1. Doprava – Silniční doprava – Ustanovení týkající se sociální politiky a bezpečnosti silničního provozu – Směrnice 2002/15 o úpravě pracovní doby – Právní základ
(Článek 71 odst. 1 písm. c) a d) ES; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/15)
2. Právo Společenství – Zásady – Základní práva – Svobodný výkon povolání – Omezení – Podmínky – Směrnice 2002/15 o úpravě pracovní doby – Opatření vztahující se na samostatně výdělečně činné řidiče – Opatření odůvodněná veřejným zájmem bezpečnosti silničního provozu – Neporušení uvedené zásady
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/15)
3. Doprava – Silniční doprava – Ustanovení týkající se sociální politiky a bezpečnosti silničního provozu – Směrnice 2002/15 o úpravě pracovní doby – Různá opatření vztahující se na řidiče v pracovním poměru a na samostatně výdělečně činné řidiče – Porušení zásady rovného zacházení – Neexistence
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/15)
4. Doprava – Silniční doprava – Ustanovení týkající se sociální politiky a bezpečnosti silničního provozu – Směrnice 2002/15 o úpravě pracovní doby – Opatření vztahující se na samostatně výdělečně činné řidiče, která nebrání zakládání a rozvoji malých a středních podniků – Neexistence porušení čl. 137 odst. 2 ES
(Článek 137 odst. 2 první pododstavec druhá věta ES; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/15)
1. Úprava pracovní doby samostatně výdělečně činných řidičů obsažená ve směrnici 2002/15 o úpravě pracovní doby osob vykonávajících mobilní činnosti v silniční dopravě sleduje cíl bezpečnosti silničního provozu, jak je upraven v čl. 71 odst. 1 písm. c) ES. Uvedená právní úprava totiž uvádí určitá opatření, jejichž účelem je udržet v přiměřených mezích týdenní rozvrh práce samostatně výdělečně činných řidičů, pokud jde o činnosti, jež mohou ovlivnit řízení, s ohledem na jejich vliv na únavu, a uložit jim minimální doby odpočinku. Tato opatření tedy nepopiratelně sledují cíl zlepšení bezpečnosti silničního provozu, která může být ohrožena nejen příliš dlouhou dobou řízení, ale i nadměrnou kumulací jiných činností než řízení.
Taková opatření krom toho jen přispívají k odstranění rozdílů, které jsou s to narušit podstatně podmínky hospodářské soutěže v oblasti dopravy, a jeví se proto jako „potřebná“ pro zavedení společné dopravní politiky ve smyslu čl. 71 odst. 1 písm. d) ES.
(viz body 33–34, 40)
2. Svobodný výkon povolání patří k obecným zásadám práva Společenství. To samé platí pro svobodu podnikání, která splývá se svobodným výkonem povolání. Tyto svobody ovšem nejsou absolutními výsadami, ale musí být posuzovány s ohledem na svou funkci ve společnosti. Proto mohou být omezeny za podmínky, že tato omezení odpovídají cílům veřejného zájmu a nepředstavují s ohledem na sledovaný cíl nepřiměřený a neúnosný zásah, jímž by byla dotčena samotná podstata takto zaručených svobod.
S přihlédnutím k široké posuzovací pravomoci, kterou disponuje zákonodárce Společenství při přijímání vhodných opatření za účelem zavedení společné dopravní politiky, mohl zákonodárce Společenství mít v tomto ohledu za to, že opatření, jak byla obsažena ve směrnici 2002/15 o úpravě pracovní doby osob vykonávajících mobilní činnosti v silniční dopravě, jež upravují dobu, kterou samostatně výdělečně činný řidič věnuje činnostem přímo souvisejícím se silniční dopravou, aniž by omezila jeho svobodu volně si organizovat obecné úkoly spojené s nezávislým postavením, představují vhodná a přiměřená opatření ve vztahu k cíli bezpečnosti silničního provozu.
(viz body 51–52, 56, 58)
3. Směrnice 2002/15 o úpravě pracovní doby osob vykonávajících mobilní činnosti v silniční dopravě tedy neporušuje zásadu nediskriminace, neboť stanoví různá opatření pro samostatně výdělečně činné řidiče a řidiče v pracovním poměru, kteří se nacházejí v různých situacích. Samostatně výdělečně činní řidiči totiž musejí vykonávat nejen činnosti přímo související se silniční dopravou, ale i obecné administrativní práce, které se netýkají řidičů v pracovním poměru, k čemuž směrnice přihlédla ve svých opatřeních vztahujících se na samostatně výdělečně činné řidiče.
(viz body 65–66)
4. Článek 137 odst. 2 ES první pododstavec druhá věta ES předpokládá, že při přijímání opatření podle odst. 1 první odrážky téhož článku jsou zohledněny zvláštní hospodářské zájmy malých a středních podniků, avšak nebrání tomu, aby tyto podniky podléhaly závazným opatřením.
Úprava pracovní doby samostatně výdělečně činných řidičů zamýšlená ve směrnici 2002/15 o úpravě pracovní doby osob vykonávajících mobilní činnosti v silniční dopravě tedy není v rozporu s tímto článkem. Tato úprava totiž vyváženým způsobem zohledňuje jednak cíle bezpečnosti silničního provozu a jednak některé zvláštnosti postavení samostatně výdělečně činných řidičů související s obecnými činnostmi správy jejich podniku, aniž by ukládala omezení bránící zakládání a rozvoji malých a středních podniků.
(viz body 72–73)