Věc C-319/03
Serge Briheche
v.
Ministre de l'Intérieur a další
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, předložená tribunal administratif de Paris)
„Sociální politika – Rovné zacházení s muži a ženami – Článek 141 odst. 4 ES – Směrnice 76/207/EHS – Podmínky přístupu k zaměstnáním ve veřejném sektoru – Ustanovení vztahující nepoužitelnost věkových hranic pro přístup k takovým zaměstnáním pouze na znovu neprovdané vdovy“
Shrnutí rozsudku
Sociální politika – Pracovníci mužského a ženského pohlaví – Přístup k zaměstnání a pracovní podmínky – Rovné zacházení – Odchylky – Opatření na podporu rovných příležitostí pro muže i ženy – Nepoužitelnost věkových hranic pro přístup k zaměstnáním ve veřejném sektoru vztahující se pouze na znovu neprovdané vdovy – Nepřípustnost
(Článek. 141 odst. 4 ES; směrnice Rad 76/207, čl.. 2 odst. 4 a čl. 3 odst. 1)
Článek 3 odst. 1 a čl. 2 odst. 4 směrnice 76/207 o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky, musejí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, jež vztahuje nepoužitelnost věkových hranic pro přístup k výběrovým řízením pořádaným pro přijímání úředníků pouze na znovu neprovdané vdovy, které jsou nuceny pracovat, při vyloučení znovu neoženěných vdovců, kteří jsou ve stejné situaci..
Tato právní úprava je totiž jednak v rozporu s čl. 3 odst. 1 směrnice 76/207, protože s sebou nese diskriminaci založenou na pohlaví. Dále pak nemůže být připuštěna na základě čl. 2 odst. 4 uvedené směrnice, který povoluje výlučně opatření, která ačkoliv jsou zdánlivě diskriminační, směřují účinně k odstranění nebo omezení faktických nerovností, které mohou ve skutečnosti existovat v sociálním životě. Tedy takové jednání, které směřuje k přednostní podpoře ženských uchazeček v sektorech veřejné služby není slučitelné s právem Společenství, když přiznává automaticky a bezpodmínečně přednost uchazečkám určité kategorie žen za vyloučení mužů, kteří se nacházejí ve stejné situaci.
(viz body 20, 22–23, 27, 32 a výrok)
ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (druhého senátu)
30. září 2004(*)
„Sociální politika – Rovné zacházení s muži a ženami – Článek 141 odst. 4 ES – Směrnice 76/207/EHS – Podmínky přístupu k zaměstnáním ve veřejném sektoru – Ustanovení vztahující nepoužitelnost věkových hranic pro přístup k takovým zaměstnáním pouze na znovu neprovdané vdovy“
Ve věci C-319/03,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES,
předložená tribunal administratif de Paris (Francie), rozhodnutím ze dne 3. července 2003, které bylo zapsáno do rejstříku Soudního dvora dne 24. července 2003, v řízení
Serge Briheche
proti
Ministre de l’Intérieur,
Ministre de l’Éducation nationale
a
Ministre de la Justice,
SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),
ve složení C. W. A. Timmermans, předseda senátu, C. Gulmann a R. Schintgen, F. Macken (zpravodaj) a N. Colneric, soudci,
generální advokát: M. Poiares Maduro,
vedoucí soudní kanceláře: R. Grass,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za S. Briheche jím samotným,
– za francouzskou vládu G. de Bergues a C. Bergeot-Nunes, jako zmocněnci,
– za Komisi Evropských společenství M.-J. Jonczy a N. Yerrell, jako zmocněnkyněmi,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 29. června 2004,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu směrnice Rady 76/207/EHS ze dne 9. února 1976 o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky (Úř. věst. L 39, s. 40; Zvl. vyd. 05/01, s. 187; dále jen „směrnice“).
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi S. Brihechem a ministrem vnitra, ministrem školství a ministrem spravedlnosti stran odmítnutí těchto ministrů povolit jeho účast v několika výběrových řízeních pořádaných pro nábor administrativních asistentů nebo sekretářek z důvodu, že nesplňoval podmínku věku stanovenou francouzskou právní úpravou pro podání přihlášky do těchto výběrových řízení.
Právní rámec
Právní úprava Společenství
3 Článek 141 odst. 4 ES stanoví:
„S ohledem na zajištění úplné rovnosti mezi muži a ženami v profesním životě nebrání zásada rovného zacházení členskému státu zachovat nebo zavést opatření poskytující zvláštní výhody pro usnadnění profesní činnosti méně zastoupeného pohlaví nebo pro předcházení či vyrovnávání nevýhod v profesní kariéře.“
4 Podle čl. 2 odstavce 1 a 4 směrnice:
„1. Zásadou rovného zacházení ve smyslu následujících ustanovení se rozumí vyloučení jakékoli diskriminace na základě pohlaví buď přímo, nebo nepřímo s ohledem zejména na manželský nebo rodinný stav.
[…]
4. Touto směrnicí nejsou dotčena opatření na podporu rovných příležitostí pro muže i ženy, zejména odstraňování stávajících nerovností ovlivňujících příležitosti žen v oblastech uvedených v čl. 1 odst. 1.“
5 Podle čl. 3 odst. 1 směrnice:
„Uplatňování zásady rovného zacházení znamená vyloučení jakékoli diskriminace na základě pohlaví v podmínkách přístupu, včetně kritérií výběru, ke všem zaměstnáním nebo pracovním místům, nezávisle na oboru nebo odvětví činnosti, a ke všem stupňům hierarchie pracovních funkcí.“
Vnitrostátní právní úprava
6 V souladu s čl. 5 prvním pododstavcem vládního nařízení č. 90-713 ze dne 1. srpna 1990 o obecných statutárních ustanoveních, která se použijí na sbory administrativních asistentů v orgánech státní správy (JORF ze dne 11. srpna 1990, s. 9795), je věková hranice pro přijímání úředníků uvedených sborů vnějším výběrovým řízením stanovena na 45 let.
7 Článek 1 vládního nařízení č. 75‑765 ze dne 14. srpna 1975 o věkové hranici, která se použije při přijímání úředníků výběrovým řízením do sborů zařazených do kategorie B, C a D (JORF ze dne 19. srpna 1975, s. 8444), rovněž stanoví, že věková hranice pro přijetí k výběrovému řízení je stanovena na 45 let, pokud zvláštní ustanovení nestanoví vyšší věkovou hranici.
8 Podle čl. 8 prvního pododstavce zákona č. 75‑3 ze dne 3. ledna 1975 o různých vylepšeních a zjednodušeních ve věci důchodů nebo příspěvků pro pozůstalého manžela, matky a starší osoby (JORF ze dne 4. ledna 1975, s. 198) „se věkové hranice pro přístup k zaměstnáním ve veřejném sektoru nepoužijí na ženy, které jsou po smrti jejich manžela nuceny pracovat“.
9 Tato výjimka byla pozměněna zákonem č. 79‑569 ze dne 7. července 1979 o odstranění věkové hranice pro přístup k zaměstnáním ve veřejném sektoru pro určité kategorie žen (JORF ze dne 8. července 1979) tak, aby byla použitelná na matky tří a více dětí, na znovu neprovdané vdovy, na rozvedené a znovu neprovdané ženy, na ženy po soudní rozluce a na svobodné ženy vyživující alespoň jedno dítě, které jsou nuceny pracovat.
10 Článek 34 zákona č. 2001‑397 ze dne 9. května 2001 o profesní rovnosti mezi muži a ženami (JORF ze dne 10. května 2001, s. 7320) doplňuje tento seznam kategorií osob zmíněných v předcházejícím bodě o svobodné muže, kteří vyživují alespoň jedno dítě a kteří jsou nuceni pracovat.
Spor v původním řízení a předběžná otázka
11 Serge Briheche, vdovec ve věku 48 let, který se znovu neoženil a který vyživuje jedno dítě, byl uchazečem v několika výběrových řízeních pořádaných francouzskou veřejnou správou a mezi jinými uchazečem ve výběrovém řízení pořádaném v roce 2002 Ministerstvem vnitra pro přijímání administrativních asistentů pro ústřední státní správu.
12 Jeho účast v tomto výběrovém řízení byla zamítnuta rozhodnutím ze dne 28. ledna 2002 z důvodu, že nesplňuje podmínku věku, stanovenou článkem 5 prvním pododstavcem vládního nařízení č. 90‑713 pro podání přihlášky do tohoto výběrového řízení.
13 Serge Briheche podal rozklad proti tomuto rozhodnutí zamítnout jeho účast ve výběrovém řízení, ve kterém uplatnil, že následkem nabytí platnosti zákona č. 2001‑397 již vůči němu nelze použít věkovou hranici 45 let.
14 Tento rozklad byl zamítnut rozhodnutím ministra vnitra ze dne 8. března 2002, ve kterém ministr jednak zopakoval znění svého rozhodnutí ze dne 28. ledna 2002 a jednak upřesnil, že odstranění věkové hranice pro přístup k zaměstnáním ve veřejném sektoru se s výjimkou určitých kategorií žen vztahuje pouze na svobodné muže, kteří vyživují alespoň jedno dítě a kteří jsou nuceni pracovat.
15 Serge Briheche podal dne 28. března 2002 žalobu k tribunal administratif de Paris (správní soud prvního stupně v Paříži), ve které žádal zejména zrušení rozhodnutí ze dne 28. ledna a 8. března 2002 o zamítnutí jeho účasti v těchto výběrových řízeních. Tvrdil, že článek 8 první pododstavec zákona č. 75‑3, ve znění zákona č. 2001‑397, v rozsahu, v němž vztahuje nepoužitelnost věkových hranic pro přístup k zaměstnáním ve veřejném sektoru pouze na „znovu neprovdané vdovy“, není v souladu s cíli směrnice. Tato směrnice totiž, přestože nebrání opatřením, která odstraňují faktické nerovnosti ovlivňující příležitosti žen získat zaměstnání, ukládá členským státům povinnost revidovat ustanovení, u kterých cíl ochrany, na němž byla tato ustanovení původně založena, již není opodstatněný.
16 Za těchto okolností se tribunal administratif de Paris rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:
„Brání ustanovení směrnice 76/207/EHS ze dne 9. února 1976 tomu, aby Francie ponechala v platnosti ustanovení článku 8 zákona č. 75‑3 ze dne 3. ledna 1975, ve znění zákona č. 79‑569 ze dne 7. července 1979 a zákona č. 2001‑397 ze dne 9. května 2001, týkající se znovu neprovdaných vdov?“
K předběžné otázce
17 Svou otázkou se předkládající soud v podstatě táže, zda čl. 3 odst. 1 a čl. 2 odst. 4 směrnice musejí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě takové, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, jež vztahuje nepoužitelnost věkových hranic pro přístup k zaměstnáním ve veřejném sektoru pouze na znovu neprovdané vdovy, které jsou nuceny pracovat, při vyloučení znovu neoženěných vdovců, kteří jsou ve stejné situaci.
18 V souladu s ustálenou judikaturou má zásada rovného zacházení stanovená směrnicí obecný dosah a jako taková se použije na zaměstnání ve veřejném sektoru (viz zejména rozsudky ze dne 11. ledna 2000, Kreil, C‑285/98, Recueil, s. I‑69, bod 18, a ze dne 19. března 2002, Lommers, C‑476/99, Recueil, s. I‑2891, bod 25).
19 Tato zásada znamená podle čl. 3 odst. 1 směrnice „vyloučení jakékoli diskriminace na základě pohlaví v podmínkách přístupu, včetně kritérií výběru, ke všem zaměstnáním nebo pracovním místům, nezávisle na oboru nebo odvětví činnosti, a ke všem stupňům hierarchie pracovních funkcí“.
20 Vnitrostátní právní úprava taková, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, jež stanoví ohledně přijetí k výběrovým řízením pořádaným pro přijímání úředníků, že věková hranice se nepoužije na znovu neprovdané vdovy, které jsou nuceny pracovat, vede k diskriminaci založené na pohlaví v rozporu s čl. 3 odst. 1 směrnice, pokud jde o znovu neoženěné vdovce, kteří jsou ve stejné situaci jako uvedené vdovy.
21 Za těchto podmínek je na místě přezkoumat, zda taková právní úprava může být přesto povolena na základě čl. 2 odst. 4 směrnice, podle něhož „nejsou dotčena opatření na podporu rovných příležitostí pro muže i ženy, zejména odstraňování stávajících nerovností ovlivňujících příležitosti žen v oblastech uvedených v čl. 1 odst. 1“.
22 Jak již Soudní dvůr rozhodl, toto posledně jmenované ustanovení má za přesný a ohraničený cíl povolit opatření, která, ačkoliv jsou zdánlivě diskriminační, směřují účinně k odstranění nebo omezení faktických nerovností, které mohou ve skutečnosti existovat v sociálním životě (rozsudek ze dne 11. listopadu 1997, Marschall, C‑409/95, Recueil, s. I‑6363, bod 26).
23 Opatření, které směřuje k přednostní podpoře ženských uchazeček v sektorech veřejné služby, musí být považováno za slučitelné s právem Společenství, pokud nepřiznává automaticky a bezpodmínečně přednost ženským uchazečkám, které mají stejnou kvalifikaci jako jejich mužští konkurenti, a pokud jsou jejich účasti ve výběrovém řízení předmětem objektivního posouzení, které bere v potaz specifickou osobní situaci všech uchazečů (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 28. března 2000, Badeck a další, C‑158/97, Recueil, s. I‑1875, bod 23).
24 Tyto podmínky vycházejí ze skutečnosti, že při určení dosahu každé derogace individuálního práva, jako je rovné zacházení pro muže a ženy zakotvené směrnicí, je na místě respektovat zásadu proporcionality, která vyžaduje, aby tyto derogace nepřekročily hranice toho, co je vhodné a nezbytné pro dosažení hledaného cíle, a aby byly v nejvyšší možné míře uvedeny v soulad se zásadou rovného zacházení a s požadavky takto sledovaného cíle (výše uvedený rozsudek Lommers, bod 39).
25 Čl. 2 odst. 4 směrnice tak připouští vnitrostátní opatření v oblasti přístupu k zaměstnání, která mají za cíl zvláštním zvýhodněním žen zlepšit jejich konkurenceschopnost na pracovním trhu a možnost kariérního postupu za rovných podmínek s muži. Toto ustanovení směřuje k dosažení materiální, a nikoli formální rovnosti omezením faktických nerovností, ke kterým může docházet v sociálním životě, a tím v souladu s čl. 141 odst. 4 ES k předcházení nebo vyrovnávání nevýhod v profesní kariéře dotyčných osob (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 17. října 1995, Kalanke, C‑450/93, Recueil, s. I‑3051, bod 19, a ze dne 6. července 2000, Abrahamsson a Anderson, C‑407/98, Recueil, s. I‑5539, bod 48).
26 Ve svých vyjádřeních francouzská vláda tvrdí, že vnitrostátní právní úprava dotčená v původním řízení byla přijata s cílem omezit faktické nerovnosti projevující se mezi muži a ženami, zejména následkem skutečnosti, že ženy vykonávají hlavní část domácích prací, především když rodina zahrnuje děti, a s cílem usnadnit pracovní zařazení žen.
27 Taková právní úprava přiznává, jak Komise oprávněně shledala, absolutní a bezpodmínečnou přednost účasti určitých kategorií žen, zahrnujících znovu neprovdané vdovy, které jsou nuceny pracovat, přičemž vztahuje pouze na ně nepoužitelnost věkových hranic pro přístup k zaměstnáním ve veřejném sektoru, při vyloučení znovu neoženěných vdovců, kteří jsou ve stejné situaci.
28 Z toho vyplývá, že taková právní úprava, na základě které se věková hranice pro přístup k zaměstnáním ve veřejném sektoru nepoužije na určité kategorie žen, zatímco se použije na muže, kteří se nacházejí ve stejné situaci jako tyto ženy, nemůže být z hlediska čl. 2 odst. 4 směrnice připuštěna.
29 Za těchto podmínek je třeba určit, zda právní úprava taková, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, je nicméně přípustná na základě čl. 141 odst. 4 ES.
30 Toto ustanovení opravňuje členské státy, aby ponechaly v platnosti nebo přijaly opatření stanovující zvláštní výhody určené zejména k předcházení nebo vyrovnávání znevýhodnění v profesní kariéře za účelem zajištění úplné rovnosti mezi muži a ženami v profesním životě.
31 Nezávisle na otázce, zda pozitivní opatření, která nejsou přípustná na základě čl. 2 odst. 4 směrnice, by případně mohla být přípustná podle čl. 141 odst. 4 ES, postačí konstatovat, že toto ustanovení neumožňuje členským státům přijmout takové podmínky přístupu k zaměstnáním ve veřejném sektoru, jaké jsou dotčeny v původním řízení, které se v každém případě jeví nepřiměřenými ve vztahu ke sledovanému cíli (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Abrahamsson a Anderson, bod 55).
32 Z výše uvedeného vyplývá, že na položenou otázku je třeba odpovědět tak, že čl. 3 odst. 1 a čl. 2 odst. 4 směrnice 76/207 musejí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě takové, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, jež vztahuje nepoužitelnost věkových hranic pro přístup k zaměstnáním ve veřejném sektoru pouze na znovu neprovdané vdovy, které jsou nuceny pracovat, při vyloučení znovu neoženěných vdovců, kteří jsou ve stejné situaci.
K nákladům řízení
33 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:
Článek 3 odst. 1 a čl. 2 odst. 4 směrnice Rady 76/207/EHS ze dne 9. února 1976 o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky, musejí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě takové, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, jež vztahuje nepoužitelnost věkových hranic pro přístup k zaměstnáním ve veřejném sektoru pouze na znovu neprovdané vdovy, které jsou nuceny pracovat, při vyloučení znovu neoženěných vdovců, kteří jsou ve stejné situaci.
Podpisy.
* Jednací jazyk: francouzština.