1. Žaloba pro nesplnění povinnosti – Předmět sporu – Určení během postupu před zahájením soudního řízení
(Článek 226 ES)
2. Právo Společenství – Zásady – Rovné zacházení – Diskriminace na základě státní příslušnosti – Přístup k vysokoškolskému vzdělávání – Rozdílné podmínky pro držitele maturitních vysvědčení získaných v jiných členských státech – Nepřímá diskriminace – Nepřípustnost v případě neexistence objektivního odůvodnění
(Články 12 ES, 149 ES a 150 ES)
3. Volný pohyb osob – Odchylky – Odůvodnění – Nezbytnost analýzy způsobilosti a přiměřenosti omezujícího opatření – Důkazní břemeno náležející členskému státu
4. Mezinárodní dohody – Dohody členských států – Dohody předcházející Smlouvě o ES – Článek 307 ES – Oblast působnosti – Možnost uplatnit práva vyplývající z takových dohod ve vztazích v rámci Společenství – Vyloučení
(Článek 307 ES)
1. V rámci žaloby pro nesplnění povinnosti má postup před zahájením soudního řízení za cíl dát dotčenému členskému státu jednak příležitost, aby splnil své povinnosti, které pro něj plynou z práva Společenství, a jednak příležitost, aby se proti výtkám formulovaným Komisí mohl účinně bránit.
Z toho plyne, že výzva dopisem zaslaná Komisí uvedenému členskému státu, a poté odůvodněné stanovisko vydané Komisí vymezují předmět sporu, který již nemůže být následně rozšířen. V důsledku toho musí být odůvodněné stanovisko a žaloba založeny na stejných žalobních důvodech. Tento požadavek nicméně nemůže vést až k vyžadování dokonalé shody ve všech případech mezi zněním žalobních důvodů ve výzvě dopisem, výrokem odůvodněného stanoviska a žalobními návrhy, pokud předmět řízení nebyl rozšířen nebo změněn
(viz body 22–24)
2. Členský stát, který nepřijal opatření nezbytná k zajištění toho, aby držitelé středoškolských diplomů získaných v jiných členských státech měli přístup k vyššímu a univerzitnímu vzdělání, které organizuje, za stejných podmínek jako držitelé středoškolských diplomů získaných v tomto členském statě, nesplnil povinnosti, které pro něj vyplývají z článků 12 ES, 149 ES a 150 ES.
Ačkoli je totiž použitelné na všechny studenty bez rozdílu, je ustanovení vnitrostátního práva, které stanoví, že studenti, kteří získali středoškolský diplom v členském státě jiném než v uvedeném členském státě a přejí si zahájit vyšší nebo univerzitní studium v určeném oboru vzdělávání v posledně jmenovaném státě, musejí nejen předložit uvedený diplom, ale také prokázat, že splnili podmínky přístupu k vyššímu nebo univerzitnímu vzdělávání ve státě, ve kterém získali diplom, tak způsobilé dotknout se státních příslušníků jiných členských států více než státních příslušníků uvedeného členského státu, takže rozdílné zacházení zavedené tímto ustanovením způsobuje nepřímou diskriminaci odporující zásadě zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti obsažené v článku 12 ES.
Takové rozdílné zacházení může být odůvodněno, pouze pokud se zakládá na objektivních hlediscích, která jsou nezávislá na státní příslušnosti dotyčných osob a přiměřená cíli legitimně sledovanému vnitrostátním právem.
(viz body 42, 46–48, 60, 75, výrok 1)
3. Vnitrostátním orgánům, které se dovolávají odchylky od základní zásady volného pohybu osob přísluší, aby prokázaly v každém konkrétním případě, že jejich právní úpravy jsou nezbytné a přiměřené ve vztahu ke sledovanému cíli. K důvodům, jichž se může dovolávat členský stát, musí být přiložena analýza vhodnosti a přiměřenosti omezujícího opatření přijatého tímto členským státem, jakož i přesných prvků podpírajících jeho argumentaci.
(viz bod 63)
4. Pokud článek 307 ES umožňuje členským státům dodržet závazky vůči třetím zemím vyplývající z mezinárodních smluv předcházejících Smlouvě, neumožňuje jim uplatňovat práva vyplývající z takových smluv ve vztazích v rámci Společenství.
(viz bod 73)