Věc T-45/01

Stephen G. Sanders a další

v.

Komise Evropských společenství

„Zaměstnanci společného podniku JET — Použití právního statutu jiného než statutu dočasných zaměstnanců — Náhrada vzniklé škody“

Rozsudek Soudu (prvního senátu) ze dne 12. července 2007   II - 2670

Shrnutí rozsudku

  1. Řízení – Předložení nových žalobních důvodů v průběhu řízení

    (Jednací řád Soudu, článek 44)

  2. Úředníci – Žaloba – Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci

  3. Úředníci – Žaloba – Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci

  4. Úředníci – Žaloba – Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci

  1.  O vyčíslených návrhových žádáních předložených v rámci žaloby na náhradu škody po vyhlášení mezitímního rozsudku, kterým Soud uložil Společenství, aby nahradilo škodu, která vznikla zaměstnancům společného podniku ESAE z důvodu použití právního statutu jiného než statutu dočasných zaměstnanců, která byla změněna za tím účelem, aby zohlednila způsoby výpočtu škody definované v mezitímním rozsudku, nemůže být rozhodnuto, že jsou nepřípustná, vzhledem k tomu, že představují přípustné rozšíření návrhových žádání obsažených v žalobě, zejména proto, že Soud jednak určil skutečnosti nezbytné pro výpočet škody teprve ve svém mezitímním rozsudku, a jednak přesné složení škody a přesný způsob výpočtu náhrady škody, která má být vyplacena, ještě nebyly projednány.

    Vzhledem k tomu, že mezitímní rozsudek stanovil období, za nějž má být vyplacena náhrada škody, prvky ji tvořící a metodu, jež má být použita pro stanovení přesné výše náhrady škody náležející každému žalobci, musí být nezbytně možné opravit vyčíslení individuálních nároků každého žalobce po vyhlášení tohoto rozsudku.

    (viz body 21–22)

  2.  V rámci žaloby na náhradu škody, po vyhlášení mezitímního rozsudku, kterým Soud uložil Společenství, aby nahradilo škodu, která vznikla zaměstnancům společného podniku Joint European Torus (JET) z důvodu použití právního statutu jiného než statutu dočasných zaměstnanců, musí být zařazení každého žalobce do platové třídy a platového stupně na začátku období, za nějž má být vyplacena náhrada škody, stanoveno s přihlédnutím k jeho skutečnému přijetí do zaměstnání; jedná se o období pěti let ode dne nabytí účinnosti nejstarší smlouvy nebo ode dne jejího obnovení, přičemž toto datum nesmí být starší než pět let.

    Soud totiž sice omezil nároky na náhradu škody na období nejvýše pěti let, nicméně rozhodl, že od začátku, to znamená od jejich prvního přijetí, měly být dotčené osoby přijaty v rámci smluv dočasných zaměstnanců, jelikož protiprávnost přetrvávala během celé doby existence společného podniku. Situace každého žalobce na začátku období, za nějž má být vyplacena náhrada škody, nemůže být proto pokládána za situaci prvního přijetí do zaměstnání, ale musí být posuzována s přihlédnutím k tomu, že od doby prvního přijetí jako smluvního zaměstnance měla být dotčená osoba přijata jako dočasný zaměstnanec, což případně vede k zohlednění „služebního postupu“ dosaženého před začátkem uvedeného období. Taková metoda „rekonstrukce služebního postupu“ nutně zahrnuje povýšení, kterého se mohlo dostat každému žalobci.

    Co se týče povýšení v průběhu období, za nějž má být vyplacena náhrada škody, Soud měl za to, že žalobci byli udržováni v diskriminační právní situaci, která představuje zaviněné protiprávní jednání, a že žalobcům z tohoto důvodu vznikla škoda, s ohledem na situaci řádných členů projektového týmu JET. Podobnou situací dočasných zaměstnanců ESAE, která má sloužit ke srovnání pro určení vývoje služebního postupu, kterého žalobci mohli dosáhnout, je proto – případně příznivější – situace, v níž se nacházeli řádní členové projektového týmu JET.

    (viz body 49–51, 65, 68)

  3.  Soud v mezitímním rozsudku, kterým uložil Společenství, aby nahradilo škodu, která vznikla zaměstnancům společného podniku Joint European Torus (JET) z důvodu použití právního statutu jiného než statutu dočasných zaměstnanců, rozhodl, že škoda vzniklá žalobcům vyplývá z rozdílu mezi pracovními příjmy a s nimi spojenými výhodami, které by dotčeným osobám byly vyplaceny, kdyby pracovaly na projektu JET jako dočasní zaměstnanci, a pracovními příjmy a s nimi spojenými výhodami, které jim byly vyplaceny jako smluvním zaměstnancům.

    Z toho vyplývá jednak, že pro určení čistého příjmu Společenství, který by obdržel každý žalobce během období, za nějž má být vyplacena náhrada škody, stanoveného Soudem, kdyby byl přijat jako dočasný zaměstnanec, je třeba zohlednit všechny výhody, na něž mohla dotčená osoba uplatňovat nárok s ohledem na skutečnosti týkající se její osobní a pracovní situace, o nichž může předložit listinné důkazy. Naopak není namístě zahrnout dávky, které mohly být obdrženy z titulu služebních cest, neboť v rámci projektu JET byly všechny výdaje nahrazovány, zatímco denní příspěvky byly sníženy, nebo dokonce zrušeny. Kromě toho je pro určení čistého vnitrostátního příjmu obdrženého každým žalobcem jako smluvním zaměstnancem během uvedeného období, za nějž má být vyplacena náhrada škody, třeba zohlednit všechny pracovní příjmy, které dotčené osoby obdržely z tohoto titulu, zejména denní příspěvky, které případně pobírali někteří ze žalobců z důvodu vzdálenosti jejich bydliště od místa JET.

    (viz body 77–79)

  4.  Soud v mezitímním rozsudku, kterým uložil Společenství, aby nahradilo škodu, která vznikla zaměstnancům společného podniku Joint European Torus (JET) z důvodu použití právního statutu jiného než statutu dočasných zaměstnanců, rozhodl, že od začátku měli být žalobci přijati v rámci smluv dočasných zaměstnanců a že délka protiprávnosti, ke které došlo, přesahovala období, za nějž má být vyplacena náhrada škody, stanovené Soudem. Toto zjištění nutně vede ke zohlednění skutečnosti, že žalobci mohli nabýt nároky z důchodového pojištění za celé období, během něhož každý z nich skutečně pracoval v JET, nicméně odškodnění z titulu těchto případných nároků je omezeno na období, za nějž má být vyplacena náhrada škody.

    Pro určení části náhrady škody odpovídající nárokům z důchodového pojištění je proto třeba vzít u každého žalobce v úvahu datum jeho prvního skutečného přijetí do zaměstnání v JET, případně předcházející období, za nějž má být vyplacena náhrada škody, přičemž náhrada škody náleží z titulu ztráty nároků z důchodového pojištění za období nejvýše pěti let odpovídající období, za nějž má být vyplacena náhrada škody. Zmíněné období nejvýše pěti let tedy nepředstavuje jediné období, za které mohly vzniknout nároky. Nároky z důchodového pojištění totiž vznikly každému žalobci za celou dobu jeho zaměstnání v JET, přičemž odpovídající nároky jsou poté sníženy podle poměru mezi délkou období, za nějž má být vyplacena náhrada škody, a celou dobou zaměstnání.

    Kromě toho je třeba mít za to, že náhrada škody, která má být vyplacena z titulu nároků z důchodového pojištění, nemůže být nižší než pojistně-matematická hodnota rezerv vytvořených na jméno každého žalobce na základě příspěvků pracovníka a zaměstnavatele za období nejvýše pěti let odpovídající období, za nějž má být vyplacena náhrada škody.

    Naopak v případě, že žalobce zejména z důvodu, že pracoval v JET méně než deset let, nemohl v žádném případě mít podle ustanovení služebního řádu nárok na starobní důchod, ale měl pouze nárok na odchodné, náhrada škody z titulu ztráty takové dávky, snížené podle poměru mezi obdobím, za nějž má být vyplacena náhrada škody, a celou dobou zaměstnání, představuje alternativu, která mu nezbytně musí být poskytnuta.

    (viz body 90–93)