Věc C-135/03

Komise Evropských společenství

Španělské království

„Nesplnění povinnosti státem – Právní úprava Společenství týkající se ekologického zemědělství a k němu se vztahujícího označování zemědělských produktů a potravin – Vnitrostátní právní předpisy povolující užívání výrazu ,bio‘ pro produkty, které nebyly získány ekologickou metodou produkce“

Stanovisko generální advokátky J. Kokott přednesené dne 17. března 2005

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 14. července 2005

Shrnutí rozsudku

1. Žaloba pro nesplnění povinnosti – Přezkum opodstatněnosti Soudním dvorem – Stav, k němuž se má přihlédnout – Stav po uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku

(Článek 226 ES)

2. Zemědělství – Společná zemědělská politika – Ekologické zemědělství a k němu se vztahující označování zemědělských produktů a potravin – Nařízení č. 2092/91 – Označení odkazující na ekologickou metodu produkce – Používání uvedených označení a jejich odvozenin pro produkty, které nebyly získány takovou metodou produkce – Používání výrazů „biológico“ a „bio“ ve Španělsku – Přípustnost podle znění pozměněného nařízením č. 1804/1999

(Nařízení Rady č. 2092/91, ve znění nařízení Rady č. 1804/1999, článek 2)

3. Žaloba pro nesplnění povinnosti – Důkaz o nesplnění povinnosti – Důkazní břemeno příslušející Komisi – Domněnky – Nepřípustnost

(Článek 226 ES)

1. Existence nesplnění povinnosti musí být posouzena vzhledem ke stavu, v němž se členský stát nacházel v době, kdy uplynula lhůta stanovená v odůvodněném stanovisku. Změny, ke kterým došlo následovně, nemohou být Soudním dvorem brány v úvahu.

(viz bod 31)

2. Seznam označení odkazujících na ekologickou metodu produkce uvedený v článku 2 nařízení č. 2092/91 o ekologickém zemědělství a k němu se vztahujícím označování zemědělských produktů a potravin, ve znění, za účelem zahrnutí živočišné výroby, nařízení č. 1804/1999, není taxativní. Z toho vyplývá, že členské státy mohou v případě změny stávající praxe na svém území zavést do své vnitrostátní právní úpravy pro odkazování na ekologickou metodu výroby jiné výrazy než výrazy uvedené v tomto seznamu.

Pokud jde o španělský jazyk, vzhledem k tomu, že je na seznamu uvedeném v článku 2 tohoto nařízení zmíněn pouze výraz „ecológico“, zahrnující odvozeninu „eco“, nelze španělské vládě vytýkat, že nezakázala producentům produktů, které nebyly získány ekologickou metodou produkce, užívat jiné výrazy, jako jsou „biológico“ nebo „bio“. Ze znění uvedeného článku totiž rovněž nevyplývá, že odvozenina „bio“ musí být, z důvodu, že je v článku 2 zmíněna jako obvyklá odvozenina, speciálně chráněna ve všech členských státech a ve všech jazycích, včetně těch, u nichž jsou v seznamu uvedeném v témže článku zmíněny výrazy, které neodpovídají francouzskému výrazu „biologique“.

(viz body 34–36)

3. V rámci žaloby pro nesplnění povinnosti přísluší Komisi prokázat existenci tvrzeného nesplnění povinnosti. Komise musí předložit Soudnímu dvoru skutečnosti nezbytné k tomu, aby Soudní dvůr ověřil existenci tohoto nesplnění povinnosti, přičemž nemůže vycházet z žádné domněnky.

(viz bod 41)

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (prvního senátu)

14. července 2005 (*)

Ve věci C‑135/03,

jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 226 ES, podaná dne 26. března 2003,

Komise Evropských společenství, zastoupená G. Berscheidem, B. Dohertym a F. Jimenem Fernandezem, jakož i S. Pardo Quintillán, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

žalobkyně,

proti

Španělskému království, zastoupenému N. Díaz Abad a E. Braquehaisem Conesou, jako zmocněnci,

žalovanému,

SOUDNÍ DVŮR (první senát),

ve složení P. Jann (zpravodaj), předseda senátu, K. Lenaerts, J. N. Cunha Rodrigues, M. Ilešič a E. Levits, soudci,

generální advokátka: J. Kokott,

vedoucí soudní kanceláře: M. Ferreira, vrchní rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 3. března 2005,

po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne 17. března 2005,

vydává tento

Rozsudek

1 Svou žalobou se Komise Evropských společenství domáhá, aby Soudní dvůr určil, že Španělské království tím, že

– ve svém vnitrostátním právním řádu a praxi nadále používá výraz „bio“, samostatně nebo ve spojení s jinými výrazy, i pro označení produktů, které nebyly získány ekologickou metodou produkce, v rozporu s ustanovením článku 2 ve spojení s článkem 5 nařízení Rady (EHS) č. 2092/91 ze dne 24. června 1991 o ekologickém zemědělství a k němu se vztahujícím označování zemědělských produktů a potravin (Úř. věst. L 198, s. 1; Zvl. vyd. 15/02, s. 39), ve znění nařízení Rady (ES) č. 1935/95 ze dne 22. června 1995 (Úř. věst. L 186, s. 1; Zvl. vyd. 15/03, s. 7), a za účelem zahrnutí živočišné výroby nařízení Rady (ES) č. 1804/1999 (Úř. věst. L 222, s. 1; Zvl. vyd. 15/04, s. 325, dále jen „nařízení č. 2092/91“),

– v rozporu s článkem 2 ve spojení s článkem 10a nařízení č. 2092/91 nepřijalo opatření nezbytná k zabránění podvodnému používání tohoto výrazu,

– v rozporu s článkem 2 uvedeného nařízení ve spojení s čl. 2 odst. 1 písm. a) bodem i) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES ze dne 20. března 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin, jejich obchodní úpravy a související reklamy (Úř. věst. L 109, s. 29; Zvl. vyd. 15/05, s. 75), nepřijalo opatření určená k tomu, aby bylo zabráněno uvádění spotřebitelů v omyl, pokud jde o způsob výroby nebo získání potravin, a

– na území autonomní oblasti Navarra v rozporu s těmito předpisy zachovává používání výrazu „bio“, samostatně nebo ve spojení s jinými výrazy, pro mléčné výrobky, které jsou s tímto výrazem obvykle a soustavně spojovány, přestože nebyly vyrobeny ekologickou metodou produkce,

nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z uvedeného nařízení a uvedené směrnice, a především z výše uvedených ustanovení těchto aktů.

Právní rámec

Právní úprava Společenství

2 Nařízení č. 2092/91 stanovilo rámec pravidel Společenství pro produkci, označování a kontrolu produktů získávaných ekologickými metodami produkce. Jak vyplývá z pátého bodu odůvodnění nařízení, toto nařízení směřuje k zajištění podmínek pro korektní hospodářskou soutěž mezi producenty takových produktů, k zajištění průhlednosti ve všech stadiích produkce a ke zlepšení důvěryhodnosti těchto produktů v očích spotřebitelů.

3 Článek 2 uvedeného nařízení stanoví:

„Pro účely tohoto nařízení se určitý produkt považuje za produkt nesoucí označení poukazující na ekologickou metodu produkce, pokud tento produkt, jeho složky nebo suroviny jsou na označování, v propagačních materiálech nebo v obchodních dokumentech popsány způsobem, který se v příslušném členském státě používá, aby dal zákazníkovi najevo, že dotyčný produkt, jeho složky nebo suroviny byly získány podle pravidel produkce stanovených v článku 6, a zejména pokud jsou na něm uvedeny níže uvedené výrazy nebo jejich obvyklé odvozeniny (např. „bio“, „eko“ atd.) či zdrobněliny, samostatně nebo v kombinaci, kromě případů, kdy se tyto výrazy nevztahují na zemědělské produkty v potravinách či krmivech nebo zřetelně nemají žádnou souvislost s metodou produkce:

– španělsky: ecológico,

– dánsky: økologisk,

– německy: ökologisch, biologisch,

– řecky: βιολογικό,

– anglicky: organic,

– francouzsky: biologique,

– italsky: biologico,

– nizozemsky: biologisch,

– portugalsky: biológico,

– finsky: luonnonmukainen,

– švédsky: ekologisk.“

4 Podle článku 5 téhož nařízení:

„1. Označování a propagace produktů uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. a) může odkazovat na ekologické metody produkce pouze tehdy, pokud:

a) je jasné, že se označení vztahuje k metodě zemědělské produkce;

b) produkt byl vyprodukován v souladu s pravidly stanovenými v článku 6 nebo dovezen ze třetí země za podmínek stanovených v článku 11;

c) produkt vyprodukoval nebo dovezl hospodářský subjekt, který podléhá kontrolním opatřením stanoveným v článcích 8 a 9;

[…]“

5 Článek 10a nařízení č. 2092/91 stanoví:

„1. Zjistí-li některý členský stát nesrovnalosti nebo protiprávní jednání při uplatňování tohoto nařízení u produktu pocházejícího z jiného členského státu a nesoucího údaje uvedené v článku 2 nebo v příloze V, uvědomí o tom Komisi a členský stát, který určil kontrolní orgán nebo schválil kontrolní subjekt.

Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření, aby zabránily podvodnému používání údajů uvedených v článku 2 nebo v příloze V.“

6 Krom toho směrnice 2000/13, která se vztahuje na veškeré potraviny, stanoví ve svém čl. 2 odst. 1:

„1. Použité způsoby označování nesmějí:

a) uvádět kupujícího v omyl, zejména

i) pokud jde o charakteristiky potraviny a zvláště o její povahu, identitu, vlastnosti, složení, množství, trvanlivost, původ nebo provenienci, způsob výroby nebo získání;

[…]“

Vnitrostátní právní úprava

7 Článek 3 odst. 1 královského nařízení č. 1852/1993 ze dne 22. října 1993 týkajícího se ekologického zemědělství a k němu se vztahujícího označování zemědělských produktů a potravin (BOE č. 283 ze dne 26. listopadu 1993, s. 33528), původně stanovil:

„V souladu s článkem 2 nařízení (EHS) č. 2092/91 se produkt považuje za označený odkazem na ekologickou metodu produkce, jestliže je v označení, v propagačních materiálech nebo v obchodních dokumentech tento produkt nebo jeho složky označen výrazem ,ecológico‘.

Rovněž lze použít, kromě zvláštních označení, jež mohou být použita autonomními oblastmi, výrazy: ,obtenido sin el empleo de productos químicos de sínteses‘, ,biológico‘, ,organici‘, ,biodinámico‘ a jejich příslušné slovní složeniny, stejně jako názvy ,eco‘ a ,bio‘, ve spojení s názvem produktu, jeho složek nebo jeho ochrannou známkou, či samostatně.”

8 Toto nařízení bylo pozměněno královským nařízením č. 506/2001 ze dne 11. května 2001 (BOE č. 126 ze dne 26. května 2001, s. 18609). Jeho čl. 3 odst. 1 nyní stanoví:

„V souladu s článkem 2 nařízení (EHS) č. 2092/91, ve znění nařízení (ES) č. 1804/1999, se produkt považuje za označený odkazem na ekologickou metodu produkce, jestliže produkt, jeho složky nebo krmné suroviny jsou v označení, v propagačních materiálech nebo v obchodních dokumentech označeny výrazem ,ecológico‘ nebo jeho odvozeninou ,eco‘ stojící samostatně nebo ve spojení s názvem produktu, jeho složek nebo s jeho ochrannou známkou.“

9 Podle třetího a pátého pododstavce důvodové zprávy k tomuto nařízení byly tyto změny nezbytné proto, aby bylo zcela zabráněno nejednoznačnosti týkající se výrazů, které jsou podle právní úpravy Společenství vyhrazeny ekologické produkci, a aby byla vyloučena možnost záměny, která by z toho mohla pro spotřebitele vyplývat, přičemž byla vzata v úvahu skutečná situace potravinářského odvětví ve Španělsku, kde se užívání výrazu „bio“ stalo běžným pro označení potravin vykazujících určité znaky, které nemají spojitost s ekologickou metodou produkce.

10 Krom toho, co se týče autonomní oblasti Navarra, regionální nařízení č. 617/1999 ze dne 20. prosince 1999 (BO Navarra č. 4 ze dne 10. ledna 2000) ve svém článku 2 stanoví, že produkt je označený odkazem na ekologickou metodu produkce, jestliže je označen výrazy „ecológico“, „obtenido sin el empleo de productos químicos de síntesis“, „biológico“, „orgánico“, „biodinámico“ nebo zkratkami „eco“ a „bio“.

11 Regionální nařízení č. 212/2000 ze dne 12. června 2000 (BO Navarra č. 83 ze dne 10. července 2000) doplnilo do článku 1 regionálního nařízení č. 617/1999 následující pododstavec:

„Toto nařízení se nepoužije na mléčné výrobky, které jsou obvykle a soustavně spojovány s označením ,bio‘, neboť toto označení nemá žádnou spojitost s ekologickou metodou produkce.“

12 Podle důvodové zprávy k tomuto regionálnímu nařízení tato změna zohledňuje skutečnou situaci v regionu Navarra, kde označení „bio“, používané u mléčných výrobků, obecně neodpovídá pojetí ani metodám ekologické produkce.

Postup před zahájením soudního řízení

13 Během přípravy královského nařízení č. 506/2001 bylo Komisi předloženo několik stížností upozorňujících ji na tuto legislativní změnu, která je údajně v rozporu s pravidly vyjádřenými nařízením č. 2092/91. Vzhledem k tomu, že přes intervenci útvarů Komise u španělských orgánů bylo toto královské nařízení přijato, zahájila Komise řízení o nesplnění povinnosti podle článku 226 prvního pododstavce ES.

14 Komise poté, co Španělskému království umožnila předložit jeho vyjádření, vydala dne 24. dubna 2002 odůvodněné stanovisko, v němž tento členský stát vyzvala k přijetí opatření nezbytných k dosažení souladu s tímto stanoviskem ve lhůtě dvou měsíců od jeho oznámení. Vzhledem k tomu, že španělská vláda tomuto odůvodněnému stanovisku nevyhověla, podala Komise tuto žalobu.

K žalobě

Argumentace účastníků řízení

15 Podle Komise královské nařízení č. 506/2001, které vyhrazuje pro ekologickou metodu produkce pouze výraz „ecológico“ a jeho odvozeninu „eco“, a povoluje v důsledku toho užívání výrazu „bio“ pro produkty, které nebyly získány takovou metodou produkce, porušuje články 2, 5 a 10a nařízení č. 2092/91. Článek 2 tohoto nařízení jasně zakazuje, aby odvozeniny výrazů, které označují ekologickou metodu produkce, byly užívány pro produkty, které nepocházejí z takové produkce. Výraz „bio“ je v tomto článku výslovně uveden jako příklad takové odvozeniny. Skutečnost, že pokud jde o španělský jazyk, je ve výčtu výrazů vyjádřených v různých jazycích a obsažených v uvedeném článku uveden pouze výraz „ecológico“, nemůže mít na tento výklad vliv. Tento výčet, uvedený výrazem „zejména“, obsahuje pouze příklady a není taxativní.

16 Kontext a účel článku 2 nařízení č. 2092/91 tento výklad potvrzují. V rámci společného trhu je totiž nepřijatelné, aby výraz „bio“ byl v některých členských státech chráněn, a v ostatních nikoliv.

17 Krom toho podle stávající praxe na španělském území a v rozporu s tím, co tvrdí španělská vláda, spotřebitelé přisuzují výrazům „ecológico“ a „biológico“ stejnou hodnotu. Toto tvrzení je podepřeno dřívější verzí královského nařízení č. 1852/1993, která stanovila možnost používat pro označení produktů získaných ekologickou metodou produkce bez rozlišení buď výrazy „biológico“ a „bio“, nebo „ecológico“ a „eco“. Totéž platí, pokud jde o právní úpravu platnou na území autonomní oblasti Navarra.

18 Z konkrétních příkladů vyplývá, že výrazy „ecológico“ a „biológico“ jsou ve Španělsku často užívány totožným způsobem. Řada produktů označených „biológicos“ má na obalu zmínku, že byly získány ekologickou metodou produkce. Španělský tisk užívá tyto dva výrazy rovněž bez rozlišení.

19 Útvary Komise obdržely stížnosti prokazující existenci nesprávného a podvodného užívání výrazu „bio“ ve Španělsku. V takové situaci jsou členské státy povinny na základě čl. 10a odst. 2 nařízení č. 2092/91 přijmout nezbytná opatření k její nápravě. Vzhledem k tomu, že španělská vláda taková opatření nepřijala, je třeba určit, že toto ustanovení bylo rovněž porušeno.

20 Na základě stejných důvodů, tedy skutečnosti, že španělské orgány tolerují podvodné užívání výrazu „bio“, Komise tvrdí, že je třeba určit, že tyto orgány porušily rovněž čl. 2 odst. 1 písm. a) bod i) směrnice 2000/13. Povolení uvádět na trh pod označením „biológico“ nebo „bio“ potraviny, které nebyly získány ekologickou metodou produkce, může mít za následek uvedení spotřebitelů v omyl, pokud jde o způsob výroby nebo získání dotyčných potravin, a to tím spíše, že produkty skutečně získané ekologickou metodou produkce jsou obecně nabízeny za ceny výrazně vyšší.

21 Co se týče konkrétněji právní úpravy platné na území autonomní oblasti Navarra, Komise uplatňuje, že tato právní úprava právem vyhrazuje používání výrazů „biológico“ a „bio“ pro výrobky získané ekologickou metodou produkce. Nicméně je z ní nesprávně stanovena výjimka, pokud jde o mléčné výrobky.

22 Španělská vláda tvrzené nesplnění povinnosti popírá. Navrhuje, aby žaloba Komise byla zamítnuta a aby Komisi byla uložena náhrada nákladů řízení. Podle ní ze znění článku 2 nařízení č. 2092/91, ve verzi použitelné v projednávaném případě, jasně vyplývá, že k označení ekologické metody produkce je třeba odkázat na lingvistická označení náležející do seznamu uvedeného v tomto článku. Tento seznam uvádí pro španělský jazyk právě výraz „ecológico“, a nikoliv výrazy „biológico“ nebo „bio“. Producenti tedy mohou ve Španělsku volně používat výrazy „biológico“ nebo „bio“ pro produkty, které nebyly získány ekologickou metodou produkce, aniž by takové užívání mohlo být kvalifikováno jako protiprávní nebo podvodné.

23 Podle této vlády, jelikož nedošlo k harmonizaci dotčených označení na úrovni Společenství, musejí být stávající rozdíly mezi právními úpravami členských států akceptovány. Kdyby tvůrci nařízení č. 2092/91 byli chtěli, aby označování produktů získaných ekologickou metodou produkce podléhalo totožným pravidlům ve všech členských státech, byli by museli stanovit pro každý z těchto států stejný výraz, přeložený do jednotlivých jazyků Společenství. Dotčený seznam však dokazuje, že tak tomu není.

24 V mysli španělských spotřebitelů výraz „bio“, který je ve Španělsku mnohem méně znám než v jiných členských státech, totiž neodkazuje na ekologickou metodu produkce, ale je spíše spojován s produkty obecně zdravými a zdraví prospěšnými. Z průzkumu veřejného mínění, uskutečněného v roce 1999 v Madridu, vyplývá, že pouze 3 % dotázaných osob spojují výraz „bio“ s ekologickou metodou produkce, zatímco 86 % jej spojuje prostě s mléčnými výrobky, zejména s jogurtem. Nelze tedy připustit, že tento výraz je ve Španělsku užíván k označení ekologické metody produkce.

25 Španělská vláda v důsledku toho popírá žalobní důvody vycházející z porušení článků 2, 5 a 10a nařízení č. 2092/91, jakož i článku 2 směrnice 2000/13. Jelikož z dovolávaného průzkumu veřejného mínění vyplývá, že velká většina španělských spotřebitelů nespojuje výraz „bio“ s ekologickou metodou produkce, dotčená praxe nemůže tyto spotřebitele uvádět v omyl.

26 Komise zpochybňuje objektivitu, věrohodnost a relevanci uvedeného průzkumu. Uplatňuje, že vzhledem k velmi rychlému vývoji významu určitých výrazů v dotčeném odvětví postrádá studie uskutečněná v roce 1999 význam s ohledem na situaci, která existovala v roce 2002. Dotčený průzkum se rovněž týkal pouze velmi malého počtu osob a vzhledem k položeným otázkám a použitým metodám z něj nemohou být vyvozovány žádné určující závěry.

27 Španělská vláda na jednání v odpověď na otázku Soudního dvora uvedla, že většina autonomních oblastí má regionální právní úpravu totožnou s právní úpravou platnou na území autonomní oblasti Navarra a připouští pro označení produktů získaných ekologickou metodou produkce bez rozdílu spolu s výrazy „ecológico“ a „eco“ několik dalších výrazů, mezi něž patří často výrazy „biológico“ a „bio“.

28 Účastníci řízení se na jednání vyjádřili rovněž k případnému vlivu verze nařízení č. 2092/91, ve znění nařízení Rady (ES) č. 392/2004 ze dne 24. února 2004 (Úř. věst. L 65, s. 1) a Aktu o podmínkách přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky a o úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie (Úř. věst. 2003, L 236, s. 346), na řešení sporu.

29 Nařízení č. 392/2004 totiž do článku 2 nařízení č. 2092/91 doplnilo zmínku, podle níž se výrazy vyjmenované v tomto článku v jednotlivých jazycích „na území celého Společenství a ve všech jazycích Společenství považují za označení odkazující na ekologické metody produkce“. Toto znění uvedeného článku 2 je předmětem řízení o předběžné otázce, v němž byl vydán rozsudek z dnešního dne, Comité Andaluz de Agricultura Ecológica (C‑107/04, Sb. rozh. s. I‑7137).

30 Zatímco Komise tvrdí, že tato posledně uvedená změna článku 2 nařízení č. 2092/91 má vzhledem k implicitnímu obsahu předchozího znění tohoto ustanovení pouze deklaratorní povahu, španělská vláda uplatňuje, že se jedná o podstatnou změnu, která nicméně nemůže mít dopad na projednávanou žalobu pro nesplnění povinnosti.

Závěry Soudního dvora

31 Úvodem je namístě připomenout, že podle ustálené judikatury musí být existence nesplnění povinnosti posouzena vzhledem ke stavu, v němž se členský stát nacházel v době, kdy uplynula lhůta stanovená v odůvodněném stanovisku (viz zejména rozsudky ze dne 16. ledna 2003, Komise v. Spojené království, C‑63/02, Recueil, s. I‑821, bod 11, a ze dne 14. dubna 2005, Komise v. Německo, C‑341/02, Sb. rozh. s. I‑2733, bod 33). Změny, ke kterým došlo následovně, nemohou být Soudním dvorem brány v úvahu (viz zejména rozsudek ze dne 18. listopadu 2004, Komise v. Irsko, C‑482/03, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 11).

32 Vzhledem k tomu, že odůvodněné stanovisko Komise bylo datováno 24. dubna 2002 a Španělskému království byla stanovena lhůta dva měsíce, je namístě posuzovat existenci tvrzeného nesplnění povinnosti s ohledem na nařízení č. 2092/91, a nikoliv na znění tohoto nařízení vyplývající z nařízení č. 392/2004.

33 Článek 2 nařízení č. 2092/91 odkazuje, pokud jde o označování, propagační materiály nebo obchodní dokumenty týkající se produktů získaných ekologickou metodou produkce, na „[označení] způsobem, který se v příslušném členském státě používá, aby dal zákazníkovi najevo, že dotyčný produkt […] [byl] [získán] podle pravidel [ekologické] produkce“ a „zejména“ na „výrazy nebo jejich obvyklé odvozeniny“ uvedené na seznamu, který pro každý z jedenácti tehdejších úředních jazyků Společenství uvádí jeden nebo dva výrazy. Na tomto seznamu je v případě pěti z jedenácti jazyků uveden jediný výraz odpovídající francouzskému výrazu „biologique”. V případě dalších tří jazyků je zmíněn jediný výraz odpovídající francouzskému výrazu „écologique”. Co se týče němčiny, jsou bez rozdílu uvedeny dva výrazy odpovídající těmto výrazům, a v případě dvou zbývajících jazyků jsou zmíněny jiné výrazy.

34 Tento seznam, uvozený výrazem „zejména“, není taxativní. Z toho vyplývá, že členské státy mohou v případě změny stávající praxe na svém území zavést do své vnitrostátní právní úpravy pro odkazování na ekologickou metodu výroby jiné výrazy než výrazy uvedené v tomto seznamu.

35 Ve verzi použitelné na projednávanou žalobu pro nesplnění povinnosti je znění článku 2 nařízení č. 2092/91 v tomto ohledu jednoznačné. Vzhledem k tomu, že pokud jde o španělský jazyk je na seznamu uvedeném v tomto článku zmíněn pouze výraz „ecológico“, zahrnující odvozeninu „eco“, nelze španělské vládě vytýkat, že nezakázala producentům produktů, které nebyly získány ekologickou metodou produkce, užívat jiné výrazy, jako je v projednávaném případě „biológico“ nebo „bio“.

36 V rozporu s tím, co tvrdí Komise, ze znění tohoto článku rovněž nevyplývá, že odvozenina „bio“ musí být, z důvodu, že je v uvedeném článku zmíněna jako obvyklá odvozenina, speciálně chráněna ve všech členských státech a ve všech jazycích, včetně těch, u nichž jsou v seznamu uvedeném v témže článku zmíněny výrazy, které neodpovídají francouzskému výrazu „biologique“. Jak bylo uvedeno výše, tak tomu bylo v rozhodné době, co se týče pěti z patnácti členských států. Odkaz na odvozeniny „,bio‘, ,eko‘ atd.“ v článku 2 nařízení č. 2092/91 totiž nemůže odůvodnit to, aby bylo vyhrazeno zvláštní zacházení pouze výrazu „bio“.

37 Ačkoli se může jevit jako žádoucí, s přihlédnutím k rostoucímu významu trhu s produkty získanými ekologickými metodami produkce na úrovni Společenství, harmonizovat označení týkající se těchto produktů, je věcí zákonodárce Společenství, aby na takovou potřebu reagoval. Změna článku 2 nařízení č. 2092/91 nařízením č. 392/2004 takový vývoj dosvědčuje. Jak vyplývá z výše uvedeného rozsudku Comité Andaluz de Agricultura Ecológica, znění uvedeného článku 2 vyplývající z této změny musí být skutečně vykládáno v tom smyslu, že výrazy uvedené v tomto článku musí být chráněny ve všech úředních jazycích Společenství.

38 Uvedená změna nicméně nemůže mít vliv na předchozí legislativní stav, s ohledem na jejž musí být posuzována projednávaná žaloba pro nesplnění povinnosti. Přijetí nového znění článku 2 nařízení č. 2092/91 totiž vede k předpokladu o vůli zákonodárce změnit tento článek, a nikoliv ponechat jej beze změny. Kdyby tato vůle chyběla, nebylo by přijetí dotčené legislativní změny nezbytné.

39 Konečně, Komise nemůže tvrdit, že Španělské království bylo povinno vyhradit pro výrobky získané ekologickou metodou produkce nejen užívání výrazu „ecológico“ a jeho odvozeniny „eco“, ale rovněž výrazu „bio“, z důvodu užívání tohoto výrazu ve Španělsku, které by vedlo španělské spotřebitele k tomu, že by uvedený výraz považovali za odkaz na ekologickou metodu produkce.

40 Je pravdou, jak to tvrdí Komise, že obsah vnitrostátní právní úpravy předcházející změně vyplývající z královského nařízení č. 506/2001 a legislativní stav na území autonomní oblasti Navarra poskytují v tomto ohledu důležité indicie. Totéž platí i pro informace, které poskytla španělská vláda na jednání v odpověď na otázku Soudního dvora, podle nichž se zdá být ve značném počtu ostatních regionů užívání výrazů „biológico“ nebo „bio“ vyhrazeno pro produkty získané ekologickou metodou produkce. Kromě toho pochybnosti vyjádřené Komisí ohledně průzkumu veřejného mínění, kterého se dovolává španělská vláda, na první pohled rovněž nepostrádají relevanci.

41 Je však třeba připomenout, že podle ustálené judikatury přísluší Komisi v rámci žaloby pro nesplnění povinnosti prokázat existenci tvrzeného nesplnění povinnosti. Komise musí předložit Soudnímu dvoru skutečnosti nezbytné k tomu, aby Soudní dvůr ověřil existenci tohoto nesplnění povinnosti, přičemž nemůže vycházet z žádné domněnky (viz zejména rozsudek ze dne 29. dubna 2004, Komise v. Rakousko, C‑194/01, Recueil, s. I‑4579, bod 34, a výše uvedený rozsudek Komise v. Německo, bod 35). V projednávané věci Komise kromě výše uvedených informací týkajících se určitého užívání výrazů „biológico“ a „bio“ na španělském trhu neprokázala, že na tomto trhu tyto výrazy obecně španělským spotřebitelům dávají najevo, že dotyčné výrobky byly získány ekologickou metodou produkce. Ačkoliv v tomto ohledu pochybnosti vyjádřené Komisí ohledně průzkumu veřejného mínění, kterého se dovolává španělská vláda, nepostrádají relevanci, nic to nemění na tom, že Komise nepředložila žádnou skutečnost prokazující, že v okamžiku uplynutí lhůty stanovené odůvodněným stanoviskem bylo ve Španělsku užívání výrazů „biológico“ nebo „bio“ k označení produktů získaných ekologickou metodou produkce rozšířeno natolik, že španělský spotřebitel tyto výrazy spojoval s ekologickou metodou produkce. Komisi se tak nepodařilo vyvrátit tvrzení uvedené v důvodové zprávě ke královskému nařízení č. 506/2001, podle nějž při přijímání tohoto nařízení bylo užívání výrazu „bio“ ve Španělsku běžné pro označení potravin vykazujících určité znaky, které nemají spojitost s ekologickou metodou produkce.

42 Vzhledem k tomu, že nelze určit nesplnění povinností vyplývajících z článku 2 nařízení č. 2092/91, ve znění použitelném na projednávanou žalobu, nelze v důsledku toho považovat za prokázané ani porušení článků 5 a 10a uvedeného nařízení, jakož i čl. 2 odst. 1 písm. a) bodu i) směrnice 2000/13, které na tomto nesplnění závisí.

43 Co se týče krom toho nesplnění povinnosti vyplývajícího podle Komise z užívání výrazu „bio“ na území autonomní oblasti Navarra, stačí konstatovat, že úvahy Soudního dvora ohledně královského nařízení č. 506/2001 platí rovněž pro regionální právní úpravu použitelnou na území autonomní oblasti Navarra. V důsledku toho nelze určit žádné nesplnění povinnosti ani v tomto ohledu.

44 Za těchto podmínek je třeba žalobu v plném rozsahu zamítnout.

K nákladům řízení

45 Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu bude účastníku řízení, který byl ve sporu neúspěšný, uložena náhrada nákladů řízení, pokud účastník, který byl ve sporu úspěšný, náhradu nákladů ve svém návrhu požadoval. Vzhledem k tomu, že Španělské království požadovalo náhradu nákladů řízení ve svém návrhu a Komise byla ve sporu neúspěšná, je namístě jí uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:

1) Žaloba se zamítá.

2) Komisi Evropských společenství se ukládá náhrada nákladů řízení.

Podpisy.

* Jednací jazyk: španělština.