1. Sbližování právních předpisů – Stavební výrobky – Směrnice 89/106 – Zvláštní řízení při neexistenci technických specifikací harmonizovaných nebo uznávaných na úrovni Společenství – Použití při neoznámení schváleného schvalovacího orgánu členským státem výrobce členskému státu určení – Vyloučení – Zvláštní řízení nezávislé na použití článků 28 ES a 30 ES
(Články 28 ES a 30 ES; směrnice Rady 89/106, článek 16)
2. Volný pohyb zboží – Množstevní omezení – Opatření s rovnocenným účinkem – Vnitrostátní právní úprava podrobující dovážené polyetylenové trubky schvalovacímu řízení bez zohlednění certifikátů o schválení vydaných členskými státy původu – Nepřípustnost – Odůvodnění – Neexistence – Porušení zásady proporcionality – Porušení postupu výměny informací o vnitrostátních opatřeních odchylných od zásady volného pohybu zboží
(Články 28 ES a 30 ES; rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 3052/95, článek 1 a čl. 4 odst. 2)
1. Na základě zvláštního řízení stanoveného v článku 16 směrnice 89/106 týkající se stavebních výrobků stavební výrobek pocházející z členského státu, pro který neexistují technické specifikace harmonizované nebo uznávané na úrovni Společenství, musí být členským státem určení považován za shodný s předpisy platnými v tomto státě, pokud vyhovuje zkouškám a inspekcím, které byly provedeny schváleným orgánem v členském státě výrobce podle metod platných v členském státě určení nebo uznaných tímto státem za rovnocenné.
Nicméně článek 16 směrnice 89/106 neupravuje situaci hospodářského subjektu, který dovezl stavební výrobek, pro který neexistují technické specifikace harmonizované nebo uznávané na úrovni Společenství, když členský stát výrobce neoznámil členskému státu určení orgán, který schválil nebo který hodlá k tomuto účelu schválit.
Krom toho zvláštní řízení stanovené v článku 16 směrnice nevylučuje, aby odmítnutí schvalovacím orgánem uznání rovnocennosti certifikátu vydaného schvalovacím orgánem jiného členského státu bylo posuzováno s ohledem na články 28 ES a 30 ES.
(viz body 36, 38, 40)
2. Jak požadavek předběžného schválení výrobku pro ověření jeho vhodnosti pro dané použití, tak odmítnutí – v tomto rámci – uznání rovnocennosti certifikátů o schválení vydaných v jiném členském státě omezují přístup na trh členského státu dovozu, a musejí být tedy považovány za opatření s účinkem rovnocenným množstevnímu omezení dovozu ve smyslu článku 28 ES.
Členský stát, který nezohledňuje certifikáty o schválení vydané jinými členskými státy ve schvalovacím řízení pro polyetylenové trubky dovezené z těchto členských států, tudíž neplní povinnosti, které pro něj vyplývají z článků 28 ES a 30 ES.
Má-li totiž členský stát volnost podrobit výrobek, který již byl předmětem schválení v jiném členském státě, novému zkušebnímu a schvalovacímu řízení, jsou orgány členských států nicméně vázány přispět k usnadnění kontrol v obchodě v rámci Společenství. Z toho vyplývá, že nemají právo vyžadovat bez nutnosti technické nebo chemické analýzy nebo laboratorní zkoušky, pokud tytéž analýzy nebo zkoušky již byly uskutečněny v jiném členském státě a jejich výsledky jsou k dispozici těmto orgánům nebo jim mohou být dány k dispozici na jejich žádost.
Striktní dodržování této povinnosti vyžaduje aktivní přístup jak ze strany vnitrostátního orgánu, kterému byla předložena žádost o schválení výrobku nebo o uznání rovnocennosti certifikátu, tak ze strany schvalovacího orgánu jiného členského státu, který takový certifikát vydal. Členským státům přísluší ověřit si, zda příslušné schvalovací orgány vzájemně spolupracují s cílem usnadnit řízení k získání přístupu na vnitrostátní trh členského státu dovozu.
Opatření zavedené členským státem tedy nelze posoudit tak, že nepřekračuje meze toho, co je k dosažení sledovaného cíle nezbytné, pokud zdvojuje kontroly, které již byly uskutečněny v rámci jiných řízení, buď v tomtéž státě, nebo v jiném členském státě.
Krom toho dotčený členský stát tím, že toto opatření neoznámí Komisi ve lhůtě 45 dnů v souladu s rozhodnutím č. 3052/95, kterým se zavádí postup výměny informací o vnitrostátních opatřeních odchylných od zásady volného pohybu zboží v rámci Společenství, neplní povinnosti, které pro něj vyplývají na základě článku 1 a čl. 4 odst. 2 uvedeného rozhodnutí.
(viz body 41, 45–47, 60, 62 a výrok)