1. Žaloba na neplatnost – Žalobní důvody – Nedostatek nebo nedostatečnost odůvodnění – Žalobní důvod jiný než žalobní důvod týkající se legality po meritorní stránce
(Články 230 ES a 253 ES)
2. Podpory poskytované státy – Pojem – Daňová opatření osvobození od daně, snížení daně nebo odkladu zaplacení daně pro některé operace související s restrukturalizací bank – Zahrnutí
(Článek 87 odst. 1 ES)
3. Podpory poskytované státy – Přezkum Komisí – Celkový přezkum režimu podpor – Přípustnost – Důsledek
(Článek 87 odst. 1 ES)
4. Podpory poskytované státy – Pojem – Selektivní charakter opatření – Daňové opatření, z něhož mají prospěch pouze podniky v bankovním odvětví provádějící určité operace – Zahrnutí
(Článek 87 odst. 1 ES)
5. Podpory poskytované státy – Ovlivnění obchodu mezi členskými státy – Narušení hospodářské soutěže – Kritéria posouzení
(Článek 87 odst. 1 ES)
6. Podpory poskytované státy – Zákaz – Výjimky – Podpory přispívající k uskutečnění významného projektu společného zájmu – Podpory směřující k rozvoji odvětví hospodářské činnosti – Posuzovací pravomoc Komise – Soudní přezkum – Meze
[Článek 87 odst. 3 písm. b) a c) ES]
1. V rámci žaloby na neplatnost spadá otázka opodstatněnosti odůvodnění do legality merita sporného aktu. Proto zpochybnění opodstatněnosti tohoto odůvodnění nemůže být přezkoumáno ve fázi přezkumu dodržení podmínky stanovené v článku 253 ES.
(viz body 26, 55)
2. Pojem „podpora“ je obecnější než pojem „dotace“, protože zahrnuje nejen taková pozitivní plnění, jako jsou samotné dotace, ale také opatření různými způsoby snižující náklady, které obvykle zatěžují rozpočet podniku a které mají tutéž povahu a tytéž účinky jako dotace, aniž by jimi v přísném slova smyslu byly. Z toho vyplývá, že opatření, kterým veřejné orgány poskytují určitým podnikům osvobození od daně, které sice není spojeno s převodem státních prostředků, ale staví příjemce do lepší finanční situace oproti ostatním poplatníkům, je státní podporou ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES. Státní podporu představuje rovněž opatření, které poskytuje určitým podnikům snížení daně nebo odklad zaplacení obvykle dlužné daně.
Tak je tomu v případě opatření přijatých v rámci daňové právní úpravy týkající se operací souvisejících s restrukturalizací, která s sebou nesou buď snížení daně spojené s použitím nižší sazby nebo nahrazením daně obvykle dlužné pevnou sazbou daně, nebo osvobození od daně v případě skutečného zhodnocení v případě zpětného převodu majetku, který není nezbytný pro uskutečňování předmětu činnosti, z banky na bankovní nadaci, přičemž bankovní nadace dříve převedla tento majetek na banku nebo v případě převodu nástupnickou bankou jejích podílů v centrální bance členského státu na bankovní nadaci, která jí dříve převedla tyto podíly, zvláště pokud zmíněné podíly byly získány původně bezplatně a jsou převedeny na nadaci za úplatu nebo byly nově ohodnoceny.
Tento závěr není zpochybněn, pokud jde o opatření, která stanoví daňovou neutralitu zpětného převodu, argumentací, podle níž bylo zaplacení obvykle dlužné daně pouze odloženo na den, kdy se případně uskuteční pozdější zpeněžení téhož majetku. Nejen že odklad zaplacení daňového dluhu může představovat státní podporu, ale především takovým zpětným převodem, jako je zpětný převod v projednávané věci, se převádí vlastnictví majetku z jednoho právního subjektu na jiný subjekt, takže pro bankovní společnost, která provádí zpětný převod ve prospěch bankovní nadace, která je odlišným právním subjektem, je osvobození definitivní.
(viz body 77–82)
3. V případě režimu podpor se Komise může za účelem ověření, zda tento režim obsahuje prvky podpory, omezit na zkoumání všeobecných vlastností dotčeného režimu, aniž je povinna přezkoumat každý konkrétní případ použití. I když je tedy nesporné, že z režimu podpor mají prospěch určité bankovní podniky, okolnost, že popřípadě z něho mají prospěch také příjemci, kteří nejsou podniky, nezpochybňuje toto zjištění, které je dostatečné pro účely použití čl. 87 odst. 1 ES.
(viz body 91–92)
4. Článek 87 odst. 1 ES zakazuje podpory, které „zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby“, tj. selektivní podpory. Podpora může být selektivní z hlediska tohoto ustanovení i tehdy, pokud se týká celého hospodářského odvětví.
Tak tomu je v případě daňových opatření spočívajících buď ve snížení daně nebo osvobození od daně, nebo v odkladu jejího zaplacení, která se použijí pouze na bankovní odvětví a která v rámci bankovního odvětví podporují pouze podniky provádějící určité operace. Jelikož se nepoužijí na všechny hospodářské subjekty a odchylují se ve skutečnosti od obecného daňového režimu, nelze je považovat za všeobecná opatření daňové nebo hospodářské politiky.
Taková daňová opatření musejí být tedy zakázána na základě čl. 87 odst. 1 ES, jelikož nejsou přizpůsobením všeobecného systému zvláštním charakteristikám bankovních podniků, ale byla zavedena jako prostředek zlepšení konkurenceschopnosti určitých podniků v daném okamžiku vývoje odvětví.
(viz body 94-101)
5. Článek 87 odst. 1 ES zakazuje podpory, které ovlivňují obchod mezi členskými státy a narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž. V rámci svého posouzení těchto dvou podmínek je Komise povinna nikoliv zjistit skutečný dopad podpor na obchod mezi členskými státy a skutečné narušení hospodářské soutěže, ale pouze přezkoumat, zda mohou tyto podpory tento obchod ovlivnit nebo narušit hospodářskou soutěž.
Neslučitelnost podpory se společným trhem musí být v konečném výsledku konstatována tehdy, když má nebo může mít dopad na obchod uvnitř Společenství a účinek narušení hospodářské soutěže v něm existující. Konkrétně, pokud podpora poskytnutá členským státem posiluje postavení podniku vzhledem k jiným konkurenčním podnikům v obchodě uvnitř Společenství, musí být tento obchod považován za ovlivněný podporou. V tomto ohledu může okolnost, že hospodářské odvětví bylo předmětem liberalizace na úrovni Společenství, charakterizovat skutečný nebo možný dopad podpor na hospodářskou soutěž, jakož i jejich účinek na obchod mezi členskými státy. Krom toho není nezbytné, aby se zvýhodněný podnik sám o sobě podílel na obchodě uvnitř Společenství. Pokud totiž členský stát poskytne podniku podporu, může zůstat vnitrostátní činnost zachována nebo může být zvýšena s tím důsledkem, že možnosti podniků usazených v jiných členských státech proniknout na trh tohoto členského státu jsou snížené. Mimoto posílení podniku, který se až do té doby nepodílel na obchodu uvnitř Společenství, jej může uvést do situace, která mu umožní proniknout na trh jiného členského státu.
Daňové úlevy, které posilují postavení zvýhodněných podniků vzhledem k podnikům činným v obchodě uvnitř Společenství, tak musejí být zakázány, zvláště v kontextu významného liberalizačního procesu na úrovni Společenství v odvětví finančních služeb, který zvýšil hospodářskou soutěž, která již může být výsledkem volného pohybu kapitálu stanoveného Smlouvou.
(viz body 110–111, 114–119)
6. Komise při použití čl. 87 odst. 3 ES požívá široké posuzovací pravomoci, jejíž výkon zahrnuje hodnocení hospodářského a sociálního charakteru, která musejí být provedena v kontextu Společenství. Soud Společenství nemůže při přezkumu legality výkonu této svobody nahradit posouzení příslušného orgánu svým posouzením ve věci, ale musí se omezit na přezkoumání toho, zda je posouzení příslušného orgánu stiženo zjevným pochybením nebo zneužitím pravomoci.
Tím, že Komise vyloučila kvalifikaci jako „projektu společného evropského zájmu“ ve smyslu čl. 87 odst. 3 písm. b) ES, pokud jde o určitá daňová opatření, z nichž vyplývá, že mají v podstatě zlepšit konkurenceschopnost subjektů usazených v členském státě za účelem posílení pouze jejich konkurenčního postavení na vnitřním trhu, nedopustila se zjevně nesprávného posouzení. Nemůže být vůči ní užitečně namítáno, že zmíněná opatření spadají do rámce dokončení privatizačního procesu, vzhledem k tomu, že takový proces zahájený členským státem nemůže být totiž sám o sobě považován za projekt společného evropského zájmu.
Nedopustila se zjevně nesprávného posouzení ani když měla za to, že opatření, jejichž účinkem je především zlepšení konkurenceschopnosti příjemců podpory v odvětví vyznačujícím se silnou mezinárodní hospodářskou soutěží a která jsou ve skutečnosti určena k posílení postavení příjemců podpory vzhledem ke konkurentům, kteří z ní nemají prospěch, nesplňují podmínku, již musejí splňovat podpory, které mají usnadnit rozvoj určitých činností ve smyslu čl. 87 odst. 3 písm. c) ES, a to neměnit podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem.
(viz body 135, 138–140, 142, 144, 147–149)