1. Životní prostředí – Znečištění ovzduší – Směrnice 1999/32 – Snížení obsahu síry v některých kapalných palivech – Maximální obsah síry těžkých topných olejů – Odchylka – Podmínky poskytnutí – Odmítnutí Komise povolit používání těžkých topných olejů s mezní hodnotou obsahu síry 3 % hmotnostních – Přispívání emisí k překračování kritického zatížení v členském státě – Rozsah uvedeného přispívání a jeho úloha v uvedeném překračování – Neexistence dopadu – Zásada ochrany legitimního očekávání – Porušení – Neexistence
[Smlouva o ES, článek 189a a článek 189c (nyní článek 250 ES a článek 252 ES); směrnice Rady 1999/32, čl. 3 odst. 2; rozhodnutí Komise 2003/3]
2. Životní prostředí – Znečištění ovzduší – Směrnice 1999/32 – Snížení obsahu síry v některých kapalných palivech – Maximální obsah síry těžkých topných olejů – Odchylka – Podmínky poskytnutí – Přispívání emisí k překračování kritického zatížení v členských státech – Zásada proporcionality – Porušení – Neexistence
(Směrnice Rady 1999/32, čl. 3 odst. 2)
1. Rozhodnutí Komise, kterým se zamítá žádost podaná členským státem, aby mohl povolit používání těžkých topných olejů s obsahem síry mezi 1 % a 3 % hmotnostních na části svého území, neporušuje ani čl. 3 odst. 2 směrnice 1999/32 o snižování obsahu síry v některých kapalných palivech, ani zásadu ochrany legitimního očekávání.
Jednak podle samotného znění uvedeného čl. 3 odst. 2 podléhá povolení k používání takových těžkých topných olejů kromě podmínky dodržování norem kvality ovzduší pro oxid siřičitý v relevantních právních předpisech Společenství druhé podmínce, podle které emise oxidu siřičitého „nepřispívají k překračování“ kritického zatížení v členském státě, aniž by toto ustanovení obsahovalo zpřesnění týkající se významnosti tohoto přispívání nebo jeho úlohy v uvedeném překračování. Nic ve znění tohoto ustanovení neumožňuje podpořit závěr, podle kterého lze odchylku poskytnout, pokud přispívání není rozhodující za účelem překračování nebo pokud přispívání je sice zjistitelné, ale nepřekračuje určený práh.
Mimoto, co se týče zásady ochrany legitimního očekávání, nelze připustit, že by sdělení předložené Komisí spolu s návrhem směrnice, byť zmíněno v jejích bodech odůvodnění, mohlo vyvolat legitimní očekávání v zachování směrů v něm obsažených, neboť z článků 189a a 189c Smlouvy (nyní články 250 ES a 252 ES) vyplývá, že Komise může takový návrh kdykoliv změnit a že Rada může přijmout akt představující změnu návrhu.
(viz body 58, 72)
2. Radě nelze vytýkat, že porušila zásadu proporcionality tím, že podmínila udělení povolení k používání těžkých topných olejů, jejichž obsah síry překračuje povolenou mez 1 % hmotnostní, takovým přísným podmínkám, jako jsou ty uvedené v čl. 3 odst. 2 směrnice 1999/32 o snižování obsahu síry v některých kapalných palivech.
S přihlédnutím ke skutečnosti, že síra obsažená v ropě je již po desetiletí uznávána jako hlavní zdroj emisí oxidu siřičitého odpovědného z velké části za kyselý déšť a znečišťování ovzduší, jež ovlivňuje četné městské a průmyslové oblasti a s ohledem na přeshraniční povahu problému acidifikace je toto opatření vhodné k dosažení cíle sledovaného směrnicí, a sice snížení emisí oxidu siřičitého vznikajícího spalováním určitých typů kapalných paliv.
Pokud jde zvláště o nutnost restriktivního použití podmínky obsažené v uvedeném čl. 3 odst. 2 a týkající se přispívání emisí k překračování kritického zatížení v členských státech, Rada se s ohledem zejména na účinky emise síry na lidské zdraví a na životní prostředí, jakož i s ohledem na významnou účast těchto emisí na přeshraničním jevu acidifikace, mohla domnívat, aniž by se dopustila zjevně nesprávného posouzení, že je nutné podmínit povolení odchylky k používání těžkých topných olejů s obsahem síry převyšujícím 1 % hmotnostní neexistencí jakéhokoli přispívání emisí síry členského státu k překračování kritického zatížení na území členských států, třebaže hospodářské náklady takového opatření mohou být značné a třebaže se uvedené přispívání významně nepodílí na zhoršování situace v členských státech. Význam sledovaných cílů může odůvodnit negativní hospodářské důsledky, a to i značné, pro určité hospodářské subjekty tím spíše, že ochrana životního prostředí představuje jeden ze základních cílů Společenství.
(viz body 90–93, 95–96)