Věc C-132/03

Ministero della Salute

Coordinamento delle associazioni per la difesa dell'ambiente e dei diritti degli utenti e dei consumatori (Codacons) a

Federconsumatori

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Consiglio di Stato)

„Nařízení (ES) č. 1139/98 – Článek 2 odst. 2 písm. b) – Doplňující zvláštní požadavky na označování potravin – Povinné uvádění údajů o přítomnosti látek pocházejících z určitých geneticky modifikovaných organismů (GMO) – Geneticky modifikované sójové boby a kukuřice – Osvobození od požadavku v případě náhodné přítomnosti GMO nepřesahující určenou tolerovanou hodnotu – Potraviny určené pro zvláštní výživu – Kojenci a malé děti – Použitelnost osvobození – Zásada obezřetnosti“

Stanovisko generálního advokáta P. Légera přednesené dne 3. března 2005

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 26. května 2005

Shrnutí rozsudku

Sbližování právních předpisů – Označování a prezentace potravin – Potraviny vyrobené z geneticky modifikovaných organismů (GMO) – Nařízení č. 1139/98 – Povinné uvádění údajů o přítomnosti látek pocházejících z GMO – Osvobození – Počáteční výživa pro kojence a malé děti – Použitelnost osvobození – Porušení zásady obezřetnosti – Nedostatek

(Nařízení Rady č. 1139/98, čl. 2 odst. 2písm. b))

Článek 2 odst. 2 písm. b) nařízení č. 1139/98 o povinném uvádění údajů, které nejsou stanoveny ve směrnici 79/112, při označování určitých potravin vyrobených z geneticky modifikovaných organismů, ve znění nařízení č. 49/2000, musí být vykládán v tom smyslu, že jím stanovené osvobození od povinnosti předepsané čl. 2 odst. 1 a 3 téhož nařízení uvádět při označování potravin údaje o přítomnosti látky pocházející z určitých geneticky modifikovaných organismů (GMO) v případě, kdy taková přítomnost vyplývá z náhodné kontaminace a nepřesahuje prahovou hodnotu de minimis ve výši 1 %, se použije rovněž na potraviny určené pro zvláštní výživu kojenců a malých dětí.

Tento výklad nemůže být zpochybněn na základě zásady obezřetnosti, která předpokládá, že přetrvávají pochybnosti ohledně existence nebo dosahu rizika pro lidské zdraví. K uvedení na trh GMO, na které se vztahuje nařízení č. 1139/98, může totiž dojít pouze tehdy, když byly tyto GMO předtím povoleny po provedení hodnocení rizik, jehož cílem je zajistit, že s ohledem na závěry takového hodnocení tyto GMO neobsahují nebezpečí pro spotřebitele. Z toho vyplývá, že zásada obezřetnosti je případně součástí takového rozhodovacího procesu.

(viz body 55–56, 61, 63–64 a výrok)

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (druhého senátu)

26. května 2005 (*)

„Nařízení (ES) č. 1139/98 – Článek 2 odst. 2 písm. b) – Doplňující zvláštní požadavky na označování potravin – Povinné uvádění údajů o přítomnosti látek pocházejících z určitých geneticky modifikovaných organismů (GMO) – Geneticky modifikované sójové boby a kukuřice – Osvobození od požadavku v případě náhodné přítomnosti GMO nepřesahující určenou tolerovanou hodnotu – Potraviny určené pro zvláštní výživu – Kojenci nebo malé děti – Použitelnost osvobození – Zásada obezřetnosti“

Ve věci C‑132/03,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím Consiglio di Stato (Itálie) ze dne 28. ledna 2003, došlým Soudnímu dvoru dne 25. března 2003, v řízení

Ministero della Salute

proti

Coordinamento delle associazioni per la difesa dell’ambiente e dei diritti degli utenti e dei consumatori (Codacons),

Federconsumatori,

za přítomnosti:

Lega delle Cooperative,

Associazione Italiana Industrie Prodotti Alimentari (AIIPA),

Adusbef,

SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),

ve složení C. W. A. Timmermans (zpravodaj), předseda senátu, C. Gulmann a R. Schintgen, soudci,

generální advokát: P. Léger,

vedoucí soudní kanceláře: M. Múgica Arzamendi, vrchní rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 9. června 2004,

s ohledem na vyjádření předložená:

– za Coordinamento delle associazioni per la difesa dell’ambiente e dei diritti degli utenti e dei consumatori (Codacons) C. Rienzim a F. Acerbonim, avvocati,

– za Associazione Italiana Industrie Prodotti Alimentari (AIIPA) G. Ferrarim a F. Capellim, avvocati,

– za italskou vládu I. M. Bragugliou jako zmocněncem, ve spolupráci s M. Fiorillim, avvocato dello Stato,

– za Komisi Evropských společenství I. Martínez del Peral a A. Aresuem, jako zmocněnci,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 3. března 2005,

vydává tento

Rozsudek

1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 2 odst. 2 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 1139/98 ze dne 26. května 1998, o povinném uvádění údajů, které nejsou stanoveny ve směrnici 79/112/EHS, při označování určitých potravin vyrobených z geneticky modifikovaných organismů (Úř. věst. L 159, s. 4; Zvl. vyd. 13/02, s. 287), ve znění nařízení Komise (ES) č. 49/2000 ze dne 10. ledna 2000 (Úř. věst. L 6, s. 13; Zvl. vyd. 13/24, s. 226, dále jen „nařízení č. 1139/98“).

2 Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi Coordinamento delle associazioni per la difesa dell’ambiente e dei diritti degli utenti e dei consumatori (Codacons) (Koordinace sdružení na ochranu životního prostředí a práv uživatelů a spotřebitelů) (dále jen „Codacons“) na jedné straně a Ministero della Salute (italské Ministerstvo zdravotnictví) na straně druhé.

3 Předmětem tohoto sporu je žaloba na neplatnost nařízení ministra zdravotnictví č. 371 ze dne 31. května 2001, kterým se stanoví pravidla provedení směrnice Komise 99/50/ES ze dne 25. května 1999, kterou se mění směrnice 91/321/EHS o počáteční a pokračovací kojenecké výživě (GURI č. 241, ze dne 16. října 2001, s. 4, dále jen „nařízení č. 371/2001“). Z tohoto nařízení vyplývá, že přítomnost geneticky modifikovaných organismů (dále jen „GMO“), podílem nepřesahujícím 1 % jednotlivých složek, jež jsou základem počáteční a pokračující kojenecké výživy, způsobená náhodnou kontaminací, nemusí být uvedena při označování této kojenecké výživy.

Právní rámec

Právní úprava Společenství

Právní úprava Společenství ve věci označování potravin vyrobených z GMO

4 Nařízení č. 1139/98 upřesňuje údaje, které musí být povinně uváděny při označování potravin a složek potravin vyrobených z určitých GMO.

5 Čtvrtý bod odůvodnění nařízení č. 1139/98 vysvětluje, že rozdíly mezi opatřeními přijatými určitými členskými státy s ohledem na označování potravin a složek potravin vyrobených z těchto GMO mohou být překážkou volného pohybu těchto potravin a složek potravin, a tím tedy nepříznivě ovlivnit fungování vnitřního trhu tak, že je nezbytné přijmout jednotná pravidla Společenství pro označování těchto produktů.

6 Pátý a šestý bod odůvodnění tohoto nařízení uvádí:

„(5) vzhledem k tomu, že článek 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 258/97 ze dne 27. ledna 1997 o nových potravinách a nových složkách potravin (Úř. věst. L 43, s. 1; Zvl. vyd. 13/18, s. 244) stanoví doplňující zvláštní požadavky na označování, aby byla zajištěna řádná informovanost konečného spotřebitele; že se tyto doplňující zvláštní požadavky na označování nevztahují na potraviny nebo složky potravin, které byly významným způsobem používány k lidské spotřebě ve Společenství před vstupem nařízení (ES) č. 258/97 v platnost, a nejsou tedy z tohoto důvodu považovány za nové;

(6) vzhledem k tomu, že za účelem zabránění narušování hospodářské soutěže by se měla pravidla pro označování, která se týkají informovanosti konečného spotřebitele a která jsou založena na stejných zásadách, vztahovat na potraviny a složky, které obsahují GMO nebo se z nich skládají a které byly uvedeny na trh před vstupem nařízení (ES) č. 258/97 v platnost podle souhlasu daného podle směrnice 90/220/EHS [směrnice Rady ze dne 23. dubna 1990, o záměrném uvolňování geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí (Úř. věst. L 117, s. 15)], a na potraviny a složky potravin, které jsou uváděny na trh od té doby.“

7 Podle čl. 1 odst. 1 nařízení č. 1139/98 se toto nařízení použije na potraviny a složky potravin vyrobené z následujících GMO:

– z geneticky modifikovaných sójových bobů, na které se vztahuje rozhodnutí Komise 96/281/ES ze dne 3. dubna 1996 o uvedení geneticky modifikovaných sójových bobů (Glycine max L.) se zvýšenou tolerancí vůči herbicidu glyfosátu na trh podle směrnice 90/220 (Úř. věst. L 107, s. 10; Zvl. vyd. 15/03, s. 55), a

– z geneticky modifikované kukuřice, na kterou se vztahuje rozhodnutí Komise 97/98/ES ze dne 23. ledna 1997 o uvedení geneticky modifikované kukuřice (Zea mays L.) s kombinovanou modifikací pro insekticidní vlastnosti, které jí propůjčuje gen Bt pro endotoxin, a se zvýšenou tolerancí vůči herbicidnímu glufosinátu amonnému na trh podle směrnice 90/220 (Úř. věst. L 31, s. 69; Zvl. vyd. 15/03, s. 114).

8 V souladu s čl. 2 odst. 3 nařízení č. 1139/98 tato pravidla označování spočívají v podstatě v uvedení slov „vyrobeno z geneticky modifikované sóji“ nebo „vyrobeno z geneticky modifikované kukuřice“ v závislosti od případu.

9 Nařízení č. 1139/98 nicméně stanoví výjimku z těchto pravidel označování v případě, kdy přítomnost látky pocházející z dotyčných GMO byla náhodná, pokud tato přítomnost nepřesahuje prahovou hodnotu de minimis nebo tolerovanou hodnotu.

10 Podle čtrnáctého bodu odůvodnění tohoto nařízení není možné vyloučit takovou náhodnou kontaminaci. Čtvrtý bod odůvodnění nařízení č. 49/2000 vysvětluje, že k náhodné kontaminaci může dojít například během pěstování, sklizně, dopravy, skladování nebo zpracování.

11 Článek 2 odst. 2 písm. b) nařízení č. 1139/98 tak stanoví:

„Na uvedené potraviny se nevztahují doplňující zvláštní požadavky na označování, pokud:

[…]

b) látka pocházející z [GMO] uvedených v čl. 1 odst. 1 společně s jakoukoli látkou uvedenou na trh podle nařízení (ES) č. 258/97 pocházející z jiných [GMO] je přítomna v jejich složkách potravin nebo v jednosložkové potravině podílem nepřesahujícím 1 % jednotlivých složek potravin nebo jednosložkové potraviny za podmínky, že tato přítomnost je náhodná.

Aby bylo možné určit, že přítomnost této látky je náhodná, musí být producenti schopni příslušným orgánům uspokojivě prokázat, že přijali vhodná opatření pro vyloučení možnosti, že je jako výchozí suroviny použito geneticky modifikovaných organismů (nebo výrobků z nich) uvedených v předchozím odstavci.“

12 Článek 8 odst. 1 nařízení č. 258/97 stanoví:

„Aniž jsou dotčeny ostatní požadavky předpisů Společenství týkajících se označování potravin, vztahují se na potraviny tyto doplňující zvláštní požadavky na označování pro zajištění informovanosti konečného spotřebitele:

a) o jakémkoli charakteristickém znaku nebo vlastnosti potraviny, jakými jsou:

– složení,

– výživová hodnota nebo výživové účinky,

– použití, pro které je potravina určena,

na jejichž základě není nová potravina nebo složka potraviny nadále rovnocenná stávající potravině nebo složce potraviny.

Nová potravina nebo složka potraviny se považuje za nadále [nikoli již] rovnocennou pro účely tohoto článku, pokud vědecké posouzení založené na vhodné analýze stávajících údajů může prokázat, že hodnocené charakteristické znaky jsou odlišné ve srovnání s běžnou potravinou nebo složkou potraviny s ohledem na uznávané mezní hodnoty přirozených odchylek těchto charakteristických znaků.

V tomto případě se musí při označování uvést změněné charakteristické znaky nebo vlastnosti zároveň s postupem, kterým byl tento charakteristický znak nebo vlastnost dosažen;

b) přítomnosti materiálu, který je obsažen v nové potravině nebo složce potraviny a který stávající rovnocenná potravina neobsahuje a který může mít dopady na zdraví určitých skupin obyvatelstva;

c) přítomnosti materiálu, který je obsažen v nové potravině nebo nové složce potraviny a který stávající rovnocenná potravina neobsahuje a který vzbuzuje výhrady etické povahy;

d) přítomnosti organismu geneticky modifikovaného technikami genetické modifikace, jejichž nevyčerpávající seznam je uveden v příloze I A části 1 směrnice 90/220/EHS.“

13 Nařízení č. 1139/98 bylo zrušeno a čl. 8 odst. 1 písm. d) nařízení č. 258/97 byl vypuštěn nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 ze dne 22. září 2003 o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech (Úř. věst. L 268, s. 1) (neoficiální překlad).

14 Toto posledně jmenované nařízení, které se použije ode dne 18. dubna 2004, stanoví ve svých článcích 12 až 14 zvláštní požadavky ve věci označování použitelného na potraviny, které obsahují GMO nebo jsou z GMO vyrobeny, jakož i osvobození od těchto požadavků v případě nepředvídané nebo náhodné kontaminace GMO nepřesahující prahovou hodnotu de minimis ve výši 0,9 %.

Obecná právní úprava Společenství ve věci označování potravin

15 Podle třetího a čtvrtého bodu odůvodnění směrnice Rady 79/112/EHS ze dne 18. prosince 1978 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin určených k prodeji konečnému spotřebiteli, jejich obchodní úpravy a související reklamy (Úř. věst. 1979, L 33, s. 1):

„vzhledem k tomu, že účelem této směrnice má být zavedení obecných horizontálních pravidel Společenství vztahujících se na veškeré potraviny uváděné na trh;

vzhledem k tomu, že naproti tomu zvláštní vertikální pravidla vztahující se pouze na určité potraviny mají být stanovena v rámci právních předpisů pro tyto výrobky“. (neoficiální překlad)

16 Šestý bod odůvodnění této směrnice uvádí:

„vzhledem k tomu, že všechna pravidla pro označování potravin musí vycházet především z požadavku na informovanost a ochranu spotřebitele“. (neoficiální překlad)

17 Článek 3 směrnice 79/112 obsahuje vyčerpávající seznam údajů, které musí být povinně uváděny při označování potravin.

18 Článek 4 odst. 2 první pododstavec téže směrnice stanoví:

„Předpisy Společenství, které se vztahují pouze na určité potraviny, a nikoli na potraviny obecně, mohou stanovit, že při označování se kromě údajů uvedených v článku 3 musí uvádět ještě další údaje.“ (neoficiální překlad)

19 Směrnice 79/112 byla zrušena a nahrazena směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES ze dne 20. března 2000 (Úř. věst. L 109, s. 29; Zvl. vyd. 15/05, s. 75), která vstoupila v platnost dne 26. května 2000.

Právní úprava Společenství ve věci potravin určených pro zvláštní výživu kojenců a malých dětí

20 Druhý a třetí bod odůvodnění směrnice Rady 89/398/EHS ze dne 3. května 1989 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se potravin určených pro zvláštní výživu (Úř. věst. L 186, s. 27; Zvl. vyd. 13/10, s. 9) uvádí, že tato směrnice představuje první etapu při odstraňování překážek volného pohybu potravin určených pro zvláštní výživu vyplývajících z rozdílů mezi vnitrostátními právními předpisy a že za současného stavu má sbližování vnitrostátních právních předpisů, které navrhuje, za cíl vypracování společné definice, určení opatření umožňujících ochranu spotřebitele před podvodem, pokud se týká podstaty těchto výrobků, a přijetí pravidel pro označování dotyčných výrobků.

21 Čtvrtý bod odůvodnění směrnice 89/398 uvádí:

„vzhledem k tomu, že výrobky, na které se vztahuje tato směrnice, jsou potraviny, jejichž složení a příprava musí být zvláštním způsobem navržena, aby vyhověly zvláštním nutričním požadavkům osob, kterým jsou především určeny; že se může ukázat jako nezbytné stanovit odchylky od obecných nebo zvláštních opatření vztahujících se na potraviny, aby bylo dosaženo zvláštního nutričního cíle.“

22 Článek 1 odst. 2 této směrnice stanoví:

„a. Potraviny pro zvláštní výživu jsou potraviny, které jsou pro své zvláštní složení nebo výrobní proces jasně rozlišitelné od potravin pro běžnou spotřebu, které jsou vhodné pro nutriční účely jim připisované a které jsou uváděny na trh s poukazem na tuto vhodnost.

b. Zvláštní výživa musí splňovat zvláštní nutriční požadavky:

[…]

nebo

iii) zdravých kojenců nebo malých dětí.“

23 V souladu s čl. 4 odst. 1 prvního pododstavce směrnice 89/398 zvláštní ustanovení týkající se skupin potravin pro zvláštní výživu uvedených v příloze I uvedené směrnice stanoví zvláštní směrnice. Mezi těmito skupinami jsou zejména uvedeny v bodě 1 skupina „počáteční kojenecká výživa“, v bodě 2 skupina „pokračovací mléčná výživa a jiná pokračovací výživa“ a v bodě 3 skupina „dětská výživa“.

24 Na základě čl. 4 odst. 1 druhého pododstavce písm. f) směrnice 89/398 tyto zvláštní směrnice mohou zahrnovat zejména ustanovení týkající se označování, obchodní úpravy a reklamy výrobků patřících k jedné ze skupin potravin uvedených v příloze I této směrnice.

25 Článek 7 téže směrnice stanoví:

„1. Směrnice 79/112 […], naposledy pozměněná směrnicí 89/395/EHS, se vztahuje na výrobky uvedené v článku 1 za níže uvedených podmínek.

[…]

3. Označení výrobků, pro které nebyla přijata žádná zvláštní směrnice uvedená v článku 4, musí rovněž obsahovat:

[…]

4. Zvláštní požadavky na označování výrobků, pro které byla přijata zvláštní směrnice, stanoví uvedená směrnice.“

26 Na základě čl. 4 odst. 1 směrnice 89/398 byla zejména vydána směrnice Komise 91/321/EHS ze dne 14. května 1991 o počáteční a pokračovací kojenecké výživě (Úř. věst. L 175, s. 35; Zvl. vyd. 13/10, s. 278), která byla změněna směrnicí Komise 1999/50/ES ze dne 25. května 1999 (Úř. věst. L 139, s. 29; Zvl. vyd. 13/24, s. 29, dále jen „směrnice 91/321“), a směrnice Komise 96/5/ES ze dne 16. února 1996 o obilných a ostatních příkrmech pro kojence a malé děti (Úř. věst. L 49, p. 17; Zvl. vyd. 13/15, s. 442), která byla změněna směrnicí Komise 98/36/ES ze dne 2. června 1998 (Úř. věst. L 167, p. 23; Zvl. vyd. 13/02, s. 306) a směrnicí Komise 1999/39/ES ze dne 6. května 1999 (Úř. věst. L 124, s. 8; Zvl. vyd. 13/24, s. 23, dále jen „směrnice 96/5“ ).

27 Podle čl. 1 odst. 2 písm. a) a písm. b) směrnice 91/321 a článku 1 odst. 4 směrnice 96/5 se „kojenci“ rozumí děti do 12 měsíců a „malými dětmi“ děti od jednoho do tří let.

28 Směrnice 91/321 a 96/5 stanoví normy ve věci složení a označování ohledně počáteční a pokračovací kojenecké výživy určené pro zdravé kojence, respektive obilných a ostatních příkrmů pro kojence a malé děti.

Vnitrostátní právní úprava

29 Článek 3 odst. 2 nařízení prezidenta Republiky č. 128 ze dne 7. dubna 1999, kterým se stanoví pravidla provedení směrnic 96/5 a 98/36/ES o obilných a ostatních příkrmech pro kojence a malé děti (GURI č. 109, ze dne 12. května 1999, s. 5, dále jen „nařízení č. 128/1999“ ), stanoví:

„[…] Dotčené potraviny […] nesmí obsahovat zůstatky pesticidů vyšší než 0,01 mg/kg ani geneticky modifikované látky.“

30 Článek 4 odst. 1 nařízení ministra zdravotnictví č. 500 ze dne 6. dubna 1994, kterým se stanoví pravidla provedení směrnice Komise 91/321/EHS ze dne 14. května 1991 o počáteční a pokračovací kojenecké výživě, jakož i směrnice Rady 92/52/EHS ze dne 18. června 1992 o počáteční a pokračovací kojenecké výživě určené pro vývoz do třetích zemí (GURI č. 189, ze dne 13. srpna 1994, s. 3, dále jen „nařízení č. 500/1994“ ), stanoví:

„Kojenecká výživa musí být vyrobena z proteinových zdrojů vymezených v příloze [nařízení č. 128/1999] a podle předpisů, které obsahují, jakož i z jiných složek potravin, jejichž přizpůsobení zvláštní výživě kojenců musí být potvrzeno univerzálně přijímanými vědeckými údaji“.

31 Nařízením č. 371/2001 byla doplněna do čl. 4 odst. 1 nařízení č. 500/1994 následující věta:

„V každém případě je vyloučeno použití výrobků z GMO, nestanoví-li jinak nařízení (ES) č. 49/2000“.

Skutkový stav v původním řízení a předběžná otázka

32 Rozsudkem ze dne 14. května 2002 Tribunale amministrativo regionale del Lazio zrušil nařízení č. 371/2001 v rozsahu, ve kterém z něj vyplývá, že přítomnost GMO podílem nepřesahujícím 1 % složek, jež jsou základem počáteční a pokračující kojenecké výživy, způsobená náhodnou kontaminací nemusí být uvedena při označování této kojenecké výživy.

33 V tomto rozsudku bylo zejména shledáno, že výjimka z povinnosti označování stanovená nařízením č. 371/2001 je v rozporu s čl. 3 odst. 2 nařízení č. 128/1999 a že rovněž není závazná na základě nařízení č. 49/2000, protože toto posledně jmenované nařízení není použitelné na výživu pro kojence a malé děti.

34 Podle tohoto soudu směrnice 91/321 zavedla zvláštní právní úpravu, co se týče zejména označování výživy pro kojence a malé děti. Přitom tato právní úprava představuje odchylku od obecné právní úpravy Společenství ve věci označování potravin stanovené směrnicí 79/112 v tom smyslu, že ukládá přísnější požadavky než obecná zásada plného a správného informování spotřebitele.

35 Tento výklad právní úpravy Společenství je podle tohoto soudu jediný možný nejenom z důvodu její systematické logiky, ale zároveň vzhledem k zásadě obezřetnosti, obecné zásadě práva Společenství, která vyžaduje nejlepší možnou informovanost.

36 Žaloba byla jinak v tomto rozsudku ve zbývající části zamítnuta. Bylo tak rozhodnuto, že nařízení č. 371/2001 je zákonné v rozsahu, v němž umožňuje, aby počáteční a pokračující kojenecká výživa obsahovala látky pocházející z GMO podílem nepřesahujícím 1 %.

37 Dne 25. června 2002 podalo Ministero della Salute odvolání proti tomuto rozsudku před Consiglio di Stato a žádalo o jeho zrušení v rozsahu, v jakém bylo tímto rozsudkem zrušeno nařízení č. 371/2001.

38 Ministero della Salute zejména uplatnilo na podporu svého odvolání, že žádná ze zvláštních směrnic týkajících se potravin určených pro kojence a malé děti neobsahuje pravidla ohledně uvedení údaje o náhodné přítomnosti látky pocházející z GMO v takových potravinách při označování.

39 Z toho vyplývá, že jedinými použitelnými ustanoveními jsou ta stanovená nařízením č. 1139/98, takže tato ustanovení, včetně ustanovení týkajícího se tolerované hodnoty zavedené nařízením č. 49/2000, se použijí na všechny potraviny, a tedy zároveň na potraviny určené pro kojence a malé děti.

40 Associazione Italiana Industrie Prodotti Alimentari (AIIPA) (Italské sdružení potravinářského průmyslu) do řízení o odvolání vstoupilo jako vedlejší účastník na podporu Ministero della Salute.

41 Codacons, podporované Adusbef a Federconsumatori, vedlejšími účastníky v odvolacím řízení, navrhlo zamítnutí odvolání.

42 Za těchto podmínek, domnívaje se, že pro vyřešení sporu v původním řízení je nezbytný výklad nařízení č. 1139/98, se Consiglio di Stato rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Musí být ustanovení uvedené v čl. 2 odst. 2 písm. b) nařízení […] č. 1139/98 […] použito rovněž na potravinové výrobky pro kojence a děti do tří let; musí nebo nemusí být při označování uvedena zejména náhodná kontaminace těchto výrobků látkami pocházejícími z [GMO] podílem nepřesahujícím 1 %?“

K předběžné otázce

43 Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda má být čl. 2 odst. 2 písm. b) nařízení č. 1139/98 vykládán v tom smyslu, že v něm stanovené osvobození od povinnosti předepsané čl. 2 odst. 1 a 3 téhož nařízení uvádět při označování potravin údaj o přítomnosti látky pocházející z určitých GMO v případě, kdy taková přítomnost vyplývá z náhodné kontaminace a nepřesahuje prahovou hodnotu de minimis ve výši 1 %, se použije zároveň na potraviny určené pro zvláštní výživu kojenců a malých dětí.

44 Úvodem je na místě připomenout, že je v zásadě věcí pouze předkládajícího soudu, aby vymezil dosah předběžné otázky, kterou považuje za nutnou položit Soudnímu dvoru.

45 Z toho vyplývá, že otázka legality čl. 2 odst. 2 písm. b) nařízení č. 1139/98, vznesená podpůrně Codacons, a sice v případě, kdy by Soudní dvůr dospěl k závěru, že toto ustanovení se použije zároveň na potraviny určené pro kojence nebo pro malé děti, nemůže být zkoumána Soudním dvorem, protože zjevně překračuje dosah předběžné otázky podané předkládajícím soudem.

46 Za účelem odpovědi na předběžnou otázku je na místě umístit relevantní ustanovení nařízení č. 1139/98 do rámce celkové právní úpravy Společenství ve věci označování potravin.

47 Ve svém druhém právním východisku se nařízení č. 1139/98 odvolává na čl. 4 odst. 2 směrnice 79/112, podle kterého ustanovení práva Společenství, která se vztahují pouze na určité potraviny, a nikoli na potraviny obecně, mohou stanovit, že při označování se kromě údajů uvedených v článku 3 musí uvádět ještě další údaje.

48 Nařízení č. 1139/98 obsahuje tedy ustanovení o označování, která podle čtvrtého bodu odůvodnění směrnice 79/112 mají povahu „zvláštních vertikálních pravidel vztahujících se pouze na určité potraviny“.

49 Nařízení č. 1139/98 se totiž použije pouze na určité potraviny, a sice na ty, které jsou vyrobeny zcela nebo zčásti z určitých geneticky modifikovaných sójových bobů nebo určitých druhů geneticky modifikované kukuřice uvedených v čl. 1 odst. 1 tohoto nařízení.

50 Co se týče právní úpravy Společenství ve věci potravin určených pro zvláštní výživu, konkrétněji pro výživu kojenců a malých dětí, z článku 4 směrnice 89/398 vyplývá, že Komisi přísluší přijmout zvláštní směrnice, které obsahují mimo jiné ustanovení týkající se označování, obchodní úpravy a reklamy, mezi kterými se nacházejí počáteční kojenecká výživa, pokračovací mléčná výživa a jiná pokračovací výživa a dětská výživa.

51 Zároveň byly přijaty směrnice 91/321 a 96/5, které určují pravidla složení a označování ohledně počáteční a pokračovací kojenecké výživy určené pro zdravé kojence, respektive obilných a ostatních příkrmů pro kojence a malé děti.

52 Vyvstává tedy otázka, zda zvláštní požadavky nařízení č. 1139/98 ve věci označování se použijí rovněž na potraviny určené pro zvláštní výživu kojenců a malých dětí, na které se vztahuje právní úprava Společenství připomenutá v bodech 50 a 51 tohoto rozsudku.

53 Z článku 7 odst. 1 a 4 směrnice 89/398, vykládaného podle čtvrtého bodu odůvodnění této směrnice, vyplývá, že ustanovení ve věci označování, jaká jsou stanovena nařízením č. 1139/98, jsou v zásadě použitelná na potraviny určené pro zvláštní výživu spadající do této směrnice, a sice potraviny, které mají vyhovět zvláštnímu nutričnímu cíli určité kategorie osob, ledaže je nezbytné stanovit odchylku od těchto ustanovení, aby bylo dosaženo dotčeného zvláštního nutričního cíle (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 16. prosince 1999, UDL, C‑101/98, Recueil, s. I‑8841, body 15 a 18).

54 Přitom směrnice 91/321 a 96/5 neobsahují zvláštní požadavky ve věci označování týkajícího se přítomnosti látky pocházející z GMO, které by představovaly odchylku, v rozsahu, v němž se týkají potravin určených pro kojence a malé děti, od požadavků stanovených nařízením č. 1139/98. Dodnes tedy nebyly tyto požadavky považovány za nezbytné pro dosažení zvláštního nutričního cíle kojenců a malých dětí.

55 Tudíž za neexistence jakéhokoliv nepřímého důkazu o opaku, který by vyplýval ze znění, z kontextu či účelu čl. 2 odst. 2 písm. b) nařízení č. 1139/98, musí být toto ustanovení vykládáno v tom smyslu, že jím stanovené osvobození od zvláštních požadavků ve věci označování, které obsahuje uvedené nařízení, se použije zároveň na potraviny určené pro zvláštní výživu kojenců a malých dětí uvedené směrnicí 89/398.

56 Tento výklad nemůže být zpochybněn na základě zásady obezřetnosti.

57 Jak rovněž vyplývá z jeho čtvrtého a šestého bodu odůvodnění, nařízení č. 1139/98 sleduje dvojí cíl, a sice zaprvé odstranit překážky volného pohybu produktů obsahujících geneticky modifikovanou sóju nebo kukuřici a zadruhé informovanost konečného spotřebitele (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 12. června 2003, Glawischnig, C‑316/01, Recueil, s. I‑5995, body 30 a 31).

58 Nařízení č. 1139/98 má za cíl dodání doplňujících informací k těm informacím, jejichž uvedení je již povinné při označování určitých potravin na základě směrnice 79/112, která jako taková nebyla zamýšlena jako opatření určené k ochraně životního prostředí (viz výše uvedený rozsudek Glawischnig, bod 33).

59 Pátý a šestý bod odůvodnění nařízení č. 1139/98 kromě toho uvádí, že zvláštní doplňující požadavky ve věci označování, které toto nařízení stanoví, jsou založeny na stejných zásadách jako ty, které jsou základem ustanovení stanovených článkem 8 nařízení č. 258/97 a jsou určeny k informovanosti konečného spotřebitele.

60 Ze stejných bodů odůvodnění jinak vyplývá, že uvedené požadavky se vztahují na potraviny a složky, které obsahují GMO nebo se z nich skládají a které byly uvedeny na trh před vstupem nařízení č. 258/97 v platnost podle souhlasu daného podle směrnice 90/220, a na potraviny a složky potravin, které jsou uváděny na trh od té doby.

61 Podle ustálené judikatury zásada obezřetnosti předpokládá, že přetrvávají pochybnosti ohledně existence nebo dosahu rizika pro lidské zdraví (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 9. září 2003, Monsanto Agricoltura Italia a další, C‑236/01, Recueil, s. I‑8105, bod 111 a uvedená judikatura).

62 Osmý bod odůvodnění nařízení č. 258/97 uvádí, že zvláštní doplňující požadavky ve věci označování stanovené tímto nařízením mají za cíl zajistit, aby spotřebitel měl dostupné nezbytné informace o dotčených potravinách. Dodává, že tyto informace musí být bezpečné z hlediska lidského zdraví a že toto zabezpečení musí být zajištěno dodržením postupu pro udílení souhlasu stanoveného ve směrnici 90/220 nebo zvláštním hodnotícím postupem, který je uveden v tomto nařízení.

63 K uvedení na trh GMO, na které se vztahuje nařízení č. 1139/98, může totiž dojít pouze tehdy, když byly tyto GMO předtím povoleny po provedení hodnocení rizik, jehož cílem je zajistit, že s ohledem na závěry takového hodnocení tyto GMO neobsahují nebezpečí pro spotřebitele. Zásada obezřetnosti je v projednávaném případě součástí takového rozhodovacího procesu (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Monsanto Agricoltura Italia a další, bod 133).

64 S přihlédnutím ke všemu výše uvedenému je na místě odpovědět na položenou otázku, že čl. 2 odst. 2 písm. b) nařízení č. 1139/98 musí být vykládán v tom smyslu, že jím stanovené osvobození od povinnosti předepsané čl. 2 odst. 1 a 3 téže směrnice uvádět při označování potravin údaje o přítomnosti látky pocházející z určitých GMO v případě, kdy taková přítomnost vyplývá z náhodné kontaminace a nepřesahuje prahovou hodnotu de minimis ve výši 1 %, se použije zároveň na potraviny určené pro zvláštní výživu kojenců a malých dětí.

K nákladům řízení

65 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:

Článek 2 odst. 2 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 1139/98 ze dne 26. května 1998 o povinném uvádění údajů, které nejsou stanoveny ve směrnici 79/112/EHS, při označování určitých potravin vyrobených z geneticky modifikovaných organismů, ve znění nařízení Komise (ES) č. 49/2000 ze dne 10. ledna 2000, musí být vykládán v tom smyslu, že jím stanovené osvobození od povinnosti předepsané čl. 2 odst. 1 a 3 téže směrnice uvádět při označování potravin údaje o přítomnosti látky pocházející z určitých GMO v případě, kdy taková přítomnost vyplývá z náhodné kontaminace a nepřesahuje prahovou hodnotu de minimis ve výši 1 %, se použije zároveň na potraviny určené pro zvláštní výživu kojenců a malých dětí.

Podpisy.

* Jednací jazyk: italština.