ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA
10. prosince 2002 (*)
„Směrnice 2001/37/ES – Výroba, obchodní úprava a prodej tabákových výrobků – Platnost – Právní základ – Články 95 ES a 133 ES – Výklad – Použitelnost na tabákové výrobky balené ve Společenství a určené k vývozu do třetích zemí“
Ve věci C‑491/01,
jejímž předmětem je žádost předložená Soudnímu dvoru na základě článku 234 ES, High Court of Justice (England & Wales), Queen's Bench Division (Administrative Court) (Spojené království), směřující k získání, ve sporu probíhajícím před uvedeným soudem mezi
The Queen
a
Secretary of State for Health,
ex parte:
British American Tobacco (Investments) Ltd
a
Imperial Tobacco Ltd,
za přítomnosti:
Japan Tobacco Inc.
a
JT International SA,
rozhodnutí o předběžné otázce týkající se platnosti a výkladu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/37/ES ze dne 5. června 2001 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových výrobků (Úř. věst. L 194, s. 26; Zvl. vyd. 15/06, s. 147).
SOUDNÍ DVŮR,
ve složení G. C. Rodríguez Iglesias, předseda, J.-P. Puissochet, M. Wathelet, R. Schintgen a C. W. A. Timmermans, předsedové senátů, D. A. O. Edward, A. La Pergola (zpravodaj), P. Jann a V. Skouris, F. Macken a N. Colneric, S. von Bahr a J. N. Cunha Rodrigues, soudci,
generální advokát: L. A. Geelhoed,
vedoucí soudní kanceláře: L. Hewlett, vrchní rada, a M.-F. Contet, rada,
s ohledem na písemná vyjádření předložená:
– za British American Tobacco (Investments) Ltd a Imperial Tobacco Ltd D. Wyattem a D. Andersonem, QC, jakož i J. Stratford, barrister, zmocněnými advokátní kanceláří Lovells, solicitors,
– za Japan Tobacco Inc. a JT International SA O. W. Brouwerem, advocaat, a N. P. Lomasem, solicitor, zmocněnými advokátní kanceláří Freshfields Bruckhaus Deringer, solicitors,
– za vládu Spojeného království P. Ormond, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s N. Painem, QC, a T. Wardem, barrister,
– za belgickou vládu A. Snoecx, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s E. Gilletem a G. Vandersandenem, avocats,
– za německou vládu W.-D. Plessing, jako zmocněncem, ve spolupráci s J. Sedemundem, Rechtsanwalt,
– za řeckou vládu V. Kontolaimosem a S. Charitakisem, jako zmocněnci,
– za francouzskou vládu G. de Berguesem a R. Loosli-Surrans, jako zmocněnci,
– za italskou vládu U. Leanzou, jako zmocněncem, ve spolupráci s O. Fiumarou, avvocato dello Stato,
– za lucemburskou vládu J. Faltzem, jako zmocněncem, ve spolupráci s P. Kinschem, avocat,
– za nizozemskou vládu H. G. Sevenster, jako zmocněnkyní,
– za finskou vládu E. Bygglin, jako zmocněnkyní,
– za švédskou vládu A. Krusem, jako zmocněncem,
– za Evropský parlament C. Pennerou a M. Moorem, jako zmocněnci,
– za Radu Evropské unie E. Karlsson a J.-P. Hixem, jako zmocněnci,
– za Komisi Evropských společenství I. Martinez del Peral a K. Fitchem, jako zmocněnci,
s přihlédnutím ke zprávě k jednání,
po vyslechnutí ústních vyjádření společností British American Tobacco (Investments) Ltd a Imperial Tobacco Ltd, zastoupených D. Wyattem a D. Andersonem, jakož i J. Stratford, společností Japan Tobacco Inc. a JT International SA, zastoupených O. W. Brouwerem a N. P. Lomasem, vlády Spojeného království, zastoupené J. E. Collinsem, jako zmocněncem, ve spolupráci s N. Painem a T. Wardem, belgické vlády, zastoupené G. Vandersandenem, německé vlády, zastoupené M. Lummou, jako zmocněncem, ve spolupráci s J. Sedemundem, řecké vlády, zastoupené V. Kontolaimosem a S. Charitakisem, francouzské vlády, zastoupené R. Loosli-Surrans, irské vlády, zastoupené J. Buttimorem, BL, italské vlády, zastoupené O. Fiumarou, lucemburské vlády, zastoupené N. Mackelem, jako zmocněncem, ve spolupráci s P. Kinschem, nizozemské vlády, zastoupené J. van Bakel, jako zmocněnkyní, finské vlády, zastoupené E. Bygglin, Parlamentu, zastoupeného C. Pennerou a M. Moorem, Rady, zastoupené E. Karlsson a J.-P. Hixem, Komise, zastoupené I. Martinez del Peral a K. Fitchem, na jednání konaném dne dne 2. července 2002,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 10. září 2002,
vydává tento
Rozsudek
1 Usnesením ze dne 6. prosince 2001 doručeným Soudnímu dvoru dne 19. prosince 2001 položil High Court of Justice (England & Wales), Queen’s Bench Division (Administrative Court) na základě článku 234 ES dvě předběžné otázky týkající se platnosti a výkladu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/37/ES ze dne 5. června 2001 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových výrobků (Úř. věst. L 194, s. 26; Zvl. vyd. 15/06, s. 147, dále jen „směrnice“).
2 Tyto otázky vyvstaly v rámci řízení o žádosti podané dne 3. září 2001 podniky British American Tobacco (Investments) Ltd a Imperial Tobacco Ltd o oprávnění žádat o soudní přezkum „záměru nebo povinnosti vlády Spojeného království provést směrnici.
Právní rámec
Směrnice 89/622/EHS
3 Směrnice Rady 89/622/EHS ze dne 13. listopadu 1989 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se označování tabákových výrobků a zákazu prodeje určitých typů tabáku pro orální užití (Úř. věst. L 359, s. 1), ve znění směrnice Rady 92/41/EHS ze dne 15. května 1992 (Úř. věst. L 158, s. 30, dále jen „směrnice 89/622“), přijatá na základě článku 100 A Smlouvy o ES (nyní po změně článek 95 ES), zavedla zejména obecné varování, které musí být uvedeno na jednotlivých baleních všech tabákových výrobků a další varování určené výhradně pro cigarety, a od roku 1992 rozšířila povinnost uvádět taková varování na další tabákové výrobky.
Směrnice 90/239/EHS
4 Směrnice Rady 90/239/EHS ze dne 17. května 1990 o sbližování právních a správních předpisů členských států, týkajících se maximálního obsahu dehtu v cigaretách (Úř. věst. L 137, s. 36), přijatá na základě článku 100 A Smlouvy, stanovila maximální hodnoty obsahu dehtu v cigaretách prodávaných v členských státech na 15 mg na cigaretu s účinností od 31. prosince 1992 a 12 mg na cigaretu s účinností od 21. prosince 1997.
Směrnice
5 Směrnice byla přijata na základě článků 95 ES a 133 ES a má za cíl přepracovat směrnice 86/622 a 90/239 tím, že pozmění a doplní jejich ustanovení.
6 Podle druhého a třetího bodu odůvodnění směrnice dosud existují podstatné rozdíly v právních a správních předpisech členských států týkajících se výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových výrobků, které brzdí fungování vnitřního trhu, a tyto překážky je třeba odstranit sblížením pravidel upravujících danou oblast.
7 Podle čtvrtého bodu odůvodnění směrnice:
„V souladu s čl. 95 odst. 3 Smlouvy je třeba považovat za základní požadavek vysokou úroveň ochrany zdraví, bezpečnosti, ochrany životního prostředí a ochrany spotřebitele, přičemž je třeba věnovat pozornost zejména jakýmkoli novým poznatkům založeným na vědeckých skutečnostech; s ohledem na zvláště škodlivé účinky tabáku musí mít ochrana zdraví v tomto kontextu prioritu.“
8 Pátý bod odůvodnění směrnice upřesňuje:
„Směrnice 90/239/EHS stanovila s účinností od 31. prosince 1992 maximální hodnoty obsahu dehtu v cigaretách prodávaných v členských státech. Kvůli karcinogenním vlastnostem dehtu je nutné dále snížit obsah dehtu v cigaretách.“
9 Sedmý bod odůvodnění směrnice uvádí toto:
„Několik členských států oznámilo, že nebudou-li na úrovni Společenství stanovena opatření určující maximální obsah oxidu uhelnatého v cigaretách, přijmou taková opatření na vnitrostátní úrovni. Rozdíly v předpisech, které se týkají oxidu uhelnatého, mohou vytvářet překážky obchodu a brzdit hladký chod vnitřního trhu. […]“
10 Podle devátého bodu odůvodnění směrnice:
„Existují rozdíly mezi právními a správními předpisy členských států o omezení maximálního obsahu dehtu v cigaretách. Tyto rozdíly mohou snadno působit překážky obchodu a brzdit fungování vnitřního trhu. […]“
11 Na základě jedenáctého bodu odůvodnění směrnice:
„Tato směrnice bude mít důsledky také pro tabákové výrobky, které se vyvážejí z Evropského společenství. Režim pro vývoz je součástí společné obchodní politiky. Zdravotní požadavky musí podle čl. 152 odst. 1 Smlouvy a judikatury Soudního dvora Evropských společenství tvořit základní složku ostatních politik Společenství. Je třeba přijmout další pravidla, která zajistí, aby ustanovení o vnitřním trhu nebyla narušována.“
12 Devatenáctý bod odůvodnění směrnice uvádí:
„Uvedení varování a uvedení obsahu škodlivých látek, se i nadále v jednotlivých členských státech liší. V důsledku toho mohou být spotřebitelé v jednom členském státu lépe informování o nebezpečích tabákových výrobků než v jiném. Tyto rozdíly jsou nepřijatelné a mohly by vytvářet překážku obchodu a brzdit fungování vnitřního trhu s tabákovými výrobky, a proto je třeba je odstranit. Za tímto účelem je nezbytné posílit a vyjasnit stávající právní předpisy a zároveň zajistit vysokou úroveň ochrany zdraví.“
13 Podle dvacátého sedmého bodu odůvodnění směrnice:
„Používání některých výrazů, jako například ‚low-tar‘ (nízký obsah dehtu), ‚light‘ (lehké), ‚ultra-light‘ (ultralehké), ‚mild‘ (jemné), jmen, obrázků a obrazných nebo jiných znaků na obalech může být pro spotřebitele zavádějící a spotřebitel si může myslet, že takové výrobky jsou méně škodlivé, a může zapříčinit změny ve spotřebě. Množství vdechovaných látek je určováno nejenom obsahem určitých látek ve výrobku před spotřebou, ale také chováním při kouření a stupněm návyku ke kouření. Tato skutečnost se při používání takových výrazů nebere v úvahu, a může tak narušovat plnění požadavků na označování stanovených v této směrnici. Aby bylo zajištěno řádné fungování vnitřního trhu a s ohledem na vývoj navrhovaných mezinárodních pravidel, musí být na úrovni Společenství stanoven zákaz takového užívání, přičemž musí být poskytnut dostatek času na zavedení tohoto pravidla.“
14 Podle článku 1 směrnice, nazvaného „Cíl“:
„Cílem této směrnice je sblížit právní a správní předpisy členských států týkající se maximálního obsahu dehtu, nikotinu a oxidu uhelnatého v cigaretách a varování týkající se zdraví a jiných údajů, které musí být uvedeny na jednotlivých baleních tabákových výrobků, spolu s určitými opatřeními, jež se týkají složení a označení tabákových výrobků, přičemž je základem vysoká úroveň ochrany zdraví.“
15 Článek 3 odst. 1 a 2 směrnice stanoví:
„1. Od 1. ledna 2004 nesmí být u cigaret uvedených do volného oběhu, prodávaných nebo vyráběných v členských státech obsah vyšší než:
– 10 mg na cigaretu v případě dehtu;
– 1 mg na cigaretu v případě nikotinu;
– 10 mg na cigaretu v případě oxidu uhelnatého.
2. Pokud jde o cigarety vyrobené v Evropském společenství, avšak vyvážené ze Společenství, mohou členské státy odchylně od data uvedeného v odstavci 1 používat limity obsahu škodlivých látek stanovené v tomto článku od 1. ledna 2005, avšak nejpozději tak učiní od 1. ledna 2007.“
16 Podle čl. 4 odst. 1 směrnice se obsah dehtu, nikotinu a oxidu uhelnatého v cigaretách měří na základě norem ISO 4387 v případě dehtu, ISO 10315 v případě nikotinu a ISO 8454 v případě oxidu uhelnatého. Odstavec 3 téhož ustanovení zmocňuje členské státy požadovat na výrobcích nebo dovozcích tabáku, aby provedli u svých tabákových výrobků jakékoli jiné zkoušky, které mohou být stanoveny příslušnými vnitrostátními orgány za účelem vyhodnocení obsahu jiných látek vznikajících z jejich tabákových výrobků, a za účelem hodnocení účinků těchto jiných látek na zdraví. Podle odstavce 4 uvedeného ustanovení výsledky zkoušek se předkládají příslušným vnitrostátním orgánům, jež zajistí jejich zveřejnění, aby spotřebitelé byli informováni a podle odstavce 5 je sdělí Komisi, která je musí vzít v úvahu při vypracování zprávy uvedené v článku 11 směrnice.
17 Článek 5 směrnice určuje požadavky na označení, které stanoví především, že na obalech výrobků musí být uveden obsah dehtu, nikotinu a oxidu uhelnatého v cigaretách, a to tak, aby tento údaj pokrýval určité procento plochy, a také varování týkající se zdravotních rizik, které způsobují tabákové výrobky, s výjimkou tabákových výrobků pro orální užití a jiných tabákových výrobků neprodukujících kouř. Zejména čl. 5 odst. 6 písm. e) směrnice stanoví, že text varování a údaje o obsahu musí být vytištěny v úředním jazyce nebo jazycích členského státu, v němž se výrobek umisťuje na trh.
18 Na základě článku 6 směrnice ukládají členské státy výrobcům a dovozcům tabákových výrobků, aby jim předložili seznam všech složek použitých při výrobě tabákových výrobků jednotlivých značek a typů. Členské státy zajistí zveřejnění poskytnutých informací jakýmkoliv vhodným způsobem s cílem informovat spotřebitele a náleží jim povinnost každoročně je sdělovat Komisi.
19 Podle článku 7 směrnice, nazvaného „Popisy výrobku“:
„S účinností od 30. září 2003 a aniž je dotčen čl. 5 odst. 1, se nesmějí na obalech tabákových výrobků používat texty, názvy, ochranné známky a obrazné nebo jiné znaky naznačující, že určitý tabákový výrobek je méně škodlivý než jiné.“
20 Podle článku 12 směrnice je Komise vyzvána, aby na základě informací uvedených v článku 6 nejpozději do 31. prosince 2004 předložila za účelem zajištění řádného fungování vnitřního trhu návrh, který stanoví společný seznam složek povolených pro tabákové výrobky a který přihlíží také k jejich návykovosti.
21 V souladu s článkem 13 směrnice:
„1. Členské státy nesmějí z důvodů, které se vztahují k omezení obsahu dehtu, nikotinu nebo oxidu uhelnatého v cigaretách, ke zdravotním varováním a jiným označením nebo jiným požadavkům této směrnice, zakázat nebo omezit dovoz, prodej nebo spotřebu tabákových výrobků, které jsou v souladu s touto směrnici, s výjimkou opatření přijatých pro účely ověření údajů poskytnutých podle článku 4.
2. Tato směrnice neovlivňuje právo členských států zachovat nebo zavést v souladu se Smlouvou přísnější pravidla pro výrobu, dovoz, prodej nebo spotřebu tabákových výrobků, která považují za nezbytná pro ochranu veřejného zdraví, pokud taková pravidla nepoškozují pravidla stanovená v této směrnici.
3. Členské státy mohou zejména stanovit zákaz používání složek, které zvyšují návykové vlastnosti tabákových výrobků, až do vydání společného seznamu složek podle článku 12.“
22 Podle čl. 14 odst. 1 prvního pododstavce směrnice členské státy uvedou v platnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 30. září 2002 a neprodleně o nich uvědomí Komisi.
23 Článek 15 první pododstavec směrnice zrušuje směrnice 89/622 a 90/239.
Spor v původním řízení a předběžné otázky
24 Žalobci v původním řízení jsou výrobci tabákových výrobků ve Spojeném království. Podali předkládajícímu soudu žádost o oprávnění požádat o soudní přezkum („judicial review“) legality „záměru nebo povinnosti“ vlády Spojeného království provést směrnici a vznesli sedm žalobních důvodů neplatnosti tohoto opatření.
25 High Court of Justice (England & Wales), Queen's Bench Division (Administrative Court) udělil toto oprávnění a rozhodl se přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru tyto předběžné otázky:
„1) Je směrnice 2001/37/ES zcela nebo zčásti neplatná z důvodu:
a) nepřiměřené povahy článků 95 ES nebo 133 ES jako právního základu;
b) použití článků 95 ES a 133 ES jako dvojího právního základu;
c) porušení zásady proporcionality;
d) porušení článku 295 ES, základního práva na vlastnictví nebo článku 20 TRIPS;
e) porušení článku 253 ES nebo povinnosti uvést odůvodnění;
f) porušení zásady subsidiarity;
g) zneužití pravomoci?
2) V případě záporné odpovědi na první otázku, použije se článek 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/37/ES pouze na tabákové výrobky uvedené na trh v Evropském společenství, nebo rovněž na tabákové výrobky balené v Evropském společenství a určené na vývoz do třetích zemí?“
26 Usnesením ze dne 26. února 2002 povolil High Court společnostem Japan Tobacco Inc. a JT International SA (dále jen společně „Japan Tobacco“) vstoupit do původního řízení jako vedlejší účastníci, aby mohly předložit Soudnímu dvoru svá písemná vyjádření v otázce platnosti článku 7 směrnice.
27 Tobacco Inc. je majitelem ochranné známky a JT International SA je výlučným majitelem licence na ochrannou známku Mild Seven, což je značka cigaret. Podle Japan Tobacco, bude-li se článek 7 směrnice vykládat jako ustanovení vztahující se na stávající ochranné známky, znemožní to Japan Tobacco požívat a užívat v rámci Společenství duševní vlastnictví značky Mild Seven, a když toto ustanovení vstoupí v platnost, vážně znehodnotí tuto ochrannou známku na celém světě.
K přípustnosti žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce
Vyjádření předložená Soudnímu dvoru
28 Francouzská vláda a Komise tvrdí, že žádost o rozhodnutí o předběžných otázkách je nepřípustná.
29 Nepřípustnost podle nich vyplývá ze skutečnosti, že jednak předkládací rozhodnutí bylo přijato přede dnem 30. září 2002, konečným datem stanoveným pro provedení směrnice, a jednak ještě nebyly přijaty vnitrostátní právní předpisy provádějící směrnici ve Spojeném království. Za těchto okolností podle francouzské vlády a Komise brání povaha směrnic a systém soudního přezkumu legality aktů Společenství tomu, aby Soudní dvůr mohl právoplatně rozhodnout o otázkách týkajících se platnosti a výkladu směrnice.
30 Francouzská vláda a Komise v této souvislosti uplatňují, že Soudní dvůr na jedné straně rozhodl, že jednotlivci se mohou před vnitrostátními soudy dovolávat směrnice až po uplynutí lhůty pro její provedení ve vnitrostátním právu a před uplynutím této lhůty nemohou jednotlivcům vznikat práva, která musí vnitrostátní soudy chránit (rozsudek ze dne 3. března 1994, Vaneetveld, C‑316/93, Recueil, s. I‑763, body 16 a 19).
31 Tvrdí dále, že umožnit jednotlivci napadnout platnost směrnice ve sporu před vnitrostátním soudem před uplynutím lhůty pro její provedení a v případě, že nebyla přijata žádná opatření provádějící směrnici ve vnitrostátním právu, by mohlo být považováno za způsob obejití ustanovení článku 230 ES, čímž by došlo k porušení systému prostředků nápravy stanoveného Smlouvou.
Závěry Soudního dvora
32 V souladu s článkem 234 ES má Soudní dvůr pravomoc rozhodovat o předběžných otázkách týkajících se platnosti a výkladu aktů orgánů Společenství bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou přímo použitelné (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 20. května 1976, Mazzalai, 111/75, Recueil, s. 657, bod 7, a ze dne 10. července 1997, Maso a další, C‑373/95, Recueil, s. I‑4051, bod 28).
33 Směrnice, jejíž lhůta k provedení ještě neuplynula, představuje tedy akt, na nějž se vztahuje článek 234 ES, a žádost o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se této směrnice může být právoplatně předložena Soudnímu dvoru za předpokladu, že tato žádost splňuje podmínky přípustnosti stanovené judikaturou Soudního dvora.
34 V této souvislosti je třeba připomenout, že pokud před vnitrostátním soudem vyvstane otázka platnosti určitého aktu orgánů Společenství, přísluší tomuto soudu, aby rozhodl, zda rozhodnutí o této otázce je nezbytné k vydání jeho rozsudku a následně předložit tuto otázku k rozhodnutí Soudnímu dvoru. Proto týkají-li se otázky předložené vnitrostátním soudem platnosti ustanovení práva Společenství, je Soudní dvůr v zásadě povinen o nich rozhodnout (rozsudek ze dne 11. listopadu 1997, Eurotunnel a další, C‑408/95, Recueil, s. I‑6315, bod 19).
35 Nicméně Soudní dvůr měl za to, že nemá pravomoc rozhodovat o předběžné otázce položené vnitrostátním soudem, zejména zdá-li se být zjevným, že výklad nebo posouzení platnosti normy Společenství, které požaduje vnitrostátní soud, nemají žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, nebo jedná-li se o hypotetický problém (viz v tomto smyslu zejména rozsudek ze dne 13. června 2002, Sea-Land Service a Nedlloyd Lijnen, C‑430/99 a C‑431/99, Recueil, s. I‑5235, bod 46).
36 Především, pokud jde o realitu sporu v původním řízení, je třeba zdůraznit, že z předkládacího usnesení vyplývá, že na základě oprávnění, které bylo žalobcům v původním řízení uděleno v této souvislosti High Court, mohou žalobci v původním řízení podat návrh na soudní přezkum legality „záměru nebo povinnosti“ vlády Spojeného království provést směrnici, dokonce i když v době podání tohoto návrhu ještě neuplynula lhůta pro provedení směrnice a když tato vláda nepřijala žádné vnitrostátní opatření k provedení uvedené směrnice. Kromě toho mají žalobci a Secretary of State for Health rozdílné názory na opodstatněnost výše uvedeného návrhu.
37 Dále, pokud jde o význam položených otázek pro vyřešení sporu v původním řízení, je třeba zdůraznit, zaprvé, že případná neplatnost směrnice by mohla ovlivnit řešení tohoto sporu. Žalobci v původním řízení totiž tvrdí, že provedení směrnice vládou Spojeného království „nařízeními“ přijatými na základě čl. 2 odst. 2 European Communities Act 1972 ve skutečnosti podléhá podmínce, podle níž musí být tato směrnice platná, protože její neplatnost by podle uvedeného právního předpisu byla překážkou jejímu provedení prostřednictvím „nařízení“. Zadruhé je nutné konstatovat, že výklad ustanovení směrnice může mít také vliv na řešení sporu v původním řízení.
38 Proto se nezdá být zjevným, že by posouzení platnosti nebo výklad směrnice požadované předkládajícím soudem neměly žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení nebo by se týkaly hypotetického problému.
39 Pokud jde o argument, podle nějž by připuštění žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se posouzení platnosti v případě, o jaký jde v původním řízení, mohlo představovat způsob obejití ustanovení článku 230 ES, je třeba uvést, že v celém systému prostředků nápravy a řízení stanovených Smlouvou o ES k zajištění přezkumu legality aktů orgánů Společenství, nemohou fyzické a právnické osoby z důvodu podmínek přípustnosti uvedených ve čtvrtém pododstavci uvedeného ustanovení, přímo napadnout obecně závazné akty Společenství, mají pouze možnost případně uplatnit neplatnost takových aktů buď nepřímo před soudem Společenství na základě článku 241 ES, nebo před vnitrostátními soudy a navrhnout jim, jelikož tyto soudy nemají pravomoc samy rozhodovat o neplatnosti uvedených aktů, aby se v této souvislosti dotázaly Soudního dvora prostřednictvím předběžných otázek (rozsudek ze dne 25. července 2002, Union de Pequeños Agricultores v. Rada, C‑50/00 P, Recueil, s. I‑6677, bod 40).
40 Je třeba upřesnit, že možnost jednotlivců uplatnit neplatnost obecně závazného aktu Společenství před vnitrostátními soudy nepodléhá podmínce, aby již byla přijata opatření provádějící uvedený akt na základě vnitrostátního práva. V tomto ohledu stačí, aby vnitrostátnímu soudu byl předložen skutečný spor, v němž incidenčně vyvstává otázka platnosti tohoto aktu. Tato podmínka je zcela splněna ve věci sporu v původním řízení, jak vyplývá z bodů 36 a 37 tohoto rozsudku.
41 Z předchozích úvah vyplývá, že otázky položené předkládajícím soudem jsou přípustné.
K první otázce
K otázce 1 písm. a)
42 Podstatou otázky 1 písm. a) předkládajícího soudu je, zda je směrnice zcela nebo zčásti neplatná z důvodu, že články 95 ES nebo 133 ES nepředstavují náležitý právní základ.
Vyjádření předložená Soudnímu dvoru
43 Žalobci v původním řízení tvrdí, že na základě čl. 152 odst. 4 písm. c) ES nemá Společenství pravomoc provádět harmonizaci vnitrostátních předpisů v oblasti veřejného zdraví a může přijímat harmonizační opatření na základě článku 95 ES jen za podmínky, že skutečným cílem tohoto opatření je zlepšení podmínek zavedení a fungování vnitřního trhu a že přispívá účinně k odstranění překážek volného pohybu zboží nebo služeb nebo také brání narušování hospodářské soutěže (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 5. října 2000, Německo v. Parlament a Rada, C‑376/98, Recueil, s. I‑8419, zejména body 84 a 95, dále jen „rozsudek o reklamě na tabákové výrobky“). V tomto případě v rozporu s tím, co je uvedeno v bodech odůvodnění směrnice, není jejím cílem zajistit volný pohyb tabákových výrobků, ale ve skutečnosti je jejím záměrem ochrana veřejného zdraví.
44 Žalobci v původním řízení také uplatňují, že vzhledem k tomu, že směrnice 90/239 zavedla zcela harmonizovaný režim, pokud jde o obsah dehtu v cigaretách, není možné, aby byly přijímány další právní předpisy pro dosažení cílů týkajících se vytvoření vnitřního trhu za účelem zmenšení již vymezeného obsahu dehtu v cigaretách. I kdyby se připustilo, že zákonodárce Společenství má pravomoc znovu přijímat akty v oblasti, jež již byla harmonizována z důvodů souvisejících s vnitřním trhem, a opírá se přitom o úvahy týkající se zdraví, musely by tyto právní předpisy být odůvodněny přinejmenším novými poznatky založenými na vědeckých skutečnostech.
45 Kromě toho podle žalobců v původním řízení nemůže článek 133 ES představovat náležitý právní základ pro směrnici vzhledem k tomu, že ustanovení článku 3 stanoví požadavky týkající se výroby cigaret ve Společenství, a nemají tudíž za cíl zavedení společné obchodní politiky, pokud jde o vývozní režim těchto výrobků, protože tyto požadavky na výrobu se netýkají zvláště mezinárodního obchodu, ale ovlivňují pouze obchod v rámci Společenství.
46 Podle Japan Tobacco nemůže mít článek 7 směrnice právní základ v článcích 95 ES nebo 133 ES, zejména z toho důvodu, že by neexistoval žádný důkaz o vzniku překážek obchodu nebo narušení hospodářské soutěže, pokud by článek 7 nebyl přijat.
47 Německá vláda zdůrazňuje, že čl. 3 odst. 1 směrnice uvádí nejenom zákaz uvádění na trh cigaret, které nesplňují maximální obsah stanovený tímto ustanovením, ale také zákaz jejich výroby. Odstavec 2 tohoto ustanovení zavádí odlišný režim podle toho, zda jsou výrobky určeny k uvedení na trh v rámci Společenství, nebo na vývoz do třetích zemí. Podle této vlády znamená zákaz výroby stanovený v článku 3 směrnice ve vztahu k třetím zemím zákaz vývozu.
48 Kromě toho podle německé vlády z poslední věty jedenáctého bodu odůvodnění směrnice vyplývá zejména, že zákaz vývozu do třetích zemí cigaret, jejichž obsah dehtu, nikotinu a oxidu uhelnatého nesplňuje požadavky směrnice, má za cíl zabránit tomu, aby tyto výrobky byly uvedeny na trh ve Společenství poté, co by byly protiprávně opět dovezeny, což by ovlivnilo ustanovení týkající se vnitřního trhu.
49 Podle německé vlády nemůže zákaz daného vývozu účinně přispět k náležitému fungování vnitřního trhu, jelikož podle jejích informací, jsou cigarety protiprávně dovezené do Společenství téměř výlučně vyrobené ve třetích zemích, a nikoli ve Společenství.
50 Dále německá vláda tvrdí, že protiprávní dovoz cigaret je především celním a daňovým podvodem ve vztahu k tabákovým výrobkům a musí se proti němu bojovat účinnějšími celními kontrolami na hranicích Společenství.
51 Článek 133 ES rovněž nemůže podle německé vlády představovat náležitý právní základ pro zákaz vývozu, protože oblast, na niž se toto ustanovení vztahuje, je omezena na opatření, jejichž původním cílem je ovlivnit objem obchodu nebo obchodní toky mezi třetími zeměmi a Společenstvím, o co se však v tomto případě nejedná, protože zákaz vývozu má za cíl pouze zabránit opětovnému protiprávnímu dovozu do Společenství za účelem ochrany zdraví občanů Společenství.
52 Řecká vláda tvrdí, že vzhledem k tomu, že se články 3 a 7 směrnice vztahují na výrobky vyrobené nebo balené ve Společenství, ale určené ke spotřebě mimo něj, nemají za cíl usnadnění pohybu tabákových výrobků na vnitřním trhu ani ochranu před obejitím předpisů týkajících se této oblasti ve Společenství, a proto se tyto články nemohou opírat o článek 95 ES.
53 Dále, podle řecké vlády nemůže článek 133 ES představovat náležitý právní základ daných ustanovení směrnice, pokud mají tato ustanovení nepříznivý vliv na vývoz zboží Společenství do třetích zemí.
54 Lucemburská vláda tvrdí, že na jedné straně vzhledem k tomu, že se směrnice týká výrobků uvedených na trh mimo Společenství, nemůže mít právní základ v článku 95 ES ani v článku 133 ES a na druhé straně, obecněji, že má za skutečný cíl pouze ochranu veřejného zdraví – oblast, která je podle článku 152 ES vyloučena z harmonizace právních a správních předpisů členských států.
55 Lucemburská vláda zejména uplatňuje, že použití článku 3 směrnice na tabákové výrobky určené na vývoz do třetích zemí se opírá o myšlenku, že výrobky, jež nejsou v souladu s ustanoveními směrnice by mohly být protiprávně opět dovezeny do Společenství. Podle této vlády se jedná o čistou domněnku, již vyvracejí skutečnosti. Ve skutečnosti je většina protiprávně dovezených cigaret do Společenství vyrobena ve třetích zemích. Kromě toho opatření, které se zvláště netýká mezinárodního obchodu a vztahuje se ve stejné nebo dokonce větší míře na vnitřní obchod, nemůže mít právní základ v článku 133 ES.
56 Vláda Spojeného království, belgická, francouzská, irská, italská, nizozemská a švédská vláda, jakož i Parlament a Komise tvrdí, že články 95 ES a 133 ES představují náležitý právní základ pro směrnici. Pokud se jedná o článek 95 ES, uplatňují zejména, že cílem tohoto článku je zlepšit podmínky fungování vnitřního trhu tabákových výrobků a že v souladu s čl. 95 odst. 3 ES je cílem směrnice v rámci sbližování předpisů, které provádí, dosáhnout vysoké úrovně ochrany veřejného zdraví. Pokud se jedná o článek 133 ES jako o druhý právní základ směrnice, Parlament a Rada zejména uvádí, že je odůvodněn tím, že článek 3 směrnice – z něhož vyplývá, že ve Společenství nemohou být vyráběny cigarety, jež jsou určeny na vývoz do třetích zemí a nesplňují požadavky tohoto ustanovení – má za cíl ochranu vnitřního trhu před opětovným dovozem do Společenství cigaret, které nesplňují tyto požadavky, a současně právní úpravu vývozu do třetích zemí, která souvisí s prováděním společné obchodní politiky.
57 Finská vláda tvrdí, že článek 95 ES představuje náležitý právní základ pro směrnici, zatímco použití článku 133 ES jako druhého právního základu není potřebné. V tomto ohledu uplatňuje, že základním cílem je sblížit vnitrostátní právní předpisy za účelem vytvoření vnitřního trhu tabákových výrobků. Ochrana veřejného zdraví, jakož i právní úprava obchodu s třetími zeměmi jsou pouze podružnými cíli ve vztahu k cíli hlavnímu.
Závěry Soudního dvora
58 V tomto případě je třeba přezkoumat, zda článek 95 ES představuje náležitý právní základ směrnice, a v případě kladné odpovědi, určit, zda použití článku 133 ES jako druhého právního základu je nezbytné či možné.
59 V této souvislosti je třeba úvodem připomenout judikaturu týkající se čl. 100a odst. 1 Smlouvy o ES (nyní čl. 95 odst. 1 ES).
60 Nejdříve je třeba konstatovat, že z bodů 83, 84 a 95 rozsudku o reklamě na tabákové výrobky vyplývá, že opatření uvedená ve zmíněném ustanovení jsou určena ke zlepšení podmínek vytvoření a fungování vnitřního trhu a skutečně musí směrnice k tomuto cíli směřovat a současně přispívat k odstranění překážek volného pohybu zboží nebo služeb nebo také k potírání narušování hospodářské soutěže.
61 Dále, je třeba připomenout, že z uvedené judikatury vyplývá, že je-li použití článku 95 ES jako právního základu možné k tomu, aby bylo zabráněno vzniku nových překážek obchodu, jež by byly výsledkem nesoudržného vývoje vnitrostátních právních předpisů, musí být výskyt těchto překážek pravděpodobný a dané opatření musí mít za cíl jim předcházet (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 13. července 1995, Španělsko v. Rada, C‑350/92, Recueil, s. I‑1985, bod 35, jakož i rozsudek o reklamě na tabákové výrobky, bod 86, a rozsudek ze dne 9. října 2001, Nizozemsko v. Parlament a Rada, C‑377/98, Recueil, s. I‑7079, bod 15).
62 Konečně, za předpokladu, že jsou podmínky pro použití článku 95 ES jako právního základu splněny, nemůže být zákonodárci Společenství bráněno, aby se opíral o tento právní základ z důvodu, že ochrana veřejného zdraví je rozhodujícím faktorem při jeho volbě (viz v tomto smyslu bod 88 rozsudku o reklamě na tabákové výrobky). Kromě toho čl. 152 odst. 1 první pododstavec ES stanoví, že při vymezení a provádění všech politik a činností Společenství je zajištěn vysoký stupeň ochrany lidského zdraví a čl. 95 odst. 3 ES výslovně vyžaduje, aby při provádění harmonizace právních předpisů, byla zaručena vysoká úroveň ochrany lidského zdraví.
63 Ve světle těchto zásad je třeba přezkoumat, zda jsou splněny podmínky použití článku 95 ES jako právního základu směrnice.
64 Úvodem je třeba uvést následující úvahy. Jednak, jak zdůraznil generální advokát v bodě 61 svého stanoviska, je trh tabákových výrobků, a zejména trh cigaret ve Společenství trhem, na němž obchod mezi členskými státy představuje relativně důležitou část. Dále vnitrostátní normy týkající se podmínek, kterým musí podléhat výrobky, zejména normy upravující jejich název, složení a označení, mohou v případě, že nedošlo k jejich harmonizaci na úrovni Společenství, představovat překážky volného pohybu zboží (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 24. listopadu 1993, Keck a Mithouard, C‑267/91 a C‑268/91, Recueil, s. I‑6097, bod 15).
65 Je třeba konstatovat, že bez ohledu na již přijatá harmonizační opatření Společenství, tj. směrnici 89/622, pokud jde o označování tabákových výrobků, a směrnici 90/239, pokud jde o maximální obsah dehtu, rozdíly mezi právními a správními předpisy členských států v oblasti výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových výrobků, které působily překážky obchodu již v době přijetí směrnice existovaly nebo bylo pravděpodobné, že vzniknou.
66 Totiž na jedné straně určitá ustanovení v již přijatých harmonizačních opatřeních Společenství stanoví pouze minimální požadavky a nechávají členským státům určitou diskreční pravomoc, jež jim umožňuje tato opatření přizpůsobit (viz v této souvislosti rozsudky ze dne 22. června 1993, Philip Morris Belgium a další, C‑222/91, Recueil, s. I‑3469, body 11 a 17, rovněž i Gallaher a další, C‑11/92, Recueil, s. I‑3545, body 14 a 20). Na druhé straně se směrnice 89/622 a 90/239 týkají pouze určitých aspektů požadavků na výrobu, obchodní úpravu a prodej tabákových výrobků a členské státy mají volnost při přijímání vnitrostátních norem upravujících aspekty, na něž se uvedené směrnice nevztahují.
67 V této souvislosti vzhledem k tomu, že veřejnost je si stále více vědoma škodlivých účinků spotřeby tabákových výrobků pro zdraví, je pravděpodobné, že by se objevily překážky volného pohybu těchto výrobků z důvodu přijetí nových norem odrážejících tento vývoj a určených k účinnějšímu odrazení od spotřeby těchto výrobků prostřednictvím označení nebo varování umístěného na balení nebo ke snížení škodlivých účinků tabákových výrobků uvedením nových předpisů týkajících se jejich složení.
68 Tento rozbor potvrzují rovněž body odůvodnění směrnice a vyjádření předložená během řízení.
69 Ze sedmého bodu odůvodnění směrnice vyplývá, že několik členských států zamýšlelo přijmout opatření stanovící maximální obsah oxidu uhelnatého v cigaretách, pokud by tato opatření nebyla přijata na úrovni Společenství.
70 Podobně z devátého bodu odůvodnění směrnice vyplývá, že se objevily rozdíly v právních předpisech členských států v oblasti omezení maximálního obsahu nikotinu v cigaretách. Vyjádření předložená během řízení ukázala, že tři členské státy již zavedly tato omezení a několik dalších tak zamýšlí učinit. Připustíme-li, že vzhledem k úrovním, na kterých byly dehet a nikotin stanoveny, a biochemickém vztahu mezi nimi, nepředstavují tato omezení v praxi překážku uvádění na trh cigaret, jež jsou v souladu s požadavky týkajícími se maximálního obsahu dehtu povoleného právem Společenství, skutečností nadále zůstává, že stanovení zvláštního maximálního obsahu nikotinu některými členskými státy přináší nebezpečí, že následné snížení tohoto maximálního obsahu vytvoří překážky obchodu.
71 Kromě toho třináctý bod odůvodnění směrnice zmiňuje probíhající jednání, která mají za cíl vypracování rámcové úmluvy Světové zdravotnické organizace o boji proti kouření, včetně stanovení mezinárodních norem týkajících se tabákových výrobků.
72 Dále z devatenáctého a dvacátého druhého bodu odůvodnění směrnice vyplývá, že v členských státech existují rozdílné právní předpisy, pokud jde jednak o obchodní úpravu varování a označení obsahu škodlivých látek, a jednak o složky a přísady použité při výrobě tabákových výrobků.
73 Konečně z písemného řízení vyplývá, že jeden členský stát již přijal ustanovení upravující použití určitých popisných výrazů uvedených v dvacátém sedmém bodě odůvodnění a v článku 7 této směrnice.
74 Je třeba dodat, že na rozdíl od směrnice, o niž šlo ve věci, jež vedla k vydání rozsudku o reklamě na tabákové výrobky, obsahuje tato směrnice v článku 13 odst. 1 ustanovení, které zajišťuje volný pohyb zboží, které je v souladu s těmito požadavky. Toto ustanovení zakazuje členským státům bránit – z důvodů spojených s harmonizovanými oblastmi – dovozu, prodeji a spotřebě tabákových výrobků, jež splňují požadavky směrnice, a proto způsobuje plnou účinnost této směrnice s ohledem na cíl, jímž je zlepšení podmínek fungování vnitřního trhu.
75 Z toho, co bylo uvedeno, vyplývá, že směrnice má skutečně za cíl zlepšení podmínek fungování vnitřního trhu, a proto mohla být přijata na základě článku 95 ES a není překážkou, že veřejné zdraví bylo rozhodujícím faktorem při výběrech obsažených v harmonizačních opatřeních, jež směrnice definuje.
76 Tento závěr není zpochybněn argumentem vycházejícím ze skutečnosti, že vzhledem k tomu, že směrnice 90/239 zavedla plně harmonizovaný režim vztahující se na obsah dehtu, nemohl zákonodárce znovu vycházet z článku 95 ES za účelem úpravy této oblasti a že v každém případě by tak mohl učinit pouze na základě nových vědeckých skutečností.
77 Jelikož zákonodárce Společenství vyčerpávajícím způsobem upravil otázku stanovení maximálního obsahu dehtu v cigaretách ve směrnici 90/239, nemají členské státy už pravomoc přijímat normy v této oblasti jednotlivě. Jak generální advokát podotkl v bodě 124 svého stanoviska, zákonodárce Společenství může v takové situaci náležitě plnit svůj úkol, který mu náleží, a to dbát na ochranu obecných zájmů uznaných ve Smlouvě, jako je veřejné zdraví, pouze za předpokladu, že je mu dovoleno novelizovat příslušné právní předpisy Společenství v případě jakékoliv změny okolností nebo jakéhokoliv vývoje poznatků.
78 Z toho vyplývá, že i když ustanovení Společenství zaručuje odstranění všech překážek obchodu v oblasti, kterou harmonizuje, nemůže tato okolnost zákonodárci Společenství znemožnit přijetí tohoto ustanovení v důsledku jiných úvah.
79 Co se týče zvláště ochrany veřejného zdraví, z čl. 95 odst. 3 ES vyplývá, že zákonodárce Společenství musí zaručit vysokou úroveň ochrany při prováděné harmonizaci předpisů a přihlédnout přitom zejména k novému vývoji založenému na vědeckých poznatcích.
80 Navíc vývoj vědeckých poznatků není jediným důvodem, z kterého se zákonodárce Společenství může rozhodnout přijmout právní předpisy Společenství, neboť při výkonu diskreční pravomoci, jež má v dané oblasti, mu přísluší vzít v úvahu rovněž jiné úvahy, jako jsou zvýšený význam politických a sociálních aspektů boje proti kouření.
81 Závěr, podle nějž článek 95 ES představuje náležitý právní základ pro přijetí směrnice rovněž nemůže být zpochybňován argumentem, že zákaz výroby ve Společenství cigaret, které nesplňují požadavky čl. 3 odst. 1 směrnice, nepřispívá ke skutečnému zlepšení podmínek fungování vnitřního trhu.
82 I kdyby byla pravda, že zákaz dané výroby není ustanovením majícím za cíl přímo zlepšení podmínek fungování vnitřního trhu, nemění to nic na skutečnosti, že akt přijatý na základě článku 95 ES může obsahovat takové ustanovení, pokud je jeho účelem zajistit, aby se neobcházely určité zákazy týkající se vnitřního trhu stanovené ke splnění tohoto cíle (viz v tomto smyslu rozsudek o reklamě na tabákové výrobky, bod 100).
83 V této souvislosti je třeba uvést, že Soudní dvůr připustil, že rizika zpětného protiprávního dovozu nebo odklonu obchodu, jež mohou ohrozit účinnost opatření Společenství přijatých v oblasti společné zemědělské politiky, odůvodňují zákaz vývozu do třetích zemí (rozsudek ze dne 5. května 1998, Spojené království v. Komise, C‑180/96, Recueil, s. I‑2265, body 62 a 109).
84 V tomto případě z jedenáctého bodu odůvodnění směrnice vyplývá, že co se týče dopadu směrnice na vývoz tabákových výrobků ze Společenství, normy, které v této souvislosti obsahuje, byly přijaty, aby zajistily, že její ustanovení týkající se vnitřního trhu nebudou dotčena.
85 Z vyjádření předložených během řízení vyplývá, že zákonodárce Společenství měl v úmyslu zabránit dotčení ustanovení týkajících se vnitřního trhu v oblasti tabákových výrobků, k němuž by mohlo dojít protiprávním zpětným dovozem do Společenství a odklonem obchodu uvnitř Společenství vzhledem k výrobkům nesplňujícím požadavky čl. 3 odst. 1 směrnice, pokud jde o maximální obsah určitých látek používaných při výrobě cigaret.
86 Je pravda, že údaje poskytnuté účastníky původního řízení, členskými státy a orgány, které předložily svá vyjádření během řízení a jež jsou zmíněné v bodě 64 stanoviska generálního advokáta, neumožňují s přesností odhadnout rozsah protiprávního obchodu s cigaretami vyrobenými ve Společenství a uvedenými protiprávně na trh Společenství poté, co byly opět dovezeny ze třetích zemí nebo přímo uvedeny na tento trh, přestože byly určeny na vývoz do těchto třetích zemí. Je rovněž pravda, jak tvrdí i německá vláda, že původ protiprávního obchodu s cigaretami spočívá především na ziscích vzniklých v důsledku vyhnutí se daňové a celní povinnosti, které by normálně toto zboží podléhalo, a proto porušení ustanovení týkajících se složení cigaret není v této oblasti rozhodující.
87 Nicméně je nepopiratelné, že trh s cigaretami je zvláště příznivý pro rozvoj protiprávního obchodu, a pokud by v samotném Společenství byla povolena výroba cigaret, které by nemohly být legálně uvedeny do oběhu nebo na trh, pravděpodobně by to zvýšilo nebezpečí výskytu podvodů.
88 Kromě toho nebezpečí, že by byla dotčena účinnost opatření vymezených směrnicí, nemusí být posuzováno pouze vzhledem k stavu před přijetím směrnice, ale měly by se vzít v úvahu předvídatelné účinky jejích ustanovení o povaze a rozsahu protiprávního obchodu s cigaretami.
89 V tomto ohledu je rozumné se domnívat, že snížení maximálního přípustného obsahu dehtu v cigaretě a zavedení maximálního obsahu nikotinu a oxidu uhelnatého znemožní zákazníkům, aby si legálně koupili výrobky, které nesplňují tento maximální obsah, ale na něž byli zvyklí před zavedením těchto nových požadavků, a to je může vybízet, aby si koupili tyto cigarety protiprávně.
90 Za těchto okolností může být zákaz výroby stanovený v čl. 3 odst. 1 směrnice považován za opatření určené k zabránění obejití zákazu, rovněž stanoveného v tomto ustanovení, a to zákazu uvedení do volného oběhu a na trh v členských státech cigaret, které nesplňují požadavky uvedeného ustanovení.
91 Z toho, co bylo uvedeno vyplývá, že směrnice mohla být přijata na základě článku 95 ES, i pokud se jedná o zákaz výroby ve Společenství cigaret určených na vývoz do třetích zemí, jež nesplňují požadavky stanovené v čl. 3 odst. 1 směrnice.
92 Pokud se jedná o to, zda použití článku 133 ES jako druhého právního základu směrnice je nezbytné či možné v projednávaném případě, je třeba uvést následující.
93 Úvodem je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury, v rámci systému pravomocí Společenství, musí být volba právního základu aktu založena na objektivních skutečnostech, které mohou být přezkoumány soudem. K těmto skutečnostem patří především cíl a obsah aktu (viz zejména rozsudek ze dne 4. dubna 2000, Komise v. Rada, C‑269/97, Recueil, s. I‑2257, bod 43, a rozsudek ze dne 30. ledna 2001, Španělsko v. Rada, C‑36/98, Recueil, s. I‑779, bod 58).
94 Pokud přezkum aktu Společenství ukáže, že sleduje dvojí účel nebo že má dvě složky a jeden z těchto účelů nebo jednu z těchto složek je možné označit za hlavní nebo převažující, zatímco druhý účel nebo složka je pouze vedlejší, musí být akt založen na jediném právním základu, a sice na tom, který je vyžadován hlavním nebo převažujícím účelem nebo složkou (viz zejména rozsudek ze dne 23. února 1999, Parlament v. Rada, C‑42/97, Recueil, s. I‑869, body 39 a 40, jakož i výše uvedený rozsudek ze dne 30. ledna 2001, Španělsko v. Rada, bod 59). Výjimečně, prokáže-li se, že akt sleduje současně několik cílů, které jsou neoddělitelně spjaté, aniž by jeden byl vůči druhému vedlejší a nepřímý, může být takový akt založen na různých odpovídajících právních základech (posudek 2/00 ze dne 6. prosince 2001, Recueil, s. I‑9713, bod 23).
95 Ve světle zásad uvedených v předchozích dvou bodech a s ohledem na závěr uvedený v bodě 91 tohoto rozsudku, je třeba konstatovat, že směrnice nemohla mít za právní základ současně článek 95 ES i článek 133 ES.
96 Aniž by bylo nezbytné zkoumat, zda v ustanoveních vztahujících se na tabákové výrobky vyvážené do třetích zemí sledovala směrnice rovněž účel související s prováděním společné obchodní politiky stanovené v článku 133 ES, je nutno konstatovat, že za všech okolností je tento účel vzhledem k cíli a obsahu směrnice jako celku pouze vedlejší k hlavnímu cíli sledovanému směrnicí, jímž je zlepšení podmínek fungování vnitřního trhu.
97 Z toho, co bylo uvedeno, vyplývá, že článek 95 ES je jediným náležitým právním základem směrnice a je chybou, že tato směrnice zmiňuje jako právní základ také článek 133 ES.
98 Nicméně tento nesprávný odkaz na článek 133 ES jako vedlejší právní základ směrnice nezpůsobuje sám o sobě její neplatnost. Toto pochybení v právních východiscích aktu Společenství je totiž pouhou čistě formální vadou, pokud neměla dopad na postup směřující k přijetí tohoto aktu (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 27. září 1988, Komise v. Rada, 165/87, Recueil, s. 5545, bod 19), otázka, která je v případě směrnice předmětem první otázky písm. b) přezkoumané v bodech 100 až 111 tohoto rozsudku.
99 Z předchozích úvah týkajících se první otázky pod písm. a) vyplývá, že směrnice není neplatná z důvodu neexistence náležitého právního základu.
K otázce 1 písm. b)
100 Podstatou otázky 1 písm. b) předkládajícího soudu je, zda odkaz na dvojí právní základ, články 95 ES a 133 ES, způsobil vadnost postupu pro přijetí směrnice z důvodu použití dvou navzájem neslučitelných legislativních postupů, a zda je proto směrnice neplatná.
Vyjádření předložená Soudnímu dvoru
101 Žalobci v původním řízení tvrdí, že legislativní postupy, kterými Společenství musí přijímat akt na základě článků 95 ES a 133 ES jsou odlišné a navzájem neslučitelné, takže odkaz na tento dvojí právní základ není povolen (viz zejména rozsudek ze dne 11. června 1991, Komise v. Rada, nazvaný Oxid titaničitý, C‑300/89, Recueil, s. I‑2867, body 17 až 21). Článek 95 ES ukládá Radě povinnost jednat společně s Parlamentem podle spolurozhodovacího postupu uvedeného v článku 251 ES, zatímco článek 133 ES stanoví postup, jehož se Parlament vůbec neúčastní a Rada přijímá rozhodnutí kvalifikovanou většinou. Použití spolurozhodovacího postupu při přijímání opatření týkajících se společné obchodní politiky, zatímco článek 133 ES nestanoví ani konzultaci Parlamentu, by bylo v rozporu s dělbou pravomocí mezi orgány, předpokládanou ve Smlouvě.
102 Vláda Spojeného království, francouzská, italská, nizozemská, finská a švédská vláda, jakož i Parlament, Rada a Komise tvrdí, že články 95 ES a 133 ES nepředstavují dva navzájem neslučitelné právní základy. V podstatě poukazují na to, že ačkoli tyto dva články Smlouvy stanoví použití různých legislativních postupů, nejsou tyto – na rozdíl od postupů dotčených ve věci, v níž byl vydán výše uvedený rozsudek Oxid titaničitý – navzájem neslučitelné, neboť mohou být oba provedeny, aniž by se změnil rozsah účasti Parlamentu v legislativním postupu.
Závěry Soudního dvora
103 Úvodem je třeba připomenout, jak bylo konstatováno v bodě 97 tohoto rozsudku, že článek 95 ES představuje jediný náležitý právní základ směrnice. Aby bylo možno odpovědět na první otázku písm. b), je třeba určit, zda legislativní postup, který byl použit při přijímání směrnice na základě článků 95 ES a 133 ES splňuje požadavky legislativního postupu používaného pro přijímání aktu Společenství pouze na základě článku 95 ES.
104 Článek 95 odst. 1 ES stanoví, že opatření přijatá na jeho základě jsou přijata spolurozhodovacím postupem stanoveným v článku 251 ES a po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem.
105 Je zřejmé, že tento postup byl použit pro přijetí směrnice v projednávaném případě.
106 Kromě toho přidáním článku 133 ES k článku 95 ES jako druhého právního základu směrnice, nebyla dotčena podstata spolurozhodovacího procesu použitého v tomto případě.
107 Článek 133 odst. 4 ES stanoví, že Rada při výkonu pravomocí svěřených tímto ustanovením, rozhoduje kvalifikovanou většinou.
108 Skutečnost, že byl použit postup stanovený pro přijímání aktů založených na tomto druhém právním základu, nezakládá povinnost Rady, aby se za všech okolností vyjádřila jednomyslně, přičemž je nutno připomenout, že v rámci spolurozhodovacího postupu podle článku 251 ES rozhoduje v zásadě kvalifikovanou většinou, s výjimkou schvalování změn společného postoje provedených Parlamentem, k nimž Komise zaujala záporné stanovisko, kdy musí rozhodovat jednomyslně.
109 Za těchto okolností na rozdíl od situace ve věci, v níž byl vydán výše uvedený rozsudek Oxid titaničitý, rozlišení mezi případy, v nichž Rada přijímá rozhodnutí kvalifikovanou většinou, a případy, kdy musí rozhodovat jednomyslně, představující základní prvek legislativního postupu, nebylo z důvodu současného odkazu na dva právní základy uvedené ve směrnici vůbec zpochybněno.
110 Pokud jde o tvrzení, podle kterého je použití spolurozhodovacího postupu pro přijetí opatření týkajícího se společné obchodní politiky v rozporu s dělbou pravomocí mezi orgány stanovenou ve Smlouvě, je toto tvrzení každopádně bezvýznamné v projednávaném případě, protože jak vyplývá z bodu 97 tohoto rozsudku, směrnice není aktem, který musí být přijat na základě článku 133 ES.
111 Z předchozích úvah, jež se týkaly první otázky písm. b) vyplývá, že odkaz na dvojí právní základ, články 95 ES a 133 ES, nezpůsobuje vadnost postupu pro přijetí směrnice, a proto ani její neplatnost.
K otázce 1 písm. c)
112 Podstatou otázky 1 písm. c) předkládajícího soudu je, zda je směrnice zcela nebo zčásti neplatná z důvodu porušení zásady proporcionality.
Vyjádření předložená Soudnímu dvoru
113 Žalobci v původním řízení uplatňují, že i kdyby se připustilo, že směrnice může skutečně mít za cíl vytvoření vnitřního trhu a zavedení společné obchodní politiky, usiluje o dosažení jejích cílů nepřiměřeně, což platí zejména pro články 5 a 7 a pro její použití na cigarety určené k vývozu do třetích zemí.
114 Tvrdí především, že pokud se jedná o článek 7 směrnice, zákaz popisných výrazů, které se vztahují k nižšímu obsahu škodlivých látek není v souladu s cílem stanoveným v čl. 3 odst. 1 směrnice, jímž je dále snižovat obsah dehtu z důvodu veřejného zdraví. Kromě jiného uvádí, že uvedený článek 7 představuje mnohem větší zásah do jejich práv, než je nezbytné k dosažení předpokládaného legitimního cíle tohoto ustanovení. V této souvislosti jsou španělské právní předpisy v dané oblasti, které jednoduše obsahují ustanovení upravující používání popisů, dobrým příkladem právních předpisů méně zasahujících do práv výrobců tabákových výrobků při současné ochraně veřejného zdraví.
115 Žalobci v původním řízení také uplatňují, že zákaz vyrábět za účelem vývozu do třetích zemí cigarety, které nejsou v souladu s požadavky čl. 3 odst. 1 směrnice není vhodný způsob, jak zabránit tomu, aby se neobcházela nová omezení uvedená v tomto ustanovení, když drtivá většina protiprávně dovezených cigaret do Společenství je vyráběna mimo Společenství.
116 Podle Japan Tobacco, pokud by se článek 7 směrnice použil na stávající ochranné známky, porušil by tento článek zásadu proporcionality. V tomto ohledu tvrdí, že toto ustanovení není nejméně omezujícím prostředkem k dosažení cílů směrnice. S ohledem na dvacátý sedmý bod odůvodnění směrnice, je toto ustanovení založeno na předpokladu, že spotřebitelé nevědí, že obsah dehtu a nikotinu, které vdechují, mohou být ovlivněny jejich chováním při kouření; stačilo by spíše uvést v tomto smyslu zmínku na obalu než zakázat používání popisných výrazů. Kromě toho do směrnice mohla být včleněna doložka týkající se nabytých práv, aby se článek 7 nevztahoval na již zapsané ochranné známky, jako je Mild Seven.
117 Německá, řecká a lucemburská vláda uplatňují, že zákaz výroby za účelem vývozu, stanovený v článku 3 směrnice, jakož i zákaz používat určité popisné výrazy, uvedený v článku 7 směrnice jsou v rozporu se zásadou proporcionality, protože jsou nepřiměřené a nadměrně zasahují do hospodářských zájmů výrobců tabákových výrobků. Především tvrdí, že pokud jde o zmíněný článek 3, neumožňuje zajistit účinnou ochranu proti nebezpečí protiprávních dovozů cigaret do Společenství vzhledem k nezanedbatelnému objemu opětovně dovezených cigaret do Společenství a k tomu, že toto nebezpečí by mohlo být sníženo spíše posílením kontrol dovozů. Pokud jde o článek 7, směrnice uvedené vlády zejména tvrdí, že na rozdíl od absolutního zákazu používání popisných výrazů stanoveného v tomto ustanovení taková právní úprava používání popisných výrazů jako španělská úprava, založená na rozdělení výrobků podle jejich obsahu dehtu a nikotinu, by umožnila poskytnutí objektivních informací spotřebitelům, aniž by byly nadměrně zasaženy hospodářské zájmy výrobců tabákových výrobků.
118 Belgická, francouzská a švédská vláda, jakož i Rada a Komise uvádějí, že směrnice je v souladu se zásadou proporcionality, protože její ustanovení nepřekračují meze toho, co je nezbytně nutné k zajištění náležitého fungování vnitřního trhu tabákových výrobků a současně k zajištění vysoké úrovně veřejného zdraví.
119 Co se týče zvláště článku 7 směrnice, francouzská vláda zdůrazňuje, že toto ustanovení nezakazuje jakoukoliv zmínku nebo obchodní úpravu cigaret, které umožňují získat nebo si udržet kuřáky, ale zakazuje pouze popisy a obchodní úpravy označující určité tabákové výrobky za méně škodlivé než jiné.
120 Podle švédské vlády, protože je spotřeba tabákových výrobků spojená s vážným nebezpečím pro zdraví, je zvláště důležité, aby spotřebitelé nebyli uváděni v omyl, pokud jde o nebezpečí spojené s touto spotřebou, a je obtížné najít alternativní řešení k zákazu uvedenému ve zmíněném článku 7, které by vedlo ke stejnému výsledku a jež by mělo menší dopad na majitele ochranných známek.
121 Komise uplatňuje, že uvedený článek 7 není neslučitelný s cílem uvedeným v čl. 3 odst. 1 směrnice, jímž je snížení obsahu dehtu v cigaretách. Jelikož popisné výrazy nebyly upraveny na úrovni Společenství, mohly by je výrobci tabákových výrobků používat pro uvedení jiných charakteristických znaků cigaret, jako chuti, bez vztahu k obsahu dehtu, což by mohlo spotřebitele uvést v omyl. Komise dodává, že i kdyby cigarety „light“ měly skutečně nižší obsah dehtu, byl by velký počet kuřáků uveden v omyl, protože by měli nesprávný dojem, že se jedná o bezpečné výrobky, což není pravda, zejména proto, že cigaretový kouř obsahuje i jiné škodlivé látky, jež směrnice neupravuje.
Závěry Soudního dvora
122 Úvodem je třeba připomenout, že zásada proporcionality, jež je jednou z obecných právních zásad Společenství, vyžaduje, aby prostředky zavedené ustanovením práva Společenství umožnily dosáhnout sledovaný cíl a nepřekročily meze toho, co je nezbytné k jeho dosažení (viz zejména rozsudky ze dne 18. listopadu 1987, Maizena, 137/85, Recueil, s. 4587, bod 15; ze dne 7. prosince 1993, ADM Ölmühlen, C‑339/92, Recueil, s. I‑6473, bod 15, a ze dne 11. července 2002, Käserei Champignon Hofmeister, C‑210/00, Recueil, s. I‑6453, bod 59).
123 Pokud jde o soudní přezkum podmínek uvedených v předchozím bodě, je nutno zdůraznit, že zákonodárci Společenství je třeba přiznat širokou diskreční pravomoc v oblasti, jakou je oblast dotčená v projednávané věci, jež s sebou z jeho strany nese volby politické, ekonomické a sociální povahy a v jejímž rámci má zákonodárce provést komplexní posouzení. V důsledku může být legalita takového opatření dotčena pouze zjevně nepřiměřenou povahou opatření přijatého v této oblasti, ve vztahu k cíli, který příslušné orgány hodlají sledovat (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 12. listopadu 1996, Spojené království v. Rada, C‑84/94, Recueil, s. I‑5755, bod 58; ze dne 13. května 1997, Německo v. Parlament a Rada, C‑233/94, Recueil, s. I‑2405, body 55 a 56, jakož i ze dne 5. května 1998, National Farmers' Union a další, C‑157/96, Recueil, s. I‑2211, bod 61).
124 Co se týče směrnice, z jejího prvního, druhého a třetího bodu odůvodnění vyplývá, že jejím cílem je, sbližováním předpisů platných v dané oblasti, odstranit překážky vyplývající z rozdílů, které i přes již přijatá harmonizační opatření nadále přetrvávají mezi právními a správními předpisy členských států v oblasti výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových výrobků a které představují překážky fungování vnitřního trhu. Z jejího čtvrtého bodu odůvodnění mimo jiné plyne, že při uskutečňování tohoto cíle, vychází směrnice ze zvýšené ochrany zdraví v souladu s čl. 95 odst. 3 Smlouvy.
125 V průběhu řízení byla předložena různá tvrzení popírající soulad směrnice se zásadou proporcionality, pokud jde zvláště o články 3, 5 a 7.
126 Zaprvé je třeba konstatovat, že zákaz stanovený v čl. 3 směrnice vztahující se na uvedení do oběhu a na trh ve Společenství cigaret nesplňujících maximální obsah dehtu, nikotinu a oxidu uhelnatého, doplněný povinností členských států povolit dovoz, prodej a spotřebu cigaret, které splňují tento obsah v souladu s čl. 13 odst. 1 této směrnice, je opatřením umožňujícím dosažení cíle sledovaného směrnicí, které s ohledem na povinnost zákonodárce Společenství zajistit vysokou ochranu zdraví, nepřekračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle.
127 Zadruhé, pokud jde o zákaz rovněž stanovený v článku 3 směrnice vztahující se na výrobu cigaret nesplňujících maximální obsah stanovený tímto ustanovením, má směrnice za cíl, jak už bylo zdůrazněno v bodě 85 tohoto rozsudku, zabránit dotčení ustanovení týkajících se vnitřního trhu tabákových výrobků, které by mohlo vyplývat z protiprávního dovozu zpět do Společenství nebo z odklonu obchodu v rámci Společenství, pokud jde o výrobky nesplňující požadavky odstavce 1 uvedeného ustanovení.
128 Přiměřenost tohoto zákazu výroby byla zpochybněna z toho důvodu, že tento zákaz nepředstavuje opatření umožňující dosáhnout svůj cíl a překračuje meze toho, co je nezbytné k jeho dosažení, protože by zejména alternativní opatření, jímž je posílení kontrol dovozu ze třetích zemí, bylo postačujícím.
129 V tomto ohledu je třeba uvést, že ačkoliv uvedený zákaz sám o sobě neumožňuje zabránit protiprávnímu obchodu s cigaretami ve Společenství, s ohledem zejména na skutečnost, že cigarety, jež nevyhovují požadavkům čl. 3 odst. 1 směrnice, mohou být také protiprávně uvedeny na trh Společenství poté, co byly vyrobeny ve třetích zemích, zákonodárce Společenství nepřekročil meze své diskreční pravomoci, když měl za to, že tento zákaz je nicméně opatřením, které může účinně přispět k omezení nebezpečí nárůstu protiprávního obchodu s cigaretami a zabránění z toho vyplývajícího dopadu na vnitřní trh.
130 Kromě toho není prokázáno, že posílení kontrol by v tomto případě stačilo k dosažení sledovaného cíle kritizovaného ustanovení. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že uvedený zákaz výroby umožňuje zvláště odstranit příčiny odklonů obchodu s cigaretami vyrobenými ve Společenství a určenými k vývozu do třetích zemí, odklonů, které představují formu podvodů, jež z důvodu její povahy nelze stejně účinně potlačit alternativním opatřením, jakým jsou kontroly na hranicích Společenství.
131 Co se týče článku 5 směrnice, povinnost uvést na obalech cigaret údaje o obsahu dehtu, nikotinu a oxidu uhelnatého v cigaretách a vytištění na jednotlivých baleních tabákových výrobků varování o nebezpečí pro zdraví, které představují tyto výrobky, je přiměřeným opatřením k dosažení vysoké úrovně ochrany zdraví při odstraňování překážek vyplývajících z vnitrostátních právních úprav v oblasti označování zboží. Takové povinnosti jsou totiž uznávaným prostředkem podněcování zákazníků ke snížení spotřeby tabákových výrobků nebo k tomu, aby se zaměřili na ty z těchto výrobků, s nimiž je spojeno menší zdravotní riziko.
132 Protože zákonodárce Společenství uložil v článku 5 směrnice povinnost zvýšení procentuálního vyjádření plochy, na níž musí být tyto údaje uvedeny, a varování na určitých stranách jednotlivých balení tabákových výrobků v poměru, který nechává dostatečný prostor k tomu, aby výrobci těchto výrobků mohli na ně umístnit jiné údaje, zvláště o jejich ochranných známkách, nepřekročil meze své diskreční pravomoci, jež mu náleží v dané oblasti.
133 Pokud jde o ustanovení článku 7 směrnice je třeba zmínit následující úvahy.
134 Cíl zmíněného ustanovení je výslovně vysvětlen v dvacátém sedmém bodě odůvodnění směrnice, z něhož vyplývá, že zákaz používání některých výrazů, jako například „low-tar“ (nízký obsah dehtu), „light“ (lehké), „ultra-light“ (ultralehké), „mild“ (jemné), jmen, obrázků a obrazových nebo jiných znaků na obalech, je odůvodněn obavou, že tyto výrazy mohou být pro spotřebitele zavádějící a spotřebitel si může myslet, že takové výrobky jsou méně škodlivé, a může zapříčinit změny ve spotřebě. Uvedený bod odůvodnění v této souvislosti upřesňuje, že množství vdechovaných látek je určováno nejenom obsahem určitých látek ve výrobku před spotřebou, ale také chováním při kouření a stupněm návyku ke kouření, takže používání takových výrazů, které nebere v úvahu tento aspekt, může narušovat plnění požadavků na označování stanovených ve směrnici.
135 Článek 7 směrnice má v souvislosti s dvacátým sedmým bodem odůvodnění zaručit, aby byl spotřebitel objektivně informován o škodlivých účincích tabákových výrobků.
136 Tento požadavek uvedení informací umožňuje dosáhnout vysokou úroveň ochrany zdraví při harmonizaci právních předpisů týkajících se označování tabákových výrobků.
137 Zákonodárce Společenství se mohl domnívat, aniž by překročil meze své diskreční pravomoci, že uvedení obsahu dehtu, nikotinu a oxidu uhelnatého v souladu s čl. 5 odst. 1 směrnice, zajistí objektivně informování spotřebitele o škodlivých účincích tabákových výrobků spojených s těmito látkami, zatímco používání popisných výrazů, jako jsou ty, jež jsou uvedeny v článku 7 směrnice, nezaručuje, že spotřebitel bude objektivně informován.
138 Jak zdůraznil také generální advokát v bodech 241 až 248 svého stanoviska, mohou tyto popisné výrazy uvést spotřebitele v omyl. Zaprvé mohou označovat, jako výraz „mild“ (jemné) určitý pocit chutě bez spojitosti s obsahem škodlivých látek ve výrobku. Zadruhé výrazy jako „low-tar“ (nízký obsah dehtu), „light“ (lehké), „ultra-light“ (ultralehké) neodkazují za neexistence právní úpravy používání těchto výrazů na přesné množstevní mezní hodnoty. Zatřetí, i když má daný výrobek menší obsah dehtu, nikotinu a oxidu uhelnatého ve vztahu k ostatním výrobkům, nemění to nic na tom, že množství těchto látek skutečně vdechnutých spotřebitelem závisí také na chování při kouření a na tom, že tento výrobek může obsahovat jiné škodlivé látky. Začtvrté používání popisných výrazů naznačujících, že spotřeba určitého tabákového výrobku je zdraví prospěšnější než spotřeba jiných tabákových výrobků, může podporovat kouření.
139 Kromě toho mohl mít zákonodárce Společenství za to, aniž by překročil meze diskreční pravomoci, jež mu v této oblasti náleží, že proto, aby bylo zajištěno poskytnutí objektivních informací o škodlivých účincích tabákových výrobků spotřebitelům, je zákaz uvedený v článku 7 směrnice nezbytný a že zejména neexistuje alternativní opatření umožňující dosažení tohoto cíle stejně účinně a při menším omezení práv výrobců tabákových výrobků.
140 Není totiž zjevné, že jednoduchá právní úprava používání popisných výrazů uvedených v článku 7, jak byla navrhovaná žalobci v původním řízení a rovněž německou, řeckou a lucemburskou vládou, nebo zmínka na obalech tabákových výrobků, jak navrhovala společnost Japan Tobacco, o tom, že množství vdechovaných škodlivých látek závisí také na chování při kouření, by zajistily poskytnutí objektivních informací spotřebitelům vzhledem k tomu, že tyto popisné údaje každopádně mohou svou povahou podporovat kouření.
141 Z uvedených úvah týkajících se otázky 1 písm. c) vyplývá, že směrnice není neplatná z důvodu porušení zásady proporcionality.
K otázce 1 písm. d)
142 Podstatou otázky 1 písm. d) předkládajícího soudu je, zda je směrnice zcela nebo zčásti neplatná z důvodu porušení článku 295 ES, základního práva na vlastnictví nebo článku 20 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (dále jen „TRIPS“), uvedené v příloze 1 C Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (dále jen „Úmluva o WTO“), schválené Společenstvím, s ohledem na oblasti, které jsou v jeho pravomoci, rozhodnutím Rady 94/800/ES ze dne 22. prosince 1994 (Úř. věst. L 336, s. 1; Zvl. vyd. 11/21, s. 80).
Vyjádření předložená Soudnímu dvoru
143 Žalobci v původním řízení tvrdí, že články 5 a 7 směrnice jsou v rozporu s článkem 295 ES, jakož i se základním právem na vlastnictví nebo s článkem 20 TRIPS, který stanoví, že používání ochranné známky nesmí být neodůvodněně narušováno zvláštními požadavky, jako je používání, které může způsobit ztrátu její schopnosti odlišit zboží nebo služby jednoho podniku od zboží nebo služeb jiného podniku. V této souvislosti tvrdí, že velký rozsah nových varování vztahujících se ke zdraví stanovených v článku 5 směrnice podstatně narušuje jejich práva k duševnímu vlastnictví. Tato varování totiž budou převažovat na celkovém vzhledu obalů tabákových výrobků, a proto omezí nebo dokonce zabrání tomu, aby výrobci těchto výrobků použili svou ochrannou známku. Také uplatňují, že úplný zákaz používání popisných výrazů uvedených v článku 7 směrnice jim způsobí ztrátu určitého množství ochranných známek, protože jim nebude povoleno je dále používat.
144 Podle společnosti Japan Tobacco jí článek 7 směrnice zakazuje vykonávat její práva k duševnímu vlastnictví, protože jí brání používat ochrannou známku Mild Seven ve Společenství, a tak ji zbavuje hospodářského prospěchu z výlučné licence na tuto ochrannou známku. Tento důsledek způsobuje zejména porušení vlastnického práva, které je uznáno za základní právo v právním řádu Společenství a jež je chráněno čl. 1 prvním pododstavcem Protokolu 1 k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a které je zaručeno rovněž článkem 17 Listiny základních práv Evropské unie.
145 Řecká a lucemburská vláda uvádějí, že článek 7 směrnice porušuje práva k duševnímu vlastnictví výrobců tabákových výrobků a působí újmu na hospodářských výsledcích těchto výrobců, protože tím, že zakazuje úplné používání určitých popisných výrazů, je jejím důsledkem jednoznačný a jednoduchý zákaz určitých ochranných známek náležitě zapsaných těmito výrobci.
146 Vláda Spojeného království, belgická, francouzská, nizozemská a švédská vláda, jakož i Parlament, Rada a Komise nejdříve uplatňují, že ustanovení směrnice nemají žádný dopad na režim vlastnictví v členských státech ve smyslu článku 295 ES. Dále tvrdí, že základní právo na vlastnictví není absolutním právem, ale může být omezeno z důvodu veřejného zájmu, jakým je, jako ve věci v původním řízení, ochrana veřejného zdraví. Konečně, podle uvedených vlád nemá TRIPS přímý účinek a za žádných okolností nejsou ustanovení směrnice v rozporu s článkem 20 TRIPS, protože směrnice nezakazuje každému výrobci cigaret nadále používat jeho ochrannou známku a odlišovat ji od jiných prostřednictvím výrazů, symbolů, barev a grafického zobrazení, jež jsou jí vlastní a výrobce je může uvést na ploše, kterou má k dispozici na obalech tabákových výrobků.
Závěry Soudního dvora
147 Nejdříve co se týče platnosti směrnice, pokud jde o článek 295 ES, je třeba připomenout, že podle tohoto ustanovení Smlouva „se nijak nedotýká úpravy vlastnictví, uplatňované v členských státech“. Uvedené ustanovení pouze uznává pravomoc členských států upravit režim vlastnického práva a nemůže vyloučit jakýkoliv zásah Společenství s dopadem na výkon vlastnického práva (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 13. července 1966, Consten a Grundig v. Komise, 56/64 a 58/64, Recueil, s. 429, 499 a 500).
148 Je nutno konstatovat, že v projednávaném případě se směrnice nijak nedotýká režimu vlastnictví v členských státech ve smyslu článku 295 ES a že tento režim není důležitý, pokud jde o možný dopad směrnice na výkon práv výrobců tabákových výrobků k ochranné známce k těmto výrobkům.
149 Co se týče platnosti směrnice s ohledem na vlastnické právo, je třeba připomenout, že podle judikatury Soudního dvora, je součástí obecných právních zásad Společenství, ale není absolutním právem, neboť musí být nahlíženo v závislosti na jeho společenské funkci. Výkon vlastnického práva tedy může být omezen za podmínky, že toto omezení skutečně odpovídá cílům obecného zájmu sledovaným Společenstvím a s ohledem na tento cíl nepředstavuje nepřiměřený a nepřípustný zásah narušující samotnou podstatu takto zaručených práv (viz zejména rozsudky ze dne 11. června 1989, Schräder, 265/87, Recueil, s. 2237, bod 15; ze dne 5. října 1994, Německo v. Rada, C‑280/93, Recueil, s. I‑4973, bod 78, a ze dne 29. dubna 1999, Standley a další, C‑293/97, Recueil, s. I‑2603, bod 54).
150 Z bodů 131 a 132 tohoto rozsudku vyplývá, že jediným důsledkem článku 5 směrnice je omezení práva výrobců tabákových výrobků využít plochu na určitých stranách obalů cigaret nebo jednotlivých baleních tabákových výrobků k uvedení jejich ochranných známek, aniž by však byla dotčena podstata jejich práva k ochranné známce, a aby byla zaručena vysoká úroveň zdraví při odstraňování překážek vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů v oblasti označování. Článek 5 představuje ve světle tohoto rozboru přiměřené omezení výkonu vlastnického práva, slučitelné s ochranou zaručenou mu právem Společenství.
151 Pokud jde o článek 7 směrnice, je třeba připomenout, že z bodů 134 až 141 tohoto rozsudku vyplývá, že mají za cíl zaručit v souladu se zásadou proporcionality vysokou úroveň ochrany zdraví při harmonizaci právních předpisů týkajících se označování tabákových výrobků.
152 I když je pravda, že uvedený článek zakazuje, pouze ve vztahu k obalům tabákových výrobků, používat ochrannou známku obsahující některý z popisných výrazů uvedených v tomto ustanovení, nemění to nic na skutečnosti, že výrobce tabákových výrobků může nadále i přes odstranění tohoto popisného výrazu na obalech individualizovat své výrobky na základě jiných rozlišovacích znaků. Kromě toho směrnice stanoví dostatečnou lhůtu mezi jejím přijetím a nabytím účinnosti zákazu stanoveného v článku 7.
153 Vzhledem k tomu, co bylo uvedeno, je třeba se domnívat, že omezení práva k ochranné známce, jež může vyplývat z článku 7, směrnice skutečně odpovídá cíli obecného zájmu sledovaného Společenstvím a nepředstavuje ve vztahu k sledovanému cíli nepřiměřený a nepřípustný zásah do podstaty tohoto práva.
154 Konečně, co se týče platnosti směrnice ve vztahu k článku 20 TRIPS, je třeba připomenout, že z ustálené judikatury vyplývá, že legalita aktu Společenství nemůže být posuzována s ohledem na instrumenty mezinárodního práva, jako jsou Dohoda WTO a TRIPS, jež je součástí prvně uvedené, které vzhledem ke své povaze a struktuře v zásadě nepatří mezi normy, ve vztahu k nimž Soudní dvůr přezkoumává legalitu aktů orgánů Společenství (rozsudky ze dne 23. listopadu 1999, Portugalsko v. Rada, C‑149/96, Recueil, s. I‑8395, bod 47; Nizozemsko v. Parlament a Rada, uvedený výše, bod 52; ze dne 22. listopadu 2001, Nizozemsko v. Rada, C‑301/97, Recueil, s. I‑8853, bod 53, a ze dne 12. března 2002, Omega Air a další, C‑27/00 a C‑122/00, Recueil, s. I‑2569, bod 93).
155 Z této judikatury také vyplývá, že pouze v případě, že Společenství zamýšlelo splnit zvláštní povinnost, k jejímuž splnění se zavázalo v rámci WTO nebo v případě, že akt Společenství výslovně odkazuje na konkrétní ustanovení dohod WTO, má Soudní dvůr pravomoc přezkoumávat legalitu daného aktu Společenství ve vztahu k pravidlům WTO (výše uvedený rozsudek Portugalsko v. Rada, bod 49, a výše uvedené rozsudky Nizozemsko v. Rada, bod 54, a Omega Air a další, bod 94).
156 Je nutno konstatovat, že tyto podmínky nejsou splněny v případě směrnice, a proto není třeba přezkoumávat platnost směrnice ve vztahu k článku 20 TRIPS.
157 Z předchozích úvah týkajících se otázky 1 písm. d) vyplývá, že směrnice není neplatná z důvodu porušení článku 295 ES či základního práva na vlastnictví.
K otázce 1 písm. e)
158 Podstatou otázky 1 písm. e) předkládajícího soudu je, zda je směrnice zcela nebo zčásti neplatná z důvodu porušení povinnosti uvést odůvodnění stanovené v článku 253 ES.
Vyjádření předložená Soudnímu dvoru
159 Žalobci v původním řízení uplatňují zejména, že i kdyby bylo připuštěno, že zákonodárce Společenství má pravomoc opět přijímat právní předpisy, pokud jde o obsah dehtu a označování na základě článku 95 ES, i přesto, že tyto otázky již byly dříve předmětem harmonizace na úrovni Společenství, musí právní předpisy vycházet alespoň z „nového vývoje založeného na vědeckých poznatcích“ ve smyslu čl. 95 odst. 3 ES. Proto skutečnost, že směrnice neodkazuje na vědecké poznatky týkající se nových ustanovení vztahujících se na obsah dehtu a označování uvedených v článcích 3 a 5 směrnice, je v rozporu s článkem 253 ES.
160 Podle společnosti Japan Tobacco nesplňuje směrnice požadavky článku 253 ES, protože nevysvětluje skutkové a právní důvody, jež vedly zákonodárce Společenství k závěru, že zákaz používání určitých popisných výrazů stanovených v článku 7 směrnice je nezbytný.
161 Německá vláda tvrdí, že čl. 3 odst. 1 a 2 směrnice je neplatný, protože stanoví zákaz výroby cigaret nesplňující požadavky týkající se maximálního obsahu škodlivých látek, které jsou určeny na vývoz do třetích zemí, aniž by v bodech odůvodnění uvedené směrnice byly uvedeny důvody, pro které bude ochrana zdraví ve Společenství významně dotčena protiprávním dovozem tabákových výrobků zpět do Společenství.
162 Řecká vláda uvádí zvláště, že jednoduchý odkaz v jedenáctém bodě odůvodnění směrnice na nezbytnost přijmout pravidla za účelem zajištění, aby nebyla dotčena ustanovení týkající se vnitřního trhu, nesplňuje požadavky na odůvodnění stanovené článkem 253 ES, jelikož zmíněný bod odůvodnění neobsahuje obecný popis vysoce pravděpodobného stávajícího nebo budoucího nebezpečí, na nějž odkazuje.
163 Lucemburská vláda se domnívá, že směrnice je neplatná pro neuvedení odůvodnění, neboť její body odůvodnění se omezují zejména na opakování téhož odkazu na „řádné fungování vnitřního trhu“, aniž by upřesnily důvod, proč by došlo k jeho ohrožení, kdyby nebyla přijata směrnice.
164 Podle vlády Spojeného království, belgické, francouzské, italské a nizozemské vlády, jakož i Parlamentu a Rady, obsahuje směrnice postačující odůvodnění ve vztahu k požadavkům článku 253 ES. V této souvislosti zejména tvrdí, že zákonodárce Společenství není povinen odůvodnit jednotlivě každou technickou volbu, kterou provedl.
Závěry Soudního dvora
165 Je třeba připomenout, že i když z odůvodnění vyžadovaného článkem 253 ES musejí jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu Společenství, jenž předmětný akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření a Soudní dvůr mohl vykonávat svůj přezkum, nevyžaduje se nicméně, aby odůvodnění vylíčilo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti (viz zejména rozsudek ze dne 29. února 1996, Komise v. Rada, C‑122/94, Recueil, s. I‑881, bod 29).
166 Kromě toho splnění povinnosti uvést odůvodnění musí být posuzováno s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast. Pokud tedy z napadeného aktu vyplývá podstata cíle sledovaného orgánem, bylo by zbytečné požadovat zvláštní odůvodnění pro každou technickou volbu, kterou tento orgán provedl (viz zejména rozsudek ze dne 5. července 2001, Itálie v. Rada a Komise, C‑100/99, Recueil, s. I‑5217, bod 64).
167 Pokud jde o směrnici, je třeba konstatovat, že z jejích bodů odůvodnění jasně vyplývá, že opatření zavedená směrnicí mají za cíl, v rámci sbližování předpisů v dané oblasti, odstranit překážky vyplývající z rozdílů, které přes již přijatá harmonizační opatření nadále přetrvávají mezi právními a správními předpisy členských států v oblasti výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových výrobků a které jsou překážkou řádného fungování vnitřního trhu.
168 To je především případ prvních tří bodů odůvodnění směrnice, z nichž jasně vyplývá, že předmětem směrnice je změna směrnic 89/622 a 90/239 přijetím a doplněním jejich ustanovení za účelem zlepšení fungování vnitřního trhu tabákových výrobků.
169 Stejně je tomu v případě pátého, sedmého, devátého, jedenáctého, čtrnáctého, devatenáctého a dvacátého sedmého bodu odůvodnění směrnice, jež upřesňují hlavní oblasti, v nichž posílení stávajících harmonizačních opatření nebo zavedení nových harmonizačních opatření, považuje zákonodárce Společenství za nezbytné, pokud jde o maximální obsah dehtu, oxidu uhelnatého a nikotinu povolený v cigaretách, dopad směrnice na tabákové výrobky vyvážené ze Společenství, normy pro výpočet obsahu dehtu, nikotinu a oxidu uhelnatého v cigaretách, obchodní úpravu varování týkajících se zdraví a uvedení zmíněného obsahu na jednotlivých baleních tabákových výrobků, jakož i zákaz používat určité popisné výrazy na obalech tabákových výrobků.
170 Argument, že směrnice měla odkazovat na vědecké poznatky k odůvodnění nových ustanovení, která včlenila ve vztahu k opatřením Společenství přijatým předtím, nemůže být přijato. Z bodu 80 tohoto rozsudku vyplývá, že článek 95 ES nevyžaduje odkaz na vývoj vědeckých poznatků k tomu, aby zákonodárce Společenství mohl přijmout opatření založená na tomto ustanovení.
171 Co se týče argumentu, podle něhož směrnice není náležitě odůvodněna v tom směru, že stanoví zákaz výroby cigaret určených na vývoz do třetích zemí, nemůže být rovněž přijat, protože jedenáctý bod odůvodnění směrnice uvádí, že pokud se jedná o tyto výrobky, musí být přijaty předpisy, které zajistí, aby nebyla dotčena ustanovení týkající se vnitřního trhu, což představuje postačující odůvodnění.
172 Z předchozích úvah týkajících se otázky 1 písm. e) vyplývá, že směrnice není neplatná z důvodu porušení povinnosti uvést odůvodnění stanovené v článku 253 ES.
K otázce 1 písm. f)
173 Podstatou otázky 1 písm. f) předkládajícího soudu je, zda je směrnice zcela nebo zčásti neplatná pro porušení zásady subsidiarity.
Vyjádření předložená Soudnímu dvoru
174 Žalobci v původním řízení uplatňují, že zásada subsidiarity se vztahuje na opatření týkající se vnitřního trhu, jako je směrnice a že při přijímání této směrnice zákonodárce Společenství zcela opomenul vzít v úvahu tuto zásadu nebo v každém případě ji opomenul vzít v úvahu náležitě. Pokud by se tak stalo, musel by dospět k závěru, že přijetí směrnice není nezbytné vzhledem k tomu, že předpisy již byly harmonizovány směrnicemi 89/622 a 90/239 za účelem odstranění překážek obchodu s tabákovými výrobky. Kromě toho nebyl uveden žádný důkaz prokazující, že členské státy by nemohly přijmout opatření ochrany veřejného zdraví, jež považují za nezbytná.
175 Belgická vláda a Parlament tvrdí, že zásada subsidiarity se nevztahuje na směrnici, neboť tato zásada se vztahuje pouze na oblasti, jež nespadají do výlučné působnosti Společenství, zatímco uvedená směrnice, přijatá k uskutečnění vnitřního trhu spadá do takové výlučné působnosti. V každém případě, i kdyby se připustilo, že tato zásada se vztahuje na směrnici, byla by v projednávaném případě dodržena, protože vyvinutá činnost by nemohla být uspokojivě provedena na úrovni členských států.
176 Vláda Spojeného království, francouzská, nizozemská, švédská vláda, jakož i Rada a Komise se domnívají, že zásada subsidiarity se vztahuje na projednávaný případ a byla dodržena. Vláda Spojeného království a francouzská vláda, jakož i Komise, uplatňují zejména, že úvahy uvedené v bodech 30 až 34 výše uvedeného rozsudku Nizozemsko v. Parlament a Rada se vztahují i na tento případ a vedou k závěru, že směrnice je platná s ohledem zásadu subsidiarity. Podle nizozemské vlády a Komise, pokud jsou splněny podmínky použití článku 95 ES, jsou rovněž splněny podmínky pro činnost Společenství podle čl. 5 druhého pododstavce ES, neboť je zřejmé, že žádný členský stát nemůže sám přijmout opatření nezbytná k odstranění všech rozdílů mezi právními předpisy členských států, které mají dopad na obchod.
Závěry Soudního dvora
177 Zásada subsidiarity je zakotvena v čl. 5 druhém pododstavci ES, podle něhož Společenství jedná v oblastech, které nespadají do jeho výlučné působnosti jen tehdy a do té míry, pokud sledovaných cílů nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, a proto – z důvodu jejich rozsahu či účinků – jich může být lépe dosaženo na úrovni Společenství.
178 Protokol o používání zásad subsidiarity a proporcionality připojený ke Smlouvě o založení Evropského společenství, upřesňuje v odstavci 3, že zásada subsidiarity nezpochybňuje pravomoci svěřené Smlouvou Evropskému společenství, jak jsou vykládány Soudním dvorem.
179 Úvodem je třeba uvést, že zásada subsidiarity se použije, když zákonodárce Společenství odkazuje na článek 95 ES, protože toto ustanovení nesvěřuje Společenství výlučnou působnost upravovat hospodářské činnosti v rámci vnitřního trhu, ale pouze působnost za účelem zlepšení podmínek vytvoření a fungování vnitřního trhu prostřednictvím odstranění překážek volného pohybu zboží a služeb nebo odstranění narušování hospodářské soutěže (viz v tomto smyslu rozsudek o reklamě na tabákové výrobky, body 83 a 95).
180 Co se týče odpovědi na otázku, zda byla směrnice přijata v souladu se zásadou subsidiarity, je třeba přezkoumat zaprvé, může-li být cíl navrhované činnosti lépe dosažen na úrovni Společenství.
181 V této souvislosti je třeba připomenout, že Soudní dvůr zjistil v bodě 124 tohoto rozsudku, že směrnice má za cíl odstranit překážky vyplývající z rozdílů, které nadále existují mezi předpisy členských států v oblasti výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových výrobků při současném zajištění vysoké úrovně ochrany zdraví v souladu s čl. 95 odst. 3 ES.
182 Tento cíl nemůže být uspokojivě dosažen činností vyvíjenou na úrovni jednotlivých členských států a předpokládá činnost na úrovni Společenství, jak ukazuje rozdílný vývoj vnitrostátních právních předpisů v tomto případě (viz bod 61 tohoto rozsudku).
183 Z toho plyne, že v případě směrnice by cíl navrhované činnosti mohl být lépe dosažen na úrovni Společenství.
184 Je třeba zadruhé konstatovat, že intenzita činnosti Společenství v projednávaném případě rovněž splnila požadavky zásady subsidiarity, protože, jak vyplývá z bodů 122 až 141 tohoto rozsudku, Společenství nepřekročilo míru nezbytnou k dosažení cíle, k jejímuž splnění tato činnost směřovala.
185 Z předchozích úvah týkajících se otázky 1 písm. e) vyplývá, že směrnice není neplatná z důvodu porušení zásady subsidiarity.
K otázce 1 písm. g)
186 Podstatou otázky 1 písm. g) předkládajícího soudu je, zda je směrnice zcela nebo zčásti neplatná z důvodu zneužití pravomoci.
Vyjádření předložená Soudnímu dvoru
187 Žalobci v původním řízení a řecká vláda tvrdí, že směrnice zakládá zneužití pravomoci v tom smyslu, že jejím jediným cílem je ochrana veřejného zdraví, a nikoli rozvoj vnitřního trhu ani rozvoj společné obchodní politiky. Tvrdí zejména, že zákaz vyrábět cigarety určené na vývoz byl zaveden za jediným účelem, jímž je ochrana zdraví osob žijících ve třetích zemích.
188 Podle vlády Spojeného království, belgické, francouzské, nizozemské a švédské vlády, jakož i Parlamentu a Rady argument zneužití pravomoci spočívá na nesprávném východisku, že směrnice je zastřeným opatřením ochrany veřejného zdraví.
Závěry Soudního dvora
189 Jak Soudní dvůr opětovně rozhodl, je akt stižen zneužitím pravomoci, pouze tehdy, pokud se na základě objektivních, relevantních a shodujících se nepřímých důkazů ukáže, že byl přijat za výlučným nebo přinejmenším rozhodujícím účelem dosáhnout jiných cílů, než jsou uváděné cíle, nebo vyhnout se postupu zvláště upravenému Smlouvou pro vyrovnání se s okolnostmi daného případu (viz rozsudky ze dne 13. listopadu 1990, Fedesa a další, C‑331/88, Recueil, s. I‑4023, bod 24; ze dne 13. července 1995, Parlament v. Komise, C‑156/93, Recueil, s. I‑2019, bod 31; ze dne 14. května 1998, Windpark Groothusen v. Komise, C‑48/96 P, Recueil, s. I‑2873, bod 52, a ze dne 22. listopadu 2001, Nizozemsko v. Rada, C‑110/97, Recueil, s. I‑8763, bod 137).
190 Pokud jde zejména o výslovné vyloučení jakékoliv harmonizace právních a správních předpisů členských států, jejichž cílem je ochrana a zlepšení lidského zdraví, uvedené v čl. 129 odst. 4 první odrážce Smlouvy o ES (nyní po změně čl. 152 odst. 4 první pododstavec ES), Soudní dvůr rozhodl, že není možné použít jiné články Smlouvy jako právní základ za účelem obejití tohoto vyloučení (rozsudek o reklamě na tabákové výrobky, bod 79). Soudní dvůr nicméně upřesnil, že jakmile jsou podmínky pro odkaz na článek 100a Smlouvy o ES, čl. 57 odst. 2 Smlouvy o ES (nyní po změně čl. 47 odst. 2 ES) a článek 66 Smlouvy o ES (nyní po změně článek 55 ES) jako na právní základ splněny, nemůže být zákonodárci Společenství bráněno, aby se opřel o tento právní základ z důvodu, že ochrana veřejného zdraví je rozhodujícím faktorem při volbě, kterou činí (rozsudek o reklamě na tabákové výrobky, bod 88).
191 Jednak, jak již bylo konstatováno v bodě 91, tohoto rozsudku byly podmínky pro odkaz na článek 95 ES v případě směrnice splněny, a jednak nebylo vůbec prokázáno, že směrnice byla přijata za výlučným nebo přinejmenším rozhodujícím účelem dosáhnout jiného cíle, než je zlepšení podmínek fungování vnitřního trhu tabákových výrobků.
192 Z předchozích úvah týkajících se otázky 1 písm. g) vyplývá, že směrnice není neplatná z důvodu zneužití pravomoci.
K odpovědi na první otázku jako celek
193 Na první otázku jako celek je třeba odpovědět, že přezkum této otázky neodhalil žádnou skutečnost, která by mohla ovlivnit platnost směrnice.
Ke druhé otázce
194 Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda článek 7 směrnice má být vykládán v tomto smyslu, že se vztahuje na tabákové výrobky uvedené na trh ve Společenství nebo také na tabákové výrobky balené ve Společenství a určené na vývoz do třetích zemí.
Vyjádření předložená Soudnímu dvoru
195 Podle žalobců v původním řízení, řecké, irské, lucemburské, nizozemské a švédské vlády, jakož i Parlamentu, Rady a Komise je třeba vykládat článek 7 směrnice v tom smyslu, že se nevztahuje na tabákové výrobky balené ve Společenství a určené na vývoz do třetích zemí, ale pouze na tabákové výrobky uvedené na trh ve Společenství.
196 V tomto ohledu tvrdí především, že vůle zákonodárce Společenství použít zákaz uvedený v článku 7 směrnice rovněž na tabákové výrobky určené na vývoz do třetích zemí nevyplývá ani ze znění tohoto ustanovení, ani z bodů odůvodnění uvedené směrnice, a zvláště ne z dvacátého sedmého bodu odůvodnění.
197 Dále tvrdí, že vzhledem k nepříznivým účinkům zákazu stanoveného v uvedeném ustanovení pro výrobce tabákových výrobků, musí být tento zákaz, pokud jde o jeho působnost, vykládán restriktivně.
198 Domnívají se konečně, že jak vyplývá z dvacátého sedmého bodu odůvodnění směrnice, cílem článku 7 směrnice je zajistit, aby požadavky na označování podle článku 5 uvedené směrnice neztratily svůj význam. Proto je nutno chápat obě ustanovení jako mající tutéž působnost. Článek 5 odst. 1 směrnice zavádí zvláštní jazykový režim pro účely tohoto aktu v závislosti na úředních jazycích členských států, a použije se tedy pouze na tabákové výrobky uvedené na trh ve Společenství.
199 Podle vlády Spojeného království, belgické, francouzské, italské a finské vlády musí být článek 7 směrnice vykládán tak, že se vztahuje také na tabákové výrobky balené ve Společenství a určené na vývoz do třetích zemí.
200 V této souvislosti uvádí, že pokud článek 7 směrnice stanoví, že určité popisné výrazy nemohou být použity „na obalech tabákových výrobků“, rozsah tohoto zákazu není omezen odkazem na místo konečné spotřeby těchto výrobků.
201 Dále tvrdí, že čl. 152 odst. 1 ES vyžaduje, aby byla při vymezování a provádění všech politik a činností Společenství zajištěna vysoká úroveň ochrany lidského zdraví. Tato povinnost se vztahuje i na společnou obchodní politiku, z čehož také plyne, že pokud zákonodárce Společenství zamýšlel vyloučit vývoz do třetích zemí z působnosti použití článku 7, uvedl by to výslovně.
202 Konečně tvrdí, že popisné výrazy před tím, než jsou uvedeny na obalech tabákových výrobků, musí být totožné bez ohledu na jejich místo určení, s ohledem na nebezpečí dovozu výrobků určených na vývoz do třetích zemí zpět do Společenství.
Závěry Soudního dvora
203 Podle ustálené judikatury Soudního dvora je třeba vykládat ustanovení práva Společenství s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí (viz rozsudky ze dne 14. října 1999, Adidas, C‑223/98, Recueil, s. I‑7081, bod 23; ze dne 18. května 2000, KVS International, C‑301/98, Recueil, s. I‑3583, bod 21; ze dne 19. září 2000, Německo v. Komise, C‑156/98, Recueil, s. I‑6857, bod 50, a ze dne 14. června 2001, Kvaerner, C‑191/99, Recueil, s. I‑4447, bod 30).
204 V této souvislosti je třeba konstatovat, že znění článku 7 směrnice neumožňuje zodpovědět otázku, zda zákaz, který stanoví, se vztahuje pouze na tabákové výrobky uvedené na trh ve Společenství, nebo zda se týká také tabákových výrobků balených ve Společenství a určených na vývoz do třetích zemí.
205 Článek 7 směrnice se v tomto bodě liší od jejího článku 3, z něhož jasně vyplývá, že jeho ustanovení týkající se maximálního obsahu škodlivých látek v cigaretách se vztahují také na cigarety vyrobené ve Společenství a určené na vývoz ze Společenství. Na rozdíl od článku 7 směrnice stanoví čl. 3 odst. 2 směrnice zejména dodatečnou lhůtu pro provedení ustanovení odstavce 1 tohoto článku ve vztahu k cigaretám určeným na vývoz do třetích zemí.
206 Pro výklad článku 7 směrnice, pokud jde o jeho působnost, je tudíž třeba přihlédnout ke kontextu s ostatními ustanoveními směrnice.
207 V tomto ohledu z dvacátého sedmého bodu odůvodnění směrnice vyplývá, že její článek 7 má za cíl zvláště zabránit tomu, aby požadavky směrnice na označování, jež jsou vymezeny v článku 5, nebyly zbaveny podstaty.
208 Ve struktuře směrnice představují články 5 a 7 totiž dvě doplňující se ustanovení, protože čl. 5 odst. 1 stanoví uvedení obsahu škodlivých látek na baleních cigaret, a tím také zajišťuje poskytnutí objektivních informací o škodlivých účincích tabákových výrobků spojených s těmito látkami, zatímco článek 7 zakazuje používání popisných výrazů, které mohou v tomto směru uvést spotřebitele v omyl.
209 Z článku 5 směrnice vyplývá, že tento článek stanoví požadavky na označování pouze ve vztahu k těm výrobkům, které jsou určeny k uvedení na trh ve Společenství.
210 Tento výklad plyne zejména ze skutečnosti, že čl. 5 odst. 6 písm. e) směrnice stanoví, že znění varování a údajů o obsahu vyžadovaných tímto článkem se „vytisknou v úředním jazyce nebo jazycích členského státu, v němž se výrobek umisťuje na trh.“
211 Pokud jde o cíle sledované směrnicí, je třeba připomenout, že jejím hlavním cílem je zlepšit fungování vnitřního trhu tabákových výrobků při současném zajištění vysoké úrovně ochrany zdraví.
212 Proto je třeba se domnívat, že ustanovení směrnice se v zásadě týkají pouze tabákových výrobků určených k uvedení na vnitřní trh.
213 Je pravda, že co se týče článku 3 směrnice, připustil Soudní dvůr v bodech 82 až 91 tohoto rozsudku, že nebezpečí dopadu na vnitřní trh může být odůvodněno přijetím na základě článku 95 ES ustanovení týkajícího se výrobků vyvážených do třetích zemí jako opatření určeného k zabránění obejití ustanovení týkajících se vnitřního trhu.
214 Nicméně použití článku 3 směrnice na tabákové výrobky určené na vývoz do třetích zemí bylo v tomto případě výslovně stanoveno zákonodárcem Společenství, s ohledem na jeho posouzení nebezpečí obejití ustanovení směrnice týkajících se maximálního obsahu škodlivých látek v cigaretách, spojeného s možnými protiprávními dovozy do Společenství nebo možnými odklony obchodu ve Společenství.
215 Pokud jde o ustanovení článku 7 směrnice, týkají se naopak, stejně jako ustanovení článku 5 směrnice, obchodní úpravy tabákových výrobků, a nikoli jejich složení. Nebezpečí negativního dopadu na vnitřní trh vyplývající z protiprávního uvádění na trh na jedné straně cigaret nesplňujících požadavky směrnice, pokud jde o maximální obsah škodlivých látek, a na druhé straně tabákových výrobků nesplňujících požadavky směrnice na označování a uvádění údajů na obalech těchto výrobků, nemá nezbytně tentýž rozsah ani povahu a nemusí nutně vést k přijetí týchž opatření.
216 Tudíž není důvod se domnívat, že jelikož ve směrnici není žádná zmínka v tomto smyslu, zamýšlel zákonodárce Společenství doplnit zákaz uvádění na trh ve Společenství tabákových výrobků nesplňujících požadavky článku 7 směrnice podobným zákazem týkajícím se tabákových výrobků balených ve Společenství a určených k uvedení na trh ve třetích zemích.
217 Vzhledem ke všem předchozím úvahám, je třeba na druhou otázku odpovědět, že článek 7 směrnice musí být vykládán tak, že se vztahuje pouze na tabákové výrobky uvedené na trh ve Společenství.
K nákladům řízení
218 Náklady vynaložené vládou Spojeného království, belgickou, německou, francouzskou, irskou, italskou, lucemburskou, nizozemskou, finskou a švédskou vládou, jakož i Parlamentem, Radou a Komisí, které předložily Soudnímu dvoru vyjádření, se nenahrazují. Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před vnitrostátním soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud.
Z těchto důvodů
SOUDNÍ DVŮR
o otázkách, které mu byly předloženy High Court of Justice (England & Wales), Queen’s Bench Division (Administrative Court) usnesením ze dne 6. prosince 2001, rozhodl takto:
1) Přezkum první otázky neodhalil žádnou skutečnost, která by mohla ovlivnit platnost směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/37/ES ze dne 5. června 2001 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových výrobků.
2) Článek 7 směrnice 2001/37 musí být vykládán v tom smyslu, že se vztahuje pouze na tabákové výrobky uvedené na trh ve Společenství.
|
Rodríguez Iglesias |
Puissochet |
Wathelet |
|
Schintgen |
Timmermans |
Edward |
|
La Pergola |
Jann |
Skouris |
|
Macken |
Colneric |
von Bahr |
|
Cunha Rodrigues |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 10. prosince 2002.
|
Vedoucí soudní kanceláře |
Předseda |
|
R. Grass |
G. C. Rodríguez Iglesias |
* Jednací jazyk: angličtina.