STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
L. A. GEELHOEDA
přednesené dne 17. března 2005(1)
Věc C‑244/03
Francouzská republika
proti
Evropskému parlamentu
a
Radě Evropské unie
„Přímá žaloba – Zrušení článku 1 bodu 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/15/ES ze dne 27. února 2003 v rozsahu, v němž toto ustanovení zavádí nový článek 4a do směrnice Rady 76/768/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se kosmetických prostředků“
I – Úvod
1. Touto žalobou, podanou na základě článku 230 ES, se Francouzská republika domáhá zrušení čl. 1 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/15/ES ze dne 27. února 2003 v rozsahu, v němž toto ustanovení zavádí nový článek 4a do směrnice Rady 76/768/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se kosmetických prostředků(2).
II – Právní rámec
A – Právní úprava Společenství v oblasti kosmetických prostředků a napadené ustanovení
Vývoj právní úpravy
2. Vnitrostátní právní úprava v oblasti kosmetických prostředků byla harmonizována směrnicí 76/768, jejímž účelem bylo stanovit „na úrovni Společenství právní předpisy, které musí být dodržovány, pokud jde o složení, označování a balení kosmetických prostředků“. Tato směrnice původně neobsahovala žádné ustanovení týkající se zkoušení na zvířatech(3).
3. Směrnice 93/35/EHS zavedla do směrnice 76/768 nový čl. 4 odst. 1 písm. i), který členským státům ukládal povinnost zakázat od 1. ledna 1998 uvádět na trh kosmetické prostředky, jejichž konečné složení bylo za účelem splnění požadavků této směrnice podrobeno zkoušení na zvířatech(4). Tento termín byl později posunut na 30. června 2000 a poté na 30. června 2002, neboť neexistoval dostatek vědecky validovaných alternativních zkušebních metod(5).
4. Legislativní postup, který vedl k přijetí napadeného ustanovení, se odvíjel následovně.
5. V dubnu 2000 předložila Komise návrh sedmé změny směrnice 76/768(6). Jelikož byl tento návrh vypracován na základě čl. 95 Smlouvy o ES, legislativní postup se řídil spolurozhodovacím postupem podle čl. 251 Smlouvy o ES.
6. Komise ve svém návrhu doporučila mimo jiné zavést trvalý a definitivní zákaz zkoušení konečného složení kosmetických prostředků na zvířatech na území členských států Evropské unie. Krom toho Komise navrhla odstranit ze směrnice zákaz uvádění těchto produktů na trh.
7. Ve společném postoji k navrhované změně z února 2002 Rada znovu zavedla do směrnice zákaz uvádění na trh prostředků, jejichž konečné složení nebo jejich přísady byly podrobeny zkoušení na zvířatech, a zároveň podmínila zavedení tohoto zákazu uvádění na trh existencí alternativních zkušebních metod užívaných v rámci Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a schválených na úrovni Společenství. Společný postoj nestanovoval lhůtu pro zavedení zákazu uvádění na trh(7).
8. V červnu 2002 přijal Parlament stanovisko ke společnému postoji Rady. Mezi navrhovanými změnami bylo zavedení zákazu uvádění na trh, jakmile budou k dispozici alternativní zkušební metody, a stanovení termínu, po němž kosmetické produkty zkoušené na zvířatech nebudou smět být uváděny na trh bez ohledu na to, zda k tomuto datu bude existovat alternativní validovaná zkušební metoda(8).
9. V červenci 2002 vydala Komise stanovisko ke změnám Evropského parlamentu ke společnému postoji Rady, v němž odmítla opětovné zavedení zákazu uvádění na trh, tak jak ho navrhoval Parlament(9).
10. Jelikož Rada nemohla souhlasit se všemi změnami, jež Parlament navrhl provést v jejím společném postoji, byl v říjnu 2002 svolán smírčí výbor Rady a Parlamentu. Dohody o sporném ustanovení bylo dosaženo na druhém zasedání smírčího výboru v listopadu 2002, jež bylo svoláno po prvním, bezvýsledném zasedání(10). Rada a Parlament poté schválily společné znění, vyjadřující kompromis mezi postoji obou orgánů.
Napadené ustanovení
11. Zkoušení a zákaz uvádění na trh. Článek 1 odst. 2 směrnice 2003/15 mění směrnici 76/768 mimo jiné tím, že zavádí nový článek 4a, který upravuje zákaz zkoušení a zákaz uvádění na trh kosmetických prostředků a kosmetických přísad zkoušených na zvířatech po uplynutí stanoveného termínu. Znění tohoto zákazu je obsaženo v čl. 4a odst. 1:
„Aniž jsou dotčeny obecné povinnosti vyplývající z článku 2, členské státy zakáží:
a) uvádět na trh kosmetické prostředky, jejichž konečné složení bylo za účelem splnění požadavků této směrnice podrobeno zkoušení na zvířatech, a to jinou než alternativní metodou, poté co taková alternativní metoda byla s patřičným ohledem na rozvoj validace na úrovni OECD validována a přijata na úrovni Společenství;
b) uvádět na trh kosmetické prostředky obsahující přísady nebo kombinace přísad, které byly za účelem splnění požadavků této směrnice podrobeny zkoušení na zvířatech, a to jinou než alternativní metodou poté, co taková alternativní metoda byla s patřičným ohledem na rozvoj validace na úrovni OECD validována a přijata na úrovni Společenství;
c) provádět na svém území zkoušky konečných kosmetických výrobků(11) na zvířatech za účelem splnění požadavků této směrnice;
d) provádět na svém území zkoušky přísad nebo kombinací přísad na zvířatech za účelem splnění požadavků této směrnice, a to nejpozději do data, do něhož mají být takové zkoušky nahrazeny jednou nebo více validovanými alternativními metodami uvedenými v příloze V směrnice Rady 67/548/EHS ze dne 27. června 1967 o sbližování právních a správních předpisů týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných látek (…), nebo v příloze IX této směrnice.“(12)
12. Článek 2 směrnice 76/768, na který odkazuje napadené ustanovení, obsahuje jednu ze základních zásad směrnice: „Kosmetické prostředky uváděné na trh ve Společenství nesmějí poškozovat lidské zdraví, jsou‑li aplikovány za obvyklých podmínek použití.“
13. V souhrnu článek 4a stanoví, že zákaz zkoušení a uvádění na trh vstoupí u většiny zkušebních metod v platnost šest let poté, co směrnice nabude účinnosti, přičemž Komise vypracuje harmonogramy postupného ukončení jednotlivých druhů zkoušek nejpozději do roku 2009. Validace a potvrzení alternativních zkušebních metod se má provádět na úrovni Společenství, přičemž se zohlední vývoj v dalších státech OECD.
14. Harmonogramy. Článek 4a odstavec 2 stanoví, že Komise vypracuje harmonogramy použití ustanovení čl. 4a odst. 1 písm. a), b) a d) a zveřejní je nejpozději do 11. září 2004. Tyto harmonogramy měly být vydány po konzultaci s Vědeckým výborem pro kosmetické prostředky a nepotravinové výrobky určené spotřebiteli (SCCNFP) a Evropským střediskem pro validaci alternativních metod (ECVAM) s patřičným ohledem na rozvoj validace v rámci OECD(13). Článek 4a odst. 1 písm. c), zakazující zkoušení konečných kosmetických prostředků na zvířatech, měl být proveden do vnitrostátního práva do 11. září 2004, a čl. 4a odst. 1 písm. a), b) a d) do března 2009. Pokud se však týká zkoušek toxicity po opakovaných dávkách, toxicity pro reprodukci a toxikokinetiky, pro něž dosud nejsou zvažovány žádné alternativy, čl. 4a odst. 1 písm. a) a b) musí být proveden do vnitrostátního práva do roku 2013(14).
15. Článek 4a bod 2.2 stanoví, že Komise studuje možné technické obtíže při dodržování zákazu zkoušek, pro něž dosud nejsou zvažovány žádné alternativy. Informace o průběžných a konečných výsledcích těchto studií musí být součástí každoročních zpráv, jež Komise předkládá Evropskému parlamentu a Radě(15). Krom toho na základě těchto každoročních zpráv mohou být harmonogramy vydané podle odstavce 2 upraveny při dodržení maximální lhůty (tedy 6 nebo 10 let). Harmonogramy lze měnit pouze po konzultaci se SCCNFP a ECVAM.
16. Článek 4a bod 2.3 stanoví, že dospěje-li Komise ve studiích nejpozději do března 2007 k závěru, že z technických důvodů nebudou jedna nebo více zkoušek podle odstavce 2.1 vyvinuty a validovány do března 2009, bude o tom informovat Evropský parlament a Radu a postupem podle článku 251 Smlouvy předloží legislativní návrh.
17. Řízení o výjimkách. Článek 4a bod 2.4 stanoví, že ve výjimečných případech, kdy „se vyskytnou vážné obavy, pokud jde o bezpečnost existujících [přísad do] kosmetických prostředků“, může členský stát požádat Komisi o udělení odchylky od čl. 4a bodu 1. Komise může po konzultaci se SCCNFP povolit formou odůvodněného stanoviska odchylku postupem podle čl. 10 odst. 2 směrnice 76/768(16). Rozhodnutí o odchylce, její podmínky a cíle musí být uvedeny v roční zprávě Komise.
18. Ostatní ustanovení směrnice 2003/15. Kromě napadeného ustanovení směrnice č. 2003/15 rovněž mimo jiné stanoví: (a) Zrušení čl. 4 odst. 1 písm. i) směrnice č. 76/768 (toto ustanovení obsahovalo samostatný zákaz uvádění na trh kosmetických prostředků obsahujících přísady zkoušené na zvířatech) se zpětnou účinností od 1. července 2002(17); (b) Zákaz používat v kosmetických prostředcích látky klasifikované jako karcinogenní, mutagenní nebo toxické pro reprodukci(18); (c) Povinné uvádění data „minimální trvanlivosti“ a složení na balení některých kosmetických prostředků(19).
19. Článek 3 směrnice 2003/15 ukládá členským státům uvést v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 11. září 2004(20).
B – Ostatní právní předpisy Společenství
20. Kromě výše uvedených ustanovení, jež se týkají výlučně kosmetických prostředků, se na zkoušení na zvířatech vztahuje také řada obecných předpisů Společenství, včetně těch upravujících ostatní odvětví.
21. Společná pravidla pro používání zvířat pro pokusné účely ve Společenství jsou obsažena ve směrnici Rady 86/609 ve znění pozdějších předpisů(21). Tato směrnice určuje podmínky, za kterých lze tyto pokusy provádět na území členských států. Zejména čl. 7 této směrnice vyžaduje, aby byly pokusy na zvířatech nahrazeny alternativními metodami, pokud takové metody existují a jsou vědecky dostatečné. Směrnice však neobsahuje závaznou lhůtu, ve které musí být pokusy na zvířatech nahrazeny.
22. Krom toho byl Amsterdamskou smlouvou ke Smlouvě o založení Evropského společenství přičleněn Protokol o ochraně a dobrých životních podmínkách zvířat, který stanoví, že:
„Společenství a členské státy, přejíce si zajistit lepší ochranu a dobré životní podmínky zvířat jako vnímajících bytostí, (…) při stanovování a provádění politik Společenství v zemědělství, v dopravě, v oblasti vnitřního trhu a ve výzkumu berou plně v úvahu požadavky na dobré životní podmínky zvířat; přitom zohlední právní nebo správní předpisy a zvyklosti členských států spojené zejména s náboženskými obřady, kulturními tradicemi a regionálním dědictvím.“
C – Článek III odstavec 4 a článek XX písmeno b) GATT
23. Článek III odstavec 4 Smlouvy GATT obsahuje zásadu nediskriminace dovozu ve vnitrostátní právní úpravě signatářských států:
„Na výrobky z území kterékoli smluvní strany dovážené na území kterékoli jiné smluvní strany se vztahují nejméně stejně výhodné podmínky jako na výrobky domácího původu při dodržení všech zákonů, předpisů a požadavků pro jejich vnitrostátní prodej, nabízení k prodeji, nákup, přepravu, distribuci a užívání […]“
24. Článek XX písmeno b) ve spojení s úvodní částí článku XX GATT stanoví následující výjimku:
„Za předpokladu, že taková opatření nejsou uplatňována způsobem představujícím svévolnou či neodůvodněnou diskriminaci mezi státy, kde platí stejné podmínky, ani skryté omezení mezinárodního obchodu, nelze žádné z ustanovení této smlouvy vykládat tak, že zakazuje kterékoli smluvní straně přijímat nebo vymáhat opatření (…) nezbytná k ochraně života a zdraví lidí, zvířat či rostlin.“
25. Pojem „nezbytnosti“ v tomto ustanovení byl vyložen tak, že opatření nelze považovat za odůvodněné ve smyslu této výjimky, pokud jiné přiměřeně dostupné opatření je v širším souladu s předpisy GATT(22).
III – Řízení před Soudním dvorem
26. Tuto žalobu na neplatnost podala francouzská vláda kanceláři Soudního dvora dne 10. června 2003. Rada a Evropský parlament poté podaly žalobní odpovědi, francouzská vláda podala repliku a žalovaní dupliku.
27. Dopisem ze dne 15. listopadu 2004 vyzval Soudní dvůr účastníky řízení, aby předložili písemnou argumentaci ohledně slučitelnosti článku 4a směrnice 76/768 s pravidly Světové obchodní organizace (WTO) bez ohledu na jejich postoj k možnosti dovolávat se pravidel WTO v projednávané věci. Po předložení těchto písemných odpovědí byla písemná část řízení uzavřena.
28. Dne 18. ledna 2005 se konalo jednání, k němuž se dostavili všichni účastníci.
IV – Vyjádření účastníků řízení
A – Francouzská vláda
29. Nejprve francouzská vláda uplatňuje, že její žaloba je přípustná. V odpovědi na argument žalovaných, že není možné částečně zrušit směrnici 2003/15 , neboť čl. 1 odst. 2 je neoddělitelný od čl. 1 odst. 1, francouzská vláda uznává, že v důsledku navrhovaného částečného zrušení by přestal platit zákaz pokusů na zvířatech ke kosmetickým účelům. Podle ní to však nic nemění na zásadní oddělitelnosti čl. 1 odst. 2, jelikož ostatní ustanovení směrnice by „nadále působila právní účinky“ a mezi oběma odstavci neexistuje nutná právní vazba.
30. V tomto ohledu francouzská vláda odkazuje na rozsudek Soudního dvora ve věci Německo v. Parlament a Rada(23), podle něhož subjektivní záměr zákonodárce Společenství v otázce, zda by schválil směrnici bez dotčeného ustanovení, je irelevantní: relevantní otázkou je, zda by částečné zrušení zasáhlo do podstaty směrnice. Podle francouzské vlády tomu tak v projednávaném případě není. Dále francouzská vláda upozorňuje, že cíl ochrany zvířat by nadále byl prosazován směrnicí 86/609 a že by bylo nelogické, aby se touto žalobou zároveň domáhala zrušení čl. 1 odst. 1, neboť by tím opět vstoupilo v platnost ustanovení čl. 4 odst. 1 písm. i) směrnice 76/768, které stanovilo zákaz prodeje kosmetických prostředků zkoušených na zvířatech nejpozději od 30. června 2002.
31. K věci samé uplatňuje francouzská vláda na podporu své žaloby pět hlavních argumentů.
32. Zaprvé tvrdí, že napadené ustanovení porušuje zásadu právní jistoty. Podle francouzské vlády: (a) Znění článku 4a, zakazující zkoušky prováděné „za účelem splnění požadavků této směrnice“, je nejasné v tom smyslu, že ze znění směrnice jednoznačně nevyplývá, zda se zákaz použije na zkoušky prováděné také za účelem dosažení souladu s dalšími právními předpisy. Proto není zřejmé, zda v kosmetickém průmyslu lze využívat výsledky zkoušek uskutečněných za účelem splnění jiných předpisů; (b) Není zřejmé, zda jsou zakázány nové kosmetické prostředky, které samy nebyly zkoušeny na zvířatech, ale bylo k nim využito již existujících výsledků pokusů; (c) Není zřejmé, zda jsou zakázány zkoušky na území členského státu, pokud jsou prováděny za účelem splnění předpisů třetích států nebo pokud jsou produkty určené k vývozu; (d) Není zřejmé, zda lze v EU prodávat přísady a konečné produkty zkoušené na zvířatech mimo EU, neboť tyto zkoušky nejsou prováděny „za účelem splnění požadavků“ směrnice. Ačkoli francouzská vláda uznává, že výklad navržený Radou a Parlamentem v jejich vyjádřeních je možný a ve většině případů pravděpodobný, není podle ní dost jednoznačný, aby byla naplněna zásada právní jistoty.
33. Podle francouzské vlády tyto nejasnosti znamenají, že členské státy mohou provést směrnici nejrůznějšími způsoby, což může mít za následek nepřípustný nedostatek právní jistoty pro podniky vyrábějící kosmetické produkty. V tomto ohledu francouzská vláda upozorňuje, že francouzské podniky vyrábějící kosmetické produkty, které jsou v čele evropského kosmetického průmyslu, realizují většinu svého obratu vývozem [mimo EU]. Navíc hlavní země dovážející kosmetické prostředky ze Společenství, včetně Číny, Japonska a do určité míry i Spojených států, vyžadují pro vydání povolení k prodeji, aby výrobci doložili, že jejich výrobky jsou nezávadné pro zvířata. Proto se francouzská vláda domnívá, že zachování konkurenceschopnosti tohoto odvětví vyžaduje dostatečnou právní jistotu. Platnost sporného ustanovení by znamenala, že počet surovin použitelných v kosmetických výrobcích bude postupně klesat.
34. Zadruhé francouzská vláda tvrdí, že směrnice porušuje zásadu svobodného výkonu podnikatelské nebo jiné samostatně výdělečné činnosti(24). Ochrana zvířat není jedním z cílů obecného zájmu Společenství, což by jedině bylo dostatečným důvodem pro omezení této svobody. Dále francouzská vláda tvrdí, že i kdyby ochrana zvířat byla takovým cílem, omezení svobodného výkonu podnikatelské nebo jiné samostatně výdělečné činnosti by bylo nepřiměřené vzhledem k sledovanému cíli. Napadené ustanovení zejména podstatnou měrou znevýhodní evropský kosmetický průmysl vůči konkurentům z nečlenských států EU. Jestliže by byl ve výše vyjmenovaných situacích právní nejistoty uplatňován striktní výklad, podniky vyrábějící kosmetické produkty by byly nuceny přesunout svá výzkumná centra mimo Společenství, což by znamenalo velké komplikace zejména pro malé a střední podniky tohoto odvětví.
35. Zatřetí francouzská vláda uplatňuje, že směrnice porušuje zásadu proporcionality, jelikož nevýhody způsobené uplatňováním napadeného ustanovení neodpovídají sledovanému cíli. Na podporu tohoto argumentu uvádí, že přínos pro zvířata by byl minimální, neboť kosmetické prostředky představují pouze 0,3 % pokusů na zvířatech. Tento přínos tedy není dostatečným důvodem pro omezení svobodného výkonu podnikatelské nebo jiné samostatně výdělečné činnosti přijetím směrnice, jak je uvedeno výše, ani pro vystavení spotřebitelů zdravotním rizikům vzhledem k tomu, že dnes neexistují alternativní zkušební metody.
36. Dále francouzská vláda tvrdí, že derogační ustanovení obsažené v čl. 4a bodě 2.4 je pro zamezení zdravotním rizikům nedostatečné, neboť přísné podmínky pro udělení odchylky znamenají, že toto ustanovení lze uplatnit příliš pozdě a v míře neumožňující rizikům předejít.
37. Začtvrté francouzská vláda tvrdí, že napadené ustanovení porušuje zásadu obezřetnosti. S odkazem mimo jiné na rozsudek Soudu prvního stupně ve věci Pfizer(25) francouzská vláda upozorňuje, že směrnice vystavuje spotřebitele nepřípustným zdravotním rizikům vzhledem k důvodům uvedeným ve třetím argumentu (zásada přiměřenosti). Zejména tvrdí, že zákonodárce Společenství se dopustil zjevně nesprávného posouzení, když nezohlednil vědecké zprávy SCCNFP a ECVAM, podle kterých nebudou v době účinnosti zákazu, tedy 2009 a 2013, dostupné všechny alternativní metody.
38. Zapáté francouzská vláda tvrdí, že článek 4a porušuje zásadu nediskriminace. Domnívá se, že pokud by hypotézy uvedené v prvním argumentu ohledně zásady právní jistoty představovaly platný výklad směrnice, vedlo by to k diskriminaci mezi: (a) společnostmi působícími výhradně v kosmetickém odvětví a společnostmi působícími také v dalších odvětvích, neboť ty by ve svých kosmetických produktech mohly používat přísady zkoušené na zvířatech za účelem splnění jiných předpisů; (b) společnostmi vyvážejícími kosmetické produkty a společnostmi dodávajícími pouze na domácí trh, pokud by směrnice podle výkladu umožňovala zkoušení produktů určených k vývozu; (c) společnostmi působícími výhradně na území Společenství a společnostmi působícími také ve třetích zemích, pokud by směrnice podle výkladu umožňovala zkoušení produktů jak na území Společenství, tak mimo něj za účelem splnění předpisů třetích zemí.
39. K výzvě Soudního dvora, aby účastníci upřesnili argumenty týkající se slučitelnosti napadeného ustanovení s pravidly WTO, francouzská vláda poznamenává, že podle judikatury Soudního dvora nelze přezkoumávat platnost aktů vydaných orgány Společenství z hlediska slučitelnosti se Smlouvou WTO a jejími přílohami s ohledem na povahu této smlouvy. Krom toho napadené ustanovení podle francouzské vlády nepodléhá ani jedné z výjimek z této zásady, jež Soudní dvůr určil(26).
40. Francouzská vláda však žádá Soudní dvůr, aby v tomto případě přezkoumal relevanci pravidel GATT pro projednávanou věc z hlediska zásady „výkladu vnitrostátního práva v souladu s právem Společenství“, konkrétně potom zásady, že „nadřazenost mezinárodních smluv uzavřených Společenstvím sekundárnímu komunitárnímu právu vyžaduje, aby toto sekundární právo bylo vykládáno v nejširším možném souladu s mezinárodními smlouvami“(27). V tomto ohledu francouzská vláda poukazuje na skutečnost, že Komise pro účely souladu s pravidly WTO zúžila svůj původní návrh na zákaz zkoušení na zvířatech pouze na území členských států. Na tomto základě francouzská vláda tvrdí, že napadené ustanovení, zejména pak zákaz prodeje, je neslučitelné s pravidly GATT z následujících důvodů.
41. Zaprvé uvádí, že zákaz uvádění na trh je neslučitelný s čl. III odst. 4 GATT, protože: (a) zákaz je opatřením ovlivňujícím prodej kosmetických prostředků ve smyslu čl. III odst. 4; (b) kosmetické prostředky či přísady zkoušené alternativními metodami validovanými na úrovni Společenství a kosmetické prostředky či přísady zkoušené jinými metodami představují „obdobné“ výrobky ve smyslu tohoto ustanovení z hlediska svých fyzikálních vlastností, účelu použití, spotřebitelských zvyklostí a preferencí i celního zařazení; (c) na základě směrnice dovážené výrobky podléhají méně výhodným podmínkám než evropské výrobky, neboť čl. 4a směrnice dovoluje prodej pouze tehdy, je‑li použitá zkouška „alternativní metodou poté, co taková alternativní metoda byla […] validována a přijata na úrovni Společenství […]“.
42. Kromě toho francouzská vláda zpochybňuje, že se na napadené ustanovení vztahuje obecná výjimka podle čl. XX písm. b) GATT. Ačkoli uznává, že zákaz uvádění na trh je opatřením k ochraně života a zdraví zvířat, není podle jejího názoru potřeba k dosažení tohoto cíle zavádět zákaz uvádění na trh, neboť jsou dostupná jiná opatření slučitelná s předpisy WTO(28). Dále francouzská vláda tvrdí, že zákaz uvádění na trh nesplňuje ustanovení úvodní části článku XX GATT, jelikož fakticky představuje hospodářské embargo nutící ostatní členy WTO přijmout obdobná opatření, aby byly splněny požadavky uplatňované na území Společenství(29). Francouzská vláda tvrdí, že toto extrateritoriální zaměření jasně vyplývá z legislativních zpráv Parlamentu a Komise a je ve skutečnosti „hlavním důvodem pro zavedení zákazu uvádění na trh na území Společenství“.
43. Na základě těchto argumentů francouzská vláda učinila závěr, že zákaz uvádění na trh, obsažený v napadeném ustanovení, je neslučitelný s předpisy WTO.
B – Rada Evropské unie
44. Rada uvádí na svou obranu následující argumenty.
45. K otázce přípustnosti Rada na jednání před Soudním dvorem uvedla, že se připojuje k názoru Parlamentu, že tato žaloba je nepřípustná z důvodu, že ustanovení čl. 1 odst. 2 nelze oddělit od ustanovení čl. 1 odst. 1(30). Podle názoru Rady by výsledkem takového částečného zrušení byl zcela odlišný právní předpis a zbavil by směrnici 2003/15 její podstaty.
46. K údajnému porušení zásady právní jistoty Rada uvádí, že formulace „za účelem splnění požadavků této směrnice“ v napadeném ustanovení pouze odkazuje na cíl směrnice 76/768, konkrétně ochranu veřejného zdraví. Podle tvrzení Rady napadené ustanovení jednoznačně znamená, že jako důkaz, že kosmetická přísada nebo výrobek jsou zdravotně nezávadné, může být použita pouze alternativní metoda nezahrnující pokusy na zvířatech. Z toho podle Rady vyplývá, že zkoušení na zvířatech na území EU u kosmetických prostředků určených k vývozu je jasně zakázáno; zákaz „uvádění na trh“ se vztahuje rovněž na nabízení těchto výrobků a složek třetím osobám včetně vývozu a dovozu; zákaz uvádění na trh se vztahuje rovněž na kosmetické prostředky, které byly zkoušeny na zvířatech mimo Společenství za účelem splnění předpisů třetích zemí. Z těchto důvodů se Rada domnívá, že tvrzení francouzské vlády o právní nejistotě je nedůvodné.
47. K údajnému porušení zásady svobodného výkonu podnikatelské nebo jiné samostatně výdělečné činnosti Rada poznamenává, že zákaz prodeje v členských státech Společenství se vztahuje nejen na prostředky, které byly na zvířatech zkoušeny na území Společenství, ale také na ty, které byly na zvířatech zkoušeny mimo Společenství. Podle Rady je předčasné předpokládat, že v časovém horizontu napadeného ustanovení nebudou na území Společenství schváleny alternativní metody nebo že třetí země tyto metody nebudou uznávat. Stejně předčasné je předpokládat, že evropský průmysl bude znevýhodněn oproti konkurenci ze třetích zemí(31). Bez ohledu na to je však hypotetické omezení svobodného výkonu podnikatelské nebo jiné samostatně výdělečné činnosti odůvodněno dosažením cíle obecného zájmu Společenství, jímž zajištění dobrých životních podmínek zvířat bezesporu je.
48. Pokud jde o údajné porušení zásady proporcionality, Rada zpochybňuje tvrzení, že napadené ustanovení je zjevně nepřiměřené sledovanému cíli. Zejména upozorňuje na to, že zákaz nemůže vést k uvádění do oběhu výrobků představujících vážné nebezpečí pro lidské zdraví, neboť veškeré výrobky prodávané v členských státech Společenství musí nadále splňovat požadavky zdravotní nezávadnosti, stanovené směrnicí 76/768.
49. K údajnému porušení zásady svobodného výkonu podnikatelské nebo jiné samostatně výdělečné činnosti Rada uvádí, že napadené ustanovení nelze považovat za zjevně mylný úsudek. Naopak představuje kompromis, přijatý po komplexním posouzení všech vědeckých důkazů známých zákonodárci Společenství v době přijetí předpisu.
50. Krom toho Rada zpochybňuje tvrzení francouzské vlády, že napadené ustanovení zakládá protiprávní diskriminaci mezi společnostmi kosmetického průmyslu, ze stejných důvodů, jakých se dovolávala v rámci tvrzení o právní nejistotě. Jinak řečeno, jelikož se zákaz uvádění na trh na území Společenství vztahuje na všechny podniky bez ohledu na jejich sídlo nebo místo provádění zkoušek, je potřeba argument diskriminace odmítnout.
51. Konečně, pokud jde o argumenty uváděné francouzskou vládou ve věci relevance předpisů WTO v projednávané věci, Rada uvádí, že kosmetické prostředky netestované na zvířatech nejsou „obdobné“ prostředkům testovaným ve smyslu čl. III odst. 4 GATT vzhledem k odlišným spotřebitelským preferencím u obou kategorií. V otázce použití čl. XX písm. b) GATT Rada opakuje, že zákaz uvádění na trh se vztahuje na veškeré kosmetické prostředky testované na zvířatech bez jakékoli diskriminace na základě jejich původu. Navíc neexistují žádná alternativní opatření, jež by byla v širším souladu s předpisy GATT. Na rozdíl od opatření, o která se jednalo v případu USA–Krevety a na něž se odvolává francouzská vláda, politika v oblasti kosmetických prostředků není direktivní a ponechává ostatním smluvním stranám volnost za podmínky, že prostředky nejsou zkoušeny na zvířatech. Rada poznamenává, že podle znění směrnice Komise a členské státy Společenství přijmou veškerá vhodná opatření, aby umožnily používání metod validovaných na úrovni Společenství také v ostatních státech OECD.
C – Evropský parlament
52. Parlament předkládá mnoho argumentů, které zmiňuje také Rada. Navíc uvádí následující důvody.
53. Ohledně přípustnosti Parlament zpochybňuje tvrzení, že napadené ustanovení je oddělitelné od článku 1 odstavce 1 směrnice 2003/15. Parlament připomíná, že v případě předmětné směrnice byla jednání smírčího výboru „mimořádně složitá a choulostivá“ a že výsledné znění představuje „celkový kompromis“ Výboru stálých zástupců, Parlamentu a Komise, a proto je nemožné oddělit odstavce 1 a 2 článku 1 směrnice(32). Částečné zrušení požadované Francouzskou republikou by znamenalo „vydávat právní předpisy soudním rozhodnutím“, protože zákonodárce by nikdy neschválil čl. 1 odst. 1, aniž by současně schválil čl. 1 odst. 2.
54. Podle Parlamentu se tento případ zcela liší od věci C‑376/98, Německo v. Parlament a Rada, jelikož v citovaném případu Komise připustila, že ustanovení je oddělitelné, ale zpochybnila žalobu na částečnou neplatnost z důvodu, že by směrnici bez něj neschválila. Dále Parlament vyvrací argument francouzské vlády, že zamítnutí žaloby pro nepřípustnost by znamenalo odepření spravedlnosti, neboť Francie měla možnost napadnout směrnici 93/95, která byla formulována podobně jako směrnice 2003/15.
55. K věci samé Parlament zaprvé uvádí, že pokud jde o právní jistotu, za předpokladu neporušení zásady legitimního očekávání není zásada právní jistoty důvodem pro zrušení právního aktu Společenství.
56. Zadruhé Parlament zpochybňuje skutečný cíl argumentů francouzské vlády o právní nejistotě a poukazuje na to, že skutečným cílem může být ve skutečnosti dosažení výhodného (tedy úzkého) výkladu směrnice prostřednictvím žaloby na neplatnost. Podle Parlamentu by se v tomto případě jednalo o zneužití řízení.
57. Zatřetí Parlament odmítá tvrzení, že by směrnice znamenala katastrofu pro evropský kosmetický průmysl, s poukazem na to, že značný počet podniků vyrábějících kosmetické prostředky již nyní používá postupy splňující požadavky navrhované směrnice.
58. Konečně, pokud jde o relevanci pravidel WTO pro tento případ, Parlament opakuje argument Rady, že kosmetické prostředky testované a netestované na zvířatech nejsou „obdobné“ ve smyslu pravidel GATT. Krom toho Parlament odmítá tvrzení, že navrhovaná směrnice Společenství je ve skutečnosti nástrojem protekcionistické politiky, a poukazuje na to, že evropský kosmetický průmysl má větší podíl na světovém trhu než americký či japonský. Podle Parlamentu tím padá argument, že směrnice zavádí „méně výhodné“ podmínky ve smyslu čl. III odst. 4 GATT a diskriminaci ve smyslu čl. XX písm. b) GATT.
V – Rozbor
O přípustnosti
59. Soudní dvůr se nejprve musí zabývat otázkou, zda tato žaloba na částečnou neplatnost by měla být odmítnuta pro nepřípustnost z důvodu neoddělitelnosti napadeného ustanovení od článku 1 odstavce 1 směrnice č. 2003/15, jehož zrušení francouzská vláda nepožaduje. Jak známo, částečná neplatnost právního předpisu nebo rozhodnutí je možná pouze tehdy, jsou‑li předmětné části oddělitelné od zbývající části předpisu či rozhodnutí(33).
60. Při posuzování této otázky je vhodné připomenout judikaturu Soudního dvora týkající se oddělitelnosti ustanovení právního aktu Společenství v žalobě na částečnou neplatnost. Za obzvláště relevantní považuji trojici rozsudků.
61. Prvním je rozsudek ve věci Německo v. Komise, který se týkal žaloby na neplatnost čl. 5 odst. 5 nařízení (ES) č. 690/2001, ze dne 3. dubna 2001, o zvláštních opatřeních na podporu trhu v odvětví hovězího masa (Úř. věst. L 95, s. 8), v rozsahu, ve kterém toto ustanovení ukládalo každému členskému státu financovat 30 % ceny masa vykoupeného podle tohoto nařízení(34). Soudní dvůr vyzval účastníky řízení, aby předložili svá vyjádření ohledně přípustnosti žaloby z hlediska zásady, že částečné zrušení právního aktu Společenství je možné pouze tehdy, jsou‑li předmětné části oddělitelné od zbývající části aktu. Soudní dvůr rozhodl, že sporné ustanovení bylo oddělitelné od zbývající části nařízení, „protože zrušení tohoto nařízení by nepozměnilo podstatu nařízení“(35). Odůvodnil to tak, že podstatou nařízení je zavedení zvláštního režimu výkupu hovězího masa vzhledem ke krizi BSE a zrušení ustanovení ukládajícího členským státům hradit 30 % ceny vykupovaného masa „by ponechalo podstatu nařízení naprosto nedotčenu, neboť by vedlo pouze k přesunu financování mezi Společenstvím a dotyčnými členskými státy“(36). Argument Komise, že bez napadeného ustanovení by pravděpodobně nebyla přijala ostatní ustanovení v jejich platném znění – a zejména ustanovení, podle kterého výnosy z prodeje masa vykoupeného podle nařízení připadnou dotyčnému členskému státu(37) –, Soudní dvůr odmítl s tím, že „otázka, zda částečné zrušení pozměňuje podstatu právního předpisu, je objektivním kritériem, nikoli subjektivním kritériem závisejícím na politickém záměru orgánu, který tento právní předpis vydal“(38).
62. Touto otázkou se zabýval také generální advokát Fennelly ve věci Německo v. Parlament a Rada (dále jen „tabáková reklama“)(39). Tato věc se týkala žaloby na neplatnost směrnice 98/43/ES, jejímž cílem byl zákaz všech druhů reklamy a sponzorství tabákových společností. Poté, co učinil závěr, že zákonodárce Společenství nemá pravomoc přijmout směrnici, pokud se týká médií obsahujících výhradně tabákovou reklamu, avšak má tuto pravomoc pro média uvádějící další nezávislý obsah a vykazující prvek obchodu nebo služby (např. noviny nebo rozhlasové vysílání), se zabýval otázkou, zda Soudní dvůr může směrnici částečně zrušit. S odkazem na nálezy Soudního dvora ve věci Pracovní doba a v žalobách na částečnou neplatnost rozhodnutí Komise v řízeních o hospodářské soutěži(40) generální advokát Fennelly uvedl:
„Soudní dvůr nestanovil obecná pravidla pro oddělení platných a neplatných částí právního předpisu. Nicméně se mi jeví, že cestu částečného zrušení volí, jsou‑li splněny dvě podmínky: zaprvé musí být předmětné ustanovení samostatné, a tedy oddělitelné, aniž by byla pozměněna zbývající část znění, a zadruhé zrušení tohoto ustanovení nesmí pozměnit celkovou soudržnost právního předpisu“(41).
63. Na základě toho se domníval, že částečné zrušení v daném případě není možné, neboť znění směrnice nerozlišuje mezi médii obsahujícími výhradně tabákovou reklamu a nezávislými médii s prvkem služby. Pokud by tedy Soudní dvůr toto rozlišení do předmětného nařízení zavedl, znamenalo by to „vydání právního předpisu soudním rozhodnutím“. Zejména uvedl, že „zachovaná ustanovení směrnice by představovala pouze část původního zákazu, jejž zákonodárce Společenství jednoznačně zamýšlel v obecné rovině. Soudní dvůr by porazil celý strom, ač by chtěl ponechat živé některé větve […]“(42).
64. Posledním relevantním případem je věc Komise v. Rada, kde Komise požadovala částečné zrušení rozhodnutí Rady o přistoupení Evropského společenství pro atomovou energii k Úmluvě o jaderné bezpečnosti(43). Komise zejména usilovala o zrušení posledního odstavce Prohlášení ESAE, uvedeného v příloze tohoto rozhodnutí, kde byl vyjmenován rozsah pravomocí Společenství v souvislosti s úmluvou, vzhledem k opomenutí některých oblastí pravomocí Společenství. Soudní dvůr zamítl námitku nepřípustnosti z důvodu neoddělitelnosti, kterou vznesla Rada, vzhledem k tomu, že požadované částečné zrušení by „nezměnilo podstatu napadeného rozhodnutí“, neboť by „nemělo žádný vliv na právní působnost předpisů, ke kterým se již Rada vyjádřila“ (pokud jde o pravomoci Společenství)(44). Generální advokát Jacobs ve svém stanovisku zdůraznil rozdíl skutkových okolností tohoto případu oproti žalobám na částečnou neplatnost správních rozhodnutí v oblasti hospodářské soutěže, jakými jsou Transocean Marine Paint a Kali und Salz(45), kde by zrušení sporných podmínek rozhodnutí bývalo „mohlo narušit samu podstatu rozhodnutí“(46).
65. Výše citovaná judikatura podle mého názoru prokazuje, že žaloba na částečnou neplatnost právního předpisu je nepřípustná, pokud by zrušení napadeného ustanovení zbavilo právní předpis jeho podstaty z hlediska základního záměru zákonodárce a celkové systematiky předpisu. Tato podmínka platí i v případě, kdy po čistě formální stránce může být napadené ustanovení považováno za samostatné vůči ostatním (například při neexistenci výslovných odkazů na toto ustanovení ve zbývající části právního předpisu). Jiné pojetí by vyvracelo objektivní záměr zákonodárce Společenství a vedlo by k nutnosti považovat za samostatná i ustanovení přímo související s jinými. Při pojetí těchto ustanovení jako samostatných přitom není nemyslitelné, že v některých případech mohou působit proti původnímu záměru zákonodárce.
66. Při uplatnění této zásady na projednávaný případ je zřejmé, mimo jiné z preambule směrnice č. 2003/15, že jedním z jejích obecných cílů je zrušení pokusů na zvířatech pro kosmetické účely. Například v bodě 4 preambule je uvedeno, že „je nezbytné sledovat cíl, jímž je upuštění od pokusů na zvířatech při zkoušení kosmetických prostředků a zákaz takových pokusů na území členských států“. Tento cíl zmiňují body 1 až 11 preambule.
67. Jak francouzská vláda výslovně uznává, pokud by její žaloba na částečnou neplatnost byla úspěšná, v důsledku zrušení článku 4 odstavce 1 písm. i) směrnice 76/768(47) by byl neomezeně povolen prodej kosmetických prostředků zkoušených na zvířatech.
68. Z výše uvedeného vyplývá, že výsledný stav by de facto byl v rozporu s objektivním cílem zákonodárce Společenství a s podstatou předmětné směrnice. Je zjevné, že účel čl. 1 odst. 1 přímo souvisí s napadeným ustanovením: článek 4a, zavedený do směrnice 76/768 napadeným ustanovením, totiž nahrazuje čl. 4 odst. 1 písm. i) směrnice 76/768. Účinky částečného zrušení by tedy byly v rozporu s původním legislativním záměrem.
69. Krom toho si všímám, že zákonodárce významově spojil s čl. 1 odst. 2 i další ustanovení směrnice 2003/15, zejména čl. 1 odst. 7.
70. Z těchto důvodů se domnívám, že čl. 1 odst. 2 směrnice 2003/15 není oddělitelný od zbývajících ustanovení, zejména pak čl. 1 odst. 1, a že tato žaloba je tedy nepřípustná. Nicméně pokud Soudní dvůr dojde k opačnému závěru, přezkoumám opodstatněnost argumentů účastníků řízení týkajících se věci samé.
K věci samé
A – Právní jistota
71. Francouzská vláda tvrdí, že napadené ustanovení by mělo být zrušeno, neboť není dostatečně jasné a přesné. Uvádí, že nový článek 4a připouští celou řadu interpretací, a tedy že jej členské státy mohou provést do vnitrostátního práva různým způsobem, což může znamenat právní nejistotu pro dotčené společnosti.
72. Nejprve připomínám, že ačkoli účastníci řízení ve svých podáních hovoří o „zásadě právní jistoty“, tento termín může být matoucí, neboť často označuje různé, byť příbuzné právní koncepty. Jedná se o zásadu neretroaktivity právních předpisů Společenství, zásadu legitimního očekávání ve smyslu důvodného očekávání na základě aktu nebo prohlášení orgánu Společenství a zásadu dodržení závaznosti právních předpisů Společenství(48). V tomto případě se argumentace francouzské vlády týká nejednoznačnosti znění a účinků sporného ustanovení a nevztahuje se k žádnému z výše vyjmenovaných konceptů.
73. Než budu přezkoumávat věcný obsah těchto argumentů, je podle mého názoru důležité určit principiální okolnosti, za kterých nejasné nebo neurčité znění směrnice může být samo o sobě důvodem její neplatnosti.
74. V tomto ohledu je potřeba předeslat, že právní předpisy Společenství upravující obecnou problematiku umožňují jednoznačný výklad pouze v naprosto ojedinělých případech. Ze samé podstaty takových předpisů vyplývá, zejména pak jsou‑li schváleny na nejvyšší úrovni komunitárního legislativního systému, že každý použitý pojem není možné ani účelné úplně a s konečnou platností vymezit přímo v daném právním předpisu. Pokus o takovou vyčerpávající definici by ve většině případů byl nepraktický, ne‑li zcela nemožný či kontraproduktivní. Není to způsobeno pouze obtížným předvídáním všech situací, v nichž se směrnice bude uplatňovat, ale rovněž obecněji jazykovou neurčitostí práva(49).
75. Z tohoto důvodu je právní řád Společenství, podobně jako vnitrostátní právní řád členských států plný legislativních pojmů a konceptů, jejichž podrobný význam a provádění jsou záměrně ponechány výkladu soudní moci a správních orgánů. Jako příklad z odvozeného komunitárního práva se nabízejí výjimky ze zásady rovného zacházení, stanovené článkem 2 směrnice 76/207, pojem „sociální výhody“, obsažený v čl. 7 odst. 2 nařízení č. 1612/68, a výjimky z práva volného pohybu odůvodněné zájmem veřejného pořádku, bezpečnosti a zdraví, stanovené původně směrnicí 64/221, která byla nahrazena směrnicí 2004/38(50).
76. To znamená, že rozhoduje-li soud v záležitosti, která není jednoznačně upravena platnou právní úpravou, přísluší mu podat výklad této právní úpravy a aplikovat ji na daný případ. Článek 220 Smlouvy o ES zakotvuje zásadu práva Společenství, že jednou z klíčových funkcí Soudního dvora je výklad a provádění práva Společenství. Při plnění této funkce musí Soudní dvůr konat s vědomím, že účinky právních předpisů Společenství mají být jasné a předvídatelné pro všechny procesní subjekty(51). Tato zásada byla rozhodujícím faktorem v mnoha věcech, kde Soudní dvůr rozhodoval o výkladu a provádění práva Společenství(52).
77. Toto konstatování platí pro veškeré právní předpisy Společenství upravující obecnou problematiku, avšak zvlášť důležité je v případě směrnic. V tomto ohledu považuji za mimořádně zajímavou argumentaci generálního advokáta Jacobse ve věci Nizozemsko v. Parlament a Rada(53). Odmítá tvrzení nizozemské vlády, že směrnice 98/44/ES, ze dne 6. července 1998, o právní ochraně biotechnologických vynálezů (Úř. věst. L 213, s. 13; Zvl. vyd. 13/20, s. 395), má být zrušena pro porušení zásady právní jistoty, a upozorňuje, že podle článku 249 Smlouvy o ES jsou směrnice závazné pro každý stát, kterému jsou určeny, pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo, přičemž volba forem a prostředků se ponechává vnitrostátním orgánům. Dále pokračuje:
„Směrnice tedy ze své podstaty nejsou určeny k tomu, aby vyčerpávajícím a podrobným způsobem upravovaly veškeré otázky, které spadají do jejich působnosti. Ačkoli to přirozeně neznamená, že by byl žádoucí mnohoznačný výklad, pouhá skutečnost, že směrnice poskytuje členským státům určitou volnost rozhodování, není důvodem její neplatnosti. I pokud ustanovení směrnice připouští více výkladů, jak Nizozemsko v tomto případě tvrdí, nedomnívám se, že to samo o sobě je důvodem pro jeho zrušení. V rozhodnutích z poslední doby, kdy Soudní dvůr určil, že členský stát nesprávně provedl nejednoznačně formulované ustanovení směrnice a propůjčil mu jiný význam, přesto nestanovil, že by tato směrnice (nebo dokonce jen ustanovení) měla být považována za nulitní pouze z důvodu své nejednoznačnosti, a tedy více přípustných výkladů. Rovněž tak zásada vyplývající z judikatury Soudního dvora, že bezprostředně účinná jsou pouze ta ustanovení směrnic, jež jsou jasná a jednoznačná, neznamená, že ostatní ustanovení, připouštějící více výkladů, by musela být považována za automaticky neplatná […](54).
78. K argumentaci svého kolegy se připojuji. Ačkoli je nepochybné, jak ostatně francouzská vláda uvedla ve své žalobě, že účinky právních předpisů Společenství mají být jasné a předvídatelné pro všechny procesní subjekty, nelze z toho v žádném případě vyvozovat závěr, že každý předpis připouštějící více než jeden výklad musí být zrušen. Z výše uvedených důvodů může být právní předpis Společenství, nebo jeho část, zrušen pro nejednoznačnost pouze v mimořádných případech, kdy obsahuje jasný vnitřní rozpor nebo nelze podat žádný jeho logický výklad(55).
79. Aplikujeme-li tyto skutečnosti na projednávanou věc, argumentace francouzské vlády o právní nejistotě je postavena na předpokladu, že zákaz se vztahuje pouze na pokusy na zvířatech prováděné „za účelem splnění požadavků této směrnice“. Tato věta je uvedena u všech čtyř kategorií zákazů stanovených směrnicí.
80. Tuto argumentaci nepovažuji za přesvědčivou. Po mém soudu směrnice splňuje výše uvedený požadavek právní jasnosti a předvídatelnosti z těchto důvodů.
81. Jak připomněla Rada, výraz „za účelem splnění požadavků této směrnice“ je třeba chápat z hlediska obecného cíle směrnice 76/768, jíž výslovně podléhá článek 4a, tedy z hlediska zásady ochrany lidského zdraví. Jak jsem uvedl výše, tato zásada je obsažena v článku 2 směrnice: „Kosmetické prostředky uváděné na trh ve Společenství nesmějí poškozovat lidské zdraví, jsou‑li aplikovány za obvyklých podmínek použití.“
82. Z mého pohledu je zřejmé, že dotyčná věta vyjadřuje úmysl zákonodárce, že pokusy na zvířatech, na něž se zákazy vztahují, jsou určeny k dosažení požadavků zdravotní nezávadnosti kosmetických prostředků podle směrnice 76/768. Domnívám se, že lze důvodně předpokládat, že v kosmetickém průmyslu se prakticky veškeré pokusy na zvířatech provádějí za tímto účelem, a francouzská vláda tuto domněnku nevyvrací. V této souvislosti také stojí za zmínku, že dotyčná věta byla do článku 4 směrnice 76/768 vložena směrnicí 93/35. Ačkoli účinnost tohoto ustanovení byla odložena, jak je popsáno výše, francouzská vláda proti této formulaci nebo její nejednoznačnosti podle všeho až dosud nepodnikla žádné kroky.
83. Vzhledem ke všem těmto skutečnostem se údajné nejasnosti, uváděné francouzskou vládou, jeví jako iluzorní.
84. Zaprvé je nesporné, že zákaz pokusů na zvířatech se vztahuje rovněž na pokusy prováděné za účelem splnění jiných právních předpisů, pokud látky podrobené těmto pokusům nemohou být použity jakožto kosmetické prostředky nebo v kosmetických prostředcích. Tento výklad se ukazuje jako nezbytný pro potřeby faktické účinnosti směrnice a je v souladu se záměrem, který vyplývá z jejích přípravných dokumentů(56).
85. Zadruhé ze znění napadeného ustanovení podle mého názoru vyplývá, že se zákaz vztahuje na provádění zkoušek kosmetických prostředků nebo složek na zvířatech na území členských států bez ohledu na to, zda jsou dané výrobky určeny k vývozu. Tento výklad rovněž podporuje ustanovení čl. 1 odst. 7 směrnice 2003/15(57).
86. Zatřetí z tohoto znění rovněž vyplývá, že se zákaz uvádění na trh vztahuje na kosmetické prostředky a přísady, které byly podrobeny zkoušení na zvířatech mimo Společenství. Tato zkoušení se ze své podstaty provádějí za účelem splnění zdravotních požadavků, a tedy podléhají zákazu(58).
87. Z těchto důvodů se domnívám, že napadené ustanovení neposkytuje nedostatečnou právní jistotu podnikům vyrábějícím kosmetické prostředky. Připomínám, že v případě problémů s výkladem se tyto podniky mohou obracet na vnitrostátní soudy, které mohou požádat Soudní dvůr o rozhodnutí o předběžné otázce podle článku 234 Smlouvy o ES.
B – Proporcionalita
88. Je všeobecně známo, že zásada proporcionality vyžaduje, aby opatření zaváděné prostřednictvím právních předpisů Společenství odpovídala sledovanému cíli a nepřekračovala míru nezbytnou pro jeho dosažení(59). Pokud se tedy nabízí více možných opatření, je nutné zvolit to, které představuje nejmenší zátěž(60).
89. V tomto bodě bych chtěl učinit několik předběžných poznámek k tomu, jak by Soudní dvůr měl přistupovat k případům podobným projednávané věci.
90. Ustálená judikatura zakotvuje zásadu, že v oblastech složité politické volby, kde je zákonodárci Společenství ponechána široká diskreční pravomoc, soudní moc může do podstaty právních předpisů zasahovat pouze omezeně. V takových případech lze právní předpis zrušit pouze tehdy, překročil‑li zákonodárce zjevně svou pravomoc(61). Proto v případu týkajícím se zákazu žvýkacího tabáku ve Společenství Soudní dvůr určil:
„Zákonodárci Společenství musí být ponechána široká posuzovací pravomoc [v takových oblastech] […], kde provádí politickou, hospodářskou či společenskou volbu a kde jedná na základě složitých závěrů. Vyplývá z toho, že zákonnost opatření přijatých v těchto oblastech může být zpochybněna pouze tehdy, jsou-li zjevně nepřiměřená vzhledem k cíli, jejž zákonodárný orgán sleduje.“(62)
91. Je zřejmé, že omezení soudního přezkumu podstaty takových právních předpisů je dáno v první řadě obecnou zásadou institucionální rovnováhy a oddělení mocí. Inherentním prvkem této zásady je, že Soudní dvůr musí respektovat „politickou odpovědnost“(63), kterou Smlouva svěřuje zákonodárným orgánům Společenství, a nesmí nahrazovat politickou volbu v těchto oblastech soudními rozhodnutími(64).
92. Podle mého názoru ze zásady institucionální rovnováhy a obecně z demokratické podstaty Společenství vyplývá, že Soudní dvůr by měl být zvlášť opatrný při posuzování platnosti právního předpisu, který vydaly společně Rada a Parlament spolurozhodovacím postupem. Soudní dvůr by měl velmi vážit jakékoli rozhodnutí vedoucí k meritornímu zrušení legislativního rozhodnutí demokraticky zvoleného orgánu, přímo zastupujícího občany Společenství. Dodávám, že úsilí o co nejširší dodržení demokratických zásad vystupuje z judikatury Soudního dvora v nesčetných dalších případech(65).
93. Aplikujeme-li tyto úvahy na projednávanou věc, jeví se jako zřejmé, že zákaz zkoušení kosmetických prostředků a přísad na zvířatech představuje mimořádně citlivé politické rozhodnutí, jež vyžadovalo ze strany Komise, Rady i Parlamentu podrobnou a složitou analýzu výhod a nevýhod zamýšleného systému. Výše je popsáno, jak dlouhý a komplikovaný spolurozhodovací proces byl potřeba k dosažení dohody, včetně mnoha tripartitních jednání s Komisí a podle všeho také se zainteresovanými třetími osobami(66). Konečná dohoda byla možná teprve po svolání smírčího výboru.
94. Stojí za zopakování, že během legislativního procesu byl závazný termín zákazu zkoušení kosmetických prostředků na zvířatech vložen na rozhodné naléhání Parlamentu(67). Parlament tvrdí, že směrnice představuje „plod téměř desetiletého legislativního úsilí, nesmírně důležitý a vysoce politicky citlivý právní předpis“(68).
95. V důsledku toho by tedy měl být v zásadě soudní přezkum legality, pokud jde o meritum napadeného ustanovení, a – v projednávané věci – jeho slučitelnosti se zásadou proporcionality zvlášť omezený.
96. K uskutečnění tohoto přezkumu je nejprve nutno identifikovat cíl napadeného ustanovení. Ten je výslovně uveden v preambuli směrnice 2003/15, která stanoví: „S cílem dosáhnout nejvyššího možného stupně ochrany zvířat musí být stanovena lhůta pro zavedení zákazu s konečnou platností“(69). Komise v souladu s tím v návrhu směrnice prohlásila:
„Ač je nutné zajistit bezpečnost spotřebitelů, společným cílem všech zúčastněných stran je zmenšit utrpení zvířat při zkouškách i počet těchto zkoušek, a jakmile to bude možné, zcela odstranit utrpení zvířat. Tento cíl je plně v souladu s etickými požadavky úcty k životu, podporovanými veřejným míněním, i s usilováním Evropského parlamentu. Tento cíl je rovněž obsažen ve směrnici 86/609/EHS týkající se ochrany zvířat používaných pro pokusné a jiné vědecké účely“.
97. Není pochyb, že se jedná o platný cíl zákonodárství Společenství. Potvrzuje to Protokol o ochraně a dobrých životních podmínkách zvířat, uvedený v příloze Smlouvy o ES(70). Na rozdíl od francouzské vlády neshledávám, že nález Soudního dvora ve věci Jippes vede k opačnému závěru(71). Naopak hodnocení otázky, zda zákonodárce Společenství plně zohlednil požadavky dobrých životních podmínek zvířat, představovalo důležitý krok v přezkumu Soudního dvora, zda politika Společenství v dané oblasti je přiměřená(72).
98. V další etapě přezkumu přiměřenosti je potřeba analyzovat, zda napadené ustanovení je vhodným prostředkem k dosažení sledovaného cíle. V tomto ohledu lze jen těžko tvrdit, že konečný zákaz zkoušení kosmetických prostředků a přísad na zvířatech ve Společenství nepředstavuje prostředek pro dosažení lepších životních podmínek zvířat, a francouzská vláda se o to ostatně ani nepokouší.
99. Třetí etapou při přezkumu přiměřenosti je přezkoumání toho, zda sporné ustanovení překračuje míru nezbytnou k dosažení sledovaného cíle. Právě v této etapě má omezený zásah soudního přezkumu největší relevanci.
100. Z přípravných dokumentů legislativního procesu jasně vyplývá, že zákonodárce Společenství při formulaci napadeného ustanovení usiloval o dosažení křehké rovnováhy mezi požadavky ochrany zvířat a ostatními zájmy, které byly ve hře, včetně zdravotní nezávadnosti a nutnosti dodržet závazky z mezinárodních smluv. Po posouzení všech alternativ – včetně řešení navrhovaného Komisí, které neobsahovalo zákaz uvádění na trh – bylo sporné ustanovení po dlouhých a intenzivních jednáních zvoleno jako nejlepší kompromis(73). Proto Rada ve svém společném postoji uvedla:
„Přestože Rada souhlasí s co nejrychlejším zrušením pokusů na zvířatech také u přísad pro kosmetické prostředky, domnívá se, že tohoto cíle musí být dosaženo, aniž bude ohroženo zdraví a bezpečnost spotřebitelů“(74).
101. V napadeném ustanovení a v celé směrnici 2003/15 lze nalézt řadu prvků ilustrujících toto úsilí a konečné znění představuje pečlivě budovaný kompromis v tomto směru.
102. Převažující úsilí o zabezpečení lidského zdraví a o ochranu spotřebitele je zřejmé například z čl. 4a odst. 1, který stanoví, že zde obsažené zákazy nesmějí být na újmu obecným požadavkům zdravotní nezávadnosti podle článku 2(75). Úsilí o zajištění zdravotní nezávadnosti se skutečně vine celou směrnicí 2003/15, včetně ustanovení o odchylce ze zákazu v případě odůvodněných zdravotních rizik pro spotřebitele(76), možnosti Komise podat legislativní návrh, pokud nebudou validovány uspokojivé zkušební metody(77), zvláštního ustanovení o prodloužení termínů pro zkoušky toxicity při opakovaných dávkách, reprodukční toxicity a toxikokinetiky(78) a ustanovení v preambuli o právu Komise vydat po konzultaci s členskými státy směrné pokyny k zajištění, aby byla uplatňována společná kritéria pro označování kosmetických výrobků jako netestovaných na zvířatech, aby nedocházelo ke klamání spotřebitele(79).
103. Obdobně směrnice vyjadřuje jasné úsilí o zohlednění zájmů kosmetického průmyslu v kontextu cíle ochrany zvířat a ochrany lidského zdraví. Například článek 9 směrnice 76/768 v novelizovaném znění stanoví, že roční zpráva, kterou Komise předkládá Parlamentu a Radě, bude uvádět pokrok, jehož Komise dosáhla v úsilí o uznání alternativních metod validovaných ve Společenství také na úrovni OECD, a uznání zkoušek prováděných ve Společenství alternativními metodami ze strany třetích zemí, a zmiňuje „způsob, jímž byly zohledněny specifické potřeby malých a středních podniků“. Navíc směrnice ukládá povinnost neprodleně zveřejnit alternativní metody schválené či validované na úrovni Společenství(80). Tato ustanovení jsou jednoznačně určena k podpoře podniků Společenství a ke zvýšení transparentnosti.
104. Na argument francouzské vlády ohledně údajné nedostatečnosti dostupných alternativních metod pouze uvedu, že zákonodárce Společenství byl podle všeho dobře obeznámen se stavem vědeckého vývoje a vzal jej plně v úvahu ve svém konečném kompromisu(81).
105. Z výše uvedeného je zřejmé, že napadené ustanovení představuje obezřetnou a dobře uváženou rovnováhu a že zákonodárce Společenství zohlednil všechny oprávněné zájmy. Podle mého názoru tato skutečnost vzhledem k omezené možnosti soudní kontroly do podstaty právních předpisů postačuje k odmítnutí tvrzení francouzské vlády, že napadené ustanovení by mělo být uznáno za neplatné pro porušení zásady proporcionality.
C – Zásada obezřetnosti
106. Jak jsem nedávno připomněl ve stanovisku k případu Arnold André, Soudní dvůr shrnul zásadu obezřetnosti těmito slovy:
„Nelze-li s určitostí stanovit existenci nebo rozsah údajného rizika z důvodu nedostatečných, nejednoznačných nebo nepřesných výsledků provedených studií, avšak přetrvává‑li pravděpodobnost újmy pro lidské zdraví v případě projevení tohoto rizika, zásada obezřetnosti si vyžaduje přijetí omezujících opatření“(82).
107. Zejména platí, že pro účely odůvodnění použití zásady obezřetnosti musí být údajné riziko více než jen hypotetické(83).
108. V této věci se francouzská vláda snaží dovolávat této zásady pro napadení sporného ustanovení z důvodu, že představuje riziko pro veřejné zdraví tím, že není jisté, zda v termínech stanovených směrnicí budou vyvinuty dostatečné alternativní metody.
109. Jak jsem nicméně vysvětlil v předchozím textu, požadavek naprosté zdravotní nezávadnosti je nedílnou součástí směrnice 2003/15, jakož i směrnice 76/768. Konkrétně zákazy obsažené v článku 4a výslovně podléhají obecné povinnosti členského státu zajistit, aby kosmetické prostředky uváděné na trh na území Společenství nebyly způsobilé poškozovat lidské zdraví, jsou‑li používány za obvyklých podmínek. Jak je tedy uvedeno v odstavcích 100 až 102 výše, požadavek zdravotní nezávadnosti je zachován. Jelikož francouzská vláda neuvedla jiný důkaz „více než hypotetického“ rizika pro lidské zdraví, lze tento argument odmítnout.
D – Nediskriminace
110. Argumenty francouzské vlády ohledně porušení zásady nediskriminace vycházejí z premisy, že napadené ustanovení nesplňuje požadavek právní jistoty. Touto domněnkou jsem se zabýval výše a učinil jsem závěr, že je důsledkem chybného znění napadeného ustanovení(84). Ze stejných důvodů musejí být tedy odmítnuta tvrzení o nediskriminaci.
E – Omezení svobodného výkonu podnikatelské nebo jiné samostatně výdělečné činnosti
111. Soudní dvůr shrnul zásadu práva Společenství o svobodném výkonu podnikatelské nebo jiné samostatně výdělečné činnosti v rozsudku Metronome Musik:
„Podle ustálené judikatury je svobodný výkon podnikatelské nebo jiné samostatně výdělečné činnosti jednou ze základních zásad práva Společenství, podobně jako vlastnické právo. Tyto zásady však nejsou absolutní, ale je třeba na ně pohlížet optikou jejich společenské funkce. To znamená, že výkon vlastnického práva a svobodný výkon podnikatelské nebo jiné samostatně výdělečné činnosti může být omezen za podmínky, že takové omezení odpovídá cílům obecného zájmu Evropského společenství a nepředstavuje vzhledem k těmto cílům nepřiměřený a nepřípustný zásah do samotné podstaty zaručených práv a svobod […].“(85)
112. Z předchozího úryvku je zřejmé, že posuzování, zda je omezen svobodný výkon podnikatelské činnosti, je obdobné posuzování, zda je porušena zásada proporcionality(86).
113. Ačkoli je tedy nesporné, že každý zákaz zkoušení či uvádění produktů na trh může v určitém ohledu omezovat svobodné podnikání, z důvodů podrobně popsaných výše(87) se domnívám, že v této věci způsobené omezení nepředstavuje nepřiměřený zásah do svobodného výkonu podnikatelské nebo jiné samostatně výdělečné činnosti.
F – Relevance pravidel WTO
114. Pokud se týká argumentů ohledně slučitelnosti napadeného ustanovení s pravidly WTO, nejprve je potřeba stanovit, do jaké míry mají být tyto argumenty zohledněny při přezkumu legality napadeného ustanovení.
115. Jak uvádí také francouzská vláda, Soudní dvůr dříve určil, že Smlouvu WTO a její přílohy vzhledem k jejich povaze a struktuře nelze v zásadě považovat za právní normy, podle nichž Soudní dvůr přezkoumává legalitu právních předpisů vydaných orgány Společenství(88). Krom toho, jak rovněž francouzská vláda uznává, se na tento případ nevztahují výjimky z této zásady stanovené Soudním dvorem, tedy případy, kdy Společenství implementuje určitý závazek vyplývající z členství ve WTO nebo kdy předpis Společenství výslovně odkazuje na konkrétní ustanovení smluv WTO(89).
116. V tomto případě však francouzská vláda v rámci své žaloby na neplatnost napadeného ustanovení požaduje, aby Soudní dvůr určil, že zde obsažený zákaz uvádění na trh je neslučitelný se Smlouvou GATT. Francouzská vláda navrhuje, aby Soudní dvůr učinil tento nález na základě takzvané zásady „harmonického výkladu práva“, která vyplývá z judikatury Společenství. Tato zásada ve své původní podobě zní takto: „Nadřazenost mezinárodních smluv uzavřených Společenstvím sekundárnímu komunitárnímu právu vyžaduje, aby toto sekundární právo bylo vykládáno v nejširším možném souladu s mezinárodními smlouvami“(90). Je zřejmé, že toto pravidlo je obdobou zásady, podle níž, pokud předpis odvozeného komunitárního práva připouští více než jeden výklad, je třeba dát přednost tomu výkladu, který je v souladu se Smlouvou(91). V citovaném případě Soudní dvůr rozhodl, že jelikož Společenství je smluvní stranou dohody o ochraně duševního vlastnictví TRIPS, má povinnost interpretovat své předpisy o ochranných známkách v nejširším možném souladu se zněním a cíli této dohody(92).
117. V projednávaném případě francouzská vláda tvrdí, že důvodem neslučitelnosti sporného ustanovení s GATT je jeho samotná podstata, tedy zákaz uvádění na trh veškerých výrobků zkoušených na zvířatech „jinou než alternativní metodou poté, co taková alternativní metoda byla […] validována a přijata na úrovni Společenství“(93). Francouzská vláda tvrdí, že toto představuje méně výhodné podmínky ve smyslu čl. III odst. 4 GATT, neboť dovozci do Společenství jsou nuceni nechat své alternativní metody validovat na úrovni Společenství.
118. Dotyčná podmínka je však dána výslovným zněním směrnice. Jakákoli logická interpretace, jak upozorňuje Rada, neumožňuje vykládat toto ustanovení tak, že by například stačily alternativní metody uznané na úrovni OECD. Z mého pohledu se tedy nejedná o případ, kde by se nabízel jiný výklad „v širším souladu s GATT“. Podstatou zásady harmonického výkladu práva, citované výše, je požadavek „nejširšího možného souladu“ vzhledem k výslovnému znění dotyčné právní úpravy. Dodávám, že francouzská vláda podle mě ve skutečnosti neusiluje o výklad směrnice 2003/15, ale o její zrušení. Připomínám také, že nepředkládá návrh jiného výkladu zákazu uvádění na trh, který by byl v širším souladu s GATT.
119. Nejsem ostatně ani přesvědčen na základě důvodů předložených v tomto řízení, že napadené ustanovení je neslučitelné s GATT. Jelikož francouzská vláda dostatečně nerozvádí své argumenty k této otázce, aby bylo možné důkladně analyzovat celou problematiku, uvádím následující stručné poznámky.
120. Pokud se týká čl. III odst. 4 GATT, byť je z mého pohledu pravděpodobné, že se zřetelem na současný vývoj trhu lze kosmetické prostředky testované a netestované na zvířatech kvalifikovat jako „obdobné“ vzhledem k jejich vzájemně konkurenčnímu postavení z hlediska spotřebitele(94), považuji za sporné, že požadavek validace alternativních metod na úrovni Společenství by mohl vést k méně výhodným podmínkám pro dovážené kosmetické prostředky. Je nepochybné, že tento požadavek není právně diskriminující, neboť se vztahuje bez rozdílu na výrobce ze Společenství a ze třetích zemí; nepovažuji ovšem za zjevné, že by účinky tohoto požadavku de facto představovaly větší konkurenční překážku pro výrobce ze třetích zemí oproti evropským podnikům(95). Každý podnik vyrábějící kosmetické prostředky bude muset splnit tento požadavek coby předběžnou podmínku prodeje svých výrobků na území EU. Nevidím, proč by schválení určité alternativní metody mělo být obtížnější pro neevropské společnosti (ve srovnání například s obdobným schválením na úrovni OECD), a francouzská vláda nepředložila žádný argument v tomto směru.
121. Navíc se podle mého názoru nabízejí velmi přesvědčivé důvody, proč požadavek validace alternativních metod na úrovni EU je oprávněný podle článku XX písmene b) GATT. Zejména se domnívám, že splňuje kritérium nezbytnosti ve smyslu tohoto ustanovení. Na základě všech mně dostupných informací se nenabízí jiné opatření, které by zákonodárce Společenství mohl přijmout a které by bylo „v [širším] souladu“ s GATT ve smyslu judikatury GATT(96).
122. Přestože francouzská vláda tvrdí, že takovým opatřením by mohl být požadavek validace alternativních metod na úrovni OECD, je zřejmé, že zákonodárce Společenství si této varianty byl vědom a odmítl ji na základě důvodů, které lze považovat za oprávněné, totiž že není dostatečně efektivní pro dosažení cílů směrnice. Ve svém návrhu z roku 2000 Komise zdůrazňuje nutnost schválení alternativních metod na úrovni Společenství:
„Přestože Komise samozřejmě bude usilovat o uznání alternativních metod validovaných ECVAM také na úrovni OECD, zkušenosti ukazují, že schválení vědecké metody všemi členy OECD často trvá mnoho let. Morální význam dobrých životních podmínek zvířat nedovoluje za této situace čekat léta na uznání na úrovni OECD. Iniciativa musí být vedena na úrovni Společenství s ohledem na existenci alternativních metod validovaných nebo uznaných ECVAM a uznaných Vědeckým poradním výborem ECVAM. Proto navrhovaná směrnice představuje nový přístup v tom smyslu, že řádné schválení na evropské úrovni bude považováno za podmínku v legislativních návrzích týkajících se zkoušení kosmetických prostředků v Evropské unii“.
123. Ze stejných důvodů se domnívám, že požadavek schválení na úrovni EU splňuje podmínku obsaženou v úvodní části článku XX, neboť nepředstavuje svévolnou či neodůvodněnou diskriminaci ani skryté omezení mezinárodního obchodu. V tomto ohledu jsem na rozdíl od francouzské vlády přesvědčen, že projednávanou věc lze odlišit od případu USA–Krevety, kde Odvolací orgán určil, že požadavek, aby ostatní země přijaly zvláštní regulační program v podstatě shodný s programem dotyčného členského státu, aniž byla posouzena vhodnost vzhledem k podmínkám těchto zemí, představuje svévolnou a neodůvodněnou diskriminaci(97). V projednávané věci však byl požadavek schválení na úrovni EU přijat v dobré víře, jak je vysvětleno výše, a znamenal z hlediska zákonodárce Společenství jediný prostředek pro účinné dosažení cíle ochrany zvířat, a jeho výslovným účelem je co nejširší uznání alternativních metod EU na úrovni OECD(98).
124. Z těchto důvodů se domnívám, že argumenty francouzské vlády o údajné neslučitelnosti s GATT by měly být odmítnuty.
VI – Závěry
125. Vzhledem k výše uvedenému rozboru navrhuji, aby Soudní dvůr takto rozhodl o otázkách projednávaných v tomto řízení:
(1) Zamítl žalobu podanou Francouzskou republikou směřující ke zrušení čl. 1 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/15/ES ze dne 27. února 2003 v rozsahu, v němž zavádí nový článek 4a do směrnice Rady 76/768/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se kosmetických prostředků;
(2) uložil Francouzské republice náhradu nákladů řízení.
1 – Původní jazyk: angličtina.
2 – Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/15/ES ze dne 27. února 2003, kterou se mění směrnice Rady 76/768/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se kosmetických prostředků (Úř. věst. L 66, s. 26; Zvl. vyd. 13/31, s. 144).
3 – Směrnice Rady 76/768/EHS ze dne 27. července 1976 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se kosmetických prostředků (Úř. věst. L 262, s. 169; Zvl. vyd. 13/03, s. 285).
4 – Směrnice Rady 93/35/EHS ze dne 14. června 1993, kterou se pošesté mění směrnice Rady 76/768/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se kosmetických prostředků (Úř. věst. L 151, s. 32; Zvl. vyd. 13/12, s. 75). Článek 4 odst. 1 písm. i) směrnice 76/768 v novelizovaném znění stanoví: „Jestliže nebyl učiněn dostatečný pokrok při vytváření uspokojivých metod pro nahrazení zkoušek na zvířatech, a zejména v případech, kdy alternativní zkušební metody nebyly i přes veškeré přiměřené úsilí vědecky validovány s tím, že poskytují rovnocennou úroveň ochrany spotřebitele s přihlédnutím k metodikám OECD pro zkoušení toxicity, předloží Komise postupem podle článku 10 do 1. ledna 1997 návrhy opatření pro odklad termínu provedení tohoto ustanovení o dostatečnou dobu, a v každém případě nejméně o dva roky […]“.
5 – Směrnice Komise 97/18/ES ze dne 17. dubna 1997, kterou se odkládá termín, po němž budou zakázány zkoušky na zvířatech pro složky nebo pro kombinace složek v kosmetických prostředcích (Úř. věst. L 114, s. 43); směrnice Komise 2000/41/ES ze dne 19. června 2000, kterou se podruhé odkládá termín, po němž budou zakázány zkoušky na zvířatech pro přísady nebo pro kombinace přísad kosmetických prostředků (Úř. věst. L 145, s. 25; Zvl. vyd. 13/25, s. 278)
6 – Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se posedmé mění směrnice Rady 76/768/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se kosmetických prostředků [COM (2000) 189, Úř. věst. C 311 E, s. 134].
7 – Společný postoj (ES) č. 29/2002 ze dne 14. února 2002, přijatý Radou postupem podle článku 251 Smlouvy o založení Evropského společenství, k záměru přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 76/768/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se kosmetických prostředků (Úř. věst. C 113 E, s. 6; Zvl. vyd. 03/35, s. 319).
8 – Doporučení ke společnému postoji Rady pro druhé čtení návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 76/768/EHS (PE 232.072/DEF).
9 – COM (2002) 435(01).
10 – Zpráva smírčího výboru ke společnému znění návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 76/768/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se kosmetických prostředků [PE‑CONS 3668/2002‑C5‑0557/2002 – 2000/0077 (COD)].
11 – Článek 4a odst. 3 vymezuje „konečný kosmetický výrobek“ jako kosmetický výrobek v konečném složení, ve kterém je uváděn na trh a nabízen konečnému spotřebiteli, nebo jeho prototyp (který je definován jako první vzorek nebo návrh, který není vyráběn sériově a ze kterého se konečný kosmetický výrobek odvíjí svým vývojem a výrobním složením).
12 – Článek 4a stanoví, že Komise nejpozději do 11. září 2004 stanoví obsah přílohy IX postupem podle článku 10 odstavce 2 a po konzultaci s Vědeckým výborem pro kosmetické prostředky a nepotravinové výrobky určené spotřebiteli (SCCNFP). Viz směrnice Komise 2004/94/ES ze dne 15. září 2004, kterou se mění směrnice Rady 76/768/EHS, pokud jde o přílohu IX (Úř. věst. L 294, s. 28).
13 – Viz pracovní dokument služeb Komise ze dne 1. října 2004, SEC(2004) 1210, Timetables for the phasing‑out of animal testing in the framework of the 7th Amendment to the Cosmetics Directive (směrnice Rady 76/768/EHS) (Harmonogramy postupného ukončení zkoušek na zvířatech v rámci sedmé novely směrnice o kosmetických prostředcích).
14 – Článek 4a bod 2.1.
15 – Viz čl. 9 směrnice 76/768 ve znění čl. 1 odst. 9 směrnice 2003/15, podle kterého každoroční zpráva, kterou Komise předkládá Parlamentu a Radě, uvádí mimo jiné pokrok, jehož Komise dosáhla v úsilí o uznání alternativních metod validovaných ve Společenství také na úrovni OECD, a uznání zkoušek nezávadnosti prováděných ve Společenství alternativními metodami ze strany nečlenských států, zejména v rámci dohod o spolupráci mezi Společenstvím a těmito státy, a zmiňuje způsob, jímž byly zohledněny specifické potřeby malých a středních podniků.
16 – Článek 4a bod 2.4 stanoví, že toto povolení „stanoví podmínky spojené s odchylkou, pokud jde o zvláštní cíle, trvání a sdělování výsledků. Odchylka může být udělena pouze tehdy, pokud: (a) se přísada široce používá a nelze ji nahradit jinou přísadou s podobnou funkcí; (b) je prokázán zvláštní problém ve vztahu k lidskému zdraví a je odůvodněna potřeba provést zkoušky na zvířatech doložená podrobným protokolem pokusu navrženým jako základ posouzení“.
17 – Článek 1 odst. 1 směrnice 2003/15.
18 – Článek 1 odst. 2 směrnice 2003/15 (kterým se zavádí nový článek 4a do směrnice 76/768).
19 – Článek 1 odst. 3 a 4 směrnice 2003/15. Podle čl. 2 směrnice 2003/15 přijmou členské státy „veškerá nezbytná opatření“ s cílem zajistit, že od 11. března 2005 neuvedou žádní výrobci ani dovozci se sídlem ve Společenství na trh kosmetické prostředky nesplňující tyto požadavky.
20 – Směrnice však v zájmu právní jistoty stanoví zpětnou účinnost čl. 1 odst. 1, kterým se zrušuje čl. 4 odst. 1 písm. i) směrnice 76/768 (tedy termín 30. června 2002 pro zákaz zkoušení kosmetických prostředků na zvířatech).
21 – Směrnice Rady 86/609/EHS ze dne 24. listopadu 1986 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se ochrany zvířat používaných pro pokusné a jiné vědecké účely (Úř. věst. L 358, s. 1; Zvl. vyd. 15/01, s. 292).
22 – Viz např. zpráva Odvolacího orgánu ve věci Evropská společenství–Opatření týkající se azbestu a výrobků obsahujících azbest, WT/DS135/AB/R, 2001, vydaná 5. dubna 2001.
23 – Rozsudek ze dne 5. října 2000, Německo v. Evropský parlament a Rada (C-376/98, Recueil, s. I‑8419).
24 – Rozsudek ze dne 28. dubna 1998, Metronome Musik (C-200/96, Recueil, s. I-1953, bod 21).
25 – Rozsudek ze dne 11. září 2002, Pfizer Animal Health SA v. Rada (T-13/99, Recueil, s. II-3305).
26 – Rozsudek ze dne 23. listopadu 1999, Portugalsko v. Rada (C-149/96, Recueil, s. I-8395).
27 – Rozsudek ze dne 10. září 1996, Komise v. Německo (C-61/94, Recueil, s. I-3989).
28 – Viz např. zpráva Odvolacího orgánu ve věci Korea–Opatření v oblasti dovozu hovězího masa, WT/DS161/AB/R, WT/DS169/AB/R, vydaná dne 10. ledna 2001.
29 – Viz zpráva Odvolacího orgánu ve věci USA–Krevety, WT/DS58/AB/R, vydaná dne 6. listopadu 1998.
30 – Viz bod 53 níže.
31 – Rada v tomto ohledu upozorňuje na bod 10 preambule směrnice.
32 – Parlament v této souvislosti odkazuje na rozsudek ze dne 31. března 1998, Francie a další v. Komise (C-68/94 a C‑30/95, Recueil, s. I‑1375).
33 – Viz rozsudek ze dne 23. října 1974, Transocean Maritime v. Komise (C‑17/74, Recueil, s. 1063, bod 21); výše uvedený rozsudek ze dne 31. března 1998, Francie a další v. Komise, bod 256, a rozsudek ze dne 10. prosince 2002, Komise v. Rada (C‑29/99, Recueil, s. I‑11221, bod 45).
34 – Rozsudek ze dne 30. září 2003, Německo v. Komise (C-239/01, Recueil, s. I-10333).
35 – Tamtéž, bod 34.
36 – Tamtéž, bod 35.
37 – Článek 10 předmětného nařízení.
38 – Rozsudek ze dne 30. září 2003, Německo v. Komise, uvedený v poznámce pod čarou 34, bod 37.
39 – Rozsudek ze dne 5. října 2000, Německo v. Evropský parlament a Rada (C-376/98, Recueil, s. I‑8419).
40 – Zejména rozsudek ze dne 13. července 1966, Consten a Grundig v. Komise (C‑56/64 a C‑58/64, Recueil, s. 429), a rozsudek ze dne 21. října 1974, uvedený v poznámce pod čarou 33.
41 – Bod 122.
42 – Bod 128.
43 – Rozsudek ze dne 10. prosince 2002, Komise v. Rada (uvedený v poznámce pod čarou 33).
44 – Bod 46.
45 – Viz poznámka pod čarou 33.
46 – Bod 75.
47 – Toto ustanovení ukládá členským státům zákaz uvádění kosmetických výrobků zkoušených na zvířatech na trh od 30. června 2002; viz bod 3 výše.
48 – K jednotlivým významům právní jistoty v právu Společenství viz J.‑P. Puissochet, H. Légal, „Le principe de sécurité juridique dans la jurisprudence de la Cour de justice des Communautés européennes“, Les Cahiers du Conseil constitutionnel, č. 11/2001, s. 98.
49 – To znamená, že četnost výkladů právních norem je především dána inherentní neurčitostí jazyka. Viz např. Ronald Dworkin, Law’s Empire, Fontana Press, 1986, Londýn.
50 – Směrnice Rady 76/207/EHS ze dne 9. února 1976, o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky (Úř. věst. L 39, s. 40; Zvl. vyd. 05/01, s. 187); nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství (Úř. věst. L 257, s. 2; Zvl. vyd. 05/01, s. 15); směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků volně se pohybovat a usazovat na území členských států, kterou se mění nařízení (EHS) č. 1612/68 a ruší směrnice 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS (Úř. věst. L 158, s. 77).
51 – Viz např. rozsudky ze dne 15. prosince 1987, Irsko v. Komise (C‑325/85, Recueil, s. 5041) a ze dne 22. ledna 1997, Opel Austria v. Rada (T‑115/94, Recueil, s. II‑39, bod 124, jakož i další zde citované rozsudky).
52 – Viz judikatura Soudního dvora, ve které dodržení zásady právní jistoty bylo považováno za faktor obzvláště odůvodňující zvláštní výklad nebo zvláštní pojetí; např. rozsudky ze dne 9. července 1981, Gondrand Frères a Garancini (C‑169/80, Recueil, s. 1931) (právní jistota si vyžaduje, aby předmětné výrobky byly zařazeny do samostatné podpoložky Společného celního sazebníku); Irsko v. Komise (cit. v poznámce pod čarou 50) (právní jistota si vyžaduje, aby jednostranný návrh Komise týkající se kontingentů rybolovu pro Irsko nebyl považován za právní akt Společenství); ze dne 21. června 1988, Komise v. Itálie (C‑257/86, Recueil, s. I‑3249) (právně nejistá povaha italských předpisů znamená, že jejich uplatňování bylo v rozporu s právem Společenství), a ze dne 16. června 1993, Francie v. Komise (C‑325/91, Recueil, s. I‑3283) (právní jistota si vyžaduje, aby závaznost každého právního předpisu Společenství byla odvozena ze zákonného základu).
53 – Rozsudek ze dne 9. října 2001, Nizozemsko v. Parlament a Rada (C-377/98, Recueil, s. I-7079).
54 – Body 87 a 88. Žaloba byla nakonec zamítnuta.
55 – Jedním ze vzácných případů je věc Opel Austria, kde navrhovatel požadoval zrušení nařízení Rady (ES) č. 3697/93 z prosince 1993 (Úř. věst. L 343, s. 1), jímž se zavádělo dovozní clo 4,9 % na některé jím vyráběné převodovky, mimo jiné z důvodu, že toto opatření bylo v rozporu se Smlouvou o EHP, která vstoupila v účinnost 1. ledna 1994 a zakazovala veškerá dovozní cla a dávky s rovnocenným účinkem. Soud prvního stupně určil, že schválením předmětného nařízení „Rada vědomě vytvořila právní stav, ve kterém od ledna 1994 souběžně platily dvě protikladné právní normy. […] Z tohoto důvodu nelze předmětné nařízení považovat za jistý právní předpis Společenství a jeho provádění za předvídatelné pro subjekty, jež mu podléhají“. Nařízení bylo zrušeno. Rozsudek ze dne 22. ledna 1997, uvedený v poznámce pod čarou 51, bod 125.
56 – Viz např. návrh směrnice Komise, uvedený v poznámce 6 výše, v bodě 2.4, který upřesňuje, že: „V zájmu lepší informovanosti spotřebitele tento návrh rovněž předpokládá možnost pro výrobce či osobu uvádějící výrobek na trh prohlásit, že nebyl (přímo ani nepřímo) testován na zvířatech. Aby však tato prohlášení nebylo možné zneužívat, Komise ve spolupráci s členskými státy vypracuje příslušné směrné pokyny. Tyto pokyny budou obsahovat konkrétní podmínky zaručující, že konečný výrobek a suroviny nebyly nikdy zkoušeny na zvířatech, a to ani pro účely mimo působnost této směrnice“.
57 – Tento článek stanoví, že výrobce, jeho zprostředkovatel, osoba, na jejíž objednávku je kosmetický prostředek vyroben, nebo osoba odpovědná za uvedení dovezeného kosmetického prostředku na trh Společenství jsou povinni zpřístupnit příslušným orgánům dotyčného členského státu „údaje o jakémkoli zkoušení na zvířatech prováděném výrobcem, jeho zprostředkovateli nebo dodavateli v souvislosti s vývojem nebo hodnocením bezpečnosti prostředku nebo jeho přísad, včetně jakéhokoli zkoušení na zvířatech prováděného za účelem splnění právních nebo regulativních požadavků nečlenských zemí“.
58 – Viz také návrh směrnice Komise, uvedený v pozn. 6 výše, v bodech 1.2.3: „Současné znění čl. 4 odst. 1 písm. i) směrnice 76/768/EHS stanoví, že členské státy mají povinnost zakázat uvádění na trh kosmetických prostředků, které obsahují přísady zkoušené na zvířatech, nejpozději od 30. června 2000 bez ohledu na to, zda se tyto prostředky vyrábějí v Evropské unii nebo dovážejí ze třetích zemí“.
59 – Rozsudky ze dne 14. prosince 2004, Arnold André (C-434/02, Sb. rozh s. I-11825, bod 45); ze dne 10. prosince 2002, BAT (C‑491/01, Recueil, s. I‑11453, bod 122). Viz také mj. rozsudky ze dne 18. listopadu 1987, Maizena (C‑137/85, Recueil, s. 4587, bod 15; ze dne 7. prosince 1993, ADM Ölmühlen (C‑339/92, Recueil, s. I‑6473, bod 15), a ze dne 11. července 2002, Käserei Champignon Hofmeister (C‑210/00, Recueil, s. I‑6453, bod 59).
60 – Rozsudek ze dne 13. listopadu 1990, Fedesa a další (C‑331/88, Recueil, s. I-4023, bod 13). Viz stanovisko generálního advokáta Ruiz‑Jarabo Colomera ze 16. prosince 2004 ve věci Belgie v. Komise (C‑110/03, probíhající před Soudním dvorem, bod 71); rozsudek ze dne 20. února 1979, Buitoni (C‑122/78, Recueil, s. 677); ze dne 10. července 2003, Komise v. EIB (C‑15/00, Recueil, s. I‑7281); BAT, uvedený výše v poznámce pod čarou 59, a Maizena, uvedený výše v poznámce pod čarou 59.
61 – Viz moje stanovisko ve věci BAT, uvedené výše v poznámce pod čarou 59, bod 225.
62 – Rozsudek ve věci Arnold André, uvedený výše v poznámce pod čarou 59, bod 46; a BAT, uvedený v poznámce pod čarou 59, bod 123. Viz v tomto ohledu rozsudky ze dne 12. listopadu 1996, Spojené království v. Rada (C‑84/94, Recueil, s. I‑5755, bod 58); ze dne 13. května 1997, Německo v. Parlament a Rada (C‑233/94, Recueil, s. I‑2405, body 55 a 56); ze dne 5. května 1998, National Farmers’ Union a další (C‑157/96, Recueil, s. I‑2211, bod 61); Fedesa a další, uvedený v poznámce pod čarou 59, bod 14.
63 – Viz např. rozsudek Fedesa a další, uvedený v poznámce 60, bod 14; a rozsudek ze dne 5. října 1994, Německo v. Rada (C-280/93, Recueil, s. I‑4973, bod 89).
64 – Tento bod lze odlišit od odůvodnění omezení soudních zásahů do správních rozhodnutí Komise, tedy ekonomické a technické složitosti analýzy vedoucí k vydání rozhodnutí.
65 – Viz např. rozsudky ze dne 23. dubna 1986, „Les Verts“ v. Parlament (C‑294/83, Recueil, s. 1339), a ze dne 4. října 1991, Parlament v. Rada (C‑70/88, Recueil, s. I‑4529).
66 – Parlament uvádí, že se konalo osm tripartitních zasedání COREPER, zástupců Parlamentu a Komise za účelem dosažení kompromisu: viz bod 10 výše.
67 – Viz také znění návrhu Parlamentu na změnu směrnice ve druhém čtení, uvedené v poznámce pod čarou 8 výše, bod 12: „Veřejné mínění požaduje zákaz zkoušení kosmetických prostředků na zvířatech“.
68 – Dopis Evropského parlamentu Soudnímu dvoru ze dne 20. února 2004, jímž požaduje, aby byl vyslechnut v rámci ústní části řízení.
69 – Sedmý bod odůvodnění směrnice.
70 – Viz bod 22 výše.
71 – Rozsudek ze dne 12. července 2001, Jippes a další (C-189/01, Recueil, s. I-5689).
72 – Bod 85 výše uvedeného rozsudku.
73 – Například návrh směrnice Komise, poznámka pod čarou 6 výše, vycházel v bodě 2.3 z jiného pojetí: „[…] Evropská unie bude uznávat údaje ze studií prováděných na zvířatech, které budou dokládány ke kosmetickým prostředkům a přísadám. Takové studie budou každopádně prováděny také za účelem splnění právních předpisů třetích zemí. Klíčovým prvkem tohoto přístupu je vzájemné uznávání – bylo by nepřiměřené, aby Evropská unie požadovala opakování zkoušky alternativní metodou, neboť by to znamenalo překážku volnému obchodu a mohlo by to ohrozit případný příznivý postoj k uznávání evropských výsledků in vitro. Tento přístup také vyloučí kritiku, že nová právní úprava zkoušení kosmetických prostředků na zvířatech, přijatá v souladu s pravidly WTO, pouze ‚exportuje‘ problém. Naopak se jedná o skutečnou iniciativu vedoucí k řádnému uznání alternativních metod v celosvětovém měřítku“.
74 – Uvedeno v poznámce 7 výše, bod 10.
75 – Viz bod 12 výše.
76 – Článek 4a bod 2.4.
77 – Článek 4a bod 2.3.
78 – Článek 4a bod 2.1.
79 – Bod 11 preambule.
80 – Bod 7 preambule.
81 – Viz např. bod 6 preambule, který stanoví, že Komise vypracuje obecné pokyny podporující používání metod pro zkoušení nezávadnosti konečných kosmetických prostředků bez pokusů na zvířatech, a to zejména ze strany malých a středních podniků. Viz také zpráva z března 2004 o přípravě harmonogramu postupného ukončení zkoušek na zvířatech v rámci směrnice o kosmetických prostředcích, kterou vypracovala zvláštní pracovní skupina jmenovaná Komisí z členů úřadu Komise, zástupců kosmetického průmyslu a občanských sdružení na ochranu zvířat a ochranu spotřebitelů a OECD, http://pharmacos.eudra.org/F3/cosmetic/AnimalTest.htm.
82 – Rozsudek ze dne 14. prosince 2004, uvedený v poznámce pod čarou 59, bod 100, uvádějící pasáž z rozsudku ze dne 23. září 2003, Komise v. Dánsko (C‑192/01, Recueil, s. I‑9693).
83 – Rozsudek ve věci Arnold André, uvedený v poznámce pod čarou 59, bod 98.
84 – Viz body 71 až 87 výše.
85 – Rozsudek ze dne 28. dubna 1994, uvedený v poznámce pod čarou 24, bod 21. Viz rovněž rozsudek ze dne 9. září 2004, Španělsko a Finsko v. Parlament a Rada (C‑184/02 a C‑223/02, Recueil, s. I‑7789, bod 52); a rozsudek ze dne 15. července 2004, Di Lenardo a Dilexport (C‑37/02 a C‑38/02, Recueil, s. I‑6911, bod 82).
86 – Jak uvedl generální advokát Maduro ve svém stanovisku ve věci Panayotova a další, „kritérium zásahu do podstaty práva nevyplývá pouze z rozboru přímých účinků omezujícího opatření na samotné právo. Závisí také na cíli tohoto opatření a na jeho přiměřenosti pro dosažení cíle. Ačkoli kritérium nevyžaduje hodnocení přiměřenosti či dokonce nezbytnosti (existence méně omezující alternativy) opatření, vyžaduje nicméně posouzení vhodnosti či přiměřenosti účelů a prostředků“. Bod 44 stanoviska generálního advokáta z 19. února 2004 (rozsudek ze dne 16. listopadu 2004, C-327/02, Sb. rozh. s. I-11055).
87 – Viz body 88 až 105 výše.
88 – Viz rozsudek ve věci Portugalsko v. Rada, uvedený v poznámce pod čarou 26, bod 47, a rozsudek ze dne 14. prosince 2000, Dior a další (C‑300/98 a C‑392/98, Recueil, s. I‑11307, bod 43).
89 – Viz rozsudky ze dne 7. května 1991, Nakajima v. Rada (C-69/89, Recueil, s. I-2069, bod 31), a Portugalsko v. Rada (uvedený v poznámce pod čarou 26, bod 49).
90 – Rozsudek ve věci Komise v. Německo (uvedený v poznámce pod čarou 27, bod 52).
91 – Tamtéž.
92 – Rozsudek ze dne 16. listopadu 2004, Anheuser-Busch (C-245/02, Sb. rozh. s. I‑10989, bod 42); viz také rozsudky ze dne 16. června 1998, Hermès (C‑53/96, Recueil, s. I‑3603), a ze dne 14. prosince 2000, Dior a další, uvedený v poznámce pod čarou 88.
93 – Článek 4a odst. 1 písm. a).
94 – Viz zásady uvedené ve zprávě Odvolacího orgánu ve věci Japonsko–Alkoholické nápoje II, WT/DS8/AB/R, WT/DS11/AB/R, vydané 1. listopadu 1996, a ve zprávě Odvolacího orgánu ES–Azbest, uvedené výše v poznámce pod čarou 22.
95 – Viz dále zprávy Odvolacího orgánu ve věcech Korea–Hovězí maso, uvedené v poznámce pod čarou 28 výše, bod 142, kterým byly vytvořeny pracovní skupiny zkoumající „podstatné účinky opatření“, a USA–Danění vývozních společností (článek 21.5‑ES), WT/DS108/AB/RW, vydaná 29. ledna 2002, bod 215. Příklad opatření platného bez rozdílu, které bylo shledáno v rozporu s článkem III bodem 4, je popsán ve zprávě pracovní skupiny ve věci Kanada–Provincial Liquor Boards (USA), BISD 39S/27, vydané 18. února 1992.
96 – Viz např. zpráva Odvolacího orgánu ve věci Korea–Hovězí maso, uvedená v poznámce pod čarou 28.
97 – V tomto případě USA podmínily dovoz krevet do USA tím, že ostatní členské státy přijmou stejný regulační program na ochranu želv: zpráva Odvolacího orgánu ve věci Spojené státy–Zákaz dovozu některých krevet a výrobků z krevet, uvedená výše v poznámce pod čarou 29.
98 – Viz např. znění samotného článku 4a, který v každém bodě zákazu obsahuje výraz „s patřičným ohledem na rozvoj validace na úrovni OECD“; čl. 1 odst. 9 směrnice, který stanoví, že roční zpráva Komise uvádí mimo jiné pokrok, jehož Komise dosáhla v úsilí o uznání alternativních metod validovaných ve Společenství také na úrovni OECD a uznání zkoušek nezávadnosti prováděných ve Společenství alternativními metodami ze strany nečlenských států, zejména v rámci dohod o spolupráci mezi Společenstvím a těmito státy; bod 10 preambule směrnice, který stanoví, že bude podporováno uznávání alternativních metod vyvinutých ve Společenství ze strany nečlenských států a že Komise a členské státy přijmou veškerá vhodná opatření, aby umožnily uznání těchto metod na úrovni OECD.