1. Žaloba na neplatnost – Lhůty – Okamžik, od kterého běží lhůta – Zveřejnění nebo oznámení – Datum seznámení se s aktem – Podpůrný charakter – Rozhodnutí Komise adresované členskému státu, konstatující slučitelnost státní podpory se společným trhem, aniž by bylo zahájeno formální vyšetřovací řízení – Zveřejnění – Pojem
(Čl. 230 pátý pododstavec ES; nařízení Rady č. 659/1999, čl. 26 odst.1)
2. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Dosah – Zohlednění souvislostí
(Článek 253 ES)
3. Doprava – Námořní doprava – Volný pohyb služeb – Námořní kabotáž – Kabotáž týkající se Kanárských ostrovů – Dočasná výjimka z použití nařízení č. 3577/92 – Dopad na pravomoc Komise navrhnout vhodná opatření týkající se režimu poskytování služeb námořních spojů mezi jednotlivými ostrovy Kanárských ostrovů
(Čl. 88 odst.1 ES; nařízení Rady č. 3577/92, čl. 6 odst. 2)
4. Hospodářská soutěž – Podniky pověřené poskytováním služby obecného hospodářského zájmu – Úkol předpokládající akt veřejné moci – Koncese k poskytování veřejných služeb – Jednostranné vypovězení poskytování služby – Neexistence vlivu
(Čl. 86 odst. 2 ES)
5. Hospodářská soutěž – Podniky pověřené poskytováním služby obecného hospodářského zájmu – Definice služeb obecného hospodářského zájmu – Posuzovací pravomoc členských států – Přezkum Komise omezený na případ zjevného pochybení
(Čl. 86 odst. 2 ES; Sdělení o službách obecného hospodářského zájmu v Evropě, bod 22)
6. Hospodářská soutěž – Podniky pověřené poskytováním služby obecného hospodářského zájmu – Nepovinné vyhlášení veřejné zakázky k pověření podniku takovým úkolem
(Čl. 86 odst. 2 ES)
7. Hospodářská soutěž – Podniky pověřené poskytováním služby obecného hospodářského zájmu – Odhad doplňkových výdajů, které vznikly z důvodu úkolu veřejné služby – Posuzovací pravomoc Komise – Soudní přezkum – Meze
(Čl. 86 odst. 2 ES)
8. Právo Společenství – Zásady – Rovné zacházení – Diskriminace – Pojem
1. Ze znění čl. 230 pátého pododstavce ES vyplývá, že kritérium data, kdy se žalobce o aktu dozvěděl, jako počátek lhůty k podání žaloby má vzhledem k datu vyhlášení aktu nebo jeho oznámení podpůrnou povahu. Není tedy na místě použít kritéria dne, kdy se navrhovatel o napadeném aktu dozvěděl, podpůrně stanoveného v čl. 230 pátém pododstavci ES, pokud je rozhodnutí vyhlášeno v Úředním věstníku Evropské unie .
Komise má za to, že za vyhlášení ve smyslu uvedeného článku je třeba považovat skutečnost, že je třetím osobám poskytnut úplný přístup ke znění rozhodnutí umístěného na její internetové stránce ve spojení s uveřejněním souhrnného sdělení v Úředním věstníku Evropské unie , které umožňuje dotčeným osobám zjistit existenci předmětného rozhodnutí a seznamuje je s možností přístupu přes internet.
Tak je tomu v případě vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie podle čl. 26 odst. 1 nařízení č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku [88] ES, souhrnných sdělení o rozhodnutích o státních podporách přijatých za použití čl. 4 odst. 2 a 3 zmíněného rozhodnutí, ve kterých je zmíněno, že znění rozhodnutí neobsahující důvěrné údaje a v závazném jazykovém znění či zněních je dostupné na internetové stránce Komise.
(viz body 73, 78, 80–82)
2. Odůvodnění požadované článkem 253 ES musí být přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musí z něj být jasně a jednoznačně patrno uvažování orgánu, tvůrce aktu, tak, aby se zúčastněné strany mohly seznámit s odůvodněními přijatého opatření a příslušný soud mohl vykonat svůj přezkum. Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, kterým je akt určen nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání těchto vysvětlení. Není požadováno, aby odůvodnění upřesňovalo všechny relevantní skutkové a právní poznatky, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 253 ES, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho text, ale také s ohledem na jeho celkovou souvislost, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast.
(viz bod 95)
3. Článek 6 odst. 2 nařízení č. 3577/92 o uplatňování zásady volného pohybu služeb v námořní dopravě v členských státech (námořní kabotáž) neukládal totiž žádnou liberalizaci kabotáže na Kanárských ostrovech před 1. lednem 1999. Za těchto okolností nemohla Komise učinit španělským orgánům vhodný návrh na změnu režimu poskytování služeb námořních spojů mezi jednotlivými ostrovy Kanárských ostrovů stanovený ve smlouvě upravující organizaci a poskytování služeb námořních spojů představujících národní zájem na dobu 20 let od roku 1978.
(viz bod 175)
4. Ačkoliv je pravda, že k tomu, aby mohl být podnik považován za podnik pověřený poskytováním služby obecného hospodářského zájmu ve smyslu čl. 86 odst. 2 ES, je třeba, aby byl tímto úkolem pověřen prostřednictvím aktu veřejné moci. K tomuto pověření může dojít na základě koncese k poskytování veřejných služeb. Vzhledem k tomu, že koncese může být udělena pouze se souhlasem koncesionáře, není možné napadat skutečnost, že podnik je pověřený poskytováním služby obecného hospodářského zájmu z toho důvodu, že zasáhl do procesu, ve kterém mu byl tento úkol svěřen. Dále ji není možné napadat proto, že podnik vypověděl zajištění části této služby, neboť jednostranné vypovězení poskytování služby je s uložením závazků veřejné služby v zásadě slučitelné.
(viz body 186, 188–189)
5. Členské státy mají širokou posuzovací pravomoc při určení definice toho, co považují za služby obecného hospodářského zájmu. Komise může zpochybnit definici těchto služeb vytvořenou členským státem pouze v případě zjevného pochybení.
(viz bod 216)
6. Ze znění čl. 86 odst. 2 ES ani z judikatury týkající se tohoto ustanovení nevyplývá, že subjekt může být pověřen úkolem obecného zájmu pouze po provedení nabídkového řízení.
(viz bod 239)
7. Pokud jde o posouzení komplexního hospodářského skutkového stavu, má Komise široký prostor pro volnou úvahu, co se týče odhadu doplňkových výdajů, které vznikly poskytnutím veřejné služby podniku v rámci použití v čl. 86 odst. 2 ES. Z toho vyplývá, že přezkum, k němuž je Soud ohledně posouzení učiněného Komisí povolán, se musí omezit na ověření věcné správnosti skutkového stavu a neexistence zjevně nesprávného posouzení.
(viz bod 266)
8. Diskriminace spočívá zejména v odlišném zacházení ve srovnatelných situacích znevýhodňujícím některé subjekty vůči jiným subjektům, aniž by toto odlišné zacházení bylo odůvodněno existencí objektivních rozdílů určitého významu.
(viz bod 271)