujícího koncesi, uskutečněny, stanovená na základě dovozní ceny CIF příslušné zásilky, vyjádřená v domácí měně, klesá pod spouštěcí cenu, která se rovná průměru referenční ceny dotyčného výrobku za období 1986–1988 […].

[…]

5. Dodatečné clo, uložené podle odstavce 1 písm. b), bude stanoveno podle následujícího schématu:

[…]“

5 Článek 15 odst. 3 nařízení Rady (EHS) č. 1785/81 ze dne 30. června 1981 o společné organizaci trhu s cukrem (Úř. věst. L 177, s. 4), ve znění nařízení Rady (ES) č. 3290/94 ze dne 22. prosince 1994 o úpravách a přechodných opatřeních nezbytných v odvětví zemědělství k provádění dohod uzavřených v rámci Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání (Úř. věst. L 349, s. 105, dále jen „základní nařízení“) (neoficiální překlad), stanoví, že „[d]ovozní ceny, které je nutné vzít v úvahu při uložení dodatečného dovozního cla jsou určeny na základě dovozních cen CIF dotyčné zásilky“ a že „[d]ovozní ceny CIF jsou za tímto účelem ověřeny na základě reprezentativních cen daného výrobku na světovém trhu nebo cen na dovozním trhu Společenství s tímto výrobkem“.

6 Komise Evropských společenství přijala nařízení č. 1423/95 za účelem stanovení prováděcích pravidel základního nařízení. Podle čl. 4 odst. 1 a 2 nařízení č. 1423/95:

„1. Pokud nebyla podána žádost uvedená v odstavci 2 nebo pokud je dovozní cena CIF dotyčné zásilky uvedená v tomtéž odstavci nižší než příslušná reprezentativní cena stanovená Komisí, pak dovozní cenou CIF uvedené zásilky, kterou je nutné vzít v úvahu při uložení dodatečného cla, je reprezentativní cena uvedená v čl. 1 odst. 2 nebo 3.

2. Pokud je cena CIF dotyčné zásilky vyšší než příslušná reprezentativní cena uvedená v čl. 1 odst. 2 nebo 3, může dovozce na základě žádosti, kterou je nutné v okamžiku přijetí dovozního prohlášení předložit příslušnému orgánu dovážejícího členského státu, docílit toho, že pro účely stanovení dodatečného cla se použije buď dovozní cena CIF dotyčné zásilky bílého cukru nebo surového cukru převedená na standardní jakost podle definice v článku 1 nařízení (EHS) č. 793/72 a v článku 1 nařízení (EHS) č. 431/68, nebo případně ekvivalentní cena výrobku kódu KN 1702 90 99.

Dovozní cena CIF dotyčné zásilky se převede na cenu cukru standardní jakosti tak, že se upraví podle příslušných ustanovení článku 5 nařízení (EHS) č. 784/68.

V takových případech se dovozní cena CIF dotyčné zásilky použije pro účely stanovení dodatečného cla za předpokladu, že dotyčná strana předloží příslušným orgánům dovážejícího členského státu minimálně tyto doklady:

– kupní smlouvu nebo jakýkoliv jiný rovnocenný doklad,

– pojistnou smlouvu,

– fakturu,

– přepravní smlouvu (v případě potřeby),

– osvědčení o původu,

– v případě námořní přepravy nákladní list,

a to do třiceti dnů ode dne, kdy byla přijato dovozní prohlášení.

Dotyčný členský stát může k doložení žádosti požadovat další údaje a dokumenty. Dotyčné dodatečné clo stanovené Komisí se použije od okamžiku podání žádosti.

Nicméně rozdíl mezi dotyčným dodatečným clem stanoveným Komisí a dodatečným clem stanoveným na základě dovozní ceny CIF dotyčné zásilky má za následek, pokud o to dotyčná strana požádá, že se použije článek 248 nařízení Komise (EHS) č. 2454/938 a uvedená dotyčná strana složí jistotu.

Jistota se uvolní, jakmile příslušný orgán dovážejícího členského státu přijme žádost na základě dokladů, které dotyčná strana předložila.

Příslušný orgán dotyčného členského státu žádost zamítne, jestliže usoudí, že předložené doklady nejsou pro přijetí žádosti dostačující.

Jestliže orgán žádost nepřijme, jistota propadá.“

Spor v původním řízení a předběžné otázky

7 Dne 6. května 1998 podala Gaston Schul dovozní prohlášení na 20 000 kg třtinového surového cukru pocházejícího z Brazílie za cenu CIF 31 916 NLG. Částka splatného dovozního cla, která byla oznámena dne 13. května 1998 celní správou s poznámkou „ověření provedeno bez opravy“, činila 20 983,70 NLG. Dne 4. srpna 1998 správce daňové a celní správy obvodu Roosendaal jednající jménem ministerstva zemědělství zaslal Gaston Schul daňový výměr, kterým jí vyzval k uhrazení částky 4 968,30 NLG z titulu „zemědělské dávky“. Tato dávka byla vypočtena následovně: 20 000 kg vynásobeno 24,841182 NLG (11,11 ECU) z titulu dodatečného dovozního cla a vyděleno 100 kg. Po neúspěšném odvolání proti tomuto daňovému výměru podala Gaston Schul k předkládajícímu soudu žalobu.

8 Tento soud nejdříve uvádí, že článek 15 základního nařízení, kterým se zavádí režim dodatečných cel v odvětví cukru, je totožný s článkem 5 nařízení Rady (EHS) č. 2777/75 ze dne 29. října 1975 o společné organizaci trhu s drůbežím masem (Úř. věst L 282, s. 77; Zvl. vyd. 03/02, s. 138) ve znění nařízení č. 3290/94, přičemž tato dvě ustanovení byla přijata ve svém současném znění téhož dne.

9 V tomto odvětví drůbežího masa a vajec Soudní dvůr svým rozsudkem ze dne 13. prosince 2001, Kloosterboer Rotterdam (C‑317/99, Recueil, s. I‑9863) prohlásil neplatným čl. 3 odst. 1 a 3 nařízení Komise (ES) č. 1484/95 ze dne 28. června 1995, kterým se stanoví prováděcí pravidla k režimu dodatečných dovozních cel a určují dodatečná dovozní cla v odvětví drůbežího masa a vajec, jakož i pro vaječný albumin a kterým se zrušuje nařízení č. 163/67/EHS (Úř. věst. L 145, s. 47) (neoficiální překlad), v rozsahu, ve kterém stanoví, že dodatečné clo, které toto ustanovení upravuje, je v zásadě určeno na základě reprezentativní ceny uvedené v čl. 2 odst. 1 nařízení č. 1484/95 a že toto clo je určeno na základě dovozní ceny CIF dotyčné zásilky pouze na žádost dovozce. Komise podle tohoto rozsudku překročila meze své výkonné pravomoci.

10 Předkládající soud má za to, že čl. 3 odst. 1 a 3 uvedeného nařízení, jenž Soudní dvůr prohlásil za neplatný, je v bodech, které vzal Soudní dvůr v úvahu, totožný s ustanoveními čl. 4 odst. 1 a 2 nařízení č. 1423/95. V obou případech se jedná o základní nařízení, které stanoví v souladu s článkem 5 Dohody o zemědělství obsažené v příloze 1A Dohody o zřízení WTO, že dodatečné dovozní clo je vypočteno na základě ceny CIF, zatímco v prováděcím nařízení Komise je výpočet tohoto dodatečného cla na základě reprezentativní ceny stanoven jako obecné pravidlo.

11 Článek 4 odst. 1 a 2 nařízení č. 1423/95 je tedy neslučitelný se článkem 15 základního nařízení.

12 Předkládající soud přitom uvádí s odkazem na rozsudek ze dne 22. října 1987, Foto-Frost (314/85, Recueil, s. 4199), že rozhodovat o neplatnosti aktu orgánů Společenství přísluší pouze Soudnímu dvoru.

13 Předkládající soud má však za to, že otázka, zdali tomu může být jinak v takovém vnitrostátním sporu, jako je ten ve věci v původním řízení, kde vyvstává otázka ohledně platnosti ustanovení, která odpovídají jiným ustanovením práva Společenství, jež Soudní dvůr již prohlásil za neplatná takovým rozhodnutím vydaným ohledně předběžné otázky, jako je výše uvedený rozsudek Kloosterboer Rotterdam, vyžaduje výklad článku 234 třetího pododstavce ES.

14 Za těchto podmínek se College van Beroep voor het bedrijfsleven rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1) Je vnitrostátní soud uvedený v čl. 234 třetím pododstavci ES povinen předložit Soudnímu dvoru takovou předběžnou otázku, jako je ta, která následuje ohledně platnosti ustanovení nařízení, i v případě, že Soudní dvůr již prohlásil některá odpovídající ustanovení jiného srovnatelného nařízení za neplatná, nebo je tento soud oprávněn nepoužít prvně uvedená ustanovení s ohledem na zvláštní podobnost s ustanoveními, která byla prohlášena za neplatná?

2) Je čl. 4 odst. 1 a 2 nařízení […] č. 1423/95 neplatný v rozsahu, v němž stanoví, že dodatečné clo, které upravuje, musí být v zásadě určeno na základě reprezentativní ceny ve smyslu čl. 1 odst. 2 nařízení […] č. 1423/95 […], a dále stanoví, že toto clo má být vypočítáno na základě dovozní ceny CIF dotyčné zásilky pouze na základě žádosti podané dovozcem za tímto účelem?“

K předběžným otázkám

K první otázce

15 Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda článek 234 ES třetí pododstavec ES ukládá vnitrostátnímu soudu, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, povinnost předložit Soudnímu dvoru otázku ohledně platnosti ustanovení nařízení i v případě, že Soudní dvůr již prohlásil odpovídající ustanovení jiného srovnatelného nařízení za neplatná.

16 Co se týče otázek výkladu, z rozsudku ze dne 6. října 1982, Cilfit a další (283/81, Recueil. s. 3415, bod 21) vyplývá, že soud, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, vyvstane-li taková otázka před ním, je povinen splnit svou povinnost předložit věc Soudnímu dvoru, ledaže by shledal, že otázka, která vyvstala, není relevantní nebo že dotčené ustanovení práva Společenství bylo již předmětem výkladu Soudního dvora anebo že jediné správné použití práva Společenství je tak zřejmé, že nezůstává prostor pro jakoukoliv rozumnou pochybnost (viz rovněž rozsudek ze dne 15. září 2005, Intermodal Transports, C‑495/03, Sb. rozh. s. I‑8151, bod 33).

17 Z bodu 20 výše uvedeného rozsudku Foto-Frost naproti tomu vyplývá, že vnitrostátní soudy nemají pravomoc samy určit, že akt orgánů Společenství je neplatný.

18 V případě řízení o předběžném opatření může za určitých podmínek dojít k upravení pravidla, podle nějž nemají vnitrostátní soudy pravomoc samy určit, že akt Společenství je neplatný (výše uvedený rozsudek Foto-Frost, bod 19; viz v tomto ohledu rovněž rozsudky ze dne 24. května 1977, Hoffmann-La Roche, 107/76, Recueil, s. 957, bod 6; ze dne 27. října 1982, Morson a Jhanjan, 35/82 a 36/82, Recueil, s. 3723, bod 8; ze dne 21. února 1991, Zuckerfabrik Süderdithmarschen a Zuckerfabrik Soest, C‑143/88 a C‑92/89, Recueil, s. I‑415, body 21 a 33, a ze dne 9. listopadu 1995, Atlanta Fruchthandelsgesellschaft a další (I), C‑465/93, Recueil, s. I‑3761, body 30, 33 a 51).

19 Výklad přijatý ve výše uvedeném rozsudku Cilfit a další, který se týkal otázek výkladu, však nemůže být rozšířen na otázky platnosti aktů Společenství.

20 Úvodem je třeba uvést, že i v případech prima facie podobných není možné vyloučit, že důkladný přezkum ukáže, že ustanovení, jehož platnost je dotčena, nemůže být postaveno na roveň ustanovení, které již bylo prohlášeno za neplatné, zejména z důvodu rozdílného právního, popřípadě skutkového kontextu.

21 Účelem pravomocí přiznaných Soudnímu dvoru článkem 234 ES je zejména zajistit jednotné používání práva Společenství vnitrostátními soudy. Tento požadavek jednotnosti je obzvlášť naléhavý, je-li zpochybňována platnost některého aktu Společenství. Odlišným přístupem soudů členských států, pokud jde o platnost aktů Společenství, by mohla být ohrožena samotná celistvost právního řádu Společenství a dotčen základní požadavek právní jistoty (výše uvedený rozsudek Foto-Frost, bod 15).

22 Možnost vnitrostátního soudu rozhodnout o neplatnosti aktu Společenství by nebyla slučitelná ani s nezbytnou soudržností systému soudní ochrany zavedeného Smlouvou o ES. V tomto ohledu je důležité připomenout, že řízení o předběžné otázce k posouzení platnosti představuje stejně tak jako žaloba na neplatnost způsob přezkumu legality aktů Společenství. Smlouva zavedla jednak svými články 230 ES a 241 ES a jednak svým článkem 234 ES ucelený systém procesních prostředků a řízení k zajištění přezkumu legality aktů orgánů, jímž pověřila soudy Společenství (viz rozsudky ze dne 23. dubna 1986, Ekologická strana „Zelení“ v. Parlament, 294/83, Recueil, s. 1339, bod 23; výše uvedený rozsudek Foto-Frost, bod 16, a ze dne 25. července 2002, Unión de Pequeños Agricultores, C‑50/00 P, Recueil, s. I‑6677, bod 40).

23 Nelze se dovolávat zkrácení doby řízení k odůvodnění zásahu do výlučné pravomoci soudů Společenství rozhodovat o platnosti práva Společenství.

24 Je ostatně namístě zdůraznit, že soudy Společenství mají nejlepší postavení k tomu, aby rozhodovaly o platnosti aktů Společenství. Orgány Společenství, jejichž akty jsou napadány, mají totiž na základě článku 23 Statutu Soudního dvora právo vstoupit do řízení před Soudním dvorem jako vedlejší účastníci a hájit platnost těchto aktů. Krom toho může Soudní dvůr na základě čl. 24 druhého pododstavce uvedeného Statutu požádat orgány Společenství, které nejsou účastníky sporu, o veškeré údaje, jež považuje za nezbytné pro účely řízení (viz výše uvedený rozsudek Foto-Frost, bod 18).

25 Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že je namístě odpovědět na první otázku tak, že článek 234 třetí pododstavec ES ukládá vnitrostátnímu soudu, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, povinnost předložit Soudnímu dvoru otázku ohledně platnosti ustanovení nařízení i v případě, že Soudní dvůr již prohlásil odpovídající ustanovení jiného srovnatelného nařízení za neplatná.

Ke druhé otázce

26 Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda je čl. 4 odst. 1 a 2 nařízení č. 1423/95 neplatný v rozsahu, v němž stanoví, že dodatečné clo, které upravuje, musí být v zásadě určeno na základě reprezentativní ceny ve smyslu čl. 1 odst. 2 téhož nařízení a dále stanoví, že toto clo má být vypočítáno na základě dovozní ceny CIF dotyčné zásilky pouze na základě žádosti podané dovozcem za tímto účelem.

27 Ze znění čl. 15 odst. 3 prvního pododstavce základního nařízení jasně vyplývá, že dodatečné clo může být stanoveno pouze na základě dovozní ceny CIF dotyčné zásilky.

28 Použití tohoto pravidla nepodléhá žádné podmínce a nepřipouští žádnou výjimku.

29 Článek 15 odst. 3 druhý pododstavec základního nařízení jednoznačně stanoví, že reprezentativní cena předmětného výrobku je zohledněna pouze za účelem ověření správnosti dovozní ceny CIF.

30 Článek 4 odst. 1 a 2 nařízení č. 1423/95 váže naproti tomu zohlednění dovozní ceny CIF pro stanovení dodatečného dovozního cla na podmínku, že dovozce předloží za tímto účelem formální žádost, doloženou konkrétními doklady, a ve všech ostatních případech ukládá zohlednění reprezentativní ceny jako obecné pravidlo.

31 Vzhledem k tomu, že čl. 15 odst. 3 základního nařízení neupravuje žádnou výjimku z pravidla o stanovení dodatečného cla na základě dovozní ceny CIF, je čl. 4 odst. 1 a 2 nařízení č. 1423/95 s tímto ustanovením v rozporu.

32 Je tedy namístě odpovědět na druhou otázku tak, že čl. 4 odst. 1 a 2 nařízení č. 1423/95 je neplatný v rozsahu, v němž stanoví, že dodatečné clo, které upravuje, je v zásadě určeno na základě reprezentativní ceny upravené v čl. 1 odst. 2 tohoto nařízení a že toto clo je určeno na základě dovozní ceny CIF dotyčné zásilky pouze na základě žádosti podané dovozcem.

K nákladům řízení

33 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiným vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto:

1) Článek 234 třetí pododstavec ES ukládá vnitrostátnímu soudu, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, povinnost předložit Soudnímu dvoru otázku ohledně platnosti ustanovení nařízení i v případě, že Soudní dvůr již prohlásil odpovídající ustanovení jiného srovnatelného nařízení za neplatná.

2) Článek 4 odst. 1 a 2 nařízení Komise (ES) č. 1423/95 ze dne 23. června 1995, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro dovoz výrobků v odvětví cukru jiných než melasa, je neplatný v rozsahu, v němž stanoví, že dodatečné clo, které upravuje, je v zásadě určeno na základě reprezentativní ceny upravené v čl. 1 odst. 2 tohoto nařízení a že toto clo je určeno na základě dovozní ceny CIF dotyčné zásilky pouze na základě žádosti podané dovozcem.

Podpisy.

* Jednací jazyk: nizozemština.