ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (pléna)

25. listopadu 2003(*)

„Nesplnění povinnosti státem – Rozsudek Soudního dvora, kterým se určuje nesplnění povinnosti – Nesplnění povinností vyplývajících z rozsudku – Článek 228 ES – Peněžité sankce – Penále – Jakost vod ke koupání – Směrnice 76/160/EHS“

Ve věci C‑278/01,

Komise Evropských společenství, zastoupená G. Valero Jordanou, jako zmocněncem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

žalobkyně,

proti

Španělskému království, zastoupenému S. Ortiz Vaamondem, jako zmocněncem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

žalovanému,

jejímž předmětem je jednak určení, že Španělské království tím, že nepřijalo opatření nezbytná pro zajištění toho, aby jakost vnitrozemských vod ke koupání na španělském území odpovídala hodnotám stanoveným podle článku 3 směrnice Rady 76/160/EHS ze dne 8. prosince 1975 o jakosti vod ke koupání (Úř. věst. 1976, L 31, s. 1; Zvl. vyd. 15/01, s. 26), navzdory povinnostem, které pro ně vyplývají z článku 4 uvedené směrnice, nesplnilo povinnosti vyplývající z rozsudku vydaného Soudním dvorem dne 12. února 1998, Komise v. Španělsko (C‑92/96, Recueil s. I‑505), a nesplnilo tak povinnosti, které pro ně vyplývají z článku 228 ES, a jednak uložení Španělskému království, aby zaplatilo Komisi na účet „Vlastní zdroje Evropského společenství“ penále ve výši 45 600 eur za každý den prodlení s přijetím opatření nezbytných ke splnění povinností vyplývajících z výše uvedeného rozsudku Komise v. Španělsko ode dne vydání rozsudku v projednávané věci, do dne, kdy budou povinnosti vyplývající z výše uvedeného rozsudku Komise v. Španělsko splněny,

SOUDNÍ DVŮR (plénum),

ve složení V. Skouris, předseda, C. W. A. Timmermans, C. Gulmann a J. N. Cunha Rodrigues (zpravodaj), předsedové senátů, D. A. O. Edward, A. La Pergola, J.-P. Puissochet a R. Schintgen, F. Macken a N. Colneric a S. von Bahr, soudci,

generální advokát: J. Mischo,

vedoucí soudní kanceláře: L. Hewlett, vrchní rada,

s přihlédnutím ke zprávě k jednání,

po vyslechnutí řečí účastníků řízení na jednání konaném dne 6. května 2003,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 12. června 2003,

vydává tento

Rozsudek

1        Návrhem došlým kanceláři Soudního dvora dne 13. července 2001 podala Komise Evropských společenství podle článku 228 ES žalobu, kterou se domáhá jednak určení, že Španělské království tím, že nepřijalo opatření nezbytná pro zajištění toho, aby jakost vnitrozemských vod ke koupání na španělském území odpovídala hodnotám stanoveným podle článku 3 směrnice Rady 76/160/EHS ze dne 8. prosince 1975 o jakosti vod ke koupání (Úř. věst. 1976, L 31, s. 1; Zvl. vyd. 15/01, s. 26, dále jen „směrnice“), navzdory povinnostem, které pro ně vyplývají z článku 4 uvedené směrnice, nesplnilo povinnosti vyplývající z rozsudku Soudního dvora ze dne 12. února 1998, Komise v. Španělsko (C‑92/96, Recueil, s. I‑505), a nesplnilo tak povinnosti, které pro ně vyplývají z článku 228 ES, a jednak toho, aby bylo Španělskému království uloženo zaplatit Komisi, na účet „Vlastní zdroje Evropského společenství“, penále ve výši 45 600 eur za každý den prodlení s přijetím opatření nezbytných ke splnění povinností vyplývajících z výše uvedeného rozsudku Komise v. Španělsko, ode dne vydání rozsudku v projednávané věci, do dne, kdy budou povinnosti vyplývající z výše uvedeného rozsudku Komise v. Španělsko splněny.

 Právní úprava Společenství

2        Cílem směrnice je podle prvního bodu jejího odůvodnění ochrana životního prostředí a veřejného zdraví snížením znečištění vod ke koupání a ochranou těchto vod před dalším zhoršováním jakosti.

3        Svými články 2 a 3 ukládá směrnice členským státům povinnost stanovit hodnoty použitelné pro vody ke koupání co se týče fyzikálních, chemických a mikrobiologických ukazatelů uvedených v její příloze, přičemž tyto hodnoty nesmějí být stanoveny méně přísně, než jsou hodnoty uvedené ve sloupci I téže přílohy.

4        Podle čl. 4 odst. 1 směrnice musí jakost vod ke koupání do deseti let ode dne oznámení této směrnice odpovídat hodnotám stanoveným podle článku 3.

5        Vzhledem k tomu, že článek 395 aktu o podmínkách přistoupení Španělského království a Portugalské republiky a o úpravách smluv (Úř. věst. 1985, L 302, s. 23) nestanoví ve prospěch Španělského království žádnou výjimku týkající se této směrnice, měla jakost vod ke koupání ve Španělsku splňovat závazné mezní hodnoty stanovené zmíněnou směrnicí ode dne 1. ledna 1986.

6        Článek 13 této směrnice, ve znění směrnice Rady 91/692/EHS ze dne 23. prosince 1991, kterou se normalizují a racionalizují zprávy o provádění některých směrnic týkajících se životního prostředí (Úř. věst. L 377, s. 48; Zvl. vyd. 05/02, s. 10), stanoví:

„Každý rok, poprvé do 31. prosince 1993, podají členské státy Komisi zprávu o provádění této směrnice ve stávajícím roce. Zpráva bude vypracována na základě dotazníku nebo osnovy, které sestaví Komise v souladu s postupem stanoveným v článku 6 směrnice 91/692/EHS. Dotazník nebo osnova bude členským státům odeslána šest měsíců před začátkem období, jehož se zpráva týká. Komisi bude zpráva odeslána do konce roku, jehož se týká.

Komise uveřejní zprávu o provádění této směrnice v celém Společenství do čtyř měsíců od obdržení zpráv z členských států.“

 Rozsudek Komise v. Španělsko

7        Výše uvedeným rozsudkem Komise v. Španělsko Soudní dvůr určil, že Španělské království tím, že nepřijalo opatření nezbytná pro zajištění toho, aby jakost vnitrozemských vod ke koupání na španělském území odpovídala mezním hodnotám stanoveným podle článku 3 směrnice, nesplnilo povinnosti, které pro ně vyplývaly z článku 4 této směrnice.

 Postup před zahájením soudního řízení

8        Dopisem ze dne 17. března 1998 připomněla Komise španělským orgánům nezbytnost dostát povinnostem vyplývajícím z výše uvedeného rozsudku Komise v. Španělsko.

9        V odpověď na to informovaly španělské orgány svými dopisy ze dne 5., 11. a 19. června 1998, jakož i ze dne 5. ledna a 12. března 1999 Komisi o přijatých nebo přijímaných opatřeních s cílem vyhovět zmíněnému rozsudku, mezi nimiž bylo provádění určitých projektů čištění komunálních odpadních vod v rámci celostátního plánu čištění pro rok 1995, kontrola, dohled a ukládání sankcí v případech vypouštění, jakož i zákaz koupání v oblastech označených za neodpovídající příslušným ukazatelům, přijímání určitých konkrétních opatření a v roce 1999 zahájení studijních prací ke zjištění oblastí určených ke koupání, vypouštění, jímž byly dotčeny jednotlivé oblasti, kvalitativních znaků vod ke koupání a vlivu vypouštění ve všech oblastech, jakož i stanovených a navrhovaných řešení na základě závěrů těchto studijních prací.

10      Vzhledem k tomu, že Komise měla za to, že Španělské království nepřijalo opatření nezbytná k vyhovění výše uvedenému rozsudku Komise v. Španělsko, zaslala dne 24. ledna 2000 tomuto členskému státu výzvu dopisem podle článku 228 ES.

11      Dopisem ze dne 26. května 2000 sdělily španělské orgány Komisi, že ministerstvo životního prostředí zadalo vypracování studie o stavu vnitrozemských vod určených ke koupání v souladu se směrnicí, studie, která podle zmíněných orgánů měla být dokončena v průběhu roku 2000. Tyto orgány sdělily rovněž cíle a rozsah studie, jakož i harmonogram opatření, která bude nutno provést za účelem dosažení souladu se směrnicí, k čemuž mělo podle odhadů dojít v roce 2005.

12      Vzhledem k tomu, že Komise měla za to, že tato opatření neumožňovala prokázat, že neplnění povinnosti ustalo, zaslala Komise dne 27. července 2000 Španělskému království odůvodněné stanovisko podle článku 228 ES. Dospěla v něm k závěru, že tento členský stát tím, že nesplnil své povinnosti, které pro něj vyplývaly z článku 4 směrnice, jelikož nepřijal opatření nezbytná pro zajištění toho, aby jakost vnitrozemských vod ke koupání na španělském území odpovídala mezním hodnotám stanoveným podle článku 3 směrnice, nesplnil povinnosti vyplývající z výše uvedeného rozsudku Komise v. Španělsko, a tudíž nesplnil povinnosti, které pro něj vyplývaly z článku 228 ES. Komise zmíněnému členskému státu připomněla, že pokud věc předloží Soudnímu dvoru, navrhne uložení penále. Španělskému království stanovila dvouměsíční lhůtu pro přijetí opatření nezbytných k vyhovění zmíněnému odůvodněnému stanovisku.

13      V odpověď na toto stanovisko zaslala španělská vláda dva dopisy datované 26. a 27. září 2000, jimiž Komisi informovala o existenci akčního plánu, stupni souladu jakosti vody ke koupání se stanovenými hodnotami v průběhu koupacích sezón 1998 a 1999, jakož i o provádění celostátního plánu sanace a čištění komunálních odpadních vod.

14      Dne 11. ledna 2001 se uskutečnila schůzka zástupců španělského ministerstva životního prostředí a generálního ředitelství Komise pro životní prostředí s cílem umožnit španělské vládě doplnění informací o zmíněných opatřeních.

15      Dne 16. ledna 2001 zaslal španělský ministr životního prostředí členu Komise příslušnému pro životní prostředí dopis, jímž předložil nový akční plán a zavázal se dokončit nezbytná opatření v roce 2003.

16      Dne 26. března 2001 zaslaly španělské orgány Komisi zprávu o pokroku opatření přijatých ke splnění povinností vyplývajících z výše uvedeného rozsudku Komise v. Španělsko vypracovanou ministerstvem životního prostředí, jakož i dopis státního tajemníka příslušného pro vody a pobřeží.

17      Vzhledem k tomu, že Komise měla za to, že Španělské království nesplnilo povinnosti vyplývající ze zmíněného rozsudku, rozhodla se podat tuto žalobu.

 Návrhová žádání účastníků řízení

18      Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

–        určil, že Španělské království tím, že nepřijalo opatření nezbytná pro zajištění toho, aby jakost vnitrozemských vod ke koupání na španělském území odpovídala mezním hodnotám stanoveným podle článku 3 směrnice, navzdory povinnostem, které pro ně vyplývají z článku 4 směrnice, nesplnilo povinnosti vyplývající z výše uvedeného rozsudku Komise v. Španělsko, a nesplnilo tak povinnosti, které pro ně vyplývají z článku 228 ES;

–        uložil Španělskému království, aby Komisi zaplatilo na účet „Vlastní zdroje Evropského společenství“ penále ve výši 45 600 eur za každý den prodlení s přijetím opatření nezbytných ke splnění povinností vyplývajících z výše uvedeného rozsudku Komise v. Španělsko ode dne vydání rozsudku v projednávané věci, do dne, kdy budou povinnosti vyplývající z výše uvedeného rozsudku Komise v. Španělsko splněny;

–         uložil Španělskému království náhradu nákladů řízení.

19      Španělské království navrhuje, aby Soudní dvůr:

–        žalobu v plném rozsahu zamítl;

–        podpůrně zamítl návrh na uložení denního penále;

–        podpůrněji uložil denní penále nepřevyšující částku 11 400 eur;

–        v každém případě uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

 K věci samé

 Argumenty účastníků řízení

20      Ve své žalobě uvádí Komise ohledně jakosti vnitrozemských vod ke koupání na španělském území, že procentní podíl oblastí určených ke koupání, které splňují závazné hodnoty stanovené směrnicí, činil 73 % pro koupací sezónu 1998, 76,5 % pro koupací sezónu 1999 a 79,2 % pro koupací sezónu 2000.

21      V průběhu řízení sdělila rovněž Soudnímu dvoru, že tento procentní podíl činil 80 % pro koupací sezónu 2001 a 85,1 % pro koupací sezónu 2002.

22      Španělské království nezpochybňuje tyto údaje, které ostatně vyplývají ze zpráv, které samo předložilo Komisi podle článku 13 pozměněného znění směrnice.

23      Španělské království má nicméně za to, že je třeba žalobu zamítnout, protože Komise nevyčkala dostatečně dlouhou dobu k tomu, aby mohla dospět k závěru, že povinnosti vyplývající z výše uvedeného rozsudku Komise v. Španělsko nebyly splněny. Podle něj byla pro úplné splnění povinností vyplývajících z výše uvedeného rozsudku vzhledem ke konkrétním zvláštnostem směrnice a španělských vod nezbytná delší lhůta než ta, kterou mu stanovila Komise, tj. od 12. února 1998, dne vyhlášení výše uvedeného rozsudku, do 27. září 2000, dne uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku vydaném v projednávané věci.

24      Ve většině případů je totiž zapotřebí několika koupacích sezón k určení skutečných zdrojů znečištění, a jakmile je zjištěn problém, řešení si vyžádá vypracování a provedení akčních plánů, popřípadě též dlouhodobých programů ke zlepšení pracovních postupů v zemědělství. Cestou k vyřešení problémů jakosti vod ke koupání je provedení mnohdy rozsáhlých prací, které musí být zadány v souladu se směrnicemi Společenství o veřejných zakázkách. Krom toho je třeba přihlédnout k velkému množství oblastí určených španělskými orgány ke koupání, i ke skutečnosti, že vodní toky vykazují ve Španělsku ve srovnání s vodními toky ve většině ostatních členských států menší průtoková množství. Komise měla tudíž vyčkat, až bude dokončeno provádění harmonogramu akcí, který jí byl předložen v odpovědi na výzvu dopisem, jež bylo ohlášeno nejprve na konec roku 2005, jak je uvedeno v dopisu španělských orgánů ze dne 26. května 2000, a posléze na rok 2003, jak je uvedeno v dopisu španělského ministra životního prostředí ze dne 16. ledna 2001.

 Závěry Soudního dvora

25      Svým výše uvedeným rozsudkem Komise v. Španělsko rozhodl Soudní dvůr, že Španělské království tím, že nepřijalo opatření nezbytná pro zajištění toho, aby jakost vnitrozemských vod ke koupání na španělském území odpovídala mezním hodnotám stanoveným podle článku 3 směrnice, nesplnilo povinnosti, které pro ně vyplývají z článku 4 této směrnice.

26      Podle čl. 228 odst. 1 ES bylo Španělské království povinno přijmout opatření nezbytná ke splnění povinností vyplývajících z tohoto rozsudku.

27      Článek 228 ES neuvádí lhůtu, v níž mají být splněny povinnosti vyplývající z rozsudku. Podle ustálené judikatury však zájem spojený s okamžitým a jednotným uplatňováním práva Společenství vyžaduje, aby bylo toto provádění započato okamžitě a dokončeno v co možná nejkratší lhůtě (rozsudek ze dne 4. července 2000, Komise v. Řecko, C‑387/97, Recueil, s. I‑5047, bod 82 a citovaná judikatura).

28      Článek 228 odst. 2 ES stanoví, že nepřijme-li dotyčný členský stát opatření, která vyplývají z rozsudku, ve lhůtě stanovené Komisí v jejím odůvodněném stanovisku, může Komise věc předložit Soudnímu dvoru. V takovém případě navrhne paušální částku nebo penále, jež je členský stát povinen zaplatit, ve výši, kterou považuje za přiměřenou okolnostem.

29      Za tímto účelem musí Komise posoudit okolnosti tak, jak se jeví v okamžiku uplynutí lhůty, kterou stanovila ve svém odůvodněném stanovisku vydaném na základě čl. 228 odst. 2 prvního pododstavce ES.

30      Je třeba podotknout, že od vyhlášení výše uvedeného rozsudku Komise v. Španělsko do uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku vydaném v projednávané věci uplynuly tři koupací sezóny. I kdyby splnění povinností vyplývajících ze zmíněného rozsudku předpokládalo provedení složitých a dlouhodobých operací, jak tvrdí španělská vláda, je třeba mít za to, že takováto lhůta je dostatečná pro přijetí opatření, která jsou nezbytná ke splnění povinností vyplývajících z rozsudku Soudního dvora podle článku 228 ES.

31      Důvody dovolávané španělskou vládou týkající se složitosti a délky trvání operací nezbytných ke splnění povinností vyplývajících z výše uvedeného rozsudku Komise v. Španělsko nemohou vést k zamítnutí této žaloby.

32      Co se týče opatření přijatých Španělským královstvím za účelem splnění povinností vyplývajících ze zmíněného rozsudku, nejnovější statistiky předložené Soudnímu dvoru dokládají, že soulad dotyčných vod ke koupání se závaznými hodnotami stanovenými na základě směrnice doznal určitého pokroku a pro koupací sezónu 2002 dosáhl hodnoty 85,1 %. Je však nesporné, že vnitrozemské vody ke koupání na španělském území nebyly dosud uvedeny do souladu se zmíněnými závaznými hodnotami.

33      Komise dále uvedla, že španělská vláda v průběhu let snížila počet oblastí určených ke koupání ve vnitrozemských vodách ke koupání, aniž by toto snížení zdůvodnila. Podle Komise bylo 39 oblastí zrušeno v roce 1998, 10 v roce 1999 a 14 v roce 2000. Počet oblastí určených ke koupání ve vnitrozemských vodách ke koupání se snížil z 302 v roce 1996 na 202 v roce 2000. Španělské království se totiž snažilo provést výše uvedený rozsudek Komise v. Španělsko nikoli zlepšením jakosti těchto vod, nýbrž úskočným jednáním spočívajícím ve snížení počtu zmíněných oblastí.

34      Aniž by bylo nutno vyslovit se k opodstatněnosti takovéhoto argumentu, postačí uvést, že tento argument není relevantní pro shledání nesplnění povinnosti v projednávané věci, neboť Komise tuto žalobu založila na údajích obsažených v jejích výročních zprávách převzatých v bodech 20 a 21 tohoto rozsudku, kde již nejsou zohledněny oblasti stažené ze seznamu oblastí určených ke koupání.

35      Vzhledem ke všem výše uvedeným úvahám je třeba konstatovat, že Španělské království tím, že nepřijalo opatření nezbytná pro zajištění toho, aby jakost vnitrozemských vod ke koupání na španělském území odpovídala mezním hodnotám stanoveným podle článku 3 směrnice, navzdory povinnostem, které pro ně vyplývají z článku 4 uvedené směrnice, nepřijalo všechna opatření ke splnění povinností vyplývajících z výše uvedeného rozsudku Komise v. Španělsko, a nesplnilo tak povinnosti, které pro ně vyplývají z článku 228 ES.

 Ke stanovení penále

 Argumenty účastníků řízení

36      Na základě způsobu výpočtu definovaného ve sdělení Komise 96/C 242/07 ze dne 21. srpna 1996 o uplatňování článku [228] Smlouvy (Úř. věst. C 242, s. 6) a sdělení 97/C 63/02 ze dne 28. února 1997 o způsobu výpočtu penále stanoveného v článku [228] Smlouvy o ES (Úř. věst. C 63, s. 2) Komise navrhuje, aby Soudní dvůr uložil Španělskému království penále ve výši 45 600 eur za každý den prodlení jako sankci za nesplnění povinností vyplývajících z výše uvedeného rozsudku Komise v. Španělsko, počínaje dnem vyhlášení rozsudku v této věci až do dne, kdy budou povinnosti vyplývající z výše uvedeného rozsudku Komise v. Španělsko splněny.

37      Komise je toho názoru, že uložení zaplacení penále je nejvhodnějším nástrojem k co možná nejrychlejšímu ukončení zjištěného porušování předpisů a že v projednávaném případě je penále ve výši 45 600 eur za každý den prodlení přiměřené závažnosti a délce porušení, přičemž zároveň zohledňuje nutnost zajistit účinnost sankce. Tato částka byla vypočtena vynásobením jednotného základu 500 eur koeficientem 4 (ze stupnice od 1 do 20) vztahujícím se k závažnosti porušení, koeficientem 2 (ze stupnice od 1 do 3) vztahujícím se k délce porušení a koeficientem 11,4 (založeným na hrubém domácím produktu dotčeného členského státu a na vážení hlasů v Radě Evropské unie), který má odrážet platební schopnost dotčeného členského státu.

38      Španělské království uvádí, že denní penále nepředstavuje mechanismus vhodný k tomu, aby se dosáhlo splnění povinností vyplývajících z výše uvedeného rozsudku Komise v. Španělsko. Takovéto penále nepřestane být uplatnitelné, jestliže členský stát přijme veškerá opatření nezbytná ke splnění povinností vyplývajících z tohoto rozsudku. Je třeba vyčkat, až budou k dispozici údaje ohledně následující koupací sezóny, aby bylo možno ověřit, zda docílený výsledek odpovídá tomu, co bylo požadováno. Komise měla zkoumat, zda by nebylo vhodné navrhnout roční penále, jež by bylo splatné poté, co budou k dispozici výsledky všech koupacích sezón. Je nesmyslné ukládat denní penále k vynucení plnění, jehož lze dosáhnout vždy jen v horizontu celého roku.

39      Podpůrně Španělské království tvrdí, že navrhovaná částka penále je v každém případě přemrštěná. Co se týče koeficientu vztahujícího se k délce porušení, neodůvodňuje nízký počet koupacích sezón, které uplynuly od vyhlášení výše uvedeného rozsudku Komise v. Španělsko, koeficient 2, ale pouze koeficient 1. Co se týče koeficientu vztahujícího se k závažnosti porušení, je třeba přihlédnout ke skutečnosti, že procentní podíl souladu oblastí určených ke koupání ve vnitrozemských vodách na španělském území se závaznými hodnotami stanovenými směrnicí dosáhl do okamžiku podání žaloby v projednávané věci 79,2 %. Rovněž je třeba vzít v úvahu skutečnost, že Španělskému království nebyla poskytnuta desetiletá prováděcí lhůta, které se těšily ostatní členské státy. Vzhledem k oběma uvedeným skutečnostem je třeba snížit koeficient vztahující se k závažnosti porušení ze 4 na 2. Uplatněním těchto dvou oprav při výpočtu denního penále se jeho částka sníží na 11 400 eur.

 Závěry Soudního dvora

40      Jelikož Soudní dvůr shledal, že Španělské království nesplnilo povinnosti vyplývající z jeho výše uvedeného rozsudku Komise v. Španělsko, může mu na základě čl. 228 odst. 2 třetího pododstavce ES uložit zaplacení paušální částky nebo penále.

41      V tomto ohledu je třeba připomenout, že návrhy Komise nemohou vázat Soudní dvůr a představují pouze užitečný opěrný bod. Soudnímu dvoru při výkonu jeho posuzovací pravomoci přísluší, aby stanovil paušální částku nebo penále takovým způsobem, aby byly jednak přizpůsobené okolnostem, a jednak přiměřené zjištěnému nesplnění povinností, jakož i platební schopnosti dotčeného členského státu (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Komise v. Řecko, body 89 a 90).

42      Je jasné, že penále může přimět členský stát v prodlení k tomu, aby co nejrychleji ustal ve zjištěném neplnění povinností. Pro účely jeho uložení v projednávané věci je třeba zkoumat zaprvé periodicitu navrhovaného penále, zadruhé jeho konstantní nebo degresivní povahu a zatřetí přesný výpočet tohoto penále.

43      Co se týče periodicity penále navrhovaného v projednávané věci, je třeba připomenout, že podle článku 13 pozměněné směrnice se zjišťování stavu vod ke koupání provádí na ročním základě. Podle tohoto ustanovení jsou členské státy povinny podat Komisi zprávu o provádění směrnice každý rok. Zpráva musí být odeslána Komisi do konce roku, jehož se týká.

44      Z toho plyne že konečné ukončení porušení lze případně konstatovat pouze jednou ročně, při předložení těchto zpráv.

45      Denní penále by tedy mohlo být dlužné za období, v jehož průběhu již byly splněny požadavky stanovené směrnicí, ačkoli toto provedení směrnice by bylo možno konstatovat teprve následně. Členský stát by tedy mohl být nucen zaplatit penále za období, kdy již porušování ve skutečnosti ustalo.

46      Penále by tudíž nemělo být ukládáno na denním základě, ale ročně, poté, co dotyčný členský stát předloží výroční zprávu o provádění směrnice.

47      Co se týče konstantní povahy penále navrhovaného Komisí, je třeba podotknout, že – jak poznamenal generální advokát v bodech 66 a 67 svého stanoviska – je pro členské státy obzvlášť obtížné dospět k úplnému provedení směrnice.

48      Vzhledem k tomuto zvláštnímu rysu je myslitelné, že se žalovanému členskému státu podaří významně zvýšit stupeň provádění směrnice, aniž by však bylo v krátkém časovém horizontu dosaženo úplného provedení. Jestliže by byla částka penále konstantní, zůstávala by plně splatnou tak dlouho, dokud by dotyčný členský stát nedosáhl úplného provedení směrnice.

49      Za těchto podmínek by sankce nezohledňující pokrok, jehož tento členský stát dosáhl při plnění svých povinností, nebyla přiměřená ani okolnostem, ani zjištěnému porušení.

50      Má-li být penále přiměřené konkrétním okolnostem projednávané věci i zjištěnému porušení, musí jeho částka zohlednit pokrok, jehož bylo žalovaným členským státem dosaženo při plnění povinností vyplývajících z výše uvedeného rozsudku Komise v. Španělsko. Za tímto účelem je třeba tomuto členskému státu uložit roční platbu částky vypočtené podle procentního podílu oblastí určených ke koupání ve španělských vnitrozemských vodách, které dosud nebyly uvedeny do souladu se závaznými hodnotami stanovenými na základě výše uvedené směrnice.

51      Tato částka bude splatná od okamžiku zjištění jakosti vod ke koupání dosažené v první koupací sezóně po vyhlášení tohoto rozsudku, popřípadě v okamžiku následujících výročních zjištění.

52      Co se týče částky penále, jsou základními kritérii, jež musí být vzata v úvahu, v zásadě délka porušení, stupeň závažnosti porušení a platební schopnost dotčeného členského státu (viz výše uvedený rozsudek Komise v. Řecko, bod 92).

53      Co se týče délky porušení, je třeba uznat, že splnění povinností vyplývajících z výše uvedeného rozsudku Komise v. Španělsko dotčeným členským státem lze stěží dosáhnout v krátkém časovém úseku. V projednávané věci toto splnění povinností předpokládá zjištění problémů, vypracování akčních plánů a provedení těchto plánů. V tomto rámci je třeba zohlednit mimo jiné skutečnost, že směrnice Společenství o zadávání veřejných zakázek zejména stanoví, že zadávací dokumentace musí být podrobně vypracována před zahájením zadávacího řízení a následně ji nelze změnit. Krom toho tyto směrnice stanoví zadavatelům určité lhůty, jež nelze zkrátit, a přísně omezují možnost použít postupy uplatnitelné v případě mimořádných situací.

54      Vzhledem k těmto úvahám je třeba dospět k závěru, že koeficient 2 (ze stupnice od 1 do 3) navržený Komisí za účelem zohlednění délky porušení v projednávaném případě se jeví jako příliš přísný a že vhodnější je koeficient 1,5.

55      Co se týče závažnosti porušení, je třeba odmítnout argument španělské vlády, podle něhož je třeba pro stanovení penále zohlednit skutečnost, že 79,2 % dotčených oblastí určených ke koupání byly již v souladu s mezními hodnotami směrnice v okamžiku podání této žaloby. Ze spisu vyplývá, že Komise ve svém návrhu již vzala v úvahu stupeň provedení směrnice, jehož španělské orgány dosáhly prostřednictvím zlepšení míry souladu dotyčných vod z 54,5 % v roce 1992 na 79,2 % v roce 2000.

56      Rovněž je třeba odmítnout argument španělské vlády vycházející z toho, že neměla k dispozici desetiletou prováděcí lhůtu, jaká byla poskytnuta ostatním členským státům. Španělskému království byla totiž při jeho přistoupení k Evropským společenstvím dána možnost vyžádat si přechodné období pro uplatnění směrnice. Jelikož takovouto žádost nepodalo, nemůže se nyní dovolávat své nečinnosti k tomu, aby dosáhlo snížení penále.

57      Krom toho je třeba připomenout, že uvedení vod ke koupání do souladu s mezními hodnotami směrnice má za cíl ochranu veřejného zdraví a životního prostředí. Jelikož porušení konstatované v bodě 35 tohoto rozsudku může ohrozit lidské zdraví a poškodit životní prostředí, je značně významné.

58      S přihlédnutím k těmto skutečnostem se jeví, že koeficient 4 (ze stupnice od 1 do 20) navržený Komisí přiměřeně odráží stupeň závažnosti porušení.

59      Návrh Komise vynásobit základní částku koeficientem 11,4, založeným na hrubém domácím produktu Španělského království a na počtu hlasů, kterými disponuje v Radě, představuje vhodný způsob jak promítnout platební schopnost tohoto členského státu při zachování přiměřeného odstupu mezi jednotlivými členskými státy (viz výše uvedený rozsudek Komise v. Řecko, bod 88).

60      Vynásobení základní částky 500 eur koeficienty 11,4 (pro platební schopnost), 4 (pro závažnost porušení) a 1,5 (pro délku porušení) vede k částce 34 200 eur denně, což představuje částku 12 483 000 eur ročně. Jelikož je tato částka založena na úvaze, že 20 % dotčených oblastí určených ke koupání nebylo v souladu s mezními hodnotami směrnice, je třeba ji vydělit 20 k získání částky odpovídající 1 % nesouladných oblastí, tzn. 624 150 eur ročně.

61      Zvláštní okolnosti projednávané věci budou tudíž řádně zohledněny stanovením výše penále na 624 150 eur ročně a pro 1 % oblastí určených ke koupání, které nejsou v souladu s mezními hodnotami směrnice.

62      V důsledku toho je třeba uložit Španělskému království, aby zaplatilo Komisi na účet „Vlastní zdroje Evropského společenství“ penále ve výši 624 150 eur ročně a pro 1 % oblastí určených ke koupání ve španělských vnitrozemských vodách, jejichž nesoulad s mezními hodnotami stanovenými podle směrnice bude zjištěn pro dotčený rok, od konstatování jakosti vod ke koupání dosažené v první koupací sezóně následující po vyhlášení tohoto rozsudku až do roku, v jehož průběhu dojde k úplnému splnění povinností vyplývajících z výše uvedeného rozsudku Komise v. Španělsko.

 K nákladům řízení

63      Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a Španělské království bylo ve svých důvodech z převážné části neúspěšné, je důvodné mu uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

SOUDNÍ DVŮR (plénum)

rozhodl takto:

1)      Španělské království tím, že nepřijalo opatření nezbytná pro zajištění toho, aby jakost vnitrozemských vod ke koupání na španělském území odpovídala mezním hodnotám stanoveným podle článku 3 směrnice Rady 76/160/EHS ze dne 8. prosince 1975 o jakosti vod ke koupání, navzdory povinnostem, které pro ně vyplývají z článku 4 uvedené směrnice, nepřijalo všechna opatření nezbytná ke splnění povinností vyplývajících z rozsudku Soudního dvora ze dne 12. února 1998, Komise v. Španělsko (C‑92/96), a nesplnilo tak povinnosti, které pro ně vyplývají z článku 228 ES.

2)      Španělskému království se ukládá, aby zaplatilo Komisi Evropských společenství na účet „Vlastní zdroje Evropského společenství“ penále ve výši 624 150 eur ročně a pro 1 % oblastí určených ke koupání ve španělských vnitrozemských vodách, jejichž nesoulad s mezními hodnotami stanovenými na základě směrnice 76/160 bude zjištěn pro dotčený rok, od konstatování jakosti vod ke koupání dosažené v první koupací sezóně následující po vyhlášení tohoto rozsudku až do roku, v jehož průběhu dojde k úplnému splnění povinností vyplývajících z výše uvedeného rozsudku Komise v. Španělsko.

3)      Španělskému království se ukládá náhrada nákladů řízení.

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 25. listopadu 2003.

* Jednací jazyk: španělština.