1. Hospodářská soutěž – Veřejné podniky a podniky, kterým členské státy přiznávají zvláštní nebo výlučná práva – Vytvoření dominantního postavení
(Článek 82 ES a čl. 86 odst. 1 ES)
2. Předběžné otázky – Pravomoc Soudního dvora
3. Volný pohyb osob – Svoboda usazování – Volný pohyb služeb
(Články 43 ES a 49 ES)
4. Podpory poskytované státy – Pojem
(Článek 87 odst. 1 ES)
1. Pouhá skutečnost vytvoření dominantního postavení přiznáním zvláštních nebo výlučných práv ve smyslu čl. 86 odst. 1 ES není jako taková neslučitelná s článkem 82 ES. Členský stát porušuje zákazy stanovené těmito dvěma ustanoveními pouze tehdy, je-li dotčený podnik nucen zneužít v důsledku pouhého výkonu zvláštních nebo výlučných práv, která mu byla přiznána, svého dominantního postavení nebo mohou-li tato práva vytvářet situaci, ve které je tento podnik nucen zneužít dominantního postavení.
(viz bod 23)
2. Jestliže jsou v rámci žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce všechny prvky činnosti dotčené v původním řízení soustředěny uvnitř jednoho členského státu, odpověď může být pro předkládající soud přesto užitečná zejména v případě, že by jeho vnitrostátní právo ukládalo, aby byla státnímu příslušníku uvedeného členského státu poskytnuta stejná práva jako práva, která státní příslušník jiného členského státu vyvozuje z práva Společenství v téže situaci. Takovou otázku je tedy třeba posoudit jako přípustnou, protože je tak namístě přezkoumat, zda ustanovení Smlouvy, jejichž výklad je požadován, brání použití vnitrostátní právní úpravy dotčené v původním řízení, pokud se použije na osoby se sídlem či bydlištěm v jiných členských státech.
(viz body 28–30)
3. Články 43 ES a 49 ES musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která výlučně vyhrazuje právo vykonávat některé poradenské činnosti v daňové oblasti a daňovou pomoc střediskům daňové pomoci (CAF), které musí být zřizovány ve formě akciových společností, vykonávat svou činnost na základě povolení ministerstva financí a mohou být zřizovány pouze právními subjekty uvedenými v legislativním nařízení. Taková právní úprava totiž jednak úplně brání přístupu hospodářských subjektů usazených v jiných členských státech na dotčený trh služeb, a jednak tím, že omezí možnost zřizovat CAF na určité právní subjekty, které splňují striktní podmínky, ba dokonce na některé z těchto subjektů, které mají své sídlo v dotyčném členském státě, může ztížit, ba dokonce úplně zabránit tomu, aby hospodářské subjekty pocházející z jiných členských států vykonávaly své právo usadit se v dotčeném členském státě za účelem poskytování dotčených služeb.
(viz body 7, 33–34, 50, výrok 1)
4. Opatření, kterým členský stát stanoví výplatu vyrovnání ze státního rozpočtu ve prospěch některých podniků pověřených pomáhat daňovým poplatníkům, co se týče vypracování a odevzdání daňových přiznání finančnímu úřadu, musí být kvalifikováno jako státní podpora ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES, pokud jednak výše vyrovnání přesahuje to, co je nezbytné pro pokrytí všech nebo části nákladů vyvolaných plněním povinností veřejné služby, s ohledem na příjmy s tím související, jakož i na přiměřený zisk v souvislosti s plněním těchto povinností, a jednak vyrovnání není určeno na základě rozboru nákladů, které by průměrný podnik, řádně řízený a přiměřeně disponující nezbytnými prostředky k tomu, aby mohl splnit požadavky veřejné služby, vynaložil za účelem plnění těchto povinností, s ohledem na příjmy s tím související, jakož i na přiměřený zisk v souvislosti s plněním těchto povinností.
(viz bod 72, výrok 2)