Shrnutí
1. Úředníci ─ Zaměstnanci Evropské investiční banky ─ Žaloba ─ Podmínky přípustnosti ─ Předběžné provedení smírčího řízení ─ Předchozí podání žádosti nebo stížnosti ─ Vyloučení ─ Nezávazný charakter těchto postupů
(Služební řád, články 90 a 91)
2. Úředníci ─ Zaměstnanci Evropské investiční banky ─ Organizace služeb ─ Opatření k uplatnění rozsudku Soudu ─ Posuzovací pravomoc správního orgánu ─ Rozsah ─ Soudní přezkum ─ Meze
3. Úředníci ─ Zaměstnanci Evropské investiční banky ─ Obecné pracovní podmínky přijaté bankou ─ Etický kodex ─ Uplatnitelnost bez jakéhokoli předběžného souhlasu dotyčných zaměstnanců
4. Úředníci ─ Zaměstnanci Evropské investiční banky ─ Pravomoci předsedy ─ Rozhodnutí mající dopady na pracovní poměry ─ Delegace ─ Přípustnost ─ Podmínky
(Statut Evropské investiční banky, čl. 13 odst. 7)
5. Úředníci ─ Zaměstnanci Evropské investiční banky ─ Žaloba ─ Akt nepříznivě zasahující do právního postavení ─ Pojem ─ Rozhodnutí nařízující dočasné zproštění výkonu služby zaměstnance
(Služební řád, články 88, 90 a 91)
6. Úředníci ─ Zaměstnanci Evropské investiční banky ─ Disciplinární režim ─ Dodržování práv obhajoby ─ Povinnost vyslechnout dotyčnou osobu před tím, než je dočasně zproštěna výkonu služby podle článku 39 řádu pro zaměstnance
7. Úředníci ─ Zaměstnanci Evropské investiční banky ─ Žaloba ─ Žaloba směřující proti aktu s obecnou působností ─ Článek 39 řádu pro zaměstnance ─ Nepřípustnost
(Článek 236 ES)
8. Úředníci ─ Zaměstnanci Evropské investiční banky ─ Žaloba ─ Předmět ─ Soudní příkaz správnímu orgánu ─ Nepřípustnost
9. Úředníci ─ Žaloba ─ Žaloba na náhradu škody ─ Zrušení napadeného protiprávního aktu ─ Dostatečná náhrada
10. Úředníci ─ Zaměstnanci Evropské investiční banky ─ Disciplinární režim ─ Sankce ─ Propuštění ─ Posuzovací pravomoc správního orgánu ─ Soudní přezkum ─ Rozsah ─ Meze
11. Úředníci ─ Zaměstnanci Evropské investiční banky ─ Disciplinární režim ─ Disciplinární řízení ─ Důkazní břemeno
12. Úředníci ─ Zaměstnanci Evropské investiční banky ─ Disciplinární režim ─ Sankce ─ Zveřejnění zaměstnancem důvěrných informací a šíření tvrzení, která poškozují pověst banky a některých jeho kolegů ─ Polehčující okolnosti ─ Nezohlednění ─ Zjevně nesprávné posouzení
(Článek 280 ES)
13. Úředníci ─ Disciplinární režim ─ Sankce ─ Pochybení při zjišťování nebo posuzování vytýkaných skutečností ─ Soudní přezkum ─ Rozsah ─ Meze
14. Úředníci ─ Zaměstnanci Evropské investiční banky ─ Žaloba ─ Stanovení dlužných částek jako odměna ─ Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci
15. Řízení ─ Ústní část řízení ─ Zpráva k jednání soudce zpravodaje ─ Vyjádření účastníků řízení ─ Předmět
16. Řízení ─ Důkazní opatření ─ Znalecký posudek ─ Stanovení dlužných částek jako odměna v rámci žaloby úředníků ─ Nepřípustnost ─ Příslušnost Soudu
17. Úředníci ─ Odměna ─ Uložení povinnosti zaplatit nedoplatek za nevyplacené odměny ─ Úroky z prodlení ─ Výpočet ─ Výchozí bod
18. Úředníci ─ Žaloba ─ Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci ─ Žádost o platbu ─ Přiznání úroků z prodlení ─ Předmět ─ Výpočet
19. Úředníci ─ Zaměstnanci Evropské investiční banky ─ Odstoupení ─ Vyrovnání dlužných částek mezi účastníky řízení v důsledku rozsudku zrušujícího odmítnutí přijetí odvolání ─ Rozsah
20. Úředníci ─ Mimosmluvní odpovědnost orgánů ─ Podmínky ─ Protiprávnost ─ Škoda ─ Příčinná souvislost ─ Kumulativní podmínky
21. Úředníci ─ Mimosmluvní odpovědnost orgánů ─ Protiprávní rozhodnutí o propuštění z vážného důvodu ─ Posuzování finanční a profesní újmy ─ Zohlednění odmítnutí zaměstnancem přijmout návrhy, které mohou omezit jeho újmu
1. Přípustnost žaloby podané zaměstnancem Evropské investiční banky (EIB) není nijak podmíněna provedením smírčího řízení u smírčí komise stanoveného v článku 41 řádu pro zaměstnance EIB ani předchozím podáním žádosti nebo stížnosti. V tomto ohledu je sice pravda, že smírčí řízení sleduje tentýž cíl jako povinný postup před zahájením soudního řízení zavedený článkem 90 služebního řádu úředníků Evropských společenství (dále jen „služební řád“), tedy umožnit smírné vyřízení sporů tím, že je správním orgánům poskytnuta možnost se znovu zabývat napadeným aktem, a dotyčnému úředníkovi nebo zaměstnanci možnost přijmout odůvodnění, z kterého vychází napadený akt, a případně nepodávat žalobu, tyto samotné skutečnosti však nemohou zpochybnit konstatování, že EIB, která je jako jediná příslušná ke stanovení podmínek přípustnosti žalob podaných svými zaměstnanci, pro tyto zaměstnance nestanovila povinnost jí zaslat stížnost nebo využít postupů pro vnitřní vyřešení sporů před předložením věci Soudu.
V tomto ohledu je namístě připomenout, že za vyloučení článku 283 ES, který dává Radě pravomoc přijímat ustanovení služebního řádu úředníků a pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropských společenství, statut EIB této bance pro stanovení režimu uplatnitelného na její zaměstnance přiznává funkční autonomii, kterou využila, když zvolila smluvní režim spíše než režim služební povahy, takže je vyloučeno, že by ustanovení služebního řádu úředníků mohla být jako taková použitelná na pracovní poměry mezi EIB a jejími zaměstnanci.
(viz body 54 až 57 a 60)
Odkazy: Soudní dvůr, 15. června 1976, Mills v. EIB, 110/75, Recueil, s. 955, bod 22; Soudní dvůr, 14. března 1989, Del Amo Martinez v. Parlament, 133/88, Recueil, s. 689, bod 9; Soud, 23. února 2001, De Nicola v. EIB, T‑7/98, T‑208/98 a T‑109/99, Recueil FP, s. I‑A‑49 a II‑185, body 90, 91, 95 a 96; Soud, 17. června 2003, Seiller v. EIB, T‑385/00, Recueil FP, s. I‑A‑161 a II‑801, body 50, 51, 65 a 73
2. Stejně jako ostatní orgány a instituce Společenství EIB disponuje rozsáhlou posuzovací pravomocí v rámci organizace svých služeb a při zaměstnávání svých zaměstnanců, aby plnila úkoly veřejného zájmu, které jsou jí svěřeny. Rozsah této posuzovací pravomoci znamená, že uplatnění dočasných opatření přijatých EIB vůči zaměstnanci, aby bylo dosaženo souladu s výrokem rozsudku Soudu, nemůže být podmíněno souhlasem dotyčné osoby. Účinkem takového požadavku by totiž bylo omezit nepřípustným způsobem dispoziční svobodu EIB v rámci organizace jejích služeb a při přizpůsobování této organizace vývoji potřeb.
S ohledem na rozsah této posuzovací pravomoci se musí přezkum legality takových opatření soudem Společenství omezit na otázku, zda EIB jednala v rozumných mezích vyžadovaných zájmem služby a zda nepoužila svou posuzovací pravomoc zjevně nesprávným způsobem.
(viz body 83 až 86)
Odkazy: Soudní dvůr, 24. února 1981, Carbognani a další v. Komise, 161/80 a 162/80, Recueil, s. 543, bod 28; Soud, 16. prosince 1993, Turner v. Komise, T‑80/92, Recueil, s. II‑1465, bod 53; Soud, 17. července 1998, Hubert v. Komise, T‑28/97, Recueil FP, s. I‑A‑435 a II‑1255, bod 76; Soud, 16. prosince 1999, Cendrowicz v. Komise, T‑143/98, Recueil FP, s. I‑A‑273 a II‑1341, bod 23; Soud, 9. srpna 2001, De Nicola v. EIB, T‑120/01 R, Recueil FP, s. I‑A‑171 a II‑783, bod 28; Soud, 22. října 2002, Pflugradt v. ECB, T‑178/00 a T‑341/00, Recueil, s. II‑4035, bod 54
3. Jak platí pro ostatní obecné pracovní podmínky přijaté EIB na základě jejích pravomocí vydávat právní předpisy, nezávisí uplatnitelnost etického kodexu schváleného řídícím výborem EIB, který upřesňuje pravidla v oblasti profesní etiky, na jakémkoli předběžném souhlasu dotyčného zaměstnance.
(viz bod 92)
4. Z článku 13 odst. 7 statutu EIB, který přiznává jejímu předsedovi pravomoc přijímat a propouštět zaměstnance této banky, nevyplývá, že všechna rozhodnutí, která mají dopad na pracovní poměry v rámci EIB, musejí být nezbytně přijata osobně jejím předsedou. Účinnost organizace EIB právě naopak vyžaduje, aby stejně jako v jakémkoli jiném orgánu nebo jakékoli jiné instituci Společenství, a obecně v jakémkoli podniku, mohlo být přijímání takových rozhodnutí delegováno na určité orgány nebo na určité osoby v rámci těchto orgánů nebo institucí. Pokud jde zvláště o praktickou správu pracovních poměrů v rámci určitého orgánu, jako je EIB, může se jevit užitečným, že přijímání rozhodnutí nezbytných v tomto kontextu je delegováno na základě formálního delegačního aktu upřesňujícího rozsah takto delegovaných pravomocí na osobu disponující k tomuto účelu nezbytnou kvalifikací.
(viz body 97 a 98)
5. Judikatura, podle které rozhodnutí nařizující dočasné zproštění výkonu služby úředníka na základě článku 88 služebního řádu představují akty nepříznivě zasahující do jeho právního postavení, které mohou být předmětem žaloby na neplatnost za podmínek stanovených články 90 a 91 služebního řádu, je použitelná na rozhodnutí o dočasném zproštění výkonu služby, která může předseda EIB přijmout na základě článku 39 řádu pro zaměstnance EIB. Je tomu tak tím spíše, že čtvrtý pododstavec tohoto ustanovení stanoví, že případné propuštění je účinné ke dni dočasného zproštění výkonu služby.
(viz body 113 až 115)
Odkazy: Soudní dvůr, 5. května 1966, Gutmann v. Komise ESAE, 18/65 a 35/65, Recueil, s. 149, 168; Soud, 19. května 1999, Connolly v. Komise, T‑203/95, Recueil FP, s. I‑A‑83 a II‑443, bod 33
6. Dodržování práv obhajoby v jakémkoli řízení zahájeném proti určité osobě, které může vyústit v akt nepříznivě zasahující do jejího právního postavení, představuje základní zásadu práva Společenství, která musí být dodržována i v případě neexistence výslovného ustanovení stanoveného k tomuto účelu.
Rozhodnutí o dočasném zproštění výkonu služby zaměstnance EIB přijaté podle článku 39 řádu pro zaměstnance EIB představuje akt nepříznivě zasahující do jeho právního postavení, a i když je třeba takové rozhodnutí v případě tvrzení závažného pochybení obvykle přijmout urychleně, musí být přijato při dodržení práv obhajoby. S výjimkou zvláštních řádně prokázaných okolností, tedy rozhodnutí o dočasném zproštění výkonu služby, může být přijato až poté, co mohl zaměstnanec užitečně vyjádřit své stanovisko ke skutečnostem uplatněným v jeho neprospěch, na nichž příslušný orgán zamýšlí toto rozhodnutí založit. Pouze za zvláštních okolností by se mohlo v praxi jevit jako nemožné nebo neslučitelné se zájmem služby, aby došlo k vyslechnutí před přijetím opatření o dočasném zproštění výkonu služby. Za takových okolností by požadavky vyplývající ze zásady dodržování práv obhajoby mohly být splněny vyslechnutím dotyčného zaměstnance neprodleně po rozhodnutí o dočasném zproštění výkonu služby.
(viz body 121 až 124)
Odkazy: Gutmann v. Komise ESAE, výše uvedený, bod 168; Soudní dvůr, 24. října 1996, Komise v. Lisrestal a další, C‑32/95 P, Recueil, s. I‑5373, bod 24; Connolly v. Komise, výše uvedený, bod 33; Soud, 15. června 2000, F v. Komise, T‑211/98, Recueil FP, s. I‑A‑107 a II‑471, body 26 a násl.; Soud, 18. října 2001, X v. ECB, T‑333/99, Recueil, s. II‑3021, bod 183
7. Jakožto ustanovení řádu pro zaměstnance EIB přijatého EIB na základě pravomocí vydávat právní předpisy, které jí přísluší na základě jejího statutu, představuje článek 39 tohoto řádu akt s obecnou působností, a nemůže být tedy předmětem přímé žaloby u Soudu.
(viz body 131 a 132)
Odkazy: Soud, 6. března 2001, Dunnett a další v. EIB, T‑192/99, Recueil, s. II‑813, bod 62
8. Soudům Společenství nepřísluší, aby činily zásadní konstatování nebo aby adresovaly správním orgánům soudní příkazy, takže musí být návrh zaměstnance EIB směřující k tomu, aby o etickém kodexu schváleném řídícím výborem EIB bylo prohlášeno, že se vůči němu neuplatní, prohlášen za nepřípustný.
(viz body 136 a 137)
Odkazy: X v. ECB, výše uvedený, bod 48
9. Mimosmluvní odpovědnost Evropského společenství předpokládá, že žalobce prokáže protiprávnost jednání vytýkaného orgánu Společenství, že ke škodě skutečně došlo a existenci příčinné souvislosti mezi tímto jednáním a uplatňovanou škodou.
Podmínka týkající se existence protiprávního jednání je splněna, zruší-li Soud z důvodu porušení práv obhajoby rozhodnutí o dočasném zproštění výkonu služby zaměstnance přijaté, aniž by byl tento zaměstnanec předtím vyslechnut. Zrušení rozhodnutí o dočasném zproštění výkonu služby však představuje přiměřenou a dostatečnou náhradu újmy, která v tomto ohledu dotčené osobě vznikla.
(viz body 140 až 142)
Odkazy: Soud, 26. května 1998, Costacurta v. Komise, T‑177/96, Recueil FP, s. I‑A‑225 a II‑705; 23. února 2001, De Nicola v. EIB, vý še uvedený, bod 332
10. Rozhodnutí ukládající zaměstnanci EIB sankci okamžitého propuštění z vážného důvodu bez odchodného nezbytně znamená, že EIB provádí složitá posouzení s ohledem na vážné a neodvolatelné následky, které z toho pro dotyčnou osobu vyplývají. V tomto ohledu EIB disponuje rozsáhlou posuzovací pravomocí a soudní přezkum je omezen na ověření věcné správnosti provedených skutkových zjištění a neexistence zjevně nesprávného posouzení skutkových okolností.
(viz body 167 a 168)
Odkazy: Soud, 28. září 1999, Hautem v. EIB, T‑140/97, Recueil FP, s. I‑A‑171 a II‑897, bod 66
11. V disciplinárním řízení zahájeném proti zaměstnanci EIB má důkazní břemeno ohledně skutečností, které jsou mu vytýkány, příslušný orgán.
(viz bod 180)
12. V rámci posuzování závažnosti zveřejnění skutečností, informací a vnitřních a důvěrných dokumentů zaměstnancem EIB bez předběžného souhlasu ani předběžného informování jeho nadřízených, což se projevilo šířením tvrzení vážně poškozujících pověst některých z jeho kolegů a pověst EIB, představuje polehčující okolnosti předně to, že tyto informace byly předány poslancům Evropského parlamentu, kteří jsou příslušní zejména přijímat podle článku 280 ES opatření směřující k zamezení podvodů a jakýchkoli jiných ohrožení finančních zájmů Společenství, včetně finančních zájmů EIB, a dále to, že uvedené informace byly předány za striktně důvěrným účelem výboru rozpočtové kontroly Evropského parlamentu na výslovnou žádost místopředsedy EIB a že následně zaměstnanec několikrát svědčil u tohoto výboru a účastnil se různých rozhovorů s členy Evropského úřadu pro boj proti podvodům.
Je sice pravda, že tyto okolnosti jako takové neodůvodňují závěr, že vytýkané skutečnosti nepředstavují nesplnění povinností chování stanovených EIB, nic to však nemění na tom, že je EIB musí povinně zohlednit jako polehčující okolnosti za účelem stanovení přiměřeného disciplinárního opatření, protože by jinak došlo k zjevně nesprávnému posouzení, pokud jde o závažnost vytýkaných skutečností.
(viz body 208 až 214)
Odkazy: Soudní dvůr, 10. července 2003, Komise v. EIB, C‑15/00, Recueil, s. I‑7281, bod 125
13. Přijme-li Soud žalobní důvod spočívající v pochybení při zjišťování nebo posuzování skutkových okolností, které byly zohledněny při uložení sankce úředníkovi, je namístě zrušit rozhodnutí ukládající sankci v plném rozsahu s ohledem na jednotný a nedělitelný charakter disciplinární sankce obsažené v uvedeném rozhodnutí a s ohledem na skutečnost, že tato sankce vychází z vytýkaných skutečností zohledněných v tomto rozhodnutí posuzovaných jako celek. Za těchto podmínek nepřísluší Soudu, aby nahrazoval disciplinární orgán při rozhodování o disciplinární sankci, která může případně odpovídat vytýkaným skutečnostem, které se na konci přezkumu výše uvedeného žalobního důvodu jeví jako prokázané.
(viz bod 219)
Odkazy: Soud, 9. července 2002, Zavvos v. Komise, T‑21/01, Recueil FP, s. I‑A‑101 a II‑483, bod 316; Soud, 11. září 2002, Willeme v. Komise, T‑89/01, Recueil FP, s. I‑A‑153 a II‑803, bod 83
14. Spory mezi EIB a jejími zaměstnanci týkající se stanovení dlužných částek podle pravidel použitelných na odměny a výhody přiznané zaměstnancům mají peněžitý charakter, takže Soud v tomto ohledu disponuje pravomocí soudního přezkumu v plné jurisdikci.
(viz bod 257)
Odkazy: Soudní dvůr, 2. října 2001, EIB v. Hautem, C‑449/99 P, Recueil, s. I‑6733, body 94 a 95
15. V souladu se základními zásadami, kterými se řídí řízení u Soudu, je předmětem vyjádření účastníků řízení ke zprávě k jednání pouze opravit případné chyby nebo faktické nepřesnosti obsažené ve zprávě, která byla předána účastníkům řízení před jednáním, a nikoli umožnit účastníkům řízení odpovídat na argumenty druhého účastníka řízení a o to méně rozvíjet nové argumenty.
(viz bod 261)
16. Je sice pravda, že za určitých konkrétních okolností může Soud nařídit ustanovení znalce, nic to však nemění na tom, že takovému znalci mohou být svěřeny pouze přesně stanovené výzkumy faktické nebo technické povahy. Soudu v žádném případě nepřísluší, aby v rámci žaloby úředníků delegoval na takového znalce pravomoc ověřovat, co skutečně náleží úředníkovi jako odměna s ohledem na dokumenty předložené u soudu a přímo přijímat rozhodnutí, pokud jde o platbu těchto částek, neboť by taková delegace znamenala přenesení pravomoci rozhodovat o části sporu na uvedeného znalce. Toto zjištění platí tím spíše, vyžaduje-li nepřesnost některých relevantních ustanovení výkon určité posuzovací pravomoci Soudu.
(viz bod 265)
17. Bylo-li orgánu uloženo uhradit úředníkovi nedoplatek za nevyplacené odměny, zvýšený o úroky z prodlení, je výchozím bodem pro výpočet uvedených úroků okamžik, kdy měly být dotčené částky vyplaceny úředníkovi v souladu s použitelnými ustanoveními. V případě neexistence upřesnění v tomto ohledu v ustanoveních přísluší Soudu, aby určil okamžik, kdy mu měly být rozumně vyplaceny.
(viz bod 272)
18. Úroky z prodlení, jejichž předmětem je náhrada škody vzniklé účastníku řízení v důsledku nezaplacení částek druhým účastníkem řízení, nadále běží až do okamžiku, kdy jsou tyto částky skutečně zaplaceny.
(viz bod 273)
19. Zrušil-li Soud ex tunc účinky odmítnutí EIB přijmout odvolání odstoupení jednoho z jejích zaměstnanců, je EIB oprávněna vyrovnat částky náležející jako nedoplatek za nevyplacené odměny a úroky z prodlení všemi částkami, které vyplatila zaměstnanci v důsledku jeho odchodu, tedy čistou částkou odchodného a příspěvku na znovuusídlení, jelikož platba těchto částek ztratila svůj důvod, a tudíž je jejich vrácení odůvodněné.
Naopak v případě neexistence žádostí o vrácení odchodného a příspěvku na znovuusídlení nemůže EIB vyžadovat, aby byly tyto částky zvýšeny o úroky z prodlení.
(viz body 282 a 283)
20. V rámci návrhu na náhradu škody podaného úředníkem předpokládá založení odpovědnosti Společenství splnění souboru podmínek týkajících se protiprávnosti jednání vytýkaného orgánům, skutečného vzniku tvrzené škody a existence příčinné souvislosti mezi jednáním a uplatňovanou škodou. Tři výše uvedené podmínky pro založení odpovědnosti Společenství jsou kumulativní, což znamená, že jestliže jedna z nich není splněna, nemůže být odpovědnost Společenství založena.
(viz body 303 a 304)
Odkazy: Soudní dvůr, 9. září 1999, Lucaccioni v. Komise, C‑257/98 P, Recueil, s. I‑5251, bod 14; Soud, 14. května 1998, Lucaccioni v. Komise, T‑165/95, Recueil FP, s. I‑A‑203 a II‑627, bod 57; Soud, 26. května 1998, Bieber v. Parlament, T‑205/96, Recueil FP, s. I‑A‑231 a II‑723, bod 48; Soud, 12. prosince 2002, Morello v. Komise, T‑338/00 a T‑376/00, Recueil FP, s. I‑A‑301 a II‑1457, bod 150
21. Rozhodnutí o propuštění z vážného důvodu představuje tak závažné opatření, které může vážně ztížit možnosti dotyčného zaměstnance najít přiměřené zaměstnání na pracovním trhu, a může mu tedy způsobit finanční a profesní újmu. Při posuzování této újmy je však namístě zohlednit to, že zaměstnanec odmítl zvážit návrhy svého zaměstnavatele směřující k usnadnění jeho návratu na pracovní trh, a tedy omezení jeho újmy. V takovém případě představuje zrušení rozhodnutí o propuštění jako takové přiměřenou náhradu této újmy.
(viz bod 306)