Věc C-332/01
Řecká republika
v.
Komise Evropských společenství
„EZOZF – Schválení účetní závěrky – Hospodářské roky 1996 až 1999 – Rozhodnutí 2001/557/ES – Bavlna, olivový olej, sušené vinné hrozny, skopové a kozí maso”
Shrnutí rozsudku
1. Zemědělství – Společná zemědělská politika – Financování z EZOZF – Zásady – Soulad výdajů s pravidly Společenství – Kontrolní povinnost, která přísluší členským státům
2. Akty orgánů – Nařízení – Nařízení, které stanoví specifická kontrolní opatření – Neexistence posuzovací pravomoci členských států – Neprovedení – Odůvodnění – Lepší účinnost jiného kontrolního systému – Nepřípustnost
3. Zemědělství – Společná zemědělská politika – Financování z EZOZF – Postup schválení účetní závěrky – Předmět – Finanční oprava, která nepředstavuje sankci
4. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Dosah – Rozhodnutí týkající se schválení účetní závěrky ve vztahu k výdajům financovaným z EZOZF
5. Zemědělství – Společná zemědělská politika – Integrovaný systém řízení a kontroly ve vztahu k určitým režimům podpor – Reprezentativnost kontrolovaných vzorků – Vliv výběru geografické báze
(Nařízení Komise č. 3887/92, čl. 6 odst. 1, 3 a 4)
6. Zemědělství – Společná zemědělská politika – Financování z EZOZF – Poskytnutí prémií ve prospěch producentů skopového a kozího masa – Identifikace zvířat přemístěných před ustájením – Pojem „ustájení“ – Dosah
(Nařízení Komise č. 2700/93, čl. 1 odst. 3, druhý pododstavec)
1. V oblasti financování určitých výdajů vynaložených členskými státy na základě EZOZF Společenstvím přísluší orgánům členských států, aby uvedly v praxi spolehlivý a funkční kontrolní systém, zorganizovaný takovým způsobem, aby se předešlo vzniku nedostatků. V tomto ohledu nelze zohlednit argument, podle něhož absence kontroly byla způsobena přechodným nedostatkem personálu.
(viz bod 50)
2. V případech, kdy určité nařízení zavádí specifická kontrolní opatření, jsou členské státy povinny je uplatňovat, aniž by bylo nezbytné posuzovat opodstatněnost tvrzení, podle něhož by jiný kontrolní systém byl účinnější, a to i za předpokladu, že byly již zorganizovány alternativní kontroly.
(viz bod 62)
3. Řízení pro nesplnění povinnosti upravené v článku 226 ES a postup při schválení účetní závěrky EZOZF sledují rozdílné cíle a řídí se rozdílnými pravidly. V případě posledně uvedeného postupu má Komise povinnost provést finanční opravu, pokud výdaje, jejichž financování je požadováno, nebyly vynaloženy v souladu s pravidly Společenství. Taková finanční oprava směřuje k tomu, aby se předešlo situacím, kdy k tíži EZOZF půjdou částky, které nesloužily k financování cíle sledovaného předmětnou právní úpravou Společenství, a nepředstavuje tudíž sankci.
(viz bod 63)
4. V konkrétní souvislosti přípravy rozhodnutí týkajících se schválení účetních závěrek EZOZF musí být odůvodnění rozhodnutí považováno za dostatečné v případě, že členský stát, jemuž je rozhodnutí určeno, byl úzce zapojen do procesu přípravy rozhodnutí a byly mu známy důvody, pro které se Komise domnívala, že nemůže připustit, aby k tíži EZOZF byla účtována sporná částka.
(viz bod 67)
5. Co se týče geografické báze vzorků, čl. 6 odst. 3 nařízení č. 3887/92, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro integrovaný systém řízení a kontroly ve vztahu k určitým režimům podpor Společenství, stanoví, že kontroly na místě se musí provádět přinejmenším u významného vzorku žádostí a že tento vzorek musí představovat stanovený procentní podíl žádostí o podpory pro „chov zvířat“. Toto ustanovení však nespecifikuje, zda minimální procentní podíl se počítá ve vztahu ke každému správnímu obvodu nebo ve vztahu k celé zemi.
6. V tomto ohledu je reprezentativnost vzorků lépe zajištěna, jsou-li určovány na úrovni správních obvodů, a nikoliv na úrovni úplně celé země. Bylo by totiž v rozporu s cílem účinného ověřování, kdyby určité správní obvody s významnou produkcí dotčených produktů mohly zcela nebo zčásti uniknout kontrolám, zatímco celostátní průměr vzorku by přesáhl stanovený procentní podíl.
(viz body 109, 111)
7. Pojem „ustájení” v rámci ustanovení druhého pododstavce čl. 1 odst. 3 nařízení č. 2700/93, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro žádosti o prémii ve prospěch producentů skopového a kozího masa, jehož cílem je zajistit identifikaci přemístěných zvířat, nežli se smísí s jinými zvířaty, je třeba vykládat tak, že se vztahuje rovněž na případy, kdy jsou zvířata smíšena s jinými zvířaty z důvodu společného chovu stád patřících rozdílným majitelům.
Základním znakem ustájení zvířete totiž je, že dochází k míšení zvířat odlišného původu a stává se prakticky nemožné je rozlišit, pokud nebyla předem označena.
(viz bod 142)
ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (druhého senátu)
9. září 2004(*)
„EZOZF – Schválení účetní závěrky – Hospodářské roky 1996 až 1999 – Rozhodnutí 2001/557/ES – Bavlna, olivový olej, sušené vinné hrozny, skopové a kozí maso“
Ve věci C-332/01,
jejímž předmětem je žaloba na neplatnost na základě článku 230 ES,
podaná dne 3. září 2001,
Řecká republika, zastoupená V. Kontolaimosem a I. Chalkiasem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
žalobkyně,
proti
Komisi Evropských společenství, zastoupené M. Condou-Durande, jako zmocněnkyní, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
žalované,
SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),
ve složení C. W. A. Timmermans, předseda senátu, J.-P. Puissochet, J. N. Cunha Rodrigues (zpravodaj), R. Schintgen a N. Colneric, soudci,
generální advokát: F. G. Jacobs,
vedoucí soudní kanceláře: H. von Holstein, náměstek vedoucího soudní kanceláře,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 13. listopadu 2003,
s ohledem na vyjádření předložená účastníky řízení,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 22. ledna 2004,
vydává tento
Rozsudek
1 Svou žalobou se Řecká republika domáhá zrušení rozhodnutí Komise 2001/557/ES ze dne 11. července 2001, jímž byly z financování Společenství vyloučeny určité výdaje vynaložené členskými státy na základě „záruční“ sekce Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF) (Úř. věst. L 200, s. 28, dále jen „napadené rozhodnutí“), v části, v níž se jí týká.
Právní rámec
Financování výdajů na základě EZOZF
2 Nařízení Rady (EHS) č. 729/70 ze dne 21. dubna 1970 o financování společné zemědělské politiky (Úř. věst. L 94, s. 13), ve znění nařízení (ES) č. 1287/95 ze dne 22. května 1995 (Úř. věst. L 125, s. 1), (dále jen „nařízení č. 729/70“), stanoví ve svém čl. 1 odst. 2 písm. b) a čl. 3 odst. 1, že „záruční sekce“ EZOZF financuje zásahy zaměřené na stabilizaci zemědělských trhů podniknuté podle pravidel Společenství v rámci společné organizace zemědělských trhů.
3 Podle čl. 5 odst. 2 písm. c) nařízení č. 729/70:
„Komise [...]
[...]
c) rozhoduje o výdajích, které mají být vyloučeny z financování Společenství, uvedených v článcích 2 a 3 v případě, že zjistí, že výdaje nebyly vynaloženy v souladu s pravidly Společenství.
Před jakýmkoliv rozhodnutím o odmítnutí financování jsou výsledky šetření Komise i odpovědi dotčeného členského státu předmětem písemných sdělení, na základě nichž se obě strany pokusí dospět k dohodě o důsledcích, které z nich mají být vyvozeny.
V případě, že není dosaženo dohody, může členský stát požádat, aby bylo zahájeno řízení směřující k usmíření jejich příslušných stanovisek ve lhůtě čtyř měsíců, a jeho výsledky jsou předmětem zprávy, která je postoupena Komisi a jí přezkoumána předtím, než je učiněno rozhodnutí o odmítnutí financování.
Komise vyhodnotí částky, které mají být vyloučeny, zejména s přihlédnutím k významu zjištěného nesouladu. Komise za tímto účelem bere v úvahu povahu a závažnost porušení i finanční újmu způsobenou Společenství.
Odmítnutí financování se nemůže týkat výdajů, které byly vynaloženy před více než dvaceti čtyřmi měsíci předtím, než Komise dotčenému členskému státu sdělila výsledky svého šetření. [...]“ (neoficiální překlad)
4 Podle čl. 9 odst. 1 nařízení č. 729/70:
„Členské státy poskytnou Komisi veškeré informace nezbytné k řádnému chodu [EZOZF] a přijmou veškerá opatření, která mohou usnadnit kontroly, jejichž provedení Komise považuje za užitečné v rámci řízení financování Společenství, včetně šetření na místě.
Členské státy sdělí Komisi právní a správní opatření, která přijaly k provedení právních aktů Společenství, které se vztahují ke společné zemědělské politice, pokud tyto právní akty mají finanční dopad pro [EZOZF].“ (neoficiální překlad)
5 Podle čl. 9 odst. 2 nařízení č. 729/70 mají zaměstnanci pověření Komisí k provedení šetření na místě přístup k účetním knihám a všem ostatním podkladům, které se vztahují k výdajům financovaným z EZOZF.
6 Nařízení Komise (ES) č. 1663/95 ze dne 7. července 1995, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 729/70 týkající se postupu schválení účetní závěrky záruční sekce EZOZF (Úř. věst. L 158, s. 6; Zvl. vyd. 03/18, s. 31), zejména stanoví povinnosti koordinačních subjektů, které jsou jedinými prostředníky dotčeného členského státu vůči Komisi. Tyto subjekty jí musí poskytovat všechny nezbytné účetní údaje v takové formě, aby služby Komise mohly provádět nezbytné kontroly.
7 Příloha nařízení č. 1663/95 stanoví správní a účetní prováděcí pravidla, která musí být dodržována platebními agenturami členských států, aby tak byla zaručena účinná kontrola přípustnosti žádostí o podporu a souladu odpovídajících plateb s právní úpravou Společenství.
8 Dokument Komise č. VI/5330/97 ze dne 23. prosince 1997 obsahuje pokyny, kterými se Komise hodlá řídit při provádění finančních oprav v rámci postupu schválení účetní závěrky EZOZF. Podle těchto pokynů provádí Komise v případě, že nelze určit skutečný rozsah plateb, u nichž se vyskytují nesrovnalosti, a v důsledku toho není možno kvantifikovat výši finančních ztrát vzniklých Společenství, paušální finanční opravy, které zpravidla v závislosti na velikosti rizika ztráty činí 2 %, 5 %, 10 % nebo 25 % z vykázaných výdajů.
9 Jak vyplývá z uvedeného dokumentu, tyto pokyny rozlišují následující dva druhy kontrol:
– „Klíčové kontroly jsou fyzická a správní šetření nezbytná ke kontrole věcného základu, zejména skutečné existence předmětu žádosti, množství a kvalitativních podmínek, včetně dodržování lhůt, požadavků sklizní, retenční doby atd. Jsou prováděny na místě a srovnáváním s nezávislými informacemi, jako jsou katastry nemovitostí.“ (neoficiální překlad)
– „Druhotné kontroly jsou správní operace nezbytné ke správnému zpracování žádostí, jako například ověřování, zda byly dodrženy lhůty pro podání žádosti, identifikace žádostí podaných dvakrát pro stejný předmět, analýza rizika, použití sankcí a přiměřený dozor nad postupy.“ (neoficiální překlad)
10 V tomto ohledu dokument č. VI/5330/97 stanoví:
„V případě, že jedna nebo více klíčových kontrol nejsou provedeny vůbec nebo jsou uskutečněny tak špatně či zřídka, že jsou neúčinné při určování přípustnosti žádosti nebo předcházení nesrovnalostem, je třeba provést opravu ve výši 10 %, neboť se lze rozumně domnívat, že existuje zvýšené riziko značných ztrát na straně EZOZF.
V případě, že všechny klíčové kontroly byly provedeny, aniž by však byl dodržen jejich počet, četnost nebo důkladnost, které jsou předepsány v nařízeních, je třeba provést opravu ve výši 5 %, neboť se lze rozumně domnívat, že tyto kontroly neskýtají očekávanou záruku toho, že u žádostí se nevyskytují nesrovnalosti a že riziko ztrát na straně EZOZF je významné.
V případě, že členský stát správně provede klíčové kontroly, avšak zcela opomine provést jednu či více druhotných kontrol, je třeba provést opravu ve výši 2 % s ohledem na nižší riziko ztráty na straně EZOZF a menší závažnost porušení.
[...]
Nicméně v případě, že kontrolní systém není uplatňován vůbec nebo vysoce nedostatečným způsobem a existují náznaky velmi častých nesrovnalostí a nedbalosti v boji proti nesrovnalostem nebo podvodné praxi, je třeba provést opravu ve výši 25 %, jelikož lze rozumně mít za to, že možnost beztrestného podávání neoprávněných žádostí způsobí mimořádně vysoké ztráty na straně EZOZF.“ (neoficiální překlad)
Odvětví bavlny
11 Článek 8 odst. 1 nařízení Komise (EHS) č. 1201/89 ze dne 3. května 1989, kterým se stanoví prováděcí pravidla k režimu podpor pro bavlnu (Úř. věst. L 123, s. 23) ve znění zejména nařízení Komise (ES) č. 1437/96 ze dne 23. července 1996 (Úř. věst. L 184, s. 29), (dále jen „nařízení č. 1201/89“), stanoví:
„Všichni pěstitelé bavlny předkládají výroční prohlášení o osetých oblastech před datem stanoveným příslušným členským státem a kromě případů vyšší moci nejpozději do 1. července.
V případě Řecka je však pro rok 1996 datum 1. července nahrazeno datem 1. srpna.“ (neoficiální překlad)
12 Článek 12 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1201/89 stanoví:
„Úřad jmenovaný pěstitelským členským státem ověří [...] přesnost prohlášení o osetých oblastech na základě namátkových kontrol na místě ohledně nejméně 5 % prohlášení“. (neoficiální překlad)
Odvětví olivového oleje
13 Článek 1 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 154/75 ze dne 21. ledna 1975 o zřízení registru pěstitelů oliv v členských státech produkujících olivový olej (Úř. věst. L 19, s. 1; Zvl. vyd. 03/02, s. 64), ve znění nařízení Rady (EHS) č. 3453/80 ze dne 22. prosince 1980 (Úř. věst. L 360, s. 15; Zvl. vyd. 03/04, s. 276), (dále jen „nařízení č. 154/75“), ukládá dotčeným členským státům zřídit registr pěstitelů oliv zahrnující všechny podniky pěstující olivy na jejich území.
14 Článek 1 odst. 2 nařízení č. 154/75 stanoví, že registr pěstitelů oliv poskytne tyto informace za každý podnik:
– celkovou plochu pěstování oliv spolu s katastrálními čísly pozemků, které ji tvoří,
– celkový počet olivovníků,
– jména majitelů každého pozemku,
– podíl specializovaných a smíšených ploch pěstování oliv,
– rozdělení olivovníků podle odrůd,
– používaný pěstitelský systém,
– stáří olivovníků a úrovně pěstování a produkce,
– počet olivovníků pěstovaných se závlahami.
15 V témže ustanovení je stanovena lhůta pro zřízení registru pěstitelů oliv v Řecku na 31. října 1988.
16 Článek 16 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 2261/84 ze dne 17. července 1984, kterým se stanoví obecná pravidla pro poskytování podpory produkce olivového oleje a podpory organizacím producentů olivového oleje (Úř. věst. L 208, s. 3; Zvl. vyd. 03/06, s. 94), ukládá každému producentskému členskému státu, aby sestavil a průběžně aktualizoval stálé informační databáze s údaji o produkci oliv a olivového oleje.
17 Podle článku 11 odst. 1 nařízení Komise (EHS) č. 3061/84 ze dne 31. října 1984, kterým se stanoví prováděcí pravidla k režimu podpor pro výrobu olivového oleje (Úř. věst. L 288, s. 52), ve znění nařízení Komise (EHS) č. 98/89 ze dne 17. ledna 1989 (Úř. věst. L 14, s. 14), (dále jen „nařízení č. 3061/84“), producentské členské státy vkládají do informační databáze údaje obsažené v registru pěstitelů oliv, jakmile jsou k dispozici.
18 Článek 11 odst. 2 nařízení č. 3061/84 stanoví, že databáze musí být uvedena do provozuschopného stavu před 31. říjnem 1990.
Odvětví sušených vinných hroznů
19 Článek 3 nařízení Komise (EHS) č. 2911/90 ze dne 9. října 1990, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro udělení podpory ve prospěch pěstování určitých druhů vinných hroznů určených k sušení (Úř. věst. L 278, s. 35), ve znění nařízení Komise (ES) č. 2475/94 ze dne 13. října 1994 (Úř. věst. L 264, s. 6) a nařízení Komise (ES) č. 2614/95 ze dne 9. listopadu 1995 (Úř. věst. L 268, s. 7), (dále jen „nařízení č. 2911/90“), upravuje informace a údaje, které musí být obsaženy v prohlášení o pěstování.
20 Podle čl. 3 odst. 1 nařízení č. 2911/90:
„Prohlášení o pěstování se podává [...] nejpozději do 30. dubna běžného roku pro následující hospodářský rok.
[...]“. (neoficiální překlad)
21 Článek 3 odst. 2 téhož nařízení upřesňuje:
„Prohlášení o pěstování musí obsahovat nejméně následující údaje:
a) příjmení, jméno a adresu žadatele;
b) plochu osázenou těmito vinicemi, na níž je pěstován dotčený produkt nebo produkty (v hektarech a v arech), a údaje katastrálního úřadu o těchto plochách nebo údaje uznávané za rovnocenné orgánem odpovědným za kontrolu ploch;
c) použitý druh vinných hroznů a v případě vinné révy sultánky údaj o tom, zda vinice byla zasažena révokazem nebo byla přesázena před méně než pěti lety;
d) prohlášení pěstitele o tom, že dotčené plochy či produkty, které jsou na nich sklízeny, nejsou předmětem žádostí o podporu na základě jiných právních úprav, zejména na základě nařízení (EHS) č. 797/85;
e) odhad produkce ze sklizně;
f) stav a způsob zemědělského hospodaření.“
22 Článek 6 nařízení č. 2911/90 vymezuje kontroly, které musí být uskutečňovány členskými státy. První pododstavec odstavce 2 tohoto článku stanoví:
„Členský stát provádí kontroly na místě v souladu s odstavcem 3, které se v každé příslušné administrativní jednotce týkají reprezentativního procentního podílu prohlášení o pěstování. Tento procentní podíl nesmí být nižší než 10 %, avšak činí nejméně 15 % v případě, že vyjde najevo značný počet chybných prohlášení.“ (neoficiální překlad)
23 Nařízení Komise (ES) č. 1456/97 ze dne 25. července 1997, kterým se pro hospodářský rok 1997/1998 stanoví výše podpory pro pěstování vinných hroznů určených k výrobě určitých druhů sušených vinných hroznů (Úř. věst. L 199, s. 4), stanoví minimální výnosy, pod něž nemůže být vyplácena žádná podpora. Jeho čl. 1 odst. 3 stanoví, že členské státy přijmou veškerá opatření, která jsou nezbytná ke kontrole tohoto minimálního výnosu.
24 Článek 16 nařízení Rady (ES) č. 1493/1999 ze dne 17. května 1999 o společné organizaci trhu s vínem (Úř. věst. L 179, s. 1; Zvl. vyd. 03/26, s. 25) vyjmenovává údaje, které obsahuje přehled produkčního potenciálu. Odstavec 2 tohoto článku stanoví, že členský stát může stanovit, že přehled může být sestaven na regionální bázi. V takovém případě však musí být všechny regionální přehledy sestaveny do 31. prosince 2001.
25 Nařízení Komise (ES) č. 1621/1999 ze dne 22. července 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 2201/96, pokud jde o podporu pro pěstování vinných hroznů k produkci některých druhů sušených vinných hroznů (Úř. věst. L 192, s. 21; Zvl. vyd. 03/26, s. 163), kterým bylo nahrazeno nařízení č. 2911/90, počínaje hospodářským rokem 1999/2000, stanoví ve svém čl. 2 odst. 3:
„Pro účely řízení režimu podpory se zavádí počítačová alfanumerická databáze, známá jako ‚databáze‘, obsahující informace zmiňované v článku 4 a čl. 8 odst. 4. Systém alfanumerické identifikace pozemků je stejný, jaký se používá pro integrovaný systém uvedený v článku 4 nařízení Rady (EHS) č. 3508/92, doplněný podle potřeby, aby pokrýval plochy pro pěstování révy vinné, na které se vztahuje tento režim podpory.“
26 Článek 13 odst. 1 nařízení č. 1621/1999 stanoví:
„Členské státy musí mít zřízenou databázi uvedenou v čl. 2 odst. 4 před zahájením hospodářského roku 2002/2003. Během hospodářských let 1999/2000, 2000/2001 a 2001/2002 se povinnost registrace v databázi nahrazuje povinností předložit žádost o registraci podle čl. 4 odst. 2 dříve než 1. září 1999; údaje týkající se plochy a identifikace pozemků jsou údaje katastrálního úřadu nebo jiné údaje, uznávané za rovnocenné orgánem, odpovědným za kontrolu ploch.“
Odvětví skopového a kozího masa
27 Článek 5 odst. 1 nařízení Komise (EHS) č. 3887/92 ze dne 23. prosince 1992, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro integrovaný systém řízení a kontroly ve vztahu k určitým režimům podpor Společenství (Úř. věst. L 391, s. 36) (neoficiální překlad), stanoví:
„Aniž by tím byly dotčeny požadavky vztahující se na žádost o poskytnutí podpor stanovené nařízeními týkajícími se jednotlivých odvětví, musí žádost o podporu v oblasti ,chovu zvířat‘ obsahovat všechny nezbytné informace, zejména však:
– osobní údaje zemědělce,
[...]
– počet a druh zvířat, pro něž je vyplácení podpory požadováno,
– případně závazek zemědělce, že bude tato zvířata chovat ve svém hospodářství po dobu retenčního období, a údaje o místě nebo místech, kde budou zmíněná zvířata chována, a případně i dobu, po kterou tam budou chována, a u skotu jeho identifikační číslo; v případě, že dojde ke změně místa chovu během této doby, je zemědělec povinen předem a písemně informovat příslušné orgány,
– případně individuální limit nebo individuální maximální hranice pro dotčená zvířata,
[...]
– prohlášení zemědělce o tom, že se seznámil s podmínkami pro poskytnutí dotčených podpor.
[...]“. (neoficiální překlad)
28 Článek 6 téhož nařízení stanoví:
„1. Správní kontroly a kontroly prováděné na místě jsou prováděny způsobem, který zajistí účinné ověřování dodržování podmínek pro poskytnutí podpor a prémií.
[...]
3. Kontroly na místě se musí provádět přinejmenším u významného vzorku žadostí. Tento významný vzorek musí představovat nejméně:
– 10 % žádostí o podpory pro ‚chov zvířat‘ nebo prohlášení o účasti,
[...]
4. Žádosti, které jsou předmětem kontroly na místě, určuje příslušný orgán zejména na základě analýzy rizika při zachování reprezentativnosti vzorku předložených žádostí o podporu. Při analýze rizika je nutno brát v úvahu:
– výši poskytované podpory,
– množství pozemků, plochu nebo počet zvířat, pro něž je podpora požadována,
– změny vzhledem k předchozímu roku,
– zjištění učiněná při kontrolách uskutečněných v minulých letech,
– další faktory, které určí členský stát.
[...]“. (neoficiální překlad)
29 Podle čl. 10 odst. 5 nařízení č. 3887/92:
„V případě, že z důvodů, které lze přičítat působení přirozených okolností v životě stáda, zemědělec nemůže splnit svůj závazek chovat zvířata uvedená v žádosti o prémii po celou dobu, v níž je tento chov povinný, právo na prémii za počet zvířat skutečně chovaných během zmíněného období nezaniká za předpokladu, že zemědělec o tom písemně informoval příslušný orgán ve lhůtě deseti pracovních dnů ode dne, kdy bylo zjištěno snížení počtu těchto zvířat.“ (neoficiální překlad)
30 Článek 12 uvedeného nařízení zní takto:
„O každé inspekční návštěvě musí být pořízena zpráva, kde budou zachyceny zejména důvody, proč ke kontrole došlo, osoby, které se jí zúčastnily, počet kontrolovaných pozemků, pozemky, které byly vyměřeny, použité metody měření, počet a druh zvířat tam chovaných a případně jejich identifikační číslo.
Zemědělec nebo jeho zástupce může zprávu podepsat, a to tak, že buď pouze svým podpisem stvrdí svoji přítomnost při kontrole, nebo může též připojit svoje připomínky.“ (neoficiální překlad)
31 První a druhý pododstavec čl. 1 odst. 3 nařízení Komise (EHS) č. 2700/93 ze dne 30. září 1993, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro žádosti o prémii ve prospěch producentů skopového a kozího masa (Úř. věst. L 245, s. 99), ve znění nařízení Komise (ES) č. 279/94 ze dne 8. února 1994 (Úř. věst. L 37, s. 1) (dále jen „nařízení č. 2700/93“), stanoví:
„Retenční doba, po kterou se producent ve svém hospodářství zavazuje chovat [...] příslušný počet ovcí nebo koz, pro něž je požadována prémie, musí činit sto dní od posledního dne období pro podávání žádostí uvedených v odstavci 2.
Nežli je u všech ovcí nebo koz, pro něž je požadována prémie, nebo u jejich části provedeno ustájení v průběhu retenční doby, musejí být tato zvířata identifikována. [...]“ (neoficiální překlad)
32 Článek 4 nařízení č. 2700/93 stanoví:
„1. Kontroly na místě jsou prováděny v souladu s článkem 6 nařízení (EHS) č. 3887/92 a uplatňovaný systém trvalé evidence přesunů hospodářských zvířat musí být v souladu s pravidly stanovenými v článku 4 směrnice 92/102/EHS [směrnice Rady ze dne 27. listopadu 1992 o identifikaci a evidování zvířat (Úř. věst. L 355, s. 32; Zvl. vyd. 03/13, s. 232)].
Avšak v hospodářském roce 1994 může členský stát, který ještě nezavedl systém evidence uvedený v prvním pododstavci, zavést systém evidence, který je schopen trvalým způsobem a s jasností zachycovat aktuální stav hospodářských zvířat. [...]
[...]
2. Pro každý hospodářský rok musejí členské státy provést soupis chovatelů ovcí, kteří uvádějí na trh ovčí mléko a výrobky z ovčího mléka. [...]“. (neoficiální překlad)
33 Podle druhého pododstavce svého článku 9 je nařízení č. 2700/93 použitelné počínaje hospodářským rokem 1994.
Skutečnosti a řízení
34 Důvody, na základě nichž byly shledány nesrovnalosti u operací, na něž se vztahuje napadené rozhodnutí, jsou vysvětleny ve shrnující zprávě Komise ze dne 19. června 2001 [v anglickém znění Summary Report AGRI/17537/01-EN-FINAL, ve francouzském znění rapport de synthèse n° AGRI/17537/01-FR-final] (dále jen „shrnující zpráva“).
35 Pokud se týče odvětví bavlny, Komise pro hospodářský rok 1995/1996 shledala, že v nomomech (administrativní kraje) Serres a Drama nedocházelo k provádění kontrol na místě ve vztahu k prohlášením o oblastech osetých bavlnou, zatímco čl. 12 odst. 1 nařízení č. 1201/89 stanoví požadavek provádění takových kontrol se vztahem k nejméně 5 % prohlášení o osetých oblastech. Komise rovněž shledala, že v měsících prosinci 1996 až březnu 1997 ke kontrolám osetých oblastí docházelo se zpožděním. Uplatnila tudíž sazbu paušální opravy ve výši 10 % ohledně veškerých těchto pochybení, čemuž odpovídá částka ve výši 4 163 259 550 GRD.
36 Pokud se týče odvětví olivového oleje, odhalily prověrky prováděné v Řecku řadu slabin v kontrolním systému, z nichž nejvýznamnější byla neexistence registru pěstitelů oliv a informační databáze. Poté, co řecké úřady v roce 1999 předložily informace o uskutečněných zlepšeních, Komise při dvoustranném jednání konaném v Bruselu dne 23. září 1999 prohlásila, že oceňuje uskutečněná zlepšení, která však nejsou dostatečná k odstranění zjištěných slabin. V důsledku toho Komise provedla finanční opravu ve výši 5 % z výdajů vykázaných za hospodářské roky 1997 a 1998 (jimž odpovídají finanční roky 1995/1996, respektive 1996/1997), která činila 17 308 535 972 GRD.
37 Pokud jde o odvětví sušených vinných hroznů, Komise v návaznosti na šetření, která provedla v roce 1998 v nomomu Heraklion, shledala tři skupiny neplnění povinností: předně nesplnění povinností při kontrolách týkajících se pěstebních ploch a způsobilosti vinných hroznů stát se předmětem podpor Společenství; dále nesplnění povinností při kontrolách minimálního výnosu a způsobilosti druhů vinných hroznů a konečně nesplnění povinností při přijímání a uplatňování kontrolního systému. Na základě prvních dvou skupin neplnění povinností uložila Komise finanční opravu ve výši 5 % z výdajů vykázaných za finanční roky 1997, 1998 a 1999 za nomos Heraklion. V důsledku třetí skupiny neplnění povinností byla provedena oprava ve výši 2 % z výdajů týkajících se celého Řecka za tytéž finanční roky. Tyto opravy představují celkovou částku ve výši 3 144 838 970 GRD.
38 Pokud jde o odvětví skopového a kozího masa, Komise v návaznosti na dvě prověrky, které provedla v roce 1997 a v roce 1998, usoudila, že režim kontroly prémií u skopového a kozího masa uplatňovaný v Řecku není v souladu s právní úpravou Společenství a vykazuje různé nedostatky, jako je absence systému evidence přesunů hospodářských zvířat, velmi malá frekvence kontrol na místě v určitých nomomech, nedostatečná spolehlivost statistických údajů o inspekcích, špatná kvalita zpráv o kontrolách, prodlevy při zpracování údajů, neuplatňování zásady analýzy rizika, absence oznámení místa chovu, absence značení dobytka a skutečnost, že ztráty byly předmětem pouhého ústního prohlášení. Na tomto základě Komise stanovila, pokud jde o výdaje vykázané za roky 1995, 1996 a 1997, finanční opravu ve výši 25 % u výdajů vztahujících se k nomomu Rethymnon (Kréta) z důvodu úplné absence kontroly, ve výši 10 % u některých dalších nomomů a ve výši 5 % u zbývající části území členského státu, přičemž celková výše těchto finančních oprav činila 11 863 933 000 GRD.
39 Napadeným rozhodnutím Komise z financování Společenství vyloučila částky uvedené v bodech 35 až 38 tohoto rozsudku z důvodu jejich nesouladu s právem Společenství.
40 Touto žalobou se Řecká republika domáhá, aby Soudní dvůr zrušil nebo přinejmenším změnil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž jí ukládá finanční opravy.
41 Komise se domáhá, aby Soudní dvůr žalobu zamítl a uložil Řecké republice náhradu nákladů řízení.
K finanční opravě týkající se podpor pro pěstování bavlny
Argumentace účastníků řízení
42 Podle řecké vlády Komise nesprávně vykládá čl. 12 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1201/89 v tom směru, že uvedené nařízení nestanoví požadavek kontroly ve vztahu k 5 % prohlášení o oblastech osetých bavlnou v každém nomomu, ale na úrovni celého členského státu, k čemuž došlo v Řecku. Stanoví‑li nařízení požadavek, že kontroly musí umožnit ověření pravdivosti a přesnosti prohlášení o osetých oblastech na základě reprezentativního vzorku, nic nenaznačuje, že nomos je tu referenční administrativní jednotkou.
43 Podle Komise musí být reprezentativnost kontroly zkoumána ve vztahu ke každé administrativní oblasti, v níž je bavlna pěstována, neboť kontrola směřuje k tomu, aby byla zajištěna přesnost prohlášení. Ta by byla nespolehlivá, pokud by kontroly v některých významných pěstitelských oblastech chyběly. Absence kontrol v obou dotčených nomomech, kterou Řecká republika nepopřela, tak představuje rizikový faktor pro prostředky Společenství.
44 Pokud jde o průtahy při provádění kontrol, které jí jsou vytýkány, řecká vláda tvrdí, že nařízení č. 1201/89 pro provádění kontrol na místě nestanoví lhůty, jejichž překročení by mělo za následek finanční opravy. Kontrolu lze provést nejen v období před listopadem, ale rovněž kdykoliv až do března či dubna roku následujícího po sklizni za předpokladu, že na pozemku se stále nacházejí lodyhy bavlny. Mimoto průtahy byly v projednávaném případě výsledkem události vyšší moci, totiž stávek.
45 Podle Komise měly být kontroly prováděny před sklizní, tedy nejpozději v říjnu. Dodává, že skutečnost, že stávka byla předem oznámena, vylučuje, že by se mohlo jednat o událost vyšší moci.
Závěry Soudního dvora
46 Článek 12 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1201/89 stanoví, že úřad jmenovaný za tímto účelem přistoupí k „namátkové kontrole na místě se vztahem k nejméně 5 % prohlášení“.
47 Toto ustanovení tím, že stanoví požadavek, aby kontrola byla provedena ve vztahu k nejméně 5 % prohlášení, směřuje k dosažení toho, aby kontrola byla reprezentativní. Nespecifikuje, že by v Řecku těchto 5 % mělo být určeno ve vztahu ke každému nomomu, a nikoliv ve vztahu k větším administrativním oblastem. Naproti tomu stanoví, že požadovaná kontrola musí být provedena jako kontrola „namátková“.
48 Ze skutečností obsažených ve spisu předloženém Soudnímu dvoru však vyplývá, že v hospodářském roce 1995/1996 řecké úřady takto za účelem namátkové kontroly zvolily 1 101 z 10 874 prohlášení učiněných v nomomu Serres a 325 z 3 222 prohlášení učiněných v nomomu Drama. Nicméně není sporu o tom, že v průběhu uvedeného hospodářského roku nebyla provedena žádná kontrola na místě v nomomech Serres a Drama.
49 Z toho vyplývá, že v těchto nomomech v rozporu s požadavky čl. 12 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1201/89 nedošlo k namátkovým kontrolám.
50 Pokud jde o argument řecké vlády, podle něhož absence kontroly v těchto dvou nomomech v hospodářském roce 1995/1996 byla ojedinělou událostí, která byla způsobena přechodným nedostatkem personálu, je třeba připomenout, že přísluší orgánům členských států, aby uvedly v praxi spolehlivý a funkční kontrolní systém, zorganizovaný takovým způsobem, aby se předešlo vzniku takovýchto nedostatků (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 9. ledna 2003, Řecko v. Komise, C‑157/00, Recueil, s. I‑153, bod 18).
51 Pokud se týče opožděného provádění kontrol oblastí osetých bavlnou, které konstatovala Komise ve vztahu k hospodářskému roku 1996/1997, je třeba připomenout, že přísluší dotčenému členskému státu, aby předložil co nejpodrobnější a nejúplnější důkaz o skutečném provádění svých kontrol a případně o nepřesnosti tvrzení Komise (výše uvedený rozsudek Komise v. Řecko, bod 17).
52 Z informací poskytnutých Soudnímu dvoru však vyplývá, že řecké orgány navzdory opakovaným žádostem Komise neposkytly včas žádné informace ani žádné podklady způsobilé prokázat provádění takovýchto kontrol, ať již před nebo po sklizni v předmětném hospodářském roce.
53 V důsledku toho je třeba odmítnout argument řecké vlády týkající se pozdě provedených kontrol osetých oblastí, aniž by bylo třeba rozhodnout o tom, zda provedení takové kontroly v měsících následujících po sklizni namísto jejího provedení před sklizní by bylo v souladu s čl. 12 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1201/89, či zkoumat, zda stávka může představovat událost vyšší moci, jíž může být odůvodněno pozdní provedení této kontroly.
54 S ohledem na to, co bylo uvedeno výše, je třeba odmítnout jako nepodložené veškeré argumenty řecké vlády týkající se finanční opravy, k níž bylo přistoupeno v souvislosti s podporami pro pěstování bavlny.
K finanční opravě týkající se podpor pro produkci olivového oleje
První žalobní důvod vycházející z porušení čtvrtého pododstavce čl. 5 odst. 2 písm. c) nařízení č. 729/70
Argumentace účastníků řízení
55 Podle řecké vlády porušuje provedení finanční opravy ve výši 5 % ve vztahu k výdajům vykázaným za finanční roky 1997 a 1998 čl. 5 odst. 2 písm. c) čtvrtý pododstavec nařízení č. 729/70, neboť Komise extrapolovala zjištění učiněná během kontrol provedených ve dnech 20. až 24. května 1996 na tyto finanční roky pouze z toho důvodu, že nebyla napravena nečinnost při zavádění registru pěstitelů oliv a informační databáze údajů o pěstitelích oliv, přičemž tato nečinnost byla Řecké republice vytýkána již v roce 1996. Finanční oprava byla nepodložená tím spíše, že nepřítomnost registru pěstitelů oliv lze překonat použitím jiného stejně spolehlivého kontrolního systému. Mimoto se Komise dopustila překročení pravomoci, neboť řízení o nesplnění povinnosti by bylo příhodnější, jelikož na finanční opravu lze nahlížet spíše jako na sankci za prodlení při zřizování uvedeného registru.
56 Komise uplatňuje, že skutečnost, že nebyl zřízen registr pěstitelů oliv, nemusí být nutně předmětem žaloby pro nesplnění povinnosti a že v rámci výdajů EZOZF taková finanční oprava nepředstavuje sankci. Oprava nemůže činit méně než 5 %, jelikož registr pěstitelů oliv a informační databáze představují jeden z pilířů kontrolního systému Společenství.
Závěry Soudního dvora
57 Je třeba připomenout, že v souladu s čl. 1 odst. 2 nařízení č. 154/75 byla Řecká republika povinna zřídit registr pěstitelů oliv nejpozději do 31. října 1988.
58 Není sporu o tom, že Řecká republika tuto lhůtu nedodržela a že v průběhu finančního roku 1998 zůstával požadavek zřízení registru pěstitelů oliv nesplněn.
59 V souladu s nařízeními č. 2261/84 a 3061/84 byla Řecká republika povinna sestavit informační databázi údajů o pěstitelích oliv do 31. října 1990.
60 Řecká republika tuto lhůtu nedodržela a v průběhu finančního roku 1998 zůstával požadavek sestavení informační databáze nesplněn.
61 Za těchto podmínek není třeba, aby Komise předkládala další důkazy o neexistenci registru pěstitelů oliv a informační databáze ve vztahu k finančním rokům 1997 a 1998, které jsou předmětem projednávané věci, kromě těch, které za tímto účelem shromáždila ve vztahu k finančnímu roku 1996, avšak přísluší dotčenému členskému státu, aby doložil, že v době od finančního roku 1996 skutečně zřídil registr pěstitelů oliv a sestavil informační databázi (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek ze dne 9. ledna 2003, Řecko v. Komise, bod 18). Vzhledem k tomu, že takovéto důkazy Řecká republika nepředložila, finanční oprava byla v tomto směru odůvodněná.
62 I kdybychom připustili, že byly zorganizovány alternativní kontroly, je třeba připomenout, že v případech, kdy určité nařízení zavádí specifická kontrolní opatření, jsou členské státy povinny je uplatňovat, aniž by bylo nezbytné posuzovat opodstatněnost jejich teze, podle níž by jiný kontrolní systém byl účinnější (viz rozsudek ze dne 21. března 2002, Španělsko v. Komise, C‑130/99, Recueil, s. I‑3005, bod 87).
63 Pokud se týče argumentu řecké vlády, podle něhož by pro účely uložení sankcí za prodlení při zřizování registru pěstitelů oliv bylo příhodnější řízení o nesplnění povinnosti podle článku 226 ES, je třeba připomenout, že řízení o nesplnění povinnosti upravené v článku 226 ES a postup při schválení účetní závěrky EZOZF sledují rozdílné cíle a řídí se rozdílnými pravidly. V případě posledně uvedeného postupu má Komise povinnost provést finanční opravu, pokud výdaje, jejichž financování je požadováno, nebyly vynaloženy v souladu s pravidly Společenství. Taková finanční oprava směřuje k tomu, aby se předešlo situacím, kdy k tíži EZOZF půjdou částky, které nesloužily k financování cíle sledovaného předmětnou právní úpravou Společenství, a nepředstavuje tudíž – v rozporu s tím, co tvrdí řecká vláda – sankci (viz rozsudek ze dne 11. ledna 2001, Řecko v. Komise, C‑247/98, Recueil, s. I‑1, body 13 a 14).
64 Z toho vyplývá, že tento první žalobní důvod týkající se podpor pro produkci olivového oleje musí být zamítnut jako neopodstatněný.
Druhý žalobní důvod vycházející z chybějícího nebo z nedostatečného odůvodnění napadeného rozhodnutí
Argumentace účastníků řízení
65 Řecká vláda se dovolává nedostatku odůvodnění, což představuje porušení článku 253 ES, z důvodu, že Komise nepřihlédla k úsilí vynaloženému ke zlepšení systému kontroly a plateb podpor pro produkci olivového oleje. Byly zavedeny různé kontrolní mechanismy, jako je povinnost pěstitelů oliv podávat prohlášení o pěstování, které podléhá trojí kontrole a v němž je uveden počet olivovníků a jejich umístění, povinnost lisoven olivového oleje předkládat „měsíční prohlášení o [své] činnosti“ a kontrolní mechanismus nazývaný „společenská kontrola“, která je prováděna prostřednictvím vyhlašování seznamů producentů olivového oleje a údajů o nich (totožnost, podaná žádost a prohlášení o pěstování), které tito producenti sami ověřují. Řecká vláda se domnívá, že vyloučen by neměl být žádný z předmětných výdajů; nedostatky, které přetrvávají, se týkají jen jednotlivých bodů a jsou pouze administrativní povahy a v souladu se zásadou proporcionality nemohou odůvodnit finanční opravu ve výši přesahující 2 %.
66 Podle Komise uskutečněná zlepšení neodůvodňují snížení finanční opravy za finanční roky 1997 a 1998 z 5 % na 2 %. Uplatňuje, že dokud nebudou uvedeny v praxi oba hlavní kontrolní mechanismy, totiž registr pěstitelů oliv a informační databáze, bude existovat zvýšené riziko ztrát pro Společenství a finanční opravy budou odůvodněné.
Závěry Soudního dvora
67 Pokud jde o povinnost odůvodnění, existuje ustálená judikatura, že v konkrétní souvislosti přípravy rozhodnutí týkajících se schválení účetních závěrek musí být odůvodnění rozhodnutí považováno za dostatečné v případě, že členský stát, jemuž je rozhodnutí určeno, byl úzce zapojen do procesu přípravy rozhodnutí a jsou mu známy důvody, pro které se Komise domnívala, že nemůže připustit, aby k tíži EZOZF byla účtována sporná částka (rozsudky ze dne 18. května 2000, Belgie v. Komise, C‑242/97, Recueil, s. I‑3421, bod 95, a ze dne 24. ledna 2002, Francie v. Komise, C‑118/99, Recueil, s. I‑747, bod 54).
68 V projednávaném případě vyplývá ze spisu, že řecká vláda byla zapojena do procesu přípravy napadeného rozhodnutí. Skutečnost, že nebyl zaveden registr pěstitelů oliv a nebyla sestavena informační databáze, totiž vedla k finančním opravám v předcházejících hospodářských rocích a ve vztahu k předmětnému hospodářskému roku byly důvody, pro které Komise hodlala provést finanční opravu, vylíčeny mimo jiné v průběhu dvoustranného jednání konaného dne 23. září 1999, které se uskutečnilo v rámci smírčího řízení, a ve shrnující zprávě.
69 Za těchto podmínek je třeba odůvodnění napadeného rozhodnutí považovat za dostatečné.
70 Pokud jde o procentní sazbu ve výši 5 %, kterou použila Komise za účelem výpočtu opravy týkající se podpor pro produkci olivového oleje, je třeba připomenout, že registr pěstitelů oliv a informační databáze představují základní prvky systému Společenství pro kontrolu podpor. Dokud nebudou tyto prvky uvedeny v praxi, je v zásadě odůvodněné, aby byla uplatňována sazba finanční opravy ve výši 10 % uvedená v pokynech Komise, jak jsou vylíčeny v jejím dokumentu č. VI/5330/97.
71 Komise však připustila, že opatření přijatá řeckými orgány v období od roku 1996 představují zlepšení, aniž by však svou účinností byla rovnocenná kontrolnímu systému stanovenému právní úpravou Společenství. V důsledku toho měla za přiměřené snížení sazby finanční opravy z 10 % na 5 %.
72 Podle pokynů Komise nebude snížení sazby finanční opravy pod 5 % přípustné, dokud nebude zřízen registr pěstitelů oliv a sestavena informační databáze, jelikož ty představují klíčové prvky kontrolního systému Společenství. Argumenty o opaku, které uplatňuje řecká vláda, je tudíž třeba odmítnout.
73 V důsledku toho je třeba tento druhý žalobní důvod týkající se podpor pro produkci olivového oleje zamítnout jako neopodstatněný.
K finanční opravě týkající se podpor pro pěstování sušených vinných hroznů
První žalobní důvod vycházející z nesprávného výkladu a použití čl. 16 odst. 2 nařízení č. 1493/1999 a článku 2 a čl. 13 odst. 1 nařízení č. 1621/1999, jakož i vadného odůvodnění z důvodu nesprávného posouzení skutkových okolností
Argumentace účastníků řízení
74 Pokud se jedná o nesplnění povinností zjištěná Komisí ve věci kontrol týkajících se pěstebních ploch a způsobilosti vinných hroznů, uplatňuje řecká vláda, že čl. 16 odst. 2 nařízení č. 1493/99 a článek 2 a čl. 13 odst. 1 nařízení č. 1621/1999 výslovně poskytují členským státům možnost použít pro potřeby údajů o ploše a pozemcích, na nichž jsou pěstovány vinné hrozny určené k sušení, namísto údajů katastrálních úřadů jiné údaje uznávané za rovnocenné orgánem odpovědným za takové kontroly. V každém případě absence určitých údajů z katastru nemovitostí byla kompenzována údaji vedenými již po dobu dvanácti let ředitelstvími pro rozvoj venkova.
75 Podle Komise nezaručují opatření, na která poukazuje řecká vláda, neexistenci nesrovnalostí u výdajů způsobem obdobným tomu, jak to zaručuje katastr nemovitostí, jelikož chybí zejména objektivní údaje k identifikaci pěstebních ploch. Mimoto zdůrazňuje, že provedené finanční opravy se nevážou ke skutečnosti, že nedošlo ke zřízení registru vinic, nýbrž k lokalizaci ploch a identifikaci pozemků, které byly provedeny v rozporu s článkem 13 nařízení č. 1621/1999.
76 Podle řecké vlády umožnilo vydání doplňujících pokynů a vzorů formulářů Generálním ředitelstvím pro řízení trhů zemědělských výrobků zmírnit absenci doprovodných podkladů týkajících se formy pozemků a jejich výměry, přičemž tato absence je mimoto pouhým dílčím nedostatkem administrativní povahy.
77 Komise tvrdí, že takovou absenci podkladů nelze považovat za pouhou administrativní poruchu, ale za závažný nedostatek, který znemožňuje provádět kontroly na konkrétním podkladě.
Závěry Soudního dvora
78 Finanční oprava, na kterou se vztahuje tento žalobní důvod, se týká finančních roků 1997, 1998 a 1999, čili hospodářských roků 1996/1997, 1997/1998 a 1998/1999. Nařízení č. 1493/1999 se podle druhého pododstavce svého článku 82 použije od 1. srpna 2000. Nařízení č. 1621/1999 se podle druhého pododstavce svého článku 16 použije od hospodářského roku 1999/2000. Z toho vyplývá, že opodstatněnost předmětné finanční opravy nelze posuzovat ve vztahu k oběma těmto nařízením, která nejsou použitelná na období, v němž vznikly skutečnosti, které jsou předmětem tohoto sporu.
79 V důsledku toho musí být tento žalobní důvod zamítnut v rozsahu, v němž je založen na ustanoveních uvedených nařízení.
80 Pokud jde o zbývající část, je třeba připomenout, že čl. 3 odst. 2 nařízení č. 2911/90, který se použije na příslušné období, stanoví, že prohlášení o pěstování upravené pro účely poskytnutí podpory pro produkci sušených vinných hroznů musí zejména uvádět „plochu osázenou těmito vinicemi, na níž je pěstován dotčený produkt nebo produkty, [...] a údaje katastrálního úřadu o těchto plochách nebo údaje uznávané za rovnocenné orgánem odpovědným za kontrolu ploch“.
81 Řecká vláda v podstatě uplatňuje, že při neexistenci katastru nemovitostí zajišťují opatření uskutečněná řeckými orgány kontrolu rovnocennou s kontrolou, kterou by umožňoval katastr nemovitostí.
82 Během kontrol prováděných na místě však Komise zaznamenala řadu nesplnění povinností, která se týkala kontrol pěstebních ploch a způsobilosti vinných hroznů. Shrnující zpráva se zejména zmiňuje o následujících nesplněních povinností: informace o pěstebních plochách uvedené ve zprávách o kontrolách a v prohlášeních o pěstování neodpovídaly skutečnému stavu; na pozemcích nebylo provedeno žádné značení, které by usnadňovalo identifikaci uvedených pěstebních ploch a identifikace pozemků byla nemožná bez přítomnosti příjemců podpor; kromě toho neexistovala žádná průkazná listina, která by specifikovala formu údajně vyměřených pozemků nebo údaje o výměře; někteří kontroloři se neřídili pokyny, které se týkaly provádění jejich úkolů; zprávy o kontrolách uváděly datum následující po datu dodání vinných hroznů; a konečně zprávy o kontrolách vnitrostátních kontrolorů se přesně shodovaly s prohlášeními příjemců podpory, zatímco kontroly na místě prováděné Komisí prokázaly nesoulad v téměř všech případech.
83 V případě, že dojde k řadě tak závažných nesplnění povinností jako těch, která konstatovala Komise, přísluší dotčenému členskému státu, aby předložil co nejpodrobnější a nejúplnější důkaz o nepřesnosti tvrzení Komise. Tento členský stát nemůže vyvrátit taková zjištění Komise, aniž by svá vlastní tvrzení podložil důkazními prostředky prokazujícími existenci spolehlivého a funkčního kontrolního systému (viz výše uvedený rozsudek ze dne 9. ledna 2003, Řecko v. Komise, body 17 a 18).
84 V projednávaném případě je namístě konstatovat, že řecká vláda nedoložila, že uvedla v praxi spolehlivý a funkční kontrolní systém, ani neprokázala, že zjištění Komise jsou nepřesná.
85 V důsledku toho je třeba tento první žalobní důvod týkající se podpor pro produkci sušených vinných hroznů zamítnout jako neopodstatněný.
Druhý žalobní důvod vycházející z nesprávného posouzení skutkových okolností a chybějícího odůvodnění
Argumentace účastníků řízení
86 Pokud se týče Komisí zaznamenaných nesplnění povinností týkajících se kontrol minimálního výnosu a způsobilosti druhu vinných hroznů, uplatňuje řecká vláda, že pěstitelé nebyli schopni poskytnout odhady produkce ze sklizně, jak to vyžaduje čl. 3 odst. 2 písm. e) nařízení č. 2911/90 ke dni stanovenému v odstavci 1 uvedeného článku, totiž k 30. dubnu, s tím, že takový odhad by k tomuto datu byl předčasný. V důsledku toho byly v dotčeném období provedeny křížové kontroly za účelem ověření dodržování minimálního výnosu. K těmto kontrolám bylo přistoupeno ve třech etapách: nejdříve kontrola na místě, poté křížové kontroly údajů o prodejích a konečně namátkové kontroly v místech, kde dochází k úpravě a vinifikaci. Komise tudíž nesprávně vyhodnotila skutkové okolnosti, a v důsledku toho nedostatečně odůvodnila napadené rozhodnutí v rozporu s článkem 253 ES.
87 Podle Komise nebyl předložen žádný důkaz o skutečném provedení této trojité kontroly. Naproti tomu v návaznosti na provedené kontroly vyšlo najevo, že nedošlo k účinné kontrole na místě způsobilé zaručit, že se vyplácené podpory týkaly výlučně způsobilých druhů vinných hroznů, u nichž bylo dosaženo předepsaného minimálního výnosu, a že snížení výnosu bylo skutečně způsobeno nepříznivými povětrnostními podmínkami. Mimoto řecké orgány nepředložily důkazy o tom, že vinné hrozny byly sušeny a že nebyly používány k jiným účelům než k produkci sušených vinných hroznů.
Závěry Soudního dvora
88 Jednak řecká vláda nezpochybňuje, že příjemci předmětné podpory nepředložili odhady produkce vyžadované podle čl. 3 odst. 2 písm. e) nařízení č. 2911/90.
89 Kromě toho tato vláda neprokázala skutečné provádění kontrol, jimiž by bylo zajištěno dodržování minimálního výnosu předepsaného pro každý druh vinných hroznů, který je způsobilý pro poskytnutí podpory pro produkci sušených hroznů.
90 Z toho vyplývá, že řecká vláda nepřinesla důkazy způsobilé vyvrátit posouzení Komise, a v důsledku toho druhý žalobní důvod týkající se podpor pro produkci sušených vinných hroznů je třeba zamítnout jako neopodstatněný.
Třetí žalobní důvod vycházející ze skutkového pochybení v posouzení Komise
Argumentace účastníků řízení
91 Řecká vláda zpochybňuje finanční opravu Komise týkající se přijímání a uplatňování kontrolního systému, jelikož konstatované nedostatky a oprava, která byla jejich důsledkem, se týkají obecně celého vnitřního kontrolního systému platební agentury, a nikoliv výlučně režimu podpory pro produkci sušených vinných hroznů. Podle ní Komise mohla provést kontrolu platební agentury namísto toho, aby z jedné kontroly uvedeného režimu dovodila, že není uplatňována celá příloha nařízení č. 1663/95.
92 Mimoto došlo k posílení kontrolního systému a probíhá proces zřizování registru vinic, který se v souladu s časovým harmonogramem odehrává ve dvou etapách, přičemž druhá z nich již značně postoupila kupředu.
93 Z toho vyplývá, že Komise nesprávně vyhodnotila údaje, na nichž se zakládá tato finanční oprava, která by tudíž měla být zrušena.
94 Podle Komise byla zlepšení, na něž poukazuje řecká vláda, uskutečněna až po vydání ministerského oběžníku datovaného k 23. únoru 1999, a tato zlepšení ukazují, že dřívější režim představoval nebezpečí pro rozpočet Společenství. Dodává, že slabiny zjištěné ve vnitřním kontrolním systému Účetním dvorem Evropských společenství se týkají všech nomomů, což odůvodňuje finanční opravu ve výši 2 %. Skutečnost, že se tyto slabiny dotýkají rovněž jiných zemědělských režimů nemůže odůvodnit absenci finanční opravy v odvětví sušených vinných hroznů.
Závěry Soudního dvora
95 Ze shrnující zprávy vyplývá, že Komise shledala slabiny v systému kontroly podpor pro produkci sušených vinných hroznů při šetřeních, která provedla v nomomu Heraklion. Komise se domnívala, že tyto slabiny lze extrapolovat na všechny nomomy v Řecku, neboť tentýž systém byl uplatňován v celé zemi.
96 Podle této zprávy byla tudíž zjištění učiněná Komisí v nomomu Heraklion extrapolována na ostatní nomomy Řecka, avšak nebyla vztažena na jiné oblasti výdajů než oblasti, které se vztahují k podporám na produkci sušených vinných hroznů. V rozsahu, v němž řecká vláda tímto žalobním důvodem tvrdí, že tato zjištění byla uplatněna na další odvětví kromě odvětví sušených vinných hroznů, z toho vyplývá, že tento žalobní důvod není opodstatněný.
97 Pokud se týče tvrzení Komise, podle něhož se neplnění povinností zjištěná v Heraklion opakují v celé zemi, řecká vláda se nedovolávala žádné skutečnosti způsobilé toto tvrzení vyvrátit. Předně řecká vláda nezpochybňuje zjištění Komise učiněná v Heraklion. Dále uvedená vláda tím, že svou argumentaci opírá o zlepšení uskutečněná ve vnitrostátním systému, konkludentně připouští, že dřívější systém byl vadný. A konečně vzhledem k tomu, že uvedená zlepšení byla uskutečněna až po předmětném hospodářském roce, nemohou sloužit k tomu, aby jimi byla vyvrácena zjištění o nedostatcích existujících v těchto hospodářských rocích.
98 Z toho vyplývá, že třetí žalobní důvod týkající se podpor pro produkci sušených vinných hroznů je třeba zamítnout jako neopodstatněný.
K finančním opravám týkajícím se odvětví skopového a kozího masa
99 Řecká vláda se dovolává sedmi žalobních důvodů za účelem zpochybnění finančního oprav provedených ve vztahu k prémiím poskytnutým ve prospěch producentů skopového a kozího masa. První žalobní důvod se vztahuje na finanční opravu ve výši 25 %, která byla provedena u výdajů vykázaných pro nomos Rethymnon. Druhý až sedmý žalobní důvod se týkají finanční opravy ve výši 10 %, která byla provedena u výdajů vykázaných u určitých dalších nomomů.
První žalobní důvod vycházející z porušení zásady proporcionality, z překročení mezí volného uvážení Komise a z chybějícího odůvodnění
Argumentace účastníků řízení
100 Pokud se týče finanční opravy ve výši 25 %, která byla provedena u výdajů vykázaných pro nomos Rethymnon, řecká vláda se dovolává porušení zásady proporcionality, překročení mezí volného uvážení Komise a nedostatečnosti odůvodnění napadeného rozhodnutí. Podle ní řecké orgány poté, co kontrolní mise z roku 1997 odhalila, že ke kontrolám na místě v nomomu Rethymnon v letech 1995 až 1997 docházelo velmi zřídka, pokud k nim docházelo vůbec, okamžitě pozastavily veškeré platby prémií ve prospěch producentů skopového a kozího masa v nomomu Rethymnon za účelem provedení hloubkové kontroly. Takto bylo v roce 1998 podrobeno kontrole 99,6 % producentů v Rethymnon a procentní podíl zamítnutých žádostí o prémie vzrostl. Z tohoto důvodu je závěr Komise, podle něhož bylo při poskytování prémií až do roku 1997 postupováno s hrubou nedbalostí, nepodložený a nemůže být základem pro provedení finanční opravy ve výši 25 %.
101 Podle Komise v nomomu Rethymnon prakticky nedocházelo ke kontrolám po dobu tří bezprostředně po sobě následujících let, totiž v roce 1995, 1996 a 1997. Provedení finanční opravy ve výši 25 % tedy nebylo odůvodněno pouze zvýšením podílu zamítnutých žádostí v roce 1998, ale rovněž zjištěními učiněnými při kontrolách na místě. Zvýšení podílu zamítnutých žádostí jen potvrdilo podezření Komise.
Závěry Soudního dvora
102 Pokyny vydané Komisí v jejím dokumentu č. VI/5330/97 počítají s uplatněním sazby finanční opravy ve výši 25 % v případě, že kontrolní systém není uplatňován vůbec nebo vysoce nedostatečným způsobem a existují náznaky velmi častých nesrovnalostí a nedbalosti v boji proti nesrovnalostem nebo podvodné praxi.
103 Ze spisu vyplývá, že předmětná finanční oprava byla zdůvodněna skutečností, že v letech 1995 až 1997 ke kontrolám na místě v nomomu Rethymnon docházelo velmi zřídka, pokud k nim vůbec docházelo. Tato skutečnost představuje uplatňování kontrolního systému vysoce nedostatečným způsobem a naznačuje určitou nedbalost v boji proti nesrovnalostem nebo podvodné praxi, což odůvodňuje uplatnění sazby finanční opravy ve výši 25 % v souladu s pokyny Komise v dané oblasti.
104 Ke zvýšení počtu kontrol i zamítnutých žádostí o podporu v roce 1998, na které poukázala řecká vláda, došlo až po době, k níž se vztahovala předmětná finanční oprava, a v důsledku toho není způsobilá prokázat, že tato oprava nebyla opodstatněná. Naopak, pokud podíl zamítnutých žádostí prudce vzrostl v roce 1998 poté, co řecké orgány provedly kontrolu u téměř všech producentů v Rethymnon, toto spíše jen potvrzuje, že kontrolní systémy byly v předcházejících letech uplatňovány vysoce nedostatečným způsobem.
105 V důsledku toho je namístě tento první žalobní důvod týkající se prémií ve prospěch producentů skopového a kozího masa zamítnout jako neopodstatněný.
Druhý žalobní důvod vycházející z nesprávného výkladu a použití čl. 6 odst. 3 nařízení č. 3887/92
Argumentace účastníků řízení
106 Podle řecké vlády Komise nepřihlédla ke skutečnosti, že řecké orgány pro určité nomomy poskytly Komisi revidované statistické údaje za roky 1995 a 1996, přičemž nahradily původně poskytnuté nesprávné údaje. V důsledku toho není finanční oprava provedená ve vztahu k těmto nomomům ve výši 10 % odůvodněná. Mimoto tato vláda uplatňuje, že čl. 6 odst. 3 nařízení č. 3887/92 nestanoví požadavek kontroly 10 % pro každý nomos, ale na úrovni celého členského státu. Skutečnost, že v nomomu Rethymnon a Chania nedosáhly kontroly na místě v průběhu dotčeného hospodářského roku minimální procentní podíl ve výši 10 %, není protiprávní, neboť kontroly, které byly provedeny na úrovni celého členského státu, tohoto procentního podílu dosáhly.
107 Komise uplatňuje, že nařízení č. 3887/92 stanoví požadavek, aby byla uskutečněna reprezentativní kontrola. Za účelem zajištění účinnosti kontrol je nezbytné, aby vzorek odpovídal 10 % žádostí o podporu v každém nomomu.
Závěry Soudního dvora
108 Co se týče statistických údajů za roky 1995 a 1996, informace předložené Soudnímu dvoru nedokládají, že revidované údaje zmiňované řeckou vládou byly přesné ani že byly poskytovány způsobem, který by byl v souladu s právní úpravou Společenství. Řecká republika v tomto ohledu neprokázala existenci spolehlivého a funkčního kontrolního systému, jak bylo její povinností (viz výše uvedený rozsudek ze dne 9. ledna 2003, Řecko v. Komise, bod 18).
109 Co se týče geografické báze vzorků, je pravda, že čl. 6 odst. 3 nařízení č. 3887/92 stanoví, že „[k]ontroly na místě se musí provádět přinejmenším u významného vzorku žadostí. Tento významný vzorek musí představovat nejméně [...] 10 % žádostí o podpory pro ,chov zvířat‘ [...]“. Je třeba připustit, že toto ustanovení nespecifikuje, zda se minimální procentní podíl počítá ve vztahu ke každému nomomu nebo ve vztahu k celé zemi.
110 Článek 6 odst. 1 téhož nařízení však stanoví, že kontroly „jsou prováděny způsobem, který zajistí účinné ověřování dodržování podmínek pro poskytnutí podpor a prémií“. Stejně tak čl. 6 odst. 4 téhož nařízení stanoví, že „[ž]ádosti, které jsou předmětem kontroly na místě, určuje příslušný orgán zejména na základě analýzy rizika při zachování reprezentativnosti vzorku předložených žádostí o podporu“. Z toho vyplývá, že článek 6 nařízení č. 3887/92 má dosáhnout účinného ověřování podmínek poskytování podpor zejména pomocí reprezentativnosti kontrolovaných vzorků.
111 Je zřejmé, že reprezentativnost vzorků je lépe zajištěna, jsou-li určovány na úrovni nomomů, a nikoliv na úrovni úplně celé země. Bylo by totiž v rozporu s cílem účinného ověřování, kdyby určité nomomy s významnou produkcí dotčených produktů mohly zcela nebo zčásti uniknout kontrolám, zatímco celostátní průměr vzorku by přesáhl 10 %. V souladu s cílem a strukturou nařízení č. 3887/92 je tudíž třeba vyložit první odrážku jeho čl. 6 odst. 3 tak, že vzorek, o kterém se zmiňuje, se musí týkat přinejmenším 10 % žádostí o podporu v každém dotčeném nomomu.
112 Mimoto Komise tvrdí, aniž by jí v tomto bodě bylo odporováno, že řecké orgány samy pro kontroly na místě počítají se vzorkem 10 % pro každý nomos.
113 Za těchto podmínek je třeba zamítnout druhý žalobní důvod týkající se prémií ve prospěch producentů skopového a kozího masa jako neopodstatněný.
Třetí žalobní důvod vycházející z nesprávného výkladu článku 12 nařízení č. 3887/92
Argumentace účastníků řízení
114 Co se týče nedostatečné spolehlivosti statistických údajů o inspekcích v období let 1995 až 1997, řecká vláda tvrdí, že Komise se opírala o ojedinělý případ, kdy s ohledem na datum zpráv o kontrolách vyšlo najevo, že 30 inspekcí bylo provedeno v jediném dni, aniž by tyto zprávy byly podepsány kontrolovaným producentem. Tento případ však lze vysvětlit pracovním zatížením, které přimělo vedoucího týmů kontrolorů, aby podepsal a datoval zprávy po několika dnech kontrol. Co se týče podpisů, článek 12 nařízení č. 3887/92 dává zemědělci možnost podepsat zprávu o kontrole, ale neukládá mu v tomto ohledu povinnost.
115 Podle Komise se nejedná o ojedinělý případ, jelikož podobné případy byly zjištěny jak v průběhu roku 1998, tak i v jiných oblastech než oblasti skopového a kozího masa. Mimoto skutečnost, že předmětné zprávy nebyly podepsány producenty, ukazuje, že nebyly sepsány v okamžiku inspekce, což může vyvolat pochybnosti ohledně kvality kontrol, k nimž bylo přistoupeno.
Závěry Soudního dvora
116 Je pravda, že článek 12 nařízení č. 3887/92 stanoví, že zemědělec má možnost podepsat zprávu o kontrole, aniž by mu k tomu ukládal povinnost. Nepřítomnost podpisu sama o sobě tudíž nepředstavuje nesrovnalost.
117 Nicméně nepřítomnost podpisu zjištěná během předmětných kontrol představuje určitý náznak, který ve spojení s jinými zaznamenanými anomáliemi odůvodňuje vážnou a rozumnou pochybnost na straně Komise ohledně kontrol prováděných řeckými orgány.
118 Za těchto podmínek přísluší řecké vládě, aby v souladu s judikaturou Soudního dvora předložila co nejpodrobnější a nejúplnější důkaz o skutečném provádění svých kontrol (viz výše uvedený rozsudek ze dne 9. ledna 2003, Řecko v. Komise, body 16 a 17).
119 Vzhledem k tomu, že řecká vláda tento důkaz v projednávaném případě nepředložila, je třeba zamítnout třetí žalobní důvod týkající se prémií ve prospěch producentů skopového a kozího masa jako neopodstatněný.
Čtvrtý žalobní důvod vycházející z nesprávného posouzení skutkových okolností
Argumentace účastníků řízení
120 Podle řecké vlády je zavedení systému trvalé evidence přesunů hospodářských zvířat více či méně obtížné v závislosti na tom kterém členském státě a jeho topografii. Řecké území se v tomto ohledu potýká se zvlášť velkou nevýhodou, neboť stáda se nacházejí ve vysokohorských a horských oblastech nebo na ostrovech, které jsou obtížně přístupné.
121 Komise uplatňuje, že takový systém evidence měl v souladu s platnou právní úpravou existovat od roku 1995, zatímco zavádění tohoto systému ještě nebylo dokončeno v roce 2001.
122 Podle řecké vlády je posouzení Komise týkající se absence analýzy rizika v souladu s čl. 6 odst. 4 nařízení č. 3887/92 nesprávné, jelikož ačkoliv taková analýza nebyla informatizována, je nicméně prováděna ve všech nomomech ručně psanou formou.
123 Podle Komise nebylo u žádného z kontrolovaných nomomů prokázáno, že byla prováděna analýza rizika, byť i manuálně.
124 Konečně, co se týče přijímání ústních oznámení o ztrátách, s čímž právní úprava Společenství nepočítá, řecká vláda tvrdí, že se jedná pouze o výjimečné případy z minulosti.
125 Komise odpovídá, že řecká vláda nepodala důkaz o tom, že byly poskytnuty požadované informace.
Závěry Soudního dvora
126 Článek 4 odst. 1 nařízení č. 2700/93 ve spojení s článkem 4 nařízení 92/102 ukládá členským státům, aby zavedly systém trvalé evidence přesunů hospodářských zvířat s účinností od začátku hospodářského roku 1994 s výhradou přechodného opatření, které umožňuje pro tento jediný hospodářský rok používat méně tíživý systém. Z toho vyplývá, že uvedený systém evidence měl být funkční nejpozději v hospodářském roce 1995.
127 Řecká vláda nepopírá, že takový systém evidence nezavedla, jak zjistila Komise.
128 Co se týče analýzy rizika stanovené v čl. 6 odst. 4 nařízení č. 3887/92, je třeba připomenout, že členský stát nemůže vyvrátit taková zjištění Komise, aniž by svá vlastní tvrzení podložil důkazními prostředky prokazujícími existenci spolehlivého a funkčního kontrolního systému (viz výše uvedený rozsudek ze dne 9. ledna 2003, Řecko v. Komise, bod 18).
129 V projednávaném případě řecká vláda takové důkazní prostředky nepředložila, a zjištění Komise týkající se absence analýzy rizika nebyla tudíž vyvrácena.
130 Mimoto čl. 10 odst. 5 nařízení č. 3887/92 stanoví, že v případě, že zemědělec nemůže splnit svůj závazek chovat zvířata uvedená v žádosti o prémii po celou dobu, v níž je tento chov povinný, právo na prémii nezaniká „za předpokladu, že zemědělec o tom písemně informoval příslušný orgán ve lhůtě deseti pracovních dnů ode dne, kdy bylo zjištěno snížení počtu těchto zvířat“.
131 V projednávaném případě řecká vláda nepopírá, že v rozporu s tím, co stanoví toto ustanovení, přijímala ústní oznámení o ztrátách.
132 Z toho vyplývá, že je třeba zamítnout čtvrtý žalobní důvod týkající se prémií ve prospěch producentů skopového a kozího masa jako neopodstatněný.
Pátý žalobní důvod vycházející z nesprávného výkladu čl. 5 odst. 1 nařízení č. 3887/92
Argumentace účastníků řízení
133 Pokud jde o zjištění Komise týkající se nepřesného uvádění místa chovu zvířat v žádostech o prémie, řecká vláda uplatňuje, že tato zmínka spočívala v uvedení místního jména vzhledem k tomu, že v Řecku neexistuje katastr nemovitostí. Taková zmínka je v souladu se čtvrtou odrážkou čl. 5 odst. 1 nařízení č. 3887/92, která stanoví pouze požadavek uvádět „údaje o místě nebo místech, kde budou zmíněná zvířata chována“, a nikoliv jejich podrobnější popis.
134 Podle Komise nepožadovali její kontroloři podrobný popis místa, kde budou zvířata chována, avšak pouze jasný údaj o tomto místě. Takový údaj však nebyl poskytnut. V tomto ohledu pouhý údaj o obci, v níž se nachází příslušné hospodářství, nepostačuje k ověření místa, kde jsou zvířata chována, neboť toto místo může být odlišné od místa, kde se nalézá příslušné hospodářství.
Závěry Soudního dvora
135 Čtvrtá odrážka čl. 5 odst. 1 nařízení č. 3887/92 se pro případ závazku zemědělce, že bude zvířata chovat ve svém hospodářství po dobu retenčního období zmiňuje o „údajích o místě nebo místech, kde budou zmíněná zvířata chována“. Vzhledem ke struktuře a účelu tohoto ustanovení je třeba se domnívat, že požadovaný údaj musí být dostatečně jasný, aby kontrolním orgánům umožnil ověřit přesné místo chovu zvířat.
136 S ohledem na důkazní prostředky, které byly Soudnímu dvoru předloženy, je třeba konstatovat, že řecká vláda neprokázala, že kontrolním orgánům byly informace splňující tento požadavek jasnosti poskytnuty.
137 V důsledku toho je namístě zamítnout pátý žalobní důvod týkající se prémií ve prospěch producentů skopového a kozího masa jako neopodstatněný.
Šestý žalobní důvod vycházející z nesprávného výkladu čl. 1 odst. 3 nařízení č. 2700/93
Argumentace účastníků řízení
138 Pokud jde o povinnost značení zvířat, řecká vláda tvrdí, že značení je obligatorní jen v případech, kdy zvířata byly ustájena, v souladu s druhým pododstavcem čl. 1 odst. 3 nařízení č. 2700/93. V případech, které byly předmětem kontroly, se však nevyskytovalo žádné ustájení zvířat, ale případy společného chovu stád patřících rozdílným majitelům.
139 Podle Komise bylo značení zavedeno za účelem účinnějšího rozpoznávání zvířat, u nichž došlo ke smíšení se zvířaty z jiných stád. Společný chov stád patřících rozdílným majitelům je v Řecku velmi rozšířená praxe a působí stejné potíže při identifikaci zvířat jako při ustájení.
Závěry Soudního dvora
140 Druhý pododstavec čl. 1 odst. 3 nařízení č. 2700/93 stanoví, že „[n]ežli je u všech ovcí nebo koz, pro něž je požadována prémie, nebo u jejich části provedeno ustájení v průběhu retenční doby, musejí být tato zvířata identifikována“.
141 Podle prvního bodu odůvodnění nařízení č. 279/94, kterým bylo toto ustanovení doplněno do nařízení č. 2700/93, „se jeví jako nezbytné zajistit v případech ustájení identifikaci přemístěných zvířat“.
142 Z toho vyplývá, že cílem uvedeného ustanovení je zajistit identifikaci přemístěných zvířat, nežli se smísí s jinými zvířaty. Základním znakem ustájení zvířete je, že dochází k míšení zvířat odlišného původu a stává se prakticky nemožné je rozlišit, pokud nebyla předem označena. Tento znak vykazuje i společný chov zvířat patřících rozdílným majitelům. Aby byl zaručen užitečný účinek druhého pododstavce čl. 1 odst. 3 nařízení č. 2700/93, musí společný chov podléhat stejným zárukám. V důsledku toho je třeba vykládat pojem „ustájení“ v rámci tohoto ustanovení tak, že se vztahuje rovněž na případy, kdy jsou zvířata smíšena s jinými zvířaty z důvodu společného chovu stád patřících rozdílným majitelům.
143 V důsledku toho je namístě zamítnout šestý žalobní důvod týkající se prémií ve prospěch producentů skopového a kozího masa jako neopodstatněný.
Sedmý žalobní důvod vycházející z nesprávného výkladu patého pododstavce čl. 5 odst. 2 písm. c) nařízení č. 729/70
Argumentace účastníků řízení
144 Podle řecké vlády se odmítnutí Komise financovat určité výdaje v odvětví skopového a kozího masa týká výdajů vynaložených před více než 24 měsíci předtím, než Komise dotčenému členskému státu písemně sdělila výsledky svého šetření, což je v rozporu s pátým pododstavcem čl. 5 odst. 2 písm. c) nařízení č. 729/70. Vzhledem k tomu, že kontroly Komise se uskutečnily v roce 1997 a 1998 a písemné sdělení o jejich výsledcích bylo učiněno v roce 1998, končí uvedené období 24 měsíců v roce 1996. Není tudíž správné, že se finanční oprava týká rovněž výdajů, které se vztahují k roku 1995.
145 Komise uplatňuje, že podle článku 5 nařízení č. 729/70 představuje sdělení o rozhodnutí, jímž se konstatuje nesoulad výdajů s ustanoveními Společenství, událost, na základě níž se počítá lhůta 24 měsíců. Předmětná zjištění se týkala let 1995, 1996 a 1997, tedy období, které nepřekračuje uvedenou lhůtu 24 měsíců před sdělením o výsledcích šetření. V projednávaném případě bylo sdělení učiněno dopisem ze dne 22. července 1997, a nikoliv v roce 1998.
Závěry Soudního dvora
146 Podle pátého pododstavce čl. 5 odst. 2 písm. c) nařízení č. 729/70 se „[o]dmítnutí financování [...] nemůže týkat výdajů, které byly vynaloženy před více než dvaceti čtyřmi měsíci předtím, než Komise dotčenému členskému státu sdělila výsledky svého šetření [...]“.
147 Komise předložila Soudnímu dvoru dopis, jehož řecké znění bylo datováno k 22. červenci 1997, kterým informovala řecké orgány o nesrovnalostech zjištěných v průběhu svých šetření na místě v odvětví skopového a kozího masa. Soudě podle jeho obsahu vztahuje se tento dopis na nesrovnalosti, které se týkají nejen roků 1996 a 1997, ale rovněž roku 1995. Z tohoto dopisu jasně vyplývá, že Komise zamýšlí vyloučit určité výdaje z financování Společenství na základě zjištění, která v něm jsou vylíčena. Mimoto je výslovně uvedeno, že tímto dopisem počíná běh lhůty 24 měsíců stanovené v pátém pododstavci čl. 5 odst. 2 písm. c) nařízení č. 729/70. Řecká vláda nepopírá, že tento dopis obdržela.
148 Z toho vyplývá, že sdělení o výsledcích šetření ve smyslu uvedeného ustanovení bylo učiněno dopisem ze dne 22. července 1997. Finanční opravy provedené ve vztahu k prémiím ve prospěch producentů skopového a kozího masa se tudíž mohly legitimně týkat výdajů vynaložených v roce 1995.
149 V důsledku toho je třeba zamítnout sedmý žalobní důvod týkající se uvedených prémií jako neopodstatněný.
150 Vzhledem ke všemu, co bylo uvedeno výše, se žaloba Řecké republiky zamítá.
K nákladům řízení
151 Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu bude účastníku řízení, který byl ve sporu neúspěšný, uložena náhrada nákladů řízení, pokud účastník, který byl ve sporu úspěšný, náhradu nákladů ve svém návrhu požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise navrhovala, aby Řecké republice byla uložena náhrada nákladů řízení, a Řecká republika byla ve svých žalobních důvodech neúspěšná, je namístě uložit jí náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Řecké republice se ukládá náhrada nákladů řízení.
Podpisy.
* Jednací jazyk: řečtina.